Podkladem debaty a řešení národnostní otázky v tomto státě je jako náš cíl požadavek práva na život a na rovnoprávnost pro sudetské Němce ve formě velkorysého, spravedlivého a trvalého řešení v rámci nynějších hranic Československa na půdě demokratické ústavy. Předpokladem řešení národnostní otázky je nejprve úplná změna správní prakse, která se dnes provádí vůči sudetským Němcům. Žádáme správní praksi, která pohliží na naše lidi jako na rovnoprávné občany, a žádáme za tímto účelem úplného odpolitisování úřednického aparátu. Dále žádáme, aby platné zákony byly zachovávány a aby byly prováděny a vykládány v duchu rovnoprávnosti. Dále žádáme zahájení diskuse a rozhodnutí o zákonech, které jsme navrhli k provedení ústavy a jež jsou: Zákon na ochranu národních práv utvořením veřejnoprávních korporací; zákon o uskutečnění národnostní rovnoprávnosti ve všech odvětvích veřejné správy; zákon o ručení státu a jiných veřejnoprávních korporací za škody způsobené jejich orgány při výkonu jejich úřední pravomoci; trestní zákon proti odnárodňování; zákon o národnostní příslušnosti státních občanů a o národnostních katastrech; zákon o žalobním právu před ústavním soudem. Výsledkem diskuse na půdě parlamentu, bude-li vedena na obou stranách s přiměřenou důstojností a dobrou vůlí, bude poznatek, zda je možno jíti společnou cestou.

Jako další hmatatelný námět pro uklidnění ovzduší a zjištění skutečné nálady, aby všem stížnostem byla učiněna konečně přítrž, navrhujeme hlasování lidu o těchto otázkách: V devatenáctiletém boji si sudetskoněmecká politika neustále stěžuje, že česká politika Němcům křivdí v zákonodárství a veřejné správě, v jazykových otázkách, ve školství, ve veřejné správě, v úřednické otázce, v otázkách hospodářských, zvláště při státních dodávkách, investicích a sociálních požadavcích atd., atd. Česká politika tvrdí, že dala sudetským Němcům více, než jim patří, a že byla vždy k sudetským Němcům spravedlivá. Otázka: Kdo má pravdu? Ten, kdo se v české politice neustále dovolává této přemíry spravedlnosti, má poměrné zastoupení ve všech odvětvích politického a veřejného života, nemusí se podle mého názoru báti hlasování lidu. Bylo by to přisámbůh sensací, kdyby podobné hlasování mezi sudetskými Němci nedalo za pravdu naší sudetskoněmecké politice. (Výkřiky a smích u komunistických poslanců.) Národnostní otázka tohoto státu je velikým politickým problémem pro stát, obyvatelstvo státu a zvláště pro sudetské Němce. Bude moci býti řešena cestou právní a správní, až bude rozřešena politicky. Kdo může tuto otázku rozřešiti na německé a kdo na české straně? V nejširším rozsahu jen národy samy, jak se říká v politice: od národa k národu, nebo prakticky a politicky mezi českou a německou národní radou. (Německé výkřiky komunistických poslanců: Sudetskoněmecká strana!) Vládní koalice je příliš úzkým rámcem pro tento veliký problém a může jí býti nejvýše použito k tomu, aby odhlasovala pro to nutné zákony. Národnostní otázka může býti oboustranně jen tehdy rozřešena, zúčastní-li se toho jak vláda, tak i oposice. Na sudetskoněmecké straně je k tomu především povolána sudetskoněmecká strana s 1,249.530 hlasy. Nemůžeme-li my mluviti jménem sudetských Němců, oč méně tak mohou činiti ostatní sudetskoněmecké vládní strany! Národnostní otázka ovládá celou vnitřní politiku a ovlivňuje i politiku zahraniční. Neustále voláte: Jen strpení, strpení, strpení. (Německé výkřiky komunistických poslanců: To volá pan Sandner neustále!), ale zároveň nenařizujete dále pracující byrokracii, Jednotám atd., aby zanechali svého počínání.

Před válkou byla česká politika velice dobrá, za války byla výtečná, ale po válce upadla do role starého Rakouska. Na staré Rakousko se pohlíželo jako na nehumanní a my můžeme dnes tvrditi []. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Již ve chvíli, kdy byl uzavřen mír, zapomněla česká politika na svůj boj za svobodu a od založeni státu až do dnešní doby jedná s námi jako s poraženými. V republice sídlí 10 národů: 7˙4 mil. Čechů 51˙1%, 3˙2 mil. sudetských Němců - 22.3%, 2.2 mil. Slováků - 15.7%, 691.000 Maďarů 4.7%, 549.000 Rusínů, Rusů, Malorusů 3.7%, 186.000 Židů - 1.3% a 131.000 příslušníků jiných národů - 0˙9% podle soupisu lidu v roce 1930.

Ke dvěma momentům nutno přihlížeti od založení tohoto státu, abychom pochopili význam sudetskoněmecké politiky: 1. V r. 1918 bylo po dlouhém jednání na mírové konferenci získáno sudetskoněmecké území se svým obyvatelstvem a se svým hospodářstvím jako objekt. Nikdo se nás netázal po souhlasu podle vytyčené zásady sebeurčení. Ani dodatečně si česká strana tento souhlas nevyžádala.

2. Nepřihlížíme-li k prvnímu momentu a kdybychom si byli mohli představiti, že česká politika ponechá území, životní práva a národnostní, kulturní, hospodářské a sociální věci sudetských Němců nedotčeny, kdybychom si byli mohli představiti, že česká politika vybuduje své starým Rakouskem zanedbané školství, že vybuduje své národní hospodářství, při čemž bychom ještě byli v duchu návrhů pomáhali, nebylo by dnes pravděpodobně žádných nebo málo stížností. Takto však pronikla česká politika jednostranně a v duchu idey národního státu útlakem, výbojem, odnárodňováním, počešťováním celým naším životním územím a citelně je omezila. Co máme počíti se svou mládeží? To je velká sociální otázka, která tak povstala. Česká politika považovala sudetskoněmecké území za kolonii pro českou expansi a při tom si ještě musíme dáti líbiti názor, jakoby zaměstnání českého úředníka v sudetskoněmeckém území bylo jakýmsi trestem. Tento uvedeny systém se prováděl až dodnes bez ohledu na panující koalici. Ať to již byla česká všenárodní koalice, ať to byla občanská nebo socialistická koalice, ať to byla koalice česká nebo smíšená od roku 1926, ať již byli všichni Němci v oposici jako t. zv. negativisté, ať jich část byla od 26. října 1926, kdy Němci vstoupili do vlády, aktivistická a ostatní negativistická, ať se mluvilo o neoaktivistech a novonegativistech, o staroaktivistech a mladoaktivistech, o oposici německé strany národní a národních socialistů, nebo ať sudetskoněmecká strana representuje oposici, ať se komunisté chovali ke státu a vládě přátelsky nebo nepřátelsky, tento zmíněný systém šel a jde neustále svou cestou až do dnešního dne. Tím má býti dokázáno, že tento celý systém, který se nám dnes v tomto zostřeném stavu jeví jako národnostní otázka, byl vytvořen všemi opatřeními s české strany v oboru otázek jazykových, školství, veřejné správy, úřednictva, hospodářství, investicí, záruk, sociálních otázek atd. bez jakékoliv součinnosti sudetských Němců. Tato národnostní otázka se rozrostla z vrcholu kužele v kuželosečku ohromné velikosti.

Udělal jsem si před chvílí rychle náčrtek, abyste jak na české tak i na sudetskoněmecké straně pochopili, v čem spočívá národnostní otázka (ukazuje náčrtek) Je-li souhrn všech stížností ve věcech národnostních v roce 1918 vrchol kužele, vyvinuly se národnostní otázky a chování se české strany k sudetským Němcům ve směru národnostním, kulturním, hospodářským a sociálním ve velikou kuželosečku. Tak malé to bylo v roce 1918 a tak vzrostla kuželosečka v roce 1937. Domnívám se, že tento nákres je prost vší demagogie a vší nenávisti, prost propagandistických účelů a že znázorňuje národnostní otázku tohoto státu. Ukažte přece tento nákres svému národu a národ řekne: "Ano, sudetští Němci mají pravdu." Béřeme samozřejmě v úvahu Váš vlastní národní vývoj. Můžeme si mysliti, že vy podle svého názoru máte i české úředníky v našem území. Ale tento systém, který jsa plně vybudován slouží ke zničení naší samosprávy našimi vlastními úředníky, je hlavním argumentem národnostní otázky v tomto státě a připraví kolisi, protože tento systém postupuje každý den. Zde byste musili konečně pochopiti náladovou a psychologickou oprávněnost našeho národního boje.

Nejsme to my, kdož jsme vydali jazykové výnosy, my jsme nezavírali školy, nepropouštěli úředníky a nezadávali dodávky atd., to vše prováděli jen Češi. V tomto nepřetržitém procesu utrpěli sudetští Němci jednu ztrátu za druhou. Je něčím zcela samozřejmým, že takovýmto postupem se dává průchod nepřetržité řadě stížností, že výsledkem takového postupu je politická koncentrace, jakou je sudetskoněmecká strana. Česká politika to přivedla tak daleko, že skoro v celém sudetskoněmeckém území, a mluvím-li také o jiných menšinách, na celém československém území není jediné menšiny, která by mohla projeviti své politické uspokojeni. V sudetskoněmeckém území je všude politická nespokojenost, nejsme to jen my v sudetskoněmecké straně, stejně jsou nespokojeny i německé vládní strany. Tažte se oficielně Jaksche a Schütze atd., dotažte se Němců mezi čtyřma očima a uvidíte, jak to ve skutečnosti venku vypadá. Česká politika dospěla tak daleko, že - v sudetskoněmeckém území není skoro rodiny nebo jednotlivce, který by v nějaké formě nepocítil krutost tohoto postupu. Po všem, co se stalo, číhá všude na tento nekonečně trpělivý a ukázněný lid nebezpečí trestního zákona, zákona na ochranu republiky, krutosti správních úředníků, zákona na obranu státu atd. Kdybyste na české straně měli alespoň nějaké psychologické pochopení pro situaci sudetskoněmeckého území anebo kdybyste je chtěli míti, jedním rázem by musily zmizeti veškeré klamné domněnky o pravé situaci, jež udržujete tím, že nás obviňujete ze státní nespolehlivosti, iredenty atd. Na české straně nemůžete to ještě okamžitě pochopiti, protože veškerá tato opatření účinkují jen v sudetskoněmeckém území. Jen jednou jeden měsíc byste vy v českém území měli býti podrobeni všem oněm opatřením ve veřejné správě atd. jako my v německém území: na ráz by se celá politika dala jinou cestou. Vy to však nepociťujete, dáváte si podávati zprávy jen od hraničářů, kterým není v německém území zkřiven ani vlas, kteří jsou nejvýše obtěžováni jen tím, že žijí mezi Němci. Nevydrželi byste to politicky, kdybyste vy v českém území musili zakusiti tento způsob života, kdybyste byli takto hlídáni dnem i nocí, kdyby se vám stále vytýkala špionáž a velezrada. (Potlesk.)

Jen na české straně docela střízlivě zkoumejte, co jste učinili, abyste si získali toto obětavé, trpělivé, ukázněné obyvatelstvo. Pak teprve přijdete na to, že jste těmto lidem nevštípili lásku ke státu. Český lid může za tohoto systému velmi snadno milovati stát. My sudetští Němci musíme dbáti zákonů a míti úctu před státní autoritou; pojem vlasti nám nikdo nevštípil. Za těchto poměrů přece pochopte: Čím větší tlak způsobí tato opatření, tím více se budou sudetští Němci musiti opříti o cizinu. V tom by se jim mohlo zabrániti jen tehdy, kdyby to bylo protistátní. Tak veliká národnostní skupina však musí míti právo stěžovati si na takový systém, nemůže-li národnostní problém býti vnitropoliticky rozřešen. A chcete-li vnitřní politice a celé cizině odpověděti, že tyto stížnosti jsou neoprávněné nebo z větší části přehnané, pak rozdělte celkové vydání za 19 let trvání republiky, pokud se vykazuje asi 350 až 400 miliardami ve státních rozpočtech na celou veřejnou správu a státní podniky, a to osobní i věcné, podle národnostního klíče a oznamte veřejnosti výsledek. Nebo rozdělte státní rozpočet na rok 1938 v celém jeho rozsahu 25 miliard, 10 miliard na vydání věcná a 15 miliard na vydání osobní, podle národnostního klíče a pak se jistě ukáže, zda jsou naše stížnosti neoprávněné.

Jsou-li čísla v exposé pana předsedy vlády dr Hodži, pro něž jsme žádali dokladů, uvedena jeho byrokracií většinou v nesprávné souvislosti a obdržíme-li čísla o rozdílu ve všech otázkách veřejné správy mezi 1. lednem 1919 a 1. lednem 1938, budeme moci opět konstatovati, jak velice bylo sudetským Němcům ukřivděno a jaký účinek má celý ten násilnický systém české politiky na tak velikou národnostní skupinu, jakou jsou sudetští Němci. Celá krutá tragika sudetských Němců, jak se jeví v tomto směru následkem české politiky, nemůže ospravedlniti okolnost, že se na německé straně vyskytují obránci tohoto systému. Toto chování musí vzbuditi co nejostřejší a nejhlasitější protest všech sudetských Němců. Žádáte-li za těchto poměrů na německých vládních stranách boj proti sudetskoněmecké straně jako důkaz jejich pravého aktivismu, nebo zaujmou-li německé vládní strany samy od sebe tuto politickou linii a věří-li, že opět rozbijí sevřenou jednotu sudetských Němců, aby tak doplnily své řady, pak se naprosto mýlí. (Různé výkřiky. - Místopředseda dr Markovič zvoní.) Německé vládní strany se dnes účastní na koalici jako zástupkyně svých voličů jen na základě ohledů s české strany, z vděčnosti a stranických ohledů. To bylo však možné jen proto, že jste se na české straně domnívali, že musíte dělati nesprávnou politickou matematiku, protože se domníváte, že 67 poslanců a senátorů sudetskoněmecké strany je méně než na př. 5 poslanců Svazu zemědělců. V senátě není vůbec zastoupen. 18. únor 1937 jako den domnělého velikého přelomu je německými vládními stranami velmi kritisován. Je třeba jen poukázati na projevy německého soc. demokrata Jaksche, německého křesťanského sociála Schütze a člena Svazu zemědělců Böhma a jejich tisk. Potvrzují jen náš úsudek o 18. únoru. Resoluce o poměrnosti při hlasování o rozpočtu v rozpočtovém výboru znějí v první chvíli zcela pěkně. Pěkné by však také bylo, kdyby je vláda splnila. Bohužel mluví osud takových resolucí proti tomu, aby byly brány vážně. Stinnou stránkou vážné vůle české části koalice uskutečniti smír a narovnání je resoluce, která žádá urychleného obsazení německého území státní policií. (Souhlas poslanců strany sudetskoněmecké.)

Pro poměry, jak jsem je vylíčil a jak se obrážely následkem českých opatření v sudetskoněmeckých národnostních požadavcích, nastal při volbách v roce 1937 přirozený a politikou daný pokles německých vládních stran, Svazu zemědělců, německých křesť. sociálů a německých soc. demokratů. Na druhé straně vyrostlo, možno říci přes noc, veliké, mocné hnutí Konráda Henleina za jednotu, sudetskoněmecká strana, která získala ve volbách v květnu 1935 do poslanecké sněmovny 1,249.530 hlasů a poměrně týž počet ve volbách do senátu. Tento živelný projev sudetských Němců není výrazem propagační činnosti, ale spontánní vůle lidu, jež vrcholí ve snaze po dosažení národnostního uspokojení, protože politická minulost se v tom směru ukázala neschopnou. Je přece zcela samozřejmé, že německým vládním stranám, že české politice přeběhl po takovém výsledku voleb, v nichž sudetskoněmecká strana se nejen stala největší sudetskoněmeckou stranou, nýbrž největší stranou ve státě vůbec, mráz po zádech. Proto jste již od samého začátku musili s ní býti nespokojeni a musíte se až dodnes obírati tím, jak byste ji zmenšili, jak byste ji oslabili nebo jak byste ji rozbili. (Výkřiky poslanců komunistické strany.) Tím si lámou hlavu nejen české kruhy, nýbrž i směrodatní činitelé německých vládních stran. Tak jednoduchá však přece tato věc není. Neboť se sudetskoněmecká strana konec konců dala, jak lze prokázati, podle programových prohlášení Konráda Henleina a parlamentních zástupců, na cestu politické rozvahy a reálných skutečností. Vše ostatní, co se z hnutí dělá, je velikou většinou jen umělým výmyslem odpůrců tohoto velkého hnutí sudetských Němců na české a německé straně. Podivnou náhodou jsou právě odpůrci Německa současně odpůrci sudetskoněmecké strany a naopak Kdyby sudetskoněmecká strana od chvíle volebního výsledku byla se oděla v beránčí roucho, byli byste ji stejně posuzovali. Neboť vše, co dělá a nedělá, co říká a k čemu mlčí, ať slovem nebo písmem, ať v parlamentě nebo na veřejnosti, musí již předem býti nesprávné. Tato metoda je sice velmi jednoduchá, ale příliš průhledná. I když používá hrozných a násilných prostředků, i když jednání veřejné správy ukládá obyvatelstvu veliká břemena, jejichž tíživost na nich žádá ohromného sebeovládání, kázně a klidu, nelze přece jen trvale užívati tohoto systému, protože tento stav musí nezbytně vésti ke komplikacím.

Co se hlavně vytýká sudetskoněmecké straně? Je nedemokratická: V demokratickém státě může občan, který se účastní politické činnosti podle platných zákonů, býti jen demokratem, i když je mu to třeba nesympatické. Má totalitní cíle. Cíle všech stran jsou totalitní, jen úspěch a výsledek jsou různé. (Výkřiky poslanců komunistické strany. - Veselost.) Budou-li tu komunisté, křesť. sociálové, soc. demokraté atd., nebude nikdy prakticky sudetskoněmecké totality. Kdyby jí bylo lze dosáhnouti, byl by praktický výsledek pro politické účely vůči české straně výtečný a také česká strana by jej musila uvítati, protože pro řešení národnostní otázky přichází v úvahu jen takový jednotný partner. Nechci dnes debatovati o tom, že stranické poměry na české straně vypadají zcela jinak. Hlavní starostí české politiky je skutečnost, že sudetskoněmecká strana je příliš silná. Podle všech opatření české politiky, podle názorů politiků německých vládních stran jako Jaksche atd. je sudetskoněmecké straně na újmu její politická isolace a neúspěchy. Na to lze odvětiti jen jedno: Dejte promluviti volbám! Nechť zase ukáží, kdo má pravdu. Další výtkou je, že strana nebo její největší část je příliš radikální: Tu si pamatujte jedno: Sudetskoněmecké obyvatelstvo nás přivádí k tomuto radikalismu. za nějž se považuje již přednesení jakékoliv stížnosti. Stížnosti docházejí z řad obyvatelstva. Česká politika radikalisuje svými opatřeními naše obyvatelstvo. A čím více zakazujete, tím hloupější se stává celá věc. Se sudetskoněmeckým obyvatelstvem nevyjdete ve zlém, ale jen v dobrém, to nechť si česká politika dobře pamatuje. Další výtka: Sudetskoněmecká strana příliš užívá říšskoněmeckých metod. Upřímné slovo také o tom: To říkají zase jen lidé, kteří nechtějí rozuměti nové době, že do mládeže v celém světě vjel nový duch, a zaplať Pán Bůh za to! Rozdíl je jen v tom, že u nás jsou již bílé košile pořadatelů kamenem úrazu, ale na české straně pochodují lidé v zelených, rudých, modrých, černých a fialových košilích. Ale sudetský Němec, to je něco zcela jiného! Činí-li dva totéž, není to totéž! Další výtkou jsou cesty do ciziny: Předně budiž konstatováno, že ve všech dobách cestují politikové německých vládních stran do ciziny, aby přednášeli o sudetskoněmeckých otázkách, v poslední době ovšem jen do Londýna. Kdyby také přišli do Německa, mělo by to u Jaksche jistě ohromný účinek. Na jedné z posledních cest do ciziny prohlásil Konrád Henlein jako předseda německých národních menšin v Evropě ve Štutgartu doslovně: musíme spojiti věrnost k vlastnímu národu s věrností ke státu. v němž žijeme." Lze proti tomu něco namítati? Nad cestami do ciziny lze se jen pozastavovati, může-li se jim dokázati protistátnost. Vždyť jsme tak daleko, že již každé překročení hranice znamená skoro čin státu nepřátelský. Hlavní výtkou sudetskoněmecké straně je časopis "Zeit" a tu prohlašuji výslovně: Mluvíme-li o tom, nesmíme tak činiti bez srovnání s českým a ostatním německým tiskem. Časopis "Zeit" není oficielním orgánem strany. Oficielním orgánem strany je časopis "Rundschau". Samozřejmě je straně blízký. Je to sudetskoněmecký pražský lidový deník. (Smích komunistických poslanců.) Musili jste si i na to zvyknout, že tak velikému hnutí je blízký jeden pražský lidový deník. Češi pohlíželi na tyto věci vždy jen s hlediska časopisů "Bohemia" a "Prager Tagblatt". Ježto tyto dva zmíněné listy zastupují různé zájmy, musí se samozřejmě odlišiti časopis "Zeit" od časopisů "Bohemie" a "Prager Tagblatt". Na české straně jste si nechtěli zvyknouti na to, že existuje denní list s rubrikami: "Sudetský Němec píše", "Skutečnosti žalují" a "Co píší jiní". Nejlepší cestou proti těmto stížnostem je odstraniti příčiny těchto stížností. Meritorně je hlavní věcí nikoliv stížnost, ale příčina stížnosti. Směrodatným a rozhodujícím bude vždy, že v těchto zprávách je vždy pravda, i když je bolestná. Je přece samozřejmé, že na zahraničně politickém poli je zde snaha po přátelských stycích s Německem, že sympatie jsou na německé a nikoliv na př. na sovětskoruské straně.

V této souvislosti je třeba říci slovo o poměru Československa a sudetských Němců k Německé říši. Německá říše ve své nynější podobě - to nezdůrazňujeme jen my, sudetští Němci, ale vyslovili to již volně ve svých posudcích i čeští politikové a je i dosti jinak smýšlejících německých a českých poslanců a politiků, kteří se mohli přesvědčiti na základě vlastního pozorování o poměrech v Německu - je podle mého názoru nejlepším důkazem, že se poměry v Německu tak konsolidovaly, že každý rozumný politik musí říci, že minuly doby, kdy jsme mohli státi proti Německu s určitou animositou. Nebudeme se nyní zabývati názory o rozdílech mezi Slovany a Germány a nynějšími politickými závazky Československa. Ale Československo hraničí z největší částí s Německem. Od založení státu hraje Německo hlavní úlohu v hospodářsko-politických vztazích, v dovozu a vývozu Československa. Je politickým zájmem Československa za všech okolností, aby se uskutečnil přátelský poměr s Německem. Cesta k mateřskému národu vede politickými menšinami, ať jde o Německo, Maďarsko nebo Polsko.