Sudetští Němci se cítili ve všech dobách spojeni s německým národem bez ohledu na vládnoucí systém v Německu. Na to pohlíželi nejvýznačnější čeští politikové jako Masaryk, Beneš a Kramář jako na samozřejmost. Kdybychom se vzdali svého spojení s německým národem, odporovalo by to naprosto přírodním zákonům národa. Je rovněž samozřejmé, že mateřský národ má naopak účast na osudu svých národnostních menšin, a je to odůvodněné přírodními zákony mezinárodního práva. Tento svazek je však tím odůvodněnější, že my právě tak jako směrodatné české kruhy věříme naprosté mírumilovnosti německého kancléře Adolfa Hitlera a německého národa. To neděláme jen my, ten názor je zastáván i nejvyššími směrodatnými českými politickými kruhy. (Výkřiky posl. Dubického.) Je samozřejmé, pane kol. Dubický, že tomu nevěříte, ale Váš názor nebude nikdy, Bohu dík, směrodatným v české politice. Nevěříme ve válku, my, sudetští Němci, si přejeme mír. Čeští odpůrci dnešního Německa budou musiti při myšlence, že nikdo se nesmí vměšovati do systému cizích států, opraviti svůj názor na Německo, protože nelze trvale udržeti politiku nenávisti ke státu a národu s 65 miliony lidí v zájmu vlastního státu. Při prvních začátcích československé politiky domnívali se sudetští Němci, že stát nebude dlouho trvati. Svět se domníval, že komunismus bude za dvě léta vyřízen. To byly omyly. Týž omyl by zde byl, kdyby se někdo domníval, že národní socialismus v Německu je jen krátkým, přechodným zjevem. Pro nás, sudetské Němce, je prostou samozřejmostí, že náš poměr a naše situace v této zemi se automaticky v té chvíli změní, až se poměry Československa k Německé říši budou utvářeti přátelsky. Budete si moci vzpomenouti, že právě dr. Rosche v debatě vždy prohlašoval: Osud a úděl sudetských Němců je závislý na poměru Francie k Německu. Dnes je situace zcela jiná. Dnes není pro vás Francie v popředí zahraničně politického dění. Dnes platí přímo věta, že náš sudetskoněmecký osud závisí na poměru Československa k Německu.

V debatě vyšla najevo spousta stížností. Budeme musiti zkoumati, zda poměr mezi Čechy a Němci v tomto státě bude moci býti vůbec někdy urovnán. Jistě se obě strany dopustily chyb, ale primérní právo na stížnost máme my, sudetští Němci, k jejichž újmě se prováděl proces uskutečňovaný Čechy od založení státu. Češi při tom vždy jen vyhrávali a získávali výhody. Češi jsou mocenským činitelem, my jsme menšinou. Chceme-li poměry zlepšiti, musíme opustiti circulus vitiosus, musíme opustit politiku, která se točí do kola a která se nedostává s místa. Změna poměrů může býti přivoděna jen postupně. Praktický příklad: Změňte správní praksi a stížnosti ustanou.

Chtěl bych, než skončím, svoje slova ještě jednou stručně shrnouti v tom směru, že jsem v diskusi učinil kladné návrhy a že by snad bylo vhodné, kdyby česká politika k tomu zaujala stanovisko. Mým prvním návrhem bylo vésti debatu o státním rozpočtu ve sněmovně gentlemanským způsobem. Domnívám se, že jsem o tom podal důkaz. Navrhl jsem, aby předsedové klubů a význační politikové jednotlivých stran debatovali ve zvláštních zasedáních o základních pojmech státu, demokracie, národa, vlasti, věrnosti ke státu a k národu, diktatury, národního socialismu a fašismu na jedné a komunismu na druhé straně, protože tyto pojmy a názory na ně se při rychlém spádu dnešního života zcela změnily. Pak jsem uvedl náš cíl jako podklad pro diskusi. Navrhl jsem jako podklad pro diskusi předpoklady pro řešení národnostní otázky, navrhl jsem volby, navrhl jsem hlasování lidu, navrhl jsem, aby státní rozpočet byl rozdělen podle národnostního klíče, aby se uveřejnily podklady pro čísla uvedená v exposé pana předsedy vlády dr. Hodži, aby mohly býti zkoumány; navrhl jsem dále, aby se uveřejnil status quo v době založení státu dne 28. října 1918 nebo prakticky dne 1. ledna 1919 a dne 1. ledna 1938 ve všech odvětvích veřejné správy. Prohlásil jsem, že otázka může býti řešena jen postupně a prohlašuji ještě jednou: Nejsme tak naivní, nejsme politicky tak hloupí, abychom nevěřili, že se ve své politické rozpínavosti nedostanete také na sudetskoněmecké území. Byl by to omyl, kdybyste tomu věřili. Ale systém, kterého jste až dosud používali, je nemožný.

Rozpočet na rok 1938 je začátkem jubilejního roku 20letého trvání státu. Nechci tím říci, že právě rozpočet je potěšitelným zjevem, protože přináší obyvatelstvu ohromná další břemena. Jako český národ slavíte 20leté výročí svého osvobození. Nemohu si mysliti, že by sudetský Němec mohl slaviti s sebou toto národní jubileum, nezmění-li se do té doby poměry od základu, ať již jde o přivržence německých vládních stran nebo oposičníka [] . (Německé výkřiky poslanců komunistické strany: O útisku německého národa v říši nemluvíte nic!) Ovšem Napoleon jednou řekl: Uložiti poraženému příliš tíživé podmínky znamená prominouti mu jejich splnění. Státní jubileum budete tep rve tehdy moci oslaviti s vnitřním uspokojením a plnou důvěrou v budoucnost, až dospějete k vnitřnímu míru a až naleznete přátelský a sousedský poměr k Německu. Proč bychom nemohli žíti rytířsky vedle sebe, až bude rozřešena veliká národnostní otázka? Národové si přejí míru, je na politice, aby jej umožnila. Sudetským Němcům byl boj o jejich životní práva vnucen. Policie s obušky, četnictvo a finanční stráž nejsou výchovnými prostředky. Máme nárok na svůj život, chceme žíti svým životem a volně dýchati. Sudetští Němci by byli šťastni, kdyby dosáhli urovnání národnostních poměrů. Není-li to možné, musíme bojovati i dále a vytrvati. V lidském a politickém životě přichází po vichru a bouři zase sluneční jas. Naše staré přísloví platí i dnes: Náš Bůh Němce neopustí! (Veselost a smích komunistických poslanců.) Naše víra, naše naděje je pevná a neochvějná, věříme v Boha a jeho spravedlnost! (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Beran. Dávam mu slovo.

Posl. Beran: Slavná sněmovno!

Je samozřejmo, že republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (Hluk. - Místopředseda dr Markovič zvoní.) bude hlasovat pro rozpočet svého státu. Spolupracovali jsme na tomto rozpočtu a jeho schválením projevujeme důvěru vládě, ve které jsme zastoupeni svými zástupci. Ale hlasujeme pro rozpočet také proto, že zároveň schvalujeme vše, co je třeba učiniti pro zabezpečení naší svobody. (Potlesk.)

Zvýšený rozpočet ukládá nám těžké úkoly, neboť úhrada zvýšených položek znamená mnohá, pro všechny vrstvy tíživá břemena. Víme dobře, že zatížení dolehnou na nás po řadu let. Víme, že obětavost obyvatelstva všech vrstev půjde až na hranici únosnosti, že bude znamenat nutnost zvýšiti pracovní výkon nás všech. Činíme tak však rádi a učiníme tak i v budoucnosti, bude-li třeba, půjde-li o obranu státu, o naši československou demokratickou republiku.

Nechceme válek, nechceme bojů ani rozvratů, přejeme si z duše klid a mír uvnitř státu i navenek. Chceme učiniti všechno, co je v naší moci, a budeme k tomu ze všech sil spolupůsobiti, aby mír byl zabezpečen, neboť zemědělský lid, který je jádrem našeho hnutí, přeje si vždy klid, pořádek a mír. Kdyby zemědělci měli ve světě tolik vlivu, kolik jim podle počtu a jejich významu náleží, jsem přesvědčen, že by nebylo válek a rozvratů. Člověk půdy, který oře a seje, aby po měsíce čekal, zda bude sklízeti, zda práce jeho není marna, nevyvolává nikdy konfliktů a nemyslí na války. (Potlesk.) Ve svém zdravém konservatismu má jedinou snahu, aby zachoval pro sebe a všechna příští pokolení půdu, která často byla - a to není fráze - zkropena potem a krví jeho předků. Zemědělský lid celého světa dovede však pochopiti, co pro něho znamená svoboda politická a hospodářská. Aniž by sám vyvolával konfliktů, aniž by myslil na války, dovede prolévati krev tam, kde jde o jeho svobodu a kde jde o ochranu jeho vlastní půdy. (Potlesk. - Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Proto z hlubokého přesvědčení pravím, že je štěstím tohoto státu, že zesnulý veliký náš státník Antonín Švehla vytvořil zde silnou zemědělskou stranu jako přirozený politický střed a že téměř po 20 let právě spolupůsobením tohoto středu, této strany, byli jsme uchráněni těžkých bojů a mnohých výstřelků ať nalevo nebo napravo. Je samozřejmé, že republikánská strana bude podporovati všecky akce nesoucí se ke konsolidaci, ke klidu a míru ve vnitřní i zahraniční politice našeho státu.

Přátelské dohody a smlouvy, které jsme uzavírali se svými spojenci, nejsou uzavírány pro výboj, nýbrž jediné k zabezpečení míru v Evropě. Proto setrváme na dosavadních smlouvách vzájemně zavazujících a budeme se snažiti je rozšiřovati. (Výborně!) Bude naší snahou, abychom měli kladný poměr k Německu, k podunajským státům i k Polsku, jak to prohlásili již naši ústavní odpovědní činitelé.

Nechceme a nebudeme se plésti do vnitřních záležitostí jiných států. Není nám nic do toho, jak si upraví kterýkoliv náš soused své vnitřní záležitosti a jakou si zvolí formu pro správu své říše. Chceme ovšem, aby to platilo také pro nás. (Potlesk.) Tak jako odsuzujeme, útočí-li někdo v cizině kdekoliv a kdykoliv proti nám a našemu demokratickému režimu, tak stejně musíme odsouditi a znemožniti, aby od nás kýmkoliv bylo útočeno anebo aby zasahováno bylo do vnitřních poměrů států jiných. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nemáme nic proti tomu, aby u nás byla dána možnost pobytu kterékoliv emigraci, ale znovu opakujeme, jako jsme řekli již před několika lety - neříkáme to dnes po prvé - že emigrace nesmí zasahovati ani do vnitřních poměrů našich. ani nesmí ztěžovati poměr náš ke kterémukoliv našemu sousedu. (Potlesk.) Nechceme, abychom upadali do podezření, že máme býti střediskem propagace proti kterémukoliv státu. Tak jako nikdo nemá právo zasahovati do záležitostí našich, tak budeme potírati ve všem důsledky zásahu emigrantů, budou-li zasahovati do poměrů států jiných, budou-li ztěžovati naši posici. Souhlasíme proto plně s postupem našich úřadů v této věci a budeme se říditi i do budoucnosti zásadou: Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim! (Potlesk.)

Ve vnitřní politice státu dělali jsme a budeme dělati politiku koaliční. Ze spolupráce v koalici nechceme nikoho vylučovat. Nechceme tvořiti bloků, chceme spolupracovati s každým, kdo uznává náš stát a kdo opravdu tvoří státotvornou složku a chce pro československý demokratický stát pracovat, a je-li třeba, také trpět. (Potlesk.) Koalice jest nám více než vzájemnou spoluprací. Vidíme v koalici také společnou odpovědnost. Koalice naše prokázala, že je schopna řešiti i nejtěžší problémy, ačkoliv víme, že jest někdy těžké v koalici se dohodovati. Vzpomínáme slov Švehlových, že demokracie vyžaduje více času a více práce i obětavosti než jiný režim. Přece však jsme a zůstaneme pamětlivi tohoto odkazu, neboť demokracie je jediné správnou formou pro vedení našeho státu. Chceme proto všude, kde se naskytne příležitost, nikoliv jen slovy, nýbrž skutky demokracii sloužiti a demokracii posilovati. (Potlesk.)

Víme dobře, že v koalici, kde je řada politických stran, jsou různé zájmy, neboť i složení obyvatelstva jest různé. Věříme pevně, že dovedeme při dobré vůli překonati tyto obtíže, jako jsme je překonali dosud vždy za těžkých situací - a věříme, že tomu bude ještě více do budoucnosti - když šlo o zájmy státu a kdy jsme viděli nikoliv strany, nýbrž jediné stát, a uvědomili si, že strany jsou toliko prostředkem služby státu. (Potlesk.)

Přejeme si ovšem, aby demokracie naše byla pevná a schopná řešiti vše, co nás čeká. Chceme žíti v dobrém poměru s našimi menšinami, zejména s Němci. Zejména my zemědělci dobře víme, že bolesti českých zemědělců jsou stejné u českého jako německého sedláka. Hospodářská krise a tíha hospodaření doléhá na bedra rolníka v Polabí jako německého rolníka v Pošumaví nebo u Liberce, krátce všichni, ať se hlásí ke kterékoliv národnosti, mají bolesti hospodářské stejné a krise na ně stejně doléhá, jako živelní pohromy nerozlišují, zda Čech, Němec nebo Polák nebo Maďar. Jsme pro upřímnou spolupráci s našimi menšinami ve všech směrech, jako dávno s nimi spolupracujeme přátelsky na půdě hospodářské, ať v družstevnictví nebo v kterékoliv odborové zemědělské organisaci. Podporujeme proto snahy vlády, které se rozvíjejí od 18. února, aby i tam, kde snad jest ještě nějaké nedorozumění, ať v otázkách národních nebo kulturních, našla se cesta k dohodě. My, kteří jsme žili v Rakousku a kteří jsme znali nespravedlivý loket, kterým nám bylo měřeno, nechceme našim menšinám měřiti tak, jak bylo postupováno vůči nám v době Rakouska. Jestliže se dosud nedosáhlo ještě úplné dohody mezi námi a menšinami, jest potřeba oboustranně k tomu pracovati. Bylo by chybou a také nepravdou, kdyby se tvrdilo, že vinu na některém nedorozumění nese vláda nebo jiný český živel. Tady je oboustranná povinnost a oboustranná odpovědnost. Tak na př. nelze jen volati po tom, aby byl zvýšen počet německého úřednictva, a ponechávat při tom ve smíšených městech v samosprávě jediné úředníky německé národnosti (Správně!) Musí býti společná vůle na obou stranách a musí býti trpělivost, bez které není nikdy a nikde dohody. Němci si musí býti vědomi, že tento stát je společným jejich státem a že hranice tohoto státu jsou nedotknutelné. (Potlesk.) Nejen my, nýbrž i příslušníci ostatních národů u nás musí s námi hledati cesty, které vedou k zabezpečení blahobytu obyvatelstva celé republiky. Bylo by dětinské podezřívati nás, že chceme Němce vyhladovovat nebo hospodářsky ničit. Tak jako jsme u zemědělců dávno překonali krajové zájmy a boje krajů bramborářských proti řepařským, obilnářských proti chmelařským a jako chceme, aby všem zemědělcům a všemu obyvatelstvu tohoto státu se dařilo lépe a aby bylo spokojeno, tak také chceme, aby celý náš stát byl silný a zdravý a aby z této spokojenosti a vzájemné spolupráce povstala radostná práce všech.

Pravil jsem, že musíme míti společnou vůli pracovat, ale že musíme míti i trpělivost, jestliže vždy nepůjde řešiti všecko najednou. Souhlasil jsem, když jsem v minulých dnech četl projev jednoho našeho význačného žurnalisty u příležitosti dvacetiletí sovětského Ruska. Napsal: "Nikdy nedovolte, aby o budoucnosti prorokovali duchové oddaní nějaké krajnosti; věštíce, co se stane, obyčejně podají jenom obraz svého neklidného nitra. Ani nedůvěřujte mnoho těm, kdo si životní dění představují v geometrických formách; upadají v pokušení myslit si, že vývoj, jako přímka, je nejkratší spojení dvou bodů a že bez zastávky a bez odchylky pospíchá k pravděpodobnému cíli. Zapomínají na záludnou, ale základní spletitost života, na odpor, který tomu i onomu snažení kladou setrvačná lidská psychologie i těžko oblomitelné vlastnosti hmoty."

Vzpomněl jsem si při čtení tohoto článku na různé věci, jež se zběhly v minulých letech. Vzpomněl jsem si na Rusko, Habeš, mírové smlouvy, Společnost národů, sankce a na řadu věcí jiných. Vzpomněl jsem si, že by bylo lépe, kdyby obavy, které jsme vyslovovali k některým věcem, byly se nesplnily. Nemám však radost z toho a nechci se dovolávati satisfakcí pro agrární politiku. Nejde dnes o to, co by mělo nebo nemělo býti. Jde o budoucnost, tedy o zabezpečení zítřků. Proto nevzpomínejme toho, v co jsme příliš věřili a kde jsme byli zklamáni, nevzpomínejme také po léta u nás pěstovaného pacifismu za každou cenu, ale dohoňme společnou prací vše, co bylo zanedbáno. Mezinárodní situace může býti pro nás někdy radostnější, jindy opět méně příznivá. Není však radno, abychom měli někdy přílišnou radost, jindy opět strach. Podle mého přesvědčení je třeba, abychom si uvědomili, že budoucnost našeho státu spočívá především v nás samých. Nechť si nikdo nemyslí, že může býti rozhodnuto o nás na nějaké mezinárodní konferenci bez nás a proti nám. (Potlesk.) I když nepodceňuji význam mnohých diplomatických jednání, přece pokládám za nutné zdůvodniti, že proti jednotnému národu, který dovede obětovati všechno, co má, za svoji svobodu a neodvislost, nemůže nikdo na celém světě nic poříditi, ani nemůže mu vzíti jeho svobodu. (Výborně! - Potlesk.)

Dovedli jsme přinésti pro vybudování armády a opevnění našich hranic mimořádné oběti. Bude-li třeba, přineseme i další, třebaže víme, že je to na úkor celkové naší životní úrovně. My, kteří jsme před 300 lety ztratili svobodu, dovedeme si svobody cenit a dovedeme pro ni také oběti přinášet. Hledáme spojence, ale jsme přesvědčeni, že jsme nejlepšími spojenci především sami sobě. (Potlesk.)

Pan ministr financí, když předkládal letošní rozpočet, sděloval, že rozpočet zvyšujeme především vydáním na obranu, to je na výzbroj armády a opevnění hranic. Zdůraznil v úvodu svého výkladu, že požadovanými novými daněmi a dávkami skoro ve výši 1 1/4 miliardy Kč žádáme oběti na hospodářství soukromém, a že je proto nutno, abychom vyslovili zásadu, že musí býti napřed šetřeno v hospodářství všech veřejných svazků. Připojuji se plně k této žádosti ministra financí. Parlamentní kontrolní a úsporní výbor na žádost předsedy vlády a ministra financí působil ze všech sil k tomu, aby státní rozpočet byl snížen a upraven tak, aby byl únosný pro široké vrstvy obyvatelstva. Rozpočtový referent kol. posl. Remeš správně tvrdí, že můžeme v našem státě vydávati jen tolik, na kolik si dovedeme vydělat. Není mým úmyslem vypočítávati známé vám cifry o celkovém našem zatížení, o státním dluhu, neboť všichni víme, že již velmi značně zavazujeme nejen sebe, nýbrž i příští generace na dlouhá léta tíživými břemeny. Jestliže finanční hospodářství státu od r. 1930 až do dnešního dne průměrně končilo deficitem ročně více než 1 miliardy Kč, je naším společným úkolem starati se, aby tento stav nestal se trvalým, nebyl chronickým. Rozpočet musí býti v rovnováze nejen na papíře při schvalování v rozpočtovém výboru a ve sněmovně, nýbrž také v účetních uzávěrkách při schvalování výsledků hospodaření. Mnohé státy neprohrály válku na bojištích, ale ztratily svoji svobodu dříve, totiž ve chvíli, kdy se staly hospodářsky odvislými na cizích věřitelích. Hospodářství státu nemá jiné zásady než hospodářství každého jednotlivce. I stát musí vydávat jen tolik, na kolik stačí.

Přehled státních příjmů a vydání ukazuje, že výrobní vrstvy u nás jsou na hranici přetížení a že není možno přepnout zatížení více, než výroba snese. Zavádíme-li v důsledku rozpočtu, který projednáváme, branný příspěvek a řadu nových daní, jsme si vědomi, že tyto daně nezaplatí jen ti, kterým jsou předpisovány, nýbrž že je budou platit, nebo důsledky těchto daní ponesou nejširší vrstvy našeho lidu, naši zemědělci, živnostníci, úředníci, dělníci a všechny pracující vrstvy bez rozdílu. Netajme se, že miliardová vydání, která jsme povinni dáti k zabezpečení naší svobody a k zabezpečení ochrany hranic, znamenají v konečném řešení alespoň do určité míry snížení životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva bez rozdílu.

Věděli jsme v parlamentním kontrolním a úsporném výboru dobře, že v rozpočtech četných ministerstev škrtáme položky na výdaje, které jistě byly by prospěšné a které by mohly přinésti dobré výsledky. Ale vidíme-li, jak při seškrtaném rozpočtu těžce opatřujeme 1 1/4 miliardy Kč, dovedeme si představiti, v jaké bychom byli situaci, kdybychom měli nalézti k vy rovnání rozpočtu 3 nebo 4 miliardy Kč. Vidíme, že by to byla práce neproveditelná. Nezapomínejme, že nemáme téměř zahraničních dluhů a že tudíž 8/10 veškerého našeho dluhu tvoří vnitřní dluh a že jsou to ve skutečnosti úspory, starobní renty a pense milionů obyvatel naší republiky. Kdybychom vedli neodpovědnou hospodářskou politiku, musili bychom dojíti k otřesení a k porušení stability naší měny. Mělo by to za následek nejen těžké hospodářské důsledky, nýbrž i veliké důsledky sociální. Miliony obyvatel našeho státu platí si na pense a starobní renty. Jestliže parlamentní kontrolní a úsporný výbor pracuje k řádnému hospodaření ve státě a k opravdu vyrovnanému státnímu rozpočtu, pak je to především ve snaze, aby miliony těch, kteří si platí celý život na zabezpečení v době svého stáří, dostávali pense a starobní renty v hodnotě, ve které platili příspěvek na své pojištění. Tyto věci jsou příliš vážné a ukládají větší povinnosti nám všem bez rozdílu, než se na první pohled zdá.

Demokracie musí i v tomto případě prokázati, že je schopna řešiti záležitosti, které nejsou někdy populární. Bylo by katastrofální, kdybychom v tak vážných otázkách hospodářských, jako jsou záležitosti státního rozpočtu a celkového hospodaření ať státu nebo samosprávy, dělali pštrosí politiku a z důvodů agitačních nebo demagogických říkali jenom věci, které se širokým vrstvám líbí. Náš lid je dobrý a raději slyší nepříjemnou pravdu než líbivou lež a demagogii. (Potlesk.)