Rozpočtový výbor zahájil jednání o úhradových předlohách. Vidíme všichni, jak každý stav a každá složka výrobní se brání novému zatížení. Nedivme se tomu! Uvědomme si však, že jen ten poctivě pracuje proti novým daním a novému zatížení obyvatelstva, kdo nekompromisně žádá a pracuje k tomu, aby se šetřilo a zbytečně nevydávalo. (Výborně!)

Výdaje v našem rozpočtu tvoří především náklady na armádu a její výzbroj, na opevnění státu, dále náklady sociální, kulturní a personální. Neobávám se říci, že ve všech těchto nákladech, které představují více než tři čtvrtiny celého rozpočtu, musí býti šetřeno. Vznáším apel na všechny složky vojenské správy, aby si byly vědomy, že obyvatelstvo rádo, obětavě a ochotně přináší vše potřebné své armádě, ale že žádá, aby i ve vojenských vedeních bylo postupováno s nejkrajnější účelností a úsporností. Víme dobře, že mimořádná vojenská vydání budou znamenati také trvalé zvýšení řádného rozpočtu na řadu let. Věřím proto, že bude pečlivě zkoumáno, aby každá koruna, kterou dáváme na obranu svého státu, byla účelně a s krajní úsporností vydávána.

Totéž platí pro správu ministerstev, která řeší otázky sociální. Při řešení otázek sociálních byli jsme mezi prvními státy světa. Víme, že ještě mnohé nás čeká, abychom zabezpečili v našem státě, pokud je to možno, ochranu sociálně slabým a abychom zabezpečili stáří pracujícího člověka. Vzpomeňme při tom také na potřeby starobního a invalidního zabezpečení zemědělců a živnostníků. Ale i při řešení sociálních otázek musíme pamatovati na to, že by nám nebyly nic platné sociální zákony, kdybychom nebyli hospodářsky schopni tyto zákony provádět.

Nedívejme se, slavná sněmovno, na problém nezaměstnanosti s hlediska politických stran a politické agitace. Přál bych si upřímně, kdyby bylo možno odpolitisovat všechny odborové organisace a kdyby nikdo z nás nechtě politicky těžit z řešení sociálních otázek Řeknu-li, že je naléhavě třeba revidovat systém podpor v nezaměstnanosti v našem státě, prosím, aby v tom nebylo viděno nic stranickopolitického. Namítne-li se mně: když revidovat podpory v nezaměstnanosti, tedy také revidovat podpory v zemědělství, odpovídám otevřeně: ano. Nepěstujme systém podpor nebo omezme podporování kohokoliv, ať dělníka, zemědělce nebo živnostníka, na míru nejnutněji nejmenší, ale starejme se všichni poctivě, aby spravedlivě byla odměňována práce. (Výborně! - Potlesk.) Starejme se společnou dobrou vůlí a společným úsilím, aby rentabilita podnikání, ať zemědělského, živnostenského či průmyslového, zabezpečila postavení zemědělce nebo živnostníka, aby o podpory v dobách živelních pohrom nebo u příležitostí jiných prositi nemusil. Starejme se stejně tak, aby zaměstnanci i zaměstnavatelé v dobách konjunktur pamatovali na doby nezaměstnanosti a aby dělník, který poctivě hledá práci, nemusil se doprošovat podpory, o kterou ho připravuje ten, kdo pracovat nechce a kdo vybírání podpor udělal svým povoláním. Poctivý dělník chce pracovat a naším společným úsilím je, abychom mu hledali práci.

Jestliže jsme vyplatili od vzniku našeho státu do dnešního dne na příspěvcích v nezaměstnanosti více než 5 1/2 miliardy Kč, je přece jen nutno si položit otázku, zda dosavadní systém je správný a zda nebylo možno nalézti jiné cesty k řešení tohoto problému, aby za příspěvek vykonávána byla práce. Tedy podporu za práci. Nebudeme-li se dívat na věc jen s hlediska stranicko-politických zájmů, najdeme jistě i v této otázce cestu k dohodě. Bude to v zájmu státní pokladny a v zájmu skutečně nezaměstnaných dělníků, tedy v zájmu všech.

Velkou položku v hospodaření státu dělají náklady kulturní. Není to jen rozpočet ministerstva školství, nýbrž jsou to i rozpočty zemí, okresů a obcí, které ukazují, že náklady kulturní v našem státě pohybují se mezi 2 1/2 až 3 miliardami Kč. Jistě nikoho z nás ani nenapadá, abychom chtěli omezovati pokrok a zastavovati kulturní rozvoj naší republiky. Řekli jsme právem často a tvrdíme to i dnes, že, co se nám nedostává do počtu, musíme nahrazovati jakostí, t. j. především vysokou kulturní úrovní našeho obyvatelstva. To však neznamená, že bychom neměli v kulturním rozpočtu dobře hospodařiti. Spočteme-li, co celkově vydá se na naše školství, vidíme, ze můžeme v budoucích letech ještě vykonati neskonale mnoho, bude-li provedena účelná reorganisace a úprava a bude-li také provedena unifikace, po které bohužel ještě marně v mnohých směrech voláme.

Různé zasahování státu, zemí, okresů i obcí do otázek školních, znamená zvyšování nákladů a neúspornost. Máme řadu škol jednoho typu, z nichž některé jsou státní, jiné zemské, některé kuratoriální. Tvrdím, že mohli bychom v otázkách kulturních vykonati ještě více, než je tomu dnes bez zvyšování rozpočtu, kdybychom dovedli tyto věci rozumnou organisací upraviti a kdybychom při každém jednání vedeni byli snahou vydávati tolik, na kolik stačíme.

Zvláštní kapitolou, kterou musíme se zabývat a kterou především měly by se zabývati všechny státně - zaměstnanecké organisace, jest otázka státně-zaměstnanecká. Počet státních zaměstnanců a pensistů dostupuje výše a nákladů, které vyvolávají otazník, zda je to úměrné a únosné pro náš stát. Nebojme se o počtu stát. zaměstnanců a o těchto všech věcech mluviti a nebojme se také tyto otázky řešiti. Stát potřebuje dobré, spolehlivé a výtečně kvalifikované zaměstnance. K tomu je jistě potřeba, aby zaměstnanci byli spravedlivě podle svého výkonu a významu své práce honorováni. Chceme, aby státní zaměstnanectvo bylo spokojeno. Toho však nedosáhneme stálým rozmnožováním a, řeknu právem, inflací počtu zaměstnanectva, která sice vede k vybudování velké armády státních zaměstnanců, ale povede, budeme-li na této cestě pokračovati, k naprosté neúnosnosti nákladů na administrativu a ovšem i k vyvolávání nespokojenosti ve všech vrstvách státního zaměstnanectva. Státních zaměstnanců a učitelů rok od roku přibývá. V r. 1937 u státních zaměstnanců přibylo oproti r. 1929 23.034 zaměstnanců a 19.219 učitelů, tedy celkem plus 42.253 zaměstnanců. Dnes máme celkem 361.529 státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků i s učiteli a přes 80.000 smluvních zaměstnanců. Stát tedy zaměstnává téměř půl pátá sta tisíce zaměstnanců. Náklady na vlastní státní správu a podniky, odpočivné a zaopatřovací platy dosahují výše opravdu závratné.

Náklady na vlastní státní správu i s pensisty činí 3.583 mil. Kč, na státní podniky s pensisty po odečtení jejich příspěvku 3.225 mil. Kč, na učitele s pensisty 1.364 mil. Kč, tedy celkem 8.171 mil Kč. V této cifře není obsažen plat vojáků, platy smluvních zaměstnanců, některé odměny, honoráře a náklady Národního shromáždění. Tyto cifry, slavná sněmovno, ukazují jasně, že otázka účelného úřadování ve státě a nutnost provádění reformy správy a reorganisace celé administrativy není jen úkolem a povinností vlády a Národního shromáždění, nýbrž že se stává životním zájmem státních zaměstnanců samých a všeho obyvatelstva státu.

Nejsme tak šťastni jako státy, které mají moře a kolonie a které statisíce svých zaměstnanců uplatňují ve svých koloniích a v lodní dopravě. Nechceme se však ocitnouti v situaci, aby státním zaměstnancům - jako jsme viděli v některých státech - byly zadržovány platy, poněvadž ony státy nebyly schopny opatřiti včas prostředky na služné státních zaměstnanců. Chceme konati svou povinnost ke státním zaměstnancům, a právě proto upozorňuji na nebezpečí inflace, t. j. na nezdravé rozšiřování počtu státních zaměstnanců do rozsahu, který by byl pro tento stát neúnosný. Státní zaměstnanci musí nám býti v zájmu svém, ale především v zájmu státu nápomocni v práci, aby se u nás méně písařilo, ale více opravdu úřadovalo. (Potlesk.) Zjednodušiti státní administrativu a tím ji ovšem zlevniti je naším společným úkolem.

Vláda bude mít veliký úkol zabývati se otázkou pensistů. Otázka pensí nebyla by vyřešena snižováním pensí. Tento problém musí se řešiti od základů. Máme neúměrně mnoho pensistů, neboť náklady na ně dosahují již dnes pomalu 2 1/2 miliardy Kč.

V mnohých úřadech a státních podnicích přibližuje se počet pensistů počtu aktivních zaměstnanců. Vedení tady má tabáková režie, kde poměr aktivních zaměstnanců a pensistů je ještě horší, než jsme donedávna mysleli, neboť proti 9.800 aktivních zaměstnanců měla tabáková režie k 1. lednu 1937 17.600 pensistů, takže na jednoho aktivního zaměstnance připadají pomalu dva pensisté. Jeví se to někde tak, že na př. u tabákové továrny v Písku připadá na 380 aktivních zaměstnanců skorem 1.500 pensistů. Zdá se to neuvěřitelné, ale je to bohužel pravdivé.

Dovolte, abych řekl také několik slov k hospodaření státních podniků. Zastával jsem vždy názor, že stát má podnikat jen tam, kde toho mimořádně vyžaduje zájem státu, a že nemá zbytečně zasahovat do soukromého podnikání. Vidíme, že se ve velké většině případů u nás ani v cizině státní podnikání neosvědčilo. Zásady, aby lidé na státním majetku hospodařili lépe a odpovědněji než na svém, bohužel dosud nepronikly v žádném státě světa. Jsou obory výroby, kde má stát povinnost s hlediska své obrany nebo z jiných příčin býti majitelem nebo spolumajitelem podniku. Ale i tam musíme dbáti, aby státní podnikání bylo rentabilní. Proto parlamentní kontrolní a úsporný výbor pokládal za svou povinnost zkoumati pečlivě hospodářství státních podniků a vyslovil souhlas se stanoviskem ministra financí, aby majetek státu byl tam, kde není vyšších zájmu státních a kde se nerentuje, zcizen a aby peníze takto získané byly splaceny do státní umořovací pokladny ke zmenšení našeho státního dluhu. (Výborně! - Potlesk.) Nemůžeme přece míti zájem na tom, aby tam, kde není vyšší státní zájem, měl stát majetek nebo kapitálovou účast, která nic nenese a kde namnoze stát z peněz poplatníků ještě každoročně doplácí. Nemůže býti úkolem státu, aby zakládal podniky, které ohrožují existenci podniků stávajících, a aby pokladna státní doplácela dvojnásob. Jednou na pasivní podniky státní a po druhé ztrátou daní státním podnikáním poškozených podniků soukromých. Není přece účelno, aby řada ministerstev a úřadů budovala na př. své tiskárny. A takových podniků bych mohl uvésti řadu.

Vidíme-li, kolik starostí a práce a jak těžké důsledky přinese zatížení výroby 1 1/4 miliardy Kč nových daní, abychom měli vyrovnaný tento rozpočet, pak musíme více než se zamysliti nad tím, když jeden státní podnik, státní železárny v Podbrezové, vykazuje za dobu trvání státu ztrátu více než půl miliard Kč a s investicemi do tohoto podniku vložený mi téměř 700 mil. Kč. (Posl. Slanský: Kolik se dalo obilní společnosti?) Víme velmi dobře.

Totéž platí o státních lázních, do kterých jsme investovali více než 120 mil. Kč, a o řadě dalších jiných podniků. Nejde proto jen o to, opatřiti peníze od poplatníků, ale musí býti úkolem nás všech to, co si vzal za svou povinnost parlamentní kontrolní a úsporný výbor, starati se, aby se s těmito penězi účelně hospodařilo a aby těžce vydělané peníze milionů drobných lidí s příslušnou šetrností byly vydávány. Mám pocit, že žijeme opět v době, kdy s lehkým srdcem navrhuje se budování a rozšiřování státních podniků. V dobách i dočasné konjunktury lehce se vybudují ze sta milionů podniky, které v dobách krise budou velkou naší starostí. Proto varuji, aby stát v rámci svého vlastního podnikání činil více, než je zdrávo a než jest s hlediska obrany státu potřebné. Prozkoumáme-li státní hospodářství za dobu 19 let, myslím, že toto volání moje je oprávněné a plně odůvodněné.

Vyskytly se hlasy, že při novém zatížení poplatnictva, které vyplyne z letošního rozpočtů, budou břemena neúměrně rozdělena a že zemědělství jest v návrzích ministra financí na nové daně nedostatečně zatíženo. Musím odmítnouti takovéto tvrzení jako nepravdivé a neodpovídající skutečnosti. (Potlesk.) Byl bych upřímně rád, kdyby se zemědělství vedlo již tak, aby mohlo platiti více svému státu, než činí dosud. Bohužel zemědělství dosud nevyšlo ze zemědělské krise. Výše zemědělských dluhů a desetitisíce exekucí na majetku malých a středních zemědělců ukazují nejlépe, že zemědělství naše není dosud výnosné. Kdyby tomuto mému tvrzení nebylo věřeno, prosím, nechť přijde kdokoliv, dáme mu možnost, aby prozkoumal výnosnost hospodaření na chalupě, statku nebo velkostatku. Nechceme nic zatajovat a skrývat. Konečně jest řada zemědělských podniků, které vlastní nejen stát, země, nýbrž také obce, církevní vrchnosti i dělnická družstva. Nechť se prozkoumá na všech nebo na kterémkoliv z nich, jaká je situace v zemědělství a jaká je rentabilita zemědělského podnikání. (Potlesk.) Nemusím snad uváděti, co je konečně všeobecně známo, že držitelé a vlastníci průmyslových, obchodních nebo jiných podniků nebo rentisté, mají mnozí v zemědělském majetku, pokud jej vlastní, vhodnou odpisovou položku. Chceme-li zabrániti vylidňování venkova, chceme-li zlepšiti mzdy zemědělských dělníků, které jsou malé a nedostatečné, říkám to zcela otevřeně chceme-li zabezpečiti domkáře, chalupníky a sedláka, aby se nezbavoval půdy a neutíkal do velkých měst, nežádal o místa a neubíral je jiným, pak toho, slavná sněmovno, nedosáhneme jinak než zabezpečením rentability zemědělského podnikání, to je zlepšením mzdy člověka pracujícího na půdě za těžkou jeho práci. (Potlesk.)

Zemědělství naše je zatíženo vedle daně pozemkové a důchodové také daní, kterou neplatí zemědělci v jiných státech, to je daní obratovou, kterou jedině zemědělec nemůže připočítávat, jako činí stavy jiné, k ceně svých výrobků. Jestliže novými daněmi a přirážkami nebo poplatky se zatěžuje zemědělský průmysl, pak jsme si toho vědomi, že je to na konec zase jen zemědělec, který zaplatí vše to ve snížené ceně svých zemědělských výrobků.

Bylo by krutou křivdou vyčítati zemědělství, že vůči svému státu nekoná své povinnosti. Nezapomínejme, že přirážky k dani pozemkové udržují hospodaření tisíců venkovských obcí a velkého počtu zemědělských okresů. Nechceme pro zemědělství výsad, ale také nechceme, aby mu bylo křivděno.

Hospodářství státu bylo zatíženo z titulu péče o nezaměstnané 5 1/2 miliardami Kč.

Z titulu péče stavební a bytové 3 1/2 miliardami Kč. Z titulu sociálního pojištění dělnictva a příplatků na potraviny v letech poválečných a z různých sociálních titulů jiných o další miliardy Kč. Nevytýkáme to, neboť dělali jsme sociální politiku tohoto státu spolu, s naší odpovědností. Myslím však, že máme také právo žádati, aby zemědělství nebylo vytýkáno několik set milionů na řešení problémů zemědělských nebo na ochranu zemědělské práce zabezpečením pevných cen obilních.

Použijeme podrobné rozpravy k tomu, abychom podali naprosto věcné a nesporné doklady o tom, že schází ještě mnohé k hospodářské, kulturní i sociální rovnosti zemědělců s ostatními vrstvami našeho obyvatelstva.

Nebyli jsme nikdy přívrženci názorů, že nízké platy a nízké mzdy jsou nutností pro hospodářské podnikání i pro veřejnou správu, ale byli jsme vždy proti neúčelnému vydávání peněz ať v soukromém nebo veřejném hospodářství. Při tom nemůžeme uznati za národohospodářsky správné, žádá-li se, aby nízké mzdy a platy byly založeny na nepřiměřeně nízkých cenách zemědělských výrobků.

Při řešení nových daní nezapomínejme na regionální potřeby jednotlivých krajů. Myslím, že nemá býti zájmem nikoho, aby některé kraje byly vylidňovány a hlavní město státu a několik jiných měst nezdravě rostlo. Máme povinnost se starati, aby daňové zatížení na výrobu v jednotlivých krajích republiky bylo pokud možno úměrně stejné. Není zdrávo a také není trvale udržitelno, aby na př. v Č. Budějovicích, v této jihočeské metropoli, činily přirážky pro rok 1937 807% a aby průmysl a zemědělství v těchto krajích zatěžovalo se stejně jako tam, kde celkové zatížení je poloviční. Je úkolem našeho národního hospodářství, aby ve prospěch neúměrně zatížených krajů byly poskytnuty takové daňové úlevy, abychom z nich nedělali hospodářské hřbitovy. Musí-li na 1.000 Kč daní podnikatel v Č. Budějovicích zaplatiti přes 8.000 Kč přirážek a je-li průmyslové podnikání v těchto krajích zatíženo dražší dopravou surovin, zejména uhlí, a dopravou hotových výrobků do konsumních středisk, pak se musí stát zabývati tímto problémem také s hledisk daňových, s hlediska úpravy tarifů, aby krajům, které nejvíce potřebují pomoci, bylo také opravdu pomáháno.

Neuzavíráme se kritikám, ani zahraničním, a přijímáme upozornění i rady, ale máme právo žádati, aby ti, kdož tak činí, přesvědčili se dříve o skutečnostech našeho vnitrostátního života, a to u nás na místě samém a podle pravdy.

Nechci býti škarohlídem, ale bylo by také velkou chybou, kdybychom se oddávali mylnému optimismu. Věřím, že letošní státní hospodářství nebude končiti miliardovým deficitem tak, jako tomu bylo v letech minulých. Doufám, že rozpočet na r. 1938 bude končiti vyrovnáním příjmů a vydání, nebo malým deficitem.

Nezapomínejme však, že je to nejen zlepšená konjunktura, nýbrž také depurační akce a předepsání daní na 2 léta v důsledku nového zákona o placení daní, které pokladně státní získávají příjmy, se kterými roku příštího počítati nemůže.

Věříme, že letošní rozpočet, zajišťující bezpečnost státu a jeho svobodu, najde porozumění u každého občana republiky. Poválečné otřesy způsobily, že víra milionů v mnohých státech v účelnost spořivosti a šetrnosti byla otřesena. Buďme šťastni, že tomu tak není dosud u nás. Kdyby nebylo bezměrné šetrnosti a spořivosti, nebylo by již našeho národa. Jen této bezpříkladné šetrnosti máme co děkovati, že se selský lid v nejtěžších dobách udržel na svých chalupách Neotřásejme proto zbytečně tím nejcennějším, co národ náš má, pracovitostí a šetrností.

Neohlížejme se na líbivá a demagogická hesla. Provádějme v praksi, aby práci a šetrnosti byla vzdána čest. (Potlesk.)