Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Jaross. Dávám mu slovo.

Posl. Jaross (maďarsky): Vážená posl. snemovňa!

Prejednávame-li rozpočet na jubilejný rok, ktorý bez úhradových návrhov vlastne ani nie je v rovnováhe, pociťujeme odpovednosť, ktorú neseme voči štátu a voči nášmu národu. (Předsednictví převzal místopředseda Sivák.) Táto odpovednosť diktuje, aby sme čo najslávnostnejšie protestovali proti parlamentnej praxi, ktorá kope hrob duchu demokratickému, možnosti poctivej debaty a odpovednosti ľudového zastupiteľstva. Museli sme učiniť predmetom úvahy, či sa vôbec za takýchto okolností vyplatí brať účasť na práci, a naša odpovednosť voči nášmu ľudu nám diktuje, aby sme použili každej príležitosti i za najnemožnejších pomerov k tomu, aby sme mohli dať výraz vôli ľudu, keď už je čím diaľ tým viac - okrem opozície - tých, ktorí nemajú odvahu byť reprezentantmi vôle ľudu v parlamente. (Výkřiky posl. Kosika.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Jaross (pokračuje): Za takýchto okolností brali sme účasť na práci výboru rozpočtového, vylíčili sme životné pomery maďarského ľudu a dali sme výraz jeho vôli. V tejto práci budeme pokračovať i tuná v pléne, či už bude ucho, ktoré naše slovo vyslyší, a či bude rozum, ktorý to pochopí.

Pán predseda vlády venoval nám niekoľko krátkych viet vo svojej reči v rozpočtovom výbore. Každá naša reč, ktorá tam vo výbore odznela a odznie i tuná, bola a bude nepriamou odpoveďou na jeho slová. Ja chcem iba do niekoľko krátkych viet zhrnúť zásadné smernice. (Výkřiky posl. Kosika a dr Holoty.)

V prvom rade konštatujem, že pán predseda vlády vidí povrchne otázku maďarskej menšiny, lebo ho informujú ľudia, ktorým nie je spoločný pocit osudovej a národnej pospolitosti maďarskej. Maďarská otázka nie je problémom administratívnym. Maďarská menšina neuspokojí sa s tým, že môže viesť vegetatívny život v dnešnom rámci zákonov. Dnešná zákonná platforma nezaisťuje zachovanie národnej podstaty Maďarov ani vtedy, jestliže vykonávanie zákonov je bezvadné. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Prosím, abyste nevyrušovali rečníka.

Posl. Jaross (pokračuje): Naše stanovisko je neochvejné a je to, že Maďari v územiach nimi obydlených majú právo na statkovú podstatu národnú, ktorú mali v držbe v dobe prevratu. Vo smysle rovnakého práva a mravu mali by Maďari zaknihovať straty len tam. kde obyvateľstvo slovenské je vo väčšine a kde tento kraj po zániku maďarskej suverenity získal charakter československý vo všetkých vzťahoch.

Maďarstvo si praje, aby bol reštaurovaný maďarský charakter. území Maďarmi obývaných, aby sa tam Maďari cítili doma, to je, aby veci Maďarov vybavovali maďarskí úradníci, maďarsskí sudcovia, maďarskí železničiari, maďarskí poštiaci, maďarskí četníci a maďarskí financi a aby nepociťovali svoju subordináciu, keď majú čo činiť s orgánmi štátu. Otázka jazyka a nápisov je len doplňovacou a prirodzenou integrujúcou časťou predchodzieho, avšak nie je podstatou. Otázka štátno-občianska, veci nápisov a veci školské tvoria iba jednu časť národnopolitických požiadavkov maďarských. Sú to otázky dôležité, avšak nie je to otázka celá a mne sa vidí, že pán predseda vlády ani tieto otázky nechápe v celej ich skutočnosti, lebo ináč by nehovoril o nabývaní a zároveň o pozbývaní práva štátnoobčianskeho, nebol by hovoril o nápisoch tak generelne a ani veľký komplex vecí školských by nebol odbavil troma slovami.

Venec, položený na pomník Jókaiho, zaväzuje k povinnostiam o veľa väčším. Takto sa nepochopíme. Tak dalekonosné a morálne záväzky obsahujúce prejavy, akým je i tá veta pána predsedu vlády, že republika si nepraje odnárodňovať, ba že túto myšlienku zamieta a že chce zabezpečiť možnosti rozmachu všetkým svojím obyvateľom i po stránke národnej na celom poli hospodárskeho, morálneho i kultúrneho života - predpokladajú, aby vláda bola vedomá nárokov každého národa v republike a aby tieto nároky nechcela ab ovo devalvovať.

Vieme, že koncepcia nárokov národa maďarského je úkolom naším. Činíme tak už od rokov; tejto práci sa venujeme nepriamo našimi rečami, jestliže sa naskytuje iba tento spôsob, avšak hodláme činiť tak i priamo, bude-li si toho vyžadovať záujem nášho ľudu.

Za predložený rozpočet nebereme odpovednosť, nemôžeme ho prijať, keďže proti záujmom nášho ľudu nikdy a za žiadnych okolností nechceme nič podnikať. (Potlesk poslanců maďarských spojených stran.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Slovo má ďalej p. posl. Hampl.

Posl. Hampl: Slavná sněmovno!

Jen tehdy, když obyvatelstvo tohoto státu bez rozdílu přesvědčení si uvědomí, v jak mimořádných poměrech se nalézá Evropa a snad i větší část světa, pochopí, jaké konsekvence vyplývají z toho pro náš stát, a porozumí také obrazu, jaký mu skýtá rozpočet, jehož příjmová část má býti doplněna v celku známými předlohami.

Tato mimořádnost doby a poměrů je námi plně oceňována. Víme, že žijeme - možno tak bez nadsázky říci - v době osudového rozhodování. Masaryk měl pravdu, když pravil, že svět prožívá revoluci. Hluboké přeměny, způsobené jednak světovou válkou a jednak problémem postupující demokratisace a socialisace hospodářského řádu, jsou hlavními příčinami světového neklidu. Jsou také podnětem zápasu o formu režimu ve většině evropských států. Nikdo z nás nemůže říci, jak toto revoluční období skončí, zda novým společenským řádem nebo pronikavým jeho uspořádáním již v této generaci anebo snad v generaci příští. My víme, že střední stav potřeboval 400 let zápasů s králi a se šlechtou, než se domohl svého místa, a také někteří duchovní vůdcové v současné době mají za to, že vstupujeme nebo že jsme v období neklidu, které může trvati ještě 30 nebo 40 let a které je také, pochopitelně, doprovázeno svými průvodními zjevy politickými.

Za této situace zdůrazňujeme jménem pracujícího lidu v republice, že jsme si vědomi odpovědnosti za existenci republiky a československého národa a že cítíme také plnou měrou odpovědnost k pracujícím vrstvám, a to nejen nyní, nýbrž i za jejich budoucnost. Toto poznání, k němuž dochází pracující lid rozumem i srdcem, vede také nesporně k určitým příkazům. Jsme přesvědčeni, že nelze se nechati uchvacovati okamžitými situacemi a že zejména dnes platí, abychom to, čeho jsme dosáhli, všemi silami hleděli zabezpečiti, rozšířiti a dobudovati.

Je několik zásad, jichž se musíme držeti vždycky a za každou cenu, i když nám je jasno, že v politice a zejména v mezinárodní politice i v diplomatické mluvě nastala mnohá smím-li užíti toho termínu - morální porušení. Jsme toho mínění, že se musíme držeti především zásady: úcta k danému slovu, věrnost k závazkům - a po druhé, abychom dělali politiku tak, aby jí především vzdělaný a zejména západní svět rozuměl. (Potlesk.)

Další podmínkou je, abychom pro tuto politiku našli porozumění v širokých vrstvách občanstva. Jsme si vědomi všech důsledků zeměpisné polohy našeho státu. Jsme si vědomi také jeho nesnadné politické situace a jeho zvláštní citlivosti ke všem politickým a hospodářským problémům současné doby. Nejen tyto důvody ryze politické a, řekl bych, egoistické, ale velké idee, které jsou podkladem našeho světového názoru, nutí nás k tomu, abychom řekli, že nechceme válek, že chceme mír a - to bych řekl důrazně do celého světa na všechny strany - abychom to řekli současně také tak, že i kdyby pro nás byly situace sebe výhodnější, nepůjdeme do žádných výbojů, že naše mírumilovnost jest upřímná. a opřená o fakta, kterými se řídí naše politika. Nedovolíme ovšem, aby kdokoliv cizí se vměšoval do našich vnitřních poměrů. (Výborně! - Potlesk.) Jsme si vědomi moudrosti, že prý v politice neplatí slovo "nikdy", ale jsou velké rozdíly, jsme-li kdykoliv ochotni k určitým jednáním ve znamení určité reciprocity, nebo chce-li někdo se vměšovati proti mé vůli do mých vlastních vnitřních poměrů. Všechno podobné jednání musíme rozhodně odmítnouti. A souhlasíme také s tím, že se nechceme vměšovati do žádných cizích poměrů; jsme toho mínění, aby si obyvatelé každého státu upravili své poměry tak, jak tomu nejlépe rozumějí. (Potlesk.)

Nemůžeme také připustiti, aby se náš stát stal vasalem některého cizího národa, a proto dáme republice vše, co je potřebí k obraně jejího demokratického režimu, její nezávislosti a samostatnosti. (Potlesk.) Pracující lid - a to jsme, myslím, prokázali - je ochoten v tomto směru ke všem obětem a je také na všechno připraven. Jsme si vědomi, o jak velké statky při některých rozhodováních může jíti. Ostatně náš národ po všech trpkých zkušenostech přišel k poznání, že všechna naše politika se musí říditi střízlivostí, že musí přihlížeti ke všem mocenským a jiným faktorům, které konec konců v politickém jednání spolurozhodují.

Evropa prožívá těžkou krisi politickou a sociálně-hospodářskou a současně ovšem i krisi duchovní. Bylo by hlubokým nedorozuměním, kdybychom před tímto faktem zavírali oči. Je také tragickou skutečností, že tato situace skrývá v sobě mnoho nebezpečných konfliktů. a proto mám za to, - myslím docela správně - že nestačí krisi jen konstatovat, nýbrž že je potřebí hledati příčiny a pátrat po zdrojích neklidu. Pro toho, kdo sleduje vývoj zahraničně-politického dění, je jasno, že jednou z hlavních příčin evropské nervosity je chování určitých skupin států, které svůj nedosti demokratický systém nahradily systémem vůdcovským (Tak jest!) a které rozšiřují svůj dynamismus také mimo území svých vlastních hranic. A dále, že tyto státy se pokoušejí také o revisi vnitřních řádů v jiných státech a že vyhlásily ideologické tažení proti demokratickým zásadám a myšlenkám, jimž zůstaly věrny miliony obyvatel evropských států a které podle mého názoru přes bouřlivé episody konec konců zůstanou vítěznými.

A je zde, myslím, také potřebí, abychom se dovedli podívat do budoucnosti a jsem také přesvědčen, že humanistický vývoj v druhé polovině 19. století, který byl válkou a poválečnými poměry násilně přerušen, zase bude navazovat po všech bouřlivých historiích současné doby na velké ideály revoluce francouzské, ze které se zrodil. To pevné přesvědčení máme. Také nedávno uzavřený německo-italsko-japonský pakt, t. zv. protikomunistický pakt, který si, - jak se oficielně o tom mluví - pojal za úkol bojovat proti komunismu, má podle mého soudu něco jiného ve svých úmyslech. Jisto je, že svět t. zv. bolševické nebezpečí překonal. Jsem si vědom, a řekl jsem to na několika veřejných projevech, že od času Ježíše Krista nebylo sladšího učení nad ruský bolševismus. Ale vidíme, že konec konců vývoj poměrů, který posléze všechno korigoval a který připustil tak pronikavé korektury v Rusku, řekl bych, v mateřské zemi těchto ideologií a ideí, je sám nejmocnější vzpruhou pro korekturu kdysi původně extremního bolševického učení. Je nám zjevno, když se mluví o protikomunistickém bloku nebo paktu, chcete-li, že běží především o boj proti demokratickým myšlenkám a proti jejich praktickému uskutečňování. (Potlesk.)

Demokracie vylučuje jak fašismus, tak komunismus. Výroky některých osobností fašistických států, psaní jejich tisku, stálé posmívání se zásadám demokratickým, ukazuje docela jasně a zřejmě, že fašistické státy bojují proti demokracii. Spodní tón tohoto zápasu je zejména nám soc. demokratům a socialistům naprosto jasný. Já se toho ještě dotknu pak mimochodem v řeči, ale nám jest jasno, že fašistické státy mluvíce o nebezpečí komunismu mají spíše na mysli nebezpečí socialismu, nebezpečí demokracie a socialismu. Ve svých konsekvencích fašismus není ve své podstatě, když se naň podíváte i jako na politickou doktrinu, i jako na myšlenku prováděnou v praxi, nic jiného než oporou hospodářského konservatismu. Vidíte dobře, a nebojíme se toho, že fašistická úsilí jsou nejúsilnější a nejsilnější tam, v zemích, kde nebyla dosud provedena pozemková reforma. Podívejte se na Německo s jeho pruskými junkery, do Polska a Maďarska, a když se podíváte na příčinu španělské války občanské, uvidíte, že v pozadí běží vždy o snahy, pokud možno udržeti současné hospodářské řády, které ve své podstatě znamenají - jako jsme to viděli ve vlastní zemi, kde jsme byli nuceni provésti veliké korektury - udržení starých výsad a privilegií. Demokratické státy přece několikrát prohlásily, že odlišné vládní formy nejsou na překážku, abychom nemohli žíti v míru se všemi národy a státy. My se nevměšujeme do vnitřních poměrů fašistických států, a pochopitelně nesneseme stálé vměšování se fašistických ideologií do vnitřních poměrů našich. Tento stav věci vede pak k ideovým konfliktům, které se již prakticky projevily a projevují (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) v řadě situací a následky těchto konfliktů pociťuje také živě Československá republika.

Naším názorem je, že je potřebí, aby zejména evropské demokracie ukončily již období své politické defensivy a zahájily období ofensivy (Potlesk.), aby se svět dostal k určité rovnováze, aby důrazně prohlásily, že nechtějí snášeti dosavadní stav nejistoty, který se svými důsledky morálními, hospodářskými a finančními pochopitelně žene svět přece jen konec konců zpět, žene ho zase do barbarství. Tato nejistota, která vyplývá z ideologie křižáckých válek, působí nejen vnitřní neklid v jednotlivých zemích a státech, ale ohrožuje ustavičně také světový mír. Že nejde, mluvím-li o cizích zásazích, jenom o zásahy povahy teoretické, o tom zejména svědčí španělská tragedie. Přes 16 měsíců trvá válka ve Španělsku, udržovaná tím, že některé státy žoldnéřskými armádami pomáhají povstalcům, a historie nám jednou patrně jasně poví, jak vznikalo po mezinárodních cestách toto povstání.

Je sice pravda, že španělská válka zůstala omezena - patrně díky úsilí - jenom na Španělsko, ale mám za to, že je to dílo jen polovičaté, že demokratická Evropa má ještě jiné povinnosti k napadenému Španělsku. Je zde povinnost poskytnout španělskému lidu v jeho obranném boji praktickou pomoc, a to konec konců ve vlastním zájmu, neboť ten, kdo strpěl jednou viditelné násilí na druhém, musí počítat, že se jednou násilí obrátí proti němu samému. Tak zní zákon. (Potlesk.) Ostatně demokratická Evropa patrně dobře ví, jak by to dopadlo, kdyby vláda španělská měla svou věc prohrát. Tím by byl na Pyrenejském poloostrově vytvořen nový opěrný bod t. zv. dynamických států, který by pochopitelně ohrožoval především Francii a jehož důsledky bychom my všichni nesli. Je třeba si uvědomiti, že Španělsko, země staré kultury, země, která dala lidstvu tolik cenných duchovních statků a tolik skvělých duchů, prožívá dnes na vlastním těle praktické následky srážky dvou ideologických zájmů. Víme, že fašistickým státům jde - a není třeba o tom mluvit nenávistně, stačí to prostě pouze konstatovat - o rozšíření okruhu politické a mocenské sféry. Je povinností slušné a spravedlivé Evropy, aby důrazně prohlásila, že je také věcí Španělů, jak si doma své poměry upraví (Potlesk.), že nikdo třetí nemá do toho co mluvit. Ostatně zdá se, že tu Nemesis vykonává také své dílo, alespoň z obratu, který vidíme na politickém nebi: z té zvláštní smiřlivosti Italie v neintervenčním výboru máme všichni nejen dojem, ale, myslím, čerpáme přesvědčení, že Italie živě pociťuje ve své zemi, že jí toto dobrodružství přichází draho. Přes ostrou censuru se dostávají přece jen ven bezpečné zprávy, které svědčí o značném neklidu v italském obyvatelstvu, což je pochopitelné, žádná země nevydrží, žádný národ nesnese za sebou dvě dobyvatelské války, obě daleko na cizím území, pro které masy lidu nemají takového porozumění jako lidé, kteří je tam dirigovali a kterým šlo patrně o velké politické cíle.

Prohlašuji jménem strany, že nemůžeme připustit, aby proti Československu byly vyvolávány umělé kampaně. Čsl. soc. demokracie nemůže strpět, aby v pozadí těchto kampaní bylo vynucování nějakých ústupků. (Výborně! - Potlesk.) K takové politice bychom nemohli dát souhlas. Podobné ústupky byly by projevem politické morálky, která by se konec konců posléze rovnala vydírání. Ubezpečuji každého, že pokud jde o naši stranu, pokusíme se nalézti u nás samých tolik politické prozíravosti a moudrosti, abychom byli schopni a ochotni o věcných problémech jednat s každým. (Výborně!)

Pracující lid Československa je si ostatně vědom také poslání naší republiky v Evropě. Československo nevzniklo jen na základě mírových smluv, jak se to mnozí domnívají nebo jak se to snaží prohlašovat. Československá republika vznikla jako historická nutnost, jako náprava dějinných křivd, a znovuzrození Československa přispělo velmi platně k zcelení ran, jež zanechala válka na těle Evropy.

Chci také konstatovat - zejména na adresu některých pánů z německých stran že každé dějinné rozhodnutí může býti nazváno určitou tvrdostí ve svých konsekvencích, že nelze dělat rozhodnutí tak snadno, abychom je mohli vylupovat čisté, beze vší poskvrny, abychom mohli docela klidně říci, že s každým rozhodnutím musíme nebo mohou býti všichni spokojeni.

Dále uvádím, že tvrzení fašistických protektorů, že jsme státem zbolševisovaným, je směšná nepravda. Byli jsme několikráte obětí kampaní, které se vedly proti nám z Německa. Litujeme těchto kampaní ne snad proto, že bychom jim byli přikládali takový význam, že by se jimi mělo rozhodovat o našem bytí nebo nebytí, ale proto, že naše hospodářské styky s Německem byly vždycky a budou tak pronikavé, tak prohloubené, že je v zájmu obou států, aby poměr byl co možná nejpřátelštější. Československo také nabízelo a nabízí vždycky svoji ruku k přátelskému soužití. Jsme si také vědomi toho, že všecky kampaně zde přeháněly. Každý, kdo přežene svá tvrzení, setká se s opačným důsledkem, o tom není sporu. A také dnes německé kampaně z říše jsou konec konců přijímány všude v celém světě se značnou reservou. To je důsledek každého přehánění a to je také důsledek nepravd. Připomínám také, když se mluví o protibolševické kampani a vytýká se Československu bolševismus, že u nás, v zemi dalekosáhlých svobod přece, kde jsme měli komunistickou stranu zejména v jejím zrození neobyčejně velikou a silnou, se poměry posléze uspořádaly, a ta změna, ten proces se děly několika cestami. Jednak naši soudruzi komunisté jsou dnes nesporně daleko více učesaní než kdysi. (Veselost. - Potlesk.) Za druhé je jisto, že každé heslo, které se přežene, vyvolá pochopitelně nutnou korekturu a reakci. Chci připomenouti, že si přejeme, aby Československo nikdy nebylo nástrojem jiné politiky než demokratické politiky československé. (Potlesk.) Nežijeme ani v oblastech zájmů Německé říše, nežijeme ani v oblastech jiných států, žijeme ve střední Evropě svou kulturou, svým vlastním politickým životem a hledáme cesty, jak národ zabezpečiti před novou katastrofou války. Proto jsme uzavřeli malodohodové smlouvy, máme spojenecký poměr s demokratickou Francií, máme také spojenecký poměr se sovětským Ruskem. A zde mi dovolí sněmovna, abych se obrátil několika slovy k naší pravici.

Tam, kde mluvím o kulturních stycích, ukazuji zejména také na to, že neděláme politiku dosti dobrou. Podívejte se: Rusko nalézá se poněkud, řekl bych, v odiosním postavení, pokud běží o zrak našich středních nebo pravicových vrstev. Považuji tento poměr za nesprávný jednak proto, že Rusko je velkou říší, která se také logicky vyvíjí k určitému režimu, a že se přes cesty tohoto režimu vyvine také k demokracii, o tom není sporu. Rusko je velká říše, kde jsou velké možnosti hospodářské a náš styk s Ruskem je nutností. Mám za to, že se dopouštíme chyby, když se nepokoušíme přece jenom o to, abychom upravili svůj poměr k Rusku bez předsudků a spravedlivě.