Co nás však úplně zklamalo - a jsem tomu ráda, že tu máme ochotného našeho p. ministra vnitra - jsou cenové komise, probojované námi k vedení cenové politiky ve státě. Cenové komise jsou utvořeny při ministerstvu vnitra, při zemských úřadech, při úřadech okresních. Bohužel prakse učinila z těchto cenových komisí zbytečné debatní kluby. Cenové komise nemají absolutně žádný pouvoir, aby zasahovaly do řešení cenového problému. Proto prosíme, aby se s ochranou spotřebitelů vážněji a odpovědněji počítalo. Má-li u nás výroba dnes k disposici a ochraně velké ministerstvo zemědělství a velké ministerstvo obchodu, průmyslu a živností, má-li vedle toho také po ruce silné zemědělské rady, silné obchodní komory atd., je nezbytně nutno, aby 15 milionů konsumentů v našem státě dostalo také náležitou ochranu. (Tak jest!)

Ostravsko a Opavsko si stěžovaly v těchto dnech, že u nás právě v krajích národnostně hodně ohrožených a sociálně nezabezpečených zvýšena byla cena chleba nebo snížena jeho váha. Protože se vláda usnesla na pevných cenách obilí a protože pan ministr vnitra prohlásil, že zdražování chleba je nezákonné, prosíme také p. ministra vnitra, aby na kraj opavský a ostravský dal pozor, aby si tam nedělal kdo co by chtěl. (Potlesk.)

Dnes výroba, bohužel, kontroluje také samu sebe. Chci upozorniti, že na př. kontrolu mléčnou vydržuje a platí si sám mléčný fond. A teď tento mléčný fond žádá zase od obyvatelstva Velké Prahy nové příplatky, aby nám mohl ještě hůře kontrolovati, nežli to činil doposavad. Potom se nedivíme, že jsou oprávněné stížnosti a nové stížnosti na nedobrou chuť a jakost pasteurisovaného mléka ve Velké Praze. Pan ministr zemědělství si pochvaluje mléčné hospodářství a vymáhá velmi vehementně nové obětní beránky. Jsou to veliká města, zejména Brno, Ostrava a Bratislava, kterým se má dostati také té cti a mimořádné radosti, že mají býti postiženy pasteurisací. Města se ovšem velmi ostře brání. Doufáme, že nás v této akci bude podporovati také pan ministr obchodu a živností, poněvadž by tím okamžikem tisíce nových obchodů a živností přišlo zase o svou existenci. Pan ministr dr Spina jako ministr zdravotnictví kdysi prosazoval zákon o povinné pasteurisaci ve Velké Praze z toho důvodu, že prý národní zdraví je ohroženo. A teď vidíme zajímavý fakt. Na vesnicích ani jediný zemědělec v celém státě pasteurisovaného mléka nepožívá, tedy se o své zdraví nebojí. A naproti tomu ve městech lékaři prosadili, že veřejné nemocnice, veřejné ústavy, sanatoria atd. dostávají mléko čerstvé, přirozené, poněvadž to vyžaduje zdraví dětí a nemocných, jak to lékaři předpisují. (Potlesk.) Na jedné straně musí býti tedy pravda, ale nemůže býti pravda na obou stranách. My nechceme vyvolávati s p. ministrem zemědělství žádnou mléčnou vojnu. 4 roky trvala a neprospěla nikomu. Ale je pro nás také do jisté míry, řekla bych, politicky nepřijatelné, abychom v tom okamžiku, když alarmujeme celý národ a přicházíme s velkým, vážným státním rozpočtem, ve kterém ukládáme obyvatelstvu velká nová miliardová vydání, přicházeli s předlohami, které vyvolají nový boj, novou hořkost a nespokojenost.

Pan ministr zemědělství ovšem hájí svůj obor. My ho ve vážné zemědělské politice chceme ze všech sil podporovati. Proto bychom prosili raději, aby se prováděla nová pozemková reforma, na kterou zemědělci čekají, a jestliže zde p. posl. Beran mluvil dnes velmi výrazně o tom, že se některé státní podniky nerentují, chci konstatovati, že velká většina státních statků také mnoho dohromady nevynáší a že proto rozdělení státních statků při nové pozemkové reformě bude úlevou pro státní pokladnu a přinese desítky, ano - sta existencí životních pro malé zemědělce. (Potlesk.)

Prosili bychom, aby p. ministr zemědělství předložil moderní zákon pachtýřský. Voláme po něm již řadu let a také venkovské obyvatelstvo, stejně také aby různé monopoly neusilovaly o potlačování malých a středních zemědělců a živnostníků. Milion obyvatel ve Velké Praze bude se brániti zdražení mléka. Chci konstatovati, že se můžeme dohodnouti, abychom uspokojili zemědělce, aniž bychom zatížili konsumenty. Zemědělci dodávající mléko do Prahy dostávají za 1 l mléka 70 až 80 hal. Přiznáváme, že je to cena nedostatečná, ale, vážené paní a pánové, v Praze platíme za litr téhož mléka, jenom pod formou pouhé pasteurisace 1.60, 1.80 až 1.90 Kč za 1 litr. Vydělávati obratem ruky jenom těmi čarami pasteurisace 100 i více procent, jistě není normální a není spravedlivé. Proto nebudeme držeti zkartelované mlékárny a jejich kapitalistický režim, dovolíme volný dovoz mléka do Prahy, postaráme se o řadu malých zemědělců, přidáme zemědělcům, když budou moci volně dovážeti, dostanou mnohem víc, ale nemůžeme se podvoliti diktátu v té formě, že by zemědělci neměli dostati vůbec nic, že bychom musili dráže platiti mléko a ještě k tomu mlékárnám platiti na mléčný fond, který vydržuje kontrolu proti nám.

P. ministr financí si stěžoval právem na vysoké pensijní zatížení a k tomu dodal p. posl. Beran několik dat o předčasném pensionování a vysokém procentu pensí při tabákovém dělnictvu. To je skutečnost, o které se musí mluviti. Chci však konstatovati, že jsou to lékaři a lékaři úřední, kteří prokazují, že pracovati v tabákových továrnách neznamená dodávati zdraví, nýbrž předčasnou invaliditu a zruinování zdraví, takže vlastně v mladších letech, nežli by to bylo z normálního povolání, odcházejí dělníci do pense.

Jestliže p. ministr financí potřebuje nějakou úhradu na vysoké pensijní zatížení, ptáme se otevřeně, proč se v r. 1924 daly tisíce lidí do předčasné pense, a když bylo třeba nových sil, proč se nevzali tito mladí, předčasně pensionovaní lidé znovu do státních služeb, abychom nemusili přijímati, aby se odepsaly pense a dal za ně plný plat? Stál ten luxus předčasného pensionování do dnešní doby nejméně 1/2 miliardy Kč. Proč se platí obrovské pense těm, kdož přestali sloužiti a obratem ruky jdou sloužiti velkokapitálu, často proti prospěchu vlastního státu? Proč se má platiti 60, 80 i více tisíc Kč pense jednotlivým vysokým úředníkům, když se nedostává na tisíce drobnějších a prostředních? Zjistilo se na př., že někteří jednotlivci berou z rukou veřejných, z rukou státu, troje, čtvery, patery příjmy, aniž to překáželo, že je to hromadění majetku v jedněch rukou. Kuloáry prošlehla loni zpráva o zjištění, že jeden vyšší úředník jako zástupce státu v různých správních radách bral ročně 600.000 Kč příjmu, aniž se nad tím zarděl. To jsou věci, na které musíme mysleti a míti odvahu sáhnouti tam, kde se hrabe příliš vysoko a příliš bez obalu. (Potlesk.) a chrániti opravdu lidi, u nichž skrovna pense je zárukou životní existence.

Problém státně-zaměstnanecký je nutno řešiti ze základu. 10 let volá náš poslanec Bergmann po řádné reformě veřejné správy. Komise byla dávno zvolena a určena, ale dohromady nevykázala žádného výsledku. 10 let se dožadují naše odborové organisace státně-zaměstnanecké nového řádného platového zákona. Potom se může mluviti také o pensijní otázce všech, nejenom těm malým to vytýkati - a přijde se k přesvědčení, že někde jsou pense příliš vysoké, ale za to platy mladých zaměstnanců a zaměstnanců s četnějšími rodinami jsou poměrně nepatrné, takže nevyhovují za současných hospodářských poměrů. Demokratický duch republiky musí vniknouti i do těchto tajů velkého umění tří vysokých úředníků, kteří v r. 1926 platový zákon sestavili.

Poslanecký klub čsl. strany nár.-socialistické upozorňuje velmi důrazně pana ministra veř. prací, že je nezbytně třeba zásahu vlády v konfliktu horníků s těžaři. Učinil tak již příslušný výbor sněmovny. Nemůžeme připustiti, aby v pohraničí, hlavně na Ostravsku a českém severu, došlo k nějakému sociálnímu zápasu. Uprostřed zimy také nemůžeme nechati naše obyvatelstvo, aby se ocitlo bez uhelných dodávek, stejně jako nemohou takové újmy doznati důležité podniky průmyslové. Horníci jsou téměř poslední z velkých pracovních oborů. kdož se domáhají podílu na zlepšené hospodářské konjunktuře. Horníci vedle textiláků prožili nejkrutší doby veliké tísně a nezaměstnanosti. Uhelná daň ve státě téměř zmizela. Uhlí nezlevnilo, horníkům se nepřidalo, všechno zmizelo v kapsách těžařských koncernů. Zisky těžařů jsou veliké, mzdy horníků nízké a risiko života ohromné. Počet horníků se snížil v posledních letech o 20 %, ale pracovní výkon stoupl o 26 %. Upozorňujeme proto úspornou parlamentní komisi i pana ministra veř. prací, že Severočeská uhelná společnost dala zdarma akcionářům za 60 mil. Kč akcií a do stabilisačního fondu vložila 154 mil. Kč. Mostecká uhelná si nadhodnotila majetek o 203 mil. Kč a akcionářům dala zadarmo za 50 mil. Kč akcií, do stabilisačního fondu pak vložila 143 mil. Kč. Báňská a hutní - to je také kapitola pro sebe - nadhodnotila si majetek o 691.5 mil. Kč, akcionářům dala dar 150 mil. Kč a do stabilisačního fondu vložila 541.5 mil. Kč. Za posledních 10 let odepsala za 1 miliardu Kč ze svých výtěžků, na investice věnovala druhou miliardu a ještě jí zbyly stamiliony na t. zv. čistý výtěžek. Uhlí je dar přírody a je to majetek republiky. Nedovolme tedy, aby si takové mamutí koncerny mohly s tím libovolně hospodařiti.

Státní doly vydělávají republice desítky milionů Kč ročně a přece se říkává, že státní podniky neumějí dobře hospodařiti. A když státní doly vydělávají, jak teprve musí vydělávati soukromé podniky, které přece jenom jsou skutečně bezohlednější nežli státní správa! Horníci z Ostravska, Kladenska i českého severu upozorňují na plán těžařů, že se může přidati horníkům pár korun, ale že zato vydání jejich musí zaplatiti stát a konsumenti. To tedy by, páni šlechetní milionáři - to musíme říci otevřeně - nešlo.

V Praze byla stávka uhlařského dělnictva. Dostali malý příplatek od uhelného velkoobchodu. Ale proč jej dostali? Protože stát zlevnil dopravu, aby mohlo býti uhlařskému dělnictvu přidáno. Protestujeme proto proti ochuzování státu ve prospěch kartelů a velkoobchodu. Horníci zjistili, že kartel uhelného velkoobchodu v Praze si počítá více za dovoz 1 q uhlí z nádraží Masarykova do pražských bytů, než co stojí 1 q uhlí na dolech, a více, než si dráha počítá za dopravu z Mostu do Prahy. Úsporná parlamentní komise a technicko-dopravní výbor sněmovny budou musiti tyto věci velmi dobře prozkoumati, aby se nestala křivda ani konsumentům, ani horníkům a také ne státním zájmům.

Že se u nás kartely a monopoly příliš uvolňují, to je bohužel známý fakt z poslední doby. Prosíme proto pana ministra obchodu, že nesmí připustiti, aby střední stav byl pohlcen hospodářsky velkokapitálem.

Mamutích zemědělských podniků přibývá, kartelů mocných přibývá, monopolů hospodářských přibývá, ale živnostníků a obchodníků ubývá. Vedle daňových problémů a vedle soc. pojišťování středního stavu právě toto aktuální nebezpečí ztráty existence musí býti první starostí o živnostenský stav.

Řízené hospodářství je také věc, o které se nyní ve veřejnosti velmi mnoho mluví. Omezení svobodné výroby a soutěže je dvojí: především jsou to kartely a monopoly a pak je to regulované hospodářství státem. Světová hospodářská krise vyvolala zásahy států téměř všude, neboť výroba byla většinou nehybná, nepodnikavá a sobecká. Otázka kartelů je před námi docela jasná. Od r. 1933 stoupl počet kartelů o 40 až 50%. Dvě třetiny kartelových úmluv znamenaly zvýšení cen. Vázanost firem je leckde 100 %. Kartely v dnešní podobě se neosvědčily. Kartelová politika poškozuje konsumenty, spoutává výrobce a komanduje odběr obchodu. Po dva roky marně se dovoláváme novelisace kartelového zákona. Prosím jen, aby nám bylo sděleno, kdo tuto novelisaci a jakým způsobem sabotuje.

Strana nár.-socialistická po řadu let v parlamentě, ve vládě i v tisku domáhala se náležitého zdanění kartelů, a to se nyní stane tou formou, že bude z kartelového obratu vybírána značná dávka ve prospěch státní pokladny. Jsme povděčni vládě, že se dokročilo na 2 kartely, velmi nenáviděné, a to cukerní kartel a lihový monopol, že se přidržely ke zvýšenému platu do státní pokladny. Jestliže kartel cukerní zaplatí ročně 70 mil. Kč, neznamená to, že dostává absolutorium, neboť je zde ještě požadavek, a to nepromlčený, aby také obyvatelstvo dostalo nějaké snížení na ceně cukru, která je nesmírně vysoká. (Potlesk.) Monopol lihový to odnesl 30 mil. Kč ročně nových daní. Je potřebí jíti hlouběji.

Režie kartelu železářského jest obrovská. Sem do tohoto bludiště miliardových obratů a stamilionových zisků je potřebí, obrátiti pozornost státu, vlády a hlavně úsporné parlamentní komise, aby se také státní pokladně dodatečně ulehčilo.

A nyní k státem řízenému hospodářství. Otázka vyvolává mimořádný rozruch. Obyvatelstvo se rozestupuje na 2 tábory: obhájců a odpůrců. Ironií osudu se stalo, že ti, kdo 15 roků v našem státě byli proti zásahu státu do hospodářského života, a to naše strana agrární, nyní vášnivě hájí řízené státní hospodářství. Naproti tomu obyvatelstvo měst, průmyslových obvodů, ale také malí a střední zemědělci a živnostníci brání se téměř všeobecně dnešním formám řízeného hospodářství. Hospodářství totiž neřídí stát, t. j. my všichni, ale stát dá jenom normu a řízení má v rukou jedna silná společnost, která potom přirozeně ostatním diktuje. Dr Engliš mluvívá o koláči národního důchodu. Chceme konstatovat, že koláč národního důchodu je zase nespravedlivě rozdělen, že z konjunktury nedostávají všechny stavy spravedlivě svůj podíl. Pan ministr zemědělství horoval pro řízené hospodářství v celém zemědělském podnikání. Po zkušenostech s monopolem obilním, lihovým, škrobařským, vlnařským atd. je, mírně řečeno, málo nálady prováděti řízené hospodářství i v jiných oborech. Říkáme proto otevřeně na adresu vlády: Buď u nás bude řízené hospodářství pod kontrolou státu a bude složeno ze 4 složek, z výroby, spotřeby, zaměstnanců a obchodu, nebo se velká většina obyvatelstva postaví proti dnešnímu způsobu řízeného hospodářství a bude žádat plné uvolnění.

Naše demokracie politická nesnese totalitu hospodářskou, jak se nám tu častokráte vnucuje. Poslanecký klub nár. socialistický postaví se také energicky proti předražování cen na domácím trhu ve prospěch nízkých cen zboží vyváženého do ciziny. Po smutných zkušenostech s cukrem, kdy si jiné státy pochutnávají na cukru od nás téměř zadarmo, začíná se to zkoušet zase s vývozem másla do ciziny. U nás je máslo dražší a do Německa se vyváží o 40, 50 % laciněji. Nár. socialistické poslankyně byly již v létě u pana ministra vnitra, aby mu řekly, že je to hříchem na národním hospodářství i na národě československém, když lacino prodáváme cizině a draho obyvatelstvu doma. (Potlesk.) První povinností výroby je dát nejdříve najíst lidem doma, dobře je ošatit, a vůbec jim dát vše, co k životu potřebují, a potom teprve za naší veškeré podpory pracovat k celkovému zvýšení vývozu. I když s Baťou a jeho režimem nesouhlasíme, musíme konstatovat, že Baťa lacino obouvá národ 20 roků a že na př. textil přes všelijaké kolísání na světových trzích nás za slušnou a přijatelnou cenu šatí po celých 100 roků. Bylo by proto třeba, aby zemědělský průmysl neživil laciným cukrem a máslem jen cizinu, nýbrž i kruhy domácí, jak toho vyžadují naše stísněné hospodářské poměry.

A nyní stručně k populační otázce a rodinnému právu, tedy k oněm problémům, které neobyčejně důležitě zasahují do života našich čsl. žen. Objevují se tu nezbytně otázky: podpora populace a nutnost, aby z moderního občanského zákoníka nebylo vylučováno právo rodinné. Nár. socialistické poslankyně již před 2 roky podaly ve sněmovně iniciativní návrh zákona o podpoře chudých rodiček a chudých matek, zejména s větším počtem dětí, ze zřízených zemských fondů, do kterých by platily vrstvy, které vůbec nemají děti a jsou tak zámožné, že by platit mohly, nebo bychom našli prameny, které by se k tomuto účelu dobře hodily. Podnikaly jsme četné intervence na ministerstvech, projednávaly problém na sjezdech žen, burcovaly jsme veřejnost pro řešení národního nebezpečí a teprve dva roky po nás zasáhly kruhy lékařské, Státní úřad statistický, ministerstvo zdravotnictví, žurnalistika jako celek atd.

Hrozivá jsou čísla úmrtnosti dětí do jednoho roku. Děkujeme proto panu ministrovi zdravotnictví, že zde šel veřejně na pomoc. Ale ještě hrozivější jsou čísla o úbytku porodnosti vůbec. Před 30, 40 lety u nás rodiny s 8, 10, 12 dětmi nebyly žádnou vzácností. Leckdo z nás pochází také z tak početné rodiny. Ale od počátku 20. století se začíná úbytek porodů stupňovat a ve světové válce dosáhl nebezpečné číslice. Ale akutní nebezpečí se objevilo teprve v posledních letech těžké hospodářské krise. Důvodů je řada, hlavni jsou dva: rostoucí hospodářská krise ubíjela v lidech touhu po dětech a nebezpečí válek a stálý boj o život, strach, co bude s mladými generacemi, také nebyly dobrým podnětem, aby rodiče přiváděli nové generace na svět. Němci i Češi jsou na tom dnes u nás stejně zle, protože Čechy jsou země nejprůmyslovější a byly také nejtíže postiženy hroznou hospodářskou krisí.

Dnes porodnost v Čechách přesahuje již úmrtnost pouze o necelé procento, země Moravsko-slezská vykazuje větší natalitu o 4 %, zemědělské Slovensko docela o 9 1/2% a Podkarpatská Rus má rekord, vykazuje více porodů než úmrtí o 17 %.

Chudé matky se bránily mateřství ze strachu, že děti neuživí, střední stavy podléhaly psychose strachu před budoucností dětí a bohaté vrstvy nikdy natalitu nedržely, protože měly strach o rozdělení majetku. Řada států si pomáhá ke zlepšení populace četnými zákony, na podporu sňatků mladých lidí, na podporu chudých rodiček a premiemi na každé dítě v četné rodině. Německo, Italie, Francie, Rusko, Švýcarsko mají dnes celou soustavu pomocných akcí a podpor. Miliardy se dávají v Evropě na podpory rodin s četnějším počtem dětí. A co u nás? Pravý opak jsme zaváděli. Do ústavy jsme dali manželství, mateřství a rodinu pod zvláštní ochranu zákonů. Ale na nátlak vysoké byrokracie a reakčních stran byl u nás zhoršen platový zákon veřejných a státních zaměstnanců v r. 1926. Přídavky na ženu byly zrušeny, přídavky na děti byly podle počtu stornovány. Tak sám stát dává dnes špatný příklad. Na ženu nedá nic, na první dítě málo a na druhé ještě méně a na další, když si někdo dovolí ten luxus, nedá stát ani haléře. Více dětí je více starostí, více vydání a méně příjmů. Dělat ankety, to nás nevytrhne, ale dáti půl milionu Kč více na ochranu dětí a matek, to je krůpěj na toto nebezpečí. A potom ženy zaměstnané ve veřejných, státních a soukromých službách jsou za manželství a mateřství dnes trestány. Buď se jim zkracují příjmy, nebo se prostě ze zaměstnání vytlačují. Prosíme proto slavnou sněmovnu a vládu republiky o tyto praktické zásahy: Budiž akceptován náš návrh zákona na zřízení zemských pomocných fondů pro podporu chudých rodiček a matek, zejména s větším počtem dětí. Do platového zákona státních a veřejných zaměstnanců budiž znovu pojato ustanovení, že má dostávati zaměstnanec příplatek na ženu a děti podle počtu. Organisace zaměstnanecké, zejména dělnické nechť jednají se svazy zaměstnavatelskými o podobných opatřeních. Mladé, výdělečně činné matky nesmí býti zkracovány na mzdách a platech. Mladým manželstvím buďtež poskytovány z veřejných prostředků zálohy na zařizování domácností. Zákon o stavebním ruchu musí pomáhati k levným bytům právě chudým rodinám s nezaopatřenými dětmi. V každém dalším zákoně tato podpora rodin se musí náležitě uplatňovati. Bude-li se takto ve státě podporovati politika opravdu sociální, jistě populace zase v našem národě náležitě stoupne. Zejména ovšem také nesmíme zapomínati, že i otázka cenová je důležitou otázkou v rodinách nejširších vrstev pracujících lidí.