A nyní k otázce rodinného práva v občanském zákoníku. Československé ženy bez rozdílu stran a národnosti nesou velmi těžce fakt, že z politických důvodů bylo rodinné právo z osnovy vyňato. Prohlašuji jménem všech sedmi koalovaných poslankyň, že se budeme dožadovati energické nápravy. Prosím dnes jménem poslankyň strany nár. socialistické, republikánské, čsl. strany soc. demokratické i německé strany soc. demokratické pana předsedu vlády dr Hodžu i ostatní ministry, aby se otázkou rodinného práva zabývala také vláda, a poněvadž je to otázka politická, aby i ona hleděla dosíci nějaké jednotící základny, na které bychom společně budovali celkové dílo. Trváme na zařazení rodinného práva do občanského zákoníka a nesneseme žádného výjimečného zákona a opatření proti ženám. Věříme, že se sejdeme všechny strany československého parlamentu na zvýšené ochraně manželství a rodiny. (Výborně!) Nejsme spokojeni s rozvodovými zákony, je třeba manželské zákony zpřísnit. (Potlesk.) K 1. lednu 1937 měli jsme v republice už na 100.000 osob rozvedených a rozloučených. Manželství nesmí býti holubníkem, do kterého je snadno vlétnout, ale také ne holubníkem, ze kterého by bylo dnes ještě snadněji vylétnout. Anglie, země klasické svobody, zpřísňuje zákony o manželství, Rusko po těžkém bloudění znovu staví rodinu a manželství do čela velké státní akce, vedoucí k velikému prospěchu národa. Co svět světem byl, je a bude, rodina byla, je a zůstane základem národa a státu pro celý svět. (Potlesk.) Proto se všech sedm koaličních poslankyň obrací také na ústavně-právní výbor posl. sněmovny i senátu a žádá: Kolegové, nerozhodujte o nás bez nás! Máme společnou odpovědnost za předlohu občanského zákoníka, musíme nést také společné risiko společné práce. Budeme ovšem hájit v parlamentě, především my ženy, základní práva nás žen, ale právě proto, že jsme ženy, chceme vznést také dnes hlas ve prospěch mladých, na které se v poslední době zase zapomíná.

Požadavek veřejnosti, aby byli vytlačeni do pense ti, kteří dávno přesluhují a mají dostatečnou pensi, znovu zapadá. Je potřebí, aby vláda přísně dokročila na všechny přesloužilce ve veřejných i státních službách, donutila je k odchodu do pense a umožnila tak mladým generacím nástup do stát. a veřejných služeb. Žádáme dále, aby také žádný jednotlivec tam, kde může státní správa zasáhnout, neměl trojí, čtverý nebo paterý příjem, čímž ubírá postavení nástupníkům, mladým, kteří se hlásí o práci.

O učňovské otázce jsem už mluvila při ministerstvu soc. péče. Chci ještě konstatovat, že se plně stavíme za vojenskou službu a plné její propočítání u všech mladých mužů a zároveň prosíme, aby byla náležitě zvýšena ochrana všech mladistvých.

A nyní k závěru několik politických připomínek. Snad si ani dost jasně neuvědomujeme, jak lid v republice dnes reaguje odmítavě na planou a prázdnou oposici. Síla koalice a víra v její státní nezbytnost denně vzrůstá. I když máme rozpory v otázkách hospodářských nebo sociálních, nakonec nejvyšší zájmy státní vždycky nás sjednotí ke společnému a opravdu jednotnému postupu. Zato strany oposiční jsou buď v rozkladu nebo ve zmatku. Od r. 1935, od posledních voleb, ztroskotala bohatá oposice sjednocených, zhroutila se útočná linie fašistů, ve zmatku ideovém jsou dnes komunisté a bez váhy a vlivu je dnes strana ľudová stejně jako Henleinovci. Lidová strana se skvěle včlenila do práce národního společenství. Agrární strana z ohromné majority je dobrého národního přesvědčení a také zásad republikánských. Je nám proto do jisté míry záhadou, proč se nám z druhého tábora socialistických stran ozývali v poslední době jednotlivci, kteří by byli chtěli tento dobrý poměr mezi oběma socialistickými stranami nežádoucím způsobem zkalit. Měli jsme obavu, aby za tím nestál někdo třetí, komu by na tom záleželo, aby strana nár. socialistická a soc. demokratická se daly do sebe. Prohlašujeme proto veřejně: Nedáme se strhnouti k žádnému protiútoku, ačkoliv víme, že by nár. socialistická strana na tento zápas nedoplácela, ale trpěla by tím stabilita státu, demokracie by byla otřesena a sociální pokrok v republice zastaven. A tyto nejvyšší idee rozhodují jistě u nás, jako rozhodnou u strany soc. demokratické. Strana Václava Klofáče, strana Ant. Hampl a mají jiné poslání v tomto státě, než aby se stavěly bojovně proti sobě. (Potlesk.)

R. 1918 jsem našla vřelá slova, když jsme se po dlouhých letech bojů a zápasů shledali na našem sjezdu strany. Po 20 letech jako žena vystupuji znovu v této roli a prosím, aby se vzalo na vědomí: Václav Klofáč stojí 40 let v čele naši strany, dr Franke má plnou důvěru strany a stojí v čele naší parlamentní a vládní delegace. Na těchto faktech jako na nejvyšším právu rozhodování naší strany nikdo nemůže nic změnit.

Strana nár. socialistická bude spolupracovat loyálně ve velké obhajobě republiky se všemi stranami koaličními v tomto státě. V otázce obhajoby republiky stejně jsme plně k disposici. Vždyť jsme jediní, kdož z koaličních stran nemáme na straně Němců a Maďarů žádného partnera, proto jsme nejen svědomím národa, ale chceme být také koncentrací sil a odvahy, národních sil v tomto státě, stejně jako čistoty socialistické práce. Koalice vážná a odpovědná bude nositelkou klidu a jistoty republiky i do příštího roku, a i když přijdou otázky, ve kterých budeme na sebe narážet, světová situace nás donutí, abychom našli společné hledisko, které by nakonec musilo a mohlo vyhovovat všem.

Mluvilo se tu také o otázce výměny resortů. I to bude dosti ožehavý problém, ale vnikl dnes už do všech koaličních stran a vyhoví se tím jenom veřejnému mínění, které nese velmi těžce, že jsou dnes strany, které 10, 18 i 19 let jsou zástupci jednoho ministerského resortu bez jakéhokoliv přerušení.

V nejbližším týdnu čekají nás dvě velké události. Přijede k nám s velkým posláním zástupce velké, sbratřené Francie, zahraniční ministr Delbos. Uvítáme ho vřele v Praze jako spojence spolehlivého a statečného. (Potlesk.)

Věříme, že také 18. prosinec najde nás dnes na stejné linii velké radosti z pevného vedení státu, tak jako tomu bylo již během posledního roku.

V závěru chci říci: Strana nár. socialistická bude hlasovat ochotně pro státní rozpočet, bude hlasovat i pro úhradové předlohy, po celkové, nekonečné práci na jejich usměrnění, aby byly únosné všem vrstvám našeho obyvatelstva. Budeme hlasovat pro rozpočet proto, že republika, její pevnost a svoboda jsou nám nade vším a práce pro lid prvním zákonem národního socialismu. (Potlesk)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Gottwald. Dávám mu slovo. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Posl. Gottwald: Při projednávání státního rozpočtu na r. 1938 považujeme za nutné zabývati se několika vážnými mezinárodními i vnitropolitickými problémy, od jichž řešení závisí, jak vůbec příští rok dopadne. [ ]

Po zkušenostech s Habeší, Španělskem a s Čínou není si žádná země jista, zda zítra nebude podobně přepadena. A v žádné zemi, kde se volně pohybují agenti a spojenci [ ], není si klidný občan jist, zda tito lidé zítra nevyvolají puč a nevrhnou zemi do krvavých zmatků. A ať již se tito agenti nazývají falangisti, cagoulardi anebo také Henleinovci, vždy za nimi stojí ti, kdož vyšli, aby mečem předělili svět a uvrhli lidstvo do nebývalého neštěstí.

Byly doby, kdy v Československu jen komunisté volali na poplach a upozorňovali, že tam daleko, v Habeši, ve Španělsku a v Číně jde také o věci týkající se nás, Československa. Tehdy nám mnozí nevěřili anebo nechtěli věřit, nebo dělali, že nevěří. Dnes je tomu poněkud jinak. Dnes již mnozí přišli na to, že dávat fašistickým útočníkům volnou ruku v Habeši, ve Španělsku a v Číně znamená je přímo ponoukat k tomu, aby své [ ] štěstí zkusili také jinde, mimo jiné i na Československu. A vskutku trestuhodná shovívavost měšťáckých demokratických států a jejich vlád vůči fašistickým uchvatitelům nese již své ovoce i pokud se týká Československa. [ ] Z tak zv. teplického případu, tedy z ničeho, udělal Goebbels světovou událost a tak tak že ne záminku k intervenci.

A jestli si dnes Hitler troufá vyjednávat s anglickými lordy o osudu Československa a k tomu ještě na stejné úrovni, jako vyjednává s těmi lordy o koloniích, pak je již vskutku nejvyšší čas, aby všichni poctiví lidé v Československu pochopili, kolik uhodilo, a aby podle toho také jednali. Stačí konec konců minimum prozíravosti k tomu, aby každý antifašista dnes pochopil, že v zájmu udržení míru a zastavení bezohledné útočnosti fašistických mocností je nutno [ ] jejich výbojnosti postavena hráz. (Výkřiky posl. Iváka.) Tady pan Gajda vám může říci, že tam v Asii se daleko může jíti, ale ještě dále se může utíkati.

A k tomu je potřebí, aby španělské a čínské vládě se dostalo všemožné podpory a pomoci a dostane-li se těmto vládám podle mezinárodního práva jim přináležející pomoci, tak samy ze svých sil, svými li dmi dovedou se s uchvatiteli vypořádati. A na druhé straně to ovšem vyžaduje, aby fašistickým útočníkům byla vzata jakákoliv pomoc, což konec konců je také minimum toho, co mezinárodní právo vyžaduje.

Jiného názoru jsou ovšem, bohužel, někteří reakční angličtí lordi. Jisté je, že hitlerofilská skupina anglických konservativců nese největší část odpovědnosti za to, že ve Španělsku tak dlouho řádí italská a německá soldateska. U nás se v poslední době v určitých kruzích stalo modou plaziti se přímo po břiše před různými anglickými reakčními konservativci. Věci se staví do takového světla, jako kdyby od blahovůle těchto pánů závisel osud Československa. A za to je nutno se poděkovat. Kdyby to šlo podle takového receptu, jaký uplatňují vůči Španělsku a Číně, tak bychom na takové přátele velmi doplatili. Na štěstí však angličtí fašistofilští konservativci nejsou anglický lid, který není nadšen jejich politikou a který ji neschvaluje, a kdyby anglická Labour party dělala správnou, vskutku dělnickou politiku, pak by také z Londýna začal vanouti jiný vítr a pak bychom také v Praze mohli klidněji spáti.

Politika hitlerofilské skupiny anglických konservativců je politikou premií fašistickým útočníkům. Zhoubnost této politiky cítíme obzvláště právě nyní, kdy se v Londýně jedná o nás a bez nás a kdy několik dní před tím jednal s Hitlerem o nás a bez nás ctihodný lord Halifax. Tady běží o flagrantní příklad, jak odměniti fašistického útočníka na účet třetího. A je třeba si uvědomiti, že tím třetím tentokrát začínáme býti my, začíná býti Československo. Neběží dnes už jen o Habeš, Čínu a Španělsko, začíná se handlovat také o nás, začínají také o nás metati los.

Nevíme ještě, jaké stanovisko zaujmou anebo zaujali v Londýně francouzští ministři, ale na základě dosavadních zkušeností je nutno míti velké obavy z toho, že francouzští ministři pod titulem udržení anglo-francouzského přátelství povolí v podstatě v mnohém hitlerofilským anglickým lordům. Tak tomu mnohdy dosud aspoň bylo. A přece výsledky a zkušenosti z toho učí, že je to politika nesprávná. Jistěže anglo-francouzská jednota je nutná, ale jednota proti fašistickým útočníkům a ne jednota k jich odměňování. Stejně je jisté, že Francie potřebuje Anglii, ale Anglie potřebuje stejně Francii, neboť Hitlerovi běží konec konců o zlomení světového postavení Velké Britanie. A tak by každá anglická vláda musela bráti vážný zřetel na to, kdyby se francouzská vláda vážně postavila proti dalšímu pokračování v politice koncesí, premií a odměn [ ].

V krátké době přijede do Prahy francouzský ministr zahraničních věcí Delbos. Při této příležitosti by mu mělo býti československou vládou řečeno, že lid Československa si nepřeje, aby Halifaxové jednali s Hitlerem o jeho osudu a o jeho kůži, že očekává od Francie sebevědomější, důslednější protifašistickou politiku a že je přesvědčen, že Francie při tom bude míti za sebou všechny malé státy a národy, které jsou ohroženy fašistickou agresí.

Při této příležitosti nutno zdůrazniti naše přesvědčení, že politika československé vlády vůči Španělsku je nesprávná a že v důsledku toho se proti ní stavíme. Může se nám snad namítnouti, že o španělských věcech rozhodují větší páni, jim že se nemůžeme do řemesla míchat, abychom si je nepohněvali atd. My jsme toho názoru, že právě to není pravda. Španělsko je přepadeno týmiž, kdož i na nás si brousí zuby, a máme proto životní zájem na tom, jak se s nimi nakládá [ ] . Mají-li býti za to odměněni a k tomu ještě případně na náš účet, pak už nám musí Hitlerovi přátelé v Londýně dovolit, abychom do věci mluvili. A to právě podle našeho názoru československá vláda nedělá. Na místo aby na mezinárodním foru podporovala ze všech sil iniciativu Sovětského svazu ve prospěch Španělska, na místo aby spolu se Sovětským svazem, s Francií a se všemi malými demokratickými státy tlačily na anglické konservativce, aby celá politika ve španělských věcech byla podrobena revisi, kývá československá vláda ke všemu, co v této věci dělají páni Halifaxové, poněvadž právě tato sorta lordů o těchto věcech rozhoduje, což se Československu může jednou krutě vymstíti.

Ano, my máme za to, že rychlá a důkladná revise politiky bloku demokratických států vůči fašistickým útočníkům je krajně naléhavá ve Španělsku, v Číně, ve střední Evropě, vůbec všude. [ ] - Nestane-li se tak, pak by tito Gajdovi kolegové (Výkřiky.) zapálili postupně celý svět. Že by při tom nakonec sami shořeli, to je sice pravda, ale lidstvo by na to doplácelo strašlivou cenu na bídě a na utrpení. A tomu je nutno se vyhnouti. Bude-li obnoven a zachován mír, tu se fašistické režimy zalknou [ ] .

Jestliže se zahraničně-politicky dostává republika do středu útoků fašistické Třetí říše, pak hrají vnitropolitické poměry v republice tím větší roli. Zatím se ještě nezačalo střílet, ale fronty se už přece vyjasnily natolik, že je přibližně vidno, kde kdo bude stát, až půjde do tuhého. Je jasno, že Henlein a jeho podführeři jsou přímou agenturou Třetí říše. O jejich posici k obraně republiky a demokracie nelze míti nijakých pochyb. Ale na druhé straně je prokázáno, že reakce v českém táboře, zejména ta, která sedí na pravém křídle největší vládní strany, chtěla se spolčiti s hitlerovskou agenturou Henleina a s její pomocí provésti vnitropolitický převrat doprava a zahraničně politicky vést Československo do područí Berlína. Natolik už se tedy v posledních dvou letech fronty vyjasnily. Je potřebí říci, že už to, že máme v republice Henleina, je dost zlé. Ale daleko horší a nebezpečnější je, že Henlein mohl nalézti spojence v české straně a k tomu ještě ve vedoucí vládní straně.

V souvislosti s posledními debatami v parlamentních výborech - a jistě také v souvislosti s prohlášením pana Berana se to bude opakovat - pochvalovala si socialistická a demokratická část vládní koalice zmoudření agrárníků. Prý se konečně zřekli Henleinovců, poznali, co jsou zač, a prý také ve věci politiky vůči Německu projevili víc rozumu atd. Musíme přiznati, že také my komunisté bychom byli rádi, kdyby tomu tak bylo, kdyby agrárníci v těchto věcech dostali rozum. Ale nemůžeme prostě věřiti tomuto "zmoudření" pánů Stoupalů a spol. A je potřebí, aby také socialisté si přiznali, kolikrát oni sami doufali, že reakční křídlo agrární strany dostane rozum, a kolikrát se ve svých nadějích zklamali. Stivín chtěl prosinec 1935 přikrýti pláštěm zapomenutí, aby tím nevyprovokoval agrární reakci k novým výpadům, ale reakčním monopolistům velmi brzy otrnulo a rejdili dále. A my se obáváme, že toto jejich nejnovější "zmoudření" bude míti krátké trvání. Jistě však nelze na něm budovati vnitřní politiku na dlouhou perspektivu. Stačí si uvědomiti třídní podklad politiky české reakce, ať již sedí na pravici agrární strany nebo u nár. sjednocení, nebo pobíhá někde na periferii okolo Stříbrného. Česká reakce chce ve vnitřní politice převrat do prava, pravicovou reakční vládu. Toho úmyslu se nikdy nevzdala. Mezi českým lidem nezíská pro tyto plány většinu. Hledá a bude proto hledati spojence jinde. Vidí tyto spojence v Henleinovi a také v reakční klice Sidorově u ľuďáků. Nepodaří-li se zejména s Henleinovci dohoda ihned v té neb oné formě, bude se o ni reakce s obou stran pokoušet zítra jinak, v jiné formě, ale pokoušet se bude. Na kolik každý reakční převrat vůbec a převrat za pomoci Henleinovců zvláště by Československo nutně uvrhl do náruče Třetí říše, znamená to, že česká reakce hraje s republikou hazardní hru. A kdo si snad myslí. že na konec by se přece jen zalekla před dalekosáhlostí takovéhoto dobrodružství, nechť se podívá na francouzské caguláře, nebyl-li již poučen španělskými Francovci a podobnými dobrodruhy v jiných zemích. Ano, francovština, fašistický pučismus, to je to, co republiku dnes stále ohrožuje zevnitř. Zde sedí celá spousta otevřených cagulářů; a že jejich nejodkrytější, nejzjevnější protektoři se z taktických důvodů na chvíli stáhli zpět, nemělo by podle našeho názoru v demokratickém a socialistickém táboře nikoho mýlit. A přece celá politika tohoto tábora je založena na tomto, mírně řečeno, omylu a podle toho vypadají také zbraně, jimiž se proti reakci bojuje. Jsou to zbraně dřevěné, neúčinné. Vidíme to na př. na 18. únoru. Na místo, aby se s věcí národního vyrovnání šlo do parlamentu, na veřejnost, mezi masy, na místo, aby v českých masách byla odhalena a politicky isolována česká reakce, která se za kulisami paktuje s Berlínem a Henleinem a na druhé straně znemožňuje demokratické vyrovnání s německým národem na spravedlivém podkladě, na místo, aby se šlo mezi německý lid a s Henleinovci byl veden veliký politický zápas o sblížení a vyrovnání Čechů a Němců a získání Němců pro republiku, odbývá se všechno v tajných konventiklech, trpí se, aby i to málo, co bylo slíbeno, se sabotovalo, s Henleinovci se jedná v rukavičkách a na konec se zakáží schůze i antifašistů. Vyskytuje se otázka, jak se vlastně myslíte s Henleinem politicky vypořádat, jak s ním budete jednou politicky hotovi při takové politice. Sice se to v jeho štábu počíná fackovat, ale nedělejte si iluse: při dosavadní koaliční politice v otázce národnostní se Henlein z těch různých Ruthových, Kasprových a nevím jakých afér velmi snadno vylíže. Nebo vezměme politické poměry mezi českým lidem. Zde byla henleinovská a hitlerofilská politika české reakce jak pravoagrárnická, tak národně sjednocená natolik zkompromitována, že by se to při správné politice socialistického a demokratického tábora musilo nezbytně projevit i v politických přesunech, přesunech dalekosáhlého rázu. Ale vidíme zase: místo správné politiky, místo toho, aby se lidu nalilo čistého vína, všelijaké zákulisní kejkle. Tam se cosi šušká o jakési státní straně, onde zase se získávají různá podezřelá individua, tu se opět spekuluje na nějaký mandát sem, na nějaký mandát tam. Zkrátka obraz neutěšený vzhledem k vážnosti chvíle a vzhledem k tomu, co lidu, demokracii a republice hrozí.

Stejně neutěšený obraz skýtá sociální a hospodářská politika vlády, nakolik se odráží v předloženém rozpočtu na budoucí rok. I zde na všech stranách je viděti prsty reakčních monopolistů, kteří si opět ve vládě vynutili, že se bude brát ne u těch, kteří mají dost a mnoho, nýbrž u těch, kteří mají málo nebo nemají nic. Ne dosti na tom, že výdělky pracujícího lidu zůstávají na krisové úrovni. Zatím co výroba dostoupila výše z let konjunktury a ještě více stouply profity všech možných příživníků, rozpočet ukládá lidu nová tíživá břemena. Rozpočet předpokládá příjem 10.817 mil. Kč, z čehož 75˙5% jsou daně nepřímé, t. j. daně placené převážně chudým lidem. Rozpočet předpokládá zavedení nových anebo zvýšení starých dani, což má vynésti 1.128 mil. Kč, opět z převážné části z kapes chudých. Naproti tomu se snižuje položka těm nejchudším, totiž nezaměstnaným, jimž se dává na rok 1938 o 250 mil. Kč méně. Už tyto tři položky charakterisují celou protilidovou tendenci rozpočtu. Řeknou nám, že mimořádná doba, obrana republiky vyžaduje oběti od všech. Na to je nutno odpověděti, že lid přinášel a přináší oběti. Lid dává dnes svou práci a své zdraví. Lid bude zítra dávat své životy. Lid tedy dává a bude dávat dost a dost, zatím co reakční karteláři a monopolisté vydělávají a budou vydělávat na válečných dodávkách.