Místopředseda dr. Markovič (zvoní): Dalším rečníkom je p. posl. de Witte. Dávam mu slovo.

Posl. de Witte (německy): Slavná sněmovno!

Rozpočet vznikl v době, jež jest plna všeobecné nedůvěry, otřesena nebezpečím a, abych užil Hamletova výroku, jest v rozpadu. Nese samozřejmě znak této doby, tak jako všechny státní rozpočty tento znak nesly, tak jako všechny jsou dnes ve znamení rčení: chceš-li mír, připravuj válku. Všichni víme, kolik bylo způsobeno nedůvěry výrokem: chceš-li mír, připravuj válku. V minulosti a o hodně více dnes. Víme, že se všechny státy na tento výrok odvolávají, aby tím zakryly svá zbrojení. Avšak s ohledem na Československo jest přece jednoznačně jisto, že nezbrojí za tím účelem, aby vedlo nějakou válku nebo docela válku výbojnou, že jest prosto všech těchto válečných choutek, že vůbec války nechce. To ví celý svět. Všichni vědí, že jeho zbrojení slouží jen míru a ničemu jinému než míru a že proto pro toto zbrojení každý opravdový přítel míru může a musí hlasovati.

Avšak vojenské zbrojení činí v tomto rozpočtu částku 4.5 miliardy, to jest tedy třetinu celého řádného a mimořádného rozpočtu. Zbrojení stojí nesmírné peníze a tyto peníze musí býti získány strádáním lidu a z části ušetřeny na ostatních velmi důležitých oborech státní správy. Ministr sociální péče naříká právem, že nemá ani zdaleka k disposici těch finančních prostředků, jichž by nutně potřeboval, aby poněkud zmírnil nouzi obyvatel, jež jest dnes zvláště v některých oblastech státu ještě velmi citelná. Právem může naříkati ministr obchodu, že se mu ani jednou nedá dosti peněz, aby zde provedl péči o cizinecký ruch tak, abychom tím mohli udržeti jaksi krok se shodnými pracemi jiných zemí. Ministr školství a nár. osvěty naříká, protože naše školství není dnes ještě z části zcela zabezpečeno tak, jak bychom si všichni co nejtoužebněji přáli, a slyšeli jsme před několika dny v rozpočtovém výboru neobyčejně otřásající žalobu, kterou pronesl ministr veřejného zdravotnictví, když řekl: Chtěli bychom a měli bychom učiniti mnohem více pro nemocnou mládež a máme málo peněz.

Ostatně pro srovnání k tomu poznamenávám: Jeden zahraniční rozhlas převzal číslice dr Czecha o bídě našich dětí nebo při nejmenším v té části, jež se zdála býti vhodná pro určité agitační účely. Avšak měl k tomu podotknouti, že právě politika zbrojení a hrozeb diktátorů jest hlavně vinna tím, že pro zdravotní stav dětí v Československé republice nemůže býti učiněno více, ačkoliv nynější ministr veř. zdravotnictví v Československu má jistě nejlepší vůli, aby tuto důležitou otázku úplně provedl.

Ve fašistických zemích se zbrojí bez kontroly. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Prosím, pánové, ve vašem listě, v "Rundschau" načrtli jste v posledním čísle obraz jednání o rozpočtu, o kterém mohu dobře říci, že byl vámi samolibě nakreslen, ve kterém znázorňujete způsob těchto jednání tak, jak se zdá pro vaše příslušníky účelným. Ale měli bychom se vás zeptati: Kde jest v Německu takové místo, na kterém by se smělo kritisovati? Kde máte v Německu možnost takové porady před celou veřejností? Existuje ovšem německý sněm. Jeho poslanci - mezi nimi jsou tři naši bývalí kolegové - jsou voleni bez konkurence, byli voleni bez konkurence, dostávají své platy z výnosu daní, smějí se však sejíti jen někdy k parádnímu představení. Zabývá se tento sněm rozpočtem, koná kontrolu nebo kritisuje, jest v Německu vůbec veřejná kritika?

Německá zpravodajská kancelář před několika dny velebila jako nejvyšší státní umění .. (Posl. Birke [německy]: Proč nepropustila parlamentní censura řeč ministra Czecha?) Srovnejte jednou to, co se zde děje, předložení rozpočtu, kritiku, veřejné stanovisko k rozpočtu ve všech jednotlivostech a podívejte se, co stojí v našem tisku, a hledejte v novinách některého z diktátorských států a tažte se, co jest tam o těchto otázkách napsáno, zda se tam smí kritisovati a kontrolovati. Pak zpozorujete rozdíl velmi zřetelně! Neříkám to s nějakým urážlivým úmyslem, vede mě zcela jiný účel, vidím v této nekontrolovanosti ohromný pramen nebezpečí. Německá zpravodajská kancelář velebila v těchto dnech jako nejvyšší státní umění mlčeti, překvapovati, postaviti ostatní svět před hotové skutečnosti. Tak vznikají ohniska nepokojů. Tak se uvádí v chod mezinárodní zbrojní průmysl. Konečně, to můžeme konstatovati opravdu s klidným svědomím, jest osou, kolem níž se mezinárodní válečné zbrojení točí, přece jen osa Řím-Berlín se svým prodloužením do Tokia. (Posl. Wollner [německy]: Nové zjištění!) To jest konstatování, jež jest velmi dobře známo celému světu. Zbrojíme spolu, ale nikoliv proto, abychom vedli válku. Máme mnoho námitek proti fašistickému systému, ale nemáme nenávisti proti Německu a nejsme naplněni nenávistí proti italskému národu, a největším nesmyslem jest označovati naše nepřátelství proti systému v dnešním Německu jako nepřátelství proti Němcům. Litujeme své bratry a sestry v Říši, že se dostali pod kola tohoto systému. Zbrojíme jen proto, že nechceme býti překvapeni, zbrojíme jen proto, že nechceme sdíleti osud Habeše, Španělska a Číny a protože nechceme, aby naše ženy, děti a starci byli roztrháni bombami a aby se naše města a vesnice nestaly sudetskoněmeckou Šanhají. To jest jinými slovy: obětujeme na zbrojení majetkový díl své mírové životosprávy, abychom udrželi mír a život, především v sudetskoněmecké oblasti. Neboť se nemusíme baviti o tom, jaký osud by hrozil sudetskoněmeckému kraji, kdyby došlo k válce. (Posl. Birke [německy]: Chtěli jsme už někdy válku?) O tom nemluvíme. Avšak odkazuji na skutečnosti, které jsem právě oznámil.

Tím nemá býti řečeno, že bychom byli spokojeni se vším, co jest dnes zde, a se všeobecným stavem Evropy. Víme jen, že by nebyla vhodnou válka, aby nesnáze odstranila, nýbrž že by zcela zničila všechny zúčastněné státy a celou Evropu. Znovuvybudování Evropy, zachránění evropské kultury může býti vykonáno jen v pokojném, rozumném dorozumění jejích národů.

Uvádím kapitolu, jež s tím souvisí. Společnost národů se svou částečnou osou a s dvěma osami proti sobě není dnes spolehlivým nástrojem míru. Byla to její konstruktivní chyba, víra u části jejích zakladatelů, že měla především úkol, zvěčniti nemožný Versailles; její opominutí, její kolísání v osudových otázkách, její neschopnost pohybu a neodpykaná zrádcovství členských států ji zabily. (Výkřiky.) Zastávám zde názor, který vezměte na vědomí. Její zkáza byla zpečetěna kapitulacemi velkých demokracií před dynamikou fašismů a na její místo by měl nastoupiti svaz demokracií, který by měl dnes zachrániti mír a zítra začíti s tím, aby přetvořil Evropu na svaz pokojných, sebe doplňujících a sobě pomáhajících států. Věřím, že by přitažlivá moc takového svazu v evropských demokraciích byla taková, že by se její účinek musil projeviti i v zemích, jež jsou dnes vedeny protidemokraticky, jež dnes jsou pod fašistickou diktaturou. Ovšem nesmíme zapomínati, že podle starých kapitalistických, pacifistických a národnostních principů nebude možné, co zde navrhuji. Bez přizpůsobení časovým požadavkům, bez silné výpůjčky z myšlenkového bohatství socialismu bylo by dílo odsouzeno ke ztroskotání. Pak by však nezbylo nic než finis Evropy.

Že by Československá republika byla v tomto svazu demokracií, mám za samozřejmé. Avšak mohla a musila by být svou vnitřní politikou vytvoření svazu a jeho politice příkladem. Zčásti jest dnes cíle dosaženo, jest tomu dnes zčásti, zčásti ovšem se tak má ještě státi. Její vedení státu jest demokratické, její president má pověst velkého demokratického státníka a má ji zaslouženě. Avšak učinil stát nebo vedení státu až dosud také vše, aby vychoval občany v demokraty? Učinil vše, aby omezil fašistickou propagandu, vyčistil všechny úřady - i na venkově - od fašistů? Dovedl naplniti všechny obyvatele láskou a důvěrou k demokratickému státu? Na tyto a řadu jiných otázek, které jsem tu učinil, nelze bohužel odvětiti s naprostým souhlasem. Mnohé, co se zde děje nebo co se opomíjí, jest pro demokrata přímo nesrozumitelné. Tu máme podivné bludné cesty censury, mnohonásobné přehmaty politické správy, policie atd. To vše působí ovšem pro fašistickou propagandu a proti demokracii. Příklad z mnoha příkladů: Německý aktivistický politik má na německé aktivistické schůzi řeč, ve které se samozřejmě neproviní nijak proti státu nebo jeho zájmům, ale protože užívá silnějších výrazů, napadne censorovi, aby řeč zabavil. Dva nebo tři dny později vyjdou plamenná provolání, ke škodě státního vedení, jež pocházejí od fašistů a jež v novinách zůstávají nezávadná. Tomu rozuměj kdo můžeš. Jiný příklad: Uspořádali jsme ve Vejprtech přednášku. Přednáška jest povolena, pozvánky na přednášku jsou rovněž povoleny. Jeden z našich, starý muž z Vejprt, pozvánky na schůzi roznáší, a protože nenosí s sebou v kapse průkaz, neboť jest ve Vejprtech všeobecně znám, dostane citelnou pokutu od policie. To nejsou metody, které mohou demokracii prospěti. Podali jsme dotaz, v němž jsme upozornili na politický teror, který jest ve větší části sudetskoněmecké oblasti obvyklý. Bylo nám odpověděno, že úřady učiní vše k ochraně obyvatel. Příslušným úřadům nenapadlo, aby se podívaly, jak dalece teror, který se venku provádí, působí psychologicky. (Posl. Birke [německy]: Míníte rudý teror?)

Hospodářsky bylo zmeškáno mnoho rozhodného. Celé hospodářské oblasti byly umrtveny a vytvoření náhradních průmyslů nebylo vždy energicky prováděno. Chci uvésti příklad: Rotavu. Tam byla možnost zříditi měďárnu. Záležitost byla dlouho protahována, pak byl dotázán měďařský kartel, zda považuje za účelné, aby v Rotavě byla zřízena měďárna. Měďařský kartel se postavil na stanovisko, že by to nebylo účelné, protože Rotava jest blízko hranic s Říší. Z tohoto důvodu nedošlo k jejímu zřízení, ale hned na to k otevření podobné továrny v Bratislavě, která, jak jest známo, jest vzdálena jen několik kroků od hranic dvou států. (Posl. Birke [německy]: To jest vaše vláda!)

V Rotavě by bylo možno zavésti průmysl optický. Věc je dlouho protahována, doufám že jsme tak daleko, že se může říci, že lze očekávati pro příště příznivé vyřízení. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Neslibuji, jen doufám, nejsem nadán demagogicky. Máme v Rotavě hornický průmysl, který by snad byl s to, aby udržel nad vodou určité množství těchto chudých lidí, dal jim práci a chléb. Náš železářský průmysl však nebyl připraven, aby převzal wolframovou rudu z Rotavy, vývoz nebyl dovolen, ale náš železářský průmysl dováží wolfram z Německa. Máme zde co činiti s určitými rozpory, které jsme až dosud nemohli odstraniti. Avšak cítím se zavázán, abych zde toto veřejně prohlásil, protože doufám, že tímto veřejným konstatováním způsobím změnu. (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: Děláte dvoustrannou politiku!) Opravdu jsme se snažili, pane kolego.

Dne 18. listopadu 1936 byli zástupci naší strany a našich odborových organisací u pana předsedy vlády a předložili mu plán nového vybudování pro sudetskoněmeckou hospodářskou a průmyslovou oblast. Můžeme říci, že jsme si z této přímluvy odnesli úspěch. Došlo k jisté státní pomoci vývozu a zčásti také, i když ne v uspokojujícím měřítku, byl zaznamenán značný rozmach v průmyslu porculánovém a textilním. (Posl. Birke [německy]: V textilním průmyslu také?) Znova musím poukázati, že jsme v podpoře vývozu nedrželi krok s jistými zahraničními zeměmi a že následkem toho můžeme zaznamenati v textilním průmyslu, v celých oblastech západních Čech především, úpadek.

Celostátní nezaměstnanost byla dnes snížena na číslici z roku 1931. To jest pozoruhodný úspěch. (Německé výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké: Úředně, nezapomeňte na to!) Jsem velmi dobře informován. V pohraničí jest ostatně počet nezaměstnaných ještě stále podstatně větší než ve vnitru země. Vzestup výroby jest však značně vyšší než vzestup počtu zaměstnaných, a to ukazuje na zvláštní úkol sociální politiky; na poli sociální politiky bylo vykonáno neobyčejně mnoho. Zde jde především o nepomíjející zásluhy ministra soc. péče dr Czecha a jeho nástupců Meisnera a Nečase. (Posl. Birke [německy]: Czechovy lístky zůstanou vždy pomníkem!)

Poctivost káže, aby se poukázalo na omeškání, jež se stala. (Posl. Wollner [německy]: Budete mluviti také o Staré Roli?) Řeknu vše, o čem v omezeném čase lze promluviti. Tu musím poukázati především na přehnanou přísnost v otázce podpory. Zpětný účinek na státní pokladnu byl při tom kompetentními úřady nedostatečně rozvážen. Nejhůře jest na tom oddalování otázky pracovní doby. Říká se, že máme konjunkturu jako v roce 1929, ale máme přece podstatně více nezaměstnaných než tehdy. To znamená, že se tím projevuje stupňovaná racionalisace, snížené mzdy a platy, a v sudetskoněmecké oblasti byla by nám nadělena trvalá nezaměstnanost, kdyby se nebylo s více stran rozhodně zasáhlo, aby tyto rozpory byly odstraněny. Píseň o "sociálním podnikatelství" se zpívá pouze dětem. Stát nesmí zpívati s sebou. (Německé výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké: Stát jest nejnesociálnějším podnikatelem!) Mělo by býti postaráno o dělníky, aby zase začali, obnovovati jejich starou schopnost k boji, a aby nedali ze sebe dělati blázny na újmu svého zdraví, své existence, možnosti snížiti nesociálním podnikatelům přiměřený plat.

Hlavním problémem státu a zkouškou k seznání jeho poctivého smýšlení jest problém národnostní. Dovolte mě o tom krátce úhrnem něco říci. Národnostní problém jest problémem sociálním, kulturním a psychologickým. (Hluk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. de Witte (pokračuje): Smáli jsme se ve starém Rakousku komické tabulkové politice, ačkoliv kladu málo váhy na to, co jest kde napsáno. Avšak jestliže se v Praze. v městě, kde žije 50.000 Němců a jež jest hlavním městem země, jehož třetina obyvatel jsou Němci, jestliže se v tomto městě netrpí žádné německé nápisy a v hotelích lze čísti nápisy anglické, francouzské, portugalské, dánské, španělské, norské, ale žádné německé, protože to není přípustno, nebo jestliže na pohraničním nádraží v Břeclavi proti čistě německému státu smějí býti všechny nápisy jen české a francouzské, pak to urazí každého Němce a cizinec se může jen diviti. Jsou-li na železničních vozech nemístná označení německých stanic, nejen to ruší dopravu, nýbrž jest to i zarmucující. Mohla by se vypočísti sta příkladů takových nesmyslných a na konec ještě stát poškozujících opatření. Pohleďte, pánové s české strany, Čechům neprospívá, že se takového něco děje, neškodí to konečně ani žádnému Němci, kalí to však ovzduší a nehodí se k demokracii.

Avšak mnohem hůře a vážněji mají se věci na poli sociálním. Tu bych chtěl říci, že nechceme, aby se objevily rozpory. Nechceme ani rozpor na české straně. Přejeme každému Čechovi nějaké místo u pošty nebo místo u železnice, nebo vysoké nebo malé postavení u státu. (Předsednictví převzal místopředseda Sivák.) Musím docela říci, že aspoň z největší části se železničáři české národnosti u dráhy, kteří konají službu u nás, co nejvíce snaží. aby konali službu tak, že proti ní není vůbec námitek, že jsou až na málo výjimek lidmi mimořádně příjemnými a ochotnými pomoci, a bylo by nesmyslem házeti po nich kamením. Avšak státní myšlence neprospívá. když v prostoru obývaném Němci se německý živel ve všech těchto úřadech zcela nebo nejméně v přiměřeném počtu pohřešuje. Také s jiných hledisek není ve svém působení státní myšlence naprosto příznivé, jestliže na př. v německé oblasti přednosta berního úřadu, s kterým jsme nespokojeni, exekutor, který přichází, aby prováděl zabavení, četník, finančník, policista, proti kterému máme námitky, jestliže každý jednotlivec, s kterým tak často a nemile přicházíme do styku, jest vždy jmenován z české národnosti.

Není dobře a dělá mimořádně špatný dojem, mnoho zkazilo, když v malých německých obcích s maličkou německou školou lze náhle viděti paláci podobnou budovu, jež zahrnuje českou menšinovou školu. Tím se pracuje jen náladově nepřátelům státu do rukou. Mohu tedy říci: mnoho rozhodujících mužů československého národa rozumělo špatně psychologii.

Teď však jest otázka: Co nyní? Před 11 lety se uskutečnila první vláda s účastí Němců, sotva před 8 lety zúčastnili se vlády i němečtí sociální demokraté. Německý aktivismus, to znamená, německý souhlas se státem, německá vůle ke spolupráci jest dokázána a dosvědčena statisíci Němci. Německý aktivismus byl často postaven před tvrdou zkoušku, ale silně přispěl k tomu, aby stát zakotvil i v sudetskoněmeckém lidu a přispěl k tomu, aby byla demokracie v tomto státě zachráněna. (Různé výkřiky. - Místopředseda Sivák zvoní.) Má nyní zadostiučinění. že mu bylo konečně skoro na celé české linii porozuměno a že byl oceněn. Může 18. únor 1937, to jest první uvolnění cesty k národnostnímu dohodnutí, zaznamenati jako zřetelný úspěch svého působení. (Různé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Dělejte co chcete. Vaši lidé o tom mluvili, vysmívali se, smáli se, nadávali, jmenovali to zradou a přece hlasovali pro resoluci Jaksche a Mayr-Hartinga, aby se úsilněji prováděla usnesení z 18. února.

Úmluvy byly dobrým začátkem, ničím více, ale vše musí jednou začíti. Splnění bude možné jen tehdy, bude-li se v Praze chtít a prokáže-li se potřebná osobní odvaha, aby každé napadení a sabotáž 18. února byly znemožněny. Souhlas všech koaličních stran s ujednáním Jaksche, Mayr-Hartinga a Viereckla zavazuje, tak bych to chtěl konkretisovati, všechny ústřední úřady a musí se státi závazným i pro všechny podřízené úřady všech odvětví veřejné služby. Budeme bdíti nad dodržováním. Můj přítel Jaksch řekl v rozpočtovém výboru, že nám chybí 40.000 míst ve veřejné službě. Při svém výpočtu docházím docela k číslu většímu. K těmto 40.000 však nemůžeme dojíti - a upozorňuji zde na zvláštní nedostatek - jestliže starší záznamy tvoří barikádu, která se v mnohých úřadech zdá býti nepřekročitelnou, protože se dříve hlásilo příliš málo Němců, a hlásilo se jich příliš málo, protože se jim zdálo, že jejich hlášení nemá vyhlídek.

Také k tomu několik slov: Slyšíme dnes často žalobu, že pro vyšší službu tu nejsou němečtí uchazeči, že státní služba není pro německé absolventy vysokých škol dosti lákavou. Pokud jest tato skutečnost pravdivá, jest tu z části chyba ve výchově, z části určitá obava mladých lidí, že se dostanou pod nátlak a že budou později ve svém úředním postavení považováni za politicky nespolehlivé a druhořadé. Jest nutna určitá změna jak na české, tak i na německé straně. Chci říci, pokud přichází německá strana v úvahu: ze školy musí vycházeti mladí lidé s vůlí sloužiti státu, svému národu a obecnému blahu ve všech oborech. Škola nemá vychovávati zbožňovatele moci k panovačnosti a potměšilosti. Avšak v demokratickém státě mají vyrůstati vskutku jen demokraté. Nyní se táži, zda výchova jest vždy zcela taková, že tito lidé mají demokratickou vůli, že v sobě vidí také schopnost, aby se včlenili do tohoto demokratického státu. (Posl. Wollner [německy]: Z učebnic bylo vše vyškrtnuto!) Zabýval jsem se těmito věcmi velmi podrobně, ještě než jste tu byl. Není zapotřebí stále ohřívati staré příhody a vraceti se k nejstarším věcem. Pro demokracii nepřátelské, barbarské ideologie, pro národnostní šovinismus nesmí býti ve státní službě místa, s tím se musí na české a na německé straně spokojiti.

Avšak náš lid a každý lid může jen žíti a jen tehdy se včleniti do státu, chce-li a může-li se účastniti všeho života, není-li mu uzavřeno v poměru jeho účasti na lidovém celku zásadně a prakticky žádné místo, jestliže se ho krátkozrace sám nevzdá. Zásadně jest zřízení podílu zajištěno a nyní očekáváme poctivé a rozumné provedení. Neprosím však snad o to, to chci říci, aby byly rozptýleny všechny pochybnosti, že se státní podíl na př. v tabákové továrně v Jáchymově uskutečňuje jednostranně přistěhováním. Již 2 roky se takto v tomto smyslu působilo v celé části Rudohoří, bohužel velmi na škodu demokracie a státu. Také ne tak, jak si určité skupiny u nás v Karlových Varech vykládaly 18. únor, že totiž německé obce musí nyní uvolniti ve větším počtu místa pro české uchazeče. Nejdříve musí býti odstraněny škody, do nichž jsme se dostali. (Hluk.)