Úhrnem bych chtěl říci: reklamujeme místa, jež nám chybějí, pracovní místa, jež nám náležejí a jež až dosud nemáme, a nejen odborové rady a přednosty úřadů (Hluk.), soudce a finanční úředníky, nýbrž i strojvůdce, průvodčí, listonoše, policisty a pracovní místa ve státních dolech, nádražní restaurace atd. Všude jen to, co nám přísluší, o nic víc, ale také o nic méně, a to úplně, a říkám vám, že se jen tak dá zříditi trvalý poctivý mír, nikdy jinak. (Posl. Wollner [německy]: Kdy přijde objasnění o Staré Roli?) To už jsem dal, když jsem mluvil o stravovacích lístcích. (Výkřiky posl. Wollnera.) O věci ve Staré Roli bylo mluveno na veřejné schůzi. Bylo vám volno tam přijíti a poslouchati objasnění starosty. Že to teď reklamujete ve sněmovně, shledávám komickým.

Dalším požadavkem, o kterém jest nutno hovořiti, jest ohled na potřeby oblasti. Podle možnosti, neboť vím, že to není naprosto možné, ale podle možnosti měli by býti v německé oblasti němečtí soudci a němečtí železniční a poštovní zaměstnanci a obráceně v české oblasti čeští soudci a ostatní úředníci. Zase musím upozorniti na chybu v dřívější organisaci. Musím znovu říci: nemám osobně naprosto nic proti českým pánům, kteří dnes jsou v německé oblasti činni jako soudci. (Hluk.) Poznali jsme většinu z nich, pokud jsme měli vůbec možnost nasbírati v tomto ohledu zkušenosti, jako lidi poctivé, spravedlivě smýšlející a chtějící tvořiti spravedlnost, kterých si můžeme jen vážiti. Avšak jest velmi těžké, ba skoro nemožné pro soudce samotného, aby pracoval tam, kde neovládá přiměřeně řeč lidu, jak jsme musili konstatovati, neboť řeči lidu jest rozuměti hůře než řeči novin. (Výkřiky.) Stavíme se také proti tomu, že četník, který jest venku, neumí s lidem hovořiti v jeho řeči. Tento člověk musí přece být nespokojen sám s sebou a nemůže znamenati pro stát žádný užitek. Stát by musil vynaložiti mnohem větší peněžní částky, aby lidi, kteří jednou chtějí jíti do německé oblasti jako soudci atd., vyškolil v přiměřených jazykových kursech, ale to nejde, aby se na soud pohlíželo jako na jazykový kurs.

Jest potěšitelné, že ministr školství a nár. osvěty zdůrazňuje zásadu Komenského, že dítě musí dostati základní vyučování ve své mateřštině. Avšak jest nepotěšitelné, zřizují-li se nové menšinové školy v obcích bez českých dětí, jak jsem to musil konstatovati v okrese přísečnickém a loketském, v případě schönfeldském. Buď jsou tyto školy nesmyslné, protože tu není českých dětí, nebo jejich smysl má býti hledán v zamýšleném porušení nauky Komenského, a obojí jest nutno zamítnouti. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Jest zbytečně dráždivé a v odporu s 18. únorem, když berní úřady vydají výnos, podle něhož mají býti německé obce, také malé německé obce povinny užívati čistě české jednací řeči vůči úřadu. Musím žádati o rychlé a základní poučení této sabotáže 18. února. (Posl. Birke [německy]: Kdo jsou ti sabotující?) Nesedíme v berních úřadech a nemůžeme více udělati, než že požádáme příslušná místa těchto berních úřadů, aby se tak již nedálo. Duch 18. února měl by se odrážeti i ve všech opatřeních státních úřadů, má-li důvěra zase stoupnouti, v zanechání opakovaných jazykových zkoušek, v zanechání zarmucujících služebních přeložení, v investiční službě, při zadávání prací, při objednávání uhlí pro státní dráhy, zkrátka ve všech oborech. A věřte mi, pánové, vůle, jež se stane zřetelnou, by učinila divy, a náš lid toužebně čeká na tuto zprávu o poctivé ochotě k míru.

Jest naprosto špatný názor, který znovu slyšíme, že sudetskoněmecký lid jest státu nepřátelský, a že všechna námaha ho získati jest prý proto marná. Této námahy se jen příliš dlouho nedostávalo. Sudetskoněmecký lid byl jen příliš dlouho vydán v šanc zároveň hromadné nezaměstnanosti, bezohlednosti úřadů, jež měly dávati na jevo uznání, experimentální politice určitých pravicových radikálních skupin a bezuzdné zahraniční propagandě. Tato propaganda zde nenarazila na žádnou obranu. Demokracie se nebránila vhodně a doufám, že tam v tomto ohledu brzy bude jinak. Příklad, jak tato zahraniční propaganda může býti odsouzena k smrti, poskytuje Švýcarsko. Všichni jste jistě slyšeli o hlasování minulou neděli a shledali jste, jak se cizina namáhala, aby toto hlasování v určitém smyslu ovlivnila, a jak ohromnou většinou toto úsilí ciziny bylo odmítnuto. (Posl. Wollner [německy]: Jste advokátem svobodných zednářů?) Ne! Také ti, kdož hlasovali proti zákazu svobodných zednářů, nebyli z větší části příslušníky, nýbrž nepřáteli svobodných zednářů, kteří však svým hlasováním chtěli vyjádřiti, že cizina nemá co mluviti do švýcarských poměrů.

To není odůvodněno - mluvím k pánům s české strany - jen v historickém vývoji Švýcarska, který jest podstatně jiný než zde v Československu. Zde na této půdě žijí také Němci a Češi mnoho staletí vedle sebe, těsně vedle sebe a jsou na sebe odkázáni, a rádi by si rozuměli. Ale nejde jen jedno, nešlo to ani v minulosti a nepůjde to ani v budoucnu: aby se jeden národ domníval, že předstihne druhých na jeho útraty. Oba národy jsou příliš věrné své národnosti a stojí příliš vysoko, než aby mohly býti trvale utlačovány. Ve Švýcarsku by bylo nemyslitelné něco takového, co jsme na př. zažili v jednotlivých oblastech venku, kde byly přes noc na opevňování silnic, na němž bylo ve dne pracováno, nalepeny lístky, na nichž stálo: Ušetřte si peníze - přijdeme přes louky a pole! To nenapsal nikdo z Německa. Jest samozřejmé, že lidé nebudou tak dětští, aby přišli sem, aby přišli sem s takovými hračkami, to udělali zdejší lidé. (Posl. Birke [německy]: Provokatéři a darebáci!) Darebáci, zajisté, kteří sedli na lep jistým politickým chybným experimentům, které k tomuto zmatení vedly. Tu nepomůže nářek, tu pomůže jen zlepšení, opětná náprava. Vše bude zase dobré. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Není nad totalitní snahy pana Henleina, budu o tom mluviti, chcete-li. Že ztroskotaly, to snad přiznáte, že ve straně je plno rozporů, přiznáte snad přece také. (Výkřiky posl. Birkeho.) Konkrétně řečeno: Políčky, které si dávají významní lidé sudetskoněmecké strany uvnitř a vně vináren, ukazují sice na drsný způsob bojovníků, ale nikoliv na příkladnou národní jednotnost v spolužití, o níž stále mluvili. A tu mně přišel živě na mysl volební plakát, ve kterém jste jednou volali po zastavení třídního boje, že si tento třídní boj neumíte představit jinak než jako rvačku bez kabátů. Nyní máte rvačku u sebe a to nejen ve vinárnách, nýbrž i proto, že jde o odporující si ideologie a zájmy, které se nedají trvale sjednotiti, a věřte mi, i velký vzor by byl ztroskotal, kdyby se mu nebyla včas podstrčila do rukou státní moc. To, co teď prožíváte, jest vzpoura vašeho dělnického křídla. Předpověděli jsme vám to, neboť skutečnosti třídního boje nemohou býti přece oddisputovány ani slovy, ani frázemi, ani zpěvy.

Nejdůležitější otázka, nikoliv pro vás, nýbrž pro státotvorné strany, jest tato: co se stane se zklamanými, kteří se odvracejí od sudetskoněmecké strany, a mohou býti vychováni k práci pro obecné blaho? To jde jen s dobrým demokratickým smýšlením, ale cena jest námahy hodna. Pokud tu bylo kdysi poblouzení, nebo by mohlo tu a tam ještě býti, že by nějakým zahraničním těžkým útokem mohlo býti cizinou způsobeno osvobození sudetských Němců, pak takové poblouzení pomine z více důvodů, z nichž vám chci jmenovat jen dva nebo tři. Existuje polsko-německá smlouva o menšinách, zetlelé kouzlo, jež nechrání nikoho před odnárodněním. Jest ničivý boj proti Němcům v jižních Tyrolích, který jest veden ve znamení osy Řím-Berlín. Tyto skutečnosti mnohým otevřely oči. Možná, že jste nedávno četli dopis z Meranu, otištěný v "Bohemii", jestliže se už jinak nezajímáte o to, jak se vede Němcům v jižních Tyrolích. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Na konec chtěl bych říci toto: Mnohým sudetským Němcům jest stát, ve kterém se nestřílelo z děl na dělnické domy, ve kterém není svoboda mínění vražděna a ve kterém nebyla justice ponížena na služku násilného režimu, ještě vždy státem cenným. (Posl. Birke [německy]: To jest patolízalství!) Proti tomu se ohražuji, takové podceňování nestrpím. Upozorňuji-li, že se v jižních Tyrolích vede proti Němcům zničující boj, jest to patolízalství? Ohražuji se rozhodně proti tomuto ponižování a nestrpím je. Chci v této souvislosti jen upozorniti, že nám nekyne žádná naděje z ciziny, která uzavírá s Poláky smlouvu, jež jest tak špatná, a která nedělá nic proti odnárodnění Němců v jižních Tyrolích, která nyní jedná tak, jako by sudetští Němci byli figurkou na šachovnici, které by mohli podle svých imperialistických plánů a protiplánů upotřebiti nebo kterou by mohli nechati padnout: k tomu jsme si příliš dobří. Čeho my, sudetští Němci, od státu žádáme, jest upevnění a výstavba jeho demokratických základů, naplnění demokracie sociálním duchem, poctivé úsilí o hospodářský vzestup a znovuzřízení hospodářství v oblastech, ve kterých jest zničeno nebo byvši zavlečeno, pokleslo, dorozumění národů na základě skutečné spravedlnosti, spolupráce na výstavbě nové Evropy, na znovuzřízení a zajištění západních kultur.

Proto dáváme státu, co ke svému udržení potřebuje. Proto chceme pomáhati, aby se stal vlastí svým národům v nejlepším smyslu, vlastí v míru a svobodě. (Potlesk.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Dalším rečníkom je pán posl. Ježek. Dávam mu slovo.

Posl. Ježek: Slavná sněmovno!

Rozpočtové debaty bývají největšími dny každého parlamentu. Rozpočet je to nejdůležitější, co vláda od parlamentu požaduje, a parlament při té příležitosti projadřuje svůj poměr, svůj názor, svoje stanovisko k vládě a její činnosti. Upozorňuji, že na př. generální zpravodaj rozpočtový posl. Remeš ocenil význam rozpočtové debaty a zásahu parlamentu do rozpočtu ve svém úvodním proslovu těmito slovy: "Stanoviti státní rozpočet je výsostným právem parlamentu, jehož se tento nesmí vzdát a v nějaké formě musí jej uplatniti." Jsou to slova velmi demokratická a velmi správná. Ale na druhé straně, slavná sněmovno, řekněme si docela upřímně, že tak, jako se projednává rozpočet u nás, nejde naprosto o nějakou vrcholnou činnost naší posl. sněmovny, nýbrž že, zejména letošního roku, parlamentní projednání rozpočtu naprosto neslouží našemu parlamentarismu ke cti. Račte se podívati, jak letošního roku projednával náš rozpočtový výbor předložený rozpočet. Je pravda, že na rozpočtu před rozpočtovým výborem pracovala parlamentní úsporná a kontrolní komise - jsme jí také vděčni za dílo, které provedla - ale je také pravda, že toto dílo tak, jak přišlo do rozpočtového výboru, tento výbor opustilo, že se zase na tomto díle nesmělo nic změniti, že se nesměla změniti ani jedna číslice a že také zde v parlamentě na tomto celém rozpočtu se nic nezmění.

Vedle toho vidíme, že letošní rozpočet se projednává přímo rekordním tempem. Když spočítáte, kolik dní věnoval rozpočtový výbor rozpočtu, když vezmete, že posl. sněmovna k projednání celého rozpočtu má 40 hodin, tu musíme říci, že toto rekordní tempo je sice snad unikem v parlamentních dějinách, ale na druhé straně rozhodně neslouží významu našeho parlamentu a významu demokracie. Myslím, že bylo na místě, když o těchto věcech mluvil dokonce i zpravodaj většiny posl. Remeš. Proti tomuto rekordnímu tempu měly by vlastně protestovat vládní strany, a nikoliv oposice, neboť oposice bohužel v našich poměrech nemá toho vlivu, aby se mohla uplatnit ani při díle tak významném pro celý stát, jako je státní rozpočet.

Dovolil bych si při této příležitosti několika slovy se dotknouti poměru naší oposice, poměru oposice naší strany k vládě a koalici. První president naší republiky T. G. Masaryk svého času řekl, že demokracie potřebuje státotvornou oposici. My jsme skutečně počali dělat t. zv. státotvornou oposici. Do oposice jsme šli tenkráte, když vláda po slavných slibech, které učinil předseda vlády a ministr financí, že vláda při srážkách státním zaměstnancům přistoupí k velké zlevňovací akci, ke splnění slibů nepřikročila a místo zlevňovací akce zahájila akci, o které si můžeme říkat co chceme, ale která - poněvadž devalvace vždycky znamená zdražení - nebyla akcí zlevňovací, nýbrž zdražovací. Po této události jsme odešli do oposice. Od té doby, slavná sněmovno, děláme v tomto státě státotvornou oposici. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je to oposice, která za celou dobu, po kterou v ní jsme, stojí na stanovisku věcné kritiky vlády, nikoliv však na stanovisku protistátním. Máme naopak při tom na zřeteli jen a jen zájmy našeho státu a národa.

Jak státotvorná tato naše oposice je, nejlépe ukáži na příkladu, jak se po celou dobu naší oposice stavíme k otázkám brannosti a naší armády. (Posl. Jiráček: To je vaší povinností!) Ano. Ale my jsme byli první, kteří v tomto parlamentě a v našem politickém životě vůbec přišli s otázkou řádné obrany našeho státu. Při všech věcech, které se týkaly naší armády, jsme stáli v čele podpory této nejdůležitější složky naší samostatnosti a svobody. Při některých předlohách, na př. při zákonu na obranu státu, jsme byli dokonce, řekl bych, státotvornější než některé koaliční strany. To všechno jsme nedělali z nějaké lásky ke koalici a k vládě, ale byli jsme pro armádu a pro splnění jejích požadavků z lásky k naší republice, z lásky k její svobodě a samostatnosti. Věděli jsme, že tuto politiku dělat musíme, poněvadž jen silná a dobře vyzbrojená armáda je nejlepší a nejbezpečnější oporou naší svobody a budoucnosti.

Ale musíme konstatovat, že tato naše práce, tato naše státotvorná oposice byla a je, bohužel, stále a stále znevažována. Ačkoliv se u nás volalo po státotvorné oposici, vidíme, že vláda a koalice, čím je slabší proti oposici protistátní, tím je silnější proti oposici státotvorné. Musím konstatovat na některých případech, že jsme se dožili velmi těžkých zklamání z poměru koalice a vlády k naší státotvorné oposici. Vezměte si na př., jak kontrastuje, co jsem řekl o armádě, s tím, když členové branného výboru byli pozváni, aby prohlíželi zařízení, kryty a opevnění, které jsme žádali a které jsme propagovali v Československé republice, že naše státotvorná strana vůbec pozvána nebyla. Byly tam německé aktivistické strany - nic nenamítám proti tomu, když stojí na půdě státu, aby se také zúčastnily těchto prohlídek, ale myslím, že není správné a naprosto omluvitelné, jestliže strana, která věrně a oddaně bije se za obranu a svobodu státu, při těchto věcech je naprosto opomíjena.

Řeknu druhou věc, která také svědčí o nedobrém poměru vlády k naší státotvorné oposici. Je to záležitost úsporné a kontrolní komise. Ptám se této slavné sněmovny, kdo to byl, kdo s tohoto místa, s této slavné řečnické tribuny, svým vlivem a svými řečmi bojoval v našem parlamentě za úspornou kontrolní komisi? Byl to zesnulý první min. předseda této Československé republiky dr Kramář. Úsporná a kontrolní komise je nesporně jeho dílem, které on vytvořil proto, aby státní hospodářství v Československé republice bylo řádně kontrolováno, řádně a úsporně vedeno a regulováno. Bohužel, v předsednictvu této komise, kteréžto předsednictvo jediné pracuje, poněvadž plenum není orgánem pracovním a je jen velmi řídce svoláváno pro formální věci, zastoupeni vůbec nejsme. Nechci mluviti již o tom, o čem jsem již několikráte mluvil, že ani tehdy, když podáme nějaký návrh, který je skutečně přijatelný i pro koaliční strany, a když koalice tento návrh přijme, nenapíše se ani to, že tento návrh je naším duševním majetkem, že je to náš návrh. Státotvorná oposice musí zde zmizeti a návrh, který jsme dali a který koalice přijme, musí se objeviti pod koaliční hlavičkou. Ve všech těchto věcech vidíme neobyčejné podceňování státotvorné oposice a myslím, že je to skutečně těžký hřích na naší demokracii. Žádali jsme, žádáme a budeme žádati co nejostřejší postup proti každé protistátní oposici, ale na druhé straně v zájmu demokracie žádáme, aby byla respektována oposice kritická, oposice věcná, oposice státotvorná. Je pochopitelné, slavná sněmovno, že tyto věci nás zejména bolí nyní, při projednávání rozpočtu. Neboť tento rozpočet, jeden z největších rozpočtů, které máme, je nejlepším důkazem, jak bylo správné naše varování před pokračováním v hospodářské politice posledních 4 let. Nebudu opakovat, co říkáme stále, že to hospodářství státní, které dnes máme, je hospodářstvím od 10 k 5, ale vypůjčím si na místo slov svých slova sen. Modráčka, který před týdnem v rozpočtovém výboru senátu prohlásil při projednávání státní uzávěrky, že naši potomci ještě za 100 let budou trnout nad naším hospodářstvím. Konstatuji, že tuto věc neříkám jen já, nýbrž že ji v senátě prohlásil koaliční zpravodaj, sen. Modráček. Věřím, že jsou tato slova sen. Modráčka skutečně upřímně míněna. Řeknu přímo, že když poslouchám někdy řeči nebo úvahy zpravodaje rozpočtového posl. sněmovny posl. Remeše, mám dojem, že nejen sen. Modráček, ale i zpravodaj posl. Remeša, řekl bych, i mnoho jiných vážných mužů v této sněmovně je si vědomo, že naše hospodářství není správné, že hospodářský vývoj naší státní politiky je takový, že kdybychom měli v tomto hospodářství pokračovati, dožili bychom se velmi těžkých zklamání.

Lituji, že není možno, aby právě při projednávání tohoto rozpočtu byly předloženy sněmovně velké otázky, které by se měly při této příležitosti rozhodnout. Měla by se položit otázka, zda jsou správné zásady naší státní hospodářské politiky, otázka, která je přímo životní pro náš další vývoj. Dále by se měla předložit otázka, zda oběti, které se při tomto rozpočtu požadují, jsou opravdu nezbytné a zda jsou únosné. Zdůrazňuji, co jsem již řekl - že jistě jsme pro to, aby se pro obranu státu dalo všechno, co se může dát, že naopak máme snad vojenské požadavky ještě větší, nežli jsou v tomto rozpočtu, ale při tom si musíme přece jen předložit otázku, zda při tomto rozpočtu, jejž tak mnozí rádi nazývají rozpočtem státní obrany, skutečně všechno to, co se požaduje od všech vrstev Československé republiky, je tak nezbytně nutné pro obranu našeho státu. Musím odpověděti, že jestliže někdo vypočítává určité deficity, které vznikají z obrany státu, že jeho kalkul je špatný. Račte si představiti - je to jen příklad statkáře, který má pole, zámeček, který má velké hospodářství, který žije velkopanským způsobem, vydržuje si auta, žije nad své poměry, a pak najednou, když bude potřebovati úvěr na své pole, nedostane ho. Nikde nebudou mu chtít dáti úvěr, poněvadž řeknou, že žije nad poměry. Ale on bude říkati, že se nepodporuje jeho půda, že se nepodporují jeho pole, že se prostě nejeví zájem o polní hospodářství.

Prosím, uvedl jsem jen takový příklad, ale je to něco podobného jako při našem rozpočtu. V naší státní politice hospodářské žijeme nesporně nad poměry, a při tom o všem tom, co se požaduje nyní, říkáme, že je ve prospěch obrany státní, že to potřebuje obrana státu a že je povinností všech vrstev občanstva, aby na tuto věc skutečně přispěly. My se však obáváme předložených úhradových osnov. Vidíme, že úhradové osnovy, které rozpočet provádějí a které, řekl bych, jsou vlastně tím nejdůležitějším při tomto rozpočtu, tak, jak jsou dělány, rozhodně nepřinesou státu to, čeho potřebuje, a na druhé straně budou porušovat dále náš hospodářský vývoj dosti již porušený celkovou státní hospodářskou politikou. To ovšem není ve prospěch obrany státu.

Neměl-li parlament možnost zasáhnouti do rozpočtu, tedy ať zasáhne aspoň se vší energií do projednávání úhradových osnov, aby se pokusil v rozpočtovém výboru i v plenu parlamentním změniti tyto předlohy, které, kdyby se měly státi skutkem tak, jak jsou předloženy, znamenaly by opravdu těžké poškození celého našeho hospodářského života. Upozorňuji na to, že i politik tak vážný, jako porušením daňové systematiky. Dr. Meissner měl pravdu, tyto daňové osnovy porušují daňovou systematiku, mění celý daňový systém, který je u nás, nehledě k tomu, že komplikují všechny daňové věci tak nesmírně, že po roce, až budeme v této sněmovně prohlížeti výsledky celé této úhradové akce, musíme si jasně říci, že celá konstrukce těchto zákonů způsobila, že se stát nesetkal ani zdaleka s tím, co vlastně od úhradových předloh očekával.