Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Luschka. (S galerie byly shozeny letáky.)

Prosím, aby byl na galerii udělán pořádek a aby rušitel klidu byl odevzdán příslušným orgánům.

Prosím pana posl. dr Luschku, aby se ujal slova.

Posl. dr Luschka [německy]: Slavná sněmovno!

Státní rozpočet na rok 1938 byl po vládní krisi, po jejím překonání, po měsíce předmětem těžkých .... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Luschka (pokračuje): ... a podrobných porad vlády s koaličními stranami, při čemž tentokráte po prvé se dostalo parlamentní úsporné a kontrolní komisi již při přípravě rozpočtu rozhodného vlivu. Rozpočet pro rok 1938 jest tedy společné dílo koalice a jest proto jasné, že koaliční strany projeví s tímto rozpočtem svůj souhlas. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím pány poslance, aby zaujali svá místa a aby pana řečníka nerušili.

Posl. dr Luschka (pokračuje): Nikdo při tom nezatajuje, že zvýšení výdajů na rok 1938, asi o 1600 milionů Kč, vyžaduje těžkou oběť od pracujících a výdělečných vrstev obyvatelstva. Zvýšení státních výdajů a jejich úhrada jest však především odpovědností pro koalici, proti které jest postaven úkol finanční správy, tento rozpočet jistě dodržeti, jak to ministr financí ve svém posledním exposé sněmovně určitě slíbil. Roční schodky, které způsobily v miliardovém navrstvení nesnesitelné zatížení státu státními dluhy, musejí konečně zmizeti. Bylo-li nedávno v jedné zprávě sděleno, že se od r. 1930 zvýšily státní dluhy cestou jen běžného vydání skoro o 10 miliard, jest to cesta, která musí býti všemi odpovědnými zástupci pro příště rozhodně odmítnuta. Odpovědnost finanční správy dodržovati přesně rozpočet a nepřipustiti již schodky, jest proto všeobecným požadavkem, který s našeho hlediska jako strana rozhodně zdůrazňujeme. Doufáme však, že při přísném dodržování rozpočtu větší platy obyvatelstva na daních a poplatcích nezhorší výrobní situaci, učiní-li vláda opatření, aby obzvláště vzhledem ke stoupající tendenci cenové, která se již skoro všude projevuje, bylo celé oživení hospodářství, pracovní a výdělečná možnost ve státě všemi silami státem dále podporováno. K tomu patří podpora vývozu, avšak ještě více posílení kupní síly domácího obyvatelstva. Podle mého přesvědčení hraje při této kapitole rozhodnou úlohu také platová otázka veřejných zaměstnanců. S tohoto hlediska si přejeme, aby se v r. 1938 provedlo odstranění srážek platových a pensijních u státních zaměstnanců. Protože musíme zvýšiti životní úroveň státních zaměstnanců, žádáme také, aby byl systém příplatků na děti podroben ku prospěchu početnějších rodin státních zaměstnanců konečně novému přezkoumání. To jest nejen populačně-politicky, nýbrž také s hlediska síly státu, která jest především založena na pracovním výkonu, až příliš oprávněný požadavek.

Musejí-li již býti uloženy obyvatelstvu státu oběti, musí býti také dále učiněna opatření, aby vymáhání těchto zvýšených daní a poplatků - zvýšení, která musí býti nově kryta, nejsou menší než 1200 milionů Kč - bylo prováděno spravedlivě a na základě obchodnické skutečnosti, ne však fantasie o výnosové schopnosti, která neexistuje, a především s humánním ohledem na udržení existence poplatníků samých. Tímto způsobem se bude také nejlépe čeliti tomu, aby byl stát v placení daní poškozován daňovou nemorálností.

Státní rozpočet jest ve znamení opatření pro zevní bezpečnost státu. To jest známé a nikdo toho nepopírá, jest to nezbytnost, pod jejímž vlivem byla koalice při vypracování elaborátu. Něm. křesť. soc. strana lidová jest odedávna pro mír a politiku míru podle svého morálního a politického přesvědčení. To zdůrazniti považuji za příkaz hodiny, kdy si snad razí cestu velké události, aby vytvořily pevné záruky pro evropský mír. Ovšem, kdybych musel po přečtení dnešních ranních listů podati úsudek o rozmluvách v Londýně, myslel bych na citát: "Zmatena nenávistí a přízní stran kolísá jeho povaha v dějinách". Neoddáváme se tu žádnému naivnímu optimismu, očekáváme, že vyjednávání všech zainteresovaných mocností, po krátké nebo dlouhé době, přece povede k positivním výsledkům. Jest také nejvyšší čas mezinárodní atmosféru, která se stala nyní nesnesitelnou, alespoň v Evropě a ve střední Evropě vyjasniti a tím založiti klidnější éru opravdového míru. Jsem přesvědčen, že by si oddechly všechny evropské národy bez výjimky, kdyby konečně mohla býti zastavena můra zbrojní horečky. Bude naším úkolem přispěti k tomu naším možným příspěvkem a v tomto ohledu osvědčiti obzvláště ve směru našeho poměru k sousedním státům největší ochotu k vyjednávání. Myslím, že to jest nejlepší začátek, budou-li takovéto snahy nejprve podepřeny hospodářským a kulturním ujednáním.

Byli jsme vždy přívrženci středoevropské politiky za účelem spolupráce států a národů, které leží v dunajské oblasti. Myslím, že jest čas, kdy tento plán, zastávaný také panem předsedou vlády, počínána bývati konkretních forem. Při tomto podnětu bych se chtěl vrátiti k tomu, že začátkem roku 1936 se mluvilo při příležitosti návštěvy rakouského kancléře v Praze, že dojde mezi Rakouskem a Československou republikou ke kulturní dohodě. Od té doby nastal v tomto ohledu úplný klid. Bylo by přece zajímavé se dozvěděti, zda a proč tyto dobré úmysly dosud zdánlivě ztroskotaly. Zatím uzavřelo Rakousko kulturní dohodu s Polskem. Myslím, že bychom byli k tomu přece bližší. Mé osobní přesvědčení jest, že politické doktriny, třeba kolektivní bezpečnost, i když mohou teoreticky vykázati tolik úspěchu, prakticky mohou přece jen dvoustranné smlouvy přinésti skutečný užitek. To dokazují dějiny poslední doby a myslím, že může býti také synthesa mezi těmito dvěma směry základem, abychom se sblížili a naučili se vzájemně si rozuměti.

Pro poměr k našemu největšímu sousedovi, k Německé říši, myslím, že by byl také hospodářský podklad dorozuměním velmi příznivým prejudicem a tu připomínám důležitost, kterou má v tomto ohledu projekt dunajsko-oderského průplavu. Zde nejde jen o čistě hospodářský projekt, nýbrž o to, navázati spojení mezi národy a státy ze severní Evropy přes střední Evropu až do Evropy jihovýchodní, až na konec Evropy, nejprve k pokojné výměně statků, k obchodu a dopravě, po kterém pak bude následovati tím lehčeji sblížení politické. Také na nás jest, abychom učinili k tomu vážné přípravy, a tu se musím vrátiti k projektu, který má zdánlivě jen místní význam, ale přece má největší význam pro budoucí dunajsko-oderský projekt, totiž ke stavbě údolní přehrady u Kružberka nad Moravicí ve Slezsku a údolní přehrady u Skály Panny Marie v oderské oblasti. Oboje jsou pro provoz dunajsko-oderského průplavu v budoucnosti nepostradatelné. Tak roste tento projekt, na jehož uskutečnění trváme my všichni na severní Moravě a ve Slezsku bez rozdílu stran a národností, přes svůj lokální účel ke spojovacímu článku dorozumění Československa s Německou říši, s Rakouskem, Maďarskem a se všemi těmi státy, které mají konečně jednou dospěti k novému lepšímu poměru k nám.

Úkoly, které nám tu podle obrazu: "Malé příčiny, velké následky", přísluší, jsou splnění vytoužených velkých cílů, avšak také jest často v malém to, co podstatně přispívá, podíl, který si můžeme v našem politickém životě sami dovoliti. Nejde jen o to řešiti materiální úkoly a uspokojiti sblížením národů materiální výhody, především to znamená způsobiti také přelom duchovního založení. To jsou předpoklady psychického druhu, které jsou však v účinku pro nové uspořádání poměrů často daleko významnější, než jimi mohou vůbec býti materiální podklady. A tu jest podle mého přesvědčení dána naší vládě odpovědná úloha v tom směru, upraviti jí blízký tisk a také příští vysilač v Mělníku tak, aby z toho bylo možné sblížení s Německou říší, s Rakouskem a s německým národem na světě vůbec. Úkol způsobu psaní časopisu "Prager Presse" jest snad daleko větší než ten úkol, přinášeti více méně to, co se ve světě děje proti německému národu, aby nám to bylo předkládáno ve formě, která jest často i nejloyálnějšímu a nejaktivističtějšímu státnímu občanu proti národnímu citu. To znamená zjednati nápravu, chcete-li opravdu mír se sousedním národem. Klíč k tajemství poměru k Němcům jest v tom, nám zde ve státě neukazovati pána, nýbrž přítele a zaříditi své chování podle toho. Nalezneme-li jednou tohoto ducha, pak bude jen otázkou nejkratší doby, abychom si porozuměli a tím prokázali státu, Československé republice, největší službu.

Vnitropoliticky jest nyní vládní ujednání z 18. února nástrojem k řešení vnitropolitických národnostních rozporů. Pan řečník přede mnou tvrdil, že jsme hledali a dostali tím privilegia. Dámy a pánové, privilegií nepotřebujeme. Chceme jen stejné právo a odmítáme ona privilegia, která mají býti vybojována na zádech německého lidu. Privilegia odmítáme, nepotřebujeme žádných a víme, co jest naše povinnost. Chceme býti jen rovní mezi rovnými, nic více. (Potlesk.)

Úkoly, které nám byly dány 18. únorem, jsou těžké. Těžké při pohledu na překážky v administrativě, lépe řečeno v neoficiální administrativě, která může bohužel ještě dnes velmi účinně pracovati proti. Nemenší překážky jsou však bohužel také na straně samých Němců, kteří zásadně potírají únorové ujednání. (Souhlas.) Dámy a pánové, jest to přece něco, bylo-li zjištěno, že tolik a tolik potřeb našeho lidu, které jsme opět a opět ohlašovali jako požadavky, bylo skutečně uznáno za vhodné k řešení v našem smyslu, a byl tím učiněn jistě první začátek abychom dospěli k dorozumění ve státě, které jest jistě v nejvyšším zájmu německého národa ve státě a státu samého. To také včera uznali potěšujícím způsobem vůdcové dvou největších českých stran ve svých rozpočtových řečech. Chceme národní dorozumění a spolupráci. To jest program německého aktivismu v upřímné věrnosti k národu a ve věrné loyalitě. Právě tak víme, že program německého aktivismu stojí a padá s únorovým ujednáním, s jeho splněním nebo nezdarem. V tom spočívá význam 18. února, v tom spočívá také naše úsilí vybudovati tento nástroj naší spolupráce s českými koaličními partnery, jej prohloubiti a vytvořiti stále účinněji k tomu, čím býti má a čím býti musí: spoluprací bez postranních myšlenek, shledávati spojitosti ke společnému zájmu všech positivních sil státu, aby se uspokojily národy i stát. Předpoklady ke splnění ujednání podle dohody z 18. února se zlepšily přijetím resoluce v rozpočtovém výboru, podle které mají býti ve smyslu únorových směrnic v příštím roce přesně dodržena státní vydání podle zásady spravedlivé poměrnosti. Tím projevila nejen vláda, nýbrž nyní i celá koalice vůli, aby se sudetskoněmeckému lidu dostalo onoho podílu na státním hospodářství, který mu patří. Myslím, že všichni Němci, bez rozdílu stran, mohou býti rádi, že jsme konečně dospěli k tomuto positivnímu výsledku koaliční spolupráce. (Potlesk.) Únorové ujednání a toto usnesení jest a zůstane přes všechnu kritiku pro budoucnost státu se zřetelem na jeho vnitropolitickou konsolidaci jistě nepodcenitelným faktem.

Nemohu, jako všichni němečtí řečníci přede mnou, zamlčeti, že se únorové ujednání setkává v praxi s obtížemi. Jsme rozhodnuti je zvládnouti. Očekáváme, že také vláda půjde započatou cestou dále se vší energií a že odstraní tyto překážky, které se postavily proti této konsolidaci dorozuměním v menšinové politice, v duchovním životě, v materiálním využití jednotlivých požadavků, o které tu jde.

Musí tu býti všichni jednomyslní, že tu je stát pro všechny své občany a všichni musejí požívati oné zajištěné ochrany pro své kulturní, sociální a národní existenční potřeby. Politika 18. února musí proto zůstati také v trvalém proudu. Klid by byl koncem víry v možnost úspěchu aktivismu. To si nemůže přáti nikdo, komu jde vážně o vnitropolitickou konsolidaci. Nyní poskytuje při poradách o novém rozpočtu resystemisace prostředek ke zvětšenému přijetí a patřičnému povýšení státních občanů německé národnosti jakož i všech ostatních menšin ve státní službě. Zvýšená stavební činnost, která nastává, dává také prostředek k použití - více než dosud německých podnikatelů a německých dělníků. V tomto smyslu bojujeme my němečtí aktivisté za půdu a pracovní místo, za naši školu a náš vlastní kulturní národní život. (Předsednictví převzal místopředseda Sivák.) Kulturní autonomie jest nám cílem, ke kterému musíme dospěti, který nemůže jinému národu uškoditi, nýbrž může jen prospěti státu. Nemohu proto dobře rozuměti, proč by mělo býti nyní zdánlivě odmítnuto v proudu mezinárodní situace, mluviti o návrzích na autonomii, nemohu rozuměti, že právě časopis "Prager Presse" se dnes k tomu znovu vrací ve zprávě časopisu "Daily Telegraph", že si dá oznámiti, že není nejmenší důvod k domnění, že pražská vláda uvažuje o přijetí návrhu na autonomii. To může platiti pro formy autonomie, které nechcete připustiti, to však nemůže nikdy býti také odmítnutí kulturní autonomie, která nám byla i od vedoucích osobností ve státě vždy slibována jako možná a přípustná. Kulturní autonomie ve státě není nerozřešitelný problém, nýbrž právě naopak vhodný základ pro konečné zajištění kulturního míru mezi národy ve státě. Jest pro nás nutností zdůrazniti při této příležitosti, že takové snížení myšlenky autonomie, příkré odmítnutí jest pociťováno jako rána proti aktivismu, a nemyslím, že může býti úkolem orgánu našeho ministerstva pro věci zahraniční stavěti se proti německému aktivismu a jeho požadavkům. Jinak se to totiž nemůže chápati. Neboť škola a zásada pro naši školu "německému dítěti německou školu", jest tak bezpodmínečné a přirozené právo, že nikdo, kdo jest dobré vůle, by vlastně nemohl a neměl proti tomu nic namítati. Ústavní rovnoprávnost, která jest pro nás v demokratické republice samozřejmá, nám přináší toto právo, jehož úplné vyčerpání jest pro nás zpropadenou povinností k udržení našeho národa ve státě. Nechceme žádných cizích dětí, ale německému dítěti musí býti umožněna německá škola, a tu by neměla a nesmě a v budoucnosti, obzvláště v rámci možné kulturní autonomie, vzniknouti již nikdy nějaká překážka. Vítám, že v tomto myšlenkovém postupu zdravého kulturního vývoje vedle sebe se vynořil opět plán, a sice bylo nedávno ohlášeno jeho brzké vyřízení Národním shromážděním, že má býti oddělena politická správa od správy školské. Myslím, že jest to správné pojetí, které jsme vždy zastávali. Neboť kulturní život národa má býti omezován čistě z těchto ohledů a nikoliv policií a policejními názory. Žádáme naším programem německého aktivismu zajisté jen možné, žádáme to, co jest splněním ústavy, žádáme to, co tu kulturní práva našeho národa vyžadují jako nezadatelné. Boj o tato práva, boj o udržení našeho vlastního kulturního života, boj o náš sociální a hospodářský postup nezná žádných postranních myšlenek a odpovídá také jen přirozenému právu a oněm základním myšlenkám ústavy, které praví: "Demokracie a rovnoprávnost všech státních občanů." Jest samozřejmé, že v těchto snahách vytvořiti našemu národu pevné postavení ve státě a také upevniti důvěru našeho národa k státu, musíme odmítnouti všechno, co vyhlíží tak, že by mohlo poskytnouti nástroj k násilné asimilaci, k odnárodňování našeho lidu. Také to jest uznáno, jest na to pamatováno již v ústavě a trváme na tom, aby byl v dohledné době uskutečněn slib vlády, aby byl k provedení čl. 134 ústavní listiny předložen patřičný vládní návrh Národnímu shromáždění. Všechny tyto jednotlivosti práce směřující k výstavbě, kterou si vytyčil aktivismus jako cíl, nečiní nároku na úplnost. Mají býti jen výňatkem a dokladem o naší systematické snaze dohoniti pokud možno v minulosti zameškané, abychom působili mezi německým lidem ve státě v zájmu národa a státu, abychom upevnili důvěru, abychom konečně přemohli krisi nedůvěry a lidu a státu splnili ono poslání, jehož jsme si vědomi a které znamená dáti našemu lidu rovnoprávnost a pocit domova také v Československé republice. Kdo se postaví proti nám, bojuje nejen proti německému aktivismu, nýbrž také proti konsolidaci vlasti. Obětí reakce, kdyby naše snahy neměly míti trvalého úspěchu, by byl přece opět především náš vlastní lid, nehledíme-li ke zmatku, který by povstal, který nelze domysliti a za který by všichni odpovědní politikové odmítli odpovědnost. Tak jsme se dali promyšleně na cestu aktivismu, na ní jsme, nezmateni kritikou, pokračovali dále a chceme dále zůstati rozhodně průkopníky míru národů a dorozumění národů ve státě. Pro nás jako stranu jest k tomu základem náš program a naše taktika, kterou lze shrnouti ve třech slovech, která byla a dále zůstanou vždy směrodatnými: Bojujeme za svůj národ, bojujeme za svou vlast a prostředky a metody našeho boje jsou: pravdymilovnost, smysl pro spravedlnost a slušnost. (Potlesk.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Gajda.

Posl. Gajda: Vážená sněmovno!

Mluvím za národní obec fašistickou proti rozpočtu, pro který nemůžeme hlasovati, poněvadž s ním zásadně nesouhlasíme, již z toho důvodu, že jest projednáván bez schválení úhradových osnov. Na druhé straně prohlašuji jménem nár. obce fašistické, že budeme hlasovati pro tři kapitoly: "President republiky", čímž chceme demonstrovat oddanost ke státu, úctu k zákonům a hlavě státu, pro kapitolu "nejvyšší kontrolní úřad", čímž chceme demonstrovat v této době, že klademe nejvyšší důraz na kontrolu všeho hospodářského dění v tomto státě. Dále budeme hlasovati pro národní obranu, čímž prohlašujeme plný souhlas se zbrojením a zabezpečováním našeho státu. Chceme tím projeviti věrnost našemu státu.

Při kapitole nár. obrany máme však uctivý dotaz, zdali vláda československá a pánové z koalice se postarali a prokontrolovali zisky zbrojního průmyslu, zdali skutečně jsou všechny tyto miliardové obnosy na pravý účel věnovány, a to na děla, kulomety, bomby, letadla a tanky, a zdali zisky jednotlivých odvětví tohoto průmyslu nejsou, jak se všeobecně šušká a tvrdí, 300 až 1000% na výrobě některých zbraní. Chceme, aby takové zisky nešly kamsi stranou, aby nešly do rukou mezinárodního kapitálu, kde by mohly býti zneužity proti státu a proti naší armádě. Byl bych povděčen, kdyby někdo z pánů koaličníků se příště o této věci zmínil. Ve všech řečech předcházejících pánů řečníků nikdo se nezmínil o výdělcích zbrojního průmyslu. Této otázce národní obec fašistická bude věnovati od dnešního dne denně pozornost a bude z toho vyvozovat na všech stranách a úsecích věcnou kritiku do té doby, dokud nenabude jistoty, že po této stránce vše je v pořádku.

Vážená sněmovno, nejsme spokojeni s činností vlády po stránce hospodářské a národně politické. Jediné, co musíme uznat my, fašisté, této vládě, jest, že i když hodně pozdě, přece jen ještě včas přišla se zákony na ochranu a obranu státu a s velikým zbrojním programem, rovněž tak s rozsáhlými bezpečnostními opatřeními státu. Loyálně to uznáváme a připisujeme tuto činnost této vládě ke cti a uznáváme to jako zásluhu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Sivák zvoní.)

Všichni řečníci, kteří zde pronesli řeč k rozpočtové debatě, zdůraznili jen a jen demokracii pro lid. Podle mého názoru myslím, že jen a jen odvolávat se na demokracii a dělat to jen pro pojem demokracie je chyba, spíše máme prosazovat lidství, odpovědnost, spravedlnost, ukázněnost a solidnost. Na základě těchto ideí lze vydobýti z této naší bohaté země dostatečný kus chleba pro každého loyálního občana.

Národní obec fašistická prohlašuje dále, že není nasáklá duchem ani hitlerismu, ani nějakým cizím, že žije výhradně jen v duchu československém a že chce sloužiti jen státu a národu a jako takovému chce položiti i svoje životy. Takového ducha my propagujeme. (Hlasy: Za pensi?) Bez pense.

Zdůraznil jsem již vícekráte, že stranické mluvení a neobjektivní psaní tisku i obvinění pronesená v parlamentě činí venku za hranicemi mnoho zlé krve. Padla zde v této sněmovně slova "čínská tragedie, bomby, vraždy, bezbranné lidi, děti a ženy". A vždy jsou to fašistické bomby, ať již generála Franca, ať italské, ať německé a japonské, které zabíjejí.

Vážená sněmovno, vy jste zde odhlasovali miliardy Kč na obranu státu a na výzbroj. V tom počtu výroby zbraní a různé výstroje jsou též letecké bomby. Myslím, že my nevyrábíme jen bomby prskavky, které budou jako bengál svítit, až jich použijeme, nýbrž že vyrábíme a musíme vyráběti také bomby, které budou taktéž zabíjet, až bude válka, až se budeme bránit proti cizímu vpádu nebo proti cizímu útoku. A co myslíte, vážení, že naši letci budou moci hledat místa, kde nebudou děti a ženy? Budou házeti bomby tam, kam dostanou rozkaz, a jestli tam budou ukryty děti a ženy, tak i československé bomby zrovna tak budou zabíjet jako bomby japonské nebo italské nebo španělské generála Franca. (Odpor komunistických poslanců.) Musíme si říci pravdu, a souhlasíme plně s prohlášením, že Československo nechce nikoho napadnout, a jistě nikdy nebude naší tendencí, abychom my jako národ, který se počítá do kulturních národů, schválně vyhledávali místa, kde bychom snad chtěli bezbranné lidi zabíjet. Ale, vážená sněmovno, mnozí z pánů poslanců, kteří jste zde přítomni, byli jste vojáky, byli jste ve válce, a víte konečně, jak to ve válce jde. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Sivák zvoní.)

Vážená sněmovno, musím konečně také reagovati na poznámky a na útok ... (Výkřiky komunistických poslanců.)