Místopředseda Sivák (zvoní):
Prosím o kľud.
Posl. Gajda (pokračuje): .... pánů
komunistických poslanců. Byli jste svědky
nedávno, kdy náš ministr zahraničí
musil se pokořiti a omluviti italské vládě
docela zbytečně, poněvadž zde několik
ne dosti svědomitých lidí uráželo
s této tribuny představitele cizího státu.
(Hlasy komunistických poslanců: Sázavský
hrdina! - Místopředseda Sivák zvoní.)
Pan ministr není fašista a řeknu, ať patří
do kterékoliv strany, že nebyl on pokořen jako
socialista nebo jako nějaký jiný straník,
nýbrž jako československý ministr, který
je pro fašisty a pro všechny československým
ministrem, který zde representuje československý
stát. I my se tím cítíme dotčeni.
A když chceme býti objektivní, zde u nás,
kde se stále mluví o bolševismu, o sovětech,
tak bude snad záhodno - ačkoliv nikdy jsem nepředpokládal
a nechtěl a netrpěl poslancům národní
obce fašistické, aby zde s této tribuny pronášeli
nějaké řeči na účet
cizího hnutí nebo cizích států
- jedno prohlásiti, že se nedočkáte
nikdy, abyste zde s této tribuny slyšeli poslance
fašistického, že by provolával slávu
nějakému cizímu státu na úkor
vlastního lidu, na úkor národa a na úkor
státu. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Místopředseda Sivák
zvoní.) A zde před rokem padly se strany pánů
komunistů výkřiky "Ať žije
rudá armáda!", "Ať žije Stalin!",
dokonce "Hanba republice!" Hlasovali proti zákonu
o československé vlajce, hlasovali proti zákonu
na ochranu republiky, a dnes dělají loyální
občany republiky! (Výkřiky komunistických
poslanců. - Místopředseda Sivák
zvoní.) A proč? Poněvadž jim to
Moskva nařídila, poněvadž to Moskva
potřebuje. Vážená sněmovno, nedělám
zde agitátora nikomu, to mohu prohlásiti na svou
čest, jedno Československo je mně milejší
než deset Italií a nevím kolik jiných
států, ale musím zde mluvit jako příslušník
tohoto státu. Srovnejte, vážení páni
poslanci, když zde již je řeč o tom, vývoj
revoluce v Italii a vývoj revoluce v sovětském
Rusku! Na jedné straně padlo miliony lidí,
byly vraždy, vypalování kostelů ....
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda Sivák (zvoní):
Prosím o kľud.
Posl. Gajda (pokračuje): ... drancování
majetku, konfiskování a na druhé straně
vidíte pořádek, kázeň, hospodářský
rozkvět, vidíte snahu po lepším životě,
i přes všechny ty chyby, které ty státy
mají.
Vážená sněmovno, vzpomeňte si
dál - musím to konstatovat - přes to, že
máme spojeneckou obrannou smlouvu se sovětským
Ruskem, dobře, bereme to v úvahu, snad nebylo východiska
pro bezpečnost státu, ale to neznamená, že
jsme uzavřeli s kominternou a bolševismem nějaké
spojenectví, že jej budeme zde propagovat, že
zde budeme nasívat tuto květinu zla, moru bolševického.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Naopak, prohlašuji jménem nár. obce fašistické,
že budeme potírati bolševismus, budeme potírati
komunismus všemi silami. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Místopředseda Sivák
zvoní.) Vážená sněmovno,
konstatuji jako legionář ještě jednu
věc, která je důležitá, a snad
mnozí z vás, pánů poslanců,
si to neuvědomili. Vážená sněmovno,
naše legie, když byly v Rusku, - nacionální
Rusko povolilo organisování naší armády
- přátelské Sověty napadly a stálo
nás to 3.000 životů a 10.000 raněných!
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Řekl jsem, že nedělám advokáta
žádnému státu, ale naše legie,
které se vrátily z Italie - několik tisíc
ozbrojených vojáků, deset tisíc branců
přišly přátelsky vybavení. Musíme
i za toto být, po stránce historické, vděčni
Italii, když to chcete srovnávati se sovětským
Ruskem. Vážená sněmovno, nás
neodvrátí od našeho názoru nikdo, jenom
upozorňuji, a konečně si to můžete
sami zkontrolovat, a když budete poctivě myslit, musíte
jíti do sebe: Běda národu, kam sáhl
bolševismus, tam všude šly v zápětí
vražda, krev, loupež, zabíjení, ničení
kultury (Výkřiky komunistických poslanců.
- Místopředseda Sivák zvoní.),
tedy prostě zlo, rudý mor, a tento mor, slavná
sněmovno, budeme stoprocentně bít všemi
prostředky. (Potlesk poslanců nár.
obce fašistické. - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Místopředseda Sivák (zvoní):
Ďalším prihláseným rečníkom
je pán posl. Sandner. Dávám jemu slovo.
Posl. Sandner (německy): Slavná sněmovno!
Jako před dvěma lety začínám
konstatováním, že se vládě i
koalici zase jednou výtečně povedlo určiti
pro rozpočtovou debatu tempo, kterým se oposici
znemožňuje zaujmouti stanovisko k politickým
otázkám, o kterých se diskutuje, takovým
způsobem, jak by to bylo nutné. V 5 hodinách
a 1 minutě má nejsilnější strana
ve státě, jejíž politika je dnes jádrem
vnitřního i zahraničního vývoje,
zaujmouti stanovisko k tak velikému souboru otázek,
jakým je rozpočet na jeden rok, a ještě
nad to mluviti ke všem otázkám, které
právě dnes musí v tomto státě
býti nutně vyjasněny. Samozřejmě,
pánové, můžete mi odvětiti, že
jiné strany musí vystačiti s ještě
kratší řečnickou lhůtou. Prohlašuji
však, že pro nás není směrodatným,
co chtějí nebo nechtějí jiné
strany říci, ale že pro nás je směrodatným
jen to, co my můžeme říci, k čemuž
nás zavazuje odpovědnost, kterou máme vůči
svému národu. Vy pánové v koalici,
si to samozřejmě můžete usnadniti, vy
si můžete dovoliti přepych, že se v rozpočtové
debatě omezíte na všechny ony všeobecně
politické manifestace, kterými obyčejně
ve formě co možná nejvíce apodiktické
ospravedlňujete to, co nazýváte svou politikou.
My se ovšem nemůžeme vzdáti bez protestu
práva zaujmouti vyčerpávajícím
způsobem stanovisko k politickým záležitostem.
To platí tím více, protože v demokratickém
státě není jen právem, nýbrž
povinností oposice vysloviti, co koalice prostě
zamlčí. Není zahanbující skutečností
pro nás, ale pro vás a váš systém,
musí-li takové protesty oposice býti rok
co rok přednášeny jako ceterum censeo každé
rozpočtové debaty.
Vnitřní i zahraničně politický
vývoj posledního roku proběhl v každém
směru tak, jak jsme předvídali vzhledem k
vašemu dosavadnímu stanovisku k nám a k sudetskoněmecké
otázce. Ve vnitropolitickém řešení
národnostní otázky jste nepokročili
ani o píď i přes 18. únor. Nemohli jste
svou finanční politikou přivoditi ani zlepšení
finančně-politické situace státu ani
skutečného ozdravění československého
hospodářství a musili jste nakonec vzíti
na vědomí vývoj zahraniční
politiky, kde pasiva - a o to se asi sotva budete i vy příti
- přesahují aktiva. Když jsme my jako sudetskoněmecká
strana přestoupili práh této sněmovny
a ve svých prvních velikých řečech
rozvinuli otázky, které měly býti
rozřešeny, smáli jste se nám, namlouvajíce
si, že použití mocenských prostředků
nalézajících se ve vašich rukou postačí,
aby výboj byl upraven podle vašich přání,
a učinili jste si programem jednati se sudetskoněmeckou
stranou prostě tak, jako by zde nebyla nebo jako by prostě
byla mimo vaši politickou kalkulaci. Spokojili jste se prostě
tím - a zdá se, že pohodlné věci
vás vždy svádějí - že jste
nás na parlamentní půdě isolovali
a že jste nám venku v naší stranické
práci dělali překážku za překážkou.
Snad jste se domnívali, že zákazy schůzí,
domovní prohlídky a zatýkání
nebo snad použití určitých paragrafů
zákona na ochranu republiky postačí, abyste
nás a náš národ tak zkrotili, že
se snad přece jednoho dne stane ochotným nástrojem
vznešeněji by se to snad také mohlo nazvati
partnerem - vaší politiky.
Dámy a pánové! Tento váš dosavadní
postoj k nám a k sudetskoněmecké otázce
byl příliš primitivní, než aby
mohl míti úspěch. Neboť jste se dopustili
té chyby, že jste viděli věci jen tak,
jak jste si je přáli viděti, a ve vašem
politickém výpočtu se staly chyby, které
mohly vzniknouti jen proto, že jste se bud, nikdy nenamáhali
bráti vážně, co jsme vám říkali,
nebo že jste byli tak lehkomyslní a nepopřáli
jste vůbec sluchu tomu, nač jsme stále poukazovali.
My, sudetští Němci a sudetskoněmecká
strana, jsme během posledních dvou let a především
během tak bohatých na události týdnů
a měsíců, uplynulých od loňské
rozpočtové rozpravy, nemusili v ničem poopraviti
své stanovisko. Zcela naopak. Vývoj sám dal
až dosud úplně za pravdu našemu stanovisku.
Vy však, pánové, jste musili opravovati. Musili
jste opraviti ono původní stanovisko k sudetskoněmecké
otázce, které bylo příznačné
pro naše diskuse, ve kterých jste nejprve prostě
prohlásili, že není sudetskoněmecké
otázky, protože dostáváme stejně
více, než nám po právu patří.
Nebo snad tomu nebylo tak, že jste náhle před
rokem musili sami připustiti, že sudetskoněmecká
otázka existuje, že ustanovení smluv o ochraně
menšin nebyla úplně zachovávána
a že musí býti úkolem vlády nalézti
řešení otázky, jejíž existenci
jste až dosud vytrvale popírali? Nedošlo snad
k oněm známým ujednáním ze
dne 18. února, k jejichž ratifikaci byste nikdy nebyli
ochotni, kdyby sudetskoněmecká otázka skutečně
neexistovala, nebo snad nejednáte nyní o použití
zásady poměrnosti mezi státními úředníky
jen proto, že nesporné skutečnosti činí
tato jednání nutnými?
Dámy a pánové! Dnes připouštíte,
že existuje sudetskoněmecká otázka.
A musili jste a musíte připustiti její existenci,
protože již nejste s to ji popříti.
Musili jste včas také opraviti názory, kterými
jste se pokoušeli dokázati, že sudetskoněmecká
otázka je jen otázkou vnitropolitickou a nikoliv
také otázkou zahraniční politiky.
Nebo se snad domníváte, dámy a pánové,
že by dnes mohl rozumný člověk popříti,
že národnostní poměry v našem státě
jsou předmětem velmi vážných
rozhovorů na konferencích velmocí?
Neoddávejte se právě v těchto bodech
pohodlným politickým sebeklamům. Jakkoliv
se nám jeví pochopitelným, že na př.
teprve včera oba kolegové Beran a Hampl
mluvili jistě silnými slovy o tom, že tento
stát zůstane vždy pánem svého
vnitřního i zahraničního vývoje,
myslíme my a jistě také vy natolik střízlivě,
abychom věděli, že stát takové
velikosti a geopolitické polohy jako náš bude
vždy předmětem většího vývoje,
i kdyby jeho vnitřní poměry byly sebe konsolidovanější.
Chápeme, že považujete za nutné zachovati
právě v této otázce své stanovisko.
Musíte však nám dovoliti, abychom zaznamenali
skutečnosti a varovali před posuzováním
situace, které musí býti nesprávným,
protože se opírá o iluse, abych nemusil užíti
slova sebeklam. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)
Tak jako jste musili opraviti svůj názor na vnitřní
i zahraničně politický význam sudetskoněmecké
otázky, musíte do třetice - a to se nám
zdá býti rozhodným - opraviti své
dosavadní názory i tam, kde jste se až dosud
domnívali, že rozřešíte otázku,
jako je naše, metodami, jakých bylo použito při
ujednání ze dne 18. února nebo při
uskutečňování zákona na obranu
státu. Posuzujte vývoj posledního roku jakkoliv.
Jedna věc však musí platiti i pro vás
jakožto výsledek takového posuzování:
poznatek, že nestačí ani brutální
užití metody "pocukrovaný chléb
a bič" ani zásada "divide et impera"
k tomu, aby vynutila řešení sudetskoněmecké
otázky jen ve vašem smyslu, t. j. ve smyslu národního
státu.
Neboť, dámy a pánové, uzavřeli
jste dohodu z 18. února. Oslavovali jste s velmi neslýchaným
počtem propagačních prostředků
a pomocí spojenectví s německými vládními
stranami, které - jak nedávno poukázal posl.
Böhm ze Svazu zemědělců - hraničilo
až na sebeobětování, tuto dohodu jako
vážný krok k řešení národnostní
otázky, měli jste celý rok čas, abyste
ujednání splnili, a stojíte dnes před
situací, ve které i nejposlušnější
vaši spojenci musí vystupovati jako korunní
svědci, že jste svých slibů nesplnili.
S námi, jež považujete za původce toho,
že si sudetští Němci činí
nějaké nároky, jste zle nakládali
a šikanovali jste nás, odepírali jste našim
příslušníkům koncese, používajíce
při tom zákona na obranu státu, nedávali
jste jim zaměstnání, vydali jste je všanc
vyvlastnění, odsunuli jste obecní volby,
vydali zákaz schůzí a podrobili jste nás
censurní praksi, která by v každém jiném
státě byla nemožná, a přesto
shledáváte, že jsme ve svých požadavcích
důslednější a neúprosnější
než kdy jindy.
Pokusili jste se nás tím neb oním způsobem
difamovati, ukázati, že nemáme pravdu, vnést
sémě rozkladu do naší strany a přece
budete musiti vzíti na vědomí, že sudetští
Němci v boji za své požadavky jednají
dnes mnohem solidárněji než dosud.
Dámy a pánové! Nejhorší věcí
je asi při tom pro vás poznatek, že jste nejen
nebyli s to uskutečniti své záměry,
ale že politicky viděno - a zde zase poukazuji na
vývoj zahraničně-politický - jste
byli z útoku zatlačeni do obrany.
Neboť neoddávejte se ani zde příjemným
sebeklamům: Všeobecná situace je ta, že
již dávno nejednáte podle své svobodné
vůle, nýbrž pod tlakem politické situace,
jež je pro vás den ode dne trapnější.
Mám, pánové, k ospravedlnění
tohoto svého názoru uvésti ještě
více konkretních skutečností? Domnívám
se, že mi i tak porozumíte a že mi někde
v koutku svého srdce dáte za pravdu, i když
si to sami sobě nechcete přiznati.
Snad by byla vaše vina na dnešní situaci menší
a snad byste měli právo dáti sami sobě
absolutorium, kdybychom my během obou předešlých
let nebyli varovali před vývojem, který nyní
skutečně nastal. Kdybyste byli tehdy, když
jsme po prvé přestoupili práh této
sněmovny, byli brali nás a naše hnutí
vážněji, snad by dnes mnohé vypadalo
jinak. Nebo by snad nebylo bývalo lepší omeziti
sudetskoněmeckou otázku vážným
a důkladným činem - a konstatuji, že
jsme byli k tomu ochotni - v jejím rozsahu na záležitost
čistě vnitřní? Jak snadným
by vám bylo vzíti na vědomí dynamiku
vývoje a podle ní jednati! Tak jste se však
spoléhali na moc státního aparátu
a na argumenty četnictva a policie, věřili
jste, že se tomu můžete vyhnouti klamným
manévrováním a přenechali jste ve
své nám nepochopitelné politické krátkozrakosti
pánu bohu, aby se postaral, aby se boj sudetských
Němců za jejich práva a prudký vzestup
našeho hnutí stal politickou episodou.
Dámy a pánové! Vezměte na vědomí:
Odpovědnost za to, co je, nesete vy. A je-li vám
třeba právě v těchto hodinách,
kdy se o nás vedou mezinárodní rozhovory,
nějakého poznatku, pak je to poznatek, že sudetskoněmecký
problém musí býti řešen co možná
nejrychleji, nejdůkladněji a nejvelkoryseji, nemá-li
vývoj, jejž dnes pozorujeme, pokračovati takovým
způsobem, že povede stát k vnitřnímu
zmatku a k zahraničně politickému osamocení.
Sudetskoněmecká strana, která důsledně
sledovala linii, kterou Konrád Henlein vytyčil v
Č. Lípě, opětovně ukazovala
cestu k řešení národnostní otázky
v tomto státě. Byla ve svých návrzích
na řešení národnostní otázky
tak konkretní, že poskytla svými šesti
osnovami na ochranu menšin příležitost
a důvod k vážnému jednání.
Nyní je jen na vás, abyste se chopili iniciativy
a abyste opravili osudnou chybu dvou let, jejíž následky
stíhají stát a nikoliv nás.
Samozřejmým musí býti, že při
tom zachováme svou linii. Idea národního
státu musí padnouti a ráz státu jakožto
státu mezinárodnostního musí býti
i vámi uznán. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké
strany.) Musíte se, pánové, učiti
vzdávati se iluse, která je v rozporu se skutečnosti
a která kromě pro vás není snesitelná
pro jinou národnost ve státě. Ostatně
mi dovolte, abych vám právě v této
souvislosti zcela upřímně řekl: Buďte
rádi, že napětí mezi jednotlivými
národnostmi v tomto státě přes rozháranost
poměrů stále ještě připouští
možnost řešení, při čemž
bude respektována nedotknutelnost státu a jednotnost
jeho politické funkce. My a jistě i ostatní
národnosti v tomto státě nechceme nic jiného
než rovné právo ve společném
státě. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké
strany.) Sudetskoněmecká strana, na níž
neměla účinku všechna ta opatření,
jimiž jste již po čtyři roky chtěli
uměle oslabiti naše hnutí, je dnes jako před
tím ochotna ke každému společnému
jednání, které směřuje ke skutečnému
rozřešení národnostní otázky.
Jako dříve tak i nyní musíme ovšem
trvati na dvou základních předpokladech:
1. Řešení otázky musí býti
zakotveno v zákoně vyčerpávajícím
všechny právní potřeby a 2. Vy, pánové,
musíte projeviti ochotu uznati zásadu, aby do zákonné
úpravy národnostní otázky byly pojaty
národnostní skupiny samy jakožto právní
subjekty vyššího řádu.
Trpké zkušenosti z minulosti a ještě trpčí
zkušenosti z přítomnosti nás poučily,
že jedině zákonnou úpravou, jejíž
jasnost znemožní každý nesprávný
výklad a jež učiní každý
výklad zbytečným, jež nebude uznávati
jen individuální, nýbrž i kolektivní
práva, může zaručiti naši existenci
tak důkladně, že my sudetští Němci
budeme moci hleděti budoucnosti vstříc s
pravým pocitem uklidnění. Dnes platné
smlouvy o ochraně menšin a ony oddíly ústavy,
kde je zakotvena zásada rovnosti, nemohou nám to
zaručiti, neboť příliš ještě
v nás žije vzpomínka, jak si pohodlně
vykládáte smlouvy o ochraně menšin a
příslušné oddíly ústavy,
když jde o to, abyste zamítli naše oprávněné
nároky.
Dámy a pánové, především
příklad 18. února je nám při
tom novým důkazem, s jakou šikovností,
kterou musíme objektivně uznati, umíte se
vyhnouti skutečným povinnostem tím, že
něco právně nezávazně slíbíte.
18. únor je právě v našich očích
přímo klasickým příkladem taktiky,
kterou sice nic nerozřešíte, nýbrž
kterou chcete získati čas. Nezazlívejte nám
proto, když žádáme vše. Nás
již dnes není možno oklamati, pánové,
učili jsme se ve škole, ve které jste nám
vy sami dávali lekce, jak rozeznávati mezi politickou
čočovicí a skutečně vyčerpávajícím
řešením otázky. Ostatně: musíme
trvati na zákonné úpravě národnostní
otázky také proto, že nám nikdy nemůže
jíti o to, abychom něco ujednali s vládou
právě úřadující, nýbrž
o to, abychom našli řešení, které
konečně ujasní postavení naší
národnostní skupiny ve státě. Jak
máme míti důvěru k metodám,
které v nejlepším případě
zaváží právě úřadující
vládu, aby se k nám určitým způsobem
chovala? Jak máme s vámi uzavírati smlouvy
o životních otázkách našeho národa,
když se i mezi vámi najdou politikové, kteří
se utěšují tím, že žádná
z příštích vlád nebude vázána
tím, k čemu se zavázala dnešní
vláda? Zákonná úprava všech pokusů
o řešení musí tedy býti pro sudetské
Němce conditio sine qua non.