Místopředseda Sivák (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Gajda (pokračuje): .... pánů komunistických poslanců. Byli jste svědky nedávno, kdy náš ministr zahraničí musil se pokořiti a omluviti italské vládě docela zbytečně, poněvadž zde několik ne dosti svědomitých lidí uráželo s této tribuny představitele cizího státu. (Hlasy komunistických poslanců: Sázavský hrdina! - Místopředseda Sivák zvoní.)

Pan ministr není fašista a řeknu, ať patří do kterékoliv strany, že nebyl on pokořen jako socialista nebo jako nějaký jiný straník, nýbrž jako československý ministr, který je pro fašisty a pro všechny československým ministrem, který zde representuje československý stát. I my se tím cítíme dotčeni.

A když chceme býti objektivní, zde u nás, kde se stále mluví o bolševismu, o sovětech, tak bude snad záhodno - ačkoliv nikdy jsem nepředpokládal a nechtěl a netrpěl poslancům národní obce fašistické, aby zde s této tribuny pronášeli nějaké řeči na účet cizího hnutí nebo cizích států - jedno prohlásiti, že se nedočkáte nikdy, abyste zde s této tribuny slyšeli poslance fašistického, že by provolával slávu nějakému cizímu státu na úkor vlastního lidu, na úkor národa a na úkor státu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Sivák zvoní.) A zde před rokem padly se strany pánů komunistů výkřiky "Ať žije rudá armáda!", "Ať žije Stalin!", dokonce "Hanba republice!" Hlasovali proti zákonu o československé vlajce, hlasovali proti zákonu na ochranu republiky, a dnes dělají loyální občany republiky! (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Sivák zvoní.) A proč? Poněvadž jim to Moskva nařídila, poněvadž to Moskva potřebuje. Vážená sněmovno, nedělám zde agitátora nikomu, to mohu prohlásiti na svou čest, jedno Československo je mně milejší než deset Italií a nevím kolik jiných států, ale musím zde mluvit jako příslušník tohoto státu. Srovnejte, vážení páni poslanci, když zde již je řeč o tom, vývoj revoluce v Italii a vývoj revoluce v sovětském Rusku! Na jedné straně padlo miliony lidí, byly vraždy, vypalování kostelů .... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Gajda (pokračuje): ... drancování majetku, konfiskování a na druhé straně vidíte pořádek, kázeň, hospodářský rozkvět, vidíte snahu po lepším životě, i přes všechny ty chyby, které ty státy mají.

Vážená sněmovno, vzpomeňte si dál - musím to konstatovat - přes to, že máme spojeneckou obrannou smlouvu se sovětským Ruskem, dobře, bereme to v úvahu, snad nebylo východiska pro bezpečnost státu, ale to neznamená, že jsme uzavřeli s kominternou a bolševismem nějaké spojenectví, že jej budeme zde propagovat, že zde budeme nasívat tuto květinu zla, moru bolševického. (Výkřiky komunistických poslanců.) Naopak, prohlašuji jménem nár. obce fašistické, že budeme potírati bolševismus, budeme potírati komunismus všemi silami. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Sivák zvoní.) Vážená sněmovno, konstatuji jako legionář ještě jednu věc, která je důležitá, a snad mnozí z vás, pánů poslanců, si to neuvědomili. Vážená sněmovno, naše legie, když byly v Rusku, - nacionální Rusko povolilo organisování naší armády - přátelské Sověty napadly a stálo nás to 3.000 životů a 10.000 raněných! (Výkřiky komunistických poslanců.) Řekl jsem, že nedělám advokáta žádnému státu, ale naše legie, které se vrátily z Italie - několik tisíc ozbrojených vojáků, deset tisíc branců přišly přátelsky vybavení. Musíme i za toto být, po stránce historické, vděčni Italii, když to chcete srovnávati se sovětským Ruskem. Vážená sněmovno, nás neodvrátí od našeho názoru nikdo, jenom upozorňuji, a konečně si to můžete sami zkontrolovat, a když budete poctivě myslit, musíte jíti do sebe: Běda národu, kam sáhl bolševismus, tam všude šly v zápětí vražda, krev, loupež, zabíjení, ničení kultury (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Sivák zvoní.), tedy prostě zlo, rudý mor, a tento mor, slavná sněmovno, budeme stoprocentně bít všemi prostředky. (Potlesk poslanců nár. obce fašistické. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Sandner. Dávám jemu slovo.

Posl. Sandner (německy): Slavná sněmovno!

Jako před dvěma lety začínám konstatováním, že se vládě i koalici zase jednou výtečně povedlo určiti pro rozpočtovou debatu tempo, kterým se oposici znemožňuje zaujmouti stanovisko k politickým otázkám, o kterých se diskutuje, takovým způsobem, jak by to bylo nutné. V 5 hodinách a 1 minutě má nejsilnější strana ve státě, jejíž politika je dnes jádrem vnitřního i zahraničního vývoje, zaujmouti stanovisko k tak velikému souboru otázek, jakým je rozpočet na jeden rok, a ještě nad to mluviti ke všem otázkám, které právě dnes musí v tomto státě býti nutně vyjasněny. Samozřejmě, pánové, můžete mi odvětiti, že jiné strany musí vystačiti s ještě kratší řečnickou lhůtou. Prohlašuji však, že pro nás není směrodatným, co chtějí nebo nechtějí jiné strany říci, ale že pro nás je směrodatným jen to, co my můžeme říci, k čemuž nás zavazuje odpovědnost, kterou máme vůči svému národu. Vy pánové v koalici, si to samozřejmě můžete usnadniti, vy si můžete dovoliti přepych, že se v rozpočtové debatě omezíte na všechny ony všeobecně politické manifestace, kterými obyčejně ve formě co možná nejvíce apodiktické ospravedlňujete to, co nazýváte svou politikou. My se ovšem nemůžeme vzdáti bez protestu práva zaujmouti vyčerpávajícím způsobem stanovisko k politickým záležitostem. To platí tím více, protože v demokratickém státě není jen právem, nýbrž povinností oposice vysloviti, co koalice prostě zamlčí. Není zahanbující skutečností pro nás, ale pro vás a váš systém, musí-li takové protesty oposice býti rok co rok přednášeny jako ceterum censeo každé rozpočtové debaty.

Vnitřní i zahraničně politický vývoj posledního roku proběhl v každém směru tak, jak jsme předvídali vzhledem k vašemu dosavadnímu stanovisku k nám a k sudetskoněmecké otázce. Ve vnitropolitickém řešení národnostní otázky jste nepokročili ani o píď i přes 18. únor. Nemohli jste svou finanční politikou přivoditi ani zlepšení finančně-politické situace státu ani skutečného ozdravění československého hospodářství a musili jste nakonec vzíti na vědomí vývoj zahraniční politiky, kde pasiva - a o to se asi sotva budete i vy příti - přesahují aktiva. Když jsme my jako sudetskoněmecká strana přestoupili práh této sněmovny a ve svých prvních velikých řečech rozvinuli otázky, které měly býti rozřešeny, smáli jste se nám, namlouvajíce si, že použití mocenských prostředků nalézajících se ve vašich rukou postačí, aby výboj byl upraven podle vašich přání, a učinili jste si programem jednati se sudetskoněmeckou stranou prostě tak, jako by zde nebyla nebo jako by prostě byla mimo vaši politickou kalkulaci. Spokojili jste se prostě tím - a zdá se, že pohodlné věci vás vždy svádějí - že jste nás na parlamentní půdě isolovali a že jste nám venku v naší stranické práci dělali překážku za překážkou. Snad jste se domnívali, že zákazy schůzí, domovní prohlídky a zatýkání nebo snad použití určitých paragrafů zákona na ochranu republiky postačí, abyste nás a náš národ tak zkrotili, že se snad přece jednoho dne stane ochotným nástrojem vznešeněji by se to snad také mohlo nazvati partnerem - vaší politiky.

Dámy a pánové! Tento váš dosavadní postoj k nám a k sudetskoněmecké otázce byl příliš primitivní, než aby mohl míti úspěch. Neboť jste se dopustili té chyby, že jste viděli věci jen tak, jak jste si je přáli viděti, a ve vašem politickém výpočtu se staly chyby, které mohly vzniknouti jen proto, že jste se bud, nikdy nenamáhali bráti vážně, co jsme vám říkali, nebo že jste byli tak lehkomyslní a nepopřáli jste vůbec sluchu tomu, nač jsme stále poukazovali.

My, sudetští Němci a sudetskoněmecká strana, jsme během posledních dvou let a především během tak bohatých na události týdnů a měsíců, uplynulých od loňské rozpočtové rozpravy, nemusili v ničem poopraviti své stanovisko. Zcela naopak. Vývoj sám dal až dosud úplně za pravdu našemu stanovisku.

Vy však, pánové, jste musili opravovati. Musili jste opraviti ono původní stanovisko k sudetskoněmecké otázce, které bylo příznačné pro naše diskuse, ve kterých jste nejprve prostě prohlásili, že není sudetskoněmecké otázky, protože dostáváme stejně více, než nám po právu patří.

Nebo snad tomu nebylo tak, že jste náhle před rokem musili sami připustiti, že sudetskoněmecká otázka existuje, že ustanovení smluv o ochraně menšin nebyla úplně zachovávána a že musí býti úkolem vlády nalézti řešení otázky, jejíž existenci jste až dosud vytrvale popírali? Nedošlo snad k oněm známým ujednáním ze dne 18. února, k jejichž ratifikaci byste nikdy nebyli ochotni, kdyby sudetskoněmecká otázka skutečně neexistovala, nebo snad nejednáte nyní o použití zásady poměrnosti mezi státními úředníky jen proto, že nesporné skutečnosti činí tato jednání nutnými?

Dámy a pánové! Dnes připouštíte, že existuje sudetskoněmecká otázka. A musili jste a musíte připustiti její existenci, protože již nejste s to ji popříti.

Musili jste včas také opraviti názory, kterými jste se pokoušeli dokázati, že sudetskoněmecká otázka je jen otázkou vnitropolitickou a nikoliv také otázkou zahraniční politiky. Nebo se snad domníváte, dámy a pánové, že by dnes mohl rozumný člověk popříti, že národnostní poměry v našem státě jsou předmětem velmi vážných rozhovorů na konferencích velmocí?

Neoddávejte se právě v těchto bodech pohodlným politickým sebeklamům. Jakkoliv se nám jeví pochopitelným, že na př. teprve včera oba kolegové Beran a Hampl mluvili jistě silnými slovy o tom, že tento stát zůstane vždy pánem svého vnitřního i zahraničního vývoje, myslíme my a jistě také vy natolik střízlivě, abychom věděli, že stát takové velikosti a geopolitické polohy jako náš bude vždy předmětem většího vývoje, i kdyby jeho vnitřní poměry byly sebe konsolidovanější.

Chápeme, že považujete za nutné zachovati právě v této otázce své stanovisko. Musíte však nám dovoliti, abychom zaznamenali skutečnosti a varovali před posuzováním situace, které musí býti nesprávným, protože se opírá o iluse, abych nemusil užíti slova sebeklam. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Tak jako jste musili opraviti svůj názor na vnitřní i zahraničně politický význam sudetskoněmecké otázky, musíte do třetice - a to se nám zdá býti rozhodným - opraviti své dosavadní názory i tam, kde jste se až dosud domnívali, že rozřešíte otázku, jako je naše, metodami, jakých bylo použito při ujednání ze dne 18. února nebo při uskutečňování zákona na obranu státu. Posuzujte vývoj posledního roku jakkoliv. Jedna věc však musí platiti i pro vás jakožto výsledek takového posuzování: poznatek, že nestačí ani brutální užití metody "pocukrovaný chléb a bič" ani zásada "divide et impera" k tomu, aby vynutila řešení sudetskoněmecké otázky jen ve vašem smyslu, t. j. ve smyslu národního státu.

Neboť, dámy a pánové, uzavřeli jste dohodu z 18. února. Oslavovali jste s velmi neslýchaným počtem propagačních prostředků a pomocí spojenectví s německými vládními stranami, které - jak nedávno poukázal posl. Böhm ze Svazu zemědělců - hraničilo až na sebeobětování, tuto dohodu jako vážný krok k řešení národnostní otázky, měli jste celý rok čas, abyste ujednání splnili, a stojíte dnes před situací, ve které i nejposlušnější vaši spojenci musí vystupovati jako korunní svědci, že jste svých slibů nesplnili.

S námi, jež považujete za původce toho, že si sudetští Němci činí nějaké nároky, jste zle nakládali a šikanovali jste nás, odepírali jste našim příslušníkům koncese, používajíce při tom zákona na obranu státu, nedávali jste jim zaměstnání, vydali jste je všanc vyvlastnění, odsunuli jste obecní volby, vydali zákaz schůzí a podrobili jste nás censurní praksi, která by v každém jiném státě byla nemožná, a přesto shledáváte, že jsme ve svých požadavcích důslednější a neúprosnější než kdy jindy.

Pokusili jste se nás tím neb oním způsobem difamovati, ukázati, že nemáme pravdu, vnést sémě rozkladu do naší strany a přece budete musiti vzíti na vědomí, že sudetští Němci v boji za své požadavky jednají dnes mnohem solidárněji než dosud.

Dámy a pánové! Nejhorší věcí je asi při tom pro vás poznatek, že jste nejen nebyli s to uskutečniti své záměry, ale že politicky viděno - a zde zase poukazuji na vývoj zahraničně-politický - jste byli z útoku zatlačeni do obrany.

Neboť neoddávejte se ani zde příjemným sebeklamům: Všeobecná situace je ta, že již dávno nejednáte podle své svobodné vůle, nýbrž pod tlakem politické situace, jež je pro vás den ode dne trapnější.

Mám, pánové, k ospravedlnění tohoto svého názoru uvésti ještě více konkretních skutečností? Domnívám se, že mi i tak porozumíte a že mi někde v koutku svého srdce dáte za pravdu, i když si to sami sobě nechcete přiznati.

Snad by byla vaše vina na dnešní situaci menší a snad byste měli právo dáti sami sobě absolutorium, kdybychom my během obou předešlých let nebyli varovali před vývojem, který nyní skutečně nastal. Kdybyste byli tehdy, když jsme po prvé přestoupili práh této sněmovny, byli brali nás a naše hnutí vážněji, snad by dnes mnohé vypadalo jinak. Nebo by snad nebylo bývalo lepší omeziti sudetskoněmeckou otázku vážným a důkladným činem - a konstatuji, že jsme byli k tomu ochotni - v jejím rozsahu na záležitost čistě vnitřní? Jak snadným by vám bylo vzíti na vědomí dynamiku vývoje a podle ní jednati! Tak jste se však spoléhali na moc státního aparátu a na argumenty četnictva a policie, věřili jste, že se tomu můžete vyhnouti klamným manévrováním a přenechali jste ve své nám nepochopitelné politické krátkozrakosti pánu bohu, aby se postaral, aby se boj sudetských Němců za jejich práva a prudký vzestup našeho hnutí stal politickou episodou.

Dámy a pánové! Vezměte na vědomí: Odpovědnost za to, co je, nesete vy. A je-li vám třeba právě v těchto hodinách, kdy se o nás vedou mezinárodní rozhovory, nějakého poznatku, pak je to poznatek, že sudetskoněmecký problém musí býti řešen co možná nejrychleji, nejdůkladněji a nejvelkoryseji, nemá-li vývoj, jejž dnes pozorujeme, pokračovati takovým způsobem, že povede stát k vnitřnímu zmatku a k zahraničně politickému osamocení. Sudetskoněmecká strana, která důsledně sledovala linii, kterou Konrád Henlein vytyčil v Č. Lípě, opětovně ukazovala cestu k řešení národnostní otázky v tomto státě. Byla ve svých návrzích na řešení národnostní otázky tak konkretní, že poskytla svými šesti osnovami na ochranu menšin příležitost a důvod k vážnému jednání. Nyní je jen na vás, abyste se chopili iniciativy a abyste opravili osudnou chybu dvou let, jejíž následky stíhají stát a nikoliv nás.

Samozřejmým musí býti, že při tom zachováme svou linii. Idea národního státu musí padnouti a ráz státu jakožto státu mezinárodnostního musí býti i vámi uznán. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Musíte se, pánové, učiti vzdávati se iluse, která je v rozporu se skutečnosti a která kromě pro vás není snesitelná pro jinou národnost ve státě. Ostatně mi dovolte, abych vám právě v této souvislosti zcela upřímně řekl: Buďte rádi, že napětí mezi jednotlivými národnostmi v tomto státě přes rozháranost poměrů stále ještě připouští možnost řešení, při čemž bude respektována nedotknutelnost státu a jednotnost jeho politické funkce. My a jistě i ostatní národnosti v tomto státě nechceme nic jiného než rovné právo ve společném státě. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Sudetskoněmecká strana, na níž neměla účinku všechna ta opatření, jimiž jste již po čtyři roky chtěli uměle oslabiti naše hnutí, je dnes jako před tím ochotna ke každému společnému jednání, které směřuje ke skutečnému rozřešení národnostní otázky.

Jako dříve tak i nyní musíme ovšem trvati na dvou základních předpokladech: 1. Řešení otázky musí býti zakotveno v zákoně vyčerpávajícím všechny právní potřeby a 2. Vy, pánové, musíte projeviti ochotu uznati zásadu, aby do zákonné úpravy národnostní otázky byly pojaty národnostní skupiny samy jakožto právní subjekty vyššího řádu.

Trpké zkušenosti z minulosti a ještě trpčí zkušenosti z přítomnosti nás poučily, že jedině zákonnou úpravou, jejíž jasnost znemožní každý nesprávný výklad a jež učiní každý výklad zbytečným, jež nebude uznávati jen individuální, nýbrž i kolektivní práva, může zaručiti naši existenci tak důkladně, že my sudetští Němci budeme moci hleděti budoucnosti vstříc s pravým pocitem uklidnění. Dnes platné smlouvy o ochraně menšin a ony oddíly ústavy, kde je zakotvena zásada rovnosti, nemohou nám to zaručiti, neboť příliš ještě v nás žije vzpomínka, jak si pohodlně vykládáte smlouvy o ochraně menšin a příslušné oddíly ústavy, když jde o to, abyste zamítli naše oprávněné nároky.

Dámy a pánové, především příklad 18. února je nám při tom novým důkazem, s jakou šikovností, kterou musíme objektivně uznati, umíte se vyhnouti skutečným povinnostem tím, že něco právně nezávazně slíbíte. 18. únor je právě v našich očích přímo klasickým příkladem taktiky, kterou sice nic nerozřešíte, nýbrž kterou chcete získati čas. Nezazlívejte nám proto, když žádáme vše. Nás již dnes není možno oklamati, pánové, učili jsme se ve škole, ve které jste nám vy sami dávali lekce, jak rozeznávati mezi politickou čočovicí a skutečně vyčerpávajícím řešením otázky. Ostatně: musíme trvati na zákonné úpravě národnostní otázky také proto, že nám nikdy nemůže jíti o to, abychom něco ujednali s vládou právě úřadující, nýbrž o to, abychom našli řešení, které konečně ujasní postavení naší národnostní skupiny ve státě. Jak máme míti důvěru k metodám, které v nejlepším případě zaváží právě úřadující vládu, aby se k nám určitým způsobem chovala? Jak máme s vámi uzavírati smlouvy o životních otázkách našeho národa, když se i mezi vámi najdou politikové, kteří se utěšují tím, že žádná z příštích vlád nebude vázána tím, k čemu se zavázala dnešní vláda? Zákonná úprava všech pokusů o řešení musí tedy býti pro sudetské Němce conditio sine qua non.