Místopředseda Langr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Köllner. Dávám mu slovo.

Posl. dr Köllner (německy): Slavná sněmovno!

Všechny řeči, úmluvy, sliby, ujednání atd., jež jsou zde v parlamentě uzavírány s vládou, zůstávají tak dlouho bez výsledků, dokud jejich výsledky nepocítí také drobný občan z lidu. Lidu a drobnému občanu představuje se stát svými posledními činiteli, svou výkonnou mocí, se kterými se dostávají denně do styku. Podle vystupování a podle činnosti těchto činitelů státní moci tvoří si lid také svůj úsudek o státě. Po tom, když byl loni rozvinut problém státní výkonné moci v nejširším rozsahu, když byla v rozhovorech s nejvyššími činiteli státu projednána řada nepřístojností, když musel býti podán velký počet interpelací o omylech a přehmatech orgánů státní výkonné moci, měla vláda možnost postarati se při zřízení četných státních policejních úřadů v sudetskoněmeckém území také o to, aby pro službu v těchto nových státních policejních úřadech ustanovení vyšší a nižší úředníci obdrželi zároveň příslušné instrukce, v jakém duchu mají plniti svůj úkol, v jakém duchu se mají stýkati s obyvatelstvem. Poněvadž pan ministr vnitra dr Černý oznámil. že zestátnění policejních úřadů jest před ukončením a že celé sudetskoněmecké území je potaženo sítí policejních úřadů a expositur, můžeme dnes jistě konstatovat objektivně a aniž by nám mohl býti vytknut zlý úmysl, že vláda nechala marně projíti tuto příležitost.

Vůdčí státník Evropy pronáší heslo: Policie je přítelem obecenstva. A zároveň nařídil tento státník, aby byl odstraněn obušek, jenž ztratil své oprávnění jako odznak přežité doby a přežitého policejního režimu. My v sudetskoněmeckém území musíme bohužel konstatovati, že sudetskoněmecké obyvatelstvo jest dnes úplně pod dojmem, že nežije pod ochranou, nýbrž pod panstvím státní výkonné moci. [ ]. Musíme naopak zjistiti, že se postavení státní výkonné moci dostalo oceněním příslušných paragrafů zákona na obranu státu, rozšířením nepřezkoumatelného zpravodajství a nekontrolovatelného volného uvážení do dalšího silného odporu k obyvatelstvu. Zatím co mluví státníci tohoto státu doma o objektivitě a jinde vykládají zásady spravedlnosti k menšinám, opatření s jedné strany prý v zájmu obrany státu, s druhé strany mentalita českých úředníků a orgánů výkonné moci v sudetskoněmeckém území byla s to vzbuditi u sudetských Němců již dnes dojem, jakoby se stát nalézal ve stavu pohotovosti obrany a nikoliv již v míru. Řada opatření podřízených úřadů byla učiněna proto, aby byl posílen u sudetských Němců pocit stále rostoucího stavu bezprávnosti, a řada smutných příkladů nás opravňuje ke zjištění, že se zdá, jakoby byl sudetský Němec již dnes vydán úplně libovůli státní moci.

Krátký čas mi bohužel nedovoluje, abych pojednal o všech oborech výkonné moci. musím se omeziti pouze na nejdůležitější. Přihlédneme-li k trestnímu správnímu řízení s jeho pojmem volného uvážení, můžeme na základě výše trestů dospěti dnes k tomu mínění. že úřady mají zdánlivě příkaz přispěti užitím správních trestů ke krytí rozpočtového schodku. Z tisíců trestů bych se zmínil jen o následujících, protože jsou charakteristické pro mentalitu úřadu.

Dne 13. června 1937 navštívil Konrád Henlein okres bílinský. Obyvatelstvo, jež chtělo projeviti své sympatie Konrádu Henleinovi, bylo četnictvem a policií zahnáno z ulic. Osměluji se tázati, zda by úřady učinily na základě rovnosti všech státních občanů také podobná opatření při projíždění pana ministra Zajička nebo pana Hackera, přece však věřím, že by četnictvo nebylo přišlo do těchto rozpaků. Výsledek tohoto dne je asi 21.000 Kč správních trestů ve prospěch státní pokladny.

Osoba, která na dotaz odpověděla: "Přichází náš vůdce", byla potrestána pokutou 2500 Kč. Jiný byl pro výkřik "Heil" a mávání kyticí potrestán pokutou 1000 Kč. U příležitosti slavnosti svazu "Bund der Deutschen" v Bílině roztrhla se vyšší mocí šňůra při vytahování státní vlajky a vlajka spadla. Důsledky tohoto zřejmě bez úmyslu nastalého nezdaru byly: Zákaz slavnosti, dva činovníci úřadu byli potrestáni po 5000 Kč, dva mladí členové "Turnvereinu" po 14 dnech. Tentýž nezdar se stal jednou českému spolku a pak vedoucímu jezdci Svazu zemědělců v České Lípě, jemuž se splašil kůň. Oba zůstali ovšem netrestáni. Přesto, že jsme absolutně toho mínění, že se při takovém nezdaru nemá uložiti žádný trest, musíme zjistiti různé způsoby zacházení, i když zde je stejný skutkový stav vis maior. Výsledek činnosti policejního úřadu v Bílině za 2 dny byly peněžité tresty v částce 34.000 Kč vedle trestů vězení. Tento způsob výměru správních trestů policejního úřadů v Bílině nejlépe dokazuje, že se pojem volného uvážení stal pojmem volné zvůle, která řádí nezadržitelně proti sudetským Němcům.

O ničivém účinku zákazu uniforem byly již panu ministrovi odevzdány konkretní doklady. Jak dalece jde zmatek úřadů při posuzování tohoto zákona, dokazuje případ v Rochlicích, kde byl nějaký muž, jenž nosil holínky a sportovní oblek, potrestán peněžitým trestem 1000 Kč a obdržel úřední výměr z Litoměřic, v němž je zřetelně řečeno, že to byla vskutku uniforma bez ohledu na to, že jsou některé kusy oděvu různé anebo se přímo liší barvou. Co je tedy vůbec stejnokroj? Domnívám se, že je nutné dáti úřadům pro vyvarování se libovolných rozhodnutí jasné směrnice.

Mluviti o shromažďovací praxi znamenalo by líti vodu do moře. Šikanování, omezování, zneuctění, stranictví při povoleních, jež se připouštějí dokonce úředně. jsou zde na denním pořadu. Vládne censurní praxe, která zabraňuje zástupcům lidu, aby sdělili svým voličům pravdu, praxe týkající se shromažďovacího zákona podle §u 2 se stala tajnou vědou. Vše to nás přivádí k poznání, že dnes je ústavní zásada o shromažďovací svobodě pouze na papíře. Není třeba se zvláště zmíniti, že je při tom postaráno o to, aby vládní strany byly přiměřeně podporovány a oposice omezována. Stojíme dnes před poznáním, že státní censura vidí svůj úkol předně v tom, aby znemožnila útoky oposice proti vládním stranám; ačkoliv sami uznáváme, že podporování vládních stran úřady je naléhavě nutné k zachování existence vládních stran, přece se musíme ptáti, zda je správné, je-li dokonce soudně notoricky zjištěno, že je proviněním proti zákonu na ochranu republiky, když se bojuje proti vládním stranám, protože prý jde o štvaní proti části obyvatelů pro jeho demokraticko-republikánské přesvědčení.

K poznání způsobu zabavovací praxe chtěl bych zde přečísti jen několik vět, abyste viděli, co vše spadá pod hledisko štvaní pro demokraticko-republikánské přesvědčení. Vydali jsme k obecním volbám brožuru, která má titul: "Černo-rudo-zelený seznam hříchů" - zabaveno! "Sudetskoněmecké obce pod aktivistickým panstvím" - zabaveno! "Sudetskoněmecké obce pod aktivistickým vedením" - zabaveno! "Zradili svůj lid, aby zachránili své strany" - zabaveno! "Titul zde byl, ale chyběla způsobilost" - zabaveno! "O vědomí odpovědnosti vůči celku zde nebylo ani stopy" - zabaveno! "Tento pokus o udržení stranicko-politických mocenských postavení byl vyřízen na zádech sudetských Němců" - zabaveno! "Soc. demokraté, křesť. sociálové, Svaz zemědělců a komunisté značně přispěli k tomu, aby ze samosprávných těles naší lidové skupiny bylo učiněno rejdiště stranických intrik" - zabaveno! "Dnes se soustřeďují všechny snahy rudých, černých a zelených k jedinému cíli: Vyloučiti a zničiti sudetskoněmeckou stranu" - zabaveno! (Posl. Kundt [německy]: Neslýchané!) Tak to jde dále. "Tvrdíme, že Svaz zemědělců je značně zúčastněn na oddálení voleb a tedy také spoluvinen na nynějším stavu a na nesprávné orientaci ciziny. Přinášíme proto dva důkazy v původním znění, které potvrdí naše tvrzení" - zabaveno! (Posl. Kundt [německy]: Úředník je ještě ve službě?) Ano, u úřadu ve Stříbře. "Jak vážně smýšlí komuna kromě tohoto hezkého ustanovení svého cíle s blahem obcí a jejich občanů, budiž zde opět ukázáno na třech původních právách časopisu "Rote Fahne" - zabaveno! Dokonce komuna je úřadem ve Stříbře chráněna proti útokům sudetskoněmecké strany!

Je dále zajímavé, že byly prostě zabaveny tři stránky sdělení o nesnázích v sociálních komisích v sudetskoněmeckém území. Tedy zde se zakáže odkrýti nesnáze, pokus o změnu neudržitelných poměrů s odůvodněním, že zde musí býti kryto demokraticko-republikánské smýšlení. Tímto způsobem se zde tedy zabavuje a o těchto zabaveních můžeme říci, že nemají jiného odůvodnění než prodlužovati život roztříštěným stranám. (Posl. inž. Richter [německy]: Podejte návrh zákona o ochraně korupce!)

Také v této souvislosti je nutno vrátiti se několika slovy k úřednímu zpravodajství Československé tiskové kanceláře. Není dobře možno v tomto rámci pojednávati o tendenci a smýšlení zpravodajství. Zdá se mi však krajně nutným uvésti jednou několik případů na důkaz, jak vážně smýšlí Československá tisková kancelář o pravdě.

1. O dolnogruntské schůzi sociálních demokratů vydala Československá tisková kancelář pravdě úplně odporující zprávu, podle které bylo jednání, spáchané soc. demokratem, přiřčeno našemu kamarádu Röslerovi.

2. Při projevu v den 1. května ve Stodě, kde jsem byl osobně přítomen, vyprovokoval dělostřelecký nadporučík Havlíček pustou rvačku, zásah četnictva s tasenými šavlemi proti 3000 pokojných účastníků shromáždění. Skutečné zprávy jsem sice v jednotlivostech opravil, ale nebylo možné dosáhnouti přiměřených oprav u Československé tiskové kanceláře.

3. Poslední případ se vztahuje na všeobecně známé události v Teplicích. Je nutné, abychom odtud opětně konstatovali, že způsob zpráv, rozšiřovaných Československou tiskovou kanceláří, byl takový, že byl v naprostém rozporu s pravdou. Nehledě k tendenci zpráv, jež byly již opraveny naší interpelací, musím zde ještě přistoupiti k té části zprávy Československé tiskové kanceláře, která se zmiňuje osobně o mně. Československá tisková kancelář tvrdí, že jsem byl proto, že jsem čelil útoku davu, bit na strážnici a tam zjištěn. Nehledě k tomu, že se vůbec nestal žádný útok - vždyť opak by byl musil již odpoledne při vyšetřování býti zjištěn - zdá se mi, že případ je nešťastně konstruován. Neboť kdyby již byl v Teplicích na náměstí podniknut útok na policii ... (Výkřiky posl. Zischky.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Köllner (pokračuje): ... domnívám se, že by pohotovost jednoho sta policistů byla měla jistě větší úspěch proti útočícímu davu, než aby mne bila a zjistila. Tedy tato skutečnost sama sebou stačí pro charakterisaci této zprávy. Přesto pronikla uniformovaná pravda v Československé tiskové kanceláři.

O jedné věci se však můžeme z událostí v Teplicích poučiti. Ani spolupráce censurní praxe, která znemožňuje jakékoliv pravdivé zpravodajství, na druhé straně s přiměřeným nepravdivým zpravodajstvím ČTK, není trvale schopna, aby zatajila před sudetskými Němci a před světem pravdivé události v tomto státě.

Dále jsou nám teplické události proto cenné, že neslýchané policejní metody, kterých se užívá denně venku proti sudetským Němcům, byly tentokráte předvedeny před celým světem na představitelích nejvyššího zákonodárného sboru v československém státě. Přes udání policistů, které následovalo, přes interpelace členů parlamentu, přes stížnost na předsednictví sněmovny a přes sliby jednotlivých ministrů nebylo, bohužel, dodnes, 6 neděl po událostech, dosaženo výsledků ve vyšetřování, takže dnes znovu žádáme co nejdůrazněji o urychlené vyřízení. Můj kamarád K. H. Frank, jemuž bylo tiskem pohroženo žalobou pro veřejné násilí, žádá mými ústy nejdůrazněji buď o potrestání vinných policistů anebo o podání žaloby proti němu, aby mohl býti ve veřejném řízení ukázán pravdivý skutkový stav a pravdivé příčiny teplických událostí.

Považoval jsem loni za nutné veřejným přednesem četných případů špatného zacházení s československými státními občany německé národnosti opatřiti doklady, abych na základě výsledků šetření a příkladných trestních opatření proti vinníkům dosáhl poučení celé výkonné státní moci o tom, jak se má jednati se svobodnými státními občany svobodné demokratické republiky, která si tolik zakládá na svých humanitních základních zásadách. Pan ministr vnitra sice konstatoval ve své odpovědi, že jest zásadou jeho a jeho oboru, aby všechny orgány jemu podřízené jednaly podle demokratických zásad a aby se řídily při tom vždy zákony a ostatními platnými předpisy. Pan ministr slíbil dále přesné vyšetření přednesených stížností a uveřejnění jeho výsledků.

Ke své lítosti musíme zjistiti, že jsme nezvěděli ani výsledek vyšetřování, ani neslyšeli o nějakých disciplinárních trestech proti vinným orgánům. Starali jsme se proto sami a zjistili v několika případech vyřízení. V jednom z případů, které jsem loni uvedl, o těžkém ztrýznění Matise a Wittura orgány četnictva, bylo sice zavedeno trestní řízení proti 5 zúčastněným členům četnictva, ale průběhem vyšetřování bylo řízení proti 3 zúčastněným zastaveno. Tito 3, proti nimž bylo řízení zastaveno, nastoupili v procesu jako vývodní svědkové proti oběma četníkům, kteří byli ještě obžalováni. Výslech svědků, navržených trýzněnými, nebyl proveden. Výsledek procesu zní: Osvobozen pro nedostatek důkazů podle zásady "v pochybnostech ve prospěch obžalovaného". V jiném případě, v němž byl obchodník zbit členy státní policie v Karlových Varech, skončilo řízení před první instancí odsouzením ne snad policistů, ale zbitého ke čtyřem měsícům vězení pro veřejné násilí. Zde jest opět vítězství uniformované pravdy na celé čáře. Ve třetím případě v Mar. Lázních byla sice zjištěna vina policejního úředníka a on potrestán, ale úředník koná přesto dnes opět dále službu, nyní v místě, jež jest od Mar. Lázní 30 km vzdáleno.

Ve čtvrtém případě v Ústí n. L. byl policejní úředník uznán před civilním odvolacím soudem vinným pro špatné nakládání a odsouzen k zaplacení nepatrné částky odškodného za bolestné a lékařské útraty. O disciplinárním potrestání není dodnes nic známo. Ve všech ostatních případech, ve kterých bylo zjištěno konkretní zneužití úřední moci, není nic známo ani o soudním, ani o disciplinárním potrestání.

Tento opravdu skromný výsledek trestních vyšetřování proti orgánům výkonné moci učiní pochopitelným, byla-li oznámena během posledního roku opět řada nejtěžších poklesků proti bezbranným občanům. Nechci se pouštěti dále do rvaček při rozpouštění schůzí, projevů atd., nýbrž uvésti jen několik nejdrastičtějších případů. Systém zůstal týž jako loni. Oznámili jsme již další případy interpelační cestou panu ministrovi.

Jistý František Zietek z Milešic dostal po rozpuštění schůze od orgánů státní policie obuškem ránu do hlavy a další na záda. Utekl, klopýtl a upadl. Zatím co ležel na zemi, dostal čtyři další rány do zad a na ramena. Když se zvedl, dostal ještě dvě rány do zad.

Rudolfa Erkera ze Sandhüblu státní policista Hunka dne 3. března 1937 bezdůvodně bil po hlavě a škubal za vlasy. Úřední lékař dr Šislavský zdráhal se vydati poraněnému vysvědčení, když slyšel, že rány pocházejí od úderů policie.

14letého Josefa Vietha ze Dvorů na četnické stanici strážmistr políčkoval, pak jiný četník ho opět bil a hodil na knižní regál, takže se tento převrhl.

Četnický strážmistr Vašeček z četnické stanice v České Vsi zasadil Josefu Wenzelovi z Českých Nových Domků dne 17. března 1937 po ukončení dotazu osm úderů rukou do tváře se slovy: "Zde máte!" Pak uchopil Wenzela za vlasy a uhodil jeho hlavou několikrát o dveře. Následek toho bylo řízení proti Wenzelovi podle §§ 312 a 411 trest. zákona.

Dne 26. dubna 1937 byl Václav Rötsch z Černošína dodán do policejní vazby v Černošíně. O půlnoci objevil se plzeňský pátrací oddíl, jenž žádal od Rötsche zprávu o dvou uvězněných. Protože Rötsch nemohl dáti žádná sdělení, střídavě ho poličkovali čtyři četníci pátracího oddělení. Při tom mu byl spodní ret rozražen do krve. Pak byl převeden na četnickou stanici do Stříbra. Tam byl opět dvakrát kopnut nohou. Strážmistr Kubelka ze Stříbra se ptal Rötsche, zda umí česky. Rötsch popřel, načež Kubelka s pohybem ruky, značícím úder, vysvětlil: "My máme také jinou řeč!"

Finanční stráž nestojí v tomto ohledu daleko za orgány četnictva a policie. Dne 27. června 1937 obdržel Vilém Zimmermann, studující z Ústí n. L., na silničním celním úřadě v Petrovicích potvrzení na předměty, které mu byly den před tím odňaty při překročení hranic. Finanční inspektor Brůžek přistoupil za jednání k Zimmermannovi a zatlačil ho do rohu mezi dva psací stoly, takže Zimmermann nemohl ustoupiti. Bez příčiny obdržel Zimmermann od inspektora Brůžka silné rány rukou do tváře, tři jiní úředníci se vrhli na něho, přidrželi ho ležícího na zádech na stole, Brůžek vytáhl klíč z kapsy a bil ním do Zimmermanna. Lékař zjistil 6 cm dlouhou opuchlinu nad okem, v šířce malíčku. Při tom padly výrazy jako: "Hakenkrajcler zatracený, sudetskoněmecká holota" atd. "Sudetští Němci všichni zaslouží, aby byli pověšeni na jedné šibenici", "Je nejlepší vyvésti sudetské Němce a zastřeliti je". Zdá se nám důležitým zvěděti, s jakým smýšlením vykonávají čeští úředníci svou službu v německém území. To zde jsou doklady trvalé ceny.

Dne 12. dubna byl Jan Tuscher z Dolní Světlé zadržen na stanici Černém Kříži státním policistou, odveden na strážnici a tam podroben výslechu. Za výslechu se musel svléci a obdržel, když těžko zouval botu, od jednoho policisty pohlavek, že se mu pustila krev nosem. Za dalšího vyšetřování byl udeřen obuškem přes levou stranu kyčelní a dostal rány pěstí do hlavy. Řadu podobných případů jsem oznámil interpelační cestou panu ministrovi.

Zvláštní místo zaujímají v kapitole persekucí velitelství státní policie, jež provádějí pátrání podle §u 6. Nechme o vyšetřování mluviti prostého dělníka, jenž byl zatčen pro podezření ze špionáže: "Večer jsem byl přiveden na pražské policejní ředitelství k výslechu. Postrkován z pokoje do pokoje, věděl jsem již, dříve než započal výslech, co mohu očekávati, totiž výprask. Náhle jsem se viděl obklopena sedmi až osmi úředníky v civilu. Výslech započal. Přikázali mi, abych se svlékl. Již při svlékání pršely facky a kopance. Svlečen jsem musel klečeti na židli, roztáhnouti ruce a pak zpracovali moje nohy obušky a mou hlavu pěstmi. Když jsem pro bolesti klesl se židle na podlahu, zpracovávali má stehna a zadní část těla obušky. Pak jsem byl opět za uši a za vlasy vytažen, přidržen na židli a vyzván, abych vypovídal. Když jsem prohlásil, že nic vypovídati nemohu, protože nic nevím, začal výprask znovu tímtéž způsobem, jenomže mě přidrželi na židli, takže jsem nemohl spadnouti. Pak jsem byl znovu vyzván, abych vypovídal. Když jsem opět nemohl vypovídati, byl výprask po třetí zopakován. Když jsem také poté nemohl vypovídati, nechali mně býti." Tak dalece sahá zpráva tohoto dělníka. Jméno a bližší okolnosti jsou panu ministrovi k disposici pod ujištěním, že nebude tento dělník pronásledován. (Německé výkřiky: Metody Čeky!)