Slavná sněmovno! Když uvažujeme mimořádnou daň ze zisků, budou-li jí postiženy široké vrstvy těch poplatníků, kteří platí všeobecnou daň výdělkovou, pak musíme uznati, že tomu tak není. Z cirka 650.000 poplatníků všeobecné daně výdělkové - mám cifry z r. 1933 - je jich pouze asi 15.000, kteří mají kritický příjem, to je výnos větší než 50.000 Kč. Ve svém celku tedy nebudou mimořádnou daní ze zisků široké vrstvy živnostenské postiženy. Daň bude postihovati větší celky a větší poplatníky. Ovšem široké vrstvy budou postiženy přirozeně příspěvkem na obranu státu, který jim bude vyměřován z důchodu od 7.000 Kč, jako to jest u všech ostatních vrstev, které daň důchodovou platí.

Slavná sněmovno! Při projednávání těchto předloh v rozpočtovém výboru bylo ventilováno několik důležitých otázek, aniž se došlo ke konečnému jejich vyřešení v rámci úhradových předloh. Bylo tam poukazováno, že nebezpečí, kterého se někteří bojí, ze zatížení mimořádnou daní ze zisků, nevězí pouze ve výši této mimořádné daně, nýbrž že je zde souvislost s jinými otázkami, na př. s přirážkovým systémem pro samosprávné svazky. Bylo tam uváděno, že ony přirážky svou nerovnoměrností a nestejností způsobují, že některá města, která se narodila na pěkné planetě, mají se lépe - na př. naše hlavní město Praha kdežto jiná města, jimž nebylo dáno ono štěstí do vínku a jimž nebyla dána ani taková přirozená poloha, že doprava surovin a materiálu, na př. železa a uhlí, jest tam laciná, aby se to tak vyrovnalo, jsou úžasnou, často maximální výší svých přirážek odsuzována k povlovnému zániku a ochromení ve prospěch svých šťastnějších sester. Museli jsme uznati oprávněnost této výtky, ale ovšem není to možno řešiti v rámci úhradových předloh, poněvadž to by byla otázka organisační, po příp. otázka jiného systému příspěvku obcím, nikoli ve formě přirážek, nýbrž snad ve formě daňové repartice nebo odkazu určitých daní pouze pro samosprávné svazky. Nemohli jsme v tomto zákoně přihlížeti k těmto otázkám, jichž řešení si jistě brzy vynutí doba.

Dále byla silně ventilována otázka limitu. Přes to, že bylo hledáno východisko, nemohlo býti dosaženo uspokojivého řešení v tom, aby daně a dávky, přimknuté k výnosu, nepřevyšovaly určité procento tohoto výnosu. Slavná sněmovno, ta věc je značně komplikována, poněvadž souvisí s odpočitatelností daní výnosových po příp. i jiných od daňového základu. Snad i tato otázka v zájmu zákonné jasnosti, v zájmu bezpečnosti poplatníka měla by býti řešena. Ale pak by se to musilo státi novelou naší loňské novely o přímých daních, a není to možno řešiti v rámci osnov, které jsou pouze osnovami úhradovými.

Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor uvážil i obtíže a nebezpečí, které by mohly vzejíti z těchto daňových osnov, ale přes to byl a jest odhodlán předložiti tyto daňové předlohy posl. sněmovně ke schválení s tou vírou, že hospodářské obtíže, které tyto úhradové předlohy způsobí u jednotlivců, po příp. u podniků, budou vyváženy hospodářským zlepšením, které jistou měrou, přes to, že pomalou, se zde vyskytuje, a že na základě zvýšené výrobnosti, vzestupu výroby, ony oběti budou zaplaceny tak, že nenastane buď žádné anebo aspoň nepodstatné zhoršení podmínek výrobních, po případě životní úrovně vrstev, které jsou postiženy oněmi dvěma předlohami.

A nyní dovolte mi, slavná sněmovno, ještě několik slov. Z státní administrativy patří finanční úředníci ke kategorii, která je nejvíce zatěžována různými změnami zákonů, které se mění nebo upravují téměř každý rok. Jest tedy jejich práce velice těžká. A při tom snad žádná kategorie státních úředníků není zahrnována tolika výtkami jako právě úředníci finanční správy. Je to přirozené, poněvadž daně neplatí nikdo rád. Přes to, že často berní úředníci musí a museli viděti, že poplatníci, kteří berou prokazatelně ve smyslu uvalení daní z národního důchodu veliký podíl, unikají, placením těchto daní jsou postihováni ti, kteří řádně daně platí. A proto je často psychologicky pochopitelné, že u některých temperamentních sil projeví se jednání, které se dotkne právě těch, kteří daně chtějí platiti a také dobře platí. Slavná sněmovno, domnívám se, že mohu jako rozpočtový referent obrátiti se k širokým vrstvám našich úředníků finanční správy, kteří svou činností způsobují, že je alimentován celý náš státní aparát, aby se vynasnažili obzvláště nyní, kdy se na občanstvo uvalují nové a těžké daně, nová a těžká břemena, jim onu hořkou pilulku svým osobním jednáním nedělati ještě trpčí a hořčí.

Slavná sněmovno, dovolte mi jen takovou malinkou vzpomínku: Když moje maminka nesla husu k podškubání, husa se bránila, kejhala a křičela a mlátila křídly. Maminka jí domlouvala: Jdi hloupá, vždyť ti to není nic platné, celá se ukřičíš a umlátíš, vždyť ti peří zase znova vyroste. Husa tomu nerozuměla, ale maminka myslela, že jí trošičku přece tu náramnou operaci ulehčí. Myslel bych, že něco podobného si zasluhují naši poplatníci, když už musí zde (Veselost.) na obranu státu přinésti také své oběti.

A nyní chci ještě něco říci. Slavná sněmovno! Oběti, které od poplatníků žádáme, jsou vyhrazeny na obranu státu a tu je třeba s této poslanecké tribuny vznésti důtklivý apel na všechny ty, kteří peníze na obranu státu vydávají, aby si počínali s největší úsporností a opatrností, aby si byli vědomi, že často takový výdaj, který by nemusil býti, může státi živnost anebo podstatné snížení existenční úrovně širokých vrstev občanských. Zabezpečujeme svůj stát, budujeme ochranné pevnosti. Proto mluvím-li obrazně - nepotřebují ony stavby obkládání mramorem, ale kde je možno zabezpečiti plně obranu státu bez zbytečného vyhazování peněz, tam jsou ony vrstvy, které o tom rozhodují, k tomu ve svědomí také zavázány.

Domnívám se, že to je třeba říci, poněvadž když se valí takové ohromné peníze, často ti, kteří je mají v rukou, nepočítají, že jsou to vlastně mozoly a tvrdá práce tisíců a milionů občanů této republiky.

A nyní, abych shrnul po všeobecně úvaze poznámky k jednotlivým daňovým předlohám:

U předlohy, která prodlužuje přechodnou přirážku k dani důchodové, jsme unifikovali způsob vybírání přirážky se způsobem, jaký je platný pro obor přímých daní. Stejně jsme to udělali proti vládnímu návrhu také u příspěvku na obranu státu a u mimořádné daně ze zisků.

Musili jsme voliti také daně konsumní, spotřební. Tam jsme nedělali větších úprav. Při dani z piva jsme pouze stanovili, že ono předpokládané zvýšení 80 mil. Kč, u jednoho litru v částce 10 hal., musí přijíti úplně a cele do státní pokladny a že na něm nebudou participovati obce, jak je tomu při dani z piva. U limonád zvláštním §em 4 jsme poskytli ministerstvu financí možnost, aby vládním nařízením tuto daň reformovalo tak, jak byly náměty v rozpočtovém výboru uvedeny, buď na základě zdanění kysličníku uhličitého nebo na základě jiného objektivního znaku, který by byl jednodušší, lacinější a pro poplatníky snesitelnější, než je normální způsob, jakým se zde děje dosavadní vybírání.

Rozpočtový výbor předkládá ony osnovy zákonů, pokud se týče mého referátu v počtu pěti, ke schválení s nadějí, že náš hospodářský život je už tak silný a že se zlepšil v poslední době tak velice, že toto zatížení snese bez vážnějších poruch, aniž by podstatně klesla výrobnost, aniž by byla podstatně snížena životní míra. Ale i kdyby se tento předpoklad a tato naděje nesplnily zcela, stojí obrana našeho státu za to, abychom jí přinesli i ony oběti, které se žádají na občanstvu osnovami zákonů, o nichž referuji.

Proto navrhuji, aby úhradové předlohy, pokud jsem jejich referentem - ale stejně ovšem i ty ostatní - ve znění, jak je schválil rozpočtový výbor, schválila po projednání též posl. sněmovna a zároveň aby dala schvalovací votum resolucím, které přijal rozpočtový výbor a ve své tištěné zprávě také uvedl. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Přistoupíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta činila pro každý klub tolikrát 5 minut, kolik má členů, nejméně však 50 minut na jeden klub. Hospitanti se počítají do počtu členů klubu, poslanci mimo kluby se počítají jako jeden klub.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr inž. Toušek, dr Pružinský, Kopřiva, dr Peters, dr Holota, Ivák; na straně "pro" pp. posl. dr Klapka, Pik, Vičánek.

Dávám slovo prvému řečníku, p. posl. dr Klapkovi.

Posl. dr Klapka: Slavná sněmovno!

Ve velké debatě, která byla provedena ke státnímu rozpočtu na rok 1938. slyšeli jsme slova velkých odhodlání: bránit stát, bránit národ, bránit demokracii. Tato slova vyplynula z úvahy o nynější situaci, o nynějším stavu světa, kde mocně naráží na svět víra. o které hovořil v jednom ze svých velkých projevů president Spojených států Severoamerických Roosevelt, který prohlásil, že ve světě vítězí víra v zákon meče, v poslání prováděné mečem, ohněm a krví. Zdá se, že celý svět hledí v úžase na drsnou ruku osudu, která zdvíhá meč kdesi na obzoru, ale že část světa se chystá, aby se v této kritické době připravila k obraně. Mezi tuto část náležíme i mv. Československá republika. Ale nestačí pouhé odhodlání se bránit, nestačí jen míti pevnou vůli, neodevzdat se pasivně osudu, je třeba činů a je třeba obětí. A dovolte, abych v této debatě, která jedná o úhradě našeho rozpočtu. promluvil o této druhé stránce našeho odhodlání. bránit se. t. j. ke stránce, která znamená činy a oběti.

Jestliže se podíváme do historie, o které se říká, že je učitelkou, která nikoho nenaučila, přece jen vidíme, že blahobyt národů, blahobyt hmotný i kulturní nebyl nikdy veliký v době diktatur, nýbrž blahobyt národů byl vždycky velký v dobách demokracie. Jestliže se na př. díváme na historii řeckou, na historii antiky a helenismu, vidíme. že největší kultura hmotná a duchovní kvetla tam v dobách demokracie. A podíváme-li se na největší imperium světové ve starém věku, na imperium římské, vidíme, že základy k duchovnímu, ale také k hmotnému blahobytu byly položeny v Římě v té době, kdy tam byla demokracie, a nikoliv v době diktatur. Jestliže ovšem dochází k rozpadu demokracie, je to důsledek toho, že v demokracii dochází k úpadku autority, jak to vidíme ve starém a středním věku, a v té době, kdy se demokracie rozkládá, kdy egoismus tříd a stavů je povznášen nad vyšší, celostátní zájem: v těch dobách povstávají Cesarové, v těch dobách abych mluvil obrazně - vzbouzí se césarské legie, v těch dobách nastávají diktatury, které jsou provázeny válkami a válečnými ohni. Pro náš národ a stát je to velikým pouč ním, pro nás, kteří jsme prošli řadou velmi těžkých historických krisí, ale kteří jsme nikdy nebyli zdeptáni, je tato historie poučením v tom, že demokracie, má-li se ubrániti v tomto světovém zápolení, v tomto - řekněme si to otevřeně - velikém střetnutí velkých světových ideologií, musí býti demokracií pevnou, demokracií ukázněnou a že se nesmí bát ani obětí. (Výborně! - Potlesk.)

A mluvíme-li dnes o úhradové stránce osnov, které jsou předloženy posl. sněmovně, pak chci říci, že v této kritické době, kdy náš stát potřebuje prostředků, aby se vyzbrojil, nesmí být v tomto státě a národě rozdílů mezi vládními stranami a oposicí, poněvadž všichni, ať vládní strany nebo oposice, musíme přinést oběti pro tento stát. (Tak jest!) Musíme přinést oběti proporcionálně podle toho, jak je kdo schopen, podle svého důchodu a majetku, je unésti. My chceme přinésti tyto oběti a musíme přinésti oběti hmotné, jestliže uvážíme, že v případě kritickém, kdyby došlo ke krisi světové, všechny oběti, které dodnes přinášíme a budeme přinášet na základě těchto osnov, oběti, které znamenají újmu na našem důchodu a snad i újmu na našem majetku, snad určitou újmu na míře našeho života že všechny tyto oběti jsou malé, srovnáme-li je s obětí, kterou v kritické chvíli musí ve svém životě přinésti každý občan. (Tak jest!)

Vážená sněmovno, řekl jsem, že všichni musíme přinášet oběti, oběti rovnoměrné. Moderní státní teorie nestojí už na stanovisku ryze právního státu, nýbrž na stanovisku státu sociálně-politického a také moderní daňová teorie stojí na stanovisku sociálně-politických metod zdaňovacích. Režimy diktátorské rozřešily si systém daňový a úhradu nákladů na to, co potřebují ke svému zbrojení, velmi jednoduše. Postavily si zásadu: Nejdříve děla, potom chléb. Co to znamená v praxi? Že vyzbrojení těchto států a opatření válečného materiálu děje se za těžkého útlaku a těžkého snižování životní míry veškerých vrstev obyvatelstva.

My nemůžeme jíti touto příliš jednoduchou cestou, poněvadž tato cesta musí vésti k neúspěchu, ježto válku nevyhrávají jenom děla a technické prostředky, nýbrž vyhrávají a budou vyhrávat lidé, vojáci, kteří fysicky i duševně jsou schopni a zdatní. (Tak jest!)

Slavná sněmovno, první fáze jednání o rozpočtu na rok 1938 a úhradě schodků přesvědčila nás bohužel o tom, že rozpočet jednotlivých ministerstev - a to musím říci ke svému politování - nebyl sestavován u vědomí vážnosti těžké situace. První rozpočet vykazoval schodek 4111 mil. Kč, a v tomto ohromném schodku projevilo se to, čemu říkáme t. zv. resortní sobectví, kde jednotlivé resorty bez ohledu na státní situaci zvyšovaly své požadavky.

Slavná sněmovno! Jestliže jsme slyšeli o našem sousedním státě. že vysocí intelektuálové, vysocí úředníci jsou o prázdninách posíláni mezi dělníky a venkovské lidi. aby viděli jejich život, myslím, že tato myšlenka není špatná a že by nevadilo mnohému, kdo tráví svůj život za t. zv. zeleným stolem a kdo rozhoduje o velmi vážných problémech, kdyby se také o svých prázdninách podíval na chalupníky na Českomoravské vysočině, kdyby se podíval na dělníky, aby shlédl jejich život někde na severním území, textiláků nebo sklářů, aby tak ti, kteří rozhodují o státních vydáních, poznali, jak ten malý zemědělec a dělník těžce dobývá svou mzdu a jak je správné. co řekl pan referent, jak s každou korunou ve státních vydáních musíme velmi opatrně zacházet. (Výborně! - Potlesk.)

Tento rozpočet, který byl tak velmi abundantně sestaven, byl snížen ve svém schodku na 1.150 mil. Kč, které jsme měli opatřiti. Do jisté míry zasloužila se o tuto věc parlamentní úsporná a kontrolní komise, které patří náš dík, ale které bych chtěl říci jednu věc zcela otevřeně a upřímně. Parlamentní úsporná a kontrolní komise je komise parlamentní, to znamená, že my bychom byli také velmi rádi, kdybychom se občas dověděli, co se vaří v kuchyni této slavné komise, abychom viděli, co ti kuchaři, kteří mají v rukou velmi důležité záležitosti státní, tam také skutečně pekou, abychom my, poslanci, kteří máme právo, abychom tyto věci věděli, se dověděli, co se v zákulisí děje. (Výborně!)

Mohl bych slavnou parlamentní úspornou komisi upozorniti při této příležitosti na jednu věc, kterou pokládám za svrchovaně vážnou a důležitou. Je to projev presidenta nejvyššího kontrolního úřadu, který byl pronesen v rozpočtovém výboru a kde nám bylo sděleno, že státní správa průběhem doby převzala záruky za řadu úvěrů a že tyto státní záruky koncem r. 1936 dosáhly již výše 12 miliard a že loňského roku na úplatu těchto státních záruk musila státní správa vyplatiti velmi značnou částku, 561 mil. Kč na úrok; částku přes půl miliardy, tedy částku tak velikou, jakou musíme opatřovat v této daňové osnově, o které právě mluvím. My máme právo, abychom věděli, komu byly dány tyto záruky, kdo jich použil a jakým způsobem jsou spláceny a k jakému účelu slouží. (Tak jest!)

Slavná sněmovno! Jestliže se vracím k osnovám daňovým, pak chci poukázati na jednu věc, že předlohám daňovým musí předcházet určitá psychologická příprava občanstva. Musím konstatovati, že po této stránce nebylo vykonáno všecko a nebylo postupováno s takovou rozhodností, jaké bychom si přáli. Vám je známo, že sotva se začalo mluvit o tom, že se připravují úhradové osnovy, ihned určité kruhy začaly rozšiřovat nesprávné zprávy o zdanění majetku a bursa, která má být ukazovatelem hospodářského života, stala se v tomto okamžiku doménou nikoliv lidí slušných, nýbrž několika pirátů, několika bursiánů, proti nimž nebylo se vším důrazem zakročeno. Jestliže má u nás bursa zůstat a být ukazovatelem hospodářského života, pak se nemohou opakovat zjevy, které jsme viděli u příležitosti projednávání daňových osnov.

Slavná sněmovno! Při ukládání daňových břemen je třeba, abychom si vždy rozvážili, koho daněmi potrefíme a jaká je struktura obyvatelstva. Jestliže jsme před ukládáním daňového břemene zjišťovali, jak po stránce majetkové je složen náš stát a národ, pak jsme zjistili, že Československá republika je státem především malého a středního lidu, že v Československé republice nevidíme těch velikých a ohromných kontrastů majetkových, které nalézáme v jiných státech. Není to u nás, jako třeba někde v Londýně, kde přijdete do středu města, kde jsou nahromaděny největší obchodní a finanční domy, kde se shrnuje majetek a bohatství celého světa, a na druhé straně za několik minut se ocítáte v předměstí, kde vidíte nahromaděno zoufalství, bídu a marné volání o pomoc. Ale i když se podíváte do Paříže, vidíte, že - na rozdíl od Prahy - sotva vyjdete z vnitřního města, kde jsou přepychové podniky a velké sklady přepychového zboží, přicházíte do ulic, kde bída kývá z každého okna. A jestliže čtete o sociální skladbě americké, jestliže vidíte ve Spojených státech ty ohromné rozdíly, kde na jedné straně jsou nahromaděna miliardová bohatství a na druhé straně 8 milionů lidí nezaměstnaných, bída dělníků a farmářů, pak si dovedete vysvětlit, že i za tohoto režimu, který vidíme ve Spojených státech, za režimu demokratického, za režimu, který se snaží o určitou úpravu sociálních poměrů, dochází přece jen k těžkým dělnickým nepokojům a sociálním poruchám.

Kdybychom nic jiného nemohli konstatovati, pokud jde o politiku našeho státu po stránce hospodářské a soc.-politické, to můžeme - a to budiž také naším heslem do budoucna s radostí konstatovat, že politika našeho státu byla politikou skutečně sociální, že to byla politika, která nedovolovala - mám na mysli na příklad pozemkovou reformu - na jedné straně vzrůst a ponechání velkého bohatství, a na druhé straně ponechání malého majetku. Naše politika nedovolovala vzrůst oné strašné neúměrnosti sociální a majetkové, jak ji vidíme v jiných státech, naše politika nedovolovala a nemůže ani po stránce finanční do budoucna dovolovat, aby v našem státě na jedné straně rostla královská bohatství několika set rodin a aby na druhé straně byla bída statisíců. Kam vede tato politika, viděli jsme ve Francii, kde vedla ke cagoulardství, k pučům proti demokracii a kde byl chystán rozvrat státu. (Souhlas.)

Stát - Československá republika - a to platí jako zásada i politiky finanční - bude mít vždycky největší oporu svou nikoli v několika stech bohatých rodin, jak to bylo někdy snad ve Francii nebo někde jinde, nýbrž politika našeho státu vždy se bude opírati o kategorii středních a malých občanů, státu věrně oddaných. (Potlesk.)