K tomu přišly ještě stabilisační bilance, jejichž požehnání se konec konců ukázalo i pro průmysl samotný v jejich nadhodnocení. když se jednalo o první předloze daňové. když se zjistilo, že stabilisační bilance vytvořily u některých podniků tak ohromnou základnu daňovou, t. zv. ukládací kapitál, že pouhá 4% z tohoto ohromného kapitálu dělají více, než kolik dělá čistý výnos. Tedy to je otázka té daňové reformy z r. 1927, kde se říká, že jsme teoreticky šli příliš daleko ve snaze po spravedlnosti. Řekl bych, že teoreticky se snažil tenkráte dr Engliš zachytiti každý výnos v jeho úplné velikosti do poslední koruny, ale ovšem to se ještě nepodařilo žádnému ministru financí. Angličané, kteří jsou národ chytrý a praktický, mají na př. svou důchodovou daň vybudovánu na zcela jiném systému než my. Angličané vycházejí ze zásady, že nejlepší daň je ta, která se chytne přímo u pramene, ta že se nejlépe vybírá, když nepřechází z jedněch rukou do druhých, a že nejlepší je daň takovou vybrati, aniž jsme měli obtíže ukládacího daňového řízení. Tento princip je vybudován v anglické income tast; znamená postihnouti pokud možno každý příjem u pramene k radosti berní správy a také poplatníka. Myslím, že po této stránce naše finanční zákonodárství musí napodobiti vzor anglický a že se musí snažit, aby postihlo důchod pokud možno u pramene a nikoliv na základě velmi obtížných přiznání, při kterých vystupuje statisíce poplatníků. Tedy po této stránce bude potřebí určité změny.

Mluví-li se však o spravedlnosti, řeknu zcela otevřeně, že mají-li na př. naši živnostníci námitky pokud jde o daň výdělkovou, s nimi souhlasím a že princip daně výdělkové, jak jsme ji zavedli v r. 1927, je velmi tíživý poněvadž tato daň se u živnostníka vyměřuje téměř ze stejného základu jako daň důchodová. Takový živnostník dost dobře nerozeznává na jedné straně daň důchodovou a na druhé straně daň výdělkovou s přirážkami, a jako jsme to konečně viděli při jednání o daňových osnovách, živnostník se dívá na konečný efekt, t. j. na celkové zatížení daní důchodovou a výdělkovou s přirážkami a potom si říká: Jak k tomu přijdu, že gážisté platí jen důchodovou daň bez přirážek, zatím co já platím všechny daně i s přirážkami? Domnívám se, že systém, který byl před válkou, když se daň výdělková ukládala jako daň výnosová na základě určitého objektivního znaku, byl spravedlivější, a kdybychom se vrátili k určitému kontingentování této daně a nechali živnostníky, aby si ji do jisté míry autonomně rozvrhovali, byla by to správnější cesta, než ta, na které jsme. Konečně neváhám říci, slavná sněmovno, že ani pokud jde o úpravu daně pozemkové z r. 1927, nebyla tato úprava správná z toho důvodu, poněvadž je velmi těžko srovnávat důchod malého chalupníka s důchodem velkého statkáře, poněvadž u malého chalupníka je to důchod skutečně pracovní, kdežto zde už je to vlastně důchod podnikatelský. Jestliže zdaňujeme poměrně stejně malého chalupníka jako velkého statkáře, myslím, že to neodpovídá zásadám daňové spravedlnosti.

Slavná sněmovno! Mluvím-li o všech těchto daních a úpravách, které pokládáme za nutné, prosím, abychom měli ne ustále na zřeteli skutečnost, že tu činíme řadu výdajů, ku kterým jsme byli donuceni mezinárodními poměry, a že jsou to výdaje, které mají ráz přechodný. Chtěl bych ovšem říci, pokud jde o debatu v rozpočtovém výboru a v této slavné sněmovně, že někdy podléháme, řekl bych, přímo psychologicky určitým heslům, která se dědí s generace na generaci. Nesporné je, že základem každého blahobytu zůstane výroba a práce, a povinností státu, povinností těžkou a nesnadnou je, aby se staral, aby mohli lidé pracovat a aby se jim opatřil pracovní důchod. Před 150 lety, tedy před dobou jistě velmi dlouhou, napsal zakladatel liberalistické teorie hospodářské Adam Smith větu, která ve mně vzbudila jistou vzpomínku: " Výrobní činnost národa může vzrůstat pouze v poměru ke vzrůstu jeho kapitálu". A já jsem si vzpomněl na tuto větu, když jsem četl prohlášení guvernéra Národní banky p. dr Engliše, které učinil v t. zv. peněžní radě hospodářské, kde prohlásil: "V nové tvorbě kapitálové je rámec pro investiční potřebu". Tedy co se ozvalo před 150 lety ve slavné knize Adama Smitha o bohatství národů, ozvalo se nyní z úst guvernéra Národní banky československé na shromáždění peněžních ústavů.

Tato slova mají jen relativní pravdu. Byl kdysi starý spor o to, jak vznikl kapitál. V klasické teorii hospodářské se uváděl případ, jak ve vesnici sedí rybáři a nejdříve chytají ryby prutem. Když si dost nachytají, udělají si síť a chytají sítí, čili musí si nachytat nejdříve ryby, vytvořit kapitál, aby mohli zase lovit dál. Ale v moderním životě hospodářském tato věc tak není. V moderním hospodářském životě se tvoří kapitál současně s prací. (Výborně! - Posl. Špaček: A když není příležitost k práci?) A právě, co říká p. kol. Špaček, není-li příležitost k práci a nedovede-li ji hospodářský systém vytvořit, jsme zde my a musí zde být stát, abychom dovedli lidem vytvořit příležitost k práci. (Potlesk.) Tvrdí se právě ve zprávě peněžní rady, že prý v době, kdy se nepracovalo, kdy jsme byli v krisi, nám ubylo 9 miliard z našich vkladů a peněžního kapitálu. Kdybychom se postavili na stanovisko, když je krise, když hospodářství nejde, že máme složit ruce v klín a dívat se, jak nám ubývá kapitál, jak se nepracuje, pak bychom nebyli na svých místech, poněvadž my jsme zde proto, abychom se na rozdíl od toho, co tvrdí kapitál a peněžnictví - nedívali na to, jak kapitál zahálí, nýbrž abychom se snažili a starali, aby kapitál pracoval, abychom tvořili práci a v důsledku toho také kapitál. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, vynikající přítel našeho národa Steed končí svou knihu, kterou jste snad četli, "Demokracie a diktatury", výzvou demokraciím, která zní asi takto (čte): "Demokracie se musí rozhodnout včas nenechávat jiné na pochybnostech o své ochotě a schopnosti vítězit utvořením drtivé převahy vojenské, která bude obranou zákona proti partizánům, která bude obranou zákona, obranou těch, kteří hájí řád, proti těm, kteří chtějí násilí a kteří řádu nedbají". Jsou to slova správná a pravdivá, ale splnit tento požadavek velkého přítele našeho národa a velkého obhájce demokracie znamená v demokracii jedno: přinášet oběti, jak jsem řekl na počátku své řeči.

My jsme se rozhodli, že tyto oběti přineseme a já mohu jistě říci za stranu, kterou kladu si za čest zastupovat, že jsme nikdy neváhali a nebudeme váhat přinést oběti, vyžaduje-li toho zájem státu a národa. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Košek. - Hlasy: Kdo to zaplatí?) K poznámce, kdo to zaplatí, odpovídám, že to zaplatí ti, kdo pracují: všichni budou platit, kdo pracují. My jim chceme dát příležitost, aby mohli pracovat, ale tu jim nedáme, budeme-li se držet staré doktriny, která se nyní praktikuje. (Hlasy: Státní podniky!) Pokud se týče státních podniků, parlament je k tomů, aby je kontroloval, a nepracují-li správně, aby udělal potřebná opatření.

Slavná sněmovno, končím přáním, aby oběti, které ukládáme, nebyly uloženy nadarmo, nýbrž aby sloužily k tomu, po čem všichni toužíme a co si všichni přejeme: aby našemu národu, našemu lidu byl zabezpečen mír a chléb. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr inž. Toušek.

Posl. dr inž. Toušek: Slavná sněmovno!

Poslanecké sněmovně byl předložen soubor daňových osnov, který nejen podle mého názoru, nýbrž i názoru koaličních účastníků dohod o těchto osnovách - když je zestručním - je souborem, který je spíše jakousi improvisací nežli něčím. co by bylo opravdu plánovitě stmeleno, co by opravdu plánovitě připravovalo v rámci velkého hospodářského plánu to nejnutnější a to, co je nezbytím, aby všechny tyto úhradové osnovy mohly míti opravdu žádoucí výsledek, to jest dosažení hospodářské rovnováhy.

Slavná sněmovno, my jsme slyšeli v červenci od tehdy dočasného správce ministerstva financí, ministra dr Frankeho, že chce dosáhnouti reální rozpočtové rovnováhy. Slyšeli jsme to od července několikrát a stále se vychází z toho předpokladu, že základem pro nutnost a nezbytnost přijetí všech těchto osnov je rozpočtová rovnováha a její reálnost. Zdá se mi, že úkol, který si vytkla koalice, úkol. který si tu vytýká finanční správa, je příliš úzký a příliš jednoduchý. Říká se: Musíme reálně vyrovnat rozpočet! My jsme pro to, ale nikde se nemluví o tom, a do dnešního dne jsme z vládních míst neslyšeli, jak bude zabezpečeno. aby hospodářství a všichni ti, kteří nová břemena budou musit nést a oběti přinášet, je opravdu unést mohli. Ten problém je daleko širší, daleko větší, než jenom otázka rovnováhy řádného rozpočtu pro r. 1938. Vždyť, kdyby byly chyběly dvě, tři miliardy, mohlo by se přiměřeně vyššími daněmi papírové reální rovnováhy také dosáhnouti.

A tu je třeba říci docela otevřeně, že je třeba jako primum opravdového, reálného vyrovnání rozpočtu dosáhnouti, aby hospodářství samo bylo v rovnováze, aby totiž hospodářství mohlo všechny lidi, které zaměstnává. dobře a slušně uživit a aby ti, které dnes ještě živí stát z podpor, mohli se uživit sami a nebyli na podporu odkázáni. Je třeba dosáhnouti, aby rentabilita v našem hospodářství nebyla v řadě úseků umělá a tím dočasná, nýbrž aby byla harmonická a přirozená a vyplývala ze vzájemného poměru hospodářství a soutěží jednotlivých jeho oborů. Je třeba těmito předpoklady dosáhnouti, aby hospodářství mohlo potom břemena, která jsou mu uložena, unésti. Vždyť břemena, která se dnes nově ukládají k dosažení rovnováhy ve vydání státní administrativy, tedy v řádném rozpočtu, nejsou všecko, těmi není celá rovnováha veřejného hospodářství dána. Vzpomeňte jen na problémy, které nám vyvstávají a před kterými jsme ve všech oborech sociálně-pojišťovacích, kde jsme v důsledcích krise v situaci, kdy nedovede nikdo říci, nebudou-li nová břemena nutná a nebudou-li žádána. Do této chvíle nevíme, jak se vyvine otázka úvěrů na 3 1/2 miliardy Kč, které bude nutno opatřit na úhradu mimořádného rozpočtu a jak bude obstarána potom služba dluhová.

Slavná sněmovno, tyto předpoklady by bylo třeba předem znát, tyto předpoklady by vyžadovaly velkého hospodářského plánu na rozdíl, předem říkám, od plánovitého hospodářství - k tomu se ještě dostanu - máme-li přistupovat k tomu, abychom řekli: Ano, lze řešit otázku rovnováhy a reálného vyrovnání řádného rozpočtu isolovaně, a nikoli v rámci všech problémů, které se tu naskytují.

Měl jsem příležitost v rozpočtovém výboru položit panu ministru financí několik otázek. Jedna z nich, která vás všechny bude zajímat a která zvláště zajímá široké vrstvy obyvatelstva, je ta: Co ještě budete r. 1938 na nových veřejných břemenech, samosprávných, sociálních a jiných, na nás chtít.? Co budete chtít na úvěrech, jak jich dosáhnete? Tyto otázky zůstávají nezodpověděny ve chvíli, kdy sněmovna během 14 dnů chce a má, jak už zde bylo p. referentem správně řečeno. schválit i úhradu ve výši nějakých 1100 mil. i více Kč. Nevíme, slavná sněmovno, řešíce jenom tento úsek finančního hospodářství státního, do čeho jdeme ve všech těch ostatních otázkách, neslyšeli jsme do dnešního dne, ačkoli vidíme, že je nepochybně uděláno všechno - a nevytýkáme to - co bylo možno v dnešních poměrech udělat pro kulturu, pro sociální péči a obranu státu, nevíme co a jak se bude dělat pro hospodářství, aby to všecko uneslo. Slavná sněmovno, a v tom je, myslím, i základní nedostatek, který vedl k tomu, že osnovy, jak nám jsou předkládány, již při své motivaci narazily na některá nedorozumění a při svém dnešním výsledném znění jsou osnovami, o nichž před několika dny i koaliční řečník v rozpočtovém výboru řekl jasně, že jsou bez idee a bez plánu.

Slavná sněmovno, pan dr Klapka tu říkal, že se vyvinovalo jednání o osnovách, resp. o těchto úhradách po prázdninách až do dnešní doby v rámci atmosféry, která byla vyvolávána nějakými pověstmi o dávce z majetku a pod. Vzpomeňte si, jak v září, když chtěl kdokoli o těchto věcech psát, byl v nebezpečí konfiskací, kdy se nesmělo o úhradě psát, kdy v říjnu, kdy už se věci pomalu začaly formovat, bylo i prohlášení pana ministra financí ještě velmi nejasné; a v této atmosféře se najednou z dávky z majetku a z toho, že se od ní uteklo k jakémusi systému zatížení výnosů, najednou došlo až k tomu, že se dnes nedělá nic jiného - a řekněme si to docela otevřeně - než nová přirážka k dani důchodové a že se na druhé straně dělají přirážky k daním výdělkovým. Název, který původně zněl "dávka z majetku" anebo, který původně zněl "zdanění zbrojních zisků", vzpomeňte na tu agitaci, která se s celou tou věcí dělala to všechno se nezbytně muselo seschnout až na velmi stručné označení "příspěvek na obranu státu" a na velmi stručné označení "mimořádná daň ze zisků". To slovo "zisk" je ústupek optice a stačilo by, kdyby tam stálo "mimořádná daň z výdělku".

Slavná sněmovno, dělaly se ještě jiné optické věci při tom, snad se ještě k několika dostanu, zbude-li mně dosti času, ale hlavní je to, že motivy, s nimiž se přichází a s nimiž celá veřejnost je, řekl bych, laděna pro absolutní souhlas se vším, co se přinese, nejsou úplně opodstatněné. Já mám velmi snadnou situaci tentokrát, protože skoro na každou z námitek, které přináším a přednáším, mohu uvésti a připojiti stejnou, po případě ostřejší námitku některého příslušníka koalice, pronesenou při té nebo oné příležitosti. Nepotřebuji dnes mluvit, že nejenom jsme všichni pro obranu státu a chceme jí dát všechno, ale že jeden koaliční politik v rozpočtovém výboru podrobně vyložil, že nelze zvýšenými výdaji na obranu státu zdůvodniti toto nové zatížení, se kterým se přichází. Ne já oposičník, on koaličník to musil učiniti.

Když se podíváte, že se tady udělala kytice nových úhrad, kytice, která je přímo v jednotlivých svých ustanoveních - (Posl. Špaček: Ne kytici, koště!) Kol. Špaček říká, že koště - a tendencích v přímém rozporu s tím, co jsem říkal před chvílí, že nutno dáti hospodářství předpoklady pro to, aby mohlo všechny lidi zaměstnati, aby se podnikatelský duch znovu rozvinul a dala volná dráha podnikání, aby hospodářství opravdu břemena uneslo, aby mohlo nastati tvoření kapitálu, opravdu vidíte, že to nebylo zasunuto do velkého plánu, který by šel dále než na r. 1938 vždyť budeme r. 1939 před stejným problémem a možná že koncem r. 1939 budeme zde státi před tím, že ani výnosů normálních - bez tohoto daňového zvýšení - které jsme předpokládali, nebude dosaženo, že budeme zde státi před tím, že 3 1/2 miliardy státního rozpočtu mimořádného, který hradíme úvěrem, budeme musiti sháněti úvěrem i na r. 1939 a 1940. Slyšeli jsme tu dr Klapku, který mluvil o 9 miliardách úsporných vkladů, o které jsme šli během krise zpět, a to se při tom ještě počítá, že byla menší úroková míra, takže nerostly kapitály, jak by byly rostly v normální době. Račte také uvážiti, že těžko budeme moci produkovati v našem hospodářství tolik úspor a tolik kapitálu, aby bylo možno především intensivně a podle potřeby zásobiti tímto kapitálem hospodářství všeho druhu pro výrobu a vedle toho ještě dáti 3 1/2 miliardy na mimořádná vydání a nad to eventuálně krýti ještě deficity, které mohou vzniknouti.

Tyto problémy jsou příliš veliké a navzájem tak souvisí, že není dosti dobře možno isolovaně řešiti otázku rovnováhy řádného rozpočtu.

Nemohu, slavná sněmovno, než při této příležitosti vytknouti, že celá kytice daňová, kytice úhradových osnov se řídí, skoro bych řekl, zásadou, proč se to má dělat jednoduše, když to jde také komplikovaně. Všichni tady od let bojujeme za reformu správy, všichni tady od let trváme na reformě finanční správy, na reformě správy vůbec, s úzkostí slyšíme, že už několik let pracuje komise pro reformu veř. správy, která pomaloučku pracuje do ztracena, poněvadž její výsledky nejsou dostatečně ve veřejné správě uplatněny. Slyšeli jsme předsedu největší koaliční strany nedávno při rozpočtové debatě vykládati, jak veřejná správa vypadá, přinášíme však zase nové složitosti. Mám tu ambici, slavná sněmovno, abych svoji řeč, vaši paměť a stejně sněmovní protokol nezatěžoval číslicemi. Jde to snad i bez číslic, ačkoliv v takovýchto případech se obyčejně číslicemi hýří. Jednu číslici mi však dovolte, a tu si můžete zapamatovati. Tak jak je příspěvek pro obranu státu konstruován, může v limitním případě znamenati až 8 různých pochodů početních při výpočtu daně. Vypočítala to Pražská obchodní a živnostenská komora, ten materiál je řadě pánů znám. Tvrdil jsem v rozpočtovém výboru a tvrdíme všichni, že bylo možno tu věc upraviti tříparagrafovým zákonem. Místo toho máme tu zákon, který jde na tvoření nejrůznějších základů daňových, na odpočitatelnost, neodpočitatelnost, připočitatelnost (Posl. Špaček: Nadpočitatelnost!), nadpočitatelnost, jak říká kol. Špaček, atd.; to jsou věci, které veřejná správa a speciálně finanční správa ve svých důsledcích těžce ponese. Slyšeli jsme anebo aspoň četli, co p. ministr financí říkal v rozpočtovém výboru a dneska p. dr Klapka částečně opakoval, že finanční správě navalujete nová neúnosná administrativní břemena.

Slavná sněmovno! To je tak po stránce spíše formální. Po stránce věcné máme dneska jako úhradové osnovy v jednom programu všechno, i s prodlužováním daně z obratu, i se srážkami s platu presidenta republiky, členů Národního shromáždění atd. i s veřejnozaměstnaneckými srážkami. K těm věcem, které přinášíte jenom jako prodloužení dosavadního stavu, řeknu stručně, že nemůžeme a nebudeme souhlasiti po několikaletém trvání slibů, které se dávaly veřejným zaměstnancům, že se neodbourají srážky. K zlevnění cen nedošlo, a přestože k tomu nedošlo, se dneska nepřichází s takovou platovou úpravou, aby byly platy vráceny tam, kde byly, naopak se jde ještě dále, a vytváří se něco, co je velmi nebezpečné, vytváří se tu prejudic v rozlišování veřejných zaměstnanců a pensistů. Takhle byste to prodlužovati neměli, zvláště když jste viděli, že veřejní zaměstnanci se mezi sebou a s pensisty dohodli, že k vůli rovnoprávnosti, když stát nemůže jíti dále a vyhověti jim, budou žádati řešení rovnoprávné. Měli jste na to jíti a neměli jste se pokoušeti o rozlišování mezi zaměstnancem aktivním a pensistou. Tento nevděk zaměstnavatele k těm, kteří už mu sloužiti nemohou, ač mu poctivě sloužili, může míti v budoucnosti velmi nepříjemné důsledky. (Posl. Špaček: Je to zcela jednoduché! Aktivní chodí k volbám, staří už k nim nechodí!) Chodí k volbám, ale není zde odvaha. Nechtěl jsem o tom mluviti, není odvaha řešiti otázku pensistů od základu, udělati tlustou čáru a říci: nabytá práva jsou nabytými právy a od kteréhosi dne zřídíme pensijní fond takovým způsobem, aby ti, kteří v budoucnosti přijdou do veřejných služeb, byli dobře zabezpečeni. Slavná sněmovno, to jde. Kdyby se to udělalo, tak bychom to ohromné břemeno pensistů, které nezavinili oni, nýbrž systém, jak se provádí pensionování - o tom se tu také mluvilo, nechci to opakovati - během 20 až 25 let postupně odbourávali. (Výkřiky posl. Špačka.) Nevím, věc by se musila propočítat tak, aby opravdu byli v tomto ohledu zabezpečeni, jak odpovídá jejich potřebám.

Slavná sněmovno! Ani v jiných otázkách když jsem se již toho dotkl - veřejné správy se týkajících, nemáme jasno. Jak se budou dále vyvíjeti státní vydání? Nevíme, budou-li míti vzestupnou nebo sestupnou tendenci, i rozpočet státní, slyšeli jsme o úsporách a zároveň od předsedy největší koaliční strany jsme slyšeli, že se bude pokračovati v úsporách, dokonce nějaké náznaky o zbavení se podniků nerentabilních. A nyní máme odhlasovati 1 1/4 miliardy nových daní, a o těchto věcech kromě obecných náznaků se nedovídáme nic.

Slavná sněmovno! K osnovám, které jsou předmětem dnešního jednání, měli jsme řadu připomínek, a to připomínek velmi zásadních. Nepůjdu do podrobností, ale v jednom přece jenom budu muset napínati vaši trpělivost, to jest, že aspoň ty zásadní věci vyzvednu.