Zavedení těchto mimořádných dobropisů mělo za účel dostat již počátkem roku 1936 do státní pokladny ty daňové platby, které byly normálně splatné až v pozdějších kvartálech. Finanční správa si zajišťovala tímto způsobem větší příliv hotových prostředků, aby nebyla odkázána počátkem roku, kdy daňové příjmy jsou obvykle nižší než koncem roku, na krátkodobé pokladniční operace. Toto opatření mělo kladné výsledky. Státní příjmy počátkem roku 1936 se podstatně zlepšily. Tento výsledek stál však státní pokladnu v r. 1936 celkem 73 miliony 991.198˙90 Kč, kterýžto obnos byl poplatníkům připsán k dobru jako mimořádná bonifikace. V r. 1937 opakovala finanční správa opětně tuto akci ve zlepšené formě. Rovněž s úspěchem. Co za tento úspěch zaplatila, zjistíme až ve státní závěrce za rok 1937. Bude to zase několik desítek milionů Kč. To však nevadí. Pokud je nutno takovéto opatření dělati, nemůžeme pochopitelně na zlatých vážkách odvažovati oběti, kterých to vyžaduje.

Letos má býti tato akce opakována po třetí, jak o tom svědčí předloha, která byla parlamentu před vánocemi předložena.

K tomuto úmyslu chtěl bych říci toto mínění: Instituce mimořádného dobropisu byla v letech 1936 a 1937 opravdu něčím mimořádným a byla plně odůvodněna. Bylo to jednak gesto vůči dobrým poplatníkům, kteří právem poukazovali na výhody, které v depurační akci inkasovali poplatníci liknaví, a mimo to byla zde opravdu mimořádná potřeba státní pokladny, která potřebovala naléhavě hotovosti k proplacení různých nezbytných investic. Jen proto odhodlala se finanční správa k mimořádné akvisici volných kapitálů zvýšením normálních dobropisů (per 6%) ještě o mimořádné dobropisy od 3 do 5%. Není myslím pochyby, že této mimořádné akce využili především kapitálově silní poplatníci, kteří získali takto znamenité zúročení volných kapitálů.

Letos nevidím však již žádných závažných důvodů pro opětné zavedení mimořádných daňových dobropisů.

Finanční správa dostala se již do takového stavu, kdy nepotřebuje, po mém soudu, lákat poplatníky k předplácení daní mimořádně vysokým zúročením plateb. Dnes vystačí finanční správa s normálními prostředky. Berní úřady si uvolnily depurační akcí ruce a mohou se intensivně starat o zbývající nedoplatky a o běžnou náležitost. Ministerstvo financí ohlásilo v denním tisku, že provedlo reorganisaci u berních úřadů a zdokonalilo zejména službu exekuční. Bude tedy patrně především dbáti řádného upomínání. Vymáhání zatímní daňové povinnosti je postaveno daňovou novelou na lepší základnu. Zlepšující se hospodářské poměry pak samy sebou nesou lepší daňové platy. Ostatně i instituce normálního daňového dobropisu je, po mém soudu, postačitelným lakadlem, poněvadž 6% zúročení předčasných plateb na daně je výhodnější než uložení volných kapitálů u peněžních ústavů.

Dnes již není třeba, aby finanční správa dávala kapitálově silným poplatníkům presenty. Mám také za to, že pro finanční správu předloha, která leží v parlamentě a dosud nebyla vyřízena, nemá té ceny, kterou do ní vkládala, a to proto, poněvadž první lhůta, kterou předloha stanoví pro poskytnutí výhod, již uplynula a přichází tedy v úvahu teprve termín květnový. A tu mám za to, že již také s tohoto hlediska finanční správa jistě nepřikládá předloze té důležitosti a toho významu, jaký měla v době, kdy byla parlamentu předkládána.

Pokládám ovšem za důležité, aby se finanční správa věnovala řádné akvisici daňových plateb - aby prostě od poplatníků žádala to, co jí podle zákona patří. Nebude-li finanční správa postupovati rigorosně v daňovém inkasu v době hospodářského vzestupu, vytvoří předpoklady pro novou daňovou depuraci. A myslím, že s ohledem na daňovou morálku a s ohledem na státní pokladnu nemůžeme si přáti, abychom každé chvíle byli postaveni před skutečnost, že budeme nuceni depurační cestou likvidovati daňové nedoplatky.

V této souvislosti musím upozorniti na tento zajímavý zjev: V poslední době prošly denním tiskem dvě protichůdné zprávy: v jedné z těchto zpráv oznámilo ministerstvo financí veřejnosti, že má již připravenu osnovu o zavedení fakultativního placení daní a dávek hotovými penězi u berních úřadů, v druhé zprávě se praví, že ministerstvo financí teprve studuje tuto možnost a chce hotové placení teprve vyzkoušeti u několika berních úřadů. Tyto dvě zprávy ukazují jasně, že tady neví pravděpodobně levice o tom, co dělá pravice.

Nemohu přejíti přes tuto věc, aniž bych se co nejrozhodněji neohradil proti oddalování realisace tak důležité věci, jako jest obnovení fakultativního placení hotovými penězi u berních úřadů.

Tato opatření navrhla daňová koaliční sedma při projednávání novely zákona o přímých daních. Návrh vyplynul z praktických zkušeností členů parlamentu, kteří již od zavedení obligatorního placení daní a dávek prostřednictvím poštovní spořitelny jsou zahrnováni z řad poplatnictva spoustou stížností. Ten, kdo má s daňovými věcmi co dělat, ví, kolik stížností do roka dostane právě z tohoto titulu.

Prostému poplatníku je pak nepochopitelné, přijde-li na berní úřad a chce-li platit, že jest odkázán, aby zaplatil na poště. Což necítí finanční správa, že tímto způsobem budí nedůvěru k vlastním úřadům? Vždyť je to něco tak protismyslného, aby berní úřad, který poplatníka honí i exekučně, nesměl přijímati dobrovolnou daňovou platbu. Že tento stav nepřidal vážnosti berním úřadům, je na bíle dni.

Mimo to poplatníci nemají rádi "papírky". Věří jen tomu, co je zapsáno pod pečetí v jejich daňové knížce. Dnes se berní knížky doplňují zpravidla jen jedenkrát ročně - po daňové závěrce. Během roku je poplatník stále znepokojen, poněvadž je přesvědčen, že nemá své daňové věci v pořádku. I když se berní úřady snaží doplniti berní knížky během roku při osobních návštěvách poplatníků, je to práce nesoustavná a neobyčejně zdržující. Oč jednodušší by celá věc byla, kdyby se každá daňová platba zapsala přímo do daňové knížky. Jsem přesvědčen, že jen touto cestou se docílí lepšího poměru mezi finanční správou, finančními úřady a drobnými poplatníky, zejména pak na venkově. A toto zlepšení vzájemného poměru musíme míti na zřeteli především z důvodů politických a státních.

Pan ministr financí oznámil svou řečí v rozpočtovém výboru, že věc předloží vládě k rozhodnutí. Soudím, že tato naléhavá záležitost měla býti již provedena. To, co nám pan ministr oznámil, pokládám za hledání cesty k odkladu s ohledem na poštovní spořitelnu. Mám za to, že zájem státu je přednější než zájem poštovní spořitelny.

Ale jest ještě jedna okolnost, která padá na váhu při této věci. Platí-li poplatník veřejnou dávku prostřednictvím poštovní spořitelny, musí zaplatiti z každé platby vplatné 50 hal. Kdyby bylo placení daní poštovní spořitelnou pouze dobrovolné, pak je pochopitelné, aby poplatník zaplatil za zprostředkování platby určitý poplatek. Ale je-li placení daní a dávek poštovní spořitelnou nařízeno, je-li nucené, pak by měla poplatek platiti vlastně finanční správa, která si placení daní takto zařídila.

Možno souditi, že naši poplatníci zaplatí ročně na vkladném nejméně 10 mil. Kč, neboť lze předpokládati asi 20 mil. plateb na veřejné dávky. Těchto 10 mil. Kč je vlastně daň, která byla zavedena dohodou poštovní spořitelny a finanční správy.

Tento stav pokládám za neudržitelný. Pokladní funkce všech berních úřadů v republice musí býti obnovena po mém soudu co nejdříve. Nemám nic proti tomu, aby placení daní v hotovosti u berních úřadů bylo pouze fakultativní. Kdo chce, ať platí i nadále daně prostřednictvím poštovní spořitelny. Drobným poplatníkům - a o ty v prvé řadě běží - musí býti umožněno, aby bez zvláštních poplatků mohli splniti svou daňovou povinnost přímo u berních úřadů.

To je požadavek parlamentu, který cítí, že obnovení pokladní funkce berních úřadů bude míti nejen velký význam pro drobné poplatníky po stránce pořádku v daňových záležitostech, nýbrž i z důvodů státních. Vždyť i z důvodů obrany státu musíme míti vybudovány regionální státní pokladny pro všechny případy. Proto mám za to, že pan ministr financí má dáti příkaz, aby fakultativní placení daní a dávek v hotovosti bylo u berních úřadů co nejdříve obnoveno. Pan ministr financí je zkušený berní praktik a nemá jistě pochybností o účelnosti tohoto zařízení, zejména když hlavní důvod, t. j. denní soustřeďování daňových příjmů u poštovní spořitelny zůstane nedotčeno, poněvadž berní úřady musí veškeré inkasované daně a dávky odesílati každodenně - ovšem hromadně - poštovní spořitelně.

I když to snad bude vyžadovati nějaké personální oběti, nemůže to býti na překážku, poněvadž jde o zařízení, které se státu docela dobře vyplatí.

A nyní dovolte mi, prosím, říci několik slov o t. zv. našich aktivech a pasivech. Pasiva na rozpočet činila koncem r. 1936 částku 633,112.941˙20 Kč. Proti r. 1935 je to přírůstek o 696.149˙25 Kč. Zvýšení spočívá v převzetí závazků ministerstva veřejných prací při koupi 4 domů v Modre na Slovensku pro hluchoněmé, dále pak bylo způsobeno půjčkou na stavbu budovy okresního soudu v Úpici a reálky v Pardubicích, závazky na některé jiné veřejné stavby a konečně závazkem státní finanční správy vůči Zemské bance z titulu zaplacení její pohledávky za některými právnickými osobami. Jde o záruku podle finančního zákona z r. 1928. Hlavní položku pasiv tvoří nesplacené zálohy dávky z majetku, které mají býti zaplaceny r. 1938. Článkem VIII finančního zákona na r. 1938 byl však ministr financí zmocněn jednati s Národní bankou o odsunutí splatnosti na pozdější dobu. Aktiva na státní rozpočet dostoupila již horentní výše 16.501,457.163.80 Kč. Největší položkou těchto t. zv. aktiv jsou zálohy na učitelské platy, které dosáhly výše 11.7 miliardy Kč. Vláda se nevyhne - dříve či později - tomu, aby tuto záležitost dala do pořádku. Dále jsou to zálohy Košicko-bohumínské dráze a místním drahám 2.067,475.672.40 Kč, vklady a zápůjčky různým ústavům a korporacím v částce 1.013,467.048.30 Kč. V tom jest obsažen vklad u Československého reeskontního a lombardního ústavu 100 mil. Kč a stálý vklad u Národní banky 480,291.880.95 Kč, pohledávky za státními fondy a samosprávnými svazky z přídělů pětiprocentní státní investiční půjčky a z půjčky práce částkou 922,452.745.90 Kč a jiné menší částky. Zde jsou také vyúčtovány částky 60 mil. Kč a 140 mil. Kč sanačních vkladů v Tatrabance a Moravské bance. Mimo to obsahuje účet aktiv další pohledávky ze záloh na učitelské platy a Košicko-bohumínské dráhy a některé jiné do r. 1923 poskytnuté v částce 2.667,236.855.67 Kč. Zálohy na učitelské platy činí dohromady tou dobou 13.3 miliardy Kč. O roční přírůstek záloh na učitelské platy, činící přes miliardu ročně, jsou vlastně personální náklady vyšší, poněvadž lze právem pochybovati, že by země kdy státu tuto částku zaplatily.

Aktiva na rozpočet - jak vidno - utěšeně rostou. Mám však dojem, že není tu potřebné péče a starosti o to, aby různé ty zápůjčky a vklady byly také předmětem upomínek, aby z nich státní pokladna dostala domů to, co dlužníci mohou zaplatiti. Některým svého času státními penězi sanovaným ústavům vede se tak, že mohou své závazky při nejmenším splácet. Je nutno - a parlament to musí žádat - aby ministerstvo financí požadovalo splátky na pohledávky státu, zejména v době, kdy jeho obrana vynucuje na obyvatelstvu tak těžké oběti. Nikdo nesmí býti utvrzován v přesvědčení, že to, co mu stát půjčil za účelem jeho záchrany, je darem, který se nemusí už nikdy vracet.

Státní závěrečný účet obsahuje též soupis kapitálové účasti státu a jeho podniků v různých akciových a jiných společnostech. Tyto účasti státní správy činí 657,536.720 Kč a státních podniků 94,757.332.37 Kč.

Z přehledu o stavu státních nemovitostí jde najevo, že hodnota těchto nemovitostí činí k 31. prosinci 1936 7.647,027.482.20 Kč. Naproti tomu státní záruky z různých titulů činí 12.214,666.304.04 Kč. Efektivně vztahují se závazky na částku 7.225,147.105˙37 Kč, neboť skutečný stav je proti zmocnění nižší. V r. 1936 zaplatil stát z těchto závazků celkem 277,145.543 Kč. Z toho připadlo na platby ze záruk pro Československou obilní společnost 162,521.129.90 Kč, na zákony o stavebním ruchu 19,590.328 Kč, na Ústřední bratrskou pokladnu 80 mil. Kč a na Chmelařský syndikát v Žatci 25 mil. Kč.

A teď několik slov o státních podnicích. Pokračující oživení výroby projevilo se u státních podniků v celku výrazněji než u vlastní státní správy. Odvod státní pokladně byl proti rozpočtu o 153,994.844˙20 Kč vyšší. Proti r. 1935 jsou podnikové výsledky v celku lepší o 207,950.103˙60 Kč. Z 21 podniků mělo proti r. 1935 14 podniků výsledky lepší a 7 nepříznivější. Proti rozpočtu je to obráceně. Lepší výsledky má jenom 7 podniků, kdežto 14 podniků má výsledky horší. K těmto poněkud příznivějším výsledkům přispěla ta okolnost, že schodek státních drah byl o 295,216.664.85 Kč proti rozpočtu menší. Státní pokladna zaplatila r. 1936 za státní dráhy 401,255.535˙15 Kč, čili celý schodek, jak jej státní závěrečný účet vykázal. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Tabáková režie také tentokrát zůstala s 92,157.341.45 Kč za rozpočtem. Její zisk byl preliminován vysoko. Státní lesy a statky a báňské a hutnické závody také nedosáhly rozpočtových čísel. Každý z nich skončil proti rozpočtu o 21 mil. Kč nepříznivěji. Příznivější výsledky měly: Státní loterie, československá pošta, československé státní dráhy, diagnosticky ústav v Ivanovicích, školní zemědělský závod v Děčíně-Libverdě, státní lázně a ČTK. Všechny ostatní vykázaly výsledky proti rozpočtu nepříznivější.

Kdybychom odpočítali státní regály - tabák, loterii a sůl - byly by ostatní podniky báňské a hutnické v celku citelně pasivní. Státní báňské a hutnické závody vykazují v r. 1936 jednotlivě tyto ztráty: Příbram 8 mil. Kč, Jáchymov 11˙5 mil. Kč, Báňská Šťavnice 6˙2 mil. Kč, Kremnice 2 mil. Kč, Rožnava 0˙9 mil. Kč, Železník 0.2 mil. Kč, Podbrezová, to jsou státní železárny, 15.6 mil. Kč. Dohromady činí ztráty těchto 7 podniků 44.4 mil. Kč.

Naproti tomu vykazují zisky: ústředí se státní prodejnou (sůl) 28.8 mil. Kč, Uhelné sklady v Praze 0.2 mil. Kč, Most, uhelné doly 17˙3 mil. Kč, Petřvald 2 mil. Kč, Solivar v Prešově 9.5 mil. Kč, Gbely 1.4 mil. Kč, Slatinské solné doly 21.3 mil. Kč.

Těchto 7 podniků vykazuje celkem 80˙5 mil. Kč zisků. Odpočítáme-li však od toho ztráty dříve vyjmenovaných podniků, 44.4 mil. Kč, zbude nám 36˙1 mil. Kč zisků, jak jsou vykázány ve státním závěrečném účtu.

Tyto zisky tvoří především sůl. Kdyby jí nebylo, vykázaly by báňské a hutnické závody velmi citelnou ztrátu.

Podíly na státních daních, dávkách a poplatcích - rozpočtová skupina III - jsou proti rozpočtu vyšší o 27,385.604.70 Kč. Zálohy na učitelské platy byly opětně překročeny o částku 22,323.159˙80 Kč. Rozpočtový výbor navrhuje schváliti toto překročení.

V důsledku vyššího výnosu daní zvýšily se v náležitosti také podíly státního silničního fondu proti rozpočtu o 28.7 mil Kč, fondu pro vodohospodářské meliorace při ministerstvu zemědělství o 2.5 mil. Kč a státního vodohospodářského fondu při ministerstvu veř. prací o 3 mil. Kč. Snížení zaznamenávají mimořádná opatření přechodná v oddílu D o 27,205.190.90 Kč v důsledku zlepšení situace košicko-bohumínské dráhy, jejíž úděl je proti rozpočtu o 32˙5 mil. Kč menší.

Zadlužení silničního fondu činí tou dobou 1˙5 miliardy Kč, fondu pro vodohospodářské meliorace při ministerstvu zemědělství 181 mil. Kč a vodohospodářského fondu při ministerstvu veřejných prací 423˙7 mil. Kč. Přesto příjmy těchto fondů dosud stačí kryti svou dluhovou službu.

Státní dluh zaznamenává v r. 1936 skutečny přírůstek 5.603,069.813˙50 Kč. Naproti tomu skutečné příjmy z úvěrních operací činily jen 4.878,950.510 Kč. Tato nesrovnalost vysvětluje se tím, že při unifikaci státních půjček v r. 1936 musela se jistá část titrů přejímati ve vyšší hodnotě než nominální. Další příčinou je druhá devalvace československé koruny, která měla v zápětí zvýšení zahraničního dluhu. Konečně pak jsou to výlohy spojené s úvěrními operacemi. Naproti tomu je nižší úrokové břemeno. Celkový státní dluh je v závěrečném účtu k 31. prosinci 1936 vykázán částkou 45.527,384.185.45 Kč. Z toho činí vnitřní dluh založený 27.767,312.569˙10 Kč, vnitřní dluh přechodný 8.242,786.482.95 Kč, dluh zahraniční 7.495,304.979˙40 Kč a t. zv. dluh státovkový, za který nikdo žádné protihodnoty neobdržel, 2.021,980.154 Kč.

Fond pro konsolidaci přechodného dluhu státního stal se vzhledem k enormnímu stoupnutí krátkodobého dluhu bezvýznamný. Jeho hotovosti stále odčerpávané snížily se do konce r. 1936 na částku 199,201.438.96 Kč.

Státní bytový fond v oddílu A, pro záruky, vykazuje podstatnější změnu v tom, že se stal vlastníkem nemovitostí v ceně 6,098.360.65 Kč, které mu připadly v dražbě. V r. 1936 zvětšilo se jmění fondu o 1,727.173 Kč a ke konci roku činilo 49.2 mil. Kč. V oddílu B tohoto fondu, pro přímé zápůjčky, nenastalo žádných změn. Jmění jeho vzrostlo o 635.593.20 Kč a činí úhrnem 17.5 mil. Kč. Subsidiární ručení za závazky fondu může činit nejvýše 200 mil. Kč. Koncem roku činily zaručené hypotéky oddílu A částku 116,703.947.35 Kč.

Jmění hasičského fondu činí koncem r. 1936 částku 28,699.013.72 Kč. Fond pro pojišťování vývozních úvěrů činí ke konci r. 1936 částku 10,332.849.90 Kč. Fond elektrisační nemá žádných hotovostí. To, co přijme, opět všecko rozpůjčí. Fond pro pojišťování vývozních úvěrů má čistého jmění 10,332.849.90 Kč.

Při této příležitosti pokládám za potřebno dotknouti se také zde otázky fondovního hospodářství, kterým se dosti podrobně zabýval rozpočtový výbor, kde se zejména ujal v debatě slova pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu, který podal v této věci velmi podrobné vysvětlení. Zabýváme se touto věcí téměř při projednávání každého závěrečného účtu a každého rozpočtu s hlediska parlamentní kontroly.

Sněmovna i senát několikrát vyjádřil své mínění v tom směru a přijaly také příslušné resoluční návrhy. Nutno s uznáním konstatovati, že nejvyšší účetní kontrolní úřad se poctivě snaží i přes nedostatek zákonných předpisů o to, aby tomuto požadavku bylo vyhověno. Také předsednictvo ministerské rady projevilo dobrou vůli. Věc však uvázla na písku. Návrh, který mělo ministerstvo financí po projednání se zúčastněnými resorty vypracovati, dosud podán nebyl, poněvadž ministerstvo financí nemá ještě ode všech státních resortů vyjádření. Neodpověděly v té věci dosud zejména veřejné práce.

A nejde jen o bezvýznamnou otázku. Vedle těch několika fondů, které jsou obsaženy ve státní účetní závěře, máme přes 80 fondů, jichž čisté jmění činí - máme-li na mysli i fond pro věcné potřeby národní obrany okrouhle 1.7 miliardy Kč, a tyto vesměs unikají parlamentní kontrole.

Mám proto za nutné, abychom se věcí zabývali a sami dali iniciativu podáním příslušné předlohy zákona. V demokratickém státě pokládám za nemožnost, aby tak velké prostředky tolika hospodářských jednotek nepodléhaly kontrole parlamentu, zejména když některé t. zv. fondy ani skutečnými fondy nejsou, neboť mají všechny náležitosti podniků. Jak je naléhavé touto otázkou hnout, o tom svědčí bývalý dobročinný fond z důchodkových pokut, který byl zásluhou výboru úsporné parlamentní a kontrolní komise zlikvidován.

Účet dávky z majetku a přírůstku na majetku zaznamenává ke konci r. 1936 na celkových platech 7.074,833.695.94 Kč. Vykázaný nedoplatek činí 242,026.447˙95 Kč. Přeplatky jsou vyčísleny částkou 20,125.519.95 Kč. R. 1936 bylo na dávku včetně úroků z prodlení zaplaceno 21,257.055.80 Kč. Odepsáno bylo 96,580.032.74 Kč. Dávka byla již úplně vyměřena. Příjmy mohou plynouti již jen z příspěvků bývalého Státního pozemkového úřadu. Příjmy snižují se vyřizováním opravných prostředků.

Rozpočtový výbor projednal obě dvě předlohy, jak státní závěrečný účet, tak také vládní návrh, kterým je žádáno Národní shromáždění, aby dalo souhlas podle čl. XIV finančního zákona, ve dnech 8., 9. a 10. února a po podrobné debatě, trvající plné tři dny, usnesl se doporučiti plenu sněmovny, aby také sněmovna dala souhlas k překročení úvěru podle čl. XIV finančního zákona, a to z důvodu, že nejde o překročení bez náležitého uvážení a bez naléhavé potřeby státní v žádném z daných případů. Všechny případy překročení byly náležitými právními důvody řádně odůvodněny a proto, poněvadž vláda i po stránce formální vykonala svoji povinnost, požádavši zavčas Národní shromáždění o to, aby dalo souhlas k dodatečnému rozpočtu zvláštní předlohou, doporučuje rozpočtový výbor schválení vládního návrhu tisk 1103 a poněvadž, pokud jde o účet, nebylo shledáno žádných nesprávností, tento je formálně i věcně úplně správný, aby také Národní shromáždění vyslovilo svůj souhlas s návrhem výboru rozpočtového a schválilo státní závěrečný účet za r. 1936.

Tím, že rovněž rozpočtový výbor doporučuje ke schválení překročení rozpočtu r. 1936, není řečeno, že resorty smějí pro budoucnost lehkovážně posuzovat svoje výdaje a mohou vydávati nad rozpočet. Státní rozpočet je stanoven finančním zákonem a tohoto zákona jsou povinny šetřiti především státní resorty i státní podniky, státní ústavy, právě tak jako je povinna tohoto zákona šetřiti vláda. Nikdo nemá práva hospodařit mimo meze rozpočtu a stane-li se tak, musí se připojiti včas podle zákona s požadavkem, aby Národní shromáždění povolilo dodatečný rozpočet.

V zastoupení rozpočtového výboru navrhuji konečně, aby sněmovna současně schválila účty státního bytového fondu a dávky z majetku a aby vzala na vědomí, že celý provozní schodek státních drah byl uhrazen ze státní pokladny, jakož i překročení zálohy na učitelské platy, stanovené v čl. III, odst. 2 finančního zákona na r. 1936.

Skončil jsem, děkuji za trpělivost. (Potlesk.)