Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, p. posl. dr Novákovi.

Posl. dr Novák: Slavná sněmovno!

Rozprava o účetní uzávěrce má v podstatě jiný ráz než rozprava o státním rozpočtu. Při rozpravě o státním rozpočtu obyčejně se vznášejí požadavky, po případě stížnosti na některé státní orgány. V této debatě jest tomu jinak. Jest to skoro, řekl bych, taková veřejná zpověď, co jsme v období, o něž jde, neudělali.

A už rok od roku se opakují hlavně v rozpočtovém výboru typické a stereotypní námitky: že se rozpočet překročuje, že se dělají nová vydání, aniž bylo pro to získáno svolení zákonodárných sborů, že se neprovádí reorganisace veřejné správy po stránce úspornosti, že nefunguje kontrola. Uvádí se rok od roku, že by bylo potřebí změniti správu fondů tak, aby také zákonodárné sbory mohly posouditi všecky položky, jak je posuzují při projednávání rozpočtu, pokud se týkají všeobecného hospodaření státního. A řekl bych, že řeči v rozpočtovém výboru mají takový základní tón, že vlastně hospodaření státu nestojí za nic, že se to nelepší a že absolutně, jak se tam toho výrazu často používá, "už to dál nejde". Fakticky to však zase jde dále. Kdyby však měla tato slova - jedni jich používají elegicky, druzí rozhořčeně, třetí s určitým smutkem - doopravdy plný význam, pak bychom mohli na síň dnes, řekl bych k této debatě napsati slova, která napsal Dante: "Lasciate ogni speranza" - vzdejte se naděje všichni, kdo sem vstupujete, vzdejte se naděje, že hospodaření státu se změní k lepšímu, jestliže my tady podrobíme státní hospodaření kritice, úsudkům a jestliže budeme doporučovati postup trochu lepší.

Slavná sněmovno, musíme však býti spravedliví, spravedliví k sobě. Vždyť přece administrativa a vláda, to je extrakt nás a je to extrakt všeho občanstva našeho státu. A vláda je konec konců zrovna taková, jako je celý národ. Musíme tedy býti spravedliví k sobě a potom spravedliví k těm, kteří mají v této době odpovědnost za vedení nejenom státních financí, nýbrž celého státního života. Řekl bych to tak, že bychom měli býti spravedliví ke geniu našeho národa a našeho státu, abychom také v této debatě dovedli přiznati - není to lehké pro mnohé poslance - že jsme něco dělali také dobře, nejenom všecko špatně.

Slavná sněmovno, my vytváříme svůj stát: jeho administrativu, jeho finance, vojsko krátce celý jeho život. My žijeme v době do cela odlišné, než byla ta, v jaké se vyvíjely ústava a vůbec celý státní život staré monarchie, z níž jsme mnohé, vlastně všecky zákony převzali; my je teprve měníme tak, aby do staly novou, nám a celé naší mentalitě vhodnou formu. Starý stát vyrostl v hlavních zákonech a normách za doby liberalismu, individualismu, za doby, kdy stát se velmi nepatrně pletl do hospodářství soukromého. Byla to doba známého hesla: Nechte to, ať se to vyvíjí tak, jak se to vyvíjí, nepleťte se do toho, ono to dopadne samo nejlépe. Vždyť vzpomínáme, jak malá byla účast státu na řízení sociální politiky, po příp. na řízení hospodářského života. My už žijeme v době jiné, v době, kdy kolektivismus - čímž myslím ne snad nějakou politicky vyhraněnou formu, nýbrž základní ideu - stává se vůdčí ideou všech států Evropy a řekl bych celého světa. Na př. v sousedním státě, v Německu, jest proveden kolektivismus svého způsobu stejně důsledně, ba dokonce ještě důsledněji než ve státě, který je přímo v odporu s německým směrem, v sovětském Rusku. Prosím, tedy i náš celý hospodářský život musí býti práv tomuto novému způsobu myšlení.

Ale kolektivní myšlenky a kolektivní ideje jsou tíž zvladatelné, než byl individualismus a liberalismus let dřívějších. A pro nás je to ještě tím těžší, že doba není ještě vyčeřena v čisté víno, že je ještě zápas ideí, že ještě nevíme, jaké formy ta nebo ona myšlenka nabude. Vždyť víte, že vývoj nikdy nejde rovnou cestou, nýbrž naráží napravo, nalevo, a trvá to hodně dlouho, než se konečně všecky ty síly uspořádají v pevný systém. My tedy také v celém státním hospodaření, v těch různých normách silně tápeme. Dá nám to hodně práce, než konečně potom vytvoříme svůj život ve shodě s myšlením celého světa. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka týká se toho, že jsme trošku netrpěliví. Všecko potřebuje času, obzvláště státní normy. Kdo si všímá způsobu, jak se na př. vyvíjely daně v Anglii nebo za Rakouska, vidí, jak dlouho se to tam klonilo střídavě k jedné nebo druhé straně, než to nabylo stability. Stejně to platí u nás, obzvláště také proto, že jsme malý národ, národ, který jest pozorován a sám musí dávati veliký pozor, aby neztroskotal, který musí dávati pozor, aby jeho lodička při tom vlnobití neprorážela tak, jak si to může dovoliti veliká, těžká a silná loď, která může jet proti vlnám, kdežto u malé lodičky musí kormidelník opatrně říditi loď, aby velké vlny úplně ji nepřevalily a nepřetížily tak, že by se potopila. Domnívám se tedy, že také my musíme býti trpěliví v posuzování, že se naše poměry neupravily tak, jak je to v myslích všech. Vždyť v celém poslaneckém sboru a vůbec ve státě nemáme ani shodu v myšlení o věcech základních. Reformy jdou pomalu a těžce a proto se nepřikláním k těm, kteří v rozpočtovém výboru velice důtklivě volají po dalekosáhlých reformách. Myslím, že pro nás je jedině správná cesta, o které tu kdysi s tohoto místa mluvil zesnulý posl. dr Nosek, který také neměl rád tvoření velkých plánů a říkal, když máme zbořeniště a chceme na něm vybudovat nový dům, že se musíme chopit kolečka a odvážet rozdrcené cihly a kamení, tím že spíše dojdeme k cíli, než kdybychom hned projektovali fasádu a konstrukci nového domu.

Také pro nás platí, že musíme stát milovat neochvějně a trpělivě, často i s nezdary, a že musíme pracovat a znovu a znovu se vracet k práci, i když se nám někdy něco nepovede.

Slavná sněmovno! Po tomto všeobecném úvodu musím konstatovat, že přece jen pracujeme na zlepšení celého našeho státního života. Je třeba dvojí věci, předně - pokud se týká zlepšení státního hospodaření, jak se o tom vždycky hovoří při účetní uzávěrce orgánu, který by svými statuty a normami byl schopen některé reformy hospodaření státu provádět. Za druhé je třeba, aby tu byla poctivá vůle v příslušném sboru se dřít, pracovat a s láskou i za různého protivenství a různých nesnází uskutečňovat reformy a zlepšení.

Snad bude lépe, když tyto dvě zásady vysvětlím na konkretních případech. Máme komisi pro zhospodárnění správy, tedy komisi, která by měla býti podle svého názvu především povolána k tomu, aby vypracovala plán hospodárného vedení státu a jej sledovala. Ale všichni mi přiznáte, že o činnosti této komise slyšíme velmi málo, ba možno říci úplně nic. Proč je tomu tak? Podívejme se na tuto komisi. Předsedou její je pan předseda vlády, místopředsedou pan ministr financí a členy - tuším asi v počtu 36 - jsou prominentní notáblové hospodářského života ve státě. Podíváte-li se na složení této komise, pochopíte, že nemůže pracovat, a to z dvojího důvodu. Předně je to důvod, řekl bych, zásadní, že totiž není tak snadné spojiti moc výkonnou a kontrolní v jedněch rukou. Nelze dvěma pánům sloužit! Buď bude jeden vládnout a druhý půjde pryč, nebo opačně. Druhý důvod je docela realistický. Kdo zná život předsedy vlády, po př. ministra financí, kdo ví, jaké je jeho zaměstnání a co všechno musí dělat, kdo zná celou jejich denní práci, musí přiznat, že nemohou najít ani dosti času, ani dosti sil, aby mohli v této komisi sledovat cíle, které si vytkla. Stejně je tomu u oněch prominentních osobností z našeho národního hospodářství. Mohou se sejíti snad jednou nebo dvakrát na schůzi, na které nejvýš podají velkorysý plán, ale tím také celá jejich činnost je vyčerpána a skončena. Zhospodárnění správy musí však pokračovat od nejmenšího úřadu, musí se začít šetřit od sirky. - To je jeden takový sbor.

Druhým takovým sborem, kde se uplatnila a velmi dobře uplatňuje tato snaha, je parlamentní úsporná a kontrolní komise, která je vlastně orgánem parlamentu, kterým parlament může účinně vykonávat svou kontrolní funkci, kontrolu vedení státu. (Posl. Zápotocký: Prozatím však jen koalice! Parlamentní útvar se nesvolává, jen koaliční!) Ty věci nemůžeme roztahovat až do nejmenších podrobností. Kdybychom měli, pane kolego, záruku, že ti ostatní páni budou provádět svou funkci s takovou láskou a vědomím odpovědnosti, jako to činí koaliční část této komise, nebylo by tu obtíží, ale dokud zde toho přesvědčení není, je nutno pracovat tak, jak se pracuje. Domnívám se však, že se v tom smyslu i vy zlepšíte a že se k tomu jednou propracujete. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Musím upozornit, že dnešní kontrolní komise je vlastně už druhou takovou komisí v politickém životě našeho státu. Měli jsme už jednou takovou komisi, která však udělala jen jeden pokus, ale když byl odražen, přestala vůbec existovat. Parlamentní komise nemůže fungovat jakožto, řekl bych, primérní kontrola a zasahování do pravomoci vlády. Vláda ve státě může býti pouze jedna, nikoliv dvě, a právě proto, že první komise začala se obírat otázkami, které musely nutně vést ke srážce zájmů politických stran, že došlo i k jiným sporům, než měla sama vláda a koalice a že tak byl rozmnožen počet sporných otázek, byla tato komise utlumena a přestala fungovat.

Parlamentní úsporná a kontrolní komise, která dnes funguje, položila důraz na slovo "úsporná". Začala kontrolovat administrativu zespodu a své výsledky předkládala příslušným odpovědným orgánům, aby provedly nápravu.

Slavná sněmovno! Tvrdí se, a je to jistě opodstatněné, že ani pravomoc této úsporné komise nestačí, ale domníváme se, že i v tom, v čem pravomoc má, vykonala mnoho. Tady nestačí pravomoc v tom, že musí postupovati instanční cestou, což dává všecku příležitost k zdržování, po př. k zastírání tam, kde se sleduje nějaká stopa. Ale přes to, velevážení, musíme býti vděčni této komisi. Letos byl projednáván rozpočet trochu hladčeji, než tomu bylo dříve, a to právě proto, že už byl napřed připravován a kontrolován v úsporně komisi. A bylo to tak dobře, že prošel ten rozpočet několika sítěmi, neboť to potom umožnilo, aby vyšel jako vyrovnaný.

Slavná sněmovno! Tuto svou funkci koná parlamentní úsporná komise za vydatného přispění nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Ten se přičinil, že výsledky hospodaření státu se brzy dostávají před parlamentní forum a že parlamentní úsporná komise může také tohoto zkoumání použíti nejenom zde před sněmovnou, nýbrž již dříve se sama pokusiti o nápravu tam, kde rozbor provedený nejvyšším účetním kontrolním úřadem ukazuje, že někde v administrativě něco neklape.

Slavná sněmovno, avšak přes to, že i tady můžeme býti spokojeni s činností parlamentní úsporné komise, je přece třeba, abychom zdůraznili několik směrnic, kterým by se mělo hospodaření státu pro budoucnost podříditi. Ukáži zde na příklad: Letos jsme kvitovali s velkým pocitem zadostiučinění a radosti, že po zlých letech mohly nám československé státní dráhy zde prohlásiti, že jejich rozpočet je v rovnováze a že bylo to možno vyjádřiti také už i ve státním rozpočtu tím, že dotace z ministerstva financí byla jim zmenšena o 100 mil. Kč. Tady je obrázek, že když se provádí reorganisace všude od počátku v době zlé, když se silně šetří, že konec konců se výsledky přece jenom dostaví. Bude třeba, aby taková reorganisace byla prováděna i v ostatních resortech. A tu poukazuji, že by měly býti v jednotlivých ministerstvech zřízeny příslušné odborové komise, které by nebyly zařazeny, řekl bych, do celé té byrokratické hierarchie, nýbrž přímo podřízeny příslušnému ministru, které by jako neodvislý orgán prozkoumávaly hospodaření v tom příslušném ministerstvu a předkládaly výsledky svého šetření k dalšímu opatření. Já se nebojím, že by jejich výsledky zůstaly potom v šuplíku. Síla pravdy a věcných důvodů je tak silná, že by si vynutila řešení i když ne na 100%, tedy přece jen na velkou část toho, co jako ideální stav by příslušná komise zde navrhovala. A tady je zejména potřebí, aby se přezkoumalo, zda agenda je přiměřeně rozdělena mezi jednotlivé instance, aby látka, která pojmově a organisačně patří, řekněme do instance I nebo II, nebyla ještě jednou nebo vůbec zařazována do instancí vyšších. To znamená, aby byla žádána větší odpovědnost od příslušné instance z té látky, která do té instance organisačně a pojmově patří.

Dále je nanejvýše potřebí, aby byla upravena kompetence jednotlivých ministerstev. Je to z valné části naše chyba. Prosím, když jsme na podzim projednávali serii nových daní, na př. zvýšení daně z minerálních vod, viděli jsme, že otázka nějakého osvobození nebo úpravy cen musí probíhati třemi nebo čtyřmi ministerstvy. Je tedy vidět, že by se s tím mělo začíti zde v tomto sboru při odhlasování a zpracovávání zákonů, aby ostatní instance, ministerstva, nebyly zatěžovány látkou, která by docela dobře mohla býti vyřízena v instanci jedné. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Prosím, život je silnější než normy. Tam u minerálních vod by musela žádati 4 ministerstva o schválení zdražení. Na výletním místě hostinský vůbec nebude žádati, on nezdraží minerální vody, nýbrž žádá si takový příspěvek, že sluníčko svítí skrze ty stromy, že tam má jeden oleandr nebo pro tisíce a tisíce důvodů, které jistě tady vymyslí. Je vidět, že nesmíme to kolektivní zúčastnění ministerstev bráti tak naplno, poněvadž bychom jistě uvázli v bažině a nedostali bychom se dále.

Slavná sněmovno! Dále je třeba, aby byla řešena již jednou trochu vážněji otázka přijímání státních zaměstnanců, aby byly upraveny přesné normy a směrnice, podle nichž přijímání státních zaměstnanců se má díti. Velevážení, již ze sobeckého důvodu měli bychom se o to starati, poněvadž by nám ubylo mnoho a mnoho intervencí, které musíme prováděti, když by bylo zřejmo, že ten nebo onen petent musí míti ty a ony náležitosti, má-li býti přijat do státní služby.

Slavná sněmovno! Abych zhodnotil činnost parlamentní úsporné a kontrolní komise, řekl bych, že je to orgán, kterým se sice pomalu zlepšuje státní administrativa, ale za to bez vyvolávání skandálů, kdežto kdybychom volili cestu dřívější, novinářskou, pak si zde svůj stát zbytečně špiníme a těžce dosahujeme nápravy. Tedy lépe je, když se to děje v tom sboru, a to také ve sboru trochu zúženém. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Až jednou bude morálka ústavní všude, u všech stran, tak vysoká, že pro nějakou bolest, která se stane ve státní správě a náhodou se dotýká některé politické strany tomu neb onomu poslanci nepřátelské, bude tento poslanec ze státní raisony mlčet a nebude to rozvíjet jako sensaci, která má jemu prospět, potom bude možno provést takovou reorganisaci, o jaké mluví kolega z komunistické strany.

Slavná sněmovno! Bylo by dobře - a zmiňuje se o tom pan generální zpravodaj a jistě se o tom zmíní ještě jiní řečníci - kdybychom došli k úpravě fondového hospodářství. I v tomto ohledu se už něco děje. Loňského roku byl likvidován fond důchodkových pokut a jistě se odstranily nesprávnosti, které tam byly. Úsporná komise nyní začíná zkoumat - to se musí dělat jedno za druhým - jiný fond, kde to bude provádět, a doufejme, že taková kontrola a revise bude provedena u všech fondů. Ukazuje se ovšem, že je nutno každou tu otázku řešit pomalu, poněvadž je zde tolik zájmů a věcí, které se kříží, že nutno hodně dlouho hledat, než se najde forma, která by byla dobrá pro státní hospodářství a státní finance.

A nyní dovolte, abych se - ovšem jenom všeobecně - trochu obíral hospodařením státu. Mluvíme tu o účetní uzávěrce hospodaření za r. 1936. Dneska máme už r. 1938, takže to už jsou věci dávno minulé a při tom při rychlé změně poměrů ve státě už je situace jiná, než byla tehdy. Zde musíme mít, jak jsem na začátku připomněl, odvahu konstatovat také kladné stránky našeho státního hospodářství. Loňského roku se vykonala pomocí zákonodárných sborů veliká díla. Máme vyrovnaný rozpočet na r. 1938; jeho vyrovnání zajistili jsme ovšem velikými daněmi, které žádáme od poplatníků, ale přece tak, že můžeme s důvěrou čekat, že se předpoklady oné vyrovnanosti rozpočtové objeví v účetní uzávěrce za r. 1938. Musíme to hodnotit tím více, že se to udělalo za demokracie. V demokracii se vládne tíže, obtížněji než tam, kde není potřebí dbát a nedovolí se vůbec projev veřejného mínění a kde není svobody slova a tisku; zde je nutno všechno těžce smlouvat a žít stále pod kontrolou celé veřejnosti. A my jsme dokázali i za tohoto stavu, který není příznivý rychlému vyřizování nepopulárních věcí, že jsme si upravili celé státní hospodářství bez inflace, že u nás není vázanosti u státních papírů a jejich kursy stojí vysoko, že pokladniční poukázky, jejichž počet měl býti obnoven nebo proplacen na konci předešlého roku částkou 1800 mil. Kč, byly nejenom znovu upsány, nýbrž ještě 300 mil. Kč přepsány, že u nás nemáme nucených půjček. To všechno je třeba vzít v počet jako dobré známky, že dovedeme v demokracii dobře spravovat svůj stát a i jinak celé naše národní hospodářství.

Mluvilo se o konjunktuře a byly vyslovovány obavy, není-li jenom efemerní. Musím zde připomenout, že i u nás stoupala výroba, že máme za předešlý rok vysoký přebytek, který, i když není celý zúčtován na hodnotné západní devisy, řekl bych zlaté, z části je vázán formou clearingu. přece jenom ukazuje, že naše národní hospodářství se tu silně zlepšuje a to není jen proto. že jsme provedli devalvaci koruny a tím forsírovali vývoz do ciziny. Porovnáme-li cifry, máme v dovozu bezmála ne úplně - stejný vzestup jako při vývozu, ačkoliv dovoz k nám byl přímo brzděn devalvací naší koruny. Ukazuje se, že kdyby nebyl dovoz surovin, hlavně surovin nutných pro obranu státu, tak silný, byl by přebytek státního hospodaření, který přichází k dobru a který vlastně říká, že nám desetitisíce a možná statisíce dělníků živí cizina, ještě větší.

Slavná sněmovno! Vím, že letos bude nutno vyřídit ještě jednu otázku, to jest: opatřit peníze na zbrojení, jak to předpokládá mimořádný rozpočet na r. 1938, loni odhlasovaný. Tu budou jistě určité potíže a bude nutno provésti některá opatření. Víme, že tady se střetnou dva konkurenti na peněžním trhu, t. j. státní úvěr a soukromý úvěr. Nesmíme však připustiti, aby byla konkurence řešena tak, jako v době liberalismu, že by stát nařídil vyšší procento úroků a stáhl úvěry na sebe. Zákonnými normami jsme zajistili určité úrokové sazby a nesmíme z důvodů státního i ostatního národního hospodářství jimi hýbat. Kdybychom připustili zvýšení, budou hned kalkulace, které máme stran zbrojení, vyhozeny do povětří. Rozhoupáme tady ceny, ohrozíme možnost konkurence našich firem v cizině, poněvadž se dneska při kalkulaci jednotlivých výrobků počítá ne už s procenty, nýbrž se zlomky procenta. A proto nebude zbývati nic jiného než to, o čemž jsem se již zmiňoval při rozpočtové debatě, že musíme zavésti jistý druh chlebových lístků na úvěr, že totiž musíme říci, že státní úvěr pro zbrojení je nutnější a že tam, kde toho můžeme dosáhnouti, musíme peněz, které vyplývají jako ovoce národního hospodářství, použíti především na zbrojení. Tady nemůžeme čekati. Vystavění nějaké školy nebo jiné budovy nebo podniku může počkati o rok, ale obrana našich hranic počkati nemůže. A proto se domnívám, že přebytky veřejných ústavů, t. j. pojišťoven, sociálního i pensijního fondu a podobných, musí snad skoro výhradně, a když ne výhradně, tedy ve velkém procentu, býti věnovány k účelům státním.

Dále se domnívám, že by bylo velice zdrávo, kdyby jednotlivá odvětví peněžnictví, peněžních ústavů, byla perlustrována, jak se súčastňují na poskytování úvěrů svému státu. Bylo by dobře, slavná sněmovno, podívati se na př. na velký ústav Němců, tuším Kreditanstalt der Deutschen, jakým procentem má své přebytku uloženy ve státních papírech. Stejně však by bylo potřebí na české straně zkoumati na př., je-li množství cenných papírů z půjček, které vlastní okresní hospodářské záložny, úměrné vlastnické povinnosti záložen a ve srovnání s ústavy peněžními s podobně určitým právem nadanými, na př. spořitelnami. Bude tedy nutno žádati, aby - stejně to však platí dále pro ostatní odvětví našeho peněžnictví - tu byla prakticky projevena láska a obětavost k vlastnímu státu. Připomínám, že není jistě správné, když jedno odvětví má sotva 8% svých vkladů uloženo ve státních papírech a druhé odvětví daleko přes 33%, na 40%, že by bylo třeba vykonati určitý tlak, a bude to nutno, aby si stát dopomohl k potřebným částkám, kterých potřebuje k uhrazení mimořádného rozpočtu.

Slavná sněmovno, dovolte mi, abych se nakonec dotkl jedné věci: V projevu vedoucího státníka zahraničního státu byla uvedena čísla, která měla zdůrazniti, že za vedení příslušné strany a hnutí stoupla o tolik a tolik prosperita, výroba, množství dobytého uhlí, vyrobeného železa a pod. Bylo to uváděno v souvislosti, že to dokázal směr nedemokratický. Už v předběžném srovnání, které můžeme provésti a které si každý na základě spolehlivých oficielních cifer, vydaných naším statistickým úřadem, po případě jinými orgány, může překontrolovati, může zjistiti, že jsme tady nezůstali pozadu, ba naopak. (Posl. Stejskal: Je ta statistika správná?) Naše je správná. Pokud jde o druhou, nemáme možnost to kontrolovat. (Posl. Bergmann: Tam se nesmí mluvit, tam se musí mlčet!) Můžeme konstatovati, že jsme nejen udrželi krok, nýbrž v mnohých odvětvích způsobem podstatným projevujeme vzestup ještě daleko vyšší. (Potlesk.) A to, velevážení, provádíme, aniž jsme zbavili své občany svobody, aniž jsme zavedli na celé národní hospodářství tak drakonické předpisy, jaké kdy byly zavedeny, a aniž jsme přetížili svoje občanstvo úkoly, jako se to stalo ve státech, kde demokracie byla přímo zatracena jako systém, který odporuje novému proudění myšlenek.

Proto, slavná sněmovno, můžeme býti hrdi na svůj stát, můžeme býti hrdi také na to, že v této těžké době jsme se u nás srazili do pevného houfu a že vedeme způsobem, který nám zjednává úctu u všech spravedlivých posuzovatelů, svůj stát dobře. A je nám hrdostí, že jsme si při tom neporušili podklad života našeho státu, to jest spravedlivý demokratický režim. Jsme šťastni, že tento demokratický režim je vedoucím a základním směrem, kterým je nesena naše milá Československá republika. (Potlesk.)