A jděme nyní na negativní stránku tohoto podnikání. Páni, dovedete čísti jako já, nepovídám vám žádné novinky. Vezměte si uzávěrku a čtěte, listujte a budete vidět, kdo platí daně. (Posl. Bátková-Žáčková: Spotřebitelé!) Čtěte nejen výnos daní, nýbrž také příděly naší samosprávě a uvidíte, z čeho se ty příděly dávají. Máte to tu černé na bílém. Daň výdělková, daň obratová, daň přepychová, co tu musí býti jiných daní, než se vyberou ony 4 až 5 miliard, počítám-li k tomu autonomní přirážky a daně realitní, které živnostnictvo vybere a státu za rok odvede. (Výkřiky posl. Bátkové-Žáčkové.)

V daňových věcech mne nepřesvědčíte, že tu je demokracie, když živnostníku, který má 4000 Kč příjmu, výdělku za rok, předpíše se 1/8% daně výdělkové, kterou sice neplatí, ale ke které je předepsáno 600 % autonomních přirážek, a ty musí zaplatiti. (Předsednictví převzal místopředseda Sivák.) A v téže obci učiteli, profesoru, řediteli fabriky atd., který má třeba 300.000 Kč příjmu za rok, neuložíme ani haléře na obec, zemi a okres. Nepřesvědčíte mne, že tohle je demokracie. (Potlesk poslanců živn.-obchodnické strany středostavovské. - Posl. Ešner: Jenže jste udělali ten daňový zákon v r. 1927 bez socialistů!) Proti vůli živnostníků. Já vám mohu přečísti stenografické protokoly z doby, kdy jsem byl u nár. socialistů, co jsem mluvil jako nár. socialista. (Posl. Ešner: Byli jste ve vládě!) Pane kolego, jsme ve vládě. Ale já jsem přišel s různými návrhy, na př. se zrušením továrních správkáren obuvi. Dělnictvo organisované soc. demokraticky, české i německé, bylo na mých táborech a souhlasilo se mnou, se svým vůdcem. Nár.-sociální dělnictvo bylo na našem táboru a šlo za námi, souhlasilo s námi. A když jsem přišel k vám pro podpis, tak jste ho odepřeli. Tak prosím! Ale nejde mi o útoky, milé dámy a vážení pánové, jde mi o něco jiného. Čtu-li na jedné straně, že předpokládaného výnosu u daní přímých, u daně výdělkové všeobecné i zvláštní nebylo dosaženo, pak se ptám, čím to všechno zaplatíme, z čeho zaplatíme pensijní etát, činící skoro 3 miliardy Kč za rok, z čeho zaplatíme schodky státní, z čeho v budoucnosti zaplatíme 1 miliardu Kč v rozpočtu ministerstva soc. péče? Dále se ptám, z čeho a jak budeme udržovat ona sociální zařízení, s kterými souhlasíme, ale která při dost malé úchylce vykazují tak ohromné sumy pasiv? Způsobem hospodářským, jakým v republice jdeme, toho nedosáhneme, a na místo útoků - protože jsem já nebo druhý příslušníkem té neb oné strany - bychom měli dělat něco jiného: měli bychom opravdu všichni dát hlavy dohromady a radit se, co a jak máme dělat, abychom zjednali nápravu. Nechci citovat, jak se dívají význačné hlavy jednotlivých politických stran na řešení hospodářských otázek současné doby, ať jsou to příslušníci pravicoví nebo levicoví. Ale my jdeme vyjetou kolejí, vyjetou cestou. Proč ne? Je to pohodlné, zejména když tak mnohý z příslušníků národa bere nejen pěkné dividendy, nýbrž dokonce ještě také pěkné tantiemy. Je to pohodlnější - ale ty konce pro nás!

A proto, milé dámy a vážení pánové, říkám: Budeme hlasovat - to se rozumí - pro uzávěrku, a bude-li stát potřebovat, budeme hlasovat ještě pro jíné věci, s kterými vnitřně nebudeme souhlasit. Ale co bylo mým úkolem? Hledět vás aspoň trochu přesvědčit, že ideologie živnostensko-obchodnické strany středostavovské o hospodářské demokracii není cechovnictví, není zpátečnictví, nýbrž že je to ideologie vycházející ze zdravého hospodářského pojetí a zdravého lidského rozumu. (Potlesk.) Vím, že mnohé věci, které jsou člověku proti srsti, se mu nelíbí, mně také ne, ale co je to platné; nutnost je někdy silnější, než přesvědčení člověkovo a než všechny programy dohromady.

Upozorňuji ještě na některé maličkosti. Kontroloval a studoval jsem fondy a jejich obhospodařování. Rád vděčím snaze jak komise kontrolní, tak také našeho nejvyššího účetního kontrolního úřadu, že se u nás míní zavést do fondového hospodářství jasný přehled, ale i u fondů, aspoň u některých, vidím některé zvláštnosti.

Mám na zřeteli na př. elektrárenský fond. Stát má podle uveřejněných číslic 132 mil. Kč podílů na elektrárenských společnostech. Tedy stát dal do podniků 132 mil. Kč, ale slyšeli jste, od koho a z čeho dostává příjem do státní pokladny. Když jsme dělali zákon o výsadnosti elektrárenských společností, nebrali jsme zřetel na živnostníky, že jim bereme existenci. A tak zde mám memorandum Ústředny gremií elektrotechnických živností, kterým by měly býti ponechány řemeslné práce a vzaty elektrárnám. To nebylo účelem výsadnosti pro elektrárny.

Dále tu mám velmi zajímavou ukázku, jak kožení jsme někdy při vyřizování některých věcí. Na českém jihu jsou tři vesničky, Vlkov, Hamr a Val. Jsou vzdáleny od jedné elektrárny 1/2 hodiny, od druhé 5 km a od třetí malé elektrárničky dokonce jenom přes cestu 8 m širokou. Ale poněvadž má elektrárenský svaz výsadu, čekají tyto tři obce 15 let na elektriku, nemohou ji dostat a nedostanou ji. Není dovoleno ani té malé elektrárničce v obci přes cestu 8 m širokou natáhnout drát a osvětlovat hospodu, není dovoleno ani té, kterou máme 3/4 hodiny vzdálenu, dáti nám proud, ani té, kterou máme 5/4 hodiny. Takových ukázek je více. Já velmi apeluji na pana ministra veř. prací, aby takovéto maličkosti, které lidi dráždí, opravdu dal nějak odstranit, a kdyby to nešlo interpretací zákona, tak ať udělá malou změnu a netrestá obce za to, že tu máme šimla, který nemůže z Prahy vyjet k nám do Valu na vesnici.

Mám tu ještě jednu věc, týkající se státních lesů a statků. Je to memorandum kolářů, karosářů a všech těch, kteří potřebují dříví určitého druhu k své výrobě, zejména dřevo javorové. Tyto korporace dokazují, že postupujeme v lesním hospodářství mylně tím, že neosazujeme plochy také tímto dřívím a že za chvilku budeme za miliony kupovat dříví z ciziny. Je to maličkost, která se jistě vyřídit dá, a prosím při této příležitosti pana ministra zemědělství, aby na to ředitelství státních lesů a statků upozornil.

Mám tu další maličkost, kde stát je účasten kapitálově. Čtu zde, že stát je účasten skoro 119 mil. Kč u bank. My máme živnostenské záložny, stát nám nedal nic. My máme půjčku 13 mil. Kč a nemůžeme se za 20 let domoci, aby byl projednán zákon o peněžním ústředí družstevnictví živnostenského. A tady čtu, že stát má 119 mil. Kč u bank jako podílník. A čtu dále, že ručení státní za sanované banky činí 758,839.000 Kč. Za co nám stát ručí? Ani za jednu záložnu. Ale tady ručí skoro za miliardu! A tak vám mně maně napadá včerejší řeč p. dr Tiso, který tolik horoval pro autonomii. Otevřel jsem tuhle státní uzávěrku a čtu tady, že částečná náhrada ztrát bance Čsl. legií za splnění soudního vyrovnání Úvěrní banky v Žilině si vyžádala 10 mil. Kč ze státní pokladny. Čtu dále, že státní vklad Tatrabance v Turč. Sv. Martině činí 60 mil. Kč. Chtěl bych se skromňounce zeptati pana dr Tiso, kdyby měl želanou autonomii slovenskou, jestli by tam našel takový ústav, který by tohle mohl dát, co tam dal stát. (Posl. Danihel: To sa nedálo Slovákom, tak sa to nemôže postaviť!) Čechúni tam také nebyli, pane kolego!

Jsou tu ještě jiné zajímavé věci. Vždyť to máte každý v ruce, přečtěte si to.

Když to tak klidně prohlížím, tak si v duchu myslím, že naše státní účetní závěrka, pro kterou budeme hlasovati - po třetí to říkám - by se dala přirovnati k vícečlenné rodině. Maminka je zamilována do jedné dcerušky, koupí jí každou pentličku, každou mašličku, Fifinka musí býti na každém bále. Kdyby to na dluh bylo, maminka to od úst utrhne druhým a jí se to všechno dá. Takových Fifinek tu máte několik v té uzávěrce státní. (Potlesk.) Připadá mi to, že táta je zase zamilován do svého klacka, do svého kluka, a trpí mu všechno, ale všechno. Platí za něj dluhy, když v kartách prohraje, a souhlasí i s tím, když si kluk dělá reservní fond v cizině, aby tam mohl žíti, kdyby musil z republiky utéci. Takových klacků zde také v této závěrce státní najdete několik.

Nemohu jinak, než vás všechny poprosit, abychom se v zájmu našeho státního hospodářství podívali na ty různé režimy a posoudili, neškodíme-li všichni sami sobě. Řekl jsem to dvakrát a zdůrazňuji to po třetí, zemědělci mají zájem na živnostnictvu. Proč? Poněvadž k nám posílají své lidi do učení a chtějí z nich mít samostatné podnikatele. Dělníci mají zájem na živnostnictvu, poněvadž 25% všech učňů jsou děti dělnických rodičů. Proč je dávají dělníci do učení? Aby jednou to dítě mohlo se slušně živiti. (Posl. Srba: Živnostníci mají zájem na dělnictvu, aby vydělali!) To nepopírám. To není jenom zájem jednoho stavu, nýbrž zájem celonárodní a prosím, abyste také blahovolně posuzovali naše potřeby, které vymáháme. (Potlesk.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Pozdílek. Dávam mu slovo.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno!

Pan zpravodaj rozpočtového výboru ve své tak jako vždycky velmi pečlivě a svědomitě zpra cované zprávě pravil hned na počátku, že debata bude asi usměrněna se zřetelem na velmi vážnou mezinárodní a státní politickou situaci. Naše stanovisko k nejvýše vážným událostem politickým a mezinárodním vedeno je jedině výsostným zájmem národním a státním a ničím jiným. O tom nemůže a nesmí býti žádné pochyby. To nedávno velmi srozumitelně a jasně, ale také upřímně a poctivě prohlásil náš předseda posl. Beran zde i jinde a o tom také my za každých okolností vždy a všude chceme podati a podáme také jasné důkazy.

Já bych chtěl dnes promluviti několik slov o otázkách hospodářských, speciálně zemědělských, a budiž mi prominuto, jestliže se snad nebudu držet jen r. 1936, jehož uzávěrku projednáváme, ale jestliže budu mluviti i o událostech dnešních, které konec konců, pokud se týče zemědělství, mají s roky minulými velmi blízkou spojitost.

Jestliže účetní uzávěrka státního hospodaření za r. 1936 nese ještě vážné stopy a příznaky těžkosti minulých let, které samo sebou měly a musely míti vliv na její výsledek, dá se dnes, anebo dalo by se podle všech náznaků očekávati, že rok 1937, nehledě ovšem k mimořádným opatřením a výdajům, pokud se týče obrany státu, bude daleko příznivější. Vždyť minulý rok byl a jest označován jako rok přelomu, obratu v hospodářské krisi vůbec. Více než 200.000 nezaměstnaných lidí vrátilo se do práce, v řadě oborů výroby byla překročena konjunktura dokonce z roku 1929, zvýšila se spotřeba masa, tuků a jak četli jsme včera, byl zvýšen i výstav piva, stoupl zahraniční obchod a příjem státní pokladny, pokud jsme zpraveni, také se velice zlepšil. To jsou jistě velmi dobré předpoklady, které opravňují k naději, že vrací se hospodářské oživení, že spějeme k lepším dobám. I my zemědělci, zejména loňského roku, těšili jsme se oprávněným nadějím, že i pro nás nastanou doby klidnější, které nám přinesou lepší podmínky existenční a tím i spokojenější život na naší vesnici. Ale dnešní povážlivé zjevy v našem hospodářském životě vzbuzují v nás určité obavy, že jdeme vstříc dobám těžším dob dosavadních. Zatím co v ostatním hospodářském životě hovoří se o oživení, o vzkříšení, pohlíží zemědělský člověk do budoucnosti s určitými obavami a nedůvěrou. Rozrůstá se disparita mezi cenami zemědělskými a průmyslovými opravdu takovou rychlostí, která je skutečně povážlivá. V zemědělství není dosud možno mluviti o nějakém opravdu zvláštním zlepšení. Je pravda, že zavedením obilního monopolu obnovila se částečně rentabilita produkce rostlinné a tím jednoho zemědělského úseku, že byla zaznamenána v důsledku toho zlepšená kupní síla venkova, ale loňským rokem vzestupem cen všeho, co zemědělec kupuje pro svou potřebu, a velmi citelným poklesem produkce živočišné zbaven byl zemědělec ve velké míře i dobrých výsledků lepšího zpeněžení produkce rostlinné. Průměrně zvýšily se u zemědělské produkce výrobní náklady nejméně o 20 až 25% a ve srovnání s rokem 1936 klesly v minulém roce průměrné ceny u dobytka hovězího nejméně o 50 hal. a u vepřového o 82 hal. Počítáme-li na př. jen u vepřů s průměrnou váhou kolem 70 kg, znamená tento pokles při živnostensky zpracovaných asi 280.000 vepřích více než 160 mil. Kč ročně, oč zkráceni byli jsme my, především malí a střední zemědělci, chovatelé vepřového dobytka. Dnes se tyto poměry ještě zhoršily. Pokles ceny dobytka je daleko značnější a v našem pohraničním kraji pohorském je situace tím horší, že při hovězím dobytku spekuluje se dnes na snížení cen s nebezpečím slintavky a kulhavky, a pro vepřový dobytek dnes při nízké ceně 5 Kč za 1 kg živé váhy dokonce není možno nalézti odbytu. A při tom dovezeno bylo loňského roku o více než 100.000 kusů vepřů nežli činily smluvní kontingenty, především ze států Malé dohody, čímž také více než pádněji a očividněji je prokázána malost a ubohost té výtky, která nám byla přisuzována, že prý příčina ochladnutí přátelství malodohodových států, zejména Jugoslavie, byla ta, že jsme bránili nadměrnému dovozu vepřů z těchto států.

Nebýti dnes zabezpečení obilní sklizně obilním monopolem, byly by poměry v zemědělském podnikání opravdu již katastrofální. K velké žalosti některých pánů musím potvrditi tu skutečnost, že ti, keří dlouho posuzovali obilní monopol podle určitých názorů úmyslně a tendenečně šířených a dívali se nevraživě na tento způsob zpeněžování obilní ssklizně, dnes při tak povážlivém poklesu cen živočišné produkce říkají: Zaplať pánbůh, že máme aspoň zaručeny obilní ceny!

Nutnost řízeného obilního hospodaření tak, jak jej začal propagovat nynější předseda vlády dr Hodža jako ministr zemědělství, a jak v jeho intencích pokračuje nynější ministr zemědělství dr Zadina, uznává se dnes všeobecně a říká se, že je třeba jej zavésti také v ostatních odvětvích zemědělské výroby.

Ale je zajímavá jedna věc, a to ta, že otázka řízeného hospodářství v zemědělství má mnoho nepříznivých kritiků, ačkoliv toto hospodářství a zásahy státu a veřejné moci v jiných oborech podnikání se plně vítají a schvalují. Před vánocemi jsme byli zde svědky několika podobných zásahů, které byly uzákoněny jak pro vrstvy podnikatelské, tak pro vrstvy dělnické. Byl to zákon o prodloužení platnosti hromadných pracovních smluv, dále zákonné opatření proti zastavování provozu některých podniků, proti hromadnému propouštění zaměstnanců, opatření o úpravě některých výpovědních lhůt atd., tedy řízené hospodářství v otázkách mzdových a dělnických. Zrovna tak, jako na př. prodloužení platnosti vládního nařízení o úpravě poměrů v konfekci a výrobě šatstva a řada jiných, daleko vážnějších a větších opatření není nic jiného nežli zásah státu, veřejné moci do soukromého podnikání. V těchto oborech se to žádá, schvaluje a uznává, ale je zajímavo, že jakmile jde o výrobu naši, zemědělskou, tu se tato opatření podceňují. kritisují a odsuzují. Jednak se litují zemědělci, že prý se omezují ve své svobodě a volném podnikání, že prý je to také nedobré v zájmu státní pokladny, která prý musí v určitých případech něčím přispívat, ačkoliv v jiných oborech řízeného hospodářství nikterak se tato nešetří. A konečně při řízeném hospodářství zemědělsk ém vůbec nejde prý jen o to, hospodářství říditi, ale také o to, kdo toto hospodářství řídí a zda takovým způsobem, aby nad zájmy jednotlivce a stavu vždycky zvítězil zájem státu. Pan posl. Stanislav v rozpočtové debatě před vánocemi zde dokonce řekl. že prý ani bolševi smus, ani fašismus, tedy hitlerismus - neohrožuje náš hospodářský i politický život v našem státě tak mnoho jako systém řízeného hospodářství, zaváděný prý ministerstvem zemědělství.

Pokud jde o omezování svobody a volnosti zemědělcovy, to už je dnes po několikaleté zkušenosti překonaná fráse. Tato fráse už netáhne, ač se zase s některých a týchž míst volá po určitém omezení hospodaření, zejména pokud jde o podniky větší. Je pravda, že už jsme již před zavedením obilního monopolu a správně se toho ve své řeči v rozpočtové debatě dotkl kol. Hrubý - poukazovali na některé obtíže, které s tímto způsobem zpeněžení obilní sklizně nastanou. Zejména jsme poukazovali, že v letech úrody budou určité potíže a že monopol má dva úkoly, nejen nakupovat, nýbrž také prodávat, a tento úkol je těžší, neboť každý přebývající vagon dělá starosti, co konec konců s ním. Proto je přirozeno, že, poskytne-li se nám záruka, že všecko odbudeme, že se nám všecko přiměřeně zaplatí, bude nutno také dbáti případných předpisů, abychom tuto velikou skutečnou výhodu pro nás také na trvalo a bez ohrožýní umožnili i do budoucna.

Máme dnes pevné ceny a přišly také určité předpisy, poněvadž přijíti musely. A jde o to, zdali výhody pevných cen vyvažují nějaký ten předpis, a o tom dnes už není sporu. Předpisy, i když se dnes dotýkají určitých zájmů několika jednotlivců, vždycky směřují k zájmu celku, a to je zde hlavní věc.

Podle nabytých zkušeností a vzájemném porozumění se pak tyto předpisy mění a mírní. Byli jsme svědky v poslední době na př. toho, že Obilní společnost propouští velkou řadu revisorů, poněvadž se její zásahy vžily a revisorů není tolik potřebí jako s počátku.

V krajích, kde se vžilo v minulosti dobrovolné zemědělské družstevnictví, zejména skladištní družstevnictví obilní, jehož význam tak krásně a nade vší pochybnost ocenil nedávno sám pan president republiky, tam se vůbec nepociťovala nějaká tíha omezení volnosti a svobody zemědělcovy. Naše zemědělské družstevnictví vůbec umožnilo a stalo se nejdůležitějším základem a fundamentem celého zpeněžování obilní produkce vůbec. Význam a rozsah jeho stoupl a přirozeně se uplatnil o obilním hospodaření. Avšak tento zjev způsobil na mnohých místech překvapení, obavy a konec konců také závist. Ukázalo se však, že naše agrární politika během minulých 30 až 40 let se nezaměstnávala pouhým politikařením, že jsme se nespoléhali jenom na nějaké zásahy a pomoc státu, nýbrž že jsme cestou svépomoci pomáhali zejména drobnému z emědělci, abychom společným postupem v intenci té veliké pravdy, že, co je jednomu nemožno, všem dohromady je snadno, čelili liberalisticko-kapitalistické spekulaci a novodobé porobě, která minulého století ovládala celý náš hospodářský život.

Pánové, kteří dnes útočí na naše zemědělské družstevnictví, nemají vůbec o těch věcech ani ponětí a nemohou vůbec věděti, co zemědělské družstevniictví zejména pro malého zemědělského člověka znamená. Říká se - a dotkl se té věci tady minule p. posl. dr Klapka - že celé obory podnikání, které dříve konali jednotlivci, přecházely a přišly tímto způsobem do sféry družstevní. Já se pamatuji dobře, jak to za mých mladých let vypadalo v našem kraji, a jinde tomu bylo jistě podobně.

Obilní obchod v Novém Městě n. Met. a v celém okolí ovládali 3 lidé, Glaser, Geldzeiger a Maizl, jinému bylo sotva možno obilí prodati. Jetelové semínko nekoupil u nás žádný než Spiegel, Sachsl, Stern a Stránský. Cukrovku jsme nemohli prodati jinému nežli Bondymu a Hellmannovi.

Slavná sněmovno, snad z těchto lidí, pokud jsou živi, jsou dnes dokonce národovci a vlastenci, ale tenkrát nedali nám nejmenší naděje, že by nejen s námi zemědělci, ale s naším národem smýšleli nějak příznivě a pěkně. A je zajímavo, že některým pámům dnes je líto toho a že by si přáli pro nás návrat starých časů a také návrat tohoto bývalého našeho hospodářského ponížení. A bylo to, slavná sněmovno, pro nás opravdovým ponížením, pro každého zemědělského člověka, když jsme na trhu třeba ráno od tmy stáli na rynku nebo na podsíních v Novém Městě, v Dobrušce, Jaroměři atd., kde jsme trpělivě a pokorně čekali, až těmto pánům se uráčilo v 11, 12 hodin a ještě později přijíti a nabídnouti nám nejnižší ceny, jichž odmítnutí znamenalo naložiti pytle na fůru a jeti domů, anebo složiti je tam někde v průjezdu hostince a za týden přijíti znovu, aby se tatáž procedura opakovala.