Větší rolník, který nabízel větší množstství stejnoměrnnějšího obilí, ten přece lépe odbyl tato větší kvanta, ale nejhůře bylo s drobným rolníkem a s malorolníkem. Naše družstevní zpeněžování obilí vzniklo tedy ne z nějakého justamentu, z nějakého vzdoru, vzniklo z nevyhnutelné potřeby osvoboditi a pozvednouti malého a drobného zemědělského člověka. Šťastně jsme překonali všechny prvopočáteční potíže, a těchto obtíží se stavělo nám v cestu tuze mnoho. Obětavě zdolávali jsme velkou řadu finančních překážek. Sám se pamatuji na doby, kdy mnozi z nás jako členové ředitelstev družstev podepisovali jsme směnky do větší výše, než zač stály celé naše hospodářské usedlosti. Rostli jsme pomalu, nerostli jsme překotně, ale rostli jsme jistě, poněvadž tato myšlenknka byla zdravá a cíl byl poctivý. Během 30 až 40 roků - a to se musí při tom zdůrazniti a uvážiti - ne na základě nějakého diktátu, nýbrž na základě dobrovolnosti mohli jsme dnešní zpeněžování obilní sklizně podepříti svými ústředními, zase na základě dobrovolnosti utvořenými organisacemi a svazy tak, že tato naše usilovná a neúmorná práce stala se předmětem nejen překvapeni, nýbrž i obav, stala se předmětem závisti a útočných polemik.

Četli jsme nedávno v "Přítomnosti" v článku "Hospodářská moc agrární strany", četli jsme to dále v článku pana Beneše, kde tento se hrozí toho, co prý máme kampeliček po našich vesnicích, co v nich máme vkladů, co máme družstev a s jakými aktivy, kolik vkladů máme prý v okresních hospodářských záložnách. P. posl. dr Novák včera z tohoto místa projevil velkou obavu, zda prý f.inanční prostředky v okresních hospodářských záložnách slouží jenom národním a vlasteneckým úkolům, ač pokud se pamatuji, nebylo zde té starostlivosti, když se zde projednávala otázka Fénixu. Tenkrát se zachovávalo až nápadné "perpetuum silentium." A je zajímavé, slavná sn ěmovno, že v těchto úvahach se píše o tom, a zejména ti, kteří s námi ¨olemisují o těchto otázkách, doznali jednu velikou pravdu. Píší totiž, že prý se "nedá rozeznati opravdu, co je zemědělské a co je agrární, ježto prý zde všecko splývá dohromady, a průkopníci agrarismu našli prý nejlepší pole své působnosti v budování a rozšiřování družstevní myšlenky. To prý se nedá nijakým způsobem popříti". Pro nás, slavná sněmovno, je to konec konců nejkrásnějším vysvědčením, zejména proto, že, jak jsem řekl, dělo se to na základě dobrovolnosti, i když zde bylo samovolné podřizování se určité družstevní disciplině a kázni, a to proto, poněvadž to všecko nám přinášelo jisté hospodářské úspěchy. My se necítíme nijak omezováni ve své svobodě a volnosti, jak to hledí namluviti někteří lidé, kterým to všecko je španělskou vesnicí.

Slavná sněmovno, podle závěrečného účtu za r. 1936 doplatil stát na hospodaření Obilní společnosti dosud 240 mil. Kč. Z toho za první rok 37 1/2 mil. Kč, za druhý rok 125 mil. Kč a záloha na třetí rok činí 77 1/2 mil. Kč. Z těchto cifer, které byly doprovázeny různými výklady s průhlednou tendencí, připadá však na akce z příkazu vlády, na zlevněné žito pro chléb nezaměstnaným 20 mil. Kč, na zlevněný ječmen pro lihovary v důsledku zajištění levných brambor pro obyvatelstvo v minulých letech 17 mil. Kč, 12 mil. Kč na závazky z dovozu malodohodového obilí, 95 Kč. mil. na udržování t. zv. železné zásoby pro účely vojenské, 20.000 vagonů pšenice, což všecko jsou položky, které by stát musel platiti, i kdyby tady nebylo obilního monopolu a řízené hosodářství v obilní sklizni.

Ostatní částky jsou cenové rozdíly u zásob pšenice a žita za léta 1934 a 1935, podpora vývozu sladu zlevněným ječmenem atd., takže výše vlastních nákladů řízeného obilního hospodářství činí za 3 léta 145 1/2 mil. Kč. Je to výdaj menší než 50 mil. Kč ročně, a tento výdaj stojí jistě za stabilisaci obilních cen a také za ochranu konsumenta před zdražením chleba a mouky.

Podle údajů Státního statistického úřadu za dobu let 1930 až 1936 byly v letech volného obchodu 1930 až 1933 průměrné ceny jednoho kg chleba 2˙28 Kč a 1 kg mouky 2˙97 Kč. V letech obilního monopolu činila průměrná cena 1 kg chleba 2˙09 Kč a 1 kg mouky 2˙87 Kč. Snížil tedy obilní monopol ceny chleba průměrně o 19 hal. na 1 kg a u mouky o 10 hal. na 1 kg. A toto snížení se provedlo při zvýšených cenách obilních. Co to znamená, to možno oceniti při celkové spotřebě chleba a mouky, a Státní statistický úřad dokazuje, že za 3 léta hospodaření obilního monopolu ušetřil monopol konsumentům 254 mil. Kč. Zatracený, jak se říká, obilní monopol zajistil konsumentům levnější chléb a mouku, než mají snad všude jinde na světě, a při tom také zvýšil cenu žita na př. v r. 1933 z 86 Kč a stabilisoval ji okolo 130 Kč.

V tomto směru mohou býti všichni, kteří poukazují, že toto hospodaření neslouží celku, nýb mohou s dobrým svědomím přiznat, že obilní řízené hospodářství tak, jak je u nás vedeno, neslouží ani jedinci, ani jednomu stavu, nýbrž celému národu a celému státu. Pan posl. Stanislav nemusí mít ani u obilního hospodářství řízeného ministerstvem zemědělství větší strach z tohoto hospodaření než z bolševiků nebo Hitlera, jak říká, jedině snad může litovat, že v minulých dobách, už před válkou na našich vesnicích jsme uváděli první ve skutek družstevní myšlenku a vypořádali jsme se s problémem, kterým se dnes zabývají některé státy, s problémem, který dnes hýbe celým světem, totiž s problémem arijců a nearijců, za co jsme byli nedávno poctěni titulem "zelení rasisté", a řeklo se o nás, že se to učíme od Třetí říše, ačkoliv my jsme si to u nás vyřešili daleko dříve než ještě o dnešní Třetí říši vůbec bylo nějaké ponětí.

Ještě bych se chtěl několika slovy zmínit o t. zv. krmivové politice Obilní společnosti, kterážto otázka zejména v posledních letech je předmětem velkých polemik a živých debat. Popírá se totiž význam obilního monopolu pro malé zemědělské podniky do 5 ha výměry, kterých je 70% z celkového množství zemědělských podniků, jakoby tyto podiky neměly žádný zájem na zpeněžení obilní sklizně, ale jen na zpeněžení produkce živočišné. Je pravda, že z tohoto počtu zemědělců do 5 ha výměry je skutečně alespoň jedna třetina těch, kteří obhospodařují výměru do 1 ha a kteří se ve skutečnosti nemohou považovat za opravdového zemědělce, neboť hlavní pramen výživy nenacházejí v zemědělství, nýbrž v jiných zaměstnáních, buď nezemědělských vůbec nebo pracují námezdně na vesnicích ve větších zemědělských podnicích. To konec konců platí značnou měrou i o těch, kteří obhospodařují nejvýše 2 ha půdy. Je pravda, že malý zemědělský závod se věnuje poměrně více produkci živočišné než rostlinné. To však nedokazuje, že ochrana produkce rostlinné byla by pro malé zeměd lské závody bez významu nebo dokonce škodlivá. Říká se, že je prý příčínou zdražení přikupovaných krmiv. Rozebereme-li to do důsledků, není tomu tak. Ze zkušeností zejména posledních let - dříve jsme nemohli ani dospěti ke správnému názoru, poněvadž tu nebyla řádná statistika - dnes, kdy je na základě záznamů prováděných v obilních knížkách možno dobře sledovat, jak který zemědělský podnik odvádí mnoho obilí, můžeme se bezpečně přesvědčiti, jak tato věc vypadá. Vidíme, že v našich obcích je řada zemědělců i od dvou do pěti hektarů, kteří značnou část svého obilí prodají, a u zemědělců od 5 do 10 hektarů, tedy u zemědělců nijak velkých, je příjem z obilí velmi podstatnou částí veškerého příjmu z hospodářství vůbec.

Jsou ovšem velmi značné rozdíly i při stejné výměře závodu, a to podle jejich organisace a podle jejich vedení. Jeden z nich může mít značný zájem na cenách produkce rostlinné, jiný zase na cenách produkce živočišné, a je také možno, že někdy menší závod prodá více obilí než třeba závod větší, podle tohho, jak tento podnik a závod je organisován a veden. Já z vlastní zkušenosti, slavná sněmovno, uvedu, že ve svém 25 ha hospodářství prodám podle průměru minulých tří let ne více než 100 q obilí. Můj soused vedle mne, který má 24 ha zemědělskou usedlost, prodá 250 q obilí a soused můj s 15 ha prodá 120 q obilí podle záznamů v obilních knížkách. Mohl bych uvésti zajímavé doklady, jak tento způsob prodeje obilí u mnoha zemědělců vypadá.

Tam, kde třeba není přímého zájmu, slavná sněmovno, nastupuje zase velmi veliký zájem nepřímý. Malý zemědělec, který nemá přímého zájmu na zpeněžení obilí, vypomáhá-li ve větším podniku zemědělském v obci, jak to často bývá, má možnost získati větší odměnu ve způsobu mzdy, která je umožněna v tomto větším zemědělském podniku lepší tržbou, a konečně, může-li střední a větší závod produkovati za slušnou cenu více obilí, nepotřebuje tento střední a větší závod zemědělský konkurenčně vystupovati v těch odvětvích zemědělské produkce, které byly, jsou a budou výsadou a doménou zemědělce malého, a to je pěstování dobytka vepřového a ostatního drobného zvířectva.

Konečně nelze přejiti mlčením, že projevují se aspoň dnešní částečně rentabilní ceny obilní produkce velmi opravdovým oživením práce našich venkovských živnostníků, kteří tuto skutečnost také velmi dobře chápou, a také u průmyslů, které pracují pro zemědělství, jako továren hospodářských strojů a řady průmyslů jiných. To je, slavná sněmovno, mnoho viditelných a příznivých dokladů toho, jak už zabezpeční práce jednoho odvětší zemědělské výroby působi příznivě na ostatní národní hospodářství. Ale viděti to, předpokládá znáti do jisté míry souvislost celého národního hospodářství a nehodnotiti cenové prostředky agrární politiky pouze z úzkého hlediska stanoveného, řekněme, určitým politickým stranictvím.

Pokud se týče krmiv, na jichž vysoké ceny se často poukazuje, může zejména jíti o oves, kukuřici, otruby a pokrutiny. Nejrozšířenějším krmivem v řadě krmiv obhospodařovaných Obilní společností je oves, který také vykazuje největší obrat, jak pokud se týče množství, tak pokud se týče peněz. Ceny ostatních krmiv pak jsou stanoveny dosti pečlivě v poměru obsahu krmné hodnoty své k ceně a obsahu krmné hodnoty ovsa, poněvadž by nebylo myslitelné, aby stanoveno bylo zde určité cenové rozpětí mezi cenami obilí a na př. pokrutin vzhledem k rovnováze, aby Obilní společnost nebyla zbytečně zatěžována nabídkou a odběrem krmného a méně hodnotného obilí, když by bylo daleko lépe a snadnější umožniti levnějším nákupem třeba kukuřici, pokrutiny a jiná jadrná krmiva.

Pokud se týče ovsa, mají na jeho zvýšené ceně nesmírný zájem právě malí zemědělci nejchudších horských okresů. Na př. v našem okresu pohraničním, v Novém Městě n. Metují, z celkové výměry 1800 ha ovsa jsem zjistil, že zemědělci do výměry podniku 10 ha mají oseto z této celkové výměry 2/3 celé plochy jedině z toho prostého důvodu, že prodej ovsa u nás vedle žita skýtá takřka jediný příjem malého horského rolníka. Bylo by jistě nesvědomitostí, aby tento jeho příjem snížením ceny ovsa se zmenšil.

Pokud se týče otrub, tu není už podstatných velkých rozdílů mezi cenami před obilním monopolem a cenami dnešními. Před obilním monopolem byla cena otrub podle výše ceny pšenice a žita asi od 80 do 110 Kč. Dnes jsou ceny otrub od 90 do 100 Kč. Snížením pak ceny dalšího - dříve hojně používaného k rmiva, kukuřice, kde je průměrné zvýšení ceny 40 až 45 Kč za 1 q, postiženi by byli zase nejvíce zemědělci slovenští (Posl. Danihel: Sú postiženi i tak!), poněvadž cizí kukuřice dnes už k nám nepřichází tak do obchodu, a na slovenské zemědělce ovšem nutno míti a vzíti také náležitý zřetel. (Posl. Danihel: Chvala bohu, že to uznávate!) Jistě jsem rád, že je to od vás potvrzeno.

Pokud se týče ceny pokrutin, kde je cenový rozdíl nejvyšší a na který se také nejvíc poukazuje, nepřicházejí pokrutiny podle důkazu, který jsem zjistil, vůbec u malého zemědělského člověka v úvahu. V mé obci a ve všech okolních obcích u nás zemědělci do 5 ha podle přesného vyšetření pokrutin vůbec nekupují, zemědělci od 5 do 10 ha jen velmi malým procentem, a já sám ve svém 25 ha hospodářství koupím průměrně ročně asi 15 q pokrutin, abych upravil a doplnil krmnou dávku pro své dojnice. Proto požadavek snížení monopolních cen krmiv je naprosto nemožný, neboť jeho provedením by byli existenčně poškozeni a ohroženi předně malí horští zemědělci u ovsa a ječmene, zemědělci slovenští a podkarpatoruští u kukuřice, naše mlynářství u otrub, a jestliže by se někomu prospělo snížením cen pokrutin, tak by to byla, slavná sněmovno, na prvém místě velkostatkářská výdojná hospodářství a margarinářský průmysl, a co je tak pracně vybudováno na zajištění naší rentability cen obilních, by bylo úplně podvráceno a my zemědělci bychom byli vrženi do daleko těžších hospodářských poměrů, než jsme byli před tím.

Úpravou cen krmiv jsou zemědělci vedeni k tomu, aby tak, jako to vždycky bývalo, uhrazovali nejvíce potřebu jadrných krmiv ze své vlastní obilní sklizně. Kdo má jen trochu znalosti malého i většího zemědělského podnikání v minulých dobách, ví, že určitá část obilí se doma vždy zkrmovala a že nepoměr cen obilí by i toto obilí dnes vyhnal na obilním trhu do náruči obilního monopolu, jak jsme toho byli v jedné době svědky, a to na úkor jakosti dodávaného obilí, čehož následek by byl, že by se množily stížnosti na jakostní srážky. Úprava cen krmiv byla nutnou sebeochranou nejen obilního hospodářství samého, nýbrž celého našeho zemědělství, které by se podrytím obilního monopolu octlo zase v dřívější beznadějné situaci. Ovšem jedna věc je tu velmi závažná, že zde chybějí současná opatření, pokud se týče cen produkce živočišné.

Ale je zde, slavná sněmovno, ještě jedna velmi důležitá otázka, která dnes, zejména dnes nabývá velkého významu a váhy. Řízené obilní hospodářství, jak se u nás provádí, i když jsou zde určité vady, které konec konců musím připustiti, poněvadž je to dílo lidské a pokud víme, ani Pánu Bohu se nepodařilo všechno na světě tak uspořádat, aby se to všem líbilo, vždyť konec konců máme na to svědky, že lidé nejsou spokojeni se žádnými zařízeními, která zde máme - tedy toto řízené hospodářství, i když má určité vady, nabývá čím dále většího významu v obraně státu a podle vážných názorů vojenských odborníků nutno přivést v soulad s brannými přípravami technickými i branné přípravy hospodářské, a to jak pokud se týče armády, tak pokud se týče všeho ostatního obyvatelstva. V poslední válce, jak jsme byli svědky, toto všecko zklamalo a způsobilo velké zmatky. Právě dnešní naše obilní hospodářství umožňuje v případě potřeby nutný přechod z hospodářství mírového do hospodářství válečného, aniž by nastaly nějaké poruchy. Obilní monopol a jeho zařízení je takovou institncí, která by tyto předpoklady umožňovala způsobem, jak se dnes dokazuje, více než dokona lým. Vojenští odborníci soudí, že ať se již dnes názory národohospodářů na existenční oprávnění organisace našeeho obilního hospodaření různí v době míru, a to třeba velmi podstatně, jak jsem se také zmínil, nutno prohlásiti s hlediska zájmů a cílů hospodářství branného, že tyto organismy mají pro případ obrany státu vrcholný význam.

Pokud se obilního opatření týče, můžeme být prý dík těmto organisacím bez vážných starostí, že přechod do branné pohotovosti by byl nějak rušený, že však daleko hůře je to s otázkou produkce živočišné, kde by mohly nastati velmi vážné hospodářské poruchy. Produkce masa prý je sice kryta, nečinila by, zejména v prvních měsících obranné pohotovosti státu, nějakých značných obtíží, ale pokud se prý týče otázky tukového hospodaření, zde je veliká mezera, je zde velké nebezpečí, které by mohlo míti velmi vážné následky, ježto podle pravdy v dnešním mírovém stavu spoléháme se téměř 50% krytím této potřeby na dovoz ze vzdálené ciziny.

Je však veliké štěstí, praví se v další úvaze, že máme značně rozšiřen svůj vlastní průmysl mlékárenský, který by přebytky mléka v pří padě potřeby odborně zpracoval a dal k dispo sici válečné aprovisaci. Problém tukové po třeby je prý nerozlučně spojen s organi sací výroby a zpeněžení mléčných výrob ků. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) A tak průmysl výroby umělých tuků konec konců přišel by do velmi těžkých ne snází v případě nějakého delšího trvání valeč ného nebezpečí.

Mnoho se píše o našem mlékárenském druž stevnictví a mnoho se také kritisuje, jako by ono bylo příčinou neudržitelných cen dnešních ve zpeněžování mléka. Při tom však není možno se dívati jen na nejbližší okolí Prahy a velkých měst. Ohromná většina mlékařících zemědělců nemá štěstí, aby byla v nejbližším okolí takových význačných středisek konsum ních, jako je Praha a jiná města. Ale právě tam u nás, velmi daleko, kde jsme velmi vzdá leni od těchto středisk, tam družstevní prodej mléka, jako dříve družstevní prodej obilí, zna mená veliký a nesmírný zásah ve směru za bezpečeného stálého odbytu a odvrácení ještě dalšího poklesu cen, který by byl přirozeně nastal. A konečně, slavná sněmovno, proč jsme zakládali družstevní mlékárny? Poněvadž jsme se snažili odvrátit od sebe zase to ponižující postavení, ve kterém jsme se my, mlékařící zemědělci, nalézali, dokud byl tento obchod svěřen jedině rukám jednotlivců. Nepaušalisuji, byli a jsou také hodní mlékaři, ale říkám, že řada těchto jednotlivců často nepěkným způsobem zacházela s námi, s ohromnou většinou mlékařících zemědělců.

Nutno dnes, praví se dále v tomto projevu vojenského odborníka, připravovat se vší obezřetností podstatné zvýšení tuzemské, domácí základny tukové. Dnešní boj mezi zemědělstvím a průmyslem umělých tuků by byl likvidován, jakmile by veřejným zájmem byl průmysl umělých tuků jedlých donucen zpracovávati suroviny jedině domácí, to jest tuky přirozené, máslo, sádlo, lůj a tuzemské olejnaté rostliny. Výrobou jedlých tuků jen z domácích surovin byla by okamžitě posílena obrana státu. Tolik tento vojenský odborník, pokud se týče zásobování obyvatelstva i vojska v případě určitého válečného nebezpečí a konfliktu.

Teď si, slavná sněmovno, připomeňme, jakou ohromnou odpovědnost béřou na sebe ti, kteří tuto skutečnost jako slepí stále a stále přezírají, co si béřou na svědomí ti, kteří bez ohledu na nás a na význam naší produkce živočišné z nepochopitelných důvodů brání se našim zřejmým požadavkům v otázce pronikavé ochrany a zabezpečení práce československého zemědělce ve směru vyřešení jeho potřeb, jež jsou dnes tak nad slunce jasně dokázané a z potřeby a významu obrany státu odůvodněné. Neradi bychom v této otázce doznali takového zadostučinění, jako v řadě problémů jiných, na př. v poslední době v otázce mlynářské, kde přes výtky, které byly pronášeny, zejména také v zemědělském výboru, pokud se týká úpravy poměrů v mlynářství, dnes hlásí potřebu této úpravy i ti, kteří svého času velmi ostrým způsobem proti této úpravě postupovali a nám ji jako omezení volnosti živnosti mlynářské vyčítali. (Posl. inž. Schwarz. Nevíte o tom, kdo to byl?) Vy jste to byl také. (Výkřiky posl. inž. Schwarze. - Mistopředseda Taub zvoní.)