I v jiné otázce, která je také pro zemědělský stav tak ožehavá, přinášela úvaha vojenského odborníka veliké memento a sice o zajištění pracovních sil v zemědělství. Praví se tam (čte): Úkoly, které čekají zemědělce v době branné pohotovosti státu, jsou tak veliké a tak odpovědné, neboť zůstane pravdou, že jedině zemědělec může čeliti tomu nejhroznějšímu nepříteli, který rozkládá i ty nejskvělejší armády, totiž nedostatku živobytí. Má-li zemědělec těmto svým úkolům plně vyhověti, pak musí býti již v době dřívější, preventivně v době míru postaráno o to, aby namáhavá práce na selské hroudě nebyla ponechána v době brannosti jenom starcům, ženám a dětem. Zemědělské podniky mají pro obranu státu stejnou, ano i větší důležitost, jako podniky průmyslové, a není důvodu, proč by neměla býti řešena otázka zabezpečení sil v zemědělských podnicích jinak, než v podnicích jiných, důležitých pro obranu státu. (Tak jest!) Jestliže dnes při určité výši počtu nezaměstnaných máme v zemědělství citelný nedostatek nejen kvalifikovaného, nýbrž také nekvalifikovaného dělnictva zemědělského; jestliže čím dále hrozivější jest odliv zemědělského člověka do měst, jak správně řekl nedávno kol. Hrubý, "co potom", abychom se ptali. Pak nepomůže. slavná sněmovno, nic jiného, než řádné zabezpečení a umožnění rentability zemědělci ve všech směrech jeho podnikání i v ohledu produkce živočišné, aby on i jeho dělník mohl býti řádně a spravedlivě honorován. V nedělních "Lidových listech" bylo napsáno, že kněz nesmí mlčeti a přihlížeti lhostejně k tomu, aby zemědělský dělník byl vykořisťován mzdou 1˙20 Kč za hodinu. Ale já se ptám, slavná sněmovno, jak může dnes malý a střední rolník při tak nízkých u nás cenách, zejména vepřového a hovězího dobytka a mléka a při té zvýšené disparitě, pokud se týče výrobků průmyslových, honorovati svého spolupracovníka, svého zemědělského dělníka tak, jak by si ve skutečnosti přál, když sám těžko ku konci roku se dopočítává, když se musí spokojiti s minimálním příjmem raději než žádným, poněvadž hospodářství našeho zemědělského lidu jest jiné, než přesná vědecká kalkulace, neboť my musíme vyráběti třebas i ztrátově, poněvadž nemůžeme jiným způsobem uplatniti svých pracovních možností. Kdybychom měli zavésti dnes do zemědělské výroby kalkulaci podle průmyslu nebo obchodu, nemohli bychom vůbec vyrábět, nebo za daleko jiných cen. A já bych se rád podíval na to, jaká by byla dnes požadována cena mléka, kdyby je na př. vyráběli průmyslníci ve svých továrnách. (Výborně!)

Pan posl. Mikuláš zabýval se malou výnosností státních lesů a statků a snesl tu spoustu čísel, ze kterých mělo vysvitnouti, že státní statky a podniky jsou nerentabilní, pasivní a že z toho nutno vyvoditi určité důsledky. Vysvítá z toho všeho, že ani velké podniky zemědělské nebyly ušetřeny krise, zejména měly-li ještě zvláštní povinnosti, a to zaměstnávati více zaměstnanců, než kolik si jich mohl vydržovati malý a střední zemědělský podnik, který, když pracuje se ztrátou, omezí přirozeně počet svých zaměstnanců na nejmenší míru a dře se na vesnici se svou ženou a dětmi, aby zachránil svůj podnik, čili jak na vesnici říkáme, svoji ch alupu, aby ji udržel pro ty, kteří přijdou po něm. Ale na druhé straně nemohly státní podniky často hospodařit tak obchodnicky, jak by ve skutečnosti chtěly. Mám případ ze své vlastní zkušenosti, že v době poklesu konjunktury zelinářské vedl jsem deputaci malozemědělců z Královéhradecka k panu ministru zemědělství, aby státní statky na Smiřicku nepletly se do pěstování zelí a ostatní zeleniny vůbec, poněvadž prý tím konkurují malým zemědělcům, ataké se velmi střežilo to, jakým způsobem dbají větší statky nařízení ministerstva zemědělství, na př. pokud se týče osevních ploch nebo určitých regulačních zásahů. To však neznamená, že tam, kde je odůvodněný požadavek podrobiti zemědělskou půdu státních statků drobnému pozemkovému př.ídělu, nebudeme se toho tak rázně a důsledně domáhati. Byly v tom směru učiněny také s naší strany už velmi vážné kroky a daleko před tím, než to bylo propagováno na př. se strany p. posl. Mikuláše, neboť stanovisko jiných politických stran a také strany p. posl. Mikuláše bylo v této otázce důsledně daleko jiné, než které od počátku neochvějně uplatňovala strana naše. Ale já bych chtěl poukázati také zejména na to, že otázku drobného přídělu půdy nutno sledovati a posuzovati i všude tam, kde nenaskytne se na př. příležitost jen velkých stá tních statků, ale kde naskytne se každá příležitost ke změně majetkového vlastnictví ať již statků zbytkových nebo jiného většího pozemkového majetku vůbec. (Výborně.) Ministerstvo zemědělství sleduje svědomitě tuto na výsost vážnou otázku ve zřízení t. zv. kolonisačního fondu i tam, kde nejde o zásah do t. zv. zabraného majetku.

V posledníní době jsme téměř v každém kraji svědky povážlivého zjevu, že nabývají zemědělskou půdu lidé, kteří nemají k zemědělství přímého nebo úzkého vztahu. Uvedu případ z nejbližšího okolí mého kraje. V našem kraji v r. 1924 přidělen byl z panství Schaumburg-Lippe dvůr Malá Skalice zemědělskému, hospodářskému, výrobnímu, úspornému a stavebnímu družstvu za vedení sen. Klečáka a nějakého ředitele nemocenské pojišťovny někde blízko u Prahy. Toto úsporné družstvo tak úsporně hospodařilo, že konec konců za několik roků dohospodařilo a že se hledělo za každou cenu zbaviti toho objektu, aby zachránilo aspoň to, co se zachránit dá. Slavná sněmovno! Tento dvůr je nejkrásnějším dvorem v našem okolí. Je to dvůr tam na Úpě, kde jsou nejkrásněji meliorovaná a regulovaná luka, kde jsou nejkrásnější pozemky, kde již před válkou se pěstovala řepka, dvůr v krajině, kde dnes v těchto vážných dobách, třeba na hranicích státu, jsou lidé do jisté míry uspokojeni, v krajině, kde podle proroctví Sibylina a slepého mládence se říká, že prý když bude v Čechách nejhůře tam, mezi řekami Metují a Orlicí a v okolí, se neublíží ani slepici. Dvůr ten měl mimořádný význam pro drobný příděl.

V poslední době se stalo, že tento statek i při tom velikém požadavku rozparcelování, při tom velkém hladu po půdě, jak se říká, malých zemědělců, že tento statek se nerozparceloval mezi drobné zemědělce, ale že požádal pozemkový úřad, aby prý z důvodů nerentability a nemožného hospodaření (na tak krásném výnosném statku) bylo umožněno prodat jej soukromému jedinci, který neměl dosud se zemědělstvím žádných styků. A toto se podařilo. Ale co bylo ještě zajímavější, že toto zemědělské družstvo mělo v nájmu při tomto svém objektu ještě 9 ha velmi dobrých zemědělských pozemků, které spadají do sféry reservace pro t. zv. rozkošskou nádrž, a že při převodu do majetku tohoto je dnotlivce děly se intervence, aby těchto 9 ha pozemků získal tento jinak docela hodný jednotlivec. A my jsme musili vynaložiti všechno své úsilí, abychom přesvědčili pozemkový úřad, že to není možno, a také jsme proti intervenci pánů, kteří měli k panu kol. Mikuláši velmi blízko, dosáhli toho, že těchto 9 ha pozemků bylo propachtováno drobným zemědělcům.

Chtěl bych říci, že jestliže na jedné straně dovedeme uplatňovati tímto způsobem určité požadavky v parcelaci, že musíme v těch sférách, kde máme možnost, ukázati opravdu své intence a lásku k drobnému lidu, jak ji propagujeme a hlásáme na schůzích i ve skutečnosti.

V nynějším nedostatku zemědělského dělnictva, zejména v našich pohraničních okresích, které ópravdu mají ohromné množství dělnictva umístěno na opevňovacích pracích, kterýžto nedostatek je opravdu katastrofální, považoval bych za dobré, aby zemědělská práce byla prohlášena za nějak všeužitečnou, aby se jí nemohl nikdo v případě nutnosti a hledání zaměstnání vyhýbat a nesměl ji odmítat, zejména pokud jde o mladé nezaměstnané lidi. Dovedu si zrovna tak jako moji kolegové těžko představiti, jak by se pohyboval nějaký takový nezaměstnaný redaktor, který dnes nemá o zemědělství vůbec praktického ponětí, ale který nám kritisuje každé zemědělské opatření, který nerozumí vůbec tomu, co máme nebo nemáme dělat, ale který, jak my na vesnici říkáme, "stele rozumem" v našem chlévě mezi kravami, voly a prasaty a vůbec všemi hospodářskými živočichy, tak jako to musíme dělati my všichni zemědělci. (Veselost.)

Jedno velmi staré a vážné přísloví praví, že "nouze láme železo". Měl jsem jednoho svého příbuzného, který odejel před válkou do Ameriky. Byl to akademicky vzdělaný člověk, který po dva roky, dříve než nalezl alespoň přiměřené zaměstnání svému vzdělání, dojil na farmě krávy, až konečně domohl se určitého spokojeného zaměstnání v oboru, který byl přiměřený jeho vzdělání.

Úprava odbytu a cen v produkci živočišné v souvislosti s produkcí obilní dá nejlepší možnost spokojeného zaměstnání v zemědělské práci, zvýší automaticky mzdy zemědělského dělnictva, zamezí útěk z venkova, zvýší počet zaměstnaných v zemědělské výroobě a tím se oživí celý národohospodářský život. A kdo by si nepřál, vážení pánové, aby celý národohospodářský život byl oživen? Můžeme diskutovati, můžeme debatovati poctivě a vážně bez politického zaujetí o cestách, které k tomu cíli vedou. Není však možno, abychom tento na výsost vážný problém pro samou diskusi nechali běžeti tak, jak je.

Pokud jde o naše návrhy na řešení těchto problémů, poukazuji na v dnešních dobách a poměrech mimořádný zjev, že při posuzování popř.evratové činnosti politických stran u nás svědek nad jiné povolaný, pozorovatel mimo naše řady, univ. prof. dr Krejčí prohlásil, že strana agrární má ve své politice tu přednost, že se veškeré její požadavky kryjí pravidelně se zájmy státu a veřejného zájmu. To je jistě, slavná sněmovno, svědectví nad jiné vzácné a cenné.

Pokusil jsem se, slavná sněmovno, vysvětliti zde vážné starosti naše, starosti zemědělského lidu, jak jsem to považoval podle svého prostého selského rozumu za vhodné a za nutné podle skutečností, jaké opravdu dnes na našem venkově jsou. Chtěl bych nyní nejen se zřetelem na otázky zemědělské, nýbrž na všecky vážné otázky politické i rázu mezinárodního v této na výsost vážné době končiti slovy Antonína Švehly: Kamarádi, dejme hlavy dohromady, abychom šli dobře. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hintermüller. Dávám mu slovo.

Posl. Hintermüller: Slavná sněmovno!

Rozpočtový zpravodaja referent o právě projednávané předloze státní účetní uzávěrky za r. 1936 p. posl. Remeš se velmi podrobně v úvodě této rozpravy obíral výsledky státního hospodářství a vyvozoval z něho zdravé závěry pro státní hospodářství do budoucna.

Státní účetní uzávěrka vykazuje mimo zvýšený rozpočet státní výdaje. Bylo zde již řečeno, že valná část zvýšených vydání připadá na účet těžké hospodářské krise a na účet mimořádných výdajů nutných se zřetelem na mezinárodní situaci a na případné nebezpečí ohrožení naší republiky zvenčí. Jsou to hlavně výdaje na posílení obrany státu, ve které jsme sice dříve mnoho zameškali, ale bohudíky dnes jsme si už svoji obranu vybudovali, takže nám to dává pocit naprostého klidu, jistoty a síly a můžeme v klidu pracovati na zajištění a dalším rozvoji blahobytu všech vrstev našeho obyvatelstva. Pro vybudování řádné obrany našeho státu přinesli jsme všichni ze všech stavů velké oběti a nepochybně budeme muset je přinášeti ještě dále. Naše obrana státu jest a zůstane však pouze opravdovou obranou státu proti nespravedlivému útoku vnějšímu a není namířena proti nikomu, o čemž svědčí i ta skutečnost, že jsme přikročili k budování naší obrany až opravdu v hodině dvanácté, takže nikdo nám nemůže vyčítati, že by zbrojení naše mělo nějaké cíle útočné.

Vývoj věcí potvrdil obavy, které jsme měli o bezpečnost našeho státu, a nezbude nic jiného, než abychom pokračovali v dalším budování jeho obrany. Musíme pokračovati v budování naší národní obrany nejen po stránce technicko-vojenské, nýbrž ve všech těch složkách, které tvoří veliké zázemí hospodářských, sociálních, kulturních i mravních sil národa. Neboť z běho právě roste vnitřní síla obrany, vůle k ní a pocit bezpečnosti. To znamená však, že musíme velmi pozorně všímati si všech problémů hospodářských i mravních, které jsou činitelem hospodářské a sociální spokojenosti všech vrstev a všech stavů národa. Proto všecky politické snahy musí se nésti k tomu, aby všem stavům a všem složkám občanstva se dostalo spravedlnosti. Proto třeba věnovati pozornost také otázkám zemědělským, z nichž mnohé podařilo se již vyřešiti, ale mnohé zůstávají dosud stále otevřeny.

Českoslovenští zemědělci jsou pevnými piliři myšlenky státní, a proto i jim musí se dostávati spravedlnosti. Půjde především o zabezpečení a zajištění spravedlivé o dměny za jejich práci, zhodnocení zemědělské práce a jejích výsledků vhodnými opatřeními zemědělské politiky. Za nejvhodnější prostředek při uplatňování snah zemědělských pokládáme zřízení zemědělských komor, které již tolikráte byly slibovány, ale dosud, bohužel, jejich uskutečnění zdá se býti ještě příliš daleko. Zemědělské komory, vybudované na základě demokratickém, budou veřejnoprávními tlumočníky oprávněných přání a stavovských požadavků zemědělského lidu a budou vhodným forem, kde by všechny otázky zemědělství se týkající mohly býti věcně a s přihlížením k praktickým potřebám zemědělství projednávány.

Hospodářská krise přinesla s sebou nutnost účinných zásahů státu a veřejné moci do věcí hospodářských. Je to t. zv. řízené hospodářství. My jako strana i jako zemědělci dali jsme souhlas k provádění těchto zásahů, jde však o to, aby byla stanovena konečně mez, kam až a jak hluboko tyto zásahy smějí jíti, aby nebyla ohrožena soukromá podnikavost a iniciativnost, aby nebyla ohrožena sociální spravedlnost a aby zde nevznikalo nebezpečí nějakého státního socialismu nebo takového vázání věcí hospodářských, že by se to velmi přiblížilo podobě jakéhosi nevolnictví. Proto, jsme-li v zásadě pro řízené hospodářství, žádáme, aby bylo prováděno jen tam, kde zásahy jsou nezbytně nutné, aby stanoveny byly přesné hranice a aby i dnes stávající opatření řízeného hospodářství byla podrobena generální revisi. Bylo o tom velmi podrobně hovořeno v poslední rozpočtové rozpravě. A také při jednání v různých výborech této sněmovny byly vzneseny vážné skutečnosti, které plně odůvodňují požadavek revise řízeného hospodářství i pokud se týká jeho provádění v zemědělství samém.

Naše zemědělství prožilo v minulých letech velmi těžkou krisi. Projevilo se to v citelném poklesu počtu příslušníků zemědělského stavu. Pozorujeme, že počet zemědělského obyvatelstva v celém státě v průběhu posledních 4 let citelně poklesl. Jestliže v Čechách v r. 1 890 připadalo ze 100 obyvatel na zemědělství a lesnictví ještě 40 obyvatel, již za 10 let na to bylo jich pouze 35, v r. 1910 32, v r. 1921 29 a v roce 1930 poklesl počet obyvatelstva, příslušejícího k zemědělství, na 24 ze 100 obyvatel. Podobný nepříznivý vývoj je i na Moravě. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi není sice pokles tak citelný, ale i zde pokles zemědělského obyvatelstva stále pokračuje. A v průměru v celém státě připadalo na 100 obyvatel v r. 1900 45 zemědělských příslušníků, r. 1910 42, r. 1921 a r. 1930 34. Stejně nepříznivá je i statistika poklesu námezdních sil v zemědělství, jež v průměru let 1921 až 1930, z kteréž doby jsou přesné statistické výkazy, zaznamenávala v celé republice celkový úbytek námezdních sil zaměstnaných v zemědělství číslicí 189.551, což znamená v čísle relativním úbytek 21·5 %.

Tyto statistiky jsou důkazem, že zemědělství procházelo u nás těžkou krisí, že jsme prožívali t. zv. útěk z venkova a v celkovém obrazu pokračující přeměnu našeho státu ze státu převážně zemědělského na stát průmyslový a obchodní. Bylo by velmi nebezpečné, kdyby i nadále měl vývoj takto pokračovat, neboť přirozeným důsledkem jeho bylo by určitě ohrožení hospodářské soběstačnosti státu a v průběhu dalších let snad i ohrožení prvovýroby samé, která je tak důležitým činitelem pro stát. Proto je třeba věnovat otázkám zemědělským náležitou pozornost a péči.

Při této příležitosti chtěl bych se alespoň poněkud zmínit o zvláštním postavení zemědělského dělnictva vůbec. R. 1930 napočteno bylo v našem státě 686.000 zemědělských dělníků s nádeníky. Je to velká armáda, která si zasluhuje, aby také jejímu sociálnímu postavení byla věnována náležitá pozornost a péče. Při této otázce nejde jen o problém sociální a hospodářský, nýbrž i - a to hlavně - o problém mravní, který je vážným činitelem při vylidňování venkova. Dlužno litovat, že byl porušen starý a osvědčený poměr mezi zemédělským zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem; dnes totiž povšechně přestává býti zemědělský zaměstnanec příslušníkem rodiny a stává se pouhou námezdní silou a pracovní jednotkou. Dokud byl mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem poměr rodinný a - nebojme se to říci - patriarchálnější, cítil se zemědělský zaměstnanec daleko spokojenější a pro svůj život a budoucnost své rodiny zabezpečenější. Dnes jsme v mnoha případech svědky, že i v zemědělství, což dříve nebývalo, dochází k sociálním sporům a bojům, které poškozují nakonec celé zemědělství. Proto je třeba sociální otázce zemědělského dělnictva věnovat větší péči a neřešiti ji jenom s hlediska čistě materialistického, kterému, bohužel, také často propadají obě strany, nýbrž řešiti ji se stanoviska mravního a obecného prospěchu. Smyslem naší zemědělské politiky musí býti nejenom spokojený zemědělec, nýbrž také spokojený zemědělský dělník.

Slavná sněmovno! Budování obrany státu musí býti založeno co nejšířeji a zde přicházíme k velmi ožehavému problému populačnímu. Populační politice věnována byla dosud příliš malá pozornost a to, co se dosud vykonalo pro zvýšení populace, mělo charakter spíše teoretický než praktický. Dnes je již nejvyšší čas, abychom se problému tomu podívali otevřeně do tváře a začali tento problém radikálně ř.ešiti nejen po stránce sociální a hospodářské, nýbrž také, a to především, po stránce mravní. Je to třeba zvláště důrazně připomenouti dnes, když vidíme, jak populační pokles začíná zasahovati již i na náš venkov, že i na našich vesnicích i v rodinách dobře situovaných začíná se jeviti strach z dítěte. Projevuje se tak důsledek materialistického chápání smyslu života a oslabuje se životnost národa a vůle k životu.

Vedle těchto činitelů sociálních a hospodářských, které nepochybně jsou velmi důležity při populačním problému, je třeba všímati si právě onoho činitele mravního a převychovávat národ k opravdové vůli k životu, k vůli udržení síly národní, která početností dětí je vyjádřením síly národa. A při tom znovu vracím se k otázce zemědělského obyvatelstva, ve kterém přece poměrně ještě stále nejvíce udržuje se životní síla národa. Je třeba proto podchytiti a posíliti především populační sílu národa tam, kde je ještě nejsilnější, aby sem nezalezly falešné názory, kterým propadla města, a aby se odtud postupně posílilo tvoření rodin a jejich početnost v ostatních vrstvách národa. Že právě zemědělství zůstalo nejvíce ušetřeno zhouby populačního poklesu, tomu děkuje především proto, že zůstalo poměrně přece jenom konservativní, že v něm udržují se skryty životní síly národa, že nepropadlo lhostejnosti náboženské. Problém populační je koneckonců především problémem mravním, problémem výchovy vůle, kterou může usměrnit jedině opravdový život náboženský se svými příklady mravními a stanovením odpovědnosti časné, ale také odpovědnosti nadpřirozené. A proto se znovu a důrazně dožadujeme uplatňování náboženství ve všech složkách našeho života a proto tak úzkostlivě a s obavami sledujeme výchovu naší mládeže, naděje a budoucnosti národa. Bez zdravé, mravně silné mládeže - což umožňuje, a nepřestaneme to opakovat, jen řádná a nábožensko-mravní výchova a vyučování - musili bychom mít nejvážnější obavy o svoji budoucnost. Vždyť postaveni jsme do těžkých bojů a zkoušek a nevíme, jaké oběti nás ještě očekávají. K oběti je však třeba silné mravní vůle a přesvědčení, které může dát jediné pevná víra v boží prozřetelnost, která nás postavila do daného času a prostoru a popřála nám dožíti se velikého zázraku obnovení naší státní a národní samostatnosti, kterou můžeme udržet opět jenom pevnou a ještě silnější vírou v boží řízení všech věcí a osudů lidských. (Potlesk.) Touto vírou, slavná sněmovno, zhodnotíme také a zduchovníme všechny velké oběti na statcích i životech, kterými jsme si svou svobodu vykoupili, svobodu, kterou si chceme nejen udržet a zachovat, ale kterou si - jsem pevně přesvedčen - také zachováme. (Výborně. - Potlesk.)