Způsob získávacích metod ukazuje článek, který nedávno vyšel v "Zájmové obraně", v němž stojí (čte): "Česká žena kupuje výlučně v českém obchodě. Českým však není vždy onen obchod, kde se mluví česky. Česká žena, která nakupuje z pohodlnosti u nečeských firem, posiluje nepřítele a dopouští se zrady." Označujete německého obchodníka, který musí za prvé zaplatiti vaše vysoké státní výdaje, který za druhé posílá své syny do armády tohoto státu a který za třetí nese ohromné oběti ustanovení o pohraničním pásmu, za nepřítele a žádáte na tomto německém obchodníku, aby Čechy vítal jako své přátele. (Souhlas poslanců strany sudetskoněmecké.) Tak se na př. na jedné straně žádá na sudetských Němcích loyalita, a na druhé straně se porušuje článek 7 smlouvy o ochraně menšin a § 128 úst. listiny tím, že živnostenští referenti u okresních úřadů chtějí donutiti majitele koncesovaných živností, aby měli nápisy v obou jazycích, hrozíce jim ztrátou koncese. Vůbec se ustanovení zákona o obraně státu užívá ke všem možným šikanám při udělování koncesí německým uchazečům a velmi často se jich užívá národnostně politicky ve prospěch Čechů.

Poměry v cizineckém ruchu ukazují na př., jak je sudetskoněmecké hospodářství na mizině. Pro cizinecký ruch v sudetskoněmeckém pohraničním území byla pro celou dobu směrodatná návštěva z Německé říše. Přes hranice byl nejužší styk mezi obyvateli pohraničních krajů obou států. V četných úsecích jde hranice přímo skupinou domů jako na př. v Georgswalde-Filipově. Obyvatelé s té i oné strany jsou spiati společným životem v obci, přátelstvím a příbuzenstvím a jsou na sobě i hospodářsky závislí. Zatím co během let vznikly na říšskoněmecké straně veliké tovární podniky, vzkvétal na naší straně obchod a živnosti, vyvíjel se cizinecký ruch a především hostince měly dobrý obchod. Dnes jsou hranice pro neutěšené poměry mezi Československou republikou a velikým sousedním Německem neprodyšně uzavřeny. Tak tam poklesl cizinecký ruch na pětinu dřívějšího ruchu a přinesl s sebou ohromné zmenšení obratu i v jiných hospodářských oborech. Na př. spotřeba piva v Georgswalde klesla s 13.068 hl v r. 1927 na 5.548 hl v r. 1937, dále dávka ze zábav v téže obci se 109.733 Kč v r. 1929 na 61.607 Kč v r. 1937, jakož i dávka z přechodného pobytu s 8.281 Kč v r. 1929 na 2.703 Kč v r. 1937.

Ještě horší poměry nacházíme v našich krkonošských letoviskách, jež byla v minulých letech navštívena z 80% německými státními občany. Obce Špindlerův mlýn, Bedřichov, Janské lázně, Černá hora, Harachov atd. provedly pro stálý příliv cizinců především z říše rozsáhlé stavby a staly se z nich velké moderní lázně. Rok od roku klesal počet návštěvníků, minulého roku na 10 % z roku 1928. Z roku 1928 na rok 1929 mohly sudetskoněmecké Krkonoše uvítati ještě asi 500.000 turistů z Německé říše. Toto číslo kleslo však loni na nulu. Pro celé sudetskoněmecké Krkonoše nastaly katastrofální poměry. Zadlužení nemovitostí nadměrně stouplo. Následky jsou nucené dražby a za babku přechází německý národní majetek do jinonárodních rukou.

To je několik málo příkladů sudetskoněmecké pohraniční tragedie, jichž můžeme podle libosti poskytnouti více a doložiti je materiálem. Vinu na poklesu návštěv z ciziny mají kromě nešťastných devisových opatření i opatření pro státní obranu v pohraničí. [ ] Staré, po staletí používané cesty jsou uzavřeny, je zakázáno zastavovati se na oblíbených místech s pěknou vyhlídkou. Veliko tabule jen v české řeči varují před vstupem na tu nebo onu stezku. Neznalostí přiostřených poměrů dostává se cizí turista do velikých nesnází. Kdo by tu ještě měl chuť zotaviti se v naší domovině tak bohaté na přírodní krásy! Co je platno státu, že vyzývá nákladnou propagandou cizineckého ruchu k návštěvě našich krásných krajů, znehodnocuje-li se pobyt návštěvníku vším možným způsobem? Tak musí cizinecký ruch klesati a zadlužení hostinců, lázeňských domů a pensionů stále stoupá. Celé hospodářství v těchto pohraničních krajích je na mizině. Přesto se se vší přísností vymáhají daně, tak že řada podniků je prodávána ve veřejné dražbě, z nichž největší část sudetští Němci ztrácejí.

V zájmu sudetskoněmeckého hospodářství v pohraničních krajích žádáme proto zvláštní daňové ochrany a přiměřeného přídělu devis, jak ho bylo použito již loni lázeňským trojspolkem. Zatím co stát od doby svého založení zanedbává sudetskoněmecké území [ ], poskytuje Čechům všemožné výhody a pro jejich zájmy vytvořil dokonce řadu fondů, jejichž prostředků se často užívá proti nám. Tak existuje mezi jinými i kolonisační fond, jehož prostředků se užívá sice pro sudetskoněmecké území, ale jen pro jeho počešťování a pro subvence Národní Jednotě. Při tom pocházejí prostředky k financování opatření proti sudetským Němcům přímo ze sudetskoněmeckého hospodářství. Ba i státní policie se udržuje německými penězi tím, že při nepatrném přestupku vyměřuje neslýchaně vysoké tresty. I obrana státu se v pohraničí financuje sudetskoněmeckými penězi.

Sudetskoněmeckým krajanům, již jsou si vědomi ohromného útisku, připadá to přímo jako výsměch, prohlašujete-li stále vy a váš tisk, že ve státě požívají všichni občané stejných práv a že především sudetští Němci dostali víc, než jim patřilo. Více než nám patřilo jsme ovšem dostali jen útisku. Domníváte se, že těmito metodami zlomíte sudetské Němce, a domníváte se, že nemusíte bráti na vědomí, že se tito sudetští Němci stále více sjednocují a že jsou ochotni brániti se všemi právními prostředky, které mají po ruce.

Sjednocujeme se právě proto, že poznáváme, že naše existence je ohrožena a že odmítáte skutečné dorozumění za současné záruky našich práv a našeho majetku. Sjednocujeme se také, protože poznáváme, že vaše metody nám ročně nenávratně odnímají z našeho hospodářství miliardy, které již řadu let nemůžeme vydělati svou prací a které jdou na vrub našeho kmenového jmění. Nechceme již nésti tyto ztráty. Proto žádáme svou samosprávu a zajištění zákony na ochranu národností, které jsme navrhli. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

V tomto rámci žádáme také ochrany našeho živnostenského hospodářství a našeho majetku, na nichž jste až dosud vymáhali neslýchaná plnění pro stát, aniž jste uznali i jejich nejprimitivnější práva. Chcete si dnes také vynutiti dvojjazyčnost v sudetskoněmeckém hospodářském a obchodním životě, kdežto nám jste ani ve veřejném životě a ve státní správě nedali dvojjazyčnost. Právě připravujete pojištění osob samostatně hospodařících, abyste zase mohli sta milionů dát na českou správu, aniž byste se zavázali na dlouhá léta k nějakému vzájemnému plnění a aniž byste poskytli zchudlým živnostníkům do dneška nepatrné podpory ze státní stravovací akce.

Místo abyste zmenšili daňová břemena, zostřujete neslýchané metody daňové a exekuční prakse a zvětšujete daňová břemena. Místo abyste, jak stojí v zákoně, cenovými směrnicemi a vytvořením stejných podmínek soutěže zlepšili poměry na trhu, povolujete výhody a porušování stanovených cen, poskytujete výhody vykořisťovatelům a živlům rušivě zasahujícím do trhu nespravedlivým rozdělováním kontingentů, jako při rozdělování rýže nebo nyní v obchodu s cukrem tím, že nevidíte korupční a vykořisťovatelské snahy českých a židovských obchodních společností, jež si mimořádnými srážkami koupily i mlčení marxistických konsumních družstev. Místo abyste uvážili, že sami tím ztrácíte vliv a že brzy již vůbec nebudete moci poměry zlepšiti, chráníte nespravedlnost a korupční metody.

Vše to odmítáme a chceme se konečně osvoboditi ode všech těch nebezpečí a chceme míti možnost - ježto vy nechcete a nejste s to nás ochrániti - vlastními silami zajistiti své životní síly a svá životní práva. Neustaneme dříve, pokud nedosáhneme těchto cílů; a dosáhneme jich. Na vás jest, abyste ještě dnes určili, jak to dlouho bude trvati a co při tom sami budete chtíti riskovati. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Novotný. Dávám mu slovo.

Posl. dr Novotný: Slavná sněmovno!

Snad nikdy od posledních voleb nejevila se naléhavější potřeba, aby v tomto domě promluvilo se také několik slov o otázkách, které svojí eminentní důležitostí sahají až na kořeny existence tohoto státu a které, bohužel, nejsou u nás vyřizovány takovým tempem, jak by to bylo žádoucí. Míním otázky zdravotnické v celém svém komplexu, které podmiňují zdravý vývoj existence státní bytosti; míním vsak také otázky týkající se lékařů, lékárníků, jejich požadavků, jejich bolestí, stavu to, bez jehož spolupráce nelze si mysliti v tomto státě vyřešení ani nejprimitivnějšího zdravotnického plánu.

Slavná sněmovno, uvažte, že naši českoslovenští lékaři pomáhají při výstavbě všech sociálně-politických institucí, že jsou základním kamenem, že jsou osou, že jsou vlastně vykonavateli všech zdravotnických zákonů, které byly v tomto domě odhlasovány. Bez jejich spolupráce, slavná sněmovno, zůstanou ty zákony jen kusem popsaného papíru. Lékaři celým svým životem slouží zájmům tohoto demokratického státu, přispívají celou svojí vysilující často prací na jeho udržování a na jeho obranu, a za to se jim nedostává ani dobrodiní základního ústavního zákona, §u 108, práva na svobodný výdělek a kus chleba, práva, které si vyžaduje a osobuje každý poctivý občan tohoto státu. Bude jen k prospěchu občanstva a celého státu, budou-li tito věrní spolupracovníci státu na soc. politických základech? kteří v zájmu celého státu obětovali své existence, vybudované na privátní praxi, začež se jim dostalo drobtů z praxe nemocensko - také vzati v ochranu.

Bojím se ovšem, že ozvěna mých slov zapadne v mrtvém tichu, které už téměř po 20 let - nehledíc k jakýmsi záchvatům odhodlání - doprovází všecko naše počínání a všechny naše ozdravné a organisační náměty. Bojím se, že se zde zase ozve pověstná resortní resonance, která bude zase rozvinovat a poukazovat na velké plány do budoucnosti, jejichž splnění zůstává ovšem jen hypotetické.

Tři lékaři, slavná sněmovno, měli možnost zasedati ve vládních lavicích, aby odtud řídili důležité zdravotnické věci tohoto státu. Byl to dr Šrobár, dr Vrbenský a dr Procházka. Prvý z nich více politik, druhý známý svou vyhraněnou ideologií a třetí spjatý svou postavou a svou prací s pražským městským fysikátem. Snad všichni tři, kteří zapadli do toho úseku administrativní správy, který jim, jak se říká, seděl, vykonali veliký a dobrý kus práce, ale símě nevzešlo. Od té doby z tisíců lékařů Československé republiky, kteří pracují také politicky a odborně, neměl nikdo příležitost odpovídat za to, co se týká nás všech, celého národa, odpovídat za otázky zdravotnické, v nichž denně roste naléhavý a těžký úkol a odpovědnost lékařská, odpovídat za budoucnost, jaká očekává v tomto státě tak důležitý stav, jako je lékařský. Za 33 měsíců posledního parlamentního období sešel se zdravotnický výbor pouze dvakrát: po prvé v r. 1935 k exposé pana ministra zdravotnictví a tělesné výchovy, po druhé letos před vánoci, když se promrskal v rekordní době 25 minut tak důležitý zákon, jako je opiový - a před tím a od té doby "ticho po pěšině". U nás na výsost důležito otázky zdravotnické, bez jejichž správného a rychlého vyřešení není možna ani obrana tohoto státu, ba ani branná předvýchova, jsou teprve ve stavu zrodu a postup jejich řešení je tak povrchní a ledabylý, že ani lékařstvu ani lékárnictvu ani interesovaným kruhům s těmito stavy spojeným nedává možnost do těchto otázek hovořiti, ačkoli v jiných státech je to samozřejmá nutnost.

A tu se táži, slavná sněmovno, čím pak se vlastně provinily na tomto státu tyto dva stavy, že se jejich spolupráce a limine odmítá? Je přece tolik důležitých zákonodárných opatření v běhu, k nimž lékaři a lékárníci musejí zaujmouti své stanovisko. Je to v poslední době zákon o pensijním pojištění osob ve vyšších službách, je to novela nemocenského zákona týchž osob, novela zákona o pojištění veřejných zaměstnanců a je to ovšem tak často slibovaný základní zdravotnický zákon. Prosím, slavná sněmovno, my jsme jediný ze států nástupnických, který tkví a buduje ještě na té černožluté základně starého rakouského zdravotnického zákona z. r. 1870 a Slováci na základně zákona z r. 1876. Kde je, prosím, úprava státní zdravotní rady? Kde je ochrana populace? Kde je novela zákona o potírání pohlavních a hlavně také infekčních chorob, kde je ochrana péče o děti? Kde je ochrana našeho veterinářství, kde je zákon lékárenský? Slavná sněmovno, mohl bych mluviti ještě o řadě zákonů, které čekají na spolupráci lékařskou. Kde je zákon lázeňský, ke kterému přece musejí také lékaři a lékárníci zaujmouti v tomto státě své přesné stanovisko?

Jestliže by při novelisaci některého zákona měli spolupracovat lékaři a lékárníci, pak je to novelisace zákona č. 221/1924. Žádný jiný zásah do nemocenského pojištění nenatropil tolik škod lékařům, lékárníkům a pacientům jako právě tento zákon. Už, slavná sněmovno, smluvní poměr mezi nositelem nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců a dvěma lékařskými dobrovolnými spolky, Ústřední jednotou československých lékařů a Reichsverbandem der deutschen Ärztevereine, je takovou svěrací kazajkou svobodného rozhodování lékařova, že kdyby měli ti, kteří stáli u kolébky toho zákona, poslouchati, co se o nich hovoří, co se o nich píše, budou mít v hlavě hotovou Niagaru. Jděte prosím, slavné shromáždění, kamkoliv, jděte do kavárny, jděte kamkoliv do veřejné místnosti, zavaďte někde o to pojištění veřejných zaměstnanců, všude slyšíte nářky, všude slyšíte hubování. Špatné hospodářství Léčebného fondu z dřívějších let vybičovalo snahu správy Léčebného fondu sanovati se za každou cenu. Lékařská a lékárnická črezvyčajka, to se samo sebou rozumí za svůj katovský výkon bohatě honorovaná, kterou ovládá několik stařečků pensistů, z nichž mnohému je již přes 60 let, dekapituluje dnes lékaře toho, zítra onoho. Předpisy náhrad za léčiva domněle špatně předepsaná jsou takové, že mnohý lékař na svou lékařskou praksi u Léčebného fondu ještě doplácí. Při tom ovšem lékárník nepřestává tvrdit, že preskripce podle tabulek povolených léčiv byla správná, že se tu prostě lékař ničím neprohřešil, a běda tomu lékaři, který opomněl v poukázce, respektive v účtu, který podává Léčebnému fondu, poznamenat, že druhou návštěvu k nemocnému dítěti se zánětem mandlí vykonal pro podezření ze spály. Buďte jisti, že se s honorářem neshledá. O tom, jak se u Léčebného fondu veřejných zaměstnanců vyřizují žádosti za mimořádný léčebný postup, za sanatoria, za lázně, se snad dovíte, slavná sněmovno, mnoho konkretních případů, až po této mé parlamentní úvaze dostanou naši lékaři a pacienti kuráž posloužiti konkretními daty, ačkoliv i já bych tak mohl bohatě učinit.

Provětrat, dámy a pánové, nové volby, a hlavně zestátnit Léčebný fond veřejných zaměstnanců a přizpůsobiti platy jeho administrativních úředníků platům státně zaměstnaneckým. Pak se zde ihned ušetří velké miliony uhospodařené ne na úkor pacientů, lékařů i lékárníků, ale právě na té hypertrofické administrativě.

Odpusťte, že jsem si vzal, jak se říká, na mušku právě Léčebný fond veřejných zaměstnanců. Nikdo nemůže býti proti tomuto pojištění. Je jistě žádoucí, ale v praksi prováděné je monstrosním příkladem, jak se léčebná péče o státní zaměstnance a jejich rodiny provádět nemá. Již vládní nařízení č. 145 z r. 1926, které říká, že každý veřejný zaměstnanec musí přispívati na to své "pojištění", v úvozovkách psáno, 1%, nejméně však 8 Kč, nejvíce 25 Kč, je hotovým absurdem. Státní zaměstnanec s platem 586 Kč přispívá 8 Kč, což činí 1˙41%. Státní zaměstnanec, odborový přednosta, s platem přes 5.000 Kč, platí 25 Kč, čili neplatí ani 1/2%. Ubozí zaměstnanci, mladí muži a ženy s nejnižšími platy, bohatě doplácejí na léčebné procedury, lázně, jimiž Léčebný fond neskrblí právě u těch percentuálně nejméně na léčebnou péči zatížených, právě u těch hořejších desetitisíců.

Nebudu mluviti o tom, jak se zpronevěřuje správa Léčebného fondu svému poslání hotovým labyrintem administrativních nařízení, jak každé toto opatření kontroly lékařské a lékařů je útokem na svobodné rozhodování a okleštění nejprimitivnějších práv a jistě také úspěchů lékařské práce. Nebudu mluviti pro krátkost řečnické lhůty ani o té demokracii, jíž se tak rádi oháníme před světem, o tom, že dnes možno léčiti na útraty Léčebného fondu jenom oněm lékařům, kteří jsou organisováni právě ve zmíněných dvou lékařských spolcích, tedy v Ústřední jednotě československých lékařů a v Reichsverbandu, ani nebudu mluviti o těch šťastných pacientech, kteří díky benevolenci Léčebného fondu se mohou proháněti na parketách světových lázní při jazzu a jiných radovánkách. Jenom upozorním slavnou vládu, že jestliže je někde potřeba a možnost ušetřiti státu peníze, pak je to možno důkladným, ale neodkladným revisním zákrokem v hospodářství Léčebného fondu a nestranným zjištěním nekvalifikovaných přehmatů, kterých se dopouští správa Léčebného fondu proti pacientům, lékařům a lékárníkům. Je přímo hanebným poškozováním lékařů, když se jim předpisují náhrady za léky, které nota bene v těch tabulkách jsou uvedeny jako léky povolené, Piperazidin dr Heislera, Isoneurin, Piferadol-Medica, Hypnofer-Medica a Acylpyrin-Kolín a bůhví, jak se tyto všechny léky jmenují, ale je hotovým pirátstvím správy Léčebného fondu, když škrtá položky za ordinace a za návštěvy, a při tom si nechává příplatkové známky 2 až 10 Kč, které musí každý z pacientů přilepiti na poukázku, než jde k lékaři, a tudíž tyto peníze zcizí, z nich nemá nic ani lékárník, ani lékař, ani pacient a Léčebný fond se na tento způsob protizákonně obohacuje. Ostatně voláme celou státní správu, aby celou známkovou praksi Léčebného fondu zrevidovala a uvážila, je-li možno bez zákonného podkladu zvyšovati povinný příspěvek pacientu ve formě známek jedině proto, že v Léčebném fondu je administrativní hypertrofie a zjevy, které nutno radikální cestou odoperovati. K těmto zjevům, slavná sněmovno, už dneska nebude mlčeti nejméně 50% československých lékařů. Proto nechť vláda zaujme přísné stanovisko k těmto zlořádům a vykoná bezohlednou revisi a vrátí naše československé lékařstvo v užívání práv, které mu zaručuje základní ústavní zákon, v užívání práv, vyplývajících z §u 108 tohoto zákona, to je právo na práci a úměrný výtěžek za ni, úměrnou odměnu za ni, právo, na které si musí činiti nárok lékařstvo právě u Léčebných fondů, na jejichž deficitní hospodářství v těžkých daních doplácí.

§ 141 zákona č. 221 z r. 1924 o pojištění zaměstnanců pro případ úmrtí, invalidity a stáří praví (čte): "Nemocenská pojišťovna jest povinna zajistiti, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež na ni mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Nemocenská pojišťovna může stanoviti, že tyto osoby mají vyžadovati pomoci od určitých lékařů neb porodních asistentek a že náhrady vzešlé povoláním jiných lékařů anebo asistentek nebudou hrazeny, leč že šlo o naléhavý případ první pomoci. Kdo poskytl v takovém případě první pomoc (lékař, porodní asistentka), je sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně úplatu až do výše sazby sjednané s lékaři (porodními asistentkami) vykonávajícími u pojišťovny službu."

A tu se vás ptám, slavná sněmovno, je v tom nějaká mravnost, dožadovati se první pomoci od lékaře, který není ve smluvním poměru s některou nemocenskou pojišťovnou, a nabízeti mu honorář tak nízký, jaký zaplatíte na periferii velkoměsta za ostříhání hlavy, honorář, který byl smluven s lékaři vykonávajícími hromadnou praksi u nemocenských pojišťoven, k níž ovšem nebyl připuštěn lékař první pomoc poskytující, jedině proto, že není členem Ústřední jednoty československých lékařů a Reichsverbandu der deutschen Ärztevereines? Vážené shromáždění, jak by se asi na to díval advokát, který by byl dejme tomu od nějaké velké společnosti, která paušalisuje za své zastupování advokáta jiného, tedy konkurenta tohoto advokáta, povolán při onemocnění jejího advokáta vykonat určité práce pro tuto společnost a kdyby mu potom tato společnost nabízela nízký honorář, jdoucí hluboko pod advokátní tarif, jenom proto, že měla takovou a takovou smlouvu s jeho konkurentem?