Nebojíme se budoucnosti. Hájíme věc spravedlivou. A jestliže jdeme proti rozšiřování určitých ideí v Československé republice, pak to není ohled na zahraniční státy, nýbrž právě na ideologii, která se objevuje doma. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) A zas cituji dr Kramáře z 25. října 1936, kdy dr Kramář mluví, že nikdy nezapomeneme na to, že bolševismus všude zničil všechno, co bylo národní kulturou a podmínkou jejího rozvoje, kdy mluví a píše proti bolševismu, který ničí náboženství a veškeré ideové hodnoty - výslovně praví - "bylo by tudíž naší povinností, abychom světu ukázali, že naše smlouva s Moskvou je jen a jen smlouvou výhradně politickou." - To je to, co hlásáme od počátku a čím snad se lišíme od některých stran, které si představovaly, že jestliže má některý stát určitý spojenecký poměr ke státu druhému, musí také přenášeti cizí ideologii do svého vlastního státu.

Myslím, že můžeme býti klidni, jestliže budeme míti pořádek doma, jestliže nedopustíme, aby se zde nějaká cizí ideologie na úkor československé státní a národní myšlenky rozmohla. Musíme ovšem spoléhati především sami na sebe, a to proto, poněvadž, jak jsem v úvodě ukázal, nemůžeme bohužel spoléhati na Společnost národů. A jestliže chceme spoléhati především na sebe, pak musíme všichni bez rozdílu státi za svou československou armádou, poněvadž ta je nejlepší zárukou míru v rozháraných poměrech Evropy a celého světa. (Potlesk.) Jestliže budeme míti silnou a dobrou armádu, pak se nemusíme bát o budoucnost.

A jsem rád, že to byla naše strana, která i v dobách, kdy to nebylo populární, stála vždy za požadavky armády a bila se o to, aby armáda samostatné republiky Československé byla na té výši, jaké vyžaduje naše obtížné postavení na křižovatce Evropy. A myslím, že není třeba, jestliže naše armáda je skutečně stále a stále na vyšším a vyšším stupni, abychom se obávali budoucnosti a zejména, abychom byli naplněni nějakou panikou, zděšením a defaitismem nad tím, co se děje kolem nás. My jsme měli zejména v naší vojenské minulosti události, na které můžeme býti hrdi. Měli jsme tradici husitskou, měli jsme tradici legionářskou. 20 let uplynulo od bitvy zborovské, od bitvy bachmačské, kterou budeme v těchto dnech oslavovati, od bitvy u Tarnopole a od všech těch slavných bitev, kde se proslavily naše legie.

Národ, který má takovouto vojenskou minulost, nepotřebuje se bát žádných zeměpisných obtíží. Neboť stejně jako tenkrát naše legie učinily nemožné možným, jako rozřešily problémy, o kterých všichni odborníci tvrdili, že jsou naprosto nerozřešitelné, tak také dovedeme dnes, kdy máme svoji dobrou, dobře vyzbrojenou armádu, obhájiti svoji samostatnost. Nezapomínejme na to, že i předseda velké Anglie blahopřál nám 11. září 1918 a že prohlásil, že dějiny dobrodružství a triumfů naší malé armády jsou vskutku jedním z největších eposů dějin. A prosím, to bylo v době, kdy jsme si armádu vytvořili bez svého státu za nejobtížnějších poměrů. A jestli generál Brusilov po bitvě Čechoslováků s přesilou říšských Němců u Tarnopole vydal o Čechoslovácích rozkaz, že opuštěni všemi bili se před Tarnopolem tak, že by svět měl kleknouti před nimi na kolena, pak prohlašuji, že sice opuštěni nebudeme, ale budeme se bíti, když toho bude třeba, všichni bez rozdílu, jako v naší slavné minulosti. (Potlesk.)

Ale ovšem je potřeba, aby za armádou stál národ, aby to nebyla jen armáda, která chrání naši republiku, nýbrž aby za touto armádou stál celý národ československý. K tomu je potřeba výchovy státní a národní, k tomu je ovšem třeba také jednoty národa. A tu konstatuji s uspokojením, že zde byly proneseny řeči, které byly opravdu krásné. Mluvil pan předseda vlády, neobyčejně jasně, pro jednotu národa. Mluvil kol. Hampl, kol. Žilka, kol. Stránský - všichni mluvili o jednotě národa. Všichni zvali celý národ československý do jedné řady, do jedné fronty, každý mluvil o akci soustřeďovací, o tom, že je potřeba, aby národ československý byl v těchto těžkých dobách jednotný. Myslím, že toto volání v dnešní vážné době je správné a že pokusy, které dělá předseda vlády dr Milan Hodža o soustředění našeho národa československého, jsou neobyčejně záslužné. Formuloval jsem to na ustavující schůzi Národní rady československé tímto způsobem:

"Vděčíme dr Milanu Hodžovi za to, že v této těžké době koná pokusy, ke kterým jsou povinni všichni opravdoví státníci československého národa, pokusy, aby v této těžké a vážné době byl národ jednotný, aby tvořil jednotnou státotvornou frontu celého československého národa. Ať dopadnou jeho pokusy jakkoliv, zůstanou vždy zaznamenány v našich politických dějinách, protože jen ten, kdo dovede odložit v dobách vážných stranickou malost a nenávist, kdo dovede odložit všechno osobní a egoistické, jen ten může prospět svému národu a státu!" (Potlesk.)

Chceme jednotu národa, chceme, aby národ v těchto těžkých dobách byl svorný, a myslím, že zůstane věčnou hanbou, že v této době našli se někteří, kteří chtějí tuto jednotu národa rušit.

Pokud se týče Hodžova prohlášení, prohlašujeme, že toto prohlášení nejen schvalujeme a budeme pro ně hlasovat, nýbrž vítáme, že tak neohroženě a mužně předseda vlády Československé republiky promluvil.

Naše strana, ať s vládou nebo proti vládě, bude vždy věrna státu a národu. Co bude potřebovat obrana státu, co bude potřebovat budoucnost národa, o to budeme dále bojovat společně s vládou nebo proti vládě. Vlády přicházejí a odcházejí, národ a stát zůstává. V zájmu národa voláme ke všem, kdož odpovídají za osud státu, aby v této vážné době, v této odpovědné době byli pamětlivi odkazu prvního ministra financí Československé republiky dr Rašína a aby dbali jeho slov: "Rozejdou-li se strany ve vzájemném boji, ztratíme samostatnost. Budeme-li držet všichni pohromadě, udržíme republiku."

Jsem pevně přesvědčen a věřím, že svorností a prací naší svobodnou samostatnou republiku udržíme na věky. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. de Witte. Dávám mu slovo.

Posl. de Witte [německy]: Slavná sněmovno!

Dne 4. března přednesl zde pan předseda vlády prohlášení, v němž klidně, věcně a důstojně naznačil postavení, které zaujímá Československá republika vůči snahám evropských mocností, směřujícím k válečnému vypořádání. Ozvěna tohoto prohlášení ve světovém tisku, samozřejmě s výjimkou tisku, podléhajícího fašistickým směrnicím, byla skvělá. Pevná vůle Československé republiky udržeti svoje místo ve frontě míru a na svých hranicích zavolati na válečníky s užitím všech prostředků velitelské "stát!", našla u všech mírumilovných lidí v celém světě radostné a vděčné uznání, našla však také uznání v těch kruzích sudetských Němců, kteří zcela jasně vědí, co by znamenala válka pro jejich zemi a jejich národ a kteří si nepřejí, aby se sudetské území stalo druhými Flandry. Je pravda, že ještě dlouho není zúčtováno mezi Čechy a sudetskými Němci v tomto státě, dohody ze dne 18. února uvolnily teprve cestu k tomu, a všichni rozumní Němci a Čechové v tomto státě vědí zcela přesně, kolik ještě zbude práce, aby ve všech národnostech, jež tento stát obývají, bylo ukováno přesvědčení: "Zde můžeme zůstati jako rovní mezi rovnými, žíti a působiti pro společnou krásnější budoucnost." Ale, velectění - to bych chtěl zvláště zdůrazniti v míru a svobodě podle zásad rozumu a lidskosti chceme tohoto míru dosáhnouti a kdo vrhá naše bratry a sestry do žalářů a koncentračních táborů, ten nám nemůže přinésti žádnou svobodu. Kdo chce zabíjeti naše děti, nemůže se zváti naším přítelem, kdo chce naši vlast změniti v poušť, ten nemůže býti našim spasitelem! (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.)

Dne 1. března tohoto roku - vždyť to předcházelo prohlášení našeho předsedy vlády - upozornil polní maršálek Goering svět řečí, jež byla fanfárou války, řečí, jaká se obyčejně očekává jenom 8 dní před skutečným vypuknutím války, jež mohla býti nazvána pokusem podpáliti evropskou prachárnu. Při tom bylo podivuhodné zřejmě projevované nadšení, s nímž část sudetskoněmeckého tisku tuto poplašnou řeč přijala. Mám zde dáti jenom jednu otázku: Netuší opravdu tito lidé, oč jde? Těší se již na to, že co nejdříve budou sdíleti osud haličských židů za světové války? Nevědí, co znamená Ypern, Dixmuiden, Langemarck atd? Mám za potřebné říci o tom několik slov sudetským Němcům, neboť věřím, že to přinese nejedno vystřízlivění a že někteří lidé, kteří ve svém smýšlení úplně zaběhli, budou opět přivedeni na cestu rozumu. Patřím k těm lidem, kteří znají Flandry - kteří je znali před válkou a již je znají po válce. Mohu o tom říci několik slov, jakou byly Flandry nádhernou, požehnanou zemí, mohu něco říci o zázračných městech, o krásných dómech, o velkorysých obchodních domech, něco o proudivém životě v těchto místech, něco o šumících lesích, ve kterých bylo možno celé hodiny se procházeti, a o nádherné bujnosti polí, a viděl jsem tuto zemi po válce, s roztříštěnými kostely, s rozdrcenými obchody se suknem, viděl jsem ji s oholenými lesy, jel jsem krajinou, v níž lze jeti autem hodinu nebo dvě aniž lze najíti alespoň košťál stromu, vše je z půdy vyhlazeno, celá města velikosti kdysi nádherných Ypern prostě setřena s povrchu, nic jen hromada trosek. Ano, řeknu si, to si mají sudetští Němci také uvědomiti a pak by pravděpodobně mohli poněkud změniti své postavení k událostem naší doby. Chtějí, aby se Karlovy Vary staly Ypry a Ústí Dixmuidenem? Chtějí, aby se z našich lesů staly stráně a z našich měst kouřící hromady sutin? Nikdo to nebude chtíti, zajisté ne, ale také potom musíme při svém mínění k těmto věcem vyvoditi příslušné důsledky ze své vůle. Je nepochopitelná lehkomyslnost, s níž si lidé opět hrají s myšlenkou války. Nepochopitelné je lidské zapomenutí. Jinak by přece nebylo možné, aby se dnes, po 24 letech po vypuknutí světové války a po 20 letech po ukončení této hrozné události, mluvilo opět o válce, jež stála 12 milionů mrtvých a 20 milionů mrzáků; a víme zcela přesně, že by moderní válečné stroje vyžadovaly mnohonásobek těchto obětí v nové válce. Víme, že by dnes nebylo fronty ani zázemí, že by zde prostě stáli všichni, starci, ženy a děti na frontě. A přece si hrajeme s myšlenkou nové války.

Ale, vážení, stížnosti ovšem nepomohou. Kdo se chce dovolávati moci, ten může býti přiveden k rozumu pouze zase mocí, a kdo vidí v pacifistech mluvky míru, tomu musí býti vůle míru vnucena. O tom nemůže býti klamu, a byť by mi bylo stokrát vytčeno, že tím dělám čin, jemuž nejen že velká část sudetskoněmeckého lidu neporozumí, nýbrž jemuž ještě mimořádně špatně porozumí, přece považuji za svou povinnost jako muž tohoto lidu a jako jeden z těch, kteří lpí každým vláknem svého srdce na své vlasti a na tomto svém lidu, opraviti s tohoto místa tragické omyly. Náš lid musí býti především uchráněn před velkým omylem, že by v Evropě mohla býti ještě nějaká lokalisovaná válka. Je třeba státi při pravdě a učiniti lidem pochopitelným, že by již nebylo nového roku 1866 ani nového roku 1871, že může býti jenom buď - anebo; buď žádná válka anebo nová světová válka, neboť kdo dnes překročí hranice, zapálí tím celý svět. Kdo si uvědomuje politické a vojenské smlouvy naší doby, nebo národní a mezinárodní, světová a hospodářská spojení států mezi sebou, ten ví, že by v té chvíli byl stržen celý svět, kdyby někde vypukla válka. A když nedávno mohlo býti prohlášeno ve francouzské sněmovně za jásotu sněmovny, že každá francouzská vláda, ať se jmenuje jakkoliv, rozhodně by musela dáti najevo svůj zájem na střední Evropě a že na každý útok ve střední Evropě by se muselo odpověděti ve Francii příslušnými opatřeními, a víme-li s druhé strany zcela tak přesně, že žádná anglická vláda, ať se jmenuje jak chce, nemůže nemíti zájem na tom, jakého osudu se Francie dožije, pak víme, s čím můžeme míti co dělati, kdyby někde byla zapálena pochodeň války. Pan Chamberlain mluvil předevčírem o tom, že zbrojení, jež Anglie doposud uskutečnila, podle jeho mínění ani zdaleka nesmí stačiti, tak je to v anglické "Bílé knize" poznamenáno a napsáno, že osobní stav námořnictva byl zvýšen o jednu čtvrtinu, že bylo zřízeno nových 59 válečných letišť, že bylo v r. 1938 pamatováno 350 miliony liber, to jest asi 50 miliardami Kč, a v r. 1939 ještě větší částkou na účely zbrojení a že bylo za čtyři roky vzato do rozpočtu 1500 milionů liber, to jest 210 miliard Kč, čtrnáctinásobek československého ročního rozpočtu. Kdo nemůže pochopiti mluvu těchto čísel, ten ovšem může jíti ve svém válečném omámení ještě dále, ale kdo si to dovede zúčtovati, bude z toho musit vyvoditi důsledky, že musí býti učiněno vše, aby bylo zabráněno vypuknutí války a že v každém člověku musí býti upevněno přesvědčení, že vypuknutí války by znamenalo zapálení celého světa. Snad jest velikost nebezpečí zárukou míru. Vzpomínáme si ze školských dob na pověst o delfské věštkyni, jež na otázku perského krále odpověděla: "Překročíš-li pohraniční řeku, zničíš velikou říši." Překročil ji a zničil velikou říši - byla to jeho vlastní. Dnes ví každý útočník, že konec by byl podstatně mnohem horší, desetkrát horší, než byl Versailles. Nepřejeme si tohoto konce. Nepřejeme si, aby bylo koncem německé neštěstí bezmezných rozměrů a proto si nepřejeme ani začátku k tomu. Stavíme se jako lidé vůbec a jako Němci zvláště ke všem obráncům míru. Kdo miluje Německo, miluje jeho lid, ne jeho systém, ten mu nemůže přáti, aby se v opojení vrhlo do války, a události, předcházející den 4. února nám ukazují, že to je také míněním vrchního velení německé armády. Toto mínění sdílí také německý průmysl a zemědělství, a ani vášnivé fanfáry války, jimž dal zazníti maršál Goering, nemohou nám zastříti toho, že dne 4. února mohl býti nalezen pouze kompromis mezi armádou a stranou v Německu. Neboť zde je ještě řada skutečností, o kterých musíme podati také našemu lidu trochu podrobnější zprávu, aby se lid důkladně vyznal a mohl z toho vyvoditi svůj konečný úsudek, několik skutečností, jež zde jsou. (Různé výkřiky.)

Hospodářství Německa je dnes podle posudků vynikajících odborníků na stupni hospodaření z r. 1917, ve třetím válečném roce. Německá armáda je skvěle vyzbrojena, to nikdo nepopře, ale je vyzbrojena pro začátek. Průmysl náhražek je v Německu velkoryse inscenován, ale je nedostatečný pro delší trvání. Přítel na ose, Italie, je vojensky oslaben, je nucen 300.000 vojáků držeti stále v cizině, v Libyi a v Habeši, nemůže odtud nikoho odvolati, je finančně v tísni a hospodářsky vyčerpán. Německé letectví je zajisté velice dobré. A je pravda, že z Berlína do Prahy je velmi krátká cesta pro letadla. Ale je stejně pravda, že ani z Prahy do Berlína není dále. (Souhlas.) Hlavní průmysl Německa leží v hraničním území na Rýně, na Ruru, v Sasku a v důsledku toho je přímo ohrožen při vypuknutí války. Nejhustěji obývaná území Německa jsou hraniční území, takže by každý útok ze zahraničí způsobil nesmírné škody v Německu a zasáhl německou životní energii přímo do srdce. (Posl. dr Eichholz [německy]: To jste se také dověděl od gen. Krejčího?) Podívejte se napřed na mapu, než učiníte takové poznámky, podívejte se, kde je německý průmysl, kde jsou nejhustěji obývaná území, vezměte si mapu do ruky a nebudete tuto otázku ještě jednou opakovati. Dále je zde skutečnost, že masy lidí, munice, kovů, olejů a potravin jsou mnohem větší na protifašistické straně než na straně Německa a na straně jeho spojenců. A říkám vám to se vší vážností, které situace zasluhuje: Kdo o tom mlčí, klame německý národ a prohřešuje se na tomto národě. (Souhlas.) V Německu se o tom nesmí mluviti. Zde je možná svobodná rozprava o vládním prohlášení, ve Francii a v Anglii se o těchto otázkách jakož i o všech otázkách obrany volně diskutuje. Německý říšský sněm zná pouze přijetí řeči kancléřovy. Ať někdo v Německu poslouchá tuto řeč v rozhlase v Oberwiesenthalu nebo v síni německého říšského sněmu, v Krollově opeře, nemůže ani zde ani tam nic k tomu říci. Je to zlé, že je tomu tak. Kdo slyšel řeč kancléře z 20. února: byla odpovědí armádě, slavností vzestupu Německa od převzetí moci. Mohli jsme celou hodinu slyšeti pyšnou statistiku. Statisíce lidí bylo jistě nadšeno, když se nad nimi spouštěl tento šum čísel. Také pražský rozhlas zprostředkoval řeč, slyšeli ji také tam, kde by řeč jistě jinak nebyla slyšena. Proto musí býti dovoleno vyjasniti si něco o tom, co bylo v statistice předneseno. Statistika, jíž uvedl pan říšský kancléř, měla předně jednu chybu: Leccos zamlčela. Zamlčela u počtu nezaměstnaných, kolik nezaměstnaných je u vojska, kolik je zaměstnáno ve zbrojním průmyslu, kolik je v pracovních táborech, zamlčela skutečnost všeobecného vzestupu světového hospodářství a neříká, zda bylo započítáno saarské území. Mluvilo se o ohromném vzestupu výroby kovů, o vzestupu výroby uhlí a koksu, nebylo ani jen slůvkem naznačeno, pokud jsou započítávány nově přibylé doly na rudu a vysoké pece saarského území. Hlavně trpěla tato statistika jednou chybou: Vycházela z různých počátečních a závěrečných bodů přirovnání. Nebylo řečeno, že před převzetím moci byla věc taková a dnes je taková, nýbrž tu byl vzat za počátek přirovnání rok 1929, tam 1933, zde 1923, tam 1934 a jako konečný bod přirovnání zde rok 1935, tam rok 1938 a jinde rok 1937. To ovšem není statistika, jakou musíme míti, chceme-li získati opravdu jasný obraz skutečných poměrů. Táži se vás, pánové, jen jedno: Jak by se vedlo v Anglii a ve Francii a konečně také zde u nás předsedovi vlády, jenž by chtěl tímto způsobem posloužiti parlamentu statistickým materiálem? (Výkřiky.) Mýlíte se zcela v našich snahách, nechceme otravovati žádné ovzduší, nýbrž chceme objasniti, chceme říci, co je. Pan říšský kancléř si stěžuje na tisk, nepřátelský dnešnímu systému (Německé výkřiky: Právem!), kritisuje ho jako lživý tisk - jenž rozděluje národy a ruší mír. V jednom s ním úplně souhlasíme: Lži mají býti odmítnuty. Lži škodí vždy a boj proti fašismu a pro demokracii a boj pro svobodu a lidskost jest spravedlivou věcí a nepotřebuje žádné lži. (Německé hlasy: Čtete-li svůj časopis "Volkswille", je celý jedna jediná lež!) Váš list v Karlových Varech bude musit teprve v tomto týdnu otisknouti čtyři prohlášení, k nimž byl odsouzen, protože nás potupil a uvedl proti nám nepravdivá tvrzení. Se lhaním se pracuje na vaší straně. Ale lhaní má býti potlačeno. Ale alespoň jedno mi připustíte, aspoň před veřejností budete chtíti vykázati tolik smyslu pro spravedlnost: Lži mají býti potlačeny, ale všude, i v Německu, i v německém rozhlasu a také ve vůdčím orgánu německé národně-socialistické strany dělnické. (Výkřiky. - Hluk.)