Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. de Witte (pokračuje): Rozšířil německý rozhlas pohádku o sovětských letištích v Československu či nikoliv? Odvolal tyto pohádky či nikoliv? Pan říšský kancléř mluvil o banditech tisku a připomínám zde jenom snad byste byli tak laskavi a věnovali nějakou pozornost citátu, který chci uvésti. Připomenu hezkou zprávu, kterou bylo lze čísti v časopise "Völkischer Beobachter" a jež byla německým vysilačem a všemi říšskými vysilači roztroubena do světa. Sděluje se o Československu toto: Předně zjišťuje zpráva, že ve vůdčích občanských kruzích Československé republiky vládne prý přímo zděšení a starost nad neuvěřitelným vlivem a tlakem, jejž prý vykonává sovětské Rusko na všechna odvětví státního života Československa, a jenom o policii je řečeno: Vojenští důvěrníci a znalci z Moskvy kontrolují dnes skutečně celou československou armádu. Alespoň 2000 vojenských znalců moskevské vlády působí dnes v Československu. Vedle úřední kanceláře presidenta československého státu pracuje vojenský a policejní úřad Kominterny. S velkou starostí a obavou zjišťují starší členové československého generálního štábu, že celá československá armáda je dnes s velkou plánovitostí a obratností přetvořována vojenskými plnomocníky v tom směru, že československá armáda bude prý v budoucnosti sloužiti méně k ochraně československého státu, ale tím více bude tvořiti přední stráž Kominterny v Evropě. Je dále řečeno o vnitřní správě - lituji, že pan ministr vnitra opustil svoje místo, mohl by slyšeti, co si v Německu povídají o ministerstvu, jehož je přednostou - tvrdí se totiž toto: "Celá vnitřní správa země bude nyní plánovitě přebudována na čistě politických základech. Vzdělání policie a četnictva děje se podle učebnic moskevského politbyra, v nichž se klade hlavní důraz na vnitřní špionážní službu." Pak je řeč o úřednících a o vojsku, jež jest komunisticky řízeno. Mluví se o policii a četnících, kteří jsou přezkoušeni ve smyslu komunistických názorů Moskvy. Pak přijde skvost celé zprávy, jenž jedná o našem průmyslu. Zde to zní doslovně: "Československý průmysl se také stále více dostává pod vliv Moskvy. V hlavních průmyslových odvětvích se nyní neklade rozhodný důraz na schopnost výkonu, nýbrž na příslušnost dělnictva ke komunistické straně." (Veselost.) Pak se ještě mluví o tom, jak komunisté hospodaří u národnostních menšin, a já vám řeknu rozhodující: Celý rok byl čas na odvolání tohoto nesmyslu. Nesmysl byl poslán do světa tím způsobem, že byl dán napřed do maďarského listu, pak jej převzal časopis "Völkischer Beobachter" a německý rozhlas. Celý rok byl čas na odvolání. Kde zůstalo toto odvolání? Váš tisk, který se slastí přijme každou deklaraci z Německa, chytře tuto věc zamlčel, neboť vaši redaktoři velmi dobře věděli, že by se tím v Československu vydali všanc všeobecnému výsměchu. Ale v Německu? Zde žije dnes každý člověk ve víře, že to v Československu tak vypadá, protože nemůže býti vyjádřeno opačné mínění. Táži se: Přestává býti tiskový bandita tiskovým banditou, když rozšiřuje svoje smrduté lži o sousedním státě Německa? (Různé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Skutečnost jest tak skálopevná, že tím nemůžete nijak otřásti. V Německu musí dnes přece každý člověk věřiti, že Československá republika je bolševickým doupětem loupežníků, jež je lépe vypáliti dnes než zítra. Rozdíl je prostě tento: Nadhodíme-li tuto otázku, pak bude v demokratickém státě lhář konečně skutečně usvědčen, tak jako byl váš tisk v Karlových Varech častěji veřejně usvědčen. V autoritativních státech riskuje každý hlavu, kdo odporuje lži. Znemožniti tiskové štvaní, potlačiti tiskové lži, ano! Ale, chtěl bych zde říci větu: Tak to nejde, aby se v demokratických státech nesměla již psáti pravda o fašismu, zatím co se organisují ve fašistických zemích systematicky nejohyzdnější lži proti demokraciím.

Brániti demokracii znamená brániti pravdu. Demokracie sama opravuje pochybená jednání. V demokratické dohodě má býti stvořeno evropské uklidnění. Násilí tvoří jenom násilí a musí ústiti ve zmatku.

Nechci však popříti, že se také demokratické státy dopustily velké řady těžkých chyb, jež se musely trpce vymstíti. Myslím zde na příklad Rakouska a na vůli v Rakousku připojiti se. Co by bylo za dob výmarských velikou službou míru, je dnes jistě nejsilnější ohrožení míru. (Posl. Kundt [německy]: Proč jste to neudělali tehdy?) Zajisté se zcela přesně pamatujete na to, byl jste tehdy ještě odlišně orientován a budete velice dobře věděti, že němečtí a rakouští sociální demokraté vedli o to boj a budete také věděti, jaké byly překážky, a proto žaluji na demokracii a svobodně a otevřeně zjišťuji chyby demokracie. Němečtí a rakouští sociální demokraté vřele bojovali o připojení a nenašli tehdy sluchu. Když německá demokracie vykrvácela a byla ubita, byla zabita také rakouská vůle k při pojení. Byla to jistě nejosudnější chyba demokratických velmocí, nechati také potom ještě rakouskou demokracii na holičkách a způsobiti tím dnešní stav, jenž je s výjimkou jistých fašistických kruhů těžce obžalován. Dovolily, aby rakouská demokracie byla ubita a Rakousko se stalo hracím míčem dvou fašistických mocností. Nyní jsme se stali svědky zázraku, totiž toho, že rakouští socialisté, kdysi nadšení pro připojení, nepřátelé autoritativního systému, také dnešního rakouského systému, jsou připraveni ke každému boji proti připojení. Chtějí svobodné německé Rakousko, chtějí baštu míru na Dunaji, nechtějí míti fašismus v zemi a býti kolonií cizích fašistů. Čekají na ozvěnu v demokratickém světě. Proto bych zde chtěl co nejvíce zdůrazniti, že by bylo věcí cti a je životní otázkou světové demokracie, aby tato ozvěna neprodlévala.

Nyní ještě slovo k prohlášení pana předsedy vlády. (Různé výkřiky.) Dám pánům ještě příležitost, aby se rozčilovali. Tedy ještě slovo k prohlášení pana předsedy vlády. Velmi pěkně zde vyjádřil, že je nám sousedské odloučení - míněn je německý soused od sousedské shody více psychologickou než politickou přehradou; a já bych chtěl k tomu připojiti: tato psychologická přehrada se táhne středem celého německého národa. V německém národě zuří boj, jehož je český národ ušetřen. V našem národě zuří všude kulturní boj, zde u nás, v Německu a v Rakousku, všude, kde mimo Švýcarsko a Alsasko bydlí Němci. Je to boj, jenž jest veden mezi lidskostí a její protivou, je to boj mezi úctou a nevážností k bližnímu. Jedni myslí na duševní světové zápolení, na rozumná řešení problémů, druzí myslí na válku, na šibenice, žaláře a koncentrační tábory. Ani jednoho Čecha by to nenapadlo, jak je tomu zpravidla u nás, u sudetskoněmeckého lidu, hlavně od té doby, co byl v Německu uskutečněn přelom. V českém národě je tolik stran, jež tvrdě na sebe narážejí, jsou tam jako u nás třídní a zájmové protivy, ale ani jednoho Čecha by nenapadlo žádati, aby české strany byly po tlačeny a označiti každého, jenž s ním nejde stranicky, za zrádce národa, jehož je třeba zničiti.

Před čtyřmi lety vyhlásil váš vůdce Konrád Henlein: Poctivost, čistota v politickém boji budiž nám conditio sine qua non. Vyslovil se tehdy rozhodně pro demokracii a dal vyhlásiti, že dá každého ze své strany vyloučiti, kdo by se chtěl spolčovati s národními socialisty na druhé straně nebo zde. (Posl. Kundt [německy]: Kde to řekl? čtěte lépe pokyny!) Mohl jste to dodatečně čísti, stálo to výslovně ve "Večeru" a je to v časopise "Aufbruch" reprodukováno. Nemůžete dělati, jako byste to nebyli četli. Bylo to jen zapomenuto, od té doby uplynuly ostatně tři nebo čtyři léta. Tenkráte také řekl, že může o jistých, dnes vysokých hakenkrajclerských funkcionářích smýšleti jen s opovržením. A dnes se objeví jeho náměstek, pan K. H. Franka jmenuje na veřejném shromáždění před tisíci lidmi německé demokratické strany rudými, zelenými a černými mšicemi, jež prý je třeba rozmačkati mezi prsty, mluví o vyhubení rudé sběře a jako rudou sběř označuje stranu sudetskoněmeckého lidu, která teprve dobyla německému dělníku kulturu. Pánové, to je přehrada, o níž jsem mluvil, o níž jsem řekl, že se táhne uprostřed německého národa: na jedné straně morálka, na druhé skutečně výron nemorálnosti, na jedné straně čistota a slušnost proti špíně a surovosti. Takové pře hrady nejsou v českém národě a takové pře hrady není ani mezi německým a českým národem.

Máme ještě mnoho nevyrovnaných položek, jak bych chtěl opakovati, v účtu mezi Čechy a Němci v naší zemi. 18. únor nám pouze otevřel cestu, a chtěl bych zde říci, že 18. únor musí býti nejen splněn ve všech svých bodech, kde je černé na bílém ustanoveno, co má býti dosaženo, 18. únor musí býti splněn také hospodářsky. Nejde nám o listonoše, nejde nám o průvodčí vlaku, nejde pouze o to, aby byli v sudetskoněmeckém území zaměstnáni Němci u vrchních železničních staveb, nejde pouze o odborového radu nebo o odborového přednostu tu a tam, nejde nám pouze o těch 40.000 míst, která jsme ztratili, neboť i kdyby byla všechna zase obsazena Němci, budeme míti 100.000 nebo více německých nezaměstnaných. Jde nám o to, aby naši horníci v sudetskoněmeckém území mohli fárati zrovna tolik směn, co horníci v území, osídleném Čechy. (Posl. Kundt [německy]: Tak tedy!) Jde nám o to, aby opět dýmaly komíny v Rotavě, aby byly vyčerpány všechny státní možnosti, aby byly uvedeny v činnost všechny pomocné možnosti za tím účelem, aby byl vybudován v sudetskoněmeckém území náhradní průmysl a aby byly se světa odklizeny naše průmyslové hřbitovy, 18. únor, to pro nás znamená také: již žádné zvláštní národnostně-politické zacházení! S německými městy se musí stejně zacházeti jako s českými osadami, s německými občany jako s českými, teprve pak bude 18. únor správně splněn! O to usilujeme.

Ale válka proti Československu, t. j. válka také proti naší vlasti, není řešením. Bomby na německé děti neoceňujeme jako národní čin. Pro naši vlast vše - přísloví, jež můžete u nás všude slyšeti, pro naši vlast vše, ale ne otravné plyny a ne požáry! A končím tím, že zde řeknu: s Čechy se můžeme, chceme, musíme dohodnouti a dohodneme se, ale s našimi kulturními protinožci, kteří ohrožují naši vlast, s lidmi, kteří by chtěli naše děti zasypati bombami, s těmi nedojde nikdy, nikdy a nikdy k dohodě! (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Líška. Dávám mu slovo.

Posl. Líška: Slávna snemovňa!

K rozprave o zahraničnej situácii dochádza v našej snemovni za okolností mimoriadne významných. Po skončení svetovej vojny (Výkřiky sudetskoněmeckých poslanců.) nenastalo ešte vo svete ukľudnenie; myslím, že nepreháňam, keď prehlašujem, že likvidácia svetovej vojny siaha so svojimi následkami až do našej prítomnosti, v ktorej snáď vyvrcholí.

V celom doterajšom vývoji od skončenia vojny mohli sme pozorovať ...... (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké a něm. soc. demokratické.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Líška (pokračuje): .... že dočasne síce nastal kľud zbraní, nie však kľud myslí a snáh mnohých národov v našom svetadiele i vo vzdialenej cudzine. Boli sme svedkami zúfalých zápasov mnohých národov ..... (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké a něm. soc. demokratické.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Líška (pokračuje): .... o miesto vo svetovom dení a nikdy sme nemali pocitu, že by sme žili v dobách normálnych. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké a posl. de Witte.)

Místopředseda Langr (zvoní): Žádám pana posl. de Witte, aby nevyrušoval řečníka.

Posl. Líška (pokračuje): Čas nám prinášal vždy nové problémy, s ktorými sa bolo treba vyporiadať, a stále riešenie nových a nových problémov udržovalo hospodárske, politické i sociálne pomery medzinárodné v neustálom vrení, že sme sa nenazdajky dožili v stálom vzruchu aj nových a dnes už bohužiaľ četných válečných srážok.

Po skončení svetovej vojny nenastala teda tá túžobne očakávaná štabilita ani vo vývoji hospodárskom, ani politickom. Nenastala a nenastane tak rýchle, poneváč život so svojou tvárnosťou štabilitu v tom pohodlnom slova smysle, ako sme si ju cez svetovú válku predstavovali, priniesť ani nemôže. (Výkřiky. - Místopředseda Langr zvoní.)

Život prináša stále zmeny, stále problémy, ktoré treba riešiť a prekonávať, život jednotlivcov i národov bez neustálych zmien nie je mysliteľný a preto ho treba ako taký aj prijímať a žiť.

Mali sme šťastie, že skončenie svetovej války postavilo nás pred ohromné problémy hospodárske, politické, kultúrne i sociálne, ktoré sme po dosiahnutí štátnej samostatnosti museli rozriešiť. Keď spomeniem, ako sme prešli chaotické prvé roky poprevratové, spojené s katastrofálnymi nedostatkami v zásobovaní, s nedostatkami akýchkoľvek výrobkov bežnej spotreby, s hladovým proletariátom, s vybrakovaným roľníctvom a s priemyslom, vyžadujúcim veľké provozné investície po válečnom opotrebovaní, iste nijako nezveličujem skutočnosť, keď prehlásim, že hladkým prekonaním týchto prekážok vykonali sme vo svojom hospodárstve skutok, dosah ktorého ešte dodnes nikto náležite nedocenil.

Ako v iných štátoch, aj u nás vyvstal v celej svojej hrozivosti problém existenčného zaistenia pracujúcich más. Ale kým v iných štátoch spôsobil tento problém vyostrenie triednych rozporov až k otvoreným bojom jednej triedy proti druhej so zbraňami v ruke, vedeli sme svoje sociálne problémy vyriešiť pokojnou cestou dohody a v rámci našich hospodárskych možností. Netvrdím, že terajšie riešenie je ideálne, ale faktom zostáva, že sme pre našu pracujúcu triedu učinili mnoho a dávame jej svojím štátnym zriadením možnosti, aby na zlepšovaní situácie celej našej pospolitosti spolupracovala a tak aj sama pomáhala vytvoriť zlepšenie svojho vlastného stavu.

Čo sme dokázali vo finančnej politike svojho štátu, vo svojej administratíve a i v iných oboroch, je tak známe, že by bolo zbytočné, abych to na tomto mieste opakoval. Zdôrazniť musím však, že všetko, čo sme užitočného a potrebného vykonali, prejavilo sa zreteľne v našom spoločenskom i štátnom žití v miere viac než zreteľnej, a len vykonanou prácou, snášanlivosťou a porozumením pre všetky složky nášho obyvateľstva sme dokázali ako mladý štát, že naša samostatnosť bola zaslúžená a spravedlivá vec, dokázali sme, že disponujeme práve tými vlastnosťami a schopnosťami, ktoré sú nezbytné pre udržanie a vedenie štátu.

Slávna snemovňa! Keď tieto faktá uvádzam, nečiním tak preto, že by som v terajších mimoriadne vážnych dobách považoval za potrebné obhajovať jestvovanie našej republiky. Som ďaleký názoru, že by niečo takého bolo potrebné, lebo som pevne presvedčený, že existencia a trvanie nášho štátu je faktom nezmeniteľným a podporeným nielen právom, ale aj vôľou a všetkou mocou nášho ľudu a súhlasom všetkého kultúrneho ľudstva.

Spomenuté skvelé zjavy z nášho štátneho a ľudského snaženia uvádz am z inej príčiny. Uvádzam ich preto, že ich riešenie vyžadovalo práce a obetí drtivej väčšiny nášho občianstva, zúčastnivšieho sa činne budovania nášho štátu alebo mlčky uznávajúceho nútnosť konania, ktoré sa u nás uskutočnilo, pri čom bolo naše občianstvo zámerne vychovávané k poznaniu a ku konaniu, že všetky chyby, všetky nedokonalosti sú v nás samých a že v nás väzí aj možnosť, či a do akej miery svoje chyby a svoje nedostatky napravíme alebo nie.

Za platnosti tejto zásady vyhli sme sa zhúbnym následkom poprevratového chaosu hospodárskeho, uchránili sme svoje občianstvo hrôz inflácie a prekonali sme aj ťažkosti sociálne. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Preto, že sme hľadali a nachádzali svoje nedostatky a chyby, preto, že sme nachádzali dosť odvahy v sebe samých, svoje chyby napraviť a vlastné nedostatky odstrániť, sme aj niečo vytvorili.

Nezaujatí cudzí návštevníci našej republiky nachádzajú pre naše práce a pre naše konania mnoho chvály a obdivu, čo nás však nemýli, lebo je našou snahou, aby sme zo svojich vlastných síl a bez ohrožovania existenčných záujmov iných národov a štátov pracovali ďalej na zlepšovaní svojich vlastných pomerov. Sme štátom pracovitého a pracujúceho občianstva a pracovať chceme pokojne aj ďalej. Sme zastáncami idey, že jediný národ alebo štát nemôže sám od seba trvale a úspešne jestvovať, bez súčinnosti s národami a štátmi ostatnými. Sme preto zastáncami pokojnej spolupráce národov a od trvania svojho štátu túto ideu nielen zastávame, ale snažíme sa jej uskutočnenie aj činmi napomáhať.

Tým väčšie je naše sklamanie, že na mnohých stranách sme svedkami zjavov, ktoré medzinárodnú súčinnosť nielen rušia, ale zámerne a plánovite pracujú k tomu, aby mezinárodnú súčinnosť obmedzily a znemožnily. Sú národy a štáty, ktoré miesto aby chyby a nedostatky hľadali v sebe, hľadajú ich vo svojom bližšom i vzdialenejšom okolí a miesto seba vinia iných zo svojich nedostatkov a bied.

Spomenul som, že poválečný vývoj je plný varu a stáleho napnutia. Spomenul som, že konečné ustálenie pomerov odďaľuje sa a dospieva práve v prítomnej dobe k svojmu vrcholu a dozriava buďto k smiernemu vyriešeniu konfliktu alebo k riešeniu, o ktorom nemáme dnes ani priblížnu predstavu.

Posledné udalosti v Nemecku, v Rakúsku a v Anglii oprávňujú názor, že riešenie panujúcej neistoty nemožno už ďalej odkladať. I zbrojenie posledných rokov tomu nasvedčuje. A my môžeme pri tom tvrdiť len jedno: Keby bol každý národ a štát prejavil toľko vôle a odhodlanosti hľadať chyby a nedostatky prítomnosti i minulosti sám v sebe, ako tomu bolo v našom prípade, nebolo by k dnešnému vyostreniu situácie vôbec došlo, poneváč by si národy neboly hľadali zámienku činiť iných zodpovednými za vlastné chyby a biedy, ale vtedy by bolo muselo zároveň zmiznúť z predstáv niekoľkých národov najstrašnejšie pokrivenie myslí, stavajúce na predpoklade, že ešte dnes by bolo možno osud niektorého národa zlepšiť, keby sa vzalo životné oprávnenie národu inému. Teda zásadná neochota k pokojnému riešeniu medzinárodných otázok priviedla svet až k terajšej vážnej situácii, v ktorej i náš štát musí viac spoliehať na svoju vlastnú silu než na obecne platné ľudské práva. Pripravili sme sa a činíme ďalšie opatrenia, aby sme v terajšej dobe obstáli. Opierajúce sa o plný súhlas a vzácne porozumenie a obetavosť nášho občianstva žiadame našu vládu, aby učinila všetky nútne opatrenia, ktoré naše terajšie postavenie zaisťujú, ale pri tom kladieme jej za povinnosť, aby nezameškala žiadnu príležitosť k zlepšeniu situácie cestou medzinárodnej spolupráce.

Vážnosť dnešnej situácie väzí hlavne v dvoch problémoch: v koloniálnom priestore a v uspokojivej úprave problému stredoeuropského. Na vyrieše oboch otázok máme eminentný záujem. Hlavný a životný význam má ovšem pre nás otázka úpravy pomerov stredoeuropských, teda v podunajských štátoch, ku ktorým sami patríme a kde nám záleží na vytvorení takej trvalej základne hospodárskej spolupráce, akú má na mysli náš pan predseda vlády dr Milan Hodža.