Tuto řeč zde pan Kundt předevčírem vášnivě hájil. Dokázal tím, že i vůdcové Henleinovy strany jsou pro ochranu sudetských Němců leteckými bombami. Přiznal tím otevřeně, že Henlein a celý jeho štáb hitlerovských agentů jsou připraveni, aby učinili ze sudetskoněmeckého území v zájmu německého imperialismu Kruppů a Thyssenů bojiště krvavé války, kdyby se nepodařilo donutiti Československo zevnitř, takřka suchou cestou, ke kapitulaci před německým fašismem. A k tomu by došlo, kdyby se hrozivá slova z prvního března uskutečnila. Právě německá města a vsi by byly nejprve zapáleny Göringovými letci, právě Liberec, Ústí n. L. a Karlovy Vary by byly nejprve postiženy strašným osudem Guernicy. Právě německá sídla by byla nejprve zpustošena a vypleněna oddíly německého fašismu.

Něco podobného se v dějinách sudetskoněmeckého lidu již jednou stalo. Chci náležitě přihlížeti k předevčírem projevené oblibě pana Kundta pro historické reminiscence. Když Bismarck, henleinovci a nacisty jako nejčistší inkarnace germánství a jako tvůrce německé jednoty slavený Hitlerův předchůdce, vedl v zájmu Pruska Hohenzollernů svou bratrovražednou válku proti Rakousku, která vedla k tomu, že rakouští Němci byli vyloučeni z jednoty německého národa, tu pod následky války nejhůře trpěly především německé okrajové oblasti. Jen mimochodem budiž podotčeno, že Bismarckovi nevadilo v jeho germánské národní hrdosti, aby se neucházel slavnostní proklamací o spojenectví českého národa. Jest to jasné: Kdyby došlo k úderu německého fašismu, musely by německé oblasti trpěti ještě stokrát horšími následky války než r. 1866. Tato dějinná analogie podněcuje k pokračování. Ve dnech po Berchtesgadenu bylo připomenuto Francii, že po Sadové následoval Sedan, po roku 1866 rok 1870. K tomu musí býti připojeno, že po Sedanu následovala konečně katastrofální porážka z roku 1918. Kdyby se německému fašismu podařilo uskutečniti jeho válečné hrozby, nedošlo by ani k Sadové ani k Sedanu, nýbrž jen ke strašlivé katastrofě němectví. A právě poněvadž nechceme, aby se velký německý národ a s ním sudetskoněmecký lid vrhl do takové válečné katastrofy, obracíme se se vší ostrostí proti šílené politice války a dobrodružství, jako jejíž mluvčí vystupuje u nás fašistická vůdcovská klika sudetskoněmecké strany. Jsme přesvědčení. že mohutná většina sudetskoněmeckého lidu odmítá právě tak jako my ochranu leteckými bombami, t. j. ozbrojenou intervenci, a vůbec každé vměšování zvenčí, neboť nepotřebuje cizí pomoci, protože umí za své právo sama bojovati a protože chce pokojně žíti s českým lidem, ovšem na půdě úplné národní rovnoprávnosti, vybavena všemi hospodářskými, politickými a kulturními svobodami, kterých potřebuje k životu a ke svému vývoji a které si musí vybojovati a které si vybojuje přes fašistické hazardéry v čele sudetskoněmecké strany.

Pan Kundt apostrofoval řeč náčelníka generálního štábu Krejčího. Podle této řeči, která byla pronesena v pravý čas, bude československá armáda schopna se držeti tak dlouho, až přijdou armády spojenců. A armády spojenců přijdou včas - to nechť si pánové Henlein a Kundt spolu se svými berlínskými přikazovateli zapíší za uši. Více než to: československá armáda, nádherná rudá armáda Sovětského svazu a armáda francouzská jsou dohromady dosti silny, aby podle slov maršála Vorošilova porazily nepřítele na půdě, odkud přichází.

To nejsou jen fráze, nýbrž skutečnosti, a tyto skutečnosti, ke kterým přistupuje ještě mnoho set jiných, které všechny dokazují, jakou mocnou převahu mají hospodářské, politické a vojenské síly demokracie nad silami fašistických válečných štváčů, nechť si uvědomí oni sudetští Němci, kteří se opájejí hymnami na sílu německé válečné moci a kteří si dají namluviti nesmysl, že by ozbrojená intervence v Československu byla nevinnou vojenskou procházkou do Prahy. Tyto skutečnosti nechť však posílí také ty, kteří se dali postrašiti vojenským chlubením fašistů a pochybují o možnosti vítězného odporu proti fašistickému útoku.

Posl. Kundt prohlásil předevčírem ve své řeči, že předpokladem pro zlepšení vztahů Československa k Německu jest změna poměrů sudetskoněmeckého lidu. Zajisté vyžadují zájmy sudetskoněmeckého pracujícího lidu rychlé změny a zlepšení jeho nynější situace, především zrychleným provedením směrnice ze dne 18. února a jejího rozšíření k úplnému národnostnímu vyrovnání, velkorysé hospodářské pomoci, práce, chleba a práv. Avšak právě o to nejde ani Hitlerovi a Göringovi, ani Henleinovi a Kundtovi. Pro to jest osud Němců v Polsku a jižních Tyrolích nejlepším důkazem. Pan Kundt nedal předevčírem na opětovně mu kladenou otázku, proč udržuje Berlín s fašistickou Italií a s fašistickým Polskem přátelské spojenectví, ačkoliv jsou Němci v těchto zemích národně utlačováni a porobováni, žádnou odpověď. Musí k tomu mlčeti, neboť by jinak ihned sám rozbil svou thesi o předpokladech lepších vztahů.

Nuže, jak se mají Němci v Polsku? Připomínám pověstné německo-polské ujednání o menšinách, které bylo svého času tiskem sudetskoněmecké strany tak nadšeně uvítáno. Poskytuje Němcům v Polsku sotva desetinu onoho práva všeobecné lidské, politické a názorové svobody, které sudetští Němci přes všechna omezení, nespravedlnosti, odstrkování a potlačování požívají v Československé republice. Polští Němci nesmějí tvořiti politické strany, musí si sami platiti své školy a všechna ostatní kulturní zařízení a nemají pro své hospodářské nároky a práva ani nejmenší skutečné ochrany. Před několika týdny předložili zástupci německé menšiny v Polsku při příležitosti polského menšinového kongresu v Berlíně berlínské vládě petici s vylíčením svých národních obtíží a národních přání a prosili snažně o pomoc. Přes to není německá menšina v Polsku mezi oněmi 10 miliony ze dne 20. února. Proč? Protože jejich berlínsko-varšavskou smlouvou zpečetěné hrozné národnostní otlačování jest cenou za udržení německo polského spojenectví. Německá menšina v Polku byla obětována, prodána a zašantročena, protože imperialistické zájmy německého finančního kapitálu vyžadují válečného spojenectví s Polskem. Jest to tragická ironie dějin, že Göring, když na den 1. března nechal bzučeti vrtule svých bombardovacích letounů ke zdánlivé ochraně 10 milionů Němců, se právě vrátil z Polska, kde dlel jako host na honech nejvyšších kruhů.

A co jest s Němci z jižních Tyrol? Jsou nejnešťastnější ze všech národnostních menšin, nejstrašněji potlačováni, porobeni až k úplnému zničení jejich národní existence. Avšak politování hodní Němci z jižních Tyrol nejsou mezi 10 miliony ze dne 20. února. Proč? Protože byli pro osu Berlín-Řím zašantročeni a obětováni. V květnu pojede Hitler do Italie spolu s Mussolinim oslavovati německo-italské spojenectví. Nebude Se však určitě dotazovati na osud svých jihotyrolských soukmEnovců. Průhledná proklamace o ochraně 10 milionů Němců a tím usměrněné vývody posl. Kundta jsou hrozným osudem Němců v Polsku a Němců v jižních Tyrolích zcela demaskovány.

Zde vystupuje více než milion německých soukmenovců jako žalobci a hlavní svědkové o tom, že německému fašismu a jeho agentům a la Henlein a Kundt nejde o ochranu Němců v cizině a o jejich národní práva, nýbrž že v nich vidí jen objekty imperialistického čachru a že jich zneužívají jako záminky pro onu politiku zahraničněpolitických dobrodruhů a válečných štváčů, do které jest německý fašismus hnán svými rostoucími vnitřními obtížemi.

Sudetskoněmeckému lidu hrozí od jeho zdánlivých ochránců na jedné i druhé straně hranice stejný osud. Všechny prostředky nátlaku, vydírání a zastrašování se používají, aby se cestou spojenectví české reakce s vůdci sudetskoněmecké strany Československo donutilo zevnitř ke kapitulaci a k připojení k ose Berlín -Řím, než se německý fašismus odhodlá vzíti na sebe risiko ozbrojeného zasažení. Proto jedná pražský německý vyslanec s Beranem, proto žene vůdcovská klika sudetskoněmecké strany ke spojenectví s pravým křídlem českých agrárníků, s Hlinkou a Esterházym. Kdyby k tomu došlo, byl by především obětí sudetskoněmecký lid. Již jsem řekl. že vůdcové sudetskoněmecké strany projevili svého času souhlas s německo-polským menšinovým ujednáním, byli by každým okamžikem ochotni vydati berlínsko-pražským ujednáním stejného typu sudetskoněmecký lid stejné národní porobě, kdyby se tím mohla vykoupiti kapitulace Československa před Hitlerem.

Posl. Kundt předevčírem slavnostně prohlásil, že Třetí říše neklade žádné teritoriální požadavky, a zároveň si stěžoval na tón zdejšího tisku proti Berlínu. Chci jako odpověď na to citovati říšskoněmecký novinářský článek, který jest právě výmluvným doplněním nebo vysvětlením k řečem Hitlera a Göringa.

Dne 10. února, tedy 10 dní před Hitlerovými vášnivými žalobami proti zahraničnímu tisku, byla v Bärensteinu, v místě, které přímo souvisí s našimi Vejprty, veřejná schůze, která byla svolána místní skupinou svazu "Deutscher Osten", spolu s místní skupinou NSDAP. O této schůzi přinesl místní list pro Bärenstein tuto zprávu (čte):

"Soudruh Rössler mluvil mimořádně napínavým a temperamentním způsobem sotva hodinu na téma "Československo - předvoj světového bolševismu". Sasko se považuje, tak mínil řečník v úvodu, omylem stále ještě za střední Německo, ačkoliv jest nejdůležitější a nejnebezpečněji hraničící zemí Německé říše. Po té promítl přehled vzniku nepřirozeného státního útvaru Československé republiky, který dlužno ve své podstatě spojovati s českými přeběhlíky ve světové válce do Ruska, specielně za boje Bělorusů proti rudým bolševistickým armádám. [ ] Tehdejší duch sbratření českých legionářů s ruskými bolševiky se přenesl na tak zvaný státní útvar Československo. [ ] To jest dosti výmluvné; dále skutečnost, že bylo roku 1917 v dnešním Československu 17.000 židů, zatím co jich je dnes 500.000. Dále žije v sudetském území 3 1/2 milionu Němců, kteří usilují a doufají v připojení k velké Německé říši, při čemž jsou, jak známo, vystaveni nejneslýchanějšímu útisku. [ ] Sudetskoněmecká strana Konráda Henleina má sice velké úspěchy a disponuje sama 44 mandáty v pražském parlamentě, avšak tři zdánlivě němečtí ministři jsou jednak čechofilové, jednak byli přijati do vlády bezpodmínečně. Následkem toho musí schvalovati kulturní, hospodářské a vyhladovující opatření proti sudetským Němcům, neboť jinak by ztratili svá ministerská křesla. [ ] Nelze však přes všechny šikany a vyhladovování zmařiti ducha sudetských Němců. Takovým způsobem mučení mužové a ženy dokazují ve svém boji za svobodné Německo podivuhodný heroismus a obětavost, který si musíme osvojiti a ukázati německým bratrům a sestrám za hranicí, že nestojí na ztracené hlídce. Učiníme-li to, nemůže již býti příliš daleko doba, kdy bude opět vláti prapor svobodného Velkoněmecka nad sudetskou zemí."

Dodatek pak praví: "Vedoucí místní skupiny BDO soudruh Grund poděkoval řečníkovi za jeho přednášku, kterou označil za událost."

K tomu jest komentář s naší strany zbytečný, avšak komentář pánů ze sudetskoněmecké strany by byl mimořádně žádoucí. Rozhodně jest tato zpráva také krajně charakteristickou ilustrací onoho tiskového míru, jak si jej představují v Berlíně a o kterém prohlásil říšský přednosta tisku dr Dietrich dne 7. března mezi jiným toto (čte): "Jsme s to disciplinou, ke které byl náš tisk vychován a kterou stále dovede zachovati" - jako na př. v právě citovaném případě - "uzavříti mezinárodní tiskové ujednání a je také dodržeti." (Předsednictví převzal místopředseda Sivák.)

Tázali jsme se předevčírem několikráte posl. Kundta, zda bude sudetskoněmecká strana brániti republiku, kdyby byla napadena německým fašismem. On tuto otázku ignoroval, ale jeho kol. Frank, smutný hrdina z Teplic a zástupce vůdce, za něj zaskočil a řekl doslovně: "Budeme hájiti republiku jen proti Moskvě." Jen proti Moskvě! To jest ostří nože, nepochybná proklamace pro berlínský antibolševismus, na jehož základě se předevčírem několikrát sbratřil český agrárník a nepřítel Němců Žilka a předseda klubu sudetskoněmecké strany, a říká se pak zcela jasně: "Vůdcové sudetskoněmecké strany odmítají obranu republiky proti útoku německého fašismu a budou v případě potřeby pochodovati proti spojencům republiky a tím proti republice samé." To vše jest dohromady zrada republiky, zrada sudetskoněmeckého lidu.

Ještě jasněji než zde ve sněmovně jeví se to v politice, kterou dělají vůdcové sudetskoněmecké strany v německém území. Propaganda šeptem slaví opět pravé orgie. Výroky jako: "Nyní k tomu brzy dojde", "nyní přijde brzy Hitler", "nyní se Hitler vypořádá s komunou a s Čechy", takové a podobné výroky henleinovců jdou od úst k ústům. Použití teroristických metod jde stejným směrem. Četl jsem místní skupinou sudetskoněmecké strany v Novém Městě pod Smrkem rozeslaný propagační dopis, který obsahuje tuto větu: "Přijďte k nám, než bude pozdě." Co to znamená? Pozdě bude, až přijde Hitler, a pak mají býti potrestáni všichni, kdož se včas nedali od sudetskoněmecké strany usměrniti. Tak se pokoušejí našeptávanou propagandou, tiskovým štvaním, demagogií na schůzích a terorem německé obyvatelstvo jednak zastrašiti, jednak šovinisticky rozeštvati.

Pro nejbližší dobu ohlásila sudetskoněmecká strana všude v německé oblasti velké projevy proti bídě. Proč najednou projevy proti bídě? Celou dobu před tím se vůdcové sudetskoněmecké strany o nouzi mas nestarali. Akce k výročí dne 18. února sabotovali všemi prostředky, i když je pořádaly veřejné korporace jako obecní zastupitelstva a obecní rady, místo aby pomáhali, aby se sliby ze dne 18. února proměnily v práci, chléb a národní práva pro německé obyvatelstvo. Místo, aby chránili německé dělníky proti ziskuchtivosti soukmenných podnikatelů, organisují, kde jen mohou, stávkokazectví a inscenují, jako v Karlových Varech, krvavé kravaly a pranice pracovníků mezi sebou. To vše má býti nyní inscenováno ve velkém měřítku pod klamavým titulem projevů proti bídě, aby vyprovokovali neklid a srážky, aby rozpoutali vražedný bratrský boj německých dělníků mezi sebou a tím přivodili poměry, které pak mají dáti bezprostřední záminku k zakročení zvenčí. Není to také náhoda, nýbrž vypočítaný, průhledný úmysl, svolala-li sudetskoněmecká strana na 27. březen, tedy na dobu, kdy se koná v Rakousku německý den nacistického ministra Seyss-Inquarta, podobný projev do Karlových Varů.

Touto politikou se postavili vůdcové sudetskoněmecké strany v těchto osudových dnech sami na pranýř. Nechtějí národnostní mír a uskutečnění životních práv německého lidu, nýbrž zašantročení německých mas lidu české reakci, vydání republiky Hitlerovi, a nepůjde-li to po dobrém, přeměnu naší vlasti v krvavé bojiště. Jsou to nepřátelé lidu, nepřátelé demokracie, nepřátelé republiky. Německé masy lidu však nechtějí a nepotřebují války, nýbrž míru, nepotřebují fašistické poroby, nýbrž demokratické svobody, nechtějí býti vydány české reakci, nýbrž chtějí se sbratřiti s českým lidem ke společnému boji pro společné cíle. Proto nemají s fašistickými nepřáteli lidu, kteří vedou sudetskoněmeckou stranu, nic společného. Nyní, kdy jde o osud lidu a republiky, musí býti s touto celou společností důkladně zúčtováno. Pan Frank měl smutnou odvahu - abych neřekl více - uraziti všechny sudetské Němce, kteří se nedali usměrniti, jako luzu a mšice, které musí býti vyhubeny a rozdrceny. Opak jest pravda a jest nutný, nemá-li býti sudetskoněmecký lid zničen. Sudetskoněmecký lid musí tuto celou kliku reakcionářů, [ ] šovinistických štváčů, stávkokazů a podnikatelských pacholků, [ ], kteří se ve dnech politického zmatku vyšvihli k jeho vůdcům, zahnati, aby sudetskoněmecké masy lidu, pamětlivy své vysoké kultury a své tradice, mohly jíti nerušeně cestou, která odpovídá jejich životním zájmům . . . (Posl. Birke [odcházeje, německy]: No, dobrou noc!) Potvrzujete tím jenom správnost všeho toho, co jsem o vás zde uvedl, nemáte jen odvahu si to vyslechnouti až do konce.

Sudetskoněmecký lid musí tedy jíti bok po boku s českým lidem a s jinými národy tohoto státu, avšak také na straně rakouských dělníků a sedláků, kteří bojují za nezávislost Rakouska a na straně protifašistů v říši, kteří přes všechny fašistické hrůzy vysoko třímají prapor německé svobody, bojovati za mír Evropy, za ochranu naší vlasti, za šťastnou socialistickou budoucnost.

Několik slov o politice německých vládních stran! Poslanci těchto stran věnovali prohlášení dr Hodži živý souhlas. Musejí si býti vědomi, že to zavazuje k několika podstatným praktickým důsledkům. Především musí býti zjištěno, že stanovisko několika vedoucích osobností aktivistického tábora k posledním politickým událostem odporuje tomuto prohlášení. Tak oslavoval předseda Svazu zemědělců Gustav Hacker ve svých řečech úmluvy berchtesgadenské jako "radostnou událost". Křesťansko-sociální senátor Hilgenreiner se včera nadchl v senátě pro moc Třetí říše a identifikoval se s fašistickými zákony sudetskoněmecké strany na ochranu národnosti. Mimo to se pravicové aktivistické kruhy usilovně snaží o vytvoření spolupráce se sudetskoněmeckou stranou, tedy druhu harzburské fronty. Jest na bíle dni, že taková politika škodí demokracii, podkopává obranu republiky a žene vodu na mlýn fašismu.

Avšak nejde jen o politiku pravicových aktivistů, nýbrž o politiku aktivistů vůbec. Tak to dále nemůže jíti. Velmi jsme se namáhali, abychom rozvinuli k výročí 18. února velkou společnou lidovou akci všech přátel národnostního vyrovnání, aby bylo dosaženo urychleného provádění úmluv ze dne 18. února a jejich rozšíření k úplnému národnostnímu vyrovnání. Aktivistické strany naši iniciativu odmítly, ačkoliv společně s námi postupovaly široké vrstvy jejich stoupenců. Jakmile se oznámilo, že sudetskoněmecká stran chystá pod titulem projevů proti bídě vyslovenou fašistickou provokaci, obrátil se ústřední komitét komunistické strany na předsedy aktivistických stran s návrhem na společnou protiakci. Sociálně-demokratický tisk pohrdavě tuto nabídku odmítl, zatím co k oficielnímu stanovisku předsedů stran dodnes nedošlo. Současně však vede tisk aktivistických stran, sociálnědemokratický v to zahrnuje, pusté, zcela nesrozumitelné sebevražedné štvaní proti nejmocnějšímu spojenci Československa, proti Sovětskému svazu, a to při moskevském procesu, který přece jen ukazuje, že sovětská země silnou rukou zneškodňuje onu tlupu špionů, zrádců, nepřátel lidu, záškodníků, fašistických agentů, jejichž zločinné spiknutí bylo namířeno nejen proti Sovětskému svazu, nýbrž i proti světovému míru a tím také přímo proti Československu. Poslední procesní jednání přinesla nezvratný důkaz, že trockističtí zločinci byli ve spojení také s Henleinem, Hitlerovým agentem v Československu. To stále ještě nestačí vůdcům aktivistických stran? Mohu jen říci: Běda zemi, která se těsně před fašistickým útokem včas nezbaví zrádců, špionů a záškodníků!

Aktivistické strany a především sociální demokracie byly nedávno v Karlových Varech znovu varovány. Avšak nestačí, že si kol. de Witte stěžoval u úřadu a zde v parlamentě na fašistický teror sudetskoněmecké strany. Musí býti sjednán jednotný postup všech protifašistických stran, aby byl zlomen teror sudetskoněmecké strany a zmařena její politika nepřátelská lidu a republice. My, komunisté, podáváme opětovně ruku německým aktivistům. Spojme se k boji za lepší život lidových mas, za uskutečnění 18. února, za úplné národnostní vyrovnání, k obraně republiky a míru! Den, kdy se vytvoří jednotná fronta všech komunistů, socialistů, demokratů a protifašistů v německém území a v celé republice, bude také počátkem konce československé hitlerovské filiálky. Statisíce německých pracovníků, kteří ještě dnes podléhají fašistické demagogii, budou vysvobozeni ze sítě henleinovské katastrofální politiky a získáni pro obranu demokracie a republiky proti fašismu, dají-li jim komunisté, sociální demokraté, němečtí zemědělci, křesť. sociálové a němečtí demokraté spojením v jednotnou frontu rozněcující a strhující příklad.

Mimořádná doba vyžaduje mimořádných činů. Během velkých politických událostí posledních týdnů uvedla se na vědomí celému světu význačná role Čechoslováků v boji o záchranu míru a demokracie před fašismem. Avšak tato úloha nemůže býti splněna jen jednou řečí. K tomu jest třeba nasazení všech národních sil. Vezměme si příklad z rakouských dělníků a sedláků! Po léta týráni a zbaveni práv, vzchopili se v hodině nebezpečí ke společné obraně své země a současně k boji za svá politická práva. Jsem přesvědčen, že učiní lidové hlasování příští neděli mohutnou demonstrací za neodvislost Rakouska. Jejich rozhodné zasáhnutí do osudu jejich ohrožené vlasti vytvořilo přes noc zcela novou politickou situaci a nový poměr sil tím, že odňalo široké masy vlivu rakouského národního socialismu. K takové změně politické situace by došlo také u nás, i v německé oblasti, kdyby se spojily aktivistické strany s námi komunisty v širokou demokratickou frontu k ochraně naší společné vlasti, k ochraně demokracie, republiky a míru, k zajištění lepšího a šťastnějšího života našeho lidu. My, komunisté, jsme stále k tomu ochotni. Nechť aktivistické strany neváhají déle učiniti to, co si přejí jejich vlastní stoupenci právě tak žádostivě jako stoupenci komunistické strany. (Potlesk poslanců komunistické strany.)