Pánové! Dále v této souvislosti: Pan ministr financí se zabýval také obchodně-politickou situací, zřejmě jako náhradou za to, že přes vážné politické poměry neslyšíme pana ministra věcí zahraničních ani ve sněmovně, ani ve výboru. Pan ministr financí se tedy zabýval i těmito otázkami a zdůraznil situaci po připojení Rakouska k Německé říši a po uzavření americké smlouvy. Tu musím poznamenati toto: Povazuji s hlediska vlády stanovisko pana ministra financí za neudržitelné, praví-li, že buď projeví německá strana, tedy Německá říše, blahovůli, nebo neprojeví-li blahovůli, musíme hleděti, abychom získali na jiných trzích náhradu za ztracený trh v Rakousku. To jest projev nejkrajnější pasivity, za kterou vláda nemůže podle mého názoru odpovídati, protože by bylo záhodno. abychom se co nejrychleji přizpůsobili hospodářsko-politicky daným, nezměnitelným politickým vývojům. Při tom musíte přece pochopiti, že samozřejmě jest hospodářská blahovůle, na kterou se ministr financí odvolává, při zahraničněpolitickém a vnitropolitickém stanovisku Československa k Německé říši sotva možná! Tu jde tedy o velmi velká rozhodnutí, jde o aktivitu vlády a o to, aby se v pravé chvíli neponechaly věci Pánu Bohu.

Pánové! Jest mi zcela jasné, že obchodně-politické následky připojení budou nesmírné. Vezměte přece jen zpětné působení na náš textilní průmysl, na náš vývoz uhlí do Rakouska, vliv na odbyt dřeva, železa, strojů, skla, všechny věci, které ještě v r. 1937 odebralo Rakousko od Československa velkou měrou, i když již export československého zboží do Rakouska klesl s 35% odbytu v r. 1920 na 7˙3% v roce 1937. Chci tím říci, že vláda jasně nezná reální skutečnosti a situaci a že při tomto úbytku obchodu musíme přirozeně počítati ještě s dalšími ztrátami, takže této pasivitě nerozumím. Nemůžeme ovšem, jak jsem zde citoval, hleděti na obchodně-politickou situaci ve střední Evropě se stanoviska vojenské velmoci, nýbrž s hlediska, že Československo jest stát, který jest z největší míry odkázán na export, a že si Československo musí tento export v největší míře zajistiti.

Na druhé straně několik poznámek ke zjištěním ministra financí vzhledem k americké smlouvě. Tu vysvítá, že ministr financí nás činí do jisté míry odpovědnými za to, že Amerika nyní poněkud ustoupila od úmyslu kupovati od Československa zboží. Tu konstatuji toto: V New Yorku vychází protinacistický bulletin, který přinesl v listopadovém čísle z r. 1937 článek, ve kterém se uvádí Konrád Henlein jako silně ozbrojený rakouský důstojník a kde se tvrdí, že za ním stojí 200.000 nebo 500.000 vojáků, takže se musí v Československu očekávati vývoj, který se bude podobati španělskému nebo bude ještě horší než ve Španělsku. K údivu určitých amerických kruhů nepodnikla československá vláda dosud nic, aby čelila tomuto druhu propagandy, která se musí konec konců obrátiti proti Československu, a bylo by v každém případě velmi cenní, kdyby se vláda více zabývala těmito věcmi než propagandou proti sudetskoněmecké straně zde doma. (Výkřiky posl. Kuta.) Dále musím poukázati na to, že jest také zcela nesprávné, odvolává-li se vláda na vnitropolitické, národnostně-politické poměry neb uvádí-li vláda skutečnost, ze se sudetští Němci konečně spojili, jako důvod, že mohou nastati při provádění americké smlouvy obtíže.

Zjišťuji zde, že se v New Yorku dovolali rozhodčího soudu proti Československu, neboť v amerických obchodních kruzích jsou velké námitky proti textilní dani z obratu; i židovská propaganda v New Yorku způsobila, že dobrá nálada v amerických obchodních kruzích podstatně ochabla, tedy ne proto, poněvadž jsme se my, sudetští Němci, spojili a protože děláme propagandu proti státu, nýbrž spíše proto, že tuto propagandu dělají jiní, kteří při tom vůbec neberou ohled na československé zájmy. (Souhlas poslanců strany sudetskoněmecké.)

Další věc: Ministr financí se zabýval včera také případem Ústřední banky německých spořitelen. Chtěl tu namluviti české veřejnosti, že se na likvidaci Ústřední banky muselo použíti 550 milionů z veřejných prostředků. [ ]. K tomu musím prohlásiti: Údaj, že se musela přinésti na likvidaci Ústřední banky a Karlovarské spolkové banky obět od státu a z veřejných prostředků v 550 milionech 3% dlužních úpisů a v dalších 54 milionech dlužních úpisů zvláštního fondu, jest nesprávný. Správné jest jen, že Ústřední banka dostala při druhé sanaci banky dlužní úpisy zvláštního fondu ve jmenovité hodnotě 44 milionů a že Karlovarská spolková banka dostala jich za 8 milionů, částky, které činily méně než tehdy ohlášené ztráty a které jsme museli označiti jako poměrně malé proti tomu, co dostaly při sanaci bank jiné a zvláště i české banky. Ministrem financí uvedených 150 milionů dlužních úpisů, není vůbec oběť z veřejných prostředků. (Výkřiky.) Jsou to dluhopisy, které obdrželi vkladatelé a věřitelé Ústřední banky neb Karlovarské spolkové banky k uspokojení svých pohledávek. Zúročení a umoření těchto dluhopisů se děje za prvé, z likvidační masy obou bank a za druhé, z pětiny patřičného čistého zisku Ústřední banky československých spořitelen. Protože jest Ústřední banka čsl. spořitelen nyní společným peněžním ústředím všech spořitelen, tedy i německých, a povinné vklady německých spořitelen u tohoto ústavu činí čtvrtinu povinných vkladů všech spořitelen, může se říci, že jest to zhruba výnos z obchodu s německými spořitelnami, který přispěl ke zúročení a umoření dluhopisů. Vlastní německá žirová centrála by dala ovšem - podobným způsobem svůj čistý zisk k disposici k udržení své dluhové služby. Neboť jde o 150 milionů Kč. Stát sám nepodniká v této věci nic více, než že v případě, že by nebyly k disposici potřebné částky pro zúrokování a úmor, poskytne zálohy, které se mu však musí splatiti. Jde vůbec v prvních letech jen o zúročení těchto dluhopisů, neboť umořování počne teprve v 11. roce po vydání zákona a likvidační masa s částkami v tomto roce patrně zcela stačí, takže se snad nebude vůbec museti použíti záloh státu.

To jest pravda o Ústřední bance německých spořitelen. (Výkřiky.)

Chtěl bych k osnově zákona připojiti ještě několik krátkých poznámek. Poukázal jsem již, že se mi zdá, jako byste si uložili metodiku politického působení proti sudetskoněmecké straně: zákaz schůzí, zostření censurní praxe a propagační řeči československých ministrů. Pánové, co se dnes děje v oboru censury, přesahuje všechny meze. Dnešní "Zeit byla konfiskována pro článek, který naprosto neobsahoval, jak vám chci ukázati z několika míst, věci, které by porušily veřejný klid a pořádek, který však neobsahoval, vážení pánové, žádné iluse, neboť se článek snaží při přiměřené objektivitě, aby vylíčil věci tak, jak skutečně jsou. Tu se na př. praví (čte): "Mimovolně chceme vyhledati ještě jednou Chamberlainovou řeč, abychom se přesvědčili, že jsme nepropadli nějakému optickému neb tiskovému klamu, když jsme po prvé četli o opatřeních ke splnění oprávněných přání sudetských Němců. Neboť současná vnitropolitická situace připouští jen závěr, že si Chamberlain spletl slovo "k" se slovem "proti". Nevěříme sice, že by se britskému předsedovi vlády naznačovala zamýšlená opatření proti sudetským Němcům, avšak informace, na kterých vybudoval svou řeč, by byly bezpochyby správné, kdyby zněly v tomto smyslu." A jiné místo: "Nic nemění na skutečnosti, že sudetští Němci vidí dnes opět proti sobě vlnu ofensivy. Ofensiva jedné části znamená defensivu druhého - v celku opak velikonočního míru. Pokud se dá mluviti při takové situaci různě o jednáních, nedá se tím spíše pochopiti, že se český tisk opětovně snaží, aby smazal dojem několik a rozumných hlasů z posledních dnů. Velikonoce jsou na blízku, avšak i holubice a olivové ratolesti, které se dostavují každé období, není vůbec viděti."

Pánové, domníváte se, že by byl tímto úvodníkem, který byl celý konfiskován, porušen veřejný klid a pořádek? A domníváte se, pánové, že jest to navštívenka pro vás, má-li po několik dní takřka konsekventně "Zeit" první sloupec vybílený? Pánové, nevěříte, že jest to špatná visitka, když se ukazuje proti propagandě usmíření a uspokojení sudetských Němců, že se veřejné mínění a odpovědi na to, co se děje v zahraniční a vnitřní politice, takovým způsobem zkrucují?

Místopředseda Sivák (zvoní): Prosím pána rečníka, aby juž končil.

Posl. dr Peters (pokračuje): Nyní pánové musím dojít k závěru. Pan ministr financí naznačil, že se domnívá, že se nyní snažíme o zpolitisování hospodářství. Vážení pánové, to mi připadá jako žert a to proto, že si přece stěžujeme 20 let na zpolitisování hospodářství od vás, především v tom směru, jak politické intervence porušují všechny zásady řádu, práva a rovnosti. Již 20 let! Na druhé straně poznamenal také pan ministr financí, že jsme si nikdy nestěžovali na neobjektivnost finanční správy. Musím již říci, že kdybych sebral jenom všechno to, co jsem já sám uvedl proti objektivitě finanční správy v těch 10 letech, ode kdy sedím zde, v rozpočtovém výboru a v jiných výborech, bylo by toho již velmi mnoho a pokus dáti si právě nyní do jisté míry nejlepší vysvědčení shledávám, vzhledem k německým stížnostem proti finanční správě, nejméně ne příliš fair.

Přes to však se domníváte, že dochází ke zpolitisování hospodářství jen na německé straně. Děláme jen to, co jste 20 let dělali vy - politiku, která hleděla na hospodářství jako na prostředek národní expanse. Děláme politiku, aby byla obráncem proti oněm tendencím, které chtějí zničiti naše sudetskoněmecké hospodářství, a k tomu jsme povinni. Bohužel si sudetskoněmecké hospodářství uvědomilo pozdě, pozdě o celá léta, že nepodřídilo již dříve celou ochranu existence hospodářství politice. A jest samozřejmostí, že se sjednocení sudetští Němci neodebéřou pouze na parket národně-politických sporů, jak si pohodlně přejete. Ne, pánové, musíme vám prohlásiti, že hospodářství jest v oblasti naší existence a tedy v oblasti oněch požadavků, které vám musíme klásti, chceme-li a máme-li věřiti vašim krásným slovům, že jste ochotni připraviti sudetským Němcům jak mravně, tak i hospodářsky a sociálně zajištěnou budoucnost. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Na tom záleží a pan ministr financí měl tedy upustiti i od této poznámky, neboť mu musíme říci: Proti zpolitisovanému hospodářství na vaší straně musí státi zpolitisované hospodářství na naší straně! Také to jest vyrovnání sil! Kdyby to zůstalo tak, jak tomu bylo 20 let na naší straně, mohli bychom si skoro vypočísti, jak dlouho bychom udrželi své hospodářské a tím i sociální posice.

Poslední události v německém táboře jsou také pro vás varováním, kdybyste ovšem měli otevřené a přístupné ucho pro varování. Pak byste totiž viděli, že jasně známe svou situaci a znajíce tuto situaci můžeme vám jen říci: Pánové, nalezněte cestu k nám, neboť já jako Pražan vám mohu říci, že jste německý venkov zatlačili do takové nedůvěry ku Praze, že tento venkov musíte teprve získati, neboť jste jej nyní ztratili. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Chmelík.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno!

Osnovu zákona, kterou právě projednáváme, lze jen vítat, poněvadž znamená opatřiti krátkou cestou dostatek finančních prostředků na obranu státu. Proto i strana, jejímž jménem mluvím, uvítala tuto osnovu zákona. Jde o povinnost ústavů, podniků, fondů a některých sociálních zařízení pomoci státu ve chvíli, kdy pomoci potřebuje.

Řekl jsem, že tuto osnovu zákona vítáme, i když do jisté míry má řadu vad a nedostatků. České, slovenské ústavy již dávno po této stránce vykonaly svoji povinnost ke státu. Je málokterý český ústav, málokterý slovenský ústav, který by nedal státu, co potřebuje, který by nebyl dávno poskytl státu potřebné půjčky nebo dávno již neodkoupil potřebný počet státních dluhopisů. Vycházím z názoru, že pro obranu státu jsme povinni vykonat vše, co nám ukládá svědomí a co nám zejména ukládá nacionální uvědomění. Svoji státotvornost jsme prokázali nesčíslněkrát, i když jsme nebyli součástkou vlády, i když jsme nebyli ve vládní koalici. Jako hnutí, jako strana státotvorná zvedali jsme vždy ruku při hlasování o potřebách státu. Těžce neserme, že zabezpečení státu nebylo již dávno provedeno tak, jak by to jeho suverenit a, jeho geografické položení a zájem československého národa vyžadoval. Těžce jsme nesli jako nacionalisté, že Němcům se vycházelo více vstříc, než bylo žádoucí, že jsme jim dali více, než nám ukládaly mírové smlouvy a nežli požadovala ústava. Dnes, jak je zde máme a jak se každou chvilku představují, je naše chyba, je chyba československých stran, poněvadž takto jsme si je zhýčkali, takto jsme si je vychovali. Dnes troufalost německých příslušníků nezná mezí. Rozpínavost Němců roste den ze dne. Je nutno této rozpínavosti klásti meze. Porovnejte loyalitu příslušníků československého národa, pokud bydlí ve Vídni máte tyto dny nejlepší příležitost - s Němci, kteří bydlí v Československé republice. Československá menšina v Rakousku vydává plakáty a nabádá k loyalitě vůči státu. Dnešní vedení nic jí nezaručuje v budoucnosti po stránce kulturní, školské a hospodářské, tak jako my jsme zde smlouvami, zákony a zvláštními úmluvami zejména z 18. února loňského roku zabezpečili Němce, a přece Čechoslováci v Rakousku se plně stavějí za stát jako loyální občané. My od našich Němců nechceme nic než loyalitu ke státu, plnění zákonů a občanských povinností, a naproti tomu jim dáváme více, než jsme povinni. To je nutno stále zdůrazňovati a proto také je nutno odkazovati jejich rozpínavost do určitých mezí a odmítati všechny jejich vetřelecké požadavky. Jsme si vědomi zápasu, který nás čeká, jsme si vědomi všech velkých událostí, jimž jdeme vstříc. Musíme si říci, že jsme na ně také připraveni, a musíme se zabezpečiti, abychom byli připraveni po každé stránce, abychom ani zevně, ale ani zevnitř nebyli překvapeni. Máte nejlepší příležitost sledovati, i když dnes jsou veřejné schůze zakázány, jak soudí československý lid. Všade slyšíte, že český člověk se vzepře německé hegemonii krátkým výrazem: na nás si vylámou zuby. Ano, ale československý člověk musí mít zabezpečení své víry i se strany státu resp. jeho representace, to je vlády. Nemůžeme chtíti na širokých vrstvách drobných lidí statečnost a nebojácnost, když neudělá vláda po každé stránce opatření, aby český, slovenský člověk se cítil v tomto státě bezpečným, zejména na hranicích a zejména ve zněmčených územích. Stát musí dáti každou nutnou a možnou obranu, každé nutné zabezpečení pro českého člověka nejenom uvnitř státu, nýbrž zejména na hranicích.

Že neustoupíme násilí, to je samozřejmou věcí, že se nevzdáme též a nemůžeme se vzdát žádných smluvních závazků se spřátelenými státy, o tom není také pochyby, ovšem musíme se spoléhati jen a jen sami na sebe. Je třeba, aby vláda dovedla podchytiti a umožniti tuto skutečnost v širokých vrstvách lidových a zejména u mládeže. Naše holubičí povaha, naše smířlivost a bohužel sklony jen k ústupkům, jak jsem již naznačil, se na nás vymstily, a já, ujal-li jsem se při této příležitosti slova, činím tak jen proto, abych znovu zdůraznil to nejširší vyřčení slovanské klidné, rozvážné povahy, ochotu k dorozumění s každým, ale zároveň tu nutnou skutečnost a statečnost, kde československý národ půjde s hlavou vzhůru každému nebezpečí vstříc. Prodělali jsme horší i větší zápasy, odolali jsme většímu nebezpečí, než které se dnes na nás valí kolem dokola z německé hegemonie, a proti této hegemonii musíme právě postaviti ty dobré vlastnosti, jak jsem se o nich zmínil. Ovšem, pravda, slavná sněmovno, když u nás je vše založeno na principech demokracie, pak je také nutno, aby byla plněna tato demokracie do všech důsledků od těch, kteří mají moc a možnost. Všechny výstřelky, které doposud byly, budou muset být odstraněny a zejména aspoň k těm, kteří jsou nositeli naší státnosti, kteří mají dobrou vůli, poctivý úmysl spolupracovati s ostatními složkami do všech důsledků. Ne, slavná sněmovno, aby byl konfiskován tisk strany, která, dříve nežli vstoupila do vlády, dala se k disposici tomuto státu. "Národní noviny" ze dne 7. dubna v č. 97 v určité polemice odpovídají na útoky socialistického tisku, který i v letácích soustavně útočí na národní sjednocení. V době, kdy národní sjednocení se dává k disposici státu, všem ostatním státotvorným složkám, není myslitelno, aby byly na nás prováděny soustavně nerozumné útoky. Byly proti nám vydány zvláštní letáky a v těchto letácích i listech se útočí na národní sjednocení, že prý chce, aby se vyjednávalo s Henleinem a jeho stranou. "Národní noviny" jako list národního sjednocení poukázaly na skutečnost, že zástupci obou socialistických stran v koalici sami ve vládě se vyslovili pro to, aby se vyjednávalo se sudetskoněmeckou stranou. Zatím co útoky v listech levice volně procházejí proti "Národním novinám" a národnímu sjednocení, byla v "Národních novinách" včera zabavena věta: "ale je to stará taktika levice: ve vládě dávají souhlas a v novinách proti tomu protestují." V titulku příslušné zprávy pak byla zabavena slova: "socialistická demagogie: ve vládě jsou pro jednání s Henleinem, ve veřejnosti proti tomu agitují."

Zabavení této věty znamená, že by socialistické listy měly výsadu útočiti na strany ostatní, aniž by se tyto strany vůbec směly brániti způsobem, který jest zcela přirozený. Poukazujeme na to, že za poli tiku, kterou vláda provádí, jsou všechny strany koalice odpovědny a že není přípustno, aby jedna z těchto stran měla výsadu útočiti na druhou pro to, co její zástupci sami ve vládě dělají.

V závěru své řeči se táži pana ministra spravedlnosti, zda je mu známa tato nezákonná censura, toto počínání proti "Národním novinám" a zda je ochoten takovýmto přehmatům censury napříště zabrániti. Reklamujeme pro sebe svobodu, kterou přejeme jiným. Nebudeme se nikdy vyhýbati žádnému zápasu, pokud jde o ideu, bereme veřejně na vědomí každý zápas, a tam, kde je společný nepřítel, tam, kde jsou společné závazky, je nutno je držeti, jako je chceme držeti my. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)