Místopředseda Košek (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Kundt. Dávám mu slovo.

Posl. Kundt (německy): Slavná sněmovno!

Jako předseda klubu oznamuji, že klub poslanců sudetskoněmecké a karpatoněmecké strany se zřetelem k tomu, že včerejší řeč pana ministra financí, dnešní osnovy zvláště osnova úvěrová - jakož i censurní prakse a mnoho jiného stále ještě nedokazuje konkretní vůli koaliční většiny co nejrychleji změniti systém vůči sudetským Němcům, z protestu proti tomu se nezúčastní dnešního hlasování. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Neuman.

Posl. dr Neuman: Slavná sněmovno! (Hluk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuman (pokračuje): Z prohlášení pana posl. Kundta, předsedy klubu poslanců sudetskoněmecké strany, se dovídáme, že sudetskoněmecká strana hodlá protestovati proti projevu pana ministra financí ve včerejší schůzi rozpočtového výboru. Myslím, že je to nedemokratický způsob domnívati se, že můžeme protestovati opuštěním lavic ve sněmovně, zejména tehdy, přečetl-li pan ministr financí velmi odpovědně a velmi rozhodně pánům ze sudetskoněmecké strany, co stály státní pokladnu německé peněžní ústavy. Můj názor je . . . (Posl. inž. Richter [německy]: To jsou všeobecná tvrzení bez jakéhokoli důkazu!) Žádné Pauschalbehauptungen! (Posl. inž. Richter [německy]: Uveďte tedy podrobnosti!). Je to 550 mil. Kč, které stála Zentralbank der deutschen Sparkassen, Karlovarská obchodní banka, v dluhopisech. (Výkřiky.) Prosil bych, aby pánové nepochybovali o projevu ministra financí. Nejenom to, přes 450 mil. Kč stála sanace Fénixu, válečné půjčky.

Můj názor, slavná sněmovno, je, že nejenom rozpočtový výbor posl. sněmovny to má slyšeti, nýbrž že vláda má použíti normy, kterou má k disposici, a naříditi "Zeitu" a všemu ostatnímu provinciálnímu tisku, aby projev ministra financí byl otištěn ve všech německých listech bez rozdílu (Potlesk.), aby si němečtí střádalové a němečtí vkladatelé uvědomili, jakými cestami se brala státní péče o jejich potřeby. A vystoupil-li ministr financí takto odpovědně, myslím, zaslouží jenom dík koalice a ne způsob jednání se strany sudetskoněmecké strany. (Výkřiky.)

Budiž mi dovoleno, abych k meritu osnovy, která je dnes na pořadu jednání . . . (Četné výkřiky.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuman (pokračuje): . . . zdůraznil - a nebudeme to nikterak zastírati - že hlavním důvodem předložené osnovy je především opatření dostatečného úvěru na mimořádné vyzbrojení republiky, a správně bylo řečeno, bez inflace a bez zahraniční půjčky. Jsme si vědomi, že zahraniční půjčka je dneska velmi těžko dosažitelná za mezinárodního napětí, a je-li možné, aby si stát opatřil z domácích prostředků dostatečný potřebný kapitál, jest správné, jestliže k tomuto opatření dochází. Stát z nové domácí tvorby kapitálové chce si touto osnovou zajistiti dostatečné prostředky pro své úkoly, především zbrojní, a na druhé straně ovšem má dobrou vůli neohrozit potřebný podíl, kterého vyžadují svazky územní samosprávy a jiných veřejných korporací, pokud to vyžaduje jejich řádná funkce, rovněž tak podíl chce vyhraditi soukromému podnikání, jehož průbojnost, slavná sněmovno, nesmí býti v zájmu státu a jeho dalšího hospodářského rozvoje v žádném směru brzděna přílišným odčerpáním úvěru pro úkoly veřejné.

Osnova je kompromisem mezi potřebou veřejné ruky a potřebou soukromého podnikání, kompromisem v celku přijatelným. O některých nedostatcích zmíním se ještě v průběhu svého výkladu. Přímým podnětem k podání osnovy byla povinnost státního fisku opatřiti dostatečné prostředky pro přímé i nepřímé vyzbrojení republiky bez cizí pomoci a, jak jsem již uvedl, bez pokusů inflačních. Jde tedy o osnovu brannou prvého řádu a s tohoto hlediska poměrně značný zásah osnovy do hospodářství peněžních a sociálních ústavů musí býti posuzován.

Věřím, že povolaní činitelé peněžních i sociálních ústavů přijmou tento zásah s plným porozuměním, a možno říci, že pro nejvyšší zájmy státu vykonají všechno, abychom bez trestních sankcí splnili svou povinnost vůči republice. Uzákoněním osnovy bude dána Čechoslovákům jedna z příležitostí ukázat, že dovedou nejen vlastenecky mluvit a cítit, nýbrž také jednat a že rozumí vlastenectví až do těch kapes, i když stát touto osnovou nevyžaduje zatím vzhledem k normativní úpravě úrokových sazeb obětí mimořádně tíživých. Přes to však řádné dodržování vládní osnovou požadovaných povinností bez trestních sankcí nejlépe bude mluvit o opravdovém smyslu povolaných pro naléhavé potřeby republiky.

Druhým, rovněž velmi významným úkolem projednávané osnovy, je náležitá regulace trhu státních papírů přímým usměrněním úvěrové poptávky, když, jak je známo, úroková regulace trhu těchto papírů vzhledem k pevným úrokovým sazbám debetním i kreditním, stanoveným vládním nařízením, je vyloučena. V odborných kruzích mluví se proto právem o této zákonné osnově jako o osnově zákona o úpravě úvěrového trhu. Není žádné pochybnosti, že uzákoněním osnovy především zvýší se bezpečnost vkladatelů, za druhé umožní se lepší evidence a kontrola zásoby státních půjček a konečně dosáhne se rovnoměrnosti v ukládání peněžních ústavů ve státních půjčkách. V tomto ohledu rozdíly jednotlivých typů peněžních ústavů jako celku i jednotlivých peněžních ústavů téhož typu byly dosud mimořádně značné. Je to zajímavé a v každém směru poučné porovnání.

Příkladný smysl pro stát v tomto směru ukázaly československé spořitelny, které bez zákonného předpisu, o němž pojednává osnova dnešní, měly koncem r. 1936 uloženo ve státních papírech průměrně 25% vkladů na knížky a koncem r. 1937 tato kvota se zvýšila, neboť z 22 miliard spořitelních vkladů bylo uloženo ve státních půjčkách více než 6 miliard Kč nominální ceny.

Budiž mi dovoleno uvésti alespoň jeden individuální případ, jak vzorně si počínaly československé spořitelny při nákupu státních papírů před normativní úpravou, kterou právě projednáváme. Použijí k tomu cifer z bilance naší českobudějovické spořitelny, sestavené k 31. prosinci 1937. Spořitelna vykazovala 122,500.000 Kč vkladů úsporných, Její povinnost k držbě státních papírů bude podle §u 9 osnovy činiti 29,125.000 Kč. Od toho odpočítáme 5% povinný vklad 6,125.000 Kč u ústředí, takže spořitelna českobudějovická má míti podle projednávané osnovy v držbě státní papíry ve výši 23 mil. Kč. Ve skutečnosti měl náš ústav k 31. prosinci 1937 ve svém majetku státní papíry československé v nominální hodnotě 35 mil. Kč, v nákupní hodnotě 32 mil. Kč, tedy více o 12 mil. Kč v nominální hodnotě a o 9,867.000 Kč v nákupní hodnotě.

Jiné poměry, pokud jde o držbu státních papírů, jsou u ostatních skupin lidového peněžnictví. Koncem roku 1936 měly uloženo ve státních půjčkách okresní hospodářské záložny 6.5 % vkladů, občanské záložny 5.6% vkladů, Kampeličky přibližně 3 % vkladů. U bank tomu nebylo lépe, máme-li si všimnouti nejenom lidového peněžnictví, nýbrž peněžnictví vůbec. Banky měly koncem r. 1936 uloženo přibližně jen 4 1/2 % vkladů ve státních půjčkách.

Tento stav byl asi též důvodem - ovšem zcela neoprávněným po mém soudu - pro diferenciaci sazeb, jimiž je stanovena minimální povinná zásoba státních půjček pro jednotlivé skupiny lidového peněžnictví. Jestliže pro okresní hospodářské záložny a občanské záložny byly stanoveny sazby 8, 12 a 20 %, pro spořitelny byly zvýšeny z 12% na 22 % a z 20 % na 25 %, a u ústavů s vklady nad 50 mil. Kč základní částka 6 mil. Kč, platná pro okresní hospodářské záložny, byla u spořitelen zvýšena na 11 mil. Kč.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu tuto diferenciaci ne dosti přesvědčivě odůvodňuje tvrzením, že spořitelny jsou ústavy s primérním posláním bezpečně ukládati úspory jim svěřené a tedy předurčené k udržování značnějších zásob papírů sirotčí jistoty. A contrario by tedy z důvodové zprávy vyplývalo, že okresní hospodářské záložny nemají primérního poslání bezpečně ukládati úspory jim svěřené, když se jejich povinnost k držbě státních cenných papírů sirotčí jistoty tak podstatně v porovnání se spořitelnami snižuje. Tak tomu ovšem není. Okresní hospodářské záložny by se poděkovaly, kdyby takové názory se měly státi přesvědčením vkladatelů. V daném případě však nejde o více nebo méně bezpečné uložení vkladů, nýbrž o snížení úrokového výnosu, který v důsledku sazeb, uvedených v osnově, bude u spořitelen citelnější než u okresních hospodářských záložen a ostatních peněžních ústavů.

Rozdíl mezi spořitelnami a okresními hospodářskými záložnami v povinném nákupu státních papírů ukáže nejlépe příklad. Okresní hospodářská záložna se 70 mil. Kč vkladů bude musit mít podle §u 6 osnovy vlastní zásobu státních papírů v částce 10 mil. Kč. Spořitelna za týchž podmínek bude musit mít zásobu 12,500.000 Kč a 3,500.000 Kč u peněžního ústředí, to znamená, že bude musiti míti o 6 mil. Kč větší zásobu státních papírů. Z uvedeného příkladu se podává, že spořitelna bude míti uloženo o 6 mil. Kč více při nižším úrokovém výnosu než okresní hospodářská záložna. Co to znamená, slavná sněmovno? Spořitelna bude míti z těchto 6 mil. Kč tento průměrný úrokový výnos: z částky 2,500.000 Kč 4.35 %, z částky 3,500.000 Kč, uložené u peněžního ústředí, jen cca 3.35 %. Kdyby tyto prostředky spořitelna umístila na př. ve směnečných zapůjčkách, dosáhla by výnosu 5.75%, ztrácí tedy v prvém případě 1.4 %, ve druhém případě dokonce 2.4 %. Tento při nejmenším podivný postup proti československým spořitelnám, které konají vzorně své povinnosti vůči státu, jak jsem měl čest konkretně prokázat, není ojedinělý. Setkali jsme se s ním již r. 1933 - mám na mysli vyhlášku č. 59/1933 Sb. z. a n. - při normativní úpravě úrokových sazeb vkladových. Vládním nařízením č. 238/1935 Sb. z. a n. byla pak způsobena trvale nezdravá soutěž mezi jednotlivými kategoriemi lidového peněžnictví, když všem bez rozdílu - s výjimkou spořitelen - byla přiznána výhoda vyšších kreditních sazeb o 1/4%.

Při této příležitosti se co nejdůrazněji dožaduji novelisace vlád. nařízení č. 238/1935 Sb. z. a n. v tom směru, aby také spořitelnám byla povolena vyšší sazba kreditní, jaké požívají okresní hospodářské záložny a ostatní ústavy lidového peněžnictví.

Čtyřem milionům vkladatelů československých spořitelen, z nichž zdrcující většina se rekrutuje z nezámožných vrstev dělnických, malozemědělských, živnostenských a úřednických, nemůže býti na dlouho odpíráno právo na stejný výnos z drobných úspor, jakého požívají střádalové v ostatních ústavech lidového peněžnictví. Spořitelny si pro svou dosavadní činnost nezaslouží, aby jejich soutěživost byla dokonce vládním opatřením podlamována. Vzpomeňme jen, co znamenaly spořitelny pro účinné provedení finančního a měnového plánu po převratu, jaký by byl vývoj stavebního ruchu bez příkladného porozumění spořitelních správ! Více než 10 miliard spořitelních vkladů je umístěno v dlouhodobých zápůjčkách, jimiž bylo umožněno provádění staveb pro nejchudší a nejpotřebnější, kteří byli bez přístřeší. Bez spořitelen - to lze říci bez nadsázky - nebylo by levného hypotekárního úvěru, který umožnil zvýšení hospodářské úrovně československého obyvatelstva bez rozdílu stavu a národnosti.

Spořitelní myšlenka zdárně působí i k národnostnímu sblížení občanstva v tomto státě. Mohl bych poukázat zejména na společné konference českých a německých střádalů, na společné konference správ a ředitelství českých a německých spořitelen, kde vždycky byly všechny záležitosti v dohodě vyřizovány.

Avšak rád bych několika slovy poukázal také na humánní a sociální činnost spořitelen. Československé spořitelny bez spořitelen německých odevzdaly celkem na dobročinné a sociální účely 337,973.227.80 Kč. Připočteme-li k tomu desítky milionů od spořitelen německých, máme jasný obraz významu sociální činnosti spořitelen pro náš národ a stát.

Snad mi bude dovoleno alespoň několika slovy poukázat, jaký význam mají dary spořitelen pro místní obce. Mám zde před očima desítky spořitelen českých, moravských i slovenských - ovšem dnes není možno uvésti všechny cifry, které mně byly dány k disposici - z nichž uvedu alespoň některé. Českobudějovická spořitelna dala na výdlažbu Masarykova náměstí 1/2 mil. Kč, na nezaměstnané 200.000 Kč, spořitelna v Brandýse n. L. na sedm dvojdomků pro chudé města 440.000 Kč, na zakoupení budovy pro chudobinec a opatření příslušných potřeb 30.000 Kč, spořitelna v Něm. Brodě na stavbu nového mostu přes Sázavu 250.000 Kč, na produktivní péči o nezaměstnané 240.000 Kč, spořitelna ve Dvoře Králové na stavbu opatrovny 200.000 Kč, spořitelna v Jindř. Hradci na městský vodovod 290.000 Kč, spořitelna v Hradci Králové na péči o nezaměstnané 245.000 Kč, na zřízení lázní 4,879.000 Kč. Tak bych mohl pokračovat a jmenovat spořitelnu náchodskou a ostatní spořitelny, které také odevzdaly statisíce účelům sociálním a kulturním. Ovšem s řečnické tribuny sněmovní nebylo ještě nikdy na tyto věci poukázáno, aby bylo jasně vidět, co spořitelny po této stránce znamenají. (Výborně!) Spořitelny jsou lidovými ústavy v tom nejvlastnějším slova smyslu. Poněvadž volby do spořitelních výborů provádějí obecní zastupitelstva podle zásady poměrného zastoupení, jsou ve správních orgánech spořitelen zastoupeny všechny politické strany bez rozdílu, to znamená, že spořitelny nikdy nesloužily a nebudou sloužiti zájmům jedné politické strany, nýbrž zájmům všech svých střádalů, bez rozdílu politického přesvědčení.

Slavnou vládu žádám, aby k těmto všem skutečnostem, které jsem snesl ve svém projevu, přihlédla jak při použití zmocnění podle §u 23 projednávané osnovy, tak při řešení kterékoliv potřeby spořitelní, ať už jí je: oprávněné a spravedlivé zrovnoprávnění spořitelen v úrokových sazbách, právo užívání malého státního znaku, zřízení poradního sboru ve smyslu spořitelního zákona, právo přijímati vklady na pokladniční poukázky nebo rozmnožení počtu spořitelen na Slovensku.

Při této příležitosti budiž mi dovoleno, abych zde zjistil, že obsáhlou interpelací a ve dvou svých projevech dožadoval jsem se rozšíření spořitelní sítě na Slovensku a s radostí jsem se dověděl, že právě v těchto dnech vláda povolila našemu volání a z části napravila křivdu páchanou na slovenském spořitelnictví povolením spořitelen resp. spořitelních filiálek v těchto městech: Košice, Nové Zámky, Prešov, Zvolen, Levice, Bratislava a Kežmarok.

Děkuji vládě upřímně za toto opatření, které jasně ukazuje, že činnost spořitelen začíná být i na rozhodujících místech náležitě uznávána. Má velký význam pro slovenské střádaly, avšak také pro stát a národ, neboť umožníme tímto, aby slovenský lid byl zbaven tíživého soukromého úvěru nebo politického úvěru, který způsobil tak značné škody na našem Slovensku.

V závěru chtěl bych ještě upozorniti, jak předběžné, neúplné zprávy o připravovaných osnovách a právě o této osnově působily v našem pohraničí. Ve Vyšším Brodě byly rozšířeny zprávy mezi střádaly, že 25% vkladů bude zabaveno ve prospěch státní pokladny. Neřeklo se, že mají peněžní ústavy přispěti tím, že budou držeti státní půjčky, nýbrž referovalo se, že bude stát konfiskovati 25% vkladů. V důsledku toho došlo k velikému vybírání vkladů a teprve zásahem vládního komisaře se stalo, že bylo možno od dalšího runu na spořitelny ustoupiti a místo toho vklady začaly se vraceti zpět. (Výkřiky.) Doporučoval bych proto, aby kdo jde s jakýmikoli hospodářskými informacemi, byl velmi opatrný, poněvadž mohou zde býti způsobeny nedozírné škody státu.

Slavná sněmovno, jménem klubu, k němuž kladu si za čest náležeti, jsem oprávněn prohlásiti, že budeme pro osnovu zákona o úpravě úvěrového trhu hlasovati v pevné víře, že je jedním z dobrých prostředků branné přípravy Československé republiky. Obraně našeho státu jsme odhodláni kdykoliv obětovati jakékoliv statky, když bude zapotřebí, neboť - a to myslím, že vyjadřuji přesvědčení všech českých a slovenských lidí - nad otroctví - třeba u plných mís - stavíme svobodu svoji a svobodu svých dětí. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Pozměňovací návrh posl. dr inž. Brdlíka, Remeše, dr Klapky, Vičánka, Ostrého, Špačka a Tauba:

§ 23, odst. 1, budiž písm. o) nahrazeno zněním:

"b) zvýšiti sazby, které stanoví §§ 14 až 17, o dalších až 10% těchto sazeb, jakož i zvýšiti, s platností však jen do 31. prosince 1942, sazby, které stanoví §§ 4 až 10, o dalších až 25 % těchto sazeb a poměrně podle zvýšení těchto sazeb také částky 6,000.000 Kč a 11,000.000 Kč, uvedené v §u 5, písm. c), §u 6, písm. c) a §u 9, písm. c),".