Ještě několik zásadních poznámek. Podle výkazu Národní banky je oběh peněz v drobných mincích a papíru koncem března 1938 propočítán 1.085 miliony. Tím, že 50 Kč bankovky se z celkového oběhu bankovek vyjímají a převádějí na peníze drobné, zvýší se oběh drobných peněz o 540 milionů. Docházíme pak k oběhu 1625 milionů, zatím co posud bylo přípustných 1700 milionů včetně těchto 50 Kč bankovek. Z toho vyplývá tato zajímavá okolnost: tím, že se, jak v osnově zákona je řečeno, podíl na hlavu zvýší na 160, ukáže se možnost oběhu drobných peněz v částce 2˙4 miliardy Kč. Při průměrném oběhu platidel 5˙5 miliard může se státi, že je v celku kolem 8 miliard běžných prostředků v oběhu. Vezmeme-li oněch 2˙4 miliard drobných peněz, vyplyne z toho, že by bylo z tohoto oběhu drobných peněz 30%. Připomínám, že to nepovažuji za přehnané, musím však v této souvislosti poukázati také na to, že oběh bankovek dosáhl u Národní banky koncem března tohoto roku 6997 milionů. I v tom nenacházím nic hrozivého, musím však konstatovati, že se Národní banka této částky patrně zalekla - podle mého úsudku neprávem - a že se tato předloha děla proto, aby se oněch 540 milionů v 50 Kč bankovkách mohlo z oběhu platidel vyjmouti a tím se probůh - opětně došlo k onomu mírnému oběhu bankovek, kterému Národní banka, bohužel, přivykla, zajisté v neprospěch hospodářství jakož i oživení hospodářské výroby a tím také zaopatřování práce.

Úhrada činí při jmenované částce 38 %. Ubereme-li nyní těchto 540 milionů, dojdeme opětně k úhradě 41˙4 %. Vezmeme-li však stav oběhu bankovek ke 23. dubnu, tedy 4 týdny po jmenovaném termínu, uvidíme, že to bylo zjevem pouze přechodným, dosáhlo-li se oběhu bankovek skoro 7 miliard, že tedy leknutí Národní banky oprávněné nebylo, ježto již 23. dubna se oběh bankovek snížil na 6418 milionů. Posoudíme-li nyní provedení této předlohy na základě tohoto oběhu platidel ke dni 23. dubna, dojdeme opětně k úhradě 45˙1 % - t. j. úhradě, která je podle mého soudu zcela nehoráznou a vlastně ničím neodůvodněnou.

Konečně jsem také vytýkal, a to za podpory kolegy Macka, že § 13, odst. 2 vlastně přenechává rozhodnutí o manipulaci drobnými penězi u porovnání k bankovkám vlastně v poslední instanci Národní bance, zatím co podle našeho názoru je třeba, aby rozhodnutí v této otázce bylo ponecháno vládě, protože jedině ta za to odpovídá a nikoli Národní banka podle mého soudu. Národní banka není žádným ústavním činitelem, ona jest privilegovaným akciovým ústavem a spočívá tudíž odpovědnost podle ústavy na vládě.

U §u 13, odst. 2 důvodové zprávy je uvedeno prohlášení, které musím považovati za zcela nesrozumitelné, ježto hospodářský život nezávisí na tom, kolik se drobných peněz a bankovek vydá, nýbrž na tom, jak stoupá výroba, jak silná je zaměstnanost a jak dalece je možné, aby se každému zajistil kousek chleba. Nezávisí to na drobných penězích to je poznámka velmi nicotná.

Ke konci musím ještě konstatovati, že je mi vlastně nesrozumitelné, proč se dělá zase polovičatost, když na straně jedné převládá snaha po přeměně bankovek, tedy papíru, na kovové peníze a zároveň se obyvatelstvu poskytují jisté možnosti, aby přijímání takových kovových peněz v množství větším než 500 nebo 250 Kč odmítalo. Buď - anebo! Často již byly projevovány názory, aby jako ve státech jiných byla kladena největší váha na peníze kovové, na mince. Jednáte zde psychologicky docela nerozumně, dáváte-li obyvatelstvu možnost, aby se proti kovovým penězům, které zavádíte, bránilo. Psychologicky narazí jistě na naprosté neporozumění to, že stát neuloží svým pokladnám, aby kovové peníze přijímaly nebo aby je dávaly do oběhu mezi lid. Toto ustanovení je mi nesrozumitelné.

K předloze samé musím prohlásiti, že jí svůj souhlas dáti nemůžeme a že budeme proti ní hlasovati. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Pan posl. dr Peters neměl ani tolik námitek proti osnově samé jako proti důvodové zprávě. Ve svých vývodech pochyboval o správnosti důvodové zprávy, zejména některých jejích partií. Podezírá, že tato osnova má spíše ráz fiskální a že má také sloužiti eventuálně ke krytí rozpočtového schodku nebo rozpočtové rovnováhy. Domnívám se, že p. posl. dr Peters nemá v této věci pravdu. Co tu stát vydělá, bude použito jednak ke splácení krátkodobého dluhu, který přece rozpočet také zatěžuje, a na druhé straně jistě k hospodářským účelům, investicím atd. a také k podpoře hospodářského života. I kdybychom použili ke krytí rovnováhy hospodářství státního výtěžku této osnovy, nebylo by lze to vládě vytýkati, poněvadž nemohla předvídati ve státním rozpočtu, že bude právě potřebí některá odvětví našeho hospodářského a průmyslového života podporovati refundacemi daňovými. S tím se při sdělávání státního rozpočtu nepočítalo. A proto také stížnosti pana dr Peterse, že by nebylo pochopení pro potřeby průmyslového podnikání v území okrajovém, myslím, nejsou správné, poněvadž právě, jakmile vláda zpozorovala, že zde klesá výrobnost, zejména v odvětví podnikání textilního, porculánového, sklářského atd., poskytuje tomuto odvětví průmyslovému značné refundace obchodových daní. (Posl. dr Peters: Jedno procento!) Ale dělá to hezkou řádku milionů, pane kolego, takže nelze říci, že by vláda nepřihlížela k těmto hospodářským potřebám zmíněného území a zmírněného průmyslového podnikání.

Rovněž nelze říci, že by byla tato osnova naprosto fiskální. Pan kolega dr Peters to vyvozuje z §u 12, že zisk připadne státní pokladně a že se ho má použíti ke krytí krátkodobého dluhu. Pan kol. dr Peters sice přiznává, že prý v území českém lze pozorovati vzrůst zaměstnanosti, ale praví, že na druhé straně, v území německém nebo smíšeném, se dostavuje pokles zaměstnanosti, čili, že roste nezaměstnanost. Tím, že vláda zamýšlí refundovati obchodové daně postiženému průmyslu z tohoto území, myslím, byl prokázán dostatek dobré vůle odpovědných činitelů vedoucích tento stát. Ale já bych apeloval právě na pány ze sudetskoněmecké strany, aby se vystříhali všeho, co zaviňuje, že se odvolávají objednávky z ciziny právě v tomto postiženém území, a to proto, že se tam vyvolává ovzduší velké politické nejistoty. (Výborně!) A my pozorujeme, že se nejen odvolávají objednávky u těchto podniků ve smíšeném území, nýbrž že také tím trpí cizinecký ruch a že budou tím trpěti západočeské lázně (Výborně! - Tak jest!), poněvadž se zahraniční hosté rozmýšlejí, zdali se mají do Československa vydat nebo nemají, poněvadž se zde dělá politická propaganda, která znervosňuje tyto hosty, že snad při příjezdu do Československa zažijí nějaké nemilé překvapení. (Výkřiky posl. dr Peterse.) Pane kolego, i pokud jde o stavební ruch! Když si naříkáte, že lze zejména v Praze pozorovati živý stavební ruch, i v jiných místech českých, a říkáte, že u vás stavební ruch není, to je přirozené, to je lidské; jestliže někdo vidí situaci kolem sebe, jestliže pozoruje politický tlak, tu propagandu šeptavou nebo jasnou, že se rozmýšlí v této nejistotě vůbec něco podnikati. (Výborně!) Tedy, prosím, já na vás apeluji velmi slušným způsobem, abyste zařídili svůj politický postup podle toho, abyste se vystříhali všeho, co může vyvolávati politickou nejistotu a nervositu, poněvadž tím škodíte jen sami sobě. (Výkřiky posl. dr Peterse.) Škodíte právě vašim soukmenovcům, škodíte tím nakonec také celému státu. My přece nemáme zájmu na tom, aby se hospodářský život ve vašem území nerozbíhal, ani nemáme zájmu jej nějakým způsobem rdousit nebo škrtit. (Posl. dr Peters: Vy jste tu situaci vyvolali a nikdo jiný!) Pane kolego, to se ukáže, kdo ji vyvolal. (Posl. dr Rosche [německy]: On přece v Brandýse vůbec neví, jaká je situace!) Já nesedím jenom v Brandýse, viděl jsem také vaše území. A je zajímavé, proč pan kolega Frank ještě nenašel času, aby se podíval také do českého území, když pozval posl. dr Neumana do německého. Výsledek srovnání poměrů v území smíšeném a v území českém jste zde slyšeli, račte se také podívat do českého území, nesetkáte-li se tam s podobnými zjevy, na které si naříkáte a které se vymykají možnosti, abychom je mohli všechny rychle likvidovat.

Dále se pan kol. dr Peters pozastavil také nad tím, je-li zde důvod, aby se rozmnožil oběh drobných peněz, zejména mincí, a vyvozoval své pochybnosti z výkazů Národní banky. Pan kolega pravděpodobně zapomněl, že tyto výkazy nerozlišují peníze drobné a velké, nýbrž že mluví o celém oběživu. Tedy podle těchto výkazů Národní banky nelze posuzovat tvrzení důvodové zprávy, vyžaduje-li hospodářský život rozmnožení drobných. Naopak, je faktem, že loni muselo ministerstvo financí zastavit - přesto, že toho potřeba vyžadovala - další ražení mincí, protože už bylo na okraji kontingentu, protože tento kontingent je nedostatečný a hospodářský život si vynucuje jeho zvýšení. (Posl. dr Peters: Národní banka vůbec nemůže nic razit!)

Stěžoval-li si pan kol. dr Peters na zanedbávání kamenolomů při státních investicích, myslím, že jediné uvedení konkrétních případů, že ten onen kamenolom, který je v rukou německého držitele, byl skutečně odmítnut, by nás mohlo přesvědčit, ale ne jen generalisovat, stalo-li se někde, že ten onen kamenolom nedostal zadávku. (Posl. dr Rosche [německy]: Rozdělte jen státní rozpočet na národnostní sekce a hned uvidíte!) Ale, pane kolego, myslím, že právě tato doba a dnešní den nejsou příznivé k tomu, abychom se pustili do této debaty; budeme však míti jistě příležitost si o těchto věcech povědět v příslušných výborech i v parlamentě samém.

Pan kol. dr Peters se domnívá, že znění §u 13 dává vlastně rozhodování o tom, v jakém rozsahu se mají razit mince, Národní bance a nikoliv odpovědné vládě. Nevidím, že by § 13 dával toto rozhodování do rukou Národní banky, když se tam říká, že Národní banka má zjistit potřebu, a v odst. 3, za jakých okolností se mají v Národní bance vyměnit přebytečné mince za bankovky. Z toho bych nevykonstruoval, že by odpovědná vláda nerozhodovala o rozsahu mincovního oběživa a že by o tom rozhodovala Národní banka.

Konečně vidí pan kol. dr Peters polovičatost v tom, že prý na jedné straně proměňujeme bankovky v mince a na druhé straně zabraňujeme soukromým stranám, aby se mohly zbavit přebytečných mincí tím, že stanovíme limit drobných mincí, jaký jsou nuceny přijímat státní pokladny. Kdyby se p. kol. Peters podíval do praktického života, přesvědčil by se, že to s tímto limitem není tak zlé, poněvadž to znamená limit jen pro jedno podání. Přijde-li někdo na poštovní úřad s jednou složenkou, která zní na 1000 Kč, není poštovní úředník povinen vzíti od něho více drobných mincí než za 250 Kč. Ale on může za 5 minut přijíti s druhou složenkou a zase od něho poštovní úředník přes to omezení musí vzíti 250 Kč drobných. (Posl. dr Peters: To je snad možné někde v Brandýse, ale ne v Chebu!) Ale všude, všude, pane doktore, poněvadž to není omezeno na den, nýbrž na jedno podání. A tak je to i v ostatních státních pokladnách. Tedy není to tak zlé, jak si to vykládáte. Praktický život ukazuje, že tu není žádné polovičatosti, že je tu soukromým stranám umožněno, aby se svých přebytečných drobných zbavily.

V celku nevidí p. kol. dr Peters v rozšíření oběživa nic zlého, polemisoval jedině s důvodovou zprávou.

Znovu navrhuji, aby posl. sněmovna tuto osnovu schválila tak, jak byla usnesena v rozpočtovém výboru. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Nebude-li námitek, odložím hlasování o tomto odstavci pořadu na dobu pozdější a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávati další odstavec pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru branného o vládním návrhu zákona (tisk 1313), jímž se mění a doplňuje zákon o umisťování déle sloužících poddůstojníků (tisk 1348).

Zpravodajem branného výboru jest p. posl. Chloupek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Chloupek: Slavná sněmovno!

Branný výbor projednal vládní návrh zákona tisk 1313, jímž se mění a doplňuje zákon o umisťování déle sloužících poddůstojníků. Je to jedno z těch opatření, jejichž účelem je zvýšiti brannou pohotovost státu. Mimořádná opatření v tomto směru vykonaná vyžadují mezi jiným i značné zvýšení počtu déle sloužících. Nejvyšší rada obrany státu uložila r. 1937 ministerstvu národní obrany, aby podalo vládě jednak návrh zákona na zvýšení počtu déle sloužících, jednak návrh na změnu zákona č. 54/1927 Sb. z. a n. o umisťování déle sloužících poddůstojníků.

Oba tyto návrhy jsou v nerozlučitelné spojitosti. Počet déle sloužících nelze nadekretovati. Služba déle sloužících je vojenskou činnou službou, k níž se dobrovolně zavazují vojenské osoby ukončivší zákonnou službu presenční. Jejich hlavní povinností je býti instruktory presenčně sloužícího mužstva. Těžká vojenská služba sama o sobě by byla sotva lákadlem pro presenčně sloužící mužstvo k setrvání v další činné službě. Vojenská správa má pak zájem toliko na těch, kteří jsou ochotni setrvati v další činné službě po určitou delší dobu, neboť jen tak může využíti jejich zkušeností a instruktorské způsobilosti. Naproti tomu nemůže vojenská správa k úkolu instruktora presenčně sloužícího mužstva použíti osob věkově starších a tím fysicky méně způsobilých.

Doba 10 roků od ukončení presenční služby nejlépe vyhovuje oběma uvedeným požadavkům. Doba ta spadá však do nejlepších let života a zabírá mladému muži onu část věku, v němž každý buduje svou existenci a rodinný život. Jestliže má mladý muž právě tato a jen tato léta věnovati vojenské službě, musí mu býti zajištěna jeho existence po odchodu z této služby.

Na těchto zásadách spočíval již rakouský zákon z r. 1872 o t. zv. certifikatistech, který vysloužilým poddůstojníkům vyhrazoval všechna místa zřízenecká a zaručoval jim přednostní právo na místa kancelářských úředníků u státních úřadů, soudů, ústavů a podniků.

Náš československý zákon z r. 1927, č. 54 Sb. z. a n., o umisťování déle sloužících poddůstojníků vyhradil těmto ve státní a jiné veřejné službě místa zřízenecká a místa v pomocné kancelářské službě, a to těmito kvotami: služební místa vojenských gážistů mimo služební třídy a služební místa civilních zaměstnanců vojenské správy plným počtem, služební místa četnických gážistů mimo služební třídy, strážníků uniformované stráže bezpečnosti a podúředníků pohraniční finanční stráže nejméně jednou polovinou a služební místa ostatní jednou třetinou volných míst.

Podmínkou pro propůjčení vyhrazeného služebního místa podle zákona č. 54/1927 Sb. z. a n. bylo mezi jiným, že déle sloužící sloužil v československé branné moci nejméně 8 roků jako déle sloužící poddůstojník a byl dobře kvalifikován. Pokud se týká četnictva, pohraniční stráže finanční a stráže bezpečnosti, byla tato doba snížena na 5 let.

Místa úřednická jsou podle tohoto zákona déle sloužícím dostupná jen nepřímo přes pomocnou kancelářskou službu, ačkoliv náš déle sloužící co do předběžného školního vzdělání stojí zajisté výše nežli déle sloužící poddůstojník v bývalé říši Rakousko-uherské.

Zákon č. 54/1927 Sb. z. a n. o umisťování déle sloužících poddůstojníků nebyl ovšem dosud uveden v činnost, neboť situace v náboru déle sloužících nutila vojenskou správu, aby umožňovala těmto odchod do civilních povolání dříve, než podle zákona by byli nabyli nároku na umístění. Toto umisťování dálo se pouze na základě t. zv. administrativních dohod, které sjednávalo ministerstvo národní obrany s některými resorty státní správy, a nemohlo tedy uspokojovat.

Vládním usnesením ze dne 21. května 1937 byl zvýšen počet déle sloužících více než dvojnásobně. Tohoto počtu déle sloužících, má-li splniti vytčené úkoly, musí pak dosáhnouti vojenská správa v nejbližší době.

Dosavadní zkušenosti dostatečně prokazují, že bude možno dosáhnouti zvýšeného náboru déle sloužících jen tím, že jim bude zaručeno, že každý déle sloužící po určité době ztrávené v tomto poměru bude umístěn v trvalém a zabezpečeném povolání ve státní nebo jiné veřejné, po případě podle přání déle sloužícího za stejných okolností v soukromé službě a že doba v poměru déle sloužícího bude mu v novém služebním poměru zhodnocena tak, aby, pokud jen lze, nebyl na tom hůře nežli zaměstnanec, který místo nastoupil v době, kdy déle sloužící vzal na sebe závazek k další činné službě vojenské.

Těmto požadavkům vyhovuje pak předložený návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon o umisťování déle sloužících poddůstojníků č. 54/1927 Sb. z. a n.

§ 2 původního zákona se doplňuje ustanovením, že každý déle sloužící, který vyhovuje ustanovením tohoto zákona bude umístěn ve vyhrazených službách, kdežto dříve znělo, že "může býti umístěn". Má to býti manifestací vůle státní správy, že se postará určitě o umístění všech déle sloužících, aby snad neměli obav o svojí budoucí existenci, když nastupují do další činné služby během této doby.

Jednotlivé druhy míst, jež jsou déle sloužícím vyhrazeny, zůstávají bez podstatné změny. Jejich výpočet byl po stránce terminologické přizpůsoben dnešnímu právnímu stavu.

Místa v soukromých podnicích důležitých pro obranu státu budou stanovena blíže dohodou naznačenou v §u 2, odst. 2, III c). Počet vyhrazených míst v jednotlivých kategoriích zaměstnaneckých se proti dosavadním kvotám zvyšuje, a to u četnictva, finanční a vězeňské stráže z 1/2 na 2/3, u ostatních míst z 1/3 na 1/2. U policejní stráže zůstává kvóta dosavadní.

Nutno zdůrazniti, že propůjčovatelům míst, jichž vyhrazená kvota se zvyšuje, zůstává ještě dosti volnosti při jejich obsazování, neboť není-li oprávněných uchazečů, nejsou propůjčovatelé míst v obsazení místa nijak vázáni.

V oboru ministerstva nár. obrany je nutno uvolnit jednu pětinu zaměstnanců kancelářské služby pro ženy, a to zejména pro psaní na stroji. V ostatních kategoriích zaměstnaneckých v oboru vojenské správy jsou všechna místa vyhrazena déle sloužícím.