Při těchto číslicích a procentech vůbec nebylo vzato v úvahu, že nemáme vůbec vyšších důstojníků, důstojníků s vyššími a nejvyššími platy. Zmíněné škody by tím byly jen ještě větší. Vrátíme-li se nyní k době vstupu německých stran do vlády a přehlédneme křížovou cestu německé aktivistické práce a propočítáme škody jenom na tomto zmíněném malém úseku státního hospodářství, dojdeme k částce 1.530,056.628 Kč, která našemu národu v této době byla zadržena a ztracena. Pokuste se nyní, pánové, představiti si ony miliardové ztráty, kdyby se počítalo u všech resortů, zemských a okresních správ vedle osobních výdajů též s výdaji věcnými. To jsou potom ony zadržené miliardy, které způsobily naše zchudnutí. Jsme dnes tak zchudlí, že namnoze musíme přes všechnu obětavost nečinně a bezbranně přihlížeti, jak ještě dnes přechází německá půda do cizích rukou, poněvadž k tomu nutné prostředky jsou nám právě popsaným způsobem od státu odpírány.

Jsme zchudlí v hmotném ohledu. Ale zbohatli jsme v této době vírou v sebe sama, kterou nám opět dal a vrátil náš vůdce, a vírou v sílu boje za naše právo v jednotě našeho národa, ukované Konrádem Henleinem. Na vás, páni čeští kolegové, záleží, abyste pochopili poctivou vůli našeho národa, postihli obrovské škody, způsobené našemu národu, a potom své rozhodnutí zařídili tak, abyste světu podali důkaz svého poctivého úsilí.

Ještě máte podat důkaz, že především sami si umíte vládnouti a že podle toho váš věštec Neruda nebude míti pravdu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Vaverka. Dávám mu slovo.

Posl. Vaverka: Vážená sněmovno!

Osnova, kterou se právě zabýváme, má zejména za účel usnadniti vojenské správě provedení potřebného zvýšeného náboru déle sloužících poddůstojníků a zároveň prodloužení služební doby dosud pro déle sloužící předepsané. My víme, že obě opatření jsou v této době naléhavou nutností v zájmu zvýšení naší branné připravenosti, a proto s nimi souhlasíme. Musíme si ovšem při tom uvědomiti v plném dosahu, co vlastně znamená 8 dosavadních a 10 prodloužených let služebního závazku. To není maličkost. V tom závazku je veliký kus života mladého člověka. Ve věku, kdy člověk dává na tuto dobu své síly k disposici armádě, dává jí nejcennější a nejdůležitější léta své životní dráhy, aby, když opouští vykonanou povinnost, pro niž se rozhodl, ve věku 32 a zpravidla 33 let, začínal si teprve existenčně dobývat to, co druzí mají dávno za sebou.

Z této skutečnosti vysvitne nám nejlépe, čím je především stát povinen déle sloužícím své branné moci. Armáda by těžko získávala zvýšený počet instruktorů a dokonce počet dvojnásobně zvýšený, kdyby nebyl splněn jeden ze základních předpokladů, totiž dát každému, s nímž se počítá, že se uváže k deseti letům další vojenské služby, naprostou jistotu, že po skončení jeho úkolu bude o něho opravdu existenčně postaráno.

Novelisací starého zákona o umisťování déle sloužících má se jim tedy této jistoty dostat; jistoty, že jejich právo na umístění nezůstane jenom na papíře, nýbrž že se mohou o ně pevně a klidně opírat. Ale nestačí jen toto zabezpečení, jak řekl správně už pan zpravodaj kol. Chloupek, jde také o to, aby při umisťování ve státních a veřejných službách, jež přicházejí nejvíce v úvahu, měl umístěný déle sloužící poddůstojník zajištěny slušné platové podmínky.

A tu si to promítněte do zaměstnaneckého poměru u státu. Tento poměr začíná se pravidelně v kategorii pomocného personálu, tedy v kategorii, která je velmi špatně placena. Podle zákona č. 103/26 a podle vládních nařízení k němu vydaných mohou býti přijímáni do státní služby uchazeči po dovršení 18 let stáří. Stane-li se tak, dosáhne zaměstnanec ve 33 letech svého stáří 15 služebních let a v nich 5 platových postupů své kategorie. A právě v této době nastupuje náš býv. déle sloužící poddůstojník do státní služby jako začátečník. Považujeme proto za správné, že doba, kterou ztráví déle sloužící na vojně, se má zásadně hodnotit jako doba čekatelská podle §§ 25 a 210 platového zákona. Ovšem kdybychom soudili podle dosavadní prakse, vypadala by tato skutečnost poněkud jinak. Vyslovuji upřímné politování, že k §u 210 platového zákona nebylo dosud vůbec vydáno prováděcí nařízení. Prakticky nebude tedy mít zatím ustanovení o započtení pro pomocné úředníky ze řad déle sloužících význam, poněvadž budou sloužit pouze za plat oficiantský. Z toho důvodu se důrazně dožadujeme, aby ve spojitosti s projednávanou osnovou bylo konečně vydáno vládní nařízení o platové úpravě pomocných kancelářských úředníků a pomocných zřízenců a tím aby byla napravena křivda spáchaná na tomto státně-zaměstnaneckém personálu, ale také, aby bylo zabráněno dalším křivdám, které postihnou nevyhnutelně v plné šíři ty, jimž chceme novelisací zákona o umisťování déle sloužících pomoci.

Rád bych zde znovu adresoval připomínku ministerstvu nár. obrany, připomínku, o které jsme již několikrát hovořili v branném výboru: Domáhá-li se ministerstvo nár. obrany oprávněně u jiných státních resortů, aby přijímaly déle sloužící a řádně je honorovaly, plyne z toho pochopitelně, že samo ministerstvo půjde ve svém vlastním resortu příkladem vstříc tam, kde jde o zlepšování postupových možností pro jeho pomocný kancelářský personál, který je doplňován právě déle sloužícími. Do r. 1937 připadalo v ministerstvu nár. obrany na 1 kancel. úředníka 10 pomocných zaměstnanců. Loni zde nastalo určité zlepšení. Tento poměr klesl dnes na 5 pomocných zaměstnanců. Ale myslím, že ani takto to nemůže zůstat, neboť tento nepoměr je to, který zaviňuje špatnou plynulost služebního povyšování starých zaměstnanců a znemožňuje platové zlepšení již přijatých déle sloužících poddůstojníků. Déle sloužící poddůstojníci mají ve své vojenské službě kromě žoldu ještě 400 až 700 Kč měsíčně jako prémii mimo stravování a ubytování a k tomu vojenský stejnokroj. Když najednou nastoupí z vojenské služby déle sloužící jako kancel. pomocník vojenské správy, tu poznává, že vlastně celá dřívější vojenská služba přestala pro něho mít zvláštní význam, protože i po jejím propočítání může dosáhnouti nejvýše 593 Kč hrubého základního platu, vedle obvyklého činovného.

Porovnejte dřívější základnu jeho požitků a jak to s ním vypadá v poměru jeho občanského zaměstnání! Z těch 593 Kč s činovným musí se plně starat o sebe, je-li ženat, o členy své rodiny, musí platiti nájemné, opatřovat si všechny životní potřeby. Já nevím, jakého přímo zázračného umění by bylo potřebí k tomu, aby z tohoto příjmu mohl aspoň trochu klidněji a spokojeněji žít. A nedivme se proto, že tito zaměstnanci těžce nesou poměry, za nichž jsou odsouzeni sloužit. My jsme přijali, vážená sněmovno, v branném výboru resoluci, ve které se vládě ukládá, aby postavila dosavadní zaměstnance z řad déle sloužících v jejich právech na roveň déle sloužícím, umisťovaným podle této osnovy. A tu nesmí býti zapomenuto především na déle sloužící v ministerstvu nár. obrany, kteří jsou již léta ve službě, ačkoli zaměstnanci po nich přijatí byli zatím již jmenováni oficianty.

Považuji dále za nutné s tohoto místa upozorniti na požadavek uplatňovaný organisací civilních kancelářských zaměstnanců vojenské správy a již delší dobu projednávaný v ministerstvu nár. obrany, aby i pro civilní zaměstnance byl zaveden zvláštní přídavek podle norem vyplácených vojenským gážistům služeb. Byli bychom rádi, aby tato otázka byla vyřešena co nejdříve k prospěchu zaměstnanců a obrany státu.

V "Důstojnických listech" vyšel koncem minulého měsíce krásný článek, v němž se vřele a s oprávněným uznáním oceňuje význam práce kancelářských zaměstnanců ve službách branné moci. Četl jsem tuto stať s povděkem. Autor nazývá tyto pracovníky neviditelnou armádou. A jsem přesvědčen, že vojenské správě je známo, jaké mimořádné úkoly musejí tito zaměstnanci v dnešní vážné době vykonávat, ačkoliv nejsou za ně nijak zvlášť honorováni. Je naším přáním, aby vojenská správa dobře a spravedlivě viděla tuto neviditelnou armádu nejen tam, kde jde o pracovní výkon, nýbrž též tam, kde se dožaduje uspokojivější úpravy svých existenčních zájmů.

Bude-li vojenská služba déle sloužících započítávána do služebního poměru zaměstnaneckého, bylo by žádoucí pamatovat na opatření, kterým by nejen jim, nýbrž i všem ostatním kancelářským pomocníkům, oficiantům a pomocným zřízencům, bývalým vojínům, byla doba služby započtena také do pense, poněvadž je nespravedlivé, krutě nespravedlivé, aby jedině tato kategorie zaměstnanců, bývalých vojáků, invalidů, legionářů a déle sloužících poddůstojníků, byla z této výhody vyloučena, když ostatním zaměstnancům se vojenská a válečná doba do pense započítává.

Nemohu se při této příležitosti nedotknouti zároveň otázky zlepšení pracovních a platových poměrů dělnictva vojenské správy. Nemohu se tomu vyhnout, poněvadž se domnívám, že i na místa dělníků mohou být a budou jistě také přijímáni déle sloužící poddůstojníci podle svého dřívějšího odborného povolání. Dožadujeme se tu dvou věcí, jejichž provedení odstraní mnoho nespokojenosti a hořkosti. Je to nejprve prodloužení zkrácené pracovní doby. Vypadá opravdu jako podivná nesrovnalost, když dnes, kdy soukromé podniky pracují stále živým tempem na dodávkách pro výzbroj armády, vojenská správa u svých útvarů a ve svých podnicích udržuje pracovní dobu dělnictva na výši svého času přechodně zkrácené. A ještě v podivnějším světle vypadá, když se na jedné straně ve velké většině udržuje zkrácená pracovní doba, kdežto v nových vojenských ústavech se pracuje na dvě až tři směny. Pan ministr nár. obrany nám vysvětloval udržování zkrácené pracovní doby poukazem, že není pro plný počet dělnictva dostatek práce a úhrady na mzdy. Já však věřím, že právě za současné zvýšené potřeby armádní by se našlo dostatek práce, aby mohla být zavedena normální, 48hodinová pracovní doba všude a jednotně a že těžiště toho snad spíše spočívá v organisaci, nebo určitěji řečeno v reorganisaci práce a pracovních možností v podnicích vojenské správy. Pokud se týká úhrady na mzdy, stačí, podíváme-li se do rozpočtu ministerstva nár. obrany za 3 poslední léta, a ukáže se nám, že tam na to byla úhrada. Úhrady se ovšem nepoužilo a byla tedy ušetřena.

Jestliže se dovolávám řešení této věci, věřím, že se vyřešiti dá, poněvadž vím, že již leccos, co se zdálo obtížné, neproveditelné, podařilo se vojenské správě zdolat a že tedy můžeme mít naději, že i otázka prodloužení pracovní doby dělnictva vojenských podniků bude zkoumána s hlediska nových možností, aby mohla být v plné míře opět zavedena.

Přál bych si rovněž - a to platí zejména ministerstvu financí - aby se uspíšilo řešení druhé věci, po níž civilní zaměstnanci vojenské správy volají, a to je požadavek úrazového pojištění těch kategorií dělnictva vojenských útvarů a dílen, které nemají tohoto zajištění pro případ úrazu. Jde o požadavek, který loni ve formě iniciativního návrhu předložili sněmovně posl. Hampl, Klein a soudruzi.

Vracím-li se k osnově zákona o umisťování déle sloužících poddůstojníků, chci říci, že jí vyrovnáváme jeden z nejdůležitějších sociálních problémů obrany státu. Ovšem těch problémů je více; ukazuji jen na ten malý výsek, o němž zde mluvím. Nebudeme míti svou obranu státu náležitě dobudovánu v rovnováze a v plném uplatnění různorodých složek na ní zúčastněných, dokud si nevyřešíme všechny sociální problémy s ní souvisící. A takovým problémem nad jiné závažným a dalekosáhlým je zejména ochrana pracovního poměru zaměstnanců povinných vojenskou presenční službou.

Nemůžeme se klidně smiřovati se skutečností, že mladý člověk, který odchází do vojenské presenční služby za značných hmotných nákladů, při návratu z tohoto nejvyššího výkonu občanské povinnosti se musí ještě chvěti obavami, co bude s jeho výdělkem, jeho prací. Je to bolest, kterou musíme řešiti v zájmu mravní síly, v zájmu ducha celé naší brannosti. (Předsednictví převzal místopředseda Vávra.)

Resolucí přijatou posl. sněmovnou v prosinci r. 1934 byla vláda vyzvána, aby co nejdříve předložila návrh zákona, jímž by byl zaměstnancům zajištěn návrat do zaměstnání, které vykonávali před nastoupením presenční vojenské služby. Ministerstvo soc. péče vypracovalo příslušný návrh, bohužel tento návrh, na nějž čekají toužebně desetitisíce mladých lidí, uvázl zatím ve vládě. Dožadujeme se proto resolutně ve spojitosti s novou osnovou zákona o umisťování déle sloužících, aby bylo urychleno projednání oné předlohy ve vládě a aby po vzájemném porozumění a pochopení našly se cesty k překonání překážek, které tomu brání, abychom dostali osnovu brzo na naše stolky.

A tak, vážená sněmovno, jako se snažíme zabezpečiti déle sloužící poddůstojníky, chceme si v duchu doby řešiti a vyřešiti od základu sociální ochranu a zabezpečení všech, kteří byli, jsou a budou vojáky republiky. To je příkazem naší demokratické, republikánské brannosti. Splňme tedy tento příkaz v jubilejním roce republiky, splňme, čím jsme v tomto směru demokracii a své svobodě zavázáni. (Potlesk.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Haščík. Dávám mu slovo.

Posl. Haščík: Slávna snemovňa!

Vláda predložila nový návrh zákona, ktorý má upraviť otázku galej slúžiacich poddôstojníkov. Úfam, že tentokrát definitívne. Preto hovorím, že úfam, lebo v dôvodovej zpráve je výslovne poznamenane, že prvý zákon o galej slúžiacich, č. 54 z r. 1927 Sb. z. a n., nevošiel dosiaľ v účinnosť. Zákon 54 z r. 1927 bol fľakovaný vládnym nariadením č. 111 z r. 1934, zákonom č. 83/1932 a vládnym nariadením č. 58/1934. To je najlepším dôkazom, že u nás ani vojenské veci nemôžu dostať tú koncepciu a tú definitívnu úpravu, ktorá by im so zreteľom na povahu vojenských vecí patrila. Je to už zlým zvykom v našom štáte každý zákon, každý predpis urobiť tak, aby k nemu prišlo najmenej 5, 6 vládnych nariadení a aby bol dva razy a snáď aj tri razy novelizovaný. Len toto je príčinou, že u nás vlastne nie je pevných právnych noriem a že sa u nás vlastne v predpisoch nikto nevyzná.

Tedy táto osnova zákona bola by akýmsi konečným sumárnym riešením otázky galej slúžiacich a riešila by sústavne páľčivú otázku galej slúžiacich v armáde. Chcem sa len v krátkosti zmieniť o niektorých dôležitých bodoch, ktoré sa dotýkajú existenčných podmienok galej slúžiacich.

§ 2 hovorí, že sa galej slúžiacim vyhraďujú vo štátnej službe slúžobné miesta vojenských a četníckych gážistov mimo slúžobnej triedy, slúžobné miesta úradníkov, pre ichž ustanovenie je predpísané nižšie než plné stredoškolské vzdelanie (vynímajúc úradníkov dôchodkovej kontrolnej služby), gážistov mimo slúžobnej triedy, podúradníkov, zriadencov, pomocných zriadencov a zamestnancov v pomocnej kancelárskej službe u štátnych úradov, súdov, štátnych alebo štátom spravovaných ústavov, podnikov a fondov (počítajúc v to i podniky spravované podľa zásad obchodného hospodárenia).

Druhý odstavec hovorí, že vo službe všetkých verejnoprávnych korporácií a ústavov (medzi ktoré sú počítané i sociálné ústavy), ich alebo nimi spravované podniky, fondy a zariadenia. V odst. 3 sa hovorí, že i v súkromných podnikoch sú pre ďalej slúžiacich vyhradené miesta, a to v doprave železničnej a paroplavebnej; tiež v podnikoch, kde je štát prevážnou väčšinou interesovaný kapitálom, alebo v podnikoch, ktoré sú štátom trvale subvencované, alebo štátom zaručené, mimo to v registrovaných podnikoch, dôležitých pre obranu štátu. § 4 hovorí, v akom počte v týchto jednotlivých podnikoch, inštitúciách, úradoch majú byť zabezpečené miesta ďalej slúžiacim. Hovorí sa tu v odst. 1, že slúžobné miesta zamestnancov kancelárskej služby v obore vojenskej správy sú zaistené štyrmi pätinami; ostatné slúžobné miesta civilných zamestnancov vojenskej správy, ako i slúžobné miesta vojenských gážistov mimo slúžobnej triedy plným počtom. Ďalej sa hovorí, že slúžobné miesta četníckych gážistov mimo slúžobnej triedy, zriadencov (pomocných zriadencov) finančnej a väzenskej stráže dvoma tretinami a slúžobné miesta ostatné najmenej jednou polovicou voľných miest, kde je započítaná aj štátna policia.

Slávna snemovňa! Keď sme prezreli na hrubo štruktúru tohoto vládneho návrhu, zistili sme, že o ďalej slúžiacich je tu teraz už konečne dosť slušne postarané. Nás Slovákov však preca zaujíma pri tomto zákone to, čo som ja už tlmočil v brannom výbore i v iných parlamentných ustanovizniach, komisiách, aké je percento ďalej slúžiacich Slovákov. Bohužiaľ na tento môj dotaz dodnes som ešte odpoveď nedostal. Nás by zaujímalo a žiadame si, aby nám bolo povedané, že keď určité percento slovenského mužstva slúži v armáde, aké percento je ďalej slúžiacich, rotmajstrov a aké percento tvorí sbor dôstojníkov. Preto si žiadame, aby bol rozhľad v týchto veciach, aby nás nikto nemohol podozierať, že snáď robíme demagogiu, aby nám bolo povedané presne, koľko je vojínov slovenskej národnosti, koľko je poddôstojníkov ďalej slúžiacich, rotmajstrov a koľko dôstojníkov. Žiadame si kategoricky, aby k odstráneniu doterajších nedostatkov zriadený bol pri ministerstve nár. obrany personálny kataster, aby sme konečne my Slováci vedeli, ako sme zastúpení v brannej moci republiky. Ja som žiadal tiež nielen v brannom výbore, ale aj v komisiách, aby nám bolo povedané, koľko ďalej slúžiacich bolo doteraz umiestené v civilných štátnych službách. Bohužiaľ ani doteraz som nedostal odpoveď, koľko Slovákov bolo umiestené medzi tými tisícmi ďalej slúžiacich, ktorí dostali existenčnú bázu v štátnych službách.

Žiadame si pri ministerstve nár. obrany zriadiť tiež presnú evidenciu, aby sme my presne vedeli, koľko Slovákom ďalej slúžiacim je poskytnutá existencia v štátnych úradoch. Zákon, ktorý bude z tohoto vládneho návrhu, dáva tu vlastne ministerstvu nár. obrany ohromnú možnosť uplatniť ďalej slúžiacich. Vo vojenskej správe štyrmi pätinami, ba v niektorých kategoriách úplne obsadzuje miesta pre ďalej slúžiacich, u pohraničnej finančnej stráže, četníctva, stráže väzenskej obsadzuje dvoma tretinami a u štátnej policiea iných úradov až polovicou. To znamená, nakolko aj na Slovensku sú štátne úrady, kde bude prichádzať v úvahu toto delenie, samozrejmú vec, že pri nedostatočnom počte ďalej slúžiacich Slovákov budú tieto miesta húfne obsadzované českými ďalej slúžiacimi poddôstojníkmi. My upozorňujeme s tohoto miesta vládu, aby dbala výnimečného postavenia Slovenska, aby pri obsadzovaní nižších miest štátnej a verejnej služby a v podnikoch dbala špeciálnych slovenských záujmov a aby sa tu nešlo krkolomne s týmto definitívnym podeľovaním na slovenské existencie.

Ďalej slúžiaci ako náhrada subalterných dôstojníkov nemôžu vôbec prichádzať v úvahu. My vieme, že je nedostatok subalterných dôstojníkov. Pán minister to vyriešil však tak, že pozval do činnej služby t. zv. podporučíkov. Slávna snemovňa, toto je preca náhražka, ku ktorej sme boli zvyknutí v dobe vojny. V dobe vojny sme videli, že maturovali študenti začiatkom školského roku, v dobe vojny sme videli, že nedokončené školy akosi futrovaly všelijaké vojenské útvary a bojište mladým materiálom. To sú vojnové, mimoriadne pomery. Ale ako to vypadá, keď dneska za mierových pomerov, v dobe vzorného poriadku, ktorý by mal byť, prijdú prezenční podporučíci, ktorí sú ponechávaní v činnej službe, na miesta, ktoré patria kvalifikovaným absolventom vojenskej akademie - tu je videť, že vojenská správa nebola predvídavá a zanedbala niečo, čo zanedbať nemala.