Místopředseda dr Markovič (zvoní):
Bolo mi hlásené podla stenografického
protokolu, že p. posl. Hollube dopustil sa urážlivých
výrokov o československej armáde.
Volám pána poslanca pre toto dodatečne k
poriadku. (Potlesk. - Výkřiky posl. dr
Neuwirtha.)
Dávam slovo ďalšiemu prihlásenému
rečníkovi, ktorým je p. posl. Vodička.
Posl. Vodička: Vážená sněmovno!
Novelisace a doplnění zákona o umisťování
déle sloužících poddůstojníků
jest jedním z mnoha opatření, které
si vynutila dnešní, pro Československo nebezpečná
doba.
Fašistické státy, ohrožující
válkou celý svět, ohrožující
válečným napadením malé středoevropské
státy, mezi které patří i Československá
republika, donucují všechny státy, zejména
státy ohrožené, ke zvýšeným
opatřením proti válečnému napadení,
jako je zvýšené zbrojení, zesílené
opevňování hranic, zvýšení
stavu a zlepšení kvality armády. Fašistickým
útočníkem ohrožená Československá
republika nemohla v žádném případě
zůstati v tomto směru pozadu [ ]. S hlediska úspěšné
obrany Československé republiky musí býti
československé branné moci umožněno
vše, co by obranu republiky zvýšilo a zlepšilo.
Totálně vedená válka fašistickými
státy vyžaduje dnes nejen zvýšení
počtu armády, nýbrž i výcvik
civilního obyvatelstva jak po stránce pasivní,
tak i ve směru aktivní obrany republiky. Tato opatření
samozřejmě vyžadují zvýšení
počtu kvalitního velitelského kádru
jak důstojnického, tak i poddůstojnického,
který má velkou povinnost vykonati cenné
služby nejen při výcviku a výchově
nových obránců republiky, nýbrž
i při výchově civilního obyvatelstva
v případě válečného
napadení. Na československou armádu budou
v případě napadení fašistickým
nepřítelem kladeny velké úkoly a proto,
jak řekl pan president republiky, musí býti
stav armády vybudován na nejvyšší
stupeň obranné výkonnosti. Míti armádu
zdatnou a schopnou, armádu, jež splní nejtěžší
úkoly, není otázkou jednoduchou. To neznamená
dát vojínovi jen zbraň, patřičný
výcvik a podříditi jej vojenské kázni,
ale znamená to dáti mu také ducha, nadšení
a vědomí, proč musí bojovat dobře,
s odvahou a statečně.
V tomto směru velký úkol spadá na
poddůstojníky, kteří jako nejnižší
velitelé v armádě přicházejí
v přímý styk s vojáky a kteří
i v civilním životě budou nuceni své
volné chvíle věnovati všeobecné
branné výchově civilního obyvatelstva.
Po zvýšení vojenské služby z 18
měsíců na dva roky a po zvýšení
kontingentu nováčků ukázal se velký
nedostatek nejnižších vojenských velitelů,
t. j. poddůstojníků. Tento nedostatek byl
tak značný, že vojenská správa
byla nucena učiniti nové opatření,
podle kterého se snažila získati poddůstojníky
pro další službu v armádě. Výsledek
však nebyl takový, jak by to odpovídalo nutnosti
a potřebě, a to proto, že nebylo učiněno
pro tyto mladé lidi nic, co by jim nahradilo po odchodu
z vojenské služby obět, kterou přinesli
v zájmu zvýšení a zlepšení
obrany republiky řádným a pečlivým
výcvikem československých vojáků.
V tomto směru můžeme dokonce tvrdit, že
tito lidé, kteří dobrovolně dávali
své síly k prospěchu československé
branné moci, byli v civilním životě
na tom hůře než ti, kteří vojáky
nebyli.
My komunisté, i když souhlasíme s touto osnovou
zákona, považujeme ji za nedostatečnou. Je
to jen malý krok vpřed. Zůstává
zde stále nevyřešeno mnoho a mnoho otázek,
týkajících se vojáků československé
armády, poddůstojníků a důstojníků.
Je zde stále nevyřešen starý požadavek
generálního započítání
válečných a poválečných
let vojáků z války i vojáků
československé armády ve službách
státních a veřejných, a to takovým
způsobem, aby nikdo nebyl zkrácen. Je třeba
zákonnou cestou provésti započítání
těchto let do soc. pojištění, do pojištění
pensijního a bratrského a tímto způsobem
ulehčiti tisícům a tisícům
vojáků z fronty stáří, které
následkem válečných útrap je
těžké a bědné, jak je vidět
z případů, které uvedu. Je velmi politování
hodné, že musím s tohoto místa konstatovat,
že není dostatečně postaráno
o lidi, kteří prodělali válku, a dokonce
v legiích. Tak ruský legionář Kubant
v Bojanově u Chrudimi, těžce tuberkulosní,
je nucen chodit od čísla k číslu -
dělá košťata. Marně se ucházel
o invalidní rentu, nebyla mu přiznána.
Mám zde případ, který popisuje "Československý
legionář", oficielní orgán ministerstva
nár. obrany, kde čteme toto (čte): "Tragická
smrt italského legionáře. Bratr Štepo
byl pensistou finanční stráže, ale malá
pense nestačila k obživě jeho rodiny, a tak
si pronajal malý pískovcový lom, kde přišel
ke smrtelnému úrazu dne 5. března, kdy se
na něho sesula vrstva písku a svou tíhou
nebohého bratra usmrtila. Bratr Karel Veverka zemřel
ve věku 46 let na rakovinu hrtanu. Zanechal po sobě
vdovu a tři nezaopatřené děti. Petr
Plesník podlehl po krátké zákeřné
nemoci, následku to trojího zranění
na noze, v poměrně mladém věku."
K tomu je zde dodatek, že tragicky přímo působí
okolnost, že žádost zesnulého o místo
zřízence byla sice příznivě
vyřízena, ale došla právě v den
po jeho skonu. Josef Pernica zemřel po delším
utrpení na tuberkulosu ve věku 43 let. To je jenom
malá ukázka. Dále je třeba při
projednávání této osnovy zákona
učiniti všechny kroky, aby byli zajištěni
všichni ti, kteří slouží a sloužili
v armádě. Je třeba zákonného
zajištění zaměstnání před
nastoupením vojenské služby i po skončení
vojenské služby a zároveň i pro reservisty.
Mám zde velmi politováníhodný případ,
kde doktor veterinář, Josef Patka, nadporučík
v záloze 3. jezdeckého pluku, je od skončení
vojenské služby nezaměstnán. Když
se obrátil na komitét pro pomoc nezaměstnaným
ve Velké Praze, dostal tuto odpověď (čte):
"Vaši žádosti o zařazení
do pracovních akcí obecních ke službě
dozorčí nebo kancelářské nebylo
možno vyhověti, ježto podmínkám
platným pro zařazení nevyhovujete a sice
pobytem v Praze. Za komitét pro pomoc nezaměstnaným
ve Velké Praze Jedlička."
To je jenom několik málo případů,
a mohli bychom uvésti mnoho případů,
kde zaměstnavatelé prostě propouštějí
odvedence, aby je nemusili držeti v zaměstnání
až do nastoupení vojenské služby. A mne
mnoho případů, kde ti, kteří
odcházejí z vojenské služby, nejsou
na svá bývalá místa přijímáni
Tedy v tomto případě nestačí
apelovati na blahovůli zaměstnavatelů, nýbrž
je třeba učiniti kroky a donutiti je zákonem,
aby obránci republiky před i po vojenské
službě měli zajištěné zaměstnání.
(Předsednictví převzal místopředseda
Košek.)
Ještě větší pozornost je nutno
věnovati československé armádě.
Československá armáda, jak jste byli dnes
svědky, se stává předmětem
hanebných a ničemných útoků,
zejména se strany filiálky hitlerovského
fašismu, henleinovců. A zde je třeba všemi
způsoby tuto armádu brániti, ale zároveň
také učiniti předpoklady pro to, aby československá
armáda viděla zvýšenou pozornost vlády,
úřadů a celé československé
veřejnosti k armádě. Je třeba okamžitě
vymýtiti spekulaci dodavatelů armády a na
účet neslýchaných zisků spekulantů
změniti a zlepšiti množství i kvalitu
stravy armádě. Je třeba se postarati, aby
českoslovenští vojáci tak, jako to mají
bojovníci Sovětského svazu i příslušníci
sovětské armády, dostávali žold,
ne na nakupování potřeb souvisících
s vojenskou službou a životem v kasárnách,
nýbrž pro vlastní potřebu. Domáháme
se, a je to v zájmu zvýšení branné
schopnosti československé armády, aby byla
věnována zvýšená pozornost kulturní
a výchovné činnosti. Zkušenosti z poslední
doby ukazují, že jenom ti vojáci, ti příslušníci
armády, kteří jsou naplněni duchem
a vědomím, že se musí bojovati dobře
a statečně, v těchto válkách
vítězí. Je třeba věnovati pozornost
demokratické výchově, vymýtiti z armády
a propustiti všechny ty velitele, o kterých není
předpokladu, že by byli demokraty a pokrokovými
lidmi, je třeba věnovati pozornost kinu, knihám,
čítárnám a časopisům
a je zejména třeba, aby vojáci československé
armády byli seznamováni se stavem a poměrem
spojeneckých armád, armády francouzské
a Sovětského svazu, těch armád, s
nimiž budeme v případě napadení
bojovat do vítězného konce. Je prostě
třeba učinit vše, co by ulehčilo československým
vojínům jejich těžkou službu a
ukázalo jim pochopení a ocenění jejich
obětí. Boje schopná armáda potřebuje
i existenčně plně zajištěné
vojenské gážisty a důstojníky.
Toto zajištění musí býti takové,
aby její velitelé měli plnou možnost
věnovat se bez existenčních starostí
svému povolání a vzdělávat
se v zájmu zvýšení schopnosti armády
k boji. To ovšem znamená vyřešiti tyto
požadavky: zvýšení platů novelisací
platového zákona č. 103/26, oddlužení
všech potřebných gážistů
a důstojníků, znovuzavedení půjčkového
fondu při ministerstvu nár. obrany a zhodnocení
odpovědné a kvalifikované práce důstojníků
a poddůstojníků, zavedení nové
systemisace vojenské služby gážistů
a důstojníků, podle níž by vojenští
gážisté na základě své
schopnosti, píle a spolehlivosti měli možnost
státi se důstojníky a důstojníci
možnost dosáhnouti snadněji vyšších
a odpovědných funkcí v armádě.
Krátce, aby byla prolomena stará tradice, převzatá
z rakouské armády, že československá
armáda je armádou starých nadporučíků,
a aby se přibližovala ke zřízení
armády Sovětského svazu, která je
armádou mladých plukovníků a generálů.
Kromě toho je třeba zrušiti všechny nedemokratické
předpisy, jako je zákaz civilního oděvu,
stanovení společenského prostředí
a rozhodování o ženitbě a pod., jejichž
účelem je oddálit důstojníky
od ostatních občanů a vytvořit z nich
proti jejich vůli zvláštní kastu.
Při projednávání této osnovy
zákona je třeba si také vzpomenout na válečné
a poválečné invalidy a odsoudit dosavadní
praksi, která se provádí tak, že stovky
a stovky válečných i poválečných
invalidů nemají dnes práva a nároku
na invalidní renty proto, ze se prostě určuje,
že jejich nemoc nesouvisela s vojenskou službou.
Mám zde případ vojína Veisse, jehož
nemoc se ve vojenské službě zhoršila,
a dnes je z milosti na léčení v nemocnici
Milosrdných bratří v Letovicích. Další
je případ vojína Skály v Litomyšli,
který po propuštění z vojenské
služby přišel o nohu a jemuž se ve vojenské
službě neustále říkalo, že
je simulant. Byl dokonce za to zavřen a postaven před
soud; na konec po superarbitraci přišel o nohu.
To jsou ovšem politování hodné případy,
které zde musím uvést právě
v zájmu zvýšení bojeschopnosti československé
armády, to jsou případy, proti kterým
musí bojovat a snažit se je odstranit každý,
komu záleží na obraně republiky.
Dále je třeba dalšího: mám zde
případy, že v československé
armádě jsou komunisté a příslušníci
revolučních odborových organisací
vylučováni z důstojnických a poddůstojnických
škol. Vylučují se tím lidé, kteří
jsou a budou nejlepšími obránci Československé
republiky proti fašistickému nepříteli.
Uvádím případ Jaroslava Hanzlíka,
voj na 2. roty 46. pluku v Kadani, v občanském životě
tajemníka Průmyslového svazu dělnictva
stavebního. Byl naznačen svým velitelem jako
jeden z velmi schopných vojínů do poddůstojnické
školy. Po svém naznačení byl třikrát
volán do kanceláře a vyslýchán
o své politické činnosti v občanském
životě. Pak mu bylo oznámeno, že do školy
bude poslán, ale v poslední chvíli byl z
politických důvodů vyřazen.
Mám zde dokonce případ, že Ferdinand
Hajlich, 19letý, zdravý, který se hlásil
jako dobrovolník do československé armády,
byl z politických důvodů okresním
úřadem v Mnichově Hradišti odmítnut.
Takových případů je velmi mnoho a
setkáváme se s nimi na vojně, ve zbrojařských
továrnách a na opevňovacích pracích.
Mohu zde dokázat, jaká praxe se provádí
při opevňování důležitém
pro obranu republiky: [ ] přijímá na práce
podporučík, který zásadně odmítá
komunisty, třebas mají od okresního úřadu
potvrzení o státní spolehlivosti. Přijímají
se jen henleinovci a dokonce nebyl přijat dělník,
známý demokrat, který se i naučil
česky. [ ] úředníci Deibich, Svoboda
a Zikmund odmítají přijímati spolehlivé
dělníky, jako jsou: Walusch, Kirš, Siebr, Dienst,
Kirš Gustav, Kirš Viktor, Hanz Ervin, Swertner Josef,
Herptner Otto, Šolce Gustav. Všichni tito lidé
měli potvrzení s razítkem okr. úřadu
o státní spolehlivosti. Starosta obce [ ] sám
osobně intervenoval u okr. hejtmana, dr. Bajera, který
slíbil zakročit a také sám intervenoval
u sborového velitelství v Hradci Král. Na
tomto úseku jsou dozorčí důstojníci
vyložení fašisté. Dělník
Adolf Kurš měl odznak lidové fronty a byl upozorněn,
aby odznak sundal, protože to pan štábní
kapitán nerad vidí. Mám zde i další
doklady; ale naproti tomu henleinovci jsou na opevňovací
práce přijímáni a docela na nejohroženějších,
nejdůležitějších místech.
Tak na příklad [ ] je zaměstnán člen
SdP Rudolf Heinrich, [ ] dále člen SdP Brendl, říšský
Němec [ ]. Tento člověk dostal 10. dubna
od vojenského velitele v opevňovacím úseku
dovolenou na volby do Třetí říše
a vrátil se až v úterý. Jeho cestovní
pas má vojenský velitel uschovaný u sebe.
Tedy, vážená sněmovno, to jsou doklady
o tom, jak se na různých místech poctivě
počítá s obranou republiky. Při tom
je třeba říci, a to s tohoto místa,
že se nic nedělá pro to, aby československá
armáda byla chráněna proti útokům
henleinovců. Tyto útoky se provádějí
v tisku a na schůzích, provádějí
se osobně, a dnes jste byli svědky toho, že
to byl nejničemnější útok, který
mohl být proveden v parlamentě se strany henleinovských
poslanců. Československá armáda je
z této strany obviňována, že v ní
existuje válečná strana důstojníků,
která prý chce vyprovokovat válečný
konflikt, a dokonce "Zeit" spolu s "Angrifem",
časopisem v Třetí říši,
inscenovala báchorku s provokatérem Glaserem, aby
se dokázalo, že se československá armáda
snaží vyprovokovat válečný konflikt.
Mám zde případ z Lubence u Žatce, kde
henleinovci provokovali kapitána Pospíchala a poručíka
Riegra, mám zde případ z Falknova, a našli
bychom řadu případů, kde českoslovenští
důstojníci i vojáci jsou uráženi
příslušníky SdP proto, že jsou
svými vůdci a podvůdci k tomu naváděni
a štváni.
Při tom je třeba s tohoto místa také
říci ještě jednu věc. V pohraničním
území Československé republiky existují
elektrárny, plynárny a vodárny, se kterými
vojenská správa a generální štáb
musí počítati jako s objekty nutnými
a důležitými pro obranu republiky. A kdo jste
četl 1. května henleinovský časopis
"Rundschau", dočetl jste se, že severočeské
elektrárny mají tam prostě inseráty
městské elektrárny, plynárny a vodárny
v Jablonci n. Nisou, čili že tyto společnosti
již přímo finančně podporují
v Československé republice velezrádné
pučistické hnutí henleinovců. Toto
je třeba si uvědomiti, a musíme si uvědomiti
i to, že československá armáda musí
býti chráněna od všech útoků
do všech důsledků. Je to síla, která
přijme v případě válečného
útoku první úder, která ponese veliké
oběti, je to síla, která má v zájmu
republiky velkou odpovědnost před republikou a československým
lidem. Z těchto důvodů je třeba splniti
všechny požadavky, kterými by byla zhodnocena
vojenská služba a kterými by byli postaveni
obránci republiky na roveň všem ostatním
občanům, aby se těmto obráncům
republiky ukázalo, že se chápe jejich těžká
povinnost a oceňuje jejich těžká služba,
že je Československo, československý
lid a republika připravena oceniti jejich těžké
oběti.
Ke konci bych se chtěl ještě zmíniti
o jedné věci. Právě v této
době, tak nebezpečné, se konají volby.
Tyto volby nebudou jenom volbami obecními, ale budou míti
velký politický význam, protože v nich
musí československý lid ukázati velmi
jasně, že je proti kapitulantům, poražencům
a že je bezpodmínečně pro obranu republiky
proti každému, kdo usiluje o její samostatnost
a svobodu. A jak se tyto volby dělají? V Týnci
nad Sázavou podala naše strana v neděli 8.
května kandidátku. V obci vládne agrární
starosta, který okamžitě vyrozuměl pana
ředitele Janečkovy zbrojovky Oliveruse a dal mu
jména těch, kteří kandidátku
komunistické strany podepsali. V pondělí
ráno 9. května při nástupu do práce
hned ve vrátnici bylo každému, kdo podepsal
kandidátku, nadiktováno prohlášení
a dáno k podpisu, které začíná
u všech stejně, a to: "Prohlašuji tímto,
aby můj podpis na komunistické kandidátce
byl pokládán z a neplatný." Prohlášení
mám zde (ukazuje prohlášení) to
je na těchto kusech papíru. Tato prohlášení
pak byla dána panu starostovi, který zavolal zmocněnce
komunistické strany a vrátil mu kandidátku
s tím, že je neplatná a vykázal ho z
místnosti volební komise. Je to neslýchaný
protizákonný teror agrárně-fašistické
kliky, která chce tímto způsobem v Československu
vyhráti volby a chce event. dokázati anglickým
lordům a současně i Hitlerovi, že cesta
v Československu je připravena.
S tohoto místa vznáším nejostřejší
protest proti tomuto způsobu porušování
svobody a demokracie v Československé republice
v zájmu fašistických cílů, v
zájmu cílů reakčních, v zájmu
těch, kteří jsou spřeženci s
hitlerovským fašismem. Tedy je třeba velmi
ostře protestovat, a dožadujeme se na vládě
a na úřadech okamžité nápravy.
(Potlesk poslanců strany komunistické.)
Místopředseda Košek (zvoní):
Ke slovu již není nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Chloupkovi.
Zpravodaj posl. Chloupek: Slavná sněmovno!
Dlužno litovati, že tón, který byl do
debaty o zákonu o déle sloužících
zanesen, nebyl tónem věcným a neodpovídal
zdaleka intencím předlohy, která je jenom
důsledkem naší obrany, neboť bez déle
sloužících bychom si nemohli naši armádu
také dobře představiti. A musili-li jsme
tedy větší počet déle sloužících
přijmouti, je povinností státu, především
také jeho sociální povinností, aby
se o tyto déle sloužící postaral. Tak
chápeme my, kteří máme dobrou vůli,
předloženou osnovu. A také, slavná sněmovno,
kol. dr Hodina v debatě v branném výboru
výslovně konstatoval, že uznává
potřebu této předlohy, zvláště
jako bývalý aktivní důstojník,
a že jenom z principielních důvodů
bude jeho strana proti předloze hlasovati. Dnes jsme se
ovšem dověděli mnoho, řekl bych, přímo
hrůzostrašných věcí, jako by
se bylo od té doby bůhví co stalo, a slavná
sněmovno, jako bychom se byli bůhví čím
proti Němcům provinili, ač naopak jsme ještě
dali resoluci k předloze, kde se vláda vyzývá,
aby při umisťování déle sloužících
bylo dbáno také zájmů Němců
a ostatních národností. To platí,
prosím, také o Slovácích.
Slavná sněmovno, nehlásí-li se však
Němci anebo také dostatečný počet
Slováků do služby déle sloužících,
je pak přirozené, že kvota umisťovaných
déle sloužících podle toho vypadá.
Proto stížnosti namířené z nacionálních
důvodů proti předloze z těchto důvodů
odmítám, poněvadž, budou-li mezi déle
sloužícími Němci, mají záruku,
že budou také umístěni jako déle
sloužící do státních a veřejných
služeb. To osnova zákona jasně stanoví.
Naopak je zde plus proti dosavadnímu zákonu. Dříve
to býti nemuselo. Dříve "mohl"
býti umístěn déle sloužící,
mohlo se tedy říci, ty Němce nebo snad Slováky
- odpovídám kol. Haščíkovi
na jeho nesprávné vývody - jsme neumístili,
ty jsme poslali domů a umístili pouze Čechy.
Dnes, kdy dáváme do zákona, že musí
býti umístěni, najednou stížnosti
Němců a určité části
Slováků, ne tedy všech, slavná sněmovno.
A nyní několik dalších slov k dnešní
debatě. Během dnešní debaty byla mnohými
řečníky - nebudu je vyjmenovávati,
slavná sněmovna ví, kteří pánové
to byli a které strany zastupují - několikrát
dotčena autorita vojenská, autorita ministra a ministerstva
vnitra, autorita, prosím, armády. S tohoto místa
se jako zpravodaj co nejostřeji ohrazuj i proti napadání
československé armády, které si celý
československý národ hluboce váží
a která slouží k ochraně (Potlesk.)
nejen integrity tohoto státu, kterou budeme do všech
důsledků a do poslední kapky krve hájiti,
ale která hájí i zájmy všeho
občanstva, všech národností, tedy také
Němců i těch ostatních. Autorita státní,
ať je to ministerstva vnitra nebo ministra, který
stojí v čele, autorita naší policie,
našeho vojska musí býti za všech okolností,
námi chráněna, jinak by to byla anarchie,
kdybychom nedovedli chránit autoritu a kdybychom sami tuto
autoritu dávali, slavná sněmovno, ve psí.
To je třeba stejně zdůrazniti.