Vládní prohlášení uznávajíc,
že mnichovský diktát srazil nás ve prach
ponížení, zná jen jedinou útěchu:
Přinesli jsme oběť míru. Ale je zbytečno
utěšovat dnes lid, i když uznáváme,
že útěchu potřebuje, nepravdami. Naše
ponížení v prach nám mír nezajistilo.
Posílilo jen válečné síly,
které ohrožovaly náš národ a naši
republiku, k novým výbojům. Krvavě
pravdivými zůstávají nadále
památná a mužná slova dr Ladislava Riegra,
napsaná přede dny osudové kapitulace: "Dnes
chápe kde kdo, že Německo sahá po podílu
na světovládě a že po pádu Rakouska
jsme to my, kteří především stojíme
v cestě jeho expansi na východ a jihovýchod
Evropy. Musil by být raněn slepotou, kdo by neviděl,
že to znamená vzdáti se na milost a nemilost
silnému sousedu, státi se vasalem, a že národ,
který by nechtěl bojovati za svoji svobodu, byl
by brzy donucen bojovati za cizí cíle proti dnešním
spojencům!"
Za dobu dvacetiletého trvání první
republiky slyšel národ celé tucty vládních
prohlášení. Slyšel mnoho krásných
plánů a slibů a splnění jejich
zaručovala státotvorná koalice. Dnes se všichni
ti. kteří jménem této koalice prohlášení
koncipovali a pronášeli, zaříkají
jednosvorně, že ona státotvorná koalice
vlastně za nic nestála. Že dovedla národ
ke katastrofě a že na její éru činnosti
je lépe nevzpomínati. Státotvorná
koalice pohřbila první republiku. Ti, kdož
koalici udržovali, pohřbili proto ve vší
rychlosti státotvornou koalici.
Dnešní vládní prohlášení,
předkládající národu směnky
nových požadavků, nové plány
a sliby, zaručováno jest už novým podpisem
národní jednoty.
My, komunisté, jsme jistě stoupenci jednoty. Nikdo
se tolik nenamáhal o to, aby byla vytvořena nejen
dělnická a lidová, nýbrž široká
všenárodní jednota na obranu demokracie republiky
proti hrozbám válečného útoku.
Usilujíce o tuto jednotu, vždycky jsme zdůrazňovali:
Nikoho z této obranné jednoty nevylučujeme,
kdo se sám z ní nevyloučí. Pro příslušnost
k této jednotě známe jedinou podmínku:
obranu republiky, její samostatnosti, celistvosti hranic
a demokratického zřízení. Tato jednota
pohříchu vytvořena nebyla a došlo ke
kapitulaci. Nebylo to jen selhání spojenců,
byly to i rejdy reakcionářských kapitulantů
a nacionálních iredentistů v domácím
táboře, které republiku oslabily.
Když katastrofa byla hotovou věcí, začalo
se najednou hovořit o nutnosti jednoty všude tam,
kde byla dříve obranná jednota národa
odmítána. První cestou k vytvoření
této pokapitulantské jednoty bylo zastavení
činnosti komunistické strany. Příčiny
jsou zde jasné. Ve dnech přípravy obrany
republiky žádná politická strana ani
její tisk tak úzce nesplynul se zájmy národa
a nikdo nevyjadřoval tak jasně přání
a touhy širokých lidových mas jako komunisté.
Národ byl bez boje sražen na kolena. Byl poražen
a ponížen. Proto důsledky této porážky
sklízejí především komunisté,
kteří stáli v čele obranné
fronty národa. (Posl. Haščík: Tak
ako vo Francii!) Kdyby republika nebyla tak žalostně
okleštěna, kdyby zde dnes rozhodovala jen vůle
národa a lidu a nikoliv mocný tlak cizího
vítěze, nebylo by dnes možno rozpouštět
komunisty.
Vládní prohlášení mluví
o nové orientaci zahraniční politiky. Nevím,
do jaké míry se v osobním složení
dnešní vlády uplatňuje staré
lidové rčení: Co Čech - to muzikant!
Vládní prohlášení o směrnicích
zahraniční politiky je přímo hudebně
modulováno. Sledujte jen ty škály! "Náš
poměr k Německu: Půjde nám především
o úpravu našeho přátelského poměru
k největšímu sousedu, k Německu. - Nasloucháme
pozorně hlasu z Říma. - Dobrý sousedský
poměr chceme vytvořiti rovněž k Polsku
a Maďarsku. - Rumunsku a Jugoslavii zachováme vděčnost.
- Budeme udržovati a rozšiřovati styky především
s Francií, Anglií a Severoamerickou Unií."
Ale není ani tak zajímavé, o kom všem
vládní prohlášení mluví
a s kým chce vláda do budoucna dobré styky
udržovat, jako to, o kom se nemluví a na koho vládní
prohlášení zapomnělo. Vládní
prohlášení ostentativně vynechává
Sovětský svaz. O udržení přátelského
anebo aspoň normálního poměru k této
velmoci vláda nemluví. To není nedopatření,
to jest úmysl. Mám jen malou poznámku. Pokládají
representanti dnešní vlády mezinárodní
situaci už za tak vyjasněnou a stabilisovanou, ze
je státnicky moudré tak činiti? Mír
není ještě zajištěn. Nikdo neví,
co přinese zítřek. Není ani diplomaticky
slušné, ani státnicky prozíravé,
bagatelisovat stát zaujímající jednu
šestinu světa, i když v tom státě
vládne snad jen obyčejný lid. (Potlesk
komunistických poslanců.) Vždyť ještě
30. září 1938 byla pronesena věta
z rozhodujících úst, že "jediný
spojenec, který nás nezradil, je Sovětský
svaz".
Jestli se u nás dnes odpovědní státníci
při nové orientaci zahraniční politiky
dávají inspirovat coctaily melantrišského
tisku, které pro p. Šaldu zvláště
pikantně míchá známá propagační
kancelář, je to jejich věcí. Upozorňuji
jen, že vedle nás, u sousedů, to také
tak dělali. Sovětský svaz to vydržel,
ale u "Proše - pána" je z toho dnes těžká
kocovina. (Posl. Haščík: Tak ako robia sovety
tu demokraciu? Každý deň noví ľudia!)
Jen abyste se těch sovětů ještě
nedovolávali jako pan Beck. (Posl. Haščík:
My nebudeme!) Ještě jste neumřel, neříkejte
něco, co zítřek může změniti.
(Výkřiky posl. Haščíka.)
Pokud se týče hospodářské a
sociální politiky, vládní prohlášení
slibuje především všestrannou podporu
soukromokapitalistické podnikatelské činnosti
a péči o prosperitu soukromého podnikání.
To znamená, že vláda se zavazuje starati se
o to, aby kapitalisté nejen mohli podnikat, nýbrž
aby dosahovali zisků. Do jaké míry tyto zisky
mohou a smějí jíti, se neříká,
a podle toho je vidět, že výše kapitalistických
ziskű nijak se neomezuje. Jinak je tomu u pracujících.
Vládní prohlášení říká
(čte): "Zdůrazňujeme-li v hospodářské
politice státu význam a poslání podnikání
soukromého, neznamená to, že zapomínáme
na svoji povinnost k vrstvám pracujícím,
především k vrstvě dělnické
a zemědělské. Právě naopak,
jsme hluboce přesvědčeni, že spravedlivá
sociální politika je základní zárukou
udržení a rozvoje každého moderního
státu. Důsledná spravedlnost mzdová
předpokládá, aby se nikomu nedostávalo
odměny, neúměrné významu jeho
práce, rozsahu jeho výkonu a odpovědnosti."
U podnikatelů uznává vláda zásadu
starati se o to, aby docilovali zisků bez ohledu na to,
jsou-li to zisky úměrné či neúměrné.
U zaměstnanců naopak slibuje vláda, že
se bude starat, aby nedostávali odměny neúměrné
významu své práce. To znamená starati
se, aby dělnické a zaměstnanecké mzdy
nestoupaly.
Vládní prohlášení zdůrazňuje:
"Spravedlnost mzdová vylučuje vysoké
důchody z několikerého zaměstnání".
Uznává se, že vysoké důchody
z několikerého zaměstnání pocházející
jsou nemravné, ale vysoké důchody dosahované
bez zaměstnání, tedy bez práce, anebo
dosažené z využitkovávání
práce jiných, jsou mravné a nedotknutelné.
Při tom se dnes všeobecně mluví o nutnosti
odstranit třídní boj a nastolit sociální
mír. Nebudu s těmito názory široce polemisovat,
je lhostejno, chce-li dnes kdo v třídní boj
věřit či se ho zříkat. Můžete
ho tisíckrát zakazovat a proklínat, on prostě
existuje. "A přece se točí!", řekl
Galilei umíraje. Místo dlouhých polemik uvedu
praktický příklad. Dělník Matějka
obdržel tento výměr:
"Panu Josefu Matějkovi v Praze. Akciová společnost
"Českomoravská-Kolben-Daněk a. s."
v Praze, kde jste zaměstnán, jest podnikem důležitým
na obranu státu. Policejní ředitelství
v Praze na podkladě provedeného šetření
považuje vás za osobu státně nespolehlivou.
Důvod pro toto opatření neuvádím.
Za policejního presidenta . . . . podpis nečitelný."
Druhý den po obdržení výměru
byl zavolán do kanceláře firmy a propuštěn
z práce okamžitě bez výpovědi
a náhrady. Ředitel zavolal dva muže závodní
policie a dal dělníka jimi vyprovoditi před
vrata továrny. Závodní výbor podal
proti propuštění žalobu k rozhodčímu
soudu, poněvadž dělník byl členem
závodního výboru a jako takový nemůže
býti podle zákona z práce propuštěn.
Rozhodčí komise zamítla stížnost,
poněvadž na základě policejního
výměru je prý správa závodu
nejen oprávněna, nýbrž povinna okamžitě
dělníka z práce propustiti. Kdo je dělník
Josef Matějka? (Výkřiky: Asi kradl!) Neurážejte,
pane, neznáte ho nikdo, možná že o zlodějství
mohlo by se mluviti na adresu, která zde ty výkřiky
dělá.
Je to 38letý pomocný dělník. Živí
manželku, dvě své vlastní nezletilé
dítky a dva sirotky, které přijal za vlastní
po zemřelém, nemajetném bratru, také
dělníkovi. Pracoval v ČKD 11 let. Měl
důvěru svých spoludělníků
a byl proto po 7 roků volen do závodního
výboru. Od loňska byl jeho místopředsedou.
V době příprav na obranu republiky, kdy se
jednalo o sbírky na obranu státu, referoval jako
hlavní referent na třech celozávodních
schůzích a na jeho návrh usnesli se zaměstnanci
Českomoravské odváděti dobrovolné
srážky ze mzdy ve prospěch obrany státu.
Když byla vyhlášena mobilisace, narukoval Matějka
za 2 hodiny po vyhlášení mobilisační
výzvy k svému útvaru. Měl býti
přidělen k divisi, ale hlásil se dobrovolně
pro službu v poli. Byl zařazen jako kulometčík
a poslán do pole. Na vojně byl přes 3 neděle.
Správa závodu mimo povinné náhrady
mzdy za 48 hodin, nedala za tu dobu jemu ani jeho rodině
haléře podpory. Po kapitulaci, kterou Matějka
nezavinil, byl demobilisován, vrátil se do práce
a ještě před uplynutím povinné
14 denní lhůty, v níž podle zákona
demobilisovaný vojín nesmí býti z
práce propuštěn, byl na hodinu ze zaměstnání
vyhozen. Dnes žije v bídě se svými dětmi
i za vlastní přijatými sirotky, o které
se léta poctivě staral. Proč? Protože
mu byl do čela vypálen cejch státní
nespolehlivosti a znemožněno mu tak, aby se poctivou
prací živil, i když pracovat chce.
Myslím, že každý bude zvědav, jaký
důvod mělo pražské policejní
ředitelství k tomu, aby označilo Matějku
za státně nespolehlivého. V čem a
jak byl státní zájem ohrožován?
Pražské policejní ředitelství
ve svém výměru důvod neuvádí.
Neuvedlo jej ani Matějkovi, když jej den před
vydáním výměru povolalo k výslechu.
Není podle zákona povinno důvody udávat.
Ale důvody jsou zde a jsou jasné. [ ]. Matějka
je dělník. Uvědomělý dělník!
Podle názoru kapitalistů každý uvědomělý
dělník ohrožuje třídní,
vykořisťovatelsky zájem kapitalistů.
Matějka jako uvědomělý dělník
byl ochoten přinášeti oběti ve. prospěch
obrany státu, přispívat ze svého skromného
výdělku, i když živil vlastní dítky
a přijaté sirotky, na sbírku pro obranu státu.
Matějka bez váhání, když ho vlast
volala, šel se zbraní v ruce ji bránit. A byl
ochoten obětovat i svůj život. Matějka
však jako uvědomělý dělník
a občan byl přesvědčen, že řádná
obrana státu a republiky nedá se organisovat bez
obrany existence pracujících. Staral se proto, aby
existence pracujících i existence jeho spoludělníků
byla zlepšována. Jako člen a místopředseda
závodního výboru hájil proti správě
závodu dělnická práva, nároky
a požadavky. Zúčastnil se akcí za zvýšení
mezd, úpravu pracovních poměrů a pod.
Pod tlakem těchto akcí musela Českomoravská
i ostatní kovodělné závody ze svých
milionových zisků vyplatiti několikrát
přídavky nebo drahotní výpomoci dělníkům.
To se dotýkalo třídních zájmů
kapitalistů. Snižovalo to o několik set tisíc
jejich desetimilionové zisky. A proto Matějku ne
osobně, nýbrž třídně nenáviděli.
Byl pro ně prostě příslušníkem
pracující třídy, jejíž
příslušníci mají býti
vykořisťováni. A Matějka se vykořisťování
bránil. To je jeho zločin. Poslední drahotní
výpomoc byla v ČKD a v ostatních kovodělných
závodech vyplacena za rok 1937. Za letošek vyplacena
nebyla, protože dělníci nevedli akci.
Republika byla ohrožena nepřítelem. Dělníci
v zájmu obrany republiky zachovávali sociální
mír, i když věděli, že kapitalisté
na jejich práci dále vydělávají
a dosahují zvýšených zisků. Kapitalisté
dobrovolně sami žádnou drahotní výpomoc
nevyplatili. Dnes se však blíží vánoce.
Drahota stoupá. Dělníci v ČKD a jinde
mají plné právo se drahotní výpomoci
dožadovat. V takové situaci stávají
se Matějkové nebezpečnými. Neohrožují
zájem státu, nýbrž ohrožují
třídní zájem kapitalistů. ČKD
dosáhla sice za minulý rok 22 milionů čistého
přiznaného zisku, má 300 milionů přiznávaných
kapitálových reserv, vyzískaných také
jen z dělnické práce, a doufá, že
za letošní rok její zisky se ještě
o řadu milionů zvýší. Ale drahotní
výpomoc dělníkům vyplatit nechce.
Vláda by měla vyšetřit, kdo požádal
pražské policejní ředitelství
o vydání výměru o státní
nespolehlivosti Matějkově. Byly to snad vojenské
kruhy? [ ]. Opovážlivostí je tvrditi, že
Matějka ohrožoval bezpečnost státu.
Ne! Dělník Matějka se zasloužil o stát.
Tak jako se o stát zasloužilo statisíce a miliony
nejmenovaných pracovníků, dělníků,
úředníků, zemědělců,
živnostníků, státních zaměstnanců,
četníků, strážníků,
vojáků, legionářů a hraničářů
různých národností, kteří
byli ochotni republiku v těžkých chvílích
poctivě bránit, pro ni pracovat i bojovat.
O jejich existenci a budoucnost dnes v druhé republice
jde, tak jako o existenci Matějky. Tyto statisíce
pracujících lidí nežádají,
aby jejich existence byla řešena dobrovolným
almužnictvím, jakým je dobrovolná sbírka
národní pomoci. Ať se vláda postará
o to, aby Českomoravská a ostatní kapitalistické
podniky, které v době, kdy se všichni musili
v zájmu obrany státu uskrovniti, dosáhli
těžkých milionů zisků, upravili
dělnictvu řádné mzdy, odpovídající
dnešním drahotním poměrům. Ať
vyplatí okamžitě z těchto zisků
drahotní a vánoční výpomoc.
Tím by se dosáhlo pro zamezení hladu a zlepšení
existenčních poměrů pracujících
daleko více než apelem na majetné, aby "přispěli
úměrně svému jmění a
úměrně k obětem osob méně
majetných ke zmírnění bídy
svých spoluobčanů".
Bude to špatná sociální péče
a špatná sociální politika, bude-li
se vláda starati jen o to, aby žádný
pracující nedostával odměnu neúměrnou
jeho práce. Skutečná sociální
péče by vyžadovala, aby vláda donutila
zaměstnavatele, aby každému pracujícímu
člověku dávali nejméně takový
plat, aby umožňoval lidskou existenci jemu a jeho
rodině. Řádná sociální
péče a zajištění sociálního
míru by vyžadovalo bezohledný třídní
boj proti třídní vykořisťovatelské
politice kapitalistů. To by vyžadovalo, aby Matějkové
nebyli persekvováni, nýbrž podporováni.
Není správné a není to spravedlivé
uznávati Matějky za státně spolehlivé,
když jde o to, jíti pro zájem republiky bojovat
a život obětovat, a prohlašovati je za státně
nespolehlivé, když je obava, že se budou hlásiti
o své lidské a občanské právo
na existenci pro sebe o své rodiny. Matějkové
nezradili a nekapitulovali. Matějkové tvoří
lid a lid nezrazuje. Dějiny nás učí,
že zrazovat a kapitulovat dovedli vždy jen páni.
Lokaje cizákům a karabáčníky
nad vlastním lidem dovedla dělat šlechta a
vysoká byrokracie. Národ mohl býti poražen,
lid mohl býti znásilněn, ale pod šosy
vítězů nelezl a důtky otrokářů
poníženě nelízal. Věříme,
že to nebude dělat ani dnes český, slovenský
a podkarpatoruský lid.
My komunisté nepřezíráme třídní
boj a věříme i ve vítězství.
To nevylučuje, že můžeme býti dočasně
na určitých místech i poraženi. Není
hanbou porážka, hanbou je zrádná a dobrovolná
kapitulace. Naše činnost může býti
zastavena, můžeme býti i rozpuštěni.
Avšak idea, kterou my v národě zastávali,
že je lépe bojovat než kapitulovat a nechat se
zotročit, že je potřebí jednoty k odboji
za samostatnost a svobodu a ne jednoty k lokajství a otročině,
v národě žije a tato idea zvítězí.
Končím slovy nezapomenutelného buditele českého
národa Jana Amose Komenského: "Věřím
pevně, že po přejití vichřice
hněvu vláda věcí Tvých k Tobě
se opět navrátí, ó lide český."
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Černý. Dávám
mu slovo.
Posl. dr Černý: Slavná sněmovno!
K vládnímu prohlášení kladu si
za čest učiniti jménem strany národní
jednoty tento projev:
Strana národní jednoty přijímá
program vlády. Staví se zaň a bude vládu
ze všech svých sil podporovati. Program přednesený
předsedou vlády Beranem se tak stává
programem národní jednoty, tedy programem strany,
která dala vládě jejího předsedu
a všechny české členy vlády a
která má stejně i ke všem členům
vlády slovenské a podkarpatoruské poměr
nanejvýše kladný.
Strana národní jednoty povstala, slavná sněmovno,
z mravní potřeby národa. Politické
strany s velkou dřívější tradicí
hospodářskou, kulturní a sociální
se rozešly samy bez jakéhokoliv přinuceni,
dobrovolně. Národ pochopil vážnost doby,
spojení se stalo kategorickým příkazem.
Překlenouti dosavadní rozdíly, jíti
společně, netříštit se a každému
tříštění bránit je programem
národa i do budoucna.
Slavné sněmovně byl přednesen vládní
program, za kterým stojí národ ve své
velké většině, program národní
obrody, program výstavby nové Česko-Slovenské
republiky, zemí historických, stejně tak
jako Slovenska i Podkarpatské Rusi. Jeho dalekosáhlost,
jeho hluboký zásah do národní, hospodářské
i sociální struktury našeho státu staví
vládu, staví však také stranu národní
jednoty před dějinnou odpovědnost. Realisace
programu bude vyžadovati nejvyššího vypětí
všech morálních sil vedoucích činitelů.
Program tento může býti realisován pouze
nekompromisně, vůlí nejen vlády, nýbrž
i celého národa, rozhodným odhodláním
tvořiti, pracovati a žíti. Ano, žíti
jako národ svobodný, zapojiti se do slavné
historie i slavné národní tradice, přemoci
nepřízeň doby a projíti vítězně
kalvárií jednou pro náš národ
z nejtěžších. Vzkřísiti
mravní hodnoty národa, otevříti mu
novou cestu do budoucnosti a dát mu novou víru.
Nebyla otřesena morální síla národa,
nebyla otřesena jeho vůle žít, jeho
víra v dějinné jeho poslání,
v jeho velikou historii, stejně slavnou jako smutnou.
Slavná sněmovno! Vláda řeší
ve svém prohlášení všecky důležité
problémy hospodářské, kulturní
i sociální. Řešení sociálních
problémů je jednou ze stěžejních
zásad vládního programu. Vzhledem k důležitosti
otázky chceme zde řešení naprosto spravedlivé,
přijatelné pro celý národ a pro všecky
jeho složky. Nikdo nebude a nesmi býti protežován
na úkor druhého. Sociální pomoc bude
pro nás pro příště pomocí
národní.
Vítáme počiny vlády, kterými
chce dát lidu práci. Vždyť práce
je podmínkou veřejné morálky. Nebude
a nesmí tu býti zdravých, kteří
by nepracovali. Nesmí býti podpor ve starém
smyslu. Každý bude míti povinnost pracovat.
Práce ať je náležitě odměňována,
nechť každý dostane tolik, aby mohl žíti
sám i se svou rodinou.
Slavná sněmovno! Jdeme do těžké
zimy, do jedné z nejtěžších
od převratu. Bude to práce, dostatek práce,
kterou vláda svým velkým investičním
programem opatřuje a která nám pomůže
řešit jeden z nejtěžších problémů,
nezaměstnanost. Nebude a nesmí býti trpěna
lichva, nesmí býti trpěno vyděračství
s předměty denní spotřeby (Výborně),
nebude trpěno bohatnutí z lidské bídy.
To by byl národní zločin, to by byla skvrna
na poctivých našich zemědělcích,
živnostnících, obchodnících i
průmyslnících. Oni ji sami nebudou trpět.
Rádi konstatujeme rozhodnutí vlády, ze bude
podporovat i kulturní statky národa. Vláda
bude podle svého prohlášení podporovat
umění a vědu. Ano, správně
bylo podotčeno, že uměním stává
se národ věčným. Při této
příležitosti dovoluji si zde vznést
na vládu apel. Prosím, aby rozřešila
dávný a těžký problém
a přistoupila neprodleně ke stavbě Moderní
galerie, zachovala a soustředila vše, co je výsledkem
národní kultury, aby tak učinila národní
kulturu přístupnou i cizině. Stavba Moderní
galerie stala se svými odklady trapnou otázkou celé
naší veřejnosti. Jsem přesvědčen,
že vláda Beranova, zejména předseda
vlády sám, jehož vřelý poměr
k umění je znám, přispěje k
rychlému a definitivnímu řešení
této otázky.