7
vem jest spatřována jedna ze základních příčin
dnešní daňové nespravedlnosti.
Postup berních správ oproti společenstvům a
grémiím, na jejichž dobrozdání není brán vůbec
zřetel, vzbuzuje všeobecnou nelibost, neboť je-
jich namáhavá a zodpovědná práce zůstává ne-
použita.
Takřka všeobecným zjevem jest. že berní
správy jsou vedeny příliš mladými, nezkušenými
úředníky, kteří často po krátké praxi u centrál-
ního úřadu jsou dosazováni za chéfy berních
správ. V této praksi dlužno spatřovati velké ne-
bezpečí, neboť přednostové, kteří začasté mají na
zřeteli jen jedinou věc - osobní kariéru, postu-
pují potom příkře při ukládání i vymáhání daní.
Přednostové berních správ a berní úředníci rov-
něž jsou stále překládáni z místo na místo. V dů-
sledku toho není jim možno seznámiti se s míst-
ními a krajovými poměry, ba zdá se spíše, že pře-
kládáni jsou úmyslně proto, aby neměli možnost
tyto poznati a tak snadněji mohli proti poplat-
nictvu ostře postupovati. Všeobecně se také ví a
cítí, že na berní správy je nadřízenými úřady na-
léháno, aby nejen co nejostřeji, nýbrž také co
nejrychleji ukládaly daně.
Berními správami byly doručeny platební roz-
kazy za rok 1934 na daň činžovní, obratovou, vý-
dělkovou a důchodovou. Předpis daně jest v uve-
dených rozkazech neúměrně zvýšen, při čemž ne-
bylo postupováno podle zákona, čímž poplatníci
jsou značně poškozeni.
Jsou případy, že daň jest proti přiznáni poplat-
níka zvýšena o 100 i více procent. Tím jest po-
platníku značně křivděno a týž za dnešních ne-
utěšených hospodářských poměrů nemá vůbec
možnost tak veliké daně zapraviti.
Jak berní správa proti poplatníkům postupuje,
uvádíme na několika případech:
1. Daň činžovní. Platebním rozkazem za rok
1927 byla nájemní hodnota bytu oceněna samot-
nou berní správou částkou 1. 300- Kč. Z téhož
bytu (nic se nezměnilo) byla platebním rozkazem
pro rok 1934 oceněna 2. 250- Kč, t. j. nájemní
hodnota zvýšena oproti roku 1927 o 950- Kč.
Přes to, že jest všeobecně známo, že rok 1927 byl
rokem konjunktury a rok 1934 rokem nebývalé
hospodářské tísně mezi malým a středním sta-
vem a přes různá prohlášeni vládních činitelů, že
se malým a středním lidem nesmi daně zvyšovati,
děje se pravý opak.
2. Daň obratová. Platebním rozkazem na rok
1934 předepsaná daň obratová z částky 100. 000-
Kč, t. j. každé čtvrtletí Kč 25. 000-. Uvedený
poplatník v podaném přiznání přiznal obrat
Kč 65. 498-. Jde tudíž o zvýšení v částce Kč
34. 502-. Při 3%ní dani z obratu činí toto zvýšení
více o 1. 035- Kč. Ani v tomto případě neuznala
berní správa za vhodné s poplatníkem jednati.
3. Daň důchodová. Platebním rozkazem za rok
1934 jest poplatníku předepsána daň z částky
Kč 24. 700-. Týž v přiznání, kde podrobně uved!
příjem a vydání, přiznal ku zdaněni čistý příjem
Kč 8. 239'25. Ani v tomto případě nezavedla berní
správa vytýkací řízení a bezohledně zvýšila jeho
příjem o Kč 16. 460 75.
Tytéž případy jsou i u daně výdělkové, což jest
nejbolestnější, neboť připočítávají se k ni při-
rážky. Zde rovněž nepřihlíží se ku přiznání po-
platníka a daň jest berní správou libovolně zvy-
šována.
Další stížnosti týkají se zúčtování jednotlivých
plateb. Berní úřad bez ohledu na označení, na kte-
rou daň poplatník platí, vyúčtuje si platbu podle
své libovůle, čímž vzniká nedorozumění, mrzu-
tosti a zmatky ve vyúčtování, což vždy působí
poplatníku nepříjemnosti.
Podepsaní táži se proto pana ministra:
Jsou panu ministru financí tyto případy
známy?
Souhlasí pan ministr s tímto postupem berních
správ ?
Dal pan ministr financí souhlas k tomu, aby
t. zv. daňové směrnice byly jedinou směrodatnou
pomůckou berních správ při ukládání daní?
Souhlasí pan ministr se stálým přemisťováním
berního úřednictva?
Jest pan ministr financí ochoten stížnosti tylo
vyšetřiti a postarati se, jak v zájmu daňové spra-
vedlnosti, tak i v zájmu finanční správy o celko-
vou nápravu berní prakse vůbec ?
V Praze, dne 20. listopadu 1935.
K. Chalupa,
Mlčoch, Vávra, J. Liška, A. J. Beneš, Pekárek,
Rodovský, Slavíček, Oliva, Jirácek, Luka, Kej-
mar, Michálek, Ostrý, Habarta, Šedý, Čuřík,
Martinásek, Haupt, dr inž. Tumlířová, dr Dufek,
Vend, Mašata.
210/XI.
Interpelácia
poslanca Štefana Suroviaka
ministra sociálnej pečlivosti
o prevedení vládneho nariadenia čís. 262/34
Sb. z. a n.
Vládnym nariadením zo dňa 22. decembra 1934,
čís. 262 Sb. z. a n. upravené bolo rozhodčie súd-
nictvo robotníckeho úrazového poistenia (zaopa-
trenia). Od vydania tohoto vládneho nariadenia
žaloby poistencov u Rozhodčieho súdu pre úra-
zové zaopatrenie železničných zamestnancov
v Prahe stále sa množia, ale neprejednávajú sa
preto, že ministerstvo sociálnej pečlivosti dopo-
siaľ toto vládne nariadenie nepreviedlo, čo sa
týka menovania prísediacich. Prieťahom týmto
trpia veľmi všetci úrazom postihnutí a žalobu
podávajúci železniční zamestnanci, ktorých dosiaľ
je už veľký počet.
Pýtame sa preto pána ministra:
1. Prečo doposiaľ nebolo prevedené menova-
nie prísediacich u Rozhodčieho súdu pre úra-
8
zové zaopatrenie železničných zamestnancov
v Prahe
2. a kedy bude toto menovanie prevedené.
V Prahe, dňa 10. decembra 1935.
Suroviak,
Čavojský, Dembovský, Drobný, Hlinka, Kendra,
Longa, Schutz, Šalát, dr Sokol, Slušný, Sivák,
Sidor, dr Pružinský, Onderčo, Hasšík, Danihel,
Florek, Turček, dr Tiso, dr Wolf.
210/XII.
Interpelace
poslance Ladislava Kopřivy
ministru vnitra
o adaptaci bytu okresního hejtmana
v Třebíči.
časopis "Rudé Právo", čís. 138 ze dne 21. čer-
vence 1935 přinesl tuto zprávu:
"Oddělení infekčního pavilonu v Třebíči v bytě
okresního hejtmana.
Podivné poměry při zadávání prací na adaptaci
bytu.
Město Třebíč dostalo v roce 1933 povoleni
k postavení infekčního pavilonu za maximálně
Kč 2, 300. 000. -. Roku 1935 v červnu byl pavilon
odevzdán svému účelu a celkový náklad při kolau-
daci, kterou prováděl pan vrchní vládní rada Schell
z Brna, činil 3, 225. 618. 60 Kč; tudíž rozpočet pře-
kročen o pouhých 925. 618. 60 Kč.
Kolaudátor uvádí, proč byla tato stavba pře-
kročena, a činí výtky i městskému stavebnímu
úřadu, stavebnímu dozoru atd. My doplňujeme,
proč se veřejná stavba s několikerým dozorem
ještě překročuje. Přišlo se při revisi účtů na tento
připiš, který pro zajímavost doslovně uveřejňujeme
a který jest v městském stavebním úřadě k dispo-
sici: "V Třebíči dne 26. dubna 1934. Stavební
správa infekčního pavilonu v Třebíči. Děkujeme
Vám co nejuctivěji za laskavou nám udělenou
objednávku na stěnu do bytu pana okresního hejt-
mana za dojednanou cenu Kč 2000. - mimo daň
z obratu, včetně montáže na místě, čistě zpraco-
vanou pod nátěr, kolem skla lišty mosazné a polo-
leštěné, bez kování a skla. Ostatní nám udělené
zakázky potvrdíme Vám zvláštním dopisem. Po-
roučíme se Vám v hluboké úctě M. P. Z. Dva pod-
pisy. "
Tato stěna byla provedena, zaúčtována a jak
z připíšu jest zřejmo musela být natřená, za-
sklená a okována. Další revise účtů potvrzuje, ba
překvapuje a proto doslovně uveřejňujeme účet
natěrače p. J. Urbánka, Třebíč, který zní:
» Práce natěračské na okresním úřadě:
|
1. Krémový nátěr emailový, skleněné |
Kč |
248 - |
|||
|
2. Lakovaný nátěr truhlíku na květiny |
M |
60 - |
|||
|
3. Oprava oken a dveří ............ |
" |
140 - |
|||
|
Celkem ...... |
Kč |
448'-. « |
|||
|
Účet p. B. Jurdy, malíře v Třebíči: |
|||||
|
» Stavební správa infekčního pavilonu při veřejné |
|||||
|
Za práci malířskou v budově okresního úřadu: |
|||||
|
Pokoj |
120 m2, |
vzor 2krát |
1-50. |
Kč |
180 - |
|
" |
79 m2, |
" 6krát |
1'70. |
134. 30 |
|
|
" |
107 m2, |
" jednou |
1'30. |
139 - |
|
|
76 m2, |
" 2krát |
1'40. |
106-40 |
||
|
chodba |
166 m2, |
" 2krát |
1'40. |
232 - |
|
|
kuchyň |
92 mz. |
.. 2krát |
1'40. |
92 - |
|
|
natření dvou stropů a opravy, kou- |
|||||
|
pelna, kloset 67 m2 ___ |
67'- |
||||
|
natření dvou stropů a opravy v kou- |
|||||
|
pelní |
s 11 m2 |
" |
55'- |
||
|
úhrnem ...... |
Kč |
1062'70. « |
|||
Účet sklenáře činí 304- Kč, zámečníků 617-
Kč. za provedené práce zednické, instalační a za
americká niklová kamna účty speciální předloženy
nebyly. Nezaměstnaným, kterých jest v Třebíči
přes 2000, nebyl žádnému byt vymalován na účet
infekčního pavilonu; natřeni sice někdy byli, ale
ne lakýrníkem.
Zda adaptace bytu pana okresního hejtmana
byla na místě, ponecháváme úřadům a veřejnosti.
Podotýkáme, že účty nejsou zaplaceny a na účet
infekčního pavilonu býti zaplaceny nemohou, což
vyplývá z připíšu na městskou radu v Třebíči
adresovaného a podepsaného panem okresním hejt-
manem. "
Okresní hejtman v Třebíči nepodal žalobu na
časopis, který tuto zprávu přinesl.
Tážeme se pana ministra vnitra, je-li ochoten
dáti věc řádně vyšetřiti a zakročiti proti okres-
nímu hejtmanovi v Třebíči ?
V Praze dne 13. prosince 1935.
Kopřiva,
Šverma, Machačová, Dvořák, široký, Vodička,
Šliwka, Borkaňuk, Beuer, dr. Jar. Dolanský, Synek,
Schmidke, B. Kohler, Hodinová-Spurná, Kliment,
Zupka, Vallo, Nepomucký, Klíma, Kosík, Slánský.
210/XIII.
Interpelácia
poslanca dr Vladimíra Clementisa
ministrovi vnútra
o protizákonnom a surovom postupe četnic-
kej stanici v Polomke pri vyšetrovaní.
Dňa 21. októbra 1935 bol obecným sluhom po-
zvaný na četnickú stanicu v Polomke tamojší občan
9
Jozef Mikloško. Na četnickej stanici boli prítomní
vrchný strážmajster Václav Kvasnička, ďalej čet-
níci Rudolf Julin a Jozef Janda, ako aj vládny
komisár obce Polomka, Štefan Svidroň.
Vrchný strážmajster Kvasnička pýtal sa Jozefa
Mikloška, že kde bol v určitý deň, na čo tento od-
povedal, že doma. Vrchný strážmajster sa na neho
vyrútil tvrdením, že má dvojhlavňovú lankasterku
a že dňa 7. októbra pod Jesenníkom odstrelil jele-
nici nohu. Mikloško nato odpovedal, že on tam
vôbec nebol a nič takého neurobil. Nato sa ozval
prítomný četnický rotmajster Jozef Janda a opäť
mu položil tu samú otázku, na ktorú Mikloško
podľa pravdy odpovedal zase záporne. Nato rot-
majster Janda udrel Miklošku päsťou niekoľkokrát
do tváre a keď tento proti tomu protestoval, pri-
skočil k nemu aj ďalší horeuvedení dvaja četníci a
začali ho biť, takže vládny komisár Štefan Svidroň
proti tomu pobúrené protestoval a upozornil ich,
že takto sa nevyšetruje. Keď sa Mikloška dovolá-
val ochrane komisára, bili ho ešte viac, takže tento
v sebaobrane a v zúfalstve zahrizol vrchnému
strážmajstrovi do prstu. Keď četníci s bitím ne-
prestali, napriek protestu komisára Svidroňa, tento
sa s protestom vzdialil. Akonáhle komisár Svidroň
odišiel, zviazali četníci Miklošku a bili ho býčou
žilou. Keď už sa ani nevládal hýbať ani kričať,
ešte ho kopali na zemi a zviazaného nechali ležať,
kým pre Miklošku neprišli domáci, ktorí ho museli
odniesť, lebo sám nevládal ísť.
Na druhý deň dostavil sa Mikloško k MUDr. K.
Fellerovi, lekárovi v Brezne, ktorý konštatoval
mnoho zranení, ich zliečenie potrvá 20, alebo aj
viacej dní, teda zranenie, ktoré zodpovedá kvalifi-
kácii ťažkého poškodenia na tele.
Pýtame sa preto pána ministra vnútra:
1. Či je ochotný záležitosť túto okamžite a prísne
dať vyšetriť?
2. Či je ochotný okamžite suspendovať hore-
menovaných členov četnickej stanice v Polomke až
do vyšetrenia veci ?
3. Či je ochotný sa postarať, aby vojenský pro-
kurátor okamžite zaviedol trestné pokračovanie
proti četníkom Václavovi Kvasničkovi, Rudolfovi
Julinovi a Jozefovi Jandovi pre zločin ťažkého
ublíženia na tele podľa §u 301 tr. z. a prečin zne-
užitia úradnej moci podľa §u 473 tr. z. ?
V P r a h e, dňa 14. decembra 1935.
Dr Clementis,
Hodinová-Spurná, Dvorak, Široký. Vodička. Slivka,
Beuer, Synek, Borkaňuk, Košík, Schmidke, Ko-
přiva. B. Köhler, Šverma, Machacová, Slanský,
Klíma, Zupka, Vallo, Kliment, Nepomucký,
dr Jar. Dolanský.
210/XIV.
Interpelácia
poslancov Zupku a Kosika
ministra vnútra
o neudržitelnom postupu policajného riadi-
teľstva v Košiciach proti robotníckym orga-
nisaciam.
časť pokrokového pracujúceho obyvateľstva
Košíc má svoj robotnícky dom, ktorý je vlastníct-
vom Družstva robotníckeho domu. V tejto budove
sú umiestnené odborové skupiny, ktoré 2-3 pre-
najímajú si jednu miestnosť spoločne. Majú tam
miestnosti kultúrne spolky: DDOČ (Delnické diva-
delné ochotníci Československa), ďalej JPT (Jed-
nota proletárskej telovýchovy); je tam kancelária
Komunistickej strany, taktiež kancelária Družstva
robotníckeho domu, ďalej knihovňa a čitárna.
Mimo horeuvedených Družstvo robotníckeho domu
má svoj hostinec, miestnosti, ktorej sú dané k dis-
pozícii verejnosti, ako aj hore uvedeným organi-
saciam a spolkom. Podľa už uvedených je pocho-
piteľne, že členovia organisaci sa schádzajú vo
svojich miestnostiach, čítajú, debatujú, odbývajú
svoje schôdze, porady a vybavujú organisačné a
administratívne veci atď. Stáva sa tiež, že členovia
skupín, ktoré majú spoločnú miestnosť, sa stretnú
a nachádzajú sa v rovnoj dobe v tejže miestnosti.
O tomto má vedomosť aj košická polícia a predsa
od času na čas do domu vnikne, prevedie raziu ako
v brlohoch pochybných živlov, legitimuje každého
a niekdy bez toho, že by sa vykázali nejakým na-
riadenim prevedú osobné prehliadky a naraz aj
prehliadku miestnosti. Často sa stane, že prítomní
členovia i keď ide o 6-7 členov podľa ľubovoli
policajného úradníka sú rozohnaní. Najvymluv-
nejšie hovoria nasledujúce prípady:
1. Dňa 5. októbra t r. konala sa členská schôdza
Komunistickej strany, ktorá, aby sa vyhnula každej
nepríjemnosti, bola oznámená polícii. Polícia predca
prišla, previedla kontrolu, schôdzu nerozohnala,
ale presenčnú listinu vzala sebú. Pozdejšie boli
členovia predvolávaní na políciu, a tam boli vy-
šetrovaní bez udania, akého trestného činu sa do-
pustili.
2. Na 20. októbra t. r. Komunistická strana
oznámila konanie verejného tábora ľudu na Legio-
nárskom námestiu s programom: Ako bojovať proti
fašismu a vojne a ako zaistit obranu republiky?
Tábor, kde sa malo hovoriť o obrane republiky, bol
zakázaný na podklade nar. uh. min. vnútra
č. 7430/1913 s odôvodnením, že verejný kľud a po-
riadok môže byť porušený.
3. Dňa 11. novembra t. r. výbor pre prípravu
prednášky k 18. výročiu trvania SSSR. svolal len
čast členov, medzi ktorými mal rozdať vstupenky
na rozpredaj. Asi 30 ľudi čakalo na pokladníka,
ktorý sa chvíľu opozdil. Naraz vtrhla polícia do
robotníckeho domu, všetkých legitimovala a teraz
sú predvolaní k vyšetrovaniu.
4. Dňa 12. novembra t. r. policajný úradník Dr.
Tříska a tajní policajti sa dostavili do spolkovej
miestnosti odborových skupín textilného a chemic-
kého robotníctva. Niekoľko tam prítomných členov
legitimovali, prezreli papiery na stole ležiace a
vzali sebou 2 stejné obežníky odborových ústreden,
ktoré doteraz ešte nevrátili.
5. Dňa 22. novembra konala sa členská schôdza
skupiny priemyslového sväzu textilného robot-
níctva v miestnosti, ktorú majú spoločne so sku-
pinou lučebníkov, z ktorých niekoľko členov pri
ich stole vybavovali svoje veci administratívne.
Polícia všetkých legitimovala a keď zistila, že nie-
ktorí nepatria do skupiny textilákov a asi dvaja
nemali ani legitimácie sebou (mali u pokladníka
účelom vybavenia podpory), schôdzu jednoducho
rozohnala.
10
6. Jednota proletárskej telovýchovy usporiadala
v sále hostinci Družstva robotníckeho domu pre
svojich členov tanečný vyučovací kurz, na čo podľa
stanov majú plne právo. Dvakrát za sebou tento
vyučovací kurz políciou bol rozohnaný a bolo po-
volene len keď bola podaná zvláštna žiadosť ako
na nejaký verejný podnik. Ale i potom skoro každý
večer policajný úradník sa postavil do prostred
sálu a svojím skutočne neúradným chovaním vy-
volal u prítomných členov pohoršenie.
Pýtame sa pána ministra, či má vedomosť
o tejto činnosti košického policajného riaditeľstva
a aké opatrenie učiní, aby sa podobnému počínaniu
na budúce zabránilo ?
V Prahe, dňa 14. decembra 1935.
Zupka, Kosik,
Hodinová-Spurná, Šverma, Machačová, B. Kohler,
Kopŕiva, Kliment, Šliwka, Beuer, Synek, Borkaňuk,
Schmidke, Vodička, Dvorak, Slanský, Klíma, Vallo,
Široký, dr Jar. Dolanský, Schenk.
Původní znení ad 210/I.
Interpellation
des Abgeordneten Georg Böhm
an den Gesundheitsminister
betreffend beschleunigte Beseitigung des
Kaummangels im allg. öff entlichen Bezirks-
krankenhause in Graslitz.
Im allgem. öffentl. Bezirkskrankenhause in
Graslitz hat der Raummangel Zustände gezeitigt,
die ganz im Gegensatze zu dem im Gesetze um-
schriebenen Zwecke des Krankenhauses sich an
einzelnen Kranken seit Jahren auf das Ungün-
stigste auswirken. So ist bisher das Krankenhaus,
ohne Möglichkeit einer Abhilfe, der Gegenstand
herabsetzender Kritik der Einzelnen und zahl-
reicher Presseäußerungen.
Der verarmte Bezirk war außerstande, trotz
aller Einsicht der dringlichen Notwendigkeit einer
Erweiterung, seiner Pflicht durch Beistellung der
für den Erweiterungsbau erforderlichen Gelder,
nachzukommen.
Die Not des Krankenhauses und die für die
Kranken so widerlichen Zustände waren bereits
Gegenstand einer Interpellation des ehem. Landes-
vertreters Rölz in der früheren Landesvertretung.
Auch wurde dem Herrn Landespräsidenten in einer
Denkschrift die Angelegenheit in Erinnerung ge-
bracht, 2 Kommissionen unter Leitung der jewei-
ligen Vorstände der Abt. 18 der Landesbehörde
nahmen den Tatbestand auf und legten ihre Wahr-
nehmungen in amtlichen Protokollen nieder.
Eine Milderung1 dieser menschenunwürdigen Un-
terbringung der Kranken und des notorischen
Mangels der primitivsten Krankenhaushygiene
wurde durch all das nicht erreicht.
Das jetzt 30 Jahre bestehende Krankenhaus hat
in den ersten 25 Jahren 26. 000 Patienten, in den
letzten 6 Jahren 11. 000 Patienten versorgt. Der
Bezirk zählt zirka 36. 000 Einwohner. Die Stadt
Graslitz mit den fast unmittelbar aneinander ge-
bauten Orten Silberbach, Grünberg-Eibenberg,
Schwaderbach und Markhausen ergeben eine städ-
tische Siedlung von cca. 25. 000 Menschen, Für 72
Normalbetten ist das Krankenhaus 1905 eröffnet
worden und blieb unverändert bis heute. Es
kommen somit 2 Betten auf je 1000 Bezirksein-
wohner.
Die an sich große Armut der Bevölkerung tritt
erst jetzt für das Krankenhaus richtig zutage;
Tausende haben mit ihrem Arbeitsplatz das An-
recht auf die Vorteile der Sozialversicherung ver-
loren und sind in schwerer Krankheit auf das
Krankenhaus angewiesen. Die Nachbarkranken-
häuser sind voll belegt. Auch würden den Gemein-
den die Mittel zur Aufbringung der Transport-
kosten fehlen.
Es mußten daher in einem an sich veralteten,
den dringlichsten ärztlichen Anforderungen nicht
mehr entsprechenden Hause, das für 72 Betten
Normalbelag berechnet war, 122 Betten aufgestellt
werden, in denen oft Wochen und Monate hindurch
120 bis 150 Kranke Platz suchten. Der Dureh-
schnittstagesbelag in den letzten 5 Jahren betrug
120.
Das Infektionsgebäude ist, vor cca. 30 Jahren
für 16 Betten gedacht, erbaut, ist bis heute unver-
ändert und zeigt gefährliche Mängel. Trotzdem
mußten dort in 19 Betten oft bis 54 Kinder der
Ärmsten untergebracht werden, die an Diphtherie
und Scharlach erkrankt waren.
2354 solcher Kranke, die im Infektionsgebäude
hätten untergebracht werden sollen, kamen in
diesen 5 Jahren zur Aufnahme. Ein großer Teil
derselben mußte im Hauptgebäude, dessen I. Stock
für 38 berechnet, tatsächlich aber 68 Betten für
innerlich Kranke beherbergt, untergebracht wer-
den. 68 Kranke haben 2 Aborte. 2 Bäder, Lift fehlt,
Untersuchungsräume, Teeküchen, Behandlungs-
räume fehlen. 8 von diesen 68 Betten stehen
dauernd auf den Gängen zu den Aborten und Bä-
dern. Waschgelegenheiten in den Zimmern fehlen.
Die Abteilung ist zur Not gerade noch nach Ge-
schlechtern teilbar.
Das Krankenhaus hat keine Abteilung für sep-
tisch (eitrige) chirurgische Fälle. Dieselben liegen
unter den anderen im I. Stock. Da ein Lift fehlt,
müssen die Kranken auf Feldtragen über enge
Stiegen ins Paterre zum Verbinden und zur Wund-
behandlung gebracht werden. Ein septisches Ope-
rationszimmer fehlt.
Die aseptische Abteilung besteht aus 4 Kranken-
zimmern mit 16 Normalbetten, 20-22 Betten sind
dort aufgestellt. Dabei erreichte die Zahl der
chirurgischen Fälle 1000 im Jahre 1934, im heuri-
gen Jahre bis 3. November 905.
Es kann auf der aseptischen Abteilung bei den
relativ zahlreichen Fällen und dem kleinen Räume
ein Bett dem Kranken nur auf 7 Tage durch-
schnittlich zur Verfügung gestellt werden; er muß
dann, oft noch nicht gehfähig, nach Hause abtrans-
portiert werden, oder muß, den neuen Fällen wei-
chend, in den I. Stock abgeschoben werden, wo in-
terne Krankheiten, Frauenkrankheiten, eitrig und
aseptisch-chirurgische Fälle, Geschlechtskranke