16
(2) v § 271 vkládá se za odstavec 5 jako
odstavec 6 toto ustanovení:
"(6) Vládním nařízením bude stanoveno,
který úřad úroky z prodlení vypočte a přede-
píše a jak poplatník bude o předpisu zpraven.
Ministr financí se zmocňuje, aby vydal po-
kyny, kterými se číselné stanovení úroků
z prodlení zjednoduší, zejména zaokrouhlová-
ním základu i doby pro výpočet rozhodné. "
(3) V § 271 se dosavadní odstavec 6 ozna-
čuje jako odstavec 7.
Čl. XXX.
(1) § 273, odst. 4 bude zníti:
"(4) Vládní nařízení určí, kdy a jak bude
poplatník zpraven o tom, mnoho-li měl v mi-
nulém roce na daních s přirážkami a příslu-
šenstvím zaplatiti, mnoho-li zaplatil, kolik
činí jeho daňový účet koncem tohoto roku a.
mnoho-li je povinen platiti na běžný rok. "
(2) v § 273 se připojuje jako odstavec 5
toto ustanovení:
"(5) Reklamace týkající se placení daní je
finanční správa povinna vyřizovati jen,
byly-li podány do dvou let ode dne, kdy bylo
poplatníku doručeno zpravení podle odstav-
ce 4. "
Čl. XXXI.
V § 277 se připojuje jako odstavec 8 toto
ustanovení:
"(8) Právo státu předepsati příslušenství
promlčuje se ve 4 letech. Promlčení se po-
číná, jakmile prošel kalendářní (berní) rok,
ve kterém byl poplatník zpraven o předpisu
daně nebo ve kterém nastala povinnost hra-
diti náklady na upomínku a exekuci. "
Čl. XXXII.
V § 279 se připojuje jako odstavec 3 toto
ustanovení:
"(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí
o promlčení podle § 277, odst. 8. "
Čl. XXXIII.
V § 283, odst. 1 se mění obě citace "čl. XIII.
nebo § 270" na citace "§ 269. "
Čl. XXXIV.
§ 284, odst. 2 bude zníti:
17
"(2) Ustanovení § 269 zůstávají nedotčena.
Totéž platí i o ustanovení čl. III zákona ze
dne 27. května 1896, č. 78 ř. z., o zavedení
zákona o řízení exekučním i zajišťovacím,
pokud se týká zajišťování daní, a o ustano-
vení § 38, písm. c) knihovního zákona ze dne
25. července 1871, č. 95 ř. z. "
Čl. XXXV.
V § 287 se za slovy "nebo průkazem, že dal
určenou" nahrazuje slovo "část" slovem
"částku".
Čl. XXXVI.
V § 291. odst. 1 se připojuje jako druhá
věta toto ustanovení:
"To platí, ať jde o dluh téže či jiné daně
nebo dávky u téhož výběrčího úřadu, u něhož
přeplatek vznikl, či u jiného výběrčího úřadu. "
Čl. XXXVII.
V § 292, písm. b) se mění obě citace "(čl.
XIII, § 270)" na citace "(§ 269)", dále slovo
"konečný" se nahrazuje slovem "skutečný".
Čl. XXXVIII.
§ 293 bude zníti:
"(1) Z částek přímých daní a přirážek, které
mohly býti podle ustanovení § 291,
odst. 1
vráceny hotově v den, kdy byl poplatník
o odpisu nebo skutečném předpisu zpraven,
buďtež poplatníkovi nahrazeny úroky ve výši
stanovené pro úroky z prodlení (§ 271), avšak
jen, pokud přeplatek vznikl rozhodnutím o od-
volání proti předpisu daně, pokud se týče při-
rážek, nebo placením podle § 269 a byl-li
v obou případech mimo to poplatník podroben
co do původního předpisu, do něhož si bylo
stěžováno, nebo co do povinnosti podle § 269,
které se skutečný předpis týká, zásadně
(§ 271) úrokům z prodlení.
(2) částky, které byly dobrovolně zaplaceny
nad předpis, do něhož si bylo stěžováno, nebo
nad povinnost podle § 269, jsou z výpočtu na-
hrazovacích úroků vyloučeny. "
Čl. XXXIX.
(1) § 295, odst. 1 bude zníti:
"(1) Nahrazovací úroky se platí ode dne
platby neprávem přijaté do dne přeúčtování
nebo do dne skutečného vrácení přeplatku,
avšak jen za dobu, po kterou trval na témže
18
daňovém úctě přeplatek; základem pro jejich
výpočet je pouze tento přeplatek a jen potud,
pokud nebyl větší než částka, která byla ne-
právem přijata a mohla býti podle § 291,
odst. 1 hotově vrácena v den zpravení o odpisu
nebo skutečném předpisu (§ 293, odst. 1).
Ustanovení § 255 platí tu obdobně. "
(2) V § 295 se ruší odstavec 2 a místo něho
se připojují jako odstavce 2 a 3 tato ustano-
vení:
"(2) Pro stanovení vzniku a výše zúroči-
telného přeplatku má zpětnou účinnost jen ta
změna původní povinnosti (odpis na odvolání
nebo skutečný předpis), kterou podle § 293,
odst. 1 vznikl nárok na nahrazovací úroky
z tohoto přeplatku, kdežto všechny ostatní
změny původní povinnosti mají účinnost te-
prve ode dne, kdy byl poplatník o nich
zpraven.
(3) Nepodal-li poplatník žádost za hotové
vrácení přeplatku do 30 dnů ode dne, kdy byl
zpraven o odpisu nebo skutečném předpisu,
považuje se přeplatek za dobrovolnou platbu
na příští daňový dluh (§ 291, odst. 1) vyko-
nanou v den, který následuje po dni zpravení
o odpisu nebo skutečném předpisu, a úroko-
vání přeplatku tímto dnem zaniká; toto usta-
novení neplatí, pokud přeplatek v uvedené
lhůtě byl přeúčtován na jinou dlužnou daň
nebo dávku. "
Čl. XL.
§ 296 bude zníti:
"Opominul-li finanční úřad, pokud se týče
- co do přirážek obcí vybraných - obec, po-
ukázati nahrazovací úroky a neuplatní-li po-
platník nároku na tyto úroky do 4 let po uply-
nutí kalendářního roku, ve kterém mu bylo
doručeno rozhodnutí o odvolání proti před-
pisu daně, pokud se týče přirážek, nebo ve
kterém byl o skutečném předpisu zpraven,
zanikne nárok na nahrazovací úroky. "
Čl. XLI.
V § 302, odst. 2, prvé větě za slova:
", starostové obcí" vkládají se slova ", v zemi
Slovenské a Podkarpatoruské též obecní a
obvodní notáři (městské notářské úřady)".
Čl. XLII.
§ 307, odst. 1, č. 2 a 3 budou zníti:
"2. u činžovní daně do 31. prosince a
19
3. u ostatních sem spadajících daní do
31. ledna. "
Čl. XLIII.
§ 324, odst. 3 bude zníti:
"(3) Jsou-li předložené knihy formálně
řádně vedeny, avšak nepodávají-Ii knihovní
zápisy (účetní závěrka) pravdivého obrazu
o skutečných výsledcích hospodaření, může se
vyměřovací úřad (daňová komise) při roz-
hodnutí od těchto zápisů odchýliti. Před roz-
hodnutím buďtež poplatníku sděleny skutkové
okolnosti a úvahy, které jsou pro to rozhodný.
Poplatníkovi jest volno do lhůty 15denní po-
dati námitky anebo nabídnouti jiné důkazy. "
Čl. XLIV.
Za § 328 vkládá se jako § 328a nové usta-
novení tohoto znění:
"§ 328a.
(1) U fysických osob podrobených dani
důchodové vyměřené podle §§ 18 až 22, po
případě § 34, nebo všeobecné dani výdělkové
anebo oběma těmto daním, jejichž zdanitelný
důchod nebo výtěžek nepřesahoval v sudém
berním roce 15. 000 Kč, bude daň na tento
berní rok vyměřená platiti nenaříkatelně bez
nového vyměření a bez vydání nového plateb-
ního rozkazu i pro nejblíže příští lichý rok.
Pro tento rok není s výhradou odstavce 2,
písm. a) a b) u zmíněných osob povinnosti
ku podání přiznání ke zmíněným daním.
(2) V odstavci 1 uvedený způsob zdanění
nenastane u poplatníků, kteří
a) v přiznání výslovně požádají za řádné
vyměření daně a vydání platebního rozkazu na
zmíněný příští berní rok v neprodlužitelné
lhůtě do konce ledna po projití roku, za který
mají býti zdaněni;
b) podle názoru vyměřovacího úřadu mají
býti podrobeni novému vyměření, poněvadž je-
jich zdanitelný příjem nebo výtěžek přesahuje
v lichém berním roce 15. 000 Kč; v tomto pří-
padě budou, nepodali-li sami snad již přiznání,
vyměřovacím úřadem vyzváni do dvou let po
uplynutí lichého berního roku ku podání při-
znání do 30 dnů za účelem vyměření dané;
c) byli zdaněni daní důchodovou vyměřenou
podle § 32, odst. 5 nebo § 35, odst. 2, poslední
věty;
d) vedou řádné obchodní knihy (§ 10,
odst. 2);
e) jsou společníky společenského podniku.
20
(3) Při vyměřování daně poplatníkům v od-
stavci 1 uvedeným není vyměřovací úřad (da-
ňová komise) povinen prováděti doplňovací a
vytýkací řízení (§§ 310 až 313), leč by poplat-
ník o jeho provedení v přiznání požádal; jinak
bude řízení to provedeno při projednávání od-
volání.
(4) Vláda se zmocňuje, aby u drobných po-
platníků daně důchodové a všeobecné daně vý-
dělkové provedla nařízením vhodné zjedno-
dušení vyměřovacího a odvolacího řízení, upra-
vila působnost příslušných úřadů (daňových
komisí) a zároveň stanovila pojem drobného
poplatníka. "
Část druhá.
Čl. I.
(1) Všeobecná daň výdělková s přirážkami
za berní léta 1927 až 1935 se odečte od zákla-
du této daně za berní rok 1935 (1936), pokud
bude do 31. prosince 1935 (1936) prokaza-
telně zapravena a výběrčím úřadem na zmí-
něná léta také zúčtována.
(2) Na vrub ryzího výtěžku obchodního ob-
dobí 1935 a 1936 (1934/1935 a 1935/1936)
zaúčtovaná zvláštní daň výdělková s přiráž-
kami za berní léta 1928 až 1935 odečte se od
dani podrobeného ryzího výtěžku, pokud bude
do 31. prosince 1936 prokazatelně zapravena
(§§ 273 až 275).
Čl. II.
Prvním daňovým předpisem, který bude ve
smyslu § 328a, odst. 1 platiti i pro nejblíže
příští berní rok, jest předpis za rok 1934.
Čl. III.
(1) Ustanovení tohoto zákona nabývají
účinnosti počínajíc berním rokem 1935 s vý-
jimkou ustanovení čl. II, III, XVIII až XX,
XXIII až XXVIII a XXX až XLI části první,
jejichž účinnost se počíná 1. lednem 1936.
(2) Pro investice podle § 10, odst. 2, věty
druhé a podle § 79, písm. f), odst. 3 a 4 za-
počaté nebo provedené před 1. lednem 1936
je přípustný mimořádný odpis ve výši 20%
v dosavadním rozsahu.
(3) Tento zákon provede ministr financí
v dohodě se zúčastněnými ministry.
21
Čl. IV.
Ministr financí se zmocňuje, aby upravil
a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil úplné
znění zákona o přímých daních č. 76/1927
Sb. z. a n., jak vyplývá ze změn provedených
pozdějšími zákony.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Rostoucí tlak veřejných potřeb nutí fi-
nanční správu k tomu, aby revidovala ně-
která ustanovení zákona o přímých daních
a opatřila tak státní pokladně prostředky
k úhradě dosud nekrytých, nezbytných po-
třeb státu a samosprávných svazků. Cesty,
které finanční správa k dosažení tohoto
cíle volí, přihlížejí k daňové únosnosti po-
platnictva a povedou k spravedlivějšímu
rozvržení daňového břemene.
Dalším podnětem pro tuto částečnou re-
visi platného zákona jest snaha odstraniti
některé nerovnosti, nepřesnosti a nejas-
nosti, vyplývající ze stylisace dosud plat-
ných zákonných ustanovení.
Konečně jest účelem navrhované noveli-
sace dáti právní základ pro zjednodušení
některých odvětví správy přímých daní,
zejména pro zjednodušení techniky vymě-
řovacího a odvolacího řízení, jakož i agendy
úroků z prodlení a nahrazovacích.
Zvláštní část.
K části první.
K čl. I.
Zkušenosti ukázaly, že činnost revisního
odboru prohloubila ukládací praksi, a to
jak pro spravedlivé ukládání daní v přípa-
dech křiklavého jejich zkracování subjekty
hospodářsky silnými, tak i ve prospěch po-
platníkův tam, kde došlo k nespravedlivému
zdanění. V důsledku toho je plně opodstat-
něno, aby původní časové omezení stano-
vené na dobu 10 let bylo prodlouženo na
dobu 15 let. Ustanovení o tom, že maření
revise jest trestáno senáty podle zákona
o přímých daních podle zásad platných pro
stihání zkrácené daně, se vkládá proto, aby
byla odstraněna dosavadní pochybnost,
který orgán toto maření revise stihá a ja-
kými procesuálními zásadami se při tom
řídí.
K čl. II.
Ustanovení toto je odůvodněno zvýše-
ním rentové daně, která se sráží z úroků
z těchto vkladů a úpravou úrokové úrovně.
K čl. III.
Společnosti akciové a komanditní na
akcie, zvláště dobře prosperující, nerozdě-
lují začasté docílených zisků mezi akcio-
náře ve formě dividendy, nýbrž většinu
zisků přesouvají do různých fondů reserv-
ních, převádějí do příštích roků hospodář-
ských a pod. a teprve postupně nahroma-
děné zisky odvádějí akcionářům zcela nebo
částečně bezplatně přídělem nových akcií
nebo nakolkováním starých akcií. Tím do-
stává se akcionářům takovýchto společ-
ností neodůvodněných výhod oproti akcio-
nářům jiných společností a jest zajisté
spravedlivo, aby takovéto majetkové vý-
hody byly postiženy zvláštní dávkou. Z dů-
vodů finanční techniky činí se tak zavede-
ním zvláštního poplatku, jímž se zachycují
všechny případy, kdy akcionáři, aniž ze
svého něco plní, dostávají akcie společností
akciových a komanditních na akcie zcela
nebo z části bezplatně.
Zpoplatnění nabytí v odstavci 1 tohoto
článku uvedené má podle odstavce 2 za
následek, že zmíněná nabytí nebudou již
podléhati dani důchodové.
K čl. IV.
Mimořádnými odpisy podporuje zákon
investiční činnost; pravá podstata této vy-
22
hody záleží v pouhém urychlení (antici-
paci) řádných odpisů. Dosavadních 20%
mimořádného odpisu, povolených za odliš-
ných hospodářských předpokladů, pohlco-
valo spolu s odpisem řádným v četných pří-
padech neúměrně vysokou část zdanitel-
ného příjmu, resp. výtěžku, takže snížení
na 10% je v zásadě na místě. Aby však
bylo umožněno přihlédnouti rok od roku
k dané hospodářské situaci a zejména ku
poměrům na stavebním trhu, ponechává se
vládě, aby mohla v zásadě platné procento
zvýšiti až na 20%. Vzhledem k vylíčené
povaze těchto odpisů nezasáhne jejich
nová úprava rušivě do podnikatelské čin-
nosti poplatnictva. Vypuštěním slov "vy-
mění staré nebo" jako zbytečných nemění
se ničeho na dosavadním stavu, podle ně-
hož příslušný mimořádný odpis se při-
pouští i tam, kde byl vyměněn starý stroj
za nový.
Dosavadní ustanovení o výhodách podle
zákona ze dne 23. června 1926, č. 149 Sb.
z. a n., pozbylo uplynutím doby významu
a proto se jako obsoletní vypouští.
K čl. V.
částka 2 Kč, kterou podle dosavadního
stavu zákonného byla finanční správa po-
vinna vraceti, nekryje cenu práce, kterou
s vracením přeplatku mají i při hromad-
ném vyřizování příslušné úřady finanční
a poštovní. Obdobné opatření ve prospěch
poplatníků bylo učiněno administrativní
cestou v tom smyslu, že nedoplatky do 5 Kč
se nevymáhají.
K čl. VI.
Zkrácení lhůty k vydání potvrzení za-
městnavatelů zaměstnancům o výši vypla-
cených služebních požitků a sražené daně
důchodové děje se v souladu se zkrácením
lhůty k podávání přiznání (čl. XLII).
K čl. VII.
Novelisací § 47, odst. 1, č. 1, podrobují
se výdělečné podniky spolků zřízených
podle Všeobecných předpisů o spolčování
(s výjimkou spolků zřízených podle pa-
tentu ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z. )
všeobecné dani výdělkové a vylučují se
tudíž z povinnosti ke zvláštní dani výděl-
kové. Tím se obnovuje stav platný před
daňovou reformou z r. 1927 [čl. 1, č. 3,
písm. a) prov. nař. k hlavě II zákona
o os. d. ].
Vzhledem k definici pojmu "veřejné
účtování" v prov. nař. k § 68,
odst. 1, I zá-
kona o př. d. byly výdělečné podniky spolků
zřízené podle předpisu o právu spolkovém
ve většině případů dosud podrobeny
zvláštní dani výdělkové. Vrací - li se návrh
opětně ke stavu platnému před rokem 1927,
činí tak z těchto důvodů:
Zvláštní daň výdělková je jak svojí
strukturou tak i svými sazbami daní kapi-
tálových asociací. Sazba této daně, značně
vyšší než u všeobecné daně výdělkové, pře-
vyšuje daňovou únosnost těchto spolků,
provozujících výdělečné podniky jen za tím
účelem, aby si opatřily finanční prostředky
ku plnění svých statutárních, převážně
kulturních a humánních úkolů. Nad to
naráželo zjišťování rozvahových přebytků
podle zásad platných pro zvláštní daň vý-
dělkovou v praxi na četné obtíže, spočí-
vající zejména v tom, že spolky ty nevedou
pro své výdělečné podniky řádného účet-
nictví.
Nečetné výdělečné spolky, zřízené podle
patentu ze dne 26. listopadu 1852, č. 253
ř. z., zůstávají i nadále podrobeny zvláštní
dani výdělkové.
K čl. VIII.
Navrhovaným novým zněním zachovává
se v podstatě i nadále odčitatelnost všeobec-
né daně výdělkové od základu této daně;
kdežto však podle dosud platného stavu
byla odpočitatelnou daň placená v údobí
pro zdanění rozhodném za léta počínajíc
rokem 1927, zužuje se nyní tato výhoda
pouze na daň, která se stala v roce, na který
se daň vyměřuje, splatnou a pokud byla
v tomto roce skutečné zapravena a na tuto
daň také zúčtována.
Bude tedy moci si poplatník od základu
všeobecné daně výdělkové za splnění ostat-
ních podmínek odečísti jednak povinné da-
ňové splátky (platby a konto), dále u před-
pisů, které v rozhodném roce dojdou, rozdíl
mezi úhrnem dosud zaplacených povinných
splátek a předepsanou daní a konečně i do-
datečně v rozhodném roce předepsané daně.
Pokud jde o odčitatelnost daňové reservy,
zůstává pro ni nadále v platnosti lhůta sta-
novená v § 15, č.
1, písm. e), třetí věta.
Účelem navrhované změny jest příměti
23
poplatníky k tomu, aby přesným plněním
svých platebních povinností mohli se státi
účastnými nesporné výhody, kterou jim zá-
kon i v novém znění poskytuje, ač nelze
přehlížeti, že podle ustálené zásady fi-
nanční teorie výnosová daň nemá vlastně
vůbec zkracovati svůj vlastní základ.
Pokud jde o t. zv. holdingy, doplňuje se
zde příslušné ustanovení shodně se zvláštní
daní výdělkovou z důvodů k čl. X uvede-
ných.
K čl. IX.
Zvýšení sazby t. zv. minimální daně děje
se důsledně v souhlasu se zvláštní daní vý-
dělkovou, u níž rovněž dochází ku zvýšení.
K čl. X.
Do skupiny peněžních ústavů, zřízených
z bývalých kontribučenských fondů obilních
a kontribučenských fondů peněžních, patří
vedle okresních záložen hospodářských
v Čechách nepochybně též kontribučenské
záložny na Moravě a kontribučenské fondy
ve Slezsku. V tomto směru byl výpočet § 68,
odst.
1, I, č. 2, písm. d) doplněn a v dů-
slediku toho opraveno i ustanovení § 72,
písm. f). Citace zákona ze dne 6. června
1924, č. 128 Sb. z. a n. v cit. § 68, vztahu-
jící se pouze na okresní záložny hospodář-
ské v Čechách, byla vypuštěna.
K čl. XI.
Novou úpravou § 72, písm. c) rozšiřuje
návrh dosavadní osvobození zemědělského
a lesního hospodářství samosprávných
svazků na případy, kdy se tyto spojí v sa-
mostatný právní subjekt. Jako právní
forma bude tu pravidelně přicházeti v úva-
hu zapsané společenstvo s ručením obme-
zeným.
Vyloučením spolků z výpočtu podniků
v § 72, písm. d) přizpůsobuje se znění to-
hoto ustanovení nové úpravě zdaňování
spolků (čl. VII návrhu zákona).
Nová stylisace § 72, písm. f) souvisí se
změnou § 68, odst. 1, I, č. 2 (viz čl. X).
K čl. XII.
Výpočet podniků zdaňovaných sazbami
podle § 83, odst. 2 byl podroben revisi
v tomto směru:
Svépomocná společenstva úvěrní, u nichž
úhrn ukládacího kapitálu a svěřených
prostředků peněžních přesahuje částku
15, 000. 000 Kč, byla ze skupiny takto zda-
ňovaných společenstev vyňata a podrobena
téže daňové sazbě jako spořitelny (§ 83,
odst. 3). Tímto opatřením, pro něž mluví
v prvé řadě nutnost spravedlivého roz-
vržení daňového břemene, přizpůsobuje se
daňové zákonodárství změnám nastavším
ve struktuře záložen a úvěrních společen-
stev (družstev) důsledkem vládního naří-
zení ze dne 5. srpna 1933, č. 169 Sb. z. a n.,
ve znění vládního nařízení č. 194/1933 Sb.
z. a n.
Okresní záložny hospodářské, kontri-
bučenské záložny a kontribučenské fondy
se vyjímají ze skupiny podniků zdaňova-
ných sazbami podle § 83, odst. 2 a podro-
bují se týmž sazbám jako spořitelny (čl.
XV).
Výpočet činností, které nejsou na závadu
zdaňování sazbami podle cit. zákonného
ustanovení, byl rozšířen a přizpůsoben
změnám nastavším v rozsahu obchodování
úvěrních společenstev podle § 2 cit. vl. nař.
č. 169/1933 Sb. z. a n.
U § 75, odst. 4, jde o pouhou úpravu
stylistickou, záležející v důsledném nahra-
zení pojmu "výhody" jiným vhodnějším
označením.
K čl. XIII.
Novelisací § 78, písm. c) sleduje návrh
zákona daňové postižení úroků z kapitálů,
které společníci a osoby s nimi blízce spříz-
něné vložili do poplatného podniku. Tyto
kapitály vkládají se sice do podniků ve
formě zápůjček, avšak hospodářsky jsou
složkou kapitálu v podniku investovaného,
takže úroky z nich se právem považují za
součást výtěžku. Tato úprava obmezuje se
pouze na subjekty v návrhu jmenovitě uve-
dené, a to z toho důvodu, že tu jde o právní
útvary, v nichž momenty osobní mají pře-
vahu nad pouhou účastí kapitálovou.
Novelisace § 78, písm. f) neruší zásadu
odčitatelnosti zapravené daně, nýbrž uvádí
pouze tuto výhodu v soulad se stěžejní zá-
sadou hospodářské a časové souvislosti po-
dle § 76, odst. 2.
Již platný zákon zamýšlel postihnouti
zvláštní daní výdělkovou ryzí výtěžek ne-
zkrácený o částky, jež si před vykázáním
bilančního výsledku předem vybírají spole-
24
čenské orgány z různých právních titulů,
zejména také na podkladě služební smlou-
vy, úmysl zákonodárcův došel výrazu
pouze v ustanovení § 79, písm. h), avšak
- jak judikatura dosvědčuje - způsobem
nepostačujícím k daňovému postižení zmí-
něných výběrů. Navrhovaná novelisace po-
zůstávající ve vsunutí písm. i) má zabez-
pečiti daňové postižení veškerých požitků
plynoucích z podniku pod jakýmkoliv práv-
ním titulem osobám, jež jsou zároveň členy
správy. Nemůže býti sporu o tom, že po-
žitků, jichž se dostává z titulu služební
smlouvy anebo jiného právního titulu oso-
bám, které jsou zároveň členy správy pod-
niku, a jež často pohlcují zcela anebo z val-
né části očekávaný zisk, nedostalo by se
nikdy osobám cizím v postavení zaměst-
nance. Není jistě vážným úmyslem podni-
katelovým utvářeti služební poměr se svý-
mi zaměstnanci tak, aby celý výsledek pod-
nikatelské činnosti i výnos vloženého kapi-
tálu plynul zaměstnancům a on sám vyšel
na prázdno. Dostává-li se tedy zaměst-
nanci, který je zároveň členem správy, tak
vysokého platu, představují jeho požitky
především podíl na zisku předem vybraný.
Stejně jako požitky společenských orgánů
posuzuje návrh i požitky společníků u pod-
niku v návrhu jmenovitě uvedených, neboť
u podniků těch vystupuje osobní účast do
popředí tak, že důvody mluvící pro noveli-
saci zákonných ustanovení o odměnách za
činnost v podniku jsou stejnou měrou dány
i zde. Z těchto důvodů a podle těchto hle-
disek upravuje návrh zdaňování odměn
společenských orgánů, při čemž se z důvodů
systematických tato materie vyjímá z do-
savadního § 79. písm. h) a zařazuje do
§ 78 jako nové písmeno i).
K čl. XIV.
Změny provedené v odstavci 3 a 4 § 79,
písm. f) jsou odůvodněny v této zprávě
k čl. IV.
Navrhovaný zákon doplňuje ustanovení
§ 79, písm. g) jen k cíli důsledného vy-
jádření zásady, že požitky zaměstnanců
jsou při vyměření daně plně odčitatelné jen
tehdy, nejsou-li jejich příjemci zároveň
členy společenských orgánů.
V § 79, písm. h) obmezuje se návrh na
úpravu zdaňování odměn orgánů spořite-
len; podmínky, za nichž jsou odpočitatelný
platy orgánů ostatních podniků, jsou upra-
veny v novém ustanovení § 79, písm. i).
Navrhovaná novelisace § 79, písm. i) po-
zůstávající ve vsunutí slov "z hodnot, které
měly po uvedenou dobu nepřetržitě ve svém
vlastnictví", nemění ničeho na t. zv. hol-
dingových výhodách. Jejím účelem je
pouze jasněji formulovati úmysl zákono-
dárcův vyslovený již v dosavadním znění
zákona.
T. zv. slevy (restituce, návratky) nejsou
u společenstev, jichž účelem je společný ná-
kup potřeb, zpravidla rozdílením čistého
zisku, nýbrž dodatečně přiznaným skontem,
které se vyplácí členům obyčejně ve zboží,
a to bez rozdílu, zda hospodaření družstva
končí ziskem nebo ztrátou. Proto uznává
návrh v § 79, písm. n) tyto slevy za odpo-
čitatelné, nepřesahují-li obvyklou výši.
Nově vložené ustanovení § 79, písm. o)
odstraňuje dvojí zdanění požitků, plynou-
cích podle bankovního zákona do pokladen
bank a podrobených podle § 183 dani z tan-
tiém (čl. XX).
K čl. XV.
Daňové zatížení výdělkových a hospo-
dářských společenstev, jakož i jiných pod-
niků uvedených v § 75 (zvýhodněných),
zdaňovaných bez přihlížení k ryzímu vý-
těžku toliko dvěma tisícinami, a to základ-
ního kapitálu, je ve srovnání se zatížením
ostatních subjektů zvláštní daně výdělkové
neobyčejně nízké, takže je odůvodněno,
aby tato značná disparita byla zmírněna.
Toho se dociluje zvýšením dosavadní sazby.
Dosavadní prostupňované daňové sazby
spořitelen, nadací a nezvvhodněných snole-
čenstev, mající své opodstatnění u výtěžků
pracovních, nejsou na místě u daně kapitá-
lových asociací, jakou je zvláštní daň vý-
dělková, a nezapadalí vhodně do kon-
strukce této daně. Zavádějí se proto na
místo nich opět pouhé sazby progresivní,
jak tomu bylo i před rokem 1927.
Vedle toho rozšiřuje se platnost sazeb
stanoveních pro spořitelny i na úvěrní
společenstva svépomocná u nichž úhrn
ukládacího kapitálu a svěřeních prostřed-
ků převyšuje 15, 000000 Kč, dále na
okresní záložny hospodářské kontribučen-
ské záložny a kontribučenské fondy, které
se podrobují dani z ryzího výtěžku, a to
sazbami platnými pro podniky hospodář-
skou povahou jim nejbližší.