25
Zvýšení sazby u vzájemných společností
pojišťovacích (odstavec 5) souvisí se zvý-
šením t. zv. daně minimální u ostatních
podniků.
Odstavec 6 podrobuje nově rentabilní
přirážce i pravovárečná měšťanstva, neboť
není důvodu, aby právě tato podnikatelská
skupina nebyla jí podrobena.
Výklad pojmu "ukládací kapitál" obsa-
žený v odstavci 8 přichází do nově uprave-
ného odstavce 14, ježto ukládací kapitál
jest nyní podkladem nejen pro zjištění vý-
nosnosti podniku, nýbrž i pro vyměření
daně t. zv. minimální.
Základní kapitál, který tvořil dosud pod-
klad pro t. zv. minimální daň, je často pou-
hým zlomkem vlastního kapitálu v podniku
pracujícího. Tutéž funkci jako kapitál zá-
kladní plní po stránce hospodářské i
pravé reservy pracující v podniku, které
společně s kapitálem základním tvoří t. zv.
kapitál ukládací.
Zvýšení daňové sazby minimální u po-
jišťovacích společností na akcie jest odů-
vodněno zvýšením daně minimální u ostat-
ních podniků.
Odstavec 14 podává definici kapitálu
ukládacího a základního.
K čl. XVI.
Podle platného znění § 86 připadá při
dělbě zvláštní daně výdělkové u podniků ob-
chodních, ústavů úvěrních a pojišťovacích
na obce, v nichž jsou provozovny, toliko
50% vyměřené daně; druhých 50% přede-
pisuje se v obci sídla. Tento způsob dělby
byl daňovou reformou převzat beze změny
ze zákona o os. d., kdežto u podniků výrob-
ních byla sídelní kvóta snížena z 20% na
15%. Účelem dělby daně je poskytnouti ob-
cím ekvivalent ve formě přirážek za bře-
mena jim vznikající provozováním podniků.
Příděl 50% ní kvóty obcím s provozov-
nami nevyjadřuje však dostatečně význam
těchto provozoven. Tato úvaha vede k na-
vrhovanému zvýšení kvóty, připadající na
provozovny, z 50% na 65%. Navrhovanou
změnou zůstává nedotčeno ustanovení
o účasti sídelní obce na provozovací kvotě
v těch případech, kdy vedle sídla je v obci
i provozovna podniku.
K čl. XVII.
Zrušením odstavce 3 § 90 odstraňuje se
z platného znění zákona zbytečná a prak-
tickou potřebou vyměřovacích úřadů ne-
odůvodněná výjimka. Nově zřízené pod-
niky, požívající daňových výhod podle § 75,
budou na příště - stejně jako všechny
ostatní nově zřízené podniky - předklá-
dati vyměřovacímu úřadu dva výtisky
stanov.
K čl. XVIII a XIX.
U požitků uvedených v dosavadním a
nyní rušeném § 179, odst. 2, písm. c) do-
chází ke zvýšení rentové daně na 6% jed-
nak v důsledku inkamerace listinného
poplatku, jehož částečné snížení se součas-
ně provádí, jednak se zřetelem k tomu, aby
došlo k jakési a to velmi žádoucí unifikaci
sazeb rentové daně alespoň u nejvýznač-
nějších kategorií rentové dani podrobe-
ných požitků (úsporné vklady, běžné účty,
pokladniční poukázky), úlevy přiznané
dnešním zákonodárstvím pro některé sku-
piny úroků z cenných papírů zůstávají na-
dále v platnosti.
Zvýšení rentové daně u úroků z peněz
přijímaných jednotlivými podniky od
vlastních zaměstnanců k zúrokování z do-
savadních 6% na 9% jest odůvodněno nut-
ností zachovati dosavadní opodstatněné
rozpětí mezi výší rentové daně připadající
na úroky z pravých úsporných vkladů a
na úroky z požitků, jež se pouze přibližují
do jisté míry vkladům úsporným.
Další navrhovaná změna v § 180 má za
účel umožniti řádné daňové zachycení růz-
ných požitků, které se proplácejí tuzem-
skými podniky do ciziny a které nejsou
podrobeny srážce daně již z jiného titulu;
jsou to na př. úroky z kapitálových zápůj-
ček cizozemských věřitelů, licenční poplat-
ky, různé renty atd. Požitky tyto z valné
části unikají zdejšímu zdanění proto, že se
vyměřovací úřad ke zdanění příslušný
o jejich existenci zpravidla nedoví vůbec
nebo se o ní doví pozdě (na př. když již
pohledávka v tuzemsku neexistuje); avšak
i v případech, kde dojde k vyměření ren-
tové daně ze zmíněných požitků včas, na-
skýtá se tu řada potíží rázu formálního i
materielního (nutnost zřízení tuzemského
zmocněnce, ztížené vymáhání daně, zákro-
ky cizích zastupitelských úřadů a pod. ).
26
Navrhovaným opatřením zavádí se
srážka rentové daně dlužníkem při výplatě
zmíněných požitků nebo při připsání jich
ve prospěch týmž způsobem jako se dnes
již děje u celé řady požitků jiných; opa-
tření toto značně zjednoduší administra-
tivní řízení, která při dosavadním vyměřo-
vání rentové daně přímo, t. j. na základě
přiznání, jest značně složité, a přinese také
pronikavější výsledky pro státní pokladnu.
Prováděním srážek daňových z požitků
plynoucích do ciziny dochází k částečnému
odstranění dnešního po daňové stránce ne-
příznivého stavu, který spočíval v tom, že
cizozemské společnosti ve velmi četných
případech unikaly se svými tuzemskými
výtěžky, které ve formě placených pasiv-
ních úroků odplývaly do ciziny, řádnému
zdejšímu zdanění. Při tom je toto opatření
výhodné i pro věřitele samé, neboť tito bu-
dou platiti nadále pouze státní daň, kdežto
za dnešního stavu jsou zásadně povinni
platiti rentovou daň se samosprávnými
přirážkami, mnohdy značně vysokými. Po-
vinnost srážeti a odváděti daň rozšiřuje se
v těchto případech i na dlužníky podrobené
zásadně všeobecné dani výdělkové, neboť
není důvodu, aby stejným způsobem, ne-
byly zachyceny i jistě velmi značné po-
žitky vyplácené dlužníky podrobenými
právě zmíněné dani.
Pokud jde o výši sazby, jeví se v osnově
navrhovaná základní sazba srážkové daně
(6%) v těchto případech nízkou vzhledem
k tomu, že při použití této sazby byli by
cizozemští příjemci ve výhodě proti pří-
jemcům tuzemským; tito totiž platí buď
rentovou daň přímo vyměřovanou (sice
3%, za to však s přirážkami, celkem prů-
měrně 18%), nebo v důsledku ustanovení
§ 174, č. 12 daň výdělkovou (zatížení při
všeobecné dani výdělkové průměrně 20%,
při zvláštní dani výdělkové až i přes 40%).
Nerovnost tato se aspoň částečně odstra-
ňuje zvýšením sazby pro tyto případy na
12%, takže se jeví zároveň nutnost doplniti
i § 179, odst. 2 v tomto směru.
K Čl. XX.
Aby byly u akciových společností a ko-
manditních společností na akcie postiženy
daní z tantiém požitky všech společen-
ských orgánů, a to bez rozdílu, mají-li
funkce správní nebo kontrolní či obojí
funkce vedle sebe, nahrazuje se vzhledem
k judikatuře v § 183,
odst. 1 výraz "členové
představenstva" výrazem "členové spole-
čenských orgánů" a příkladný výpočet spo-
lečenských orgánů rozšiřuje se obdobně
jako v § 79, písm. h). Dále připojuje návrh
zákona větu, jejímž účelem je přizpůsobiti
konstrukci daně z tantiém novelisovanému
znění bankovního zákona.
K čl. XXI.
Ustanovení tohoto článku má za účel od-
straniti pochybnosti o tom, že požitky po-
drobené dani z tantiém nepodléhají již dani
z vyššího služného.
K čl. XXII.
Poměrně krátké lhůty promlčecí zvláště
též pro výkon trestu stanovené svádí na-
mnoze vinníky jmenovitě pokud nejsou na-
šimi příslušníky, k opuštění zdejšího území
na dobu promlčecí lhůty v domnění, že tím
trestní řízení, případně výkon trestu budou
znemožněny. Ač přerušení promlčení by
vůči těmto vinníkům bylo zřejmě provedi-
telno doručením upomínky a podobně způ-
sobem uvedeným v § 257, odst. 3, § 258,
odst.
1 a 2 a pod., jest shora uvedeným myl-
ným názorem o možnosti uniknutí trest-
nímu řízení nebo výkonu trestu trestní ří-
zení případně výkon trestu zbytečně prota-
hován a ztěžován. Navrhované zákonné
ustanovení čelí zařazením příslušného pra-
vidla přímo do ustanovení trestních myl-
nému názoru vinníků v shora uvedeném
směru a odstraňuje pochybnosti v této
otázce se vyskytnuvší.
K čl. XXIII.
Změna záhlaví §§ 253 a 254 je odůvod-
něna novým odstavcem 6 § 253.
Dosavadní znění § 253, odst. 4, podle
něhož každá žádost o prodloužení lhůty po-
daná před jejím uplynutím staví lhůtu až
do dne doručení vyřízení o žádosti, skrývá
v sobě nebezpečí zlovolného protahování
řízení; neboť strana, která by v týž den,
kdy obdržela zamítavé rozhodnutí úřadu
o žádosti za prodloužení lhůty, podala si
doporučeným dopisem novou žádost za pro-
dloužení lhůty, mohla by si tím prodlužo-
vati lhůtu do nekonečna. Nutno proto
účinek podání žádosti na další trvání lhůty
omeziti jen na případy, kde úřad žádosti
za prodloužení lhůty vyhovuje, jinak (za-
mítá-li žádost) jen, přizná-li úřad účinek
27
tento výslovně ve svém rozhodnutí. Ex
lege budou míti odkladný účinek jen první
dvě žádosti za prodloužení lhůty.
V témže paragrafu jest postrádáno usta-
novení o t. zv. právním poučení, t. j. usta-
novení, které bylo před zákonem o přímých
daních obsaženo v § 2,
odst. 1 t. zv. lhůt-
ního zákona (č. 23/1876 ř. z. ). Tento ne-
dostatek se odstraňuje navrhovaným do-
plněním § 253, odst. 6, které podle mož-
nosti se přimyká ke znění § 71 vl. nař.
č. 8/1928 Sb. z. a n. o řízení ve věcech
náležejících do působnosti politických
úřadů (správní řízení). Dosavadní od-
stavce 6 a 7 § 253 se pak spojují v jedno
ustanovení nového odstavce 7, poněvadž
spolu věcně souvisejí (srv. k tomu též
odst.
1 prov. nař. č. 175/1927 Sb. z. a n.
k § 253, odst. 7).
K čl. XXIV.
V praksi se ukázala potřeba, aby dosa-
vadní ustanovení § 257, odst.
1 až 3, která
jsou jednak neúplná, jednak trpí určitou
růzností pojmů, byla zevrubně změněna.
Změna je nutnou také proto, že finanční
správa zařídila v poslední době v dohodě
s poštovní správou obligatorní doručování
poštou (dříve bylo pravidlem doručování
úředním orgánem finanční správy) a že
jest v zájmu poštovní správy, aby doručo-
vací předpisy byly pokud možno stejné.
Proto se nové znění pokud možno přizpů-
sobuje doručovacím předpisům platným
pro úřady politické (§§ 25 až 34 vl. nař.
č. 8/1928 Sb. z. a n. ). Určité změny v § 257,
odst. 3, jsou pak mimo to odůvodněny
novým zněním § 258, odst. 2.
K čl. XXV.
Dosavadní znění § 258, odst. 2 postiho-
valo pouze fysické osoby trvale v ci-
zině se zdržující a z těch jen ty, které zde
již někdy bydlely nebo pobývaly, neposti-
hovalo však osoby fysické, které nikdy
ještě v našem státě nebydlely nebo nepo-
bývaly, dále osoby nefysické, u nichž lze
mluviti nikoliv o bydlišti nebo pobytu,
nýbrž jen o sídle, místě ústřední správy
nebo tuzemském zastupitelství; těmto oso-
bám nebylo tudíž možno podle dosavadního
znění § 258, odst. 2 hroziti následky usta-
novení § 257, odst. 3 v dosavadním jeho
znění. Také nebylo v ustanovení § 258,
odst. 2 pamatováno na to, jak postupovati
při doručování, nebylo-li možno úřadu po-
slední bydliště nebo pobyt poplatníkův
zjistiti. Tyto nedostatky v zákoně odstra-
ňují se navrhovaným novým zněním § 258,
odst. 2, kde se nově též cituje § 263, odst. 7,
který má ustanovení o jmenování tuzem-
ského zmocněnce.
K čl. XXVI.
Dosavadní znění předvětí odstavce 1
§ 264, které mělo vyjadřovati subsidiemí
povahu ručitelského závazku, nevyhovuje
z těchto důvodů:
1. Především toto předvětí ve spojení
s ustanovením č. 1 není v souladu s ustano-
vením čl. 112 obchodního zákona, pokud se
týče § 88 zák. čl. XXXVII/1875, podle kte-
rých společníci veřejné obchodní společ-
nosti ručí neomezeně a solidárně za dluhy
společnosti; toto ručení nepředpokládá
předběžné donucovací řízení vůči společ-
nosti.
2. Nehledíc k tomu, dosavadní znění od-
stavce 1 § 264 zákona požaduje, aby dříve
než se uplatní osobní ručení vůči osobám
tam vyjmenovaným, bylo provedeno donu-
covací řízení proti primérnímu dlužníkovi
(daňovému subjektu) do všech důsledků,
což značí, že
1. buď finanční správa musí tam, kde
vedle primérního dlužníka je ještě ru-
čitel, vymáhati daň s přirážkami a přísl.
bezohledně do všech důsledků na pri-
mérním dlužníkovi, aby mohla proká-
zati u něho nedobytnost,
2. nebo - poněvadž první eventualita
z různých. důvodů, zejména hospodář-
ských a sociálních je téměř neprovedi-
telná - nemá ustanovení § 261,
odst. 1
resp. nesplňuje toho účelu, který záko-
nodárce sledoval.
Aby tyto nedostatky byly odstraněny, na-
vrhuje se změna § 264, odst.
1, která sice
zachovává v principu subsidierní ráz osob-
ního ručení, vyhovuje však zároveň prak-
tické potřebě. V praksi bude ovšem samo-
zřejmě daň s přirážkami a příslušenstvím
i nadále jako dosud vymáhána nejprve na
primérním dlužníkovi a ručení bude uplat-
něno teprve, nezaplatí-li tento ani pod tla-
kem donucovacího řízení.
K čl. XXVII a XXVIII.
Dosavadní §§ 269 a 270 se mění jak for-
málně tak i věcně. Těžisko dosavadních
28
ustanovení § 270 přesouvá se do ustanoveni
§ 269, při čemž dosavadní ustanovení § 269,
odst.
1 a § 270, odst. 1 splývají nyní v jed-
no ustanovení nového § 269,
odst. 1, Děje
se tak proto, aby tato dvě věcně spolu sou-
visející, ale formálně dosud od sebe oddě-
lená ustanovení byla i formálně spojena
v jedno ustanovení tvořící základ pro
určení platební povinnosti přímých daní
v běžném roce. Na rozdíl od dosavadního
stavu se tato platební povinnost zároveň
stanoví nezměnitelně pro celý kalendářní
(berní) rok podle výše posledního předpisu
daně s přirážkami, známého poplatníkovi
počátkem (1. ledna) kalendářního roku,
kdežto dosud se tato povinnost určovala
podle výše posledního daňového předpisu
známého poplatníkovi počátkem toho kte-
rého kalendářního čtvrtletí (1. ledna, 1.
dubna, 1. července, 1. října). Změna je
nutnou, jednak proto, že dosavadní způsob
stanovení této platební povinnosti byl pro
poplatníky těžko srozumitelný, poněvadž
povinnost ta se v kalendářním roce zpra-
vidla vícekráte měnila, zejména uváží-li se,
že předpisy jednotlivých druhů daní se do-
ručují odděleně v různých dobách, jednak
proto, že tento dosavadní stav způsoboval
veliké nesnáze administrativní, zejména
při výpočtu úroků.
Ustanovení dosavadního odstavce 2 § 269
se vypouští jako zbytečné se zřením k vše-
obecnému ustanovení o počítání lhůt
v § 254, odst. 3.
Na místo tohoto odstavce zařazuje se do
§ 269 jako odstavec 2 ustanovení, kterým
má býti odstraněna dosavadní nejistota,
zda a v jaké výši mají daňové splátky po-
dle § 270,
odst. 1 plniti též poplatníci nově
do daňové povinnosti vstoupivší. Takovým
poplatníkům může býti totiž za rok, ve
kterém počala jejich daňová povinnost, daň
vyměřena a předepsána nejdříve až v roce
příštím. Do té doby trvá nejistota zda a
jaká daň jim bude předepsána. Aby tito
poplatníci po doručení prvního platebního
rozkazu na daň byli posuzováni stejně jako
ostatní poplatníci, kteří již jsou delší dobu
v daňové povinnosti, jest spravedlivé ulo-
žiti jim, jak se to činí v ustanovení § 269,
odst. 2, za povinnost, aby po doručení prv-
ního předpisu přímé dané s přirážkami do-
platili za ostatní uplynulou dobu, za kterou
jim tato daň nebyla předepsána, čtvrtletní
splátky za minulá nebo alespoň v době
zpravení o prvním předpisu již započatá
čtvrtletí a to do 60ti dnů po zpravení
o tomto prvním předpisu. Příklad: Po-
platník započal provozovati 1. ledna 1935.
Za r. 1935 bude mu vyměřena výdělková
daň nejdříve v roce 1936 v částce 1. 600 Kč
a on o jejím předpisu bude zpraven dne 15.
srpna 1936. Do 30ti dnů po zpravení o tom-
to prvním předpisu bude povinen zaplatiti
tento předpis za rok 1935 per 1. 600 Kč
(podle úst. nového § 269, odst. 4). Vedle
toho bude za uplynulá dvě čtvrtletí a za
započaté třetí čtvrtletí roku 1936 povinen
zaplatiti tuto daň s přirážkami ve výši %
tohoto prvního předpisu, tedy částku 1. 200
Kč a to do 15. října 1936. čtvrtou čtvrt-
letní splátku roku 1936 (splatnou 1. října
1936) per 400 Kč bude pak povinen zapla-
titi již v normální lhůtě a to do 15. listo-
padu 1936 (§ 271, odst. 1). Stejně platí
ovšem i o dani důchodové, případně o da-
ních reálních. V poslední větě odstavce 2
nového § 269 se obdobná povinnost dopla-
titi čtvrtletní splátky za uplynulou dobu
stanoví i pro poplatníky, kteří za některý
berní rok budou dočasně (na př. podle § 3
zákona) od daně osvobozeni, za další berní
rok však bude jim daň opětně předepsána.
Jako odstavec 3 je do nového § 269 sys-
tematicky zařazeno dosavadní ustanovení
§ 270, odst. 2 se změnami, kterých si vy-
žadují ustanovení odstavců
1 a 2 novéno
§ 269.
Jako odstavce 4 a 5 jsou do nového § 269
dána dosavadní ustanovení § 270, odst. 3 a
4 systematicky nyní patřící rovněž do
§ 269, která se z části mění jednak v sou-
vislosti s předcházejícími ustanoveními od-
stavců 1 až 3 nového § 269, jednak poně-
kadž jest nutná jejich přesnější stylisace.
K ustanovení odstavce 4 § 269 se ještě po-
dotýká, že, je-li úhrn splátek povinných
podle odstavců 1 až 3 vyšší než skutečný
předpis, platí ustanovení § 291,
odst. 1
(srovnej též čl. XXXV), dále že se tu sta-
noví splatnost prvního předpisu u poplat-
níka nově do daňové povinnosti vstoupiv-
šího, jež v zákoně dosud expressis verbis
stanovena nebyla.
Pro ustanovení § 270 zbylo pak pouze
dosavadní ustanovení § 269, odst. 3, které
se tu zařazuje jen s formálními změnami.
K čl. XXIX.
Dosavadní znění § 271, odst. 4 vzbuzuje
pochybnost, kdo jest subjektem povinným
platiti úroky z prodlení, zda jest to osoba
29
povinná prováděti srážku daně či příjemce
platů ztížených daní. Tato pochybnost se
v novém znění tohoto zákonného ustano-
vení řeší ve smyslu první eventuality, jak
to dosud naznačovalo ustanovení odstavců
3, 4 a 6 prováděcího nařízení k § 271, odst.
1 a jak se ustálila v této věci prakse.
Ustanovení nového odstavce 6, první věty
v § 271 má svůj důvod v tom, že dosavadní
text zákona v § 271, odst. 6, mluvící o od-
volání z předpisů úroků z prodlení, vynu-
cuje si ustanovení o tom, kdo úroky z pro-
dlení předpisuje a jak o tom stranu zpra-
vuje. Ustanovení to přenechává se vládní-
mu nařízení. Prováděcím nařízením k zá-
konu o př. d. v novém znění bude však
možno upraviti jen otázku první (kdo úroky
předpisuje; bude stanoveno, jako dosud
v nař. č. 175/1927 Sb. z. a n., že to činí vý-
běrčí úřad, pokud se týče - u daní vybíra-
ných srážkou - berní správa, u něhož
(u níž) nastalo prodlení v placení daně
s přirážkami). Úpravu otázky druhé (jak
má býti strana zpravena o předpisu úroků
z prodlení) - dosud děje se uvědomením
podle § 273, odst. 4 v dosavadním znění -
bude však nutno odsunouti na dobu pozdější
s ohledem na mimořádně veliké úkoly, které
bude výběrčím úřadům v nejbližší době
zdolávati.
Ustanovení druhé věty § 271, odst. 6 no-
vého znění má ministru financí umož-
niti, aby číselné stanovení úroků z prodlení
administrativě ulehčil. Pomýšlí se zejména
na to stanoviti zaokrouhlování základu pro
výpočet úroků z prodlení dolů na částky dě-
litelné 100 a na zaokrouhlování počtu dní
dolů na celé měsíce. Tato ulehčení admi-
nistrativní půjdou tedy ku prospěchu po-
platníků.
K čl. XXX.
Znění § 273, odst. 4 se mění proto, po-
něvadž se pomýšlí na zlepšení způsobu uvě-
domování poplatníků o stavu jejich daňo-
vého účtu, než jako dosud se dělo.
Ustanovení nově navrhovaného odstavce
5 § 273 má svůj důvod v tom, že se v praxi
u berních úřadů (súčtovacích oddělení ber-
ních správ) vyskytují dosti často případy,
že poplatníci reklamují platby na daně
s přirážkami, jež byly skutečně nebo jen
domněle vykonány před více 'lety (vysky-
tují se i reklamace plateb vykonaných ještě
za války). Vyřizování takovýchto rekla-
mací vyvolává obtížné pátrání v odlože-
ných již účetních záznamech a pomůckách,
vyžadující mnoho času a námahy. Toto pá-
trání končí někdy i nezdarem, jindy se
opět, a to velmi často, zjistí, že poplatník
reklamuje platbu vykonanou na přímé
daně, kterou ve skutečnosti vykonal na
daně nebo dávky jiné; stává se i, že poplat-
ník chce podvodně vylákati zaúčtování
platby, která se neptala, na podkladě falšo-
vané stvrzenky. Obtíže v pátráni ohledné
takovýchto starších plateb spočívají hlav-
ně v tom, že nelze rychle zkontrolovati ta-
kovou reklamovanou platbu u Poštovní spo-
řitelny, poněvadž tato podle § 18, odst. 4
Pravidel Poštovní spořitelny, díl
1 (Věstník
Poštovní spořitelny č. 14/1933) skartuje
příslušné súčtovanky šekových vplatních
lístků již po 3 letech. Aby tyto obtíže byly
odstraněny, navrhuje se, aby byla stano-
vena lhůta, do které je finanční správa po-
vinna takovéto reklamace plateb vyřizo-
vati. Navrhuje se lhůta dvouletá po doru-
čení uvědomení podle § 273, odst. 4, které
se stranám vydává každoročně po roční zá-
věrce za minulý rok. V tomto uvědomení
ise strana dovídá, které platby byly jív mi-
nulém roce berním úřadem (súčtovacím
oddělením berní správy) zúčtovány v úhra-
dové části daňového konta. Na příklad
platby vykonané v roce 1935 budou stra-
nám vyznačeny v uvědomení, které za tento
rok dostanou po závěrce, tedy v dubnu a
květnu roku 1936. Do dvou let od této doby
budou moci reklamovati platby vykonané
resp. jim zúčtované v roce 1935, tedy do
dubna nebo května 1938. V této době ještě
Poštovní spořitelna bude míti súčtovanky
za rok 1935 po ruce, takže ověření rekla-
mované. platby bude se moci státi rychle a
bezpečně.
K čl. XXXI.
Ustanovením nového odstavce 8 § 277
vyplňuje se dosavadní mezera v zákoně.
K čl. XXXII.
Ustanovení nového odstavce 3 § 279 je
třeba se zřením k novému odstavci 8 § 277
a se zřetelem k tomu, že přetržení pro-
mlčení práva předepsati úroky z prodlení
nějakým opatřením, směřujícím k tomuto
předepsání úroků, jako jest tomu u pro-
mlčení práva státu vyměřiti daň (§ 279,
odst.
1 a 2), není dobře myslitelným.
80
K čl. XXXIII.
Změna obou citací "čl. XIII. nebo § 270"
na citace "§ 269" v § 283,
odst. 1, jest
nutná vzhledem k úplnému novému znění
§§269 a 270. Citovati čl. XIII vzhledem
k časovému odstupu roku 1926 není již
třeba.
K čl. XXXIV.
Navrhovaným doplňkem § 284, odst. 2
má býti odstraněna pochybnost, zda vzhle-
dem k čl.
II, odst. 1, č. 2 uváděcích usta-
novení k zák. o př. d. platí pro tjsto daně
nadále předpisy o zjišťování daní a dávek,
zachované v platnosti čl. III zákona ze dne
27. května 1896, č. 78 ř. z., o zavedení zá-
kona o řízení exekučním a zajišťovacím co
do zajišťování daní, a ustanovení § 38,
písm. c) knihovního zákona. Třebaže se
judikatura nejvyššího soudu dosud staví
k této otázce kladně, vyskytují se tu a tam
rozhodnutí nižších soudních stolic, v nichž
je vyjadřován názor opačný. Je proto nut-
no v této věci zjednati právní jistotu v tom
smyslu, že uvedené předpisy zůstávají
(přes citované ustanovení čl. II. uváděcích
ustanovení k žák. o př. d. ) nadále ne-
dotčeny.
K čl. XXXV.
Navrhovaná změna v § 287 týká se
opravy zřejmé chyby tiskové, vloudivší se
do zákona.
K čl. XXXVI.
Navrhovaného doplňku úst. § 291, odst. 1
bylo nutno, aby bylo čeleno odchylným vý-
kladům tohoto ustanovení, vyskytujícím se
v praksi. Doplňkem se vyjadřuje zřetel-
něji to, co již plyne z dosavadního znění
§ 291,
odst. 1 a co bylo dosud vyjádřeno jen
v prováděcím nařízení k tomuto para-
grafu.
K čl. XXXVII.
Platí obdobné, co bylo uvedeno k čl.
XXXII.
K čl. XXXVIII.
Dosavadní text zákona v § 293, odst. 1,
pokud přiznává nahrazovací úroky též
z částek přímých daní a přirážek, které
b y 1 y v den, kdy poplatník byl o odpisu,
pokud se týče konečném předpisu zpraven,
vráceny hotově, předpokládal při správném
výkladu zákona výplatu vratitelného pře-
platku v rozhodný den, kterážto výplata
jest však prakticky vůbec neuskutečnitelná,
a sváděl proto k mylnému výkladu, že na-
hrazovací úroky patří straně z vrácených
částek daně s přirážkami vůbec bez ohledu
na stav daňového účtu poplatníkova v den,
rozhodný pro nárok na tyto úroky, a bez
ohledu na to, že ve sporném případě byl
snad přeplatek straně skutečně vrácen
z jiného titulu než z titulu odpisu na odvo-
lání nebo z titulu nižšího konečného před-
pisu, pro nárok na úroky ty jediné směro-
datného.
Vsuvka "co do původního předpisu, do
něhož si bylo stěžováno, nebo co do povin-
nosti podle § 269, které se skutečný....."
má odstraniti pochybnost, zda se hranice
zásadní povinnosti úroků z prodlení podle
§ 271,
odst. 1, tu počítá podle původního
(na odvolání nesní zeného - nebo posled-
ního) předpisu, či - ke škodě stran -
podle předpisu již sníženého na odvolání
nebo podle předpisu skutečného. Pochyb-
nost se navrhovanou změnou zákona řeší
ve smyslu první eventuality.
Ohledně změny odstavce druhého § 293
platí obdobně to, co bylo uvedeno k čl.
XXXIII.
K čl. XXXIX.
Nové znění odstavce 1 a nový odstavec
2 § 295 mají odstraniti pochybnosti a růz-
nou praksi v počítání základu i doby, z kte-
rého a za kterou straně patří nahrazovací
úroky a přiblížiti způsob vypočítávání
úroků nahrazovacích, pokud ovšem to zá-
konné předpoklady pro jich přiznání dovo-
lují, zásadám kontokorentu.
Ustanovení nového odstavce 3 je výrazem
snahy uvésti vyřizování žádostí za vrácení
přeplatků do běžného stavu, poněvadž za
dnešního zákonného stavu se vyskytují pří-
pady, že strany po léta otálejí s podáním
příslušných žádostí a tím jejich vyřízení
neobyčejně ztěžují.
K čl. XL.
Změna dosavadního znění zákona v § 296
je vyvolána ustanovením nového odstavce 8
§ 277 o promlčení práva státu předepsati
úroky z prodlení. Obdobná 4 létá lhůta pro-
mlčecí tam stanovená musí platiti opačně
ve prospěch státu, pokud jde o nárok strany
vůči státu (a obci) na nahrazovací úroky.
81
K čl. XLI.
Doplněk navrhovaný v § 302, odst. 2,
v druhé větě je odůvodněn zvláštními po-
měry ve spravování obcí v zemi Slovenské
a Podkarpatoruské.
K čl. XLII.
Navrhované opatření, t. j. zkrácení lhůt
k podání přiznání k dani činžovní a k ostat-
ním daním (vyjímajíc zvláštní daň výděl-
kovou), směřuje k urychlenému vyměření
těchto daní, ježto budou moci vyměřovací
úřady dříve přikročiti k vyměřovacím pra-
cím, takže lze důvodně očekávati, že proti
dosavadnímu stavu jak vyměření, tak i vy-
dání platebních rozkazů bude podstatně
uspíšeno. To přirozeně projeví příznivé
účinky také co do urychleného vyřizování
agendy odvolací i co do posunutí plateb do
předu.
Mimo to má toto opatření za následek
nutné zkrácení lhůty k zaplacením reservy
všeobecné daně výdělkové, neboť vzhledem
k ustanovení § 15, č.
1, písm. e) bude nutno
provésti zaplacení zmíněné reservy ve lhůtě
stanovené v § 307,
odst. 1 č. 3, tedy místo
jako dosud teprve do konce února, již do
konce ledna příštího roku, čímž se dostane
státní pokladně plateb o měsíc dříve.
Stanovením lhůty k podání přiznání pro
převážnou většinu přímých daní do konce
ledna bude docílen též náležitý soulad s vy-
měřováním daně z obratu a daně přepy-
chové (§ 17,
odst. 1 zák. o dani z obratu a
dani přepychové), který tím více padá na
váhu, poněvadž lze z výdělečného podni-
kání dotyčné přímé daně i daň z obratu a
daň přepychovou současně vyměřiti.
K čl. XLIII.
Nová stylisace § 324, odst. 3 nepřináší
po věcné stránce nic nového, nýbrž má
pouze za účel jasněji vysloviti zásadu, ob-
saženou již v dosavadním znění této normy,
že totiž i u podniků, vedoucích obchodní
knihy, jest základem zdanění skutečně do-
cílený výnos a že knihovní zápisy, vyhovu-
jící sice zákonu po stránce formální, avšak
zkreslující skutečné výsledky, nejsou vhod-
ným podkladem pro zjištění daňového zá-
kladu. Dosavadní předpisy, upravující for-
mální řízení, zůstávají beze změny.
K čl. XLIV.
Toto opatření má za účel agendu vymě-
řování daně důchodové a všeobecné výděl-
kové u drobných poplatníků zjednodušiti
tím způsobem, že uvedené daně budou těm-
to poplatníkům (s výjimkou poplatníků
v § 328a, odst. 2 uvedených) zásadně vy-
měřovány jen jednou za dvě léta.
Navrhovaná úprava jest výhodná pro
obě strany.
Zmínění poplatníci budou aspoň pro
každý druhý rok zbaveni zhusta pro ně tí-
živé a pracné povinnosti podávání přiznání
a odpovídám na dotazy (dekrety) vyměřo-
vacích úřadů a dosáhnou jisté stability
svých daňových povinností pro dvouleté
období.
Vyměřovacím úřadům a daňovým komi-
sím ubude v každém druhém roce značná
práce spojená s vyměřováním daně důcho-
dové a všeobecné výdělkové (zjišťování
daňového základu, provádění vyměřovacího
řízení, projednávání v daňové komisi, vy-
dávání platebních rozkazů atd. ) u malých
poplatníků.
Rozsah úspory práce vysvitne, uváží-li
se, že podle statistiky za rok 1930 jest s da-
ňovým základem do 15. 000 Kč
u daně důchodové 414. 947 poplatníků,
t. j. 47'3% všech poplatníků, jimž se daň
důchodová vyměřuje,
u všeobecné daně výdělkové 479. 351 po-
platníků, t. j. 76'8%.
Vyměřovacím úřadům bude tím umož-
něno věnovati se intensivnějšímu a spra-
vedlivějšímu vyměřování daně velkým po-
platníkům a urychlenému vyřizování odvo-
lací a jiné agendy.
Ani poplatníkům ani finanční správě ne-
může z navrhovaného opatření vzejíti ně-
jaká újma, ježto obě strany mohou, shle-
dají-li tento způsob zdanění v konkrétním
případě pro sebe nevýhodným, způsobem
v § 328 a, odst. 2, písm. a) a b) uvedeným
docíliti řádného vyměření daně.
Ze zjednodušeného zdaňování vylučují
se u písm. c) poplatníci mající služební po-
žitky, kteří požádali ve smyslu § 32,
odst. 5 zák. o přímých daních o řádné vy-
měření, a poplatníci, mající jednak služební
požitky nedosahující výše podrobené srážce
daně, jednak jiné příjmy. U obou těchto
druhů poplatníků dochází k vyměření daně
32
jen výjimečně, takže by nebylo na místě,
aby takový výjimečný předpis platil i pro
další rok.
Výjimky uvedené u písm. d) a e) pak
stanoví se z toho důvodu, že tu jde o po-
platníky, kteří jednak - pokud jde o písm.
d) - mohou svůj dani podrobený příjem
resp. výtěžek na základě knih přesně vy-
kázati, jednak jsou společníky společen-
ského podniku, který tomuto zjednoduše-
nému zdaňování nepodléhá (arg. slova
"u fysických osob" v odstavci 1).
§ 328 a, odst. 3 má za účel odstraniti vy-
měřovací a vytýkací řízení u malých po-
platníků, čímž vznikne úleva v práci vymě-
řovacích úřadů a poplatníci budou ušetřeni
zodpovídání dotazů berních správ. Poplat-
níkům nemůže z tohoto ustanovení vzejíti
újma, ježto příslušné řízení bude prove-
deno, podají - li odvolání. Ustanovení od-
stavce 3 vlastně jen rozšiřuje ustanovení
obsažené v § 333, odst. 2, podle něhož nutno
vady řízení při vyměření daně sběhlé od-
straniti dříve, než bude odvolání předloženo
odvolací stolici.
Ustanovení §. 328a, odst. 4 má za účel
umožniti zavedení případných dalších zjed-
nodušení.
K části druhé.
K čl. I a III.
Tato ustanovení jsou povahy přechodné
a mají za účel umožniti podnikům daně-
prosté zapravení dlužné všeobecné a
zvláštní daně výdělkové, jakož i použití vý-
hod o mimořádných odpisech pro investice
již započaté nebo provedené v dosavadním
rozsahu.
K čl. II.
Aby bylo jednotně určeno, z kterého roku
se má pro dvouleté ukládání daně po prvé
vycházeti, stanoví se tu, že toto dvouleté
ukládání počne rokem 1934, takže daňový
předpis za rok 1934 bude platiti i na berní
rok 1935. Dále bude pak vždy předpis za
sudý rok platiti i pro následující lichý rok
(1936 pro 1937 atd. ).
V Praze, dne 21. ledna 1936.
Předseda vlády:
Dr M. Hodža v. r.
Ministr financí:
Dr Trapl v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 342-36.