13
Ministerská rada vydala v této záležitosti své
usnesení ze dne 5. června 1920, čj. 16593/20 a roz-
hodnutím,. ze dne 4. června 1930 zmocnila mini-
sterstvo vnitra proplácením plebiscitních škod.
Až na malé výjimky nebylo však dosud toto roz-
hodnuti provedeno.
Upozorňujeme na to, že v době zápasu o úze-
mí Československé republiky přinesli češti lidé
příkladné oběti a prokázali tolik odhodlání pomo-
ci nově se rodícímu státu československému, že si
plně zaslouží, aby byly tyto skutečnosti plně
hodnoceny.
Celá řada lidí, činících si oprávněné náro-
ky na úhradu škod, vzniklých v době plebiscitní,
jest v pravém slova smyslu na mizině a nemůže
se po 15 let dovolati svého práva, rozhodnutím
ministerské rady zaručeného. Řada plebiscitních
poškozenců v uvedené době zemřela, takže pokud
máme zjištěno, přicházelo by v úvahu 88 osob,
nejvíce postižených a nejvíce potřebných.
Původní návrhy plebiscitních poškozenců či-
nily 4, 205. 316 Kč, po provedené revisi nároků ža-
datelů snížen byl požadavek na 2, 371. 478 Kč.
později na 1, 344. 020 Kč, na kterýžto obnos ob-
drželi poškozeni od státu 136. 614 Kč.
Plebiscitní poškozenci chápajíce neobyčejně
tíživou finanční situaci státu sami znovu provedli
revisi svých nároků a dobrovolně zredukovali své
požadavky na obnos 626. 343 Kč. Uvádíme, že těch-
to 88 nejpotřebnějších plebiscitnich poškozenců
tvoří s rodinnými příslušníky 412 obyvatelů re-
publiky, z nichž 258 jest osob dospělých, 90 dětí
školou povinných a 64 nezaměstnaných dětí. by-
dlících u rodičů. Že se jedná vesměs o žadatele
sociálně velmi slabé, viděti z toho. že z 88 nej-
potřebnějších jest
1 úplný invalida, 3 domkáři,
7 železničních zaměstnanců, 10 živnostníků, 10
pensistů, 8 zaměstnaných dělníků, 13 omezeně
pracujících dělníků a 36 nezaměstnaných děl-
níků.
Konstatujeme, že za 15 let, co se plebiscitní
poškozenci domáhají proplacení svých požadavků,
činí původně odhadnutý obnos s úroky na 9 mi-
lionů Kč. Snížili-li plebiscitni poškozenci své po-
žadavky dobrovolně s ohledem na finanční tíseň
státu na půl milionu Kč, jest třeba v tom viděti
projev skutečného porozumění pro stát a výraz
nesobeckosti jejž nutno také náležitě hodnotiti,
jako jest třeba hodnotiti jejich někdejší pevné
stanovisko vůči rodícímu se státu československé-
mu. Neobyčejně svízelné sociální postavení ple-
biscitnich poškozenců akt spravedlnosti, hodnoce-
ní loyality těchto občanů vůči státu jest třeba
zejména v dnešní době, kdy Těšínsko bylo znač-
ně nepokoji rozrušováno, vyzvednouti.
Podepsaní se proto táží:
Jest vláda ochotna
1. plebiscitním poškozencům na Těšinsku, ze-
jména těm nejpotřebnějším, sdruženým ve zvlášt-
ní skupinu v Českém Těšíně, urychleně proplatiti
obnos, o nějž v řadě žádostí, memorand, pamět-
ních spisů, deputaci a osobních intervencí žádali?
2. s ohledem na tíživý stav státních financi
proplacení tohoto obnosu provésti event. etapově
ve dvou, nejvýše třech létech, počínaje rokem
1936, připadne, kde to bude možné, vyříditi v od-
pisech daňových?
V Praze dne 22. ledna 1936.
Uhlíř, Bátková, Tichý,
Hrušovský, Netolický, David, dr Neuman, Miku-
láš, Jenšovský, Lenc, Tykal, dr Patejdl, Babek,
Stejskal, Zeminová, dr Kozák, dr Klapka, Hatina,
Šmejcová, Polívka, F. Richter.
268/ XVI.
Interpelace
poslanců Fr. Uhlíře, Bátkové a Tichého
ministru financí
ve věci nutného doplněni systemisované-
ho stavu na důchodkových kontrolních
úřadech v zemi Moravskoslezské.
Dosavadní nedostačující počet úřednictva u
důchodkové kontroly v zemi Moravskoslezské ne-
obyčejně zatěžuje chod služby a vyžaduje tudíž
urychleného doplnění. Pro zemi Moravskoslezskou
jest dnes systemisováno 508 míst, z toho je jed-
no místo ve 4. platové stupnici, 35 míst v 5. pla-
tové stupnici, 171 míst v 6. platové stupnici a
293 míst v 7. platové stupnici, včetně aspirantů.
Dnešní stav na důchodkových kontrolních ú-
řadech v zemi Moravskoslezské je 499 důchodko-
vých úředníků a 27 pomocných sil z řad finanční
stráže, takže na systemisovaný stav chybí 9 dů-
chodkových úředníků a 43 pomocných sil.
V rámci systemisace, která byla ohlášena loni
v létě vládou, jest nutno rozmnožiti systemisova-
ný stav, zejména pak rozmnožiti počet pomocných
sil, neboť přidělený počet je naprosto nedosta-
čující.
Pro eventuelní resystemisaci v oboru důchod-
kové kontroly bylo by žádoucno upraviti syste-
misovaná místa v zemi Moravskoslezské takto:
Ve 4. platové stupnici 7 (1. 5% - dosud 0. 28%),
v 5. platové stupnici 50 (10% - dosud 6. 96%).
v 6. platové stupnici 174 (34. 26% - dosud
34. 26%), v 7. platové stupnici 277 (54. 24% - do-
sud 58. 30%) - celkem 508 systemisovaných míst
Podkladem pro tuto resystemisaci budiž pa-
rita s III. služební třídou u pošt.
Místa ve 4: platové stupnici bylo by třeba
rozděliti do míst, kde jest systemisováno aspoň
10 úřednických sil. Podle toho by tato místa mě-
la býti rozdělena takto:
14
Brno I. má dnes 14 úředníků (1 místo ve 4.
platové stupnici je již systemisováno).
Brno II. má 11, Olomouc 14, Znojmo 10, Mo-
ravský. Ostrava má 9 úředníků, ale hluboko pod
skutógnbu potřebu, Opava 11, Karvinná 8 úřední-
ků, ale také hluboko pod skutečnou potřebu.
Tato minimální systemisace neznamená roz-
množení počtu systemisovaných sil. K řádnému
výkonu služby je však třeba, aby alespoň pomoc-
ných sil bylo přiděleno více, než bylo ministerskou
radou určeno pro zemi Moravskoslezskou počtem
70. Avšak ani toto usnesení se neprovádí, ačkoliv
je již od 8. února 1935. Moravskoslezské zemi by-
lo teprve přiděleno 27 sil k důchodkovým kon-
trolním úřadům, které se v důsledku toho nemo-
hou věnovati kontrolní službě tak, jak by toho
vyžadoval zájem státního důchodu.
Konstatujeme, že pomocných sil bylo by dle
přesných propočtů třeba nejméně 135, aby s dneš-
ním počtem důchodkových úředníků v zemi Mo-
ravskoslezské byla důchodková služba řádně ob-
starávána.
Pomalé přidělování pomocných sil v zemi Mo-
ravskoslezské je zaviněno především pomalostí
okrskové celní správy a pak také tím, že se zá-
sadně trvá na tom, aby si příslušnici finanční strá-
že hradili cestovní výlohy. Za dnešních platových
poměrů je to podmínka tvrdá, spoří se na sociálně
nejslabších.
Podepsaní táži se proto pana ministra financí:
Jest pan ministr ochoten předložiti vládě
návrh na doplněni systemisovaného stavu důchod-
kových a kontrolních úřadů v zemi Moravskoslez-
ské, aby bylo vyhověno potřebě v interpelaci
prokázané?
V Praze dne 22. ledna 1936.
Uhlíř, Bátková, Tichý,.
Zeminová, Babek, dr Pateidl, Lanc, Jenšovský,
dr Neuman, David, Polívka, Hrušovský. Stejskal,
Plata, F. Richter, dr Kozák, Hatina, Šmejcová,
Mikuláš, Tykal, Netolický, dr Moudrý.
268/XVII.
Interpelácia
poslanca Štefana Haššíka
ministra vnútra a školstva
a národnej osvety
vo veci zneužitia úradnej moci a hmotné-
ho poškodenia obce Vlnná pri stavbe
školy notárom Pántlm.
Členmi obecného zastupiteľstva vo Vinnej
(okr. Michalovce), dňa 21. februára 1933 bol za-
slaný súdny spis krajskému súdu v Košiciach na-
sledujúceho obsahu:
»Slávnemu krajskému súdu v Košiciach.
Na usnesenie Slávneho krajského, súdu Tk
XIII. 32/33/4 k nariadeniu vyšetrovania proti no-
tárovi Vojtechovi Pántimu uvádzanie tieto dô-
vody:
My nižepodpísaní bývalí členovia obecného
zastupiteľstva obce Vinná (okr. Michalovce)
ochotní sme dokázat pod prísahou, že:
1. Obec Vinná mala a má ešte aj dnes vhodný
pozemok, na ktorom sa mala škola našej obce
vybudovať. Notár Pánti však manipuloval poze-
mok bývalého grófa Sztárayho a tiež aj kaštieľ
na tomto pozemku a preto použitím svojej úradnej
rnoci a svojho úradného vlivu, všemožne sa vy-
nasnažil, aby obec tento pozemok s kaštieľom
Sztárayho kúpila. Silil nás k tomu. Aby sa jeho
zámery ohľadne kúpy pozemku a kaštieľa pre
obec lepšie darily, požiadal zdravotnú komisiu
okresu (inž. Fialu, inšpektora školského Székelya,
okresného náčelníka Vološinoviča atp. ), aby táto
prezkúmala obecný pozemok a pozemok Sztáray-
ho s kaštieľom a je zaujímavé, že aj táto komisia
sílila obec ku kúpe Pántim odporúčaného pozemku
a kaštieľa s tým, že vraj tento je dobrý a zdravý
a že obecný pozemok je nevýhodný a nezdravý.
So strany obce pri obhliadke zdravotnej komisie
prítomní boli: Štefan Getlík, Leopold Feldman,
Michal Tomovčík, Lukáč Baran a Ján Guláči. Po
dlhom silení a naliehaní notára Pántiho a tiež
zdravotnej komisie okresnej, obec Vinná pristú-
pila na kúpu pozemku a kaštieľa od Pántiho,
ovšem len s tou podmienkou, že obec kúpi len po-
zemok s kaštieľom a štát prevedie adaptačné prá-
ce kaštieľa k účelom školským, iným slovom, že
štát celý kaštieľ prebuduje na obecnú školu. V tom
prípade, ak by štát adaptačné práce nepreviedol,
celá kúpa sa stornuje.
2. O nejaký čas po vypísaní súťaže dostavil
sa do obce staviteľ Szántó, aby vykonal prípravné
práce k zahájeniu stavby, vlastne prestavby!
Obecné zastupiteľstvo však
zmluvu ohľadne pre-
stavby so staviteľom Szántóm uzavrieť a podpí-
sal nechcelo preto, lebo však bol tu záväzok štátu
pri kúpe a teda smlúvu so staviteľom ohľadne
prestavby, ako aj vypísanie oferty mal
previesť
štát! Notár Pánti nám však úradne prehlásil a nás
uistil, že štát adaptačné práce budovy už prevzal,
aby sme sa nebáli a aby sme
zmluvu formálne
podpísali. Obecné zastupiteľstvo na toto úradné
osvedčenie sa notára a na jeho návod
zmluvu so
staviteľom formálne podpísalo, pravda v tom je-
dinom presvedčení, že toto je len forma a že ná-
klad bude
zaťažovaf štát, ako to bolo pri kúpnej
smlúve výslovne vymienené. Prestavba školskej
budovy, poťažne kaštieľa sa započala, hoci o tom
obecné zastupiteľstvo ani nebolo informované a
obecné zastupiteľstvo len pri kollaudácii presta-
venej budovy sa dozvedelo, že stavba školy bola
zastavená a že štát záväzok na prevedenie adap-
tačných prác na školskú budovu neprevzal! Sta-
viteľ a technické oddel. okresného úradu v Mi-
chalovciach odvolávali sa na formálny podpis
16
obecného zastupiteľstva na stavebnej zmluve a
v stavbe pokračovali. Pri tejto príležitosti ešte
zvlášť zdôrazňujeme, že keď sa so stavbou pri
kollaudácii prestalo, notár Pánti podpísal sa na
záväzok, aby sa v stavbe pokračovalo a na jeho
zodpovednosť sa skutočne v stavbe pokračovalo.
Záväzok Pántiho stal sa vraj po návšteve jeho
u ministra Hodžu v Humennom, lebo povedal, že
je všetko v poriadku a dobre a aby sa v stavbe
pokračovalo.
3. Notár Pánti bez zvolenia krajinského úradu
vybieral potom nezákonným spôsobom tak vysoké
obecné prirážky na školu, že tieto teraz musia byť
občanom vracané, čim zavinil úplný bankrot
obecného hospodárstva a rozoštval celú obec.
Pravda, mimo toho je tu aj materiálna zodpoved-
nosť členov obecného zastupiteľstva, na ktorých
sa budú vymáhať záväzky a prídu úplne vnivoč.
Teda nie len obec, ale aj mnoho jednotlivcov.
4. Notár Pánti obecné zastupitelstvo úradne
uisťoval, že kúpa pozemku a kaštieľa bude pre-
vedená úplne hladko, keďže vraj z kúpnej ceny
Sztárayho bude odpočítané asi 32-35 tisíc Kč.
Pravda, bol to len púhy úskok pána notára, aby
občanov uspokojil, lebo obnos tento nemohol sa
vôbec odpočítať z kúpnej ceny.
5. Pri vybieraní obecnej prirážky na školu no-
tár Pánti vybral od veľkostatkára Szemereho 14. 000
Kč, ktoré však k príjmom obce započítané neboly,
zostaly teda u notára Pántiho, ktoré peniaze však
si Szemere preto, že boly nezákonne vybierané,
vypravotil od obce a dnes nechce platiť obecné
prirážky preto, lebo vraj on už zaplatil 14. 000 Kč,
ktoré obci nepatrily a ktoré súd nariadil vrátiť a
preto obec nech mu ich vraj odpočíta na pri-
rážkach. Suma táto neni v obecných knihách
vôbec zanesená, teda zostala len u notára
Pántiho.
Shrnujeme teda: Notár Pánti pri kúpe pozem-
ku a kaštieľa celé obecné zastupiteľstvo vlivom a
zneužitím svojej úradnej moci podviedol a tým
poškodil o ťažké stotisíce. Podvod tento dovŕšil
vyforsirovánim stavebnej smlúvy so Szántom,
fingovaním a zneužitím úradnej moci, že štát zá-
ruku prevzal, čím poškodil obec o ťažké stotisíce.
Nezákonným vybieraním obecnej prirážky na ško-
lu rozoštval úplne občanov a týmto hmotne tak-
mer zničil aj obec, ktorá prevzala notárom pod-
vodne predstierané záväzky, podviedol obec
s obecnou dávkou Sztárayho, ktorá mala byt
z kúpnej ceny odpočítaná, čo sa však nestalo a
konečne poškodil obec o 14. 000 Kč zadržaním pe-
ňazí na obecnú dávku od Szemereho. Toto sú
naše dôvody k trestnému stíhaniu notára Pántiho
a nemáme ani najmenšie) pochybnosti o tom, že
ruka spravedlnosti doľahne na človeka, ktorý zne-
užijúc nevedomosti a ľahkovernot dedinského ľu-
du, pripravil obec o ťažké stotisíce a priviedol
mnoho ľudu takmer na žobrácku palicu. V dnešnej
kríži poplatníci citia následky nesvedomitého ša-
fárenia notára Pántiho dvojnásobne a nevieme,
kde sa zastaví vec, ktorá našich ľudí ženie priamo
do zúfalstva.
Toto sú naše dôkazy k vykonaniu spravedl-
nosti na človekovi, ktorý našu obec finančne rui-
noval.
Na túto neslýchanú obžalobu stalo sa len to,
že notár Pánti bol preložený z Vinnej do Malčic,
pravda, následkom zásahu svojich politických pro-
tektorov, bez disciplinárneho pokračovania.
Obec Vinná dnes nevládze platiť ani len úro-
ky zo záväzkov, ktoré má na smenkách a ak ne-
príde od štátu súrna pomoc, ktorá by dielo notára
Pántiho zlikvidovala, dojde k neslýchaným výja-
vom nie len finančným, ale aj rodinným. Preto
v záujme záchrany obce a jej dobromyseľných
občanov pýtame sa pána ministra školstva a ná-
rodnej osvety:
Či má vedomosť o tomto katastrofálnom po-
ložení obce Vinná?
Či je ochotný prevzatím ťarchy štátom zlikvi-
dovať túto neslýchanú aféru a tak napraviť krivdu,
ktorú ľud obce nezavinil?
Pýtame sa pána ministra vnútra:
Či má vedomosť o týchto machináciách no-
tára Pántiho?
Či je ochotný prípad nechať čo najprísnejšie
vyšetriť a proti notárovi Pántimu dľa zásluhy za-
kročiť?
Čo hodlá pán minister zariadiť, aby Pántimu
podobné indivídua v budúcnosti nezostúdzali dobre
meno notárskeho stavu?
V Prahe, dňa 8. januára 1936.
Haššík,
Sivák, dr Pružinský, Šalát, Slušný, Drobný, dr
Sokol, Hlinka, Suroviak, Turček, Rázus, dr Wolf,
Onderčo, Kendra, Sidor, Danihel Longa, Florek,
Čavojský, dr Tiso, Dembovský.
268/XVIII.
Interpelace
poslance Roberta Kleina
ministru národní obrany
o úmrti vojína Václava Srbka, telegrafní
prapor č. 5, II. rota v Týně nad Vltavou.
Vojín Václav Srbek, narozený dne 25. čer-
vence 1913, nastoupil vojenskou presenční službu
dne 1. října 1935 u telegrafního praporu č. 5 v Tý-
ně nad Vltavou.
Na polním cvičení konaném dne 23. října 1935
zranil se na páté a Ihned následujícího dne hlásil
16
se u setniny nemocným, při čemž žádal, aby mu
byla změřena teplota, jelikož pocitovali horečku.
Jeho žádosti nebylo dbáno, teplota mu změřena
nebyla. V pátek dne 25. října 1935 dostavil se
poznovu k prohlídce, při které opětně žádal za
změření teploty. Při prohlídce udělalo se mu ne-
volno, takže musel usednouti na židli. Ani tento-
kráte nebyla mu změřena teplota a byl ponechán
pouze na ošetřovně.
V noci z 25. na 26. října 1935 horečka dostou-
pila značné výše. Znovu žádal o změření teploty,
opět marně. Teprve dne 26. října večer byl k ně-
mu volán lékař, který zjistil teplotu 39. 4° C. Pro-
hlásil, že přijde opět v neděli ráno, dne 27. října
1935. Po nedělní prohlídce nařídil ihned převoz do
divisni nemocnice v Českých Budějovicích, kde
byla u vojína nemocného zjištěna otrava krve a
ochablost srdce. Veškeré zachraňovací pokusy
byly již bezvýsledné. Vojín Václav Srbek zemřel
dne 1. listopadu 1935 na otravu krve a ochablost
srdce, jak to potvrdil lékařský nález.
Podotýkáme, že lékař dr Lev, který jest ci-
vilním lékařem, pravděpodobně ve smluvním sta-
vu s vojenskou správou, měl docházeti do kasáren
telegrafního praporu každý den a vyšetřiti na
ošetřovně zdravotní stav nemocných vojínů.
Průběh nemoci, pokud to zdravotní stav ze-
mřelého dovoloval, zaznamenával si sám do de-
níku. Když horečky dostoupily značné výše a sám
nemohl si činiti poznámky, zaznamenával na jeho
přání další postup nemoci jeho kamarád vojín
Vágner.
Opis deníku zemřelého vojína Václava Srbka
isme předložili kanceláři poslanecké sněmovny,
jako přílohu této interpelace.
Jelikož jde v tomto případě zřejmě o zaned-
bání zdravotní péče, které mělo v zápětí tragický
důsledek, ptáme se pana ministra národní obrany,
zda je mu tento případ znám a hodlá-li naříditi
přísné vyšetření tohoto politováníhodného přípa-
du a podati nám po vyšetření zprávu?
V Praze dne 17. ledna 1936.
Klein,
Srba, Jurnečková-Vorlová, Vaverka, Tayerle, Po-
lach, Jar. Kučera, Tymeš, Nový,
A. Langer, dr
Ooldsteln, F. Kučera, Plk. Dlouhý, Hladký, Révay,
dr Markovič, Bečko, Stlvin, Némec, Laušman,
Jaša, R. Chalupa, dr Mareš.
Púvodní znení ad 268/III.
Interpellation
des Abgeordneten Franz Nemetz
an den Minister des Innern
wegen ungesetzlicher Verbote von Ver-
sammlungen der Sudetendeutschen Partei
in Mlchanitz, Trauschkowitz, Hohentann,
Zuscha, Krima und Tschernowltz durch
die Bezirksbehörde Komotau.
Der Bezirksleiter des Bezirksverbandes Ko-
motau der Sudetendeutschen Partei meldete für
8. Dezember 1935, 20 Uhr abends eine Versamm-
lung der Sudetendeutschen Partei in Michanitz
an. Die Anmeldung hatte folgenden Wortlaut:
»Ich melde für Sonntag den 8. Dezember 1935
in Michanitz um 8 Uhr abends in Herrn Hampls
Gasthaus eine öffentliche Versammlung an.
Zweck der Versammlung: Die derzeit politi-
sche Lage.
Gleichzeitig gebe ich bekannt, dass ich als
Einberufer von meinem Rechte Gebrauch machen
werde, die Versammlung gemäs § 5 des Terror-
gesetzes auf Mitglieder der SdP und auf beson-
ders geladene Gäste zu beschränken.
Der Einberufer.
Unterschrift. «
Ungefähr gleichzeitig mit dieser Anmeldung
zeigte er auch ähnliche Versammlungen in
Trauschkowitz, Hohentann, Zuscha, Krima und
Tschernowitz der Bezirksbehörde in Komotau
mittels gleichlautender Eingaben an. Der Anzeiger
dieser Versammlungen erhielt daraufhin von der
Bezirksbehörde Komotau nachfolgenden Bescheid
hinsichtlich der Versammlung in Michanitz und
wörtlich gleichlautende Bescheide hinsichtlich der
übrigen 5 angezeigten Versammlungen in Trausch-
kowitz, Hohentann, Zuscha, Krima und Tscherno-
witz:
»Bezirksbehörde in Komotau.
Ihre Anzeige de Präs. 4. XII. 1935, dass Sie
beabsichtigen am 8. XII. 1935 um 20 Uhr in Mi-
chanitz, (Gast. Hampl) eine öffentliche Versamm-
lung gemäss § 5 des Terrorgesetzes auf Mitglie-
der der SdP und besonders geladene Gäste be-
schränkte mit der Tagesordnung - die derzeit
politische Lage - zu veranstalten, wird nicht zur
Kenntnis genommen und die Veranstaltung im
Grund des § 6 des Ges. vom 15. XI. 1867, Nr. 135
RGBL. im Interesse der öffentlichen Ruhe, Ord-
nung und wegen undeutlicher Anzeige untersagt,
weil aus der Eingabe nicht sichtbar ist, ob es sich
um eine öffentliche Versammlung im Sinne des
Gesetzes vom 15. XI. 1867, Nr. 135 RGBL. oder
um eine Versammlung lt. i§ 5 des Gesetzes Nr.
309/1921 S. d. G. u. V. handelt, welche auf be-
stimmte Personengruppen beschränkt ist.
Gegen diese Verfügung steht Ihnen das Recht
zu, die Berufung an die Landesbehörde in Prag
binnen 15 Tagen bei der Bezirksbehörde in Ko-
motau einzubringen.
Diese Verfügung hat keine aufschiebende
Wirkung.
Der Bezirkshauptmann. «
Diese Versammlungsverbote sind durchwegs
ungesetzlich. Die blosse Begründung, dass das
17
Verbot im »Interesse der öffentlichen Ruhe und
Ordnung« erfolgte, bietet der Bezirksbehörde in
Komotau an sich keine gesetzliche Handhabe, die
verfassungsmässig gewährleistete Versammlungs-
freiheit in diesem konkreten Falle aufzuheben. Die
Bezirksbehörde in Komotau hätte vielmehr be-
haupten müssen, dass die beabsichtigten Versamm-
lungen die öffentliche Ruhe und Ordnung stören
werden oder zumindest stören könnten. In diesem
Falle hätte die Bezirksbehörde in Komotau selbst-
verständlich auch ernsthafte und konkrete Gründe
für diese Annahme erbringen müssen. Da die Be-
zirksbehörde Komotau keine konkreten Gründe
angibt, die erwarten liessen, dass die beabsichtig-
ten Versammlungen die öffentliche Ruhe und
Ordnung stören werden oder stören könnten, hat
ihr Verbot keine gesetzliche Grundlage.
Es wird daher eine der wichtigsten Bestim-
mungen unserer Verfassung grundlos und gesetz-
widrig von der Bezirksbehörde Komotau ausser
Kraft gesetzt.
Man muss aus dem Bescheide mit Verwunde-
rung feststellen, dass die Bezirksbehörde Komotau
zwischen einer öffentlichen Versammlung und
einer nach dem zitierten Terrorgesetze beschränk-
ten Versammlung einen grundsätzlichen Unter-
schied zu machen versteht.
Daraus, dass die Versammlungen der Sude-
tendeutschen Partei verboten wurden, geht her-
vor, dass die Bezirksbehörde Komotau in ihren
Bescheiden gar keinen Anspruch darauf erhebt,
dass die Begründungen ihrer Verbote ernst aufge-
nommen werden. Angesichts der massenhaften
Verbote drängt sich der Gedanke auf, dass die
Bezirksbehörde Komotau diese Verbote nur des-
wegen herausgab, um die Sudetendeutsche Partei
in ungesetzlicher Weise in ihrer Tätigkeit zu be-
hindern und auf Kosten der verfassungsmässig ge-
währleisteten Versammlungsfreiheit in ihrer poli-
tischen Tätigkeit zu beschränken.
Die Bezirksbehörde in Komotau schützt in
ihren Verboten das Interesse der öffentlichen Ru-
he und Ordnung vor und vermag gar nicht anzu-
geben, inwiefern die öffentliche Ruhe und Ord-
nung durch die immer einwandfrei verlaufenden
Versammlungen der SdP bedroht und gestört
wird. Die Bezirksbehörde begründet ihr Verbot
mit juristischen Scheingründen, die keiner ernsten
Ausführung standhalten und sich von vornherein
als konstruiert erweisen.
Die Bezirksbehörde begründet ihre ungesetz-
lichen Versammlungsverbote auch damit, dass
die Anzeigen undeutlich erfolgt seien. Nach An-
sicht der Bezirksbehörde gehe aus den Anzeigen
nicht hervor, ob es sich um öffentliche Versamm-
lungen, oder um Versammlungen gemäss § 5 des
Gesetzes 309/1921 S. d. G. u. V., die auf eine be-
stimmte Personengruppe beschränkt sind, handle.
Hiezu lässt sich nur eines feststellen. Die An-
zeige lautet: »Ich melde......eine öffentliche
Versammlung an. « Wie kann es bei einer derarti-
gen Anmeldung noch einen Zweifel geben, ob es
sich um eine öffentliche Versammlung handelt
oder nicht? Wenn nun der Einberufer der Ver-
sammlung der Bezirksbehörde in Komotau gleich-
zeitig noch bekanntgibt, dass er gemäss § 5 des
Gesetzes 309/1921 S. d. G. u. V. die Versammlung
auf Mitglieder der Sudetendeutschen Partei und
auf besonders geladene Gäste beschränkt, so tat
er dies nur deswegen, um der Bezirksbehörde von
vornherein jede Sorge zu nehmen, dass es auf
dieser Versammlung durch die Anwesenheit frem-
der Parteimitglieder zu einer Störung der öffent-
lichen Ruhe und Ordnung kommen könnte.
Es unterliegt heute keinem Zweifel mehr, dass
die Einberufer einer öffentlichen Versammlung das
Recht besitzen, die Versammlung auf eine be-
stimmte Personengruppe oder auf geladene Gäste
zu beschränken. Durch diese Beschränkung auf
Parteimitglieder oder auf besonders geladene
Gäste verliert jedoch die Versammlung nicht den
Charakter einer öffentlichen Versammlung!
Es ist also nicht richtig, wenn die Bezirks-
behörde in Komotau ausstellt, dass die Versamm-
lungsanzeige nicht deutlich ist. Die Anzeigen kön-
nen gar nicht deutlicher sein!
Wir stellen daher an den Minister des Innern
die nachstehenden Anfragen:
1. Ist der Herr Minister des Innern bereit, da-
für zu sorgen, dass die Versammlungen der Su-
detendeutschen Partei nicht willkürlich und
unter Vorschützung ungerechtfertigter juristischer
Scheingründe verboten werden?
2. Ist der Herr Minister des Innern bereit,
allen Bezirksbehörden aufzutragen, im Sinne der
ergangenen Oberstgerichtlichen Entscheidungen
bei aus Gründen der öffentlichen Ruhe und Ord-
nung erfolgten Versammlungsverboten immer zu
begründen, inwiefern die Versammlungen die
öffentliche Ruhe und Ordnung stören könnten?
3. Ist der Herr Minister des Innern bereit, da-
für zu sorgen, dass die Bezirksbehörden und Po-
lizeikommissariate zur Begründung ihrer Ver-
sammlungsverboten konkrete Tatsachen anführen
und sich nicht auf blosse Formeln wie »im In-
teresse der öffentlichen Ruhe und Ordnung« be-
schränken?
4. Ist der Herr Minister des Innern bereit, ge-
gen die verantwortlichen Leiter der Bezirksbe-
hörde in Komotau wegen der massenhaften, recht-
lich unbegründeten Verboten der Versammlungen
der Sudetendeutschen Partei mit aller Strenge
vorzugehen?
5. Ist der Herr Minister des Innern bereit, uns
mitzuteilen, welche Garantien er dafür schafft,
dass die Versammlungen der Sudetendeutschen
Partei in Hinkunft nicht mehr in schikanöser und
ungesetzlicher Weise verboten werden?
Prag, den 15. Jänner 1936.
Nemetz,
Fischer, Knorre, Sogl, E. Köhler, Nickerl, Illing,
Dr Peters, Sandner, Kundt, Ing. Lischka, Jobst,
Gruber, Dr Köllner, Budig, Dr Rösche, Ing. Künzel,
Liebl, Axmann, Jäkel, Hollube, Ing. Richter.
18
Původní znění ad 268/IV.
Interpellation
des Abgeordneten Dr Hans Neuwirth
an den Minister für Post- und
Telegraphenwesen,
wegen des schikanösen und ungesetzli-
chen Vorgehens des Prager Hauptpost-
amtes.
Der Hauptschriftleiter des sudetendeutschen
Tagblattes »Die Zeit« wollte durch den Angestell-
ten dieser Zeitung Emil Pietsch mittels Postan-
weisung am 19. Dezember 1935 10 Uhr 15 vor-
mittags beim Schalter Nr. 5 der Prager Haupt-
post (Jindřišská ul. ) den Betrag von Kč 25. - an
den Arbeiter Karl Gerlitzer in Pausram Nr. 85 bel
Nikolsburg überweisen.
Die Beamtin unterschrieb zunächst die An-
weisung, befragte aber dann einen Beamten. Der
Beamte teilte dem Ueberbringer Emil Pietsch mit.
dass die Anweisung von der Post nicht angenom-
men werden könne. Die Begründung hiefür war:
»To se píše latinsky a ne švábsky. « Im selben
Augenblick bemerkte ein danebenstehender Herr,
dessen Identität nicht festgestellt werden konnte
und der gleichfalls eine Ueberweisung vornehmem
wollte: »My nejsme v třetí říši. «
Wir bemerken, dass die Postanweisung ein rein
tschechischer Vordruck war und dass die Anwei-
sung fast durchwegs mit lateinischer Schrift aus-
gefüllt war. Nur die Berufungsbezeichnung des
Geldempfängers Karl Gerlitzer, nämlich das Wort
»Arbeiter« war in Kurrentschrift geschrieben.
Weiters war auch der Name des Absenders Dr
Walter Brand in Kurrentschrift angebracht.
Die Beamtin gab darauf dem Emil Pietsch die
Postanweisung wieder zurück und Emil Pietsch
musste eine neue Postanweisung ausfüllen.
Die Verwaltung der »Zeit« liess diesen Vor-
fall dem Direktor der Postanweisungsabteilung
der Prager Hauptpost, Zimmer Nr. 107, melden.
Auch der Direktor dieser Abteilung stellte sich
auf den Standpunkt, dass die Postanweisungen
durchwegs lateinisch geschrieben sein müssen,
dass also die Beamtin im Rechte gewesen sei.
Das Vorgehen der Hauptpost m Prag stellt
eine ausgesprochene Schikane dar.
Solange es zulässig ist, in Prag Briefe und
Postanweisungen mit deutschen Aufschriften auf-
zugeben, solange ist es auch zulässig, diese Auf-
schriften in Kurrentschrift anzubringen.
Die Kurrentschrift stellt eine Schriftart dar,
die in tschechischen und deutschen Schulen der
Republik obligatorisch als Schulfach eingeführt
ist. Es existiert keine gesetzliche Bestimmung, die
einen Wertunterschied zwischen der Kurrent- und
der Lateinschrift aufstellt. Die Kurrentschrift ist
für alle Postbeamten ohne weiters leserlich und
muss leserlich sein, da im gesamten deutschen
Sprachgebiete diese Schrift üblich ist. Es gibt
Hunderttausende deutscher Staatsbürger, die in
keiner anderen Schrift als der Kurrentschrift
schreiben können.
Aufgabe des Hauptpostamtes in Prag ist es,
den Bedürfnissen des Verkehrs in einwandfreier
Weise zu dienen, es ist jedoch nicht seine Auf-
gabe, Sprachen- und Minderheitenpolitik zu be-
treiben. Durch Schikanen und durch Nadelsticli-
politik wird weder dem Staate, noch den Be-
dürfnissen des Verkehres geholfen.
Wir richten daher an den Minister für Post-
und Telegraphenwesen folgende Anfragen:
1. Ist der Herr Minister für Post- und Te-
legraphenwesen bereit, den gegenständlichen Vor-
fall zu untersuchen, die schuldtragenden Beamten
des Prager Hauptpostamtes wegen ihres schika-
nösen Vorgehens exemplarisch zu bestrafen und
über Art und Umfang ihrer Disziplmierung Aus-
kunft zu geben?
2. Ist der Herr Minister für Post- und Tele-
graphenwesen bereit, dem Prager Hauptpostamte
die Rechtsbelehrung zukommen zu lassen, dass
der Gebrauch der Kurrentschrift zulässig ist und
dass ihr Gebrauch zu keiner Schikanierung der
deutschen Bevölkerung Anlass geben darf?
Prag, den 15. Jänner 1936.
Dr Neuwirth,
Fischer, Budig, Sandner, Axmann, Nickerl, Hollu-
be, Ing. Künzel, Sogl, Liebl, Dr Hodina, Kundt,
Jäkel, Gruber, Knorre, Ing. Richter, Stangl, Illing,
Dr Peters, Jobst, Ing. Lischka.