7
298/XIII.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Františka Uhlíře a
Ervína Tichého
o protistátní činnosti provokatérů na Tě-
šínsku (tisk 88/XVII).
Ministerstvo vnitra má v bedlivé pozornosti
všechny zjevy, které souvisejí se zvýšenou činností
některých protistátních živlů na území bývalého
Těšínská, a učinilo již v rámci platných předpisů
všechna potřebná opatření jak k zabezpečení stát-
ních hranic, tak i k udržení vnitřního klidu, po-
řádku a bezpečnosti v uvedeném území a uvažuje
o dalším vybudování bezpečnostních zařízení. Ze-
jména bylo tam zesíleno četnictvo i ostatní bez-
pečnostní orgány nejbližších politických a stát-
ních policejních úřadů, takže již nyní disponují
tam bezpečnostní úřady silami a prostředky posta-
čitelnými k tomu, aby bylo účinně čeleno pod-
vratné činnosti protistátních živlů. Že se tato
opatření neminula účinkem, dokazují události po-
sledních dnů, kdy většina pachatelů teroristických
činů byla vypátrána a pozatýkána.
Technickému i personálnímu vybavení četnických
stanic a státních policejních úřadů na Ostravsku
a Těšínsku věnuje se v rámci finančních možností
resortu ministerstva vnitra stále největší péče.
V Praze dne 5. února 1996.
Ministr vnitra:
Dr. černý v. r.
298/XIV.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Jozefa Drobného,
týkající se vkladů uložených na území Slo-
venska v býv. uherské poštovní spořitelně
v Budapešti (tisk 88/XX).
Likvidace pohledávek za býv. uherskou poštovní
spořitelnou v Budapešti nemůže býti provedena
dříve, než poštovní spořitelna v Praze obdrží od
poštovní spořitelny v Budapešti příslušnou úhradu
stanovenou mezinárodní dohodou (čl. 10 a 11 buda-
peštské úmluvy o poštovní spořitelně uherské
z r. 1922, č. 147/1924 Sb. z. a n. a římský proto-
kol z r. 1928 o rozdělení úhrady).
Poštovní spořitelna v Praze požádala několi-
kráte budapeštskou poštovní spořitelnu o vydání
úhrady. Tato však nemohla žádosti dosud vyho-
věti, nemajíc k tomu souhlas příslušných finanč-
ních činitelů. Věc byla v poslední době i předmě-
tem diplomatického jednání, od něhož se dá oče-
kávati, že urychlí příslušné rozhodnutí.
Jakmile poštovní spořitelna v Praze obdrží od
budapeštské poštovní spořitelny celou úhradu, při-
kročí bez průtahu k provedení likvidace přihláše-
ných pohledávek vkladatelů budapešťské poštovní
spořitelny.
V Praze dne 10. února 1936.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný v. r.
298/XV.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů,
na interpelaci poslance Jozefa Drobného
ohledně vrácení kaucí bývalým uherským
poštmistrům (tisk 88/XXI).
Československá poštovní správa zabývala se
otázkou kaucí bývalých uherských poštovních za-
městnanců. Při tom zjistila, že kauce těchto za-
městnanců složené v hotovosti činí okrouhle 600. 000
korun a že uherská poštovní správa v konkrétním
případě nabízela žadateli o vrácení kauce vyrov-
nání v poměru 100 předválečných korun = 1 f illér
měny pengöové.
Československá poštovní správa, i když vyko-
nává poštovní svrchovanost na bývalém území
uherského státu, není právně zavázána - ani podle
zákona ze dne 23. června 1926, č. 156 Sb. z. a n. -
aby vrátila kauce, které zůstaly a jsou v pokladně
uherského státu. Ostatně neobdržela od uherské
poštovní správy nijaké úhrady na vrácení kaucí
a neobdržela by ji ani tehdy, kdyby vyplatila kauce
zálohově.
Československá poštovní správa nemohla by
kauce vyplatiti ani z dobré vůle, poněvadž nemá
k tomu potřebných finančních prostředků.
V Praze, dne 12. února 1936.
Ministr pošt a telegrafů:
Tučný v. r.
298/XVI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Antonína Chmelíka
o tom, že pěstování sportu na Moravě, Slo-
vensku a Podkarpatské Rusi je podrobeno
8
dekretu dvorské kanceláře z roku 1836
(tisk 88/XXII).
Interpelovaná věc byla nyní ministerstvem vnitra
pro všechny země jednotné upravena tak, že na-
dále při rozhodování o tom, zda ku provozování
sportovních podniků je zapotřebí zvláštního povo-
lení politického (státního policejního) úřadu, vezme
úřad v úvahu nejen, zda se vybírá vstupné, nýbrž
i povahu vstupného.
Nevybírá-li se při nich vstupné, nebo vybírá-li
se, avšak pouze v takové výši, že - jak tomu jest
zpravidla u menších venkovských sportovních
spolků. - nemá povahy výdělku, nýbrž má býti
pouze náhradou nákladů, spojených s provozem
sportovního podniku (zřízení a udržování hřiště
a ostatní nutná režie), jest považovati sportovní
podnik za podstatnou součást spolkové tělový-
chovné činnosti, ke které jest spolek oprávněn
podle svých stanov, a není proto k jich pořádání
třeba policejního povolení (produkční licence).
K pořádání sportovních podniků, při nichž vy-
bírá se vstupné vyšší, než jak shora jest uvedeno,
jakož i sportovních podniků větších klubů s profe-
sionálními hráči, při nichž vybírá se pevně stano-
vené vstupné, jest ovšem podle dosud platných
předpisů i nadále třeba zmíněného povolení.
V Fráze, dne 5. února 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
298/XVII.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy, ministra vnitra a ministra so-
ciální péče
na interpelaci poslance A. Hatiny
o protizákonném postupu všeobecných ve-
řejných nemocnic při vymáhání ošetřov-
ného od pojištěnců nemocenských pojišťo-
ven (tisk 119/I).
Provedeným šetřením bylo zjištěno:
ad 1. Nedoplatek ošetřovacích výloh za Maria
Havelkovou nebyl na jmenované ani požado-
ván, ani vymáhán.
ad 2. Nedoplatek ošetřovacích výloh za syna Jo-
sefa Kutolky - správně Kutílka - Václava,
který byl ošetřován ve veřejné nemocnici v Němec-
kém Brodě a nikoli v Ledči n. S., kde nemocnice
není, byl požadován správou nemocnice na otci
ošetřovancovu.
Ježto správa nemocnice postupovala v tomto
případe proti jasnému znění zákona, byl jí tento
postup vytknut a dány jí příslušné pokyny.
ad 1-2. Jak ministerstvo zdravotnictví, tak
i zemské úřady, přísně dbají a budou dbáti toho,
aby podobné případy se neopakovaly.
V Praze dne 8. února 1936.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Czech v. r.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
Ministr sociální péče:
Inž. Nečas v. r.
298/XVIII.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Hatiny
o zdlouhavém vyřizování sporů před roz-
hodčím soudem Úrazové pojišťovny děl-
nické pro Čechy v Praze (tisk 119/IV).
I.
Žaloba Josefa Bílého z Kojic byla podána
u rozhodčího soudu Úrazové pojišťovny dělnické
v Praze 20. března 1935 pod č. C u 1339/35 a byla
při roku konaném 26. listopadu 1935 zamítnuta.
II.
V organisaci soudnictví úrazového pojištění děl-
nického byly zavedeny zákonem z 2. července 1934,
č. 173 Sb. z. a n., a vlád. nař. z 22. prosince 1934,
č. 262 Sb. z. a n., důležité změny, jež měly za ná-
sledek, že rozhodčí soud Úrazové pojišťovny děl-
nické po dobu, než byla provedena reorganisace
těmito změnami přivedená, nemohl zahájiti činnost.
Bylo především nutno jmenovati přísedící roz-
hodčího soudu. Přísedící tito byli jmenováni u děl-
nického a horního senátu tohoto soudu výno-
sem ministerstva sociální péče z 9. března 1936,
č. F 2641 a 2642-28/2-35 a u senátu pro
úrazové zaopatření železničních zaměstnanců vý-
nosem téhož ministerstva z 22. listopadu 1935,
č. j. E 2647/23-9-35.
Po dobu, než tato reorganisace byla uskutečněna,
než došlo k ustavení jednotlivých senátů, nemohly
býti vyřizovány ani žaloby převzaté z r. 1934
(u senátu dělnického počtem 969, u senátu horního
počtem 217 a u senátu železničního počtem 39) ani
žaloby nově v r. 1935 napadlé. Tím vznikly značné
nedodělky a vyřízení žalob bylo tím oddáleno.
K tomu přistoupilo i další zdržení způsobené soud-
ními prázdninami od 1. července do konce srpna
(§ 24 vl. nař. č. 262/34 Sb. z. a n. a §§ 223, 224
c. ř. s. )..
Konečně i změny některých procesuálních před-
pisů nastalé zákonem č. 173/34 a vl. nař. č. 262/34
9
Sb. z. a n., měly nepříznivý vliv na trvání sporů
před tímto soudem. Před reorganisací rozhodčího
soudnictví projednalo se při jednom zasedání prů-
měrně 20 případů, nyní jen 12 až 15.
Ministerstvo spravedlnosti, aby umožnilo brzké
odstranění nedodělků jmenovalo pro rozhodčí soud
dalšího soudce a vyzvalo presidium vrchního soudu
k podání návrhu na jmenování dvou dalších soudců,
jednoho z nich jako náhradu za soudce již delší
dobu nemocného. Lze očekávati, že nedodělky budou
v krátké poměrně době odstraněny a agenda roz-
hodčího soudu uvedena opětně v normální stav.
Ministerstvo spravedlnosti povede stav agendy
rozhodčího soudu pro úrazové pojištění dělnické
v Praze i nadále ve zvláštní patrnosti.
V P r a z e, dne 4. února 1936.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.
298/XIX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Tichého a Uhlíře
v záležitosti ponecháni personálních opa-
tření, provedených "Zemskou správní ko-
misí pro Slezsko" do konce roku 1928 (tisk
119/V).
Usnesením ze dne 28. června 1926 a ze dne 2. čer-
vence 1927 recipovala býv. zemská správní komise
pro Slezsko na služební a platové poměry svých za-
městnanců předpisy platového zákona čís. 103/1926
Sb. z. a n. a veškeré předpisy na jeho základě vy-
dané. Usnesení tato byla schválena vládou repub-
liky československé dne 8. února 1928. Při tom
vláda vyhradila svému zvláštnímu schválení podle
§ 212, odst. 4, platového zákona individuelní opat-
ření zemské správní komise, jimiž tato převedla
svoje zaměstnance do platů vyplývajících z reci-
povaných předpisů, a dále veškerá opatření, která
podle těchto předpisů jsou vyhrazena pro obor
státní správy působností vlády nebo vyžadují sou-
hlasu ministerstva financí, příp. ministerstva
vnitra.
V důsledku toho předložila zemská správní ko-
mise ke schválení veškerá svoje převodová opat-
ření. Dříve však, než tato opatření byla schválena,
příp. již po jejich schválení, provedla zemská
správní komise v četných případech nové úpravy,
jež se odchylovaly od původních převodů a na-
mnoze byly v naprostém rozporu s recipovanými
předpisy. Zemská správní komise tato svoje do-
datečná opatření ke schválení nepředložila. Učinil
tak teprve zemský úřad. Schvalovací řízení bylo
v některých případech již skončeno. Při tom
opatření zemské správní komise slezské, přiznáva-
jící býv. slezským zemským zaměstnancům úpravy
vybočující z mezí ustanovení § 212, odst. 1 a 2 pla-
tového zákona, přirozeně nemohla, resp. nemohou
býti schválena, leč by šlo výjimečně o případy
zvláštního zřetele hodné, pro něž by vláda mohla
povoliti úchylky podle odstavce 5 cit. paragrafu;
za takové případy mohly býti však uznány toliko
úpravy, jež finančně nezatěžovaly stát, resp. zemi
moravskoslezskou více než převody odpovídající zá-
konu.
Pokud se interpelace zabývá poměry zaměst-
nanců zemských slezských drah, uvádí se toto:
Dne 4. června 1928 usnesla se bývalá zemská
správní komise pro Slezsko na nové úpravě platů
a některých služebních poměrů zaměstnanců zem-
ských slezských drah podle obdoby vládního naří-
zení čís. 15/1927 Sb. z. a n. Tato úprava obsaho-
vala však některé odchylky od předpisů tohoto vlád-
ního nařízení, aniž by skýtala dostatečný podklad
pro posouzení, ve kterých směrech mají býti pla-
tové příp. služební poměry upraveny jinak než
platové a služební poměry obdobných zaměstnanců
státních, a tudíž ani pro posouzení, zda úchylky
tyto jsou přípustné s hlediska § 212 platového zá-
kona.
Z toho důvodu ministerstvo vnitra, jemuž toto
usneseni bylo předloženo, vrátilo je výnosem ze
dne 26. září 1928, čís. 47. 922/1928 zemské správní
komisi k novému projednáni, při čemž naznačilo,
ve kterých směrech bylo by návrh doplniti.
Zemská správní komise však již za svého trváni
svůj návrh na recepci citovaného vládního naří-
zení znovu neprojednala. Přesto však provedla
převod zaměstnanců zemských slezských drah do
nových platů, vyplývajících z usnesení ze dne 4.
června 1928. Tyto převody byly nejen nezákonné
- jednak proto, že stanovily platy zaměstnanců
podle předpisů dosud neplatných, jednak proto, že
propůjčily zaměstnancům místa, která nebyla sy-
stemisována -, nýbrž i jakožto opatření, odporu-
jící striktnímu předpisu § 212 platového zákona,
také neplatné, ježto tento předpis, jak také nej-
vyšší správní soud konstantně judikuje, odňal plat-
nost jakýmkoliv úpravám ať povahy generelní neb
individuelní, jimiž byly přiznány autonomním za-
městnancům práva nebo nároky převyšující míru
práv a nároků obdobných zaměstnanců státních.
Recepci vládního nařízení č. 15/1927 Sb. z. a n.,
a to s účinností od 1. ledna 1926 - provedlo pak
zemské zastupitelstvo země Moravskoslezské ve
schůzi ze dne 30. října 1929. Usnesení toto schvá-
lila vláda dne 22. prosince 1931. Podle této recepce
převedl zemský úřad v Brně jednotlivé zaměst-
nance zemských slezských drah do platů z ní vy-
plývajících. Při tom ovšem nemohl přihlížeti k pře-
vodům, jež původně provedla býv. zemská správní
komise, ježto, jak shora uvedeno, šlo o převody
neplatné. O nových převodech vydal zemský úřad
všem převedeným zaměstnancům výměry s pouče-
ním o opravných prostředcích, takže každý zaměst-
nanec mohl se domáhati přezkoušení těchto pře-
vodů instanční cestou, příp. soudem.
Bylo tudíž postupováno při úpravě platových a
služebních poměrů býv. zemských slezských za-
městnanců podle kogentních předpisů zákona.
V konkrétních případech byly také již stížnosti,
jimiž zaměstnanci býv. zemské správní komise se
domáhali uznáni práv, přiznaných jim zmíněnými
příznivějšími opatřeními býv. zemské správní ko-
mise, nejvyšším správním soudem zamítnuty.
10
Za tohoto stavu je právně nepřípustno, aby vy-
líčený postup byl měněn nebo aby nezákonná opa-
tření býv. zemské správní komise pro Slezsko byla
navrácena do původního stavu.
V Praze, dne 5. února 1936.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
298/XX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance H. Bergmanna
o systemisaci služebních míst úředníků
III. služební třídy u zemských a okresních
úřadů (tisk 119/VII).
Vládním nařízením ze dne 15. července 1927,
č. 103 Sb. z. a n. nebyla v resortu ministerstva
vnitra zřízena kategorie úředníků III. služební tří-
dy, ježto způsob služby u politických úřadů ne-
vyžaduje systemisace služebních míst této kate-
gorie. Proto úředníci III. služební třídy
býv. zru-
šených samosprávných svazků nemohli býti při
přestupu do státní služby zařazeni do žádné
z úřednických kategorií zřízených v politické sprá-
vě, nýbrž musili býti podle §§ 5 a 7 vládního na-
řízení čís. 163/1930 Sb. z. a n. zařazeni do zvlášt-
ního, za tím účelem pro ně zřízeného osobního
stavu úředníků kancelářské služby III. služební
třídy, a to mimo systemisovaný stav,
v němž je vzhledem k ustanovení § 17 platového
zákona povyšování nepřípustno.
Všem těmto úředníkům III. služební třídy byla
však při jejich přestupu do státní služby podle
§ 10 organisačního zákona přiznána v mezích plat-
ných předpisů (§ 212 platového zákona a vlád.
nař. čís. 168/1930 Sb. ) v plné míře veškerá slu-
žební a platová práva, jichž nabyli v autonom-
ních Službách, zejména jmenováním. Mezi tato
práva nelze však počítati též pouhou ideovou mož-
nost očekávaného povýšení těchto úředníků v dří-
vějším jejich služebním poměru.
Pokud interpelace poukazuje na to, že za ny-
nějšího stavu jest úředníkům přešedším podle
§
10 organisačního zákona do státní služby ve
III. služební třídě znemožněno pro neprovedení
systemisace
jakékoliv povýšení, dlužno uvážiti, že
tito úředníci mají možnost žádati podle svého
vzdělání o přeřazení do kategorií zavedených v re-
sortu ministerstva vnitra, obvzláště ve služební
třídě IV., a dosáhnouti, vyhoví-li předepsaným
podmínkám, povýšení v těchto kategoriích. Tímto
způsobem bylo již několik těchto úředníků, zvláště
v zemi Moravskoslezské na jich vlastní žádost pře-
vzato do IV. služební třídy a zároveň povýšeno do
vyšší platové stupnice.
Případy, že v sedmé platové stupnici jsou úřed-
níci politické správy již 10 let, ba i déle, není
zvláštním zjevem ani v kategorii úředníků II. slu-
žební třídy, protože reformou politické správy
přešel do státních služeb nadměrně vysoký počet
zaměstnanců vyšších platových stupnic všech ka-
tegorií, takže pouhá skutečnost, že v interpelaci
zmíněný úředník III., tedy nižší služební třídy jest
v sedmé platové stupnici stejně dlouhou dobu, není
sama o sobě průkazem, že by byl postaven hůře
oproti jiným obdobným zaměstnancům politické
správy.
Otázka, o niž jde, je zásadního a prejudiciálního
významu a bude jí věnována pozornost v souvis-
losti s řešením obdobných otázek v jiných re-
sortech.
V Praze dne 12. února 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
298/XXI.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Dr. Angelo Gold-
steina a Dr. Chaima Kugela
ve věci protižidovských výroků universit-
ního profesora Dr. Karla Titze v prosemi-
náři filosofické fakulty university Karlovy
v Praze (tisk 119/XIII).
Šetřením, jež dalo ministerstvo školství a ná-
rodní osvěty provésti, nebylo objektivně proká-
záno, že by profesor Karlovy university v Praze
Dr. Karel Titz byl užil výroků ve znění uváděném
v 2. čísle I. ročníku časopisu "Rozbor" ze dne 26.
října 1935. Z vyslechnutých členů prosemináře pro
románskou filologii, kteří byli události té pří-
tomni, větší počet popírá správnost reprodukce
výroků jmenovaného profesora a prohlašuje ji za
tendenčně nepřesnou.
Profesor Dr. K. Titz sám též popírá správnost
reprodukce Interpelovaných výroků. Vyprovokován
některými nedost uváženými výroky některých
posluchačů, jež byl při vstupu do seminární míst-
nosti zaslechl, reagoval na ně improvizací směřu-
jící k tomu, aby posluchači prosemináře byli ve
svých úsudcích kritičtější a jako romanisté nepře-
zírali též velkých předností Itálie.
Ministerstvo školství a národní osvěty má dů-
vodně za to, že příště nedojde již k výrokům, jež
by mohly býti vykládány jako výroky nepřípustné.
V Praze dne 10. února 1936.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke v. r.
11
298/XXII.
Odpověď
ministrů veřejných prací, vnitra a financí
na interpelaci poslanců Emanuela Šedého a
Fr. Ostrého
Ohledně zadávání dodávek Společnosti pro
nákup a prodej uhlí a koksu ze státních
dolů fil. Brno (tisk 119/XIV).
Zemský úřad v Brně zadal Společnosti pro ná-
kup a prodej uhlí a koksu, s r. o. v Praze jako
jednatelce státních dolů dodávku paliva pro vy-
soké školy v Brně na podkladě výnosu minister-
stva vnitra ze dne 19. června 1935, č. j. B 5903-
20/5/1935.
Tímto výnosem prodloužilo ministerstvo vnitra
platnost svého výnosu ze dne 4. září 1933, č. j.
51. 219 ai 1933 o soustředěném nákupu uhlí a
koksu od státních dolů pro otopné obdob! 1935-
1936 s tím, že nečiní námitek, aby při opatřování
paliva u výše zmíněné jednatelky státních dolů
bylo upuštěno od vypisování veřejné soutěže.
Pokud jde o prodej uhlí a koksu ze státních dolů
státním úřadům, ústavům, podnikům a jich za-
městnancům, jest tento prodej podle platné uzá-
věrky s Ústřední prodejnou uhlí ze státních dolů
vyhrazen pro přímé dodávky státu.
Prodej ve Velké Praze obstarávají zcela Státní
uhelné sklady jako obchodní správa podniku
"Státní báňské a hutnické závody", přímo, tedy
bez Ústřední prodejny. Při prodeji uhlí pro tytéž
účely na venkově spolupůsobila od roku 1923
Ústřední prodejna uhlí ze státních dolů, zapsané
společenstvo s r. o. v Praze, při čemž vystupovala
jen jako jednatelka státních dolů zmocněná k pro-
vedení a vyúčtování dodávek za l%ní odměnu
z účtovaných cen na dole, přiznávanou na krytí
její režie. Dodávky státním úřadům, ústavům,
podnikům a jich zaměstnancům zůstávaly tedy
přímými dodávkami státu.
Od Ústřední prodejny převzala obstarávání to-
hoto prodeje v poměru jednatelském Společnost
pro nákup a prodej uhlí a koksu, a to závěrečným
listem ze dne 30. června 1930 za tutéž l%ní od-
měnu.
Přidělování uhlí pro státní úřady, ústavy a pod-
niky provádí ministerstvo Veřejných prací jako
ústřední správa podniku "Státní báňské a hut-
nické závody". Přidělování uhlí pro Společnost
pro nákup a prodej uhlí a koksu, pokud se ne-
týká dodávek účtovaných státním úřadům a
podnikům a jich zaměstnancům, neděje se stát-
ními orgány, nýbrž tato Společnost jakožto člen
Ústřední prodejny musí se podrobiti všem pod-
mínkám, které jsou stanoveny pro všechny členy
stejným způsobem.
Při dodávkách uhlí a koksu ze státních dolů
státním úřadům, ústavům a podnikům vykonává
jmenovaná společnost funkci jednatelky státních
dolů a dostává za tuto funkci pouze l%ní od-
měnu na krytí výloh spojených s fakturováním
těchto dodávek. Kromě výše uvedené odměny ne-
dostává žádný cenový rabat, ježto mini-
sterstvo veřejných prací předepisuje Společnosti
ceny, za které musí tyto dodávky vyúčtovati. Tyto
ceny oznamuje ministerstvo veřejných prací vždy
příslušným ministerstvům, resp. úřadům přímo.
Z výše uvedeného jest zřejmo, že veškeré do-
dávky uhlí a koksu ze státních dolů státním úřa-
dům, ústavům, podnikům a jich zaměstnancům
jsou přímými dodávkami státních dolů, kde do-
davatelem jsou státní doly samy,
byť i se vyúčtování těchto dodávek dálo prostřed-
nictvím Společnosti jako jednatelky.
Tuto jednatelskou funkci plnila dříve Ústřední
prodejna uhlí ze státních dolů, nyní ji vykonává
polostátní společnost pro nákup uhlí a koksu
v Praze z toho důvodu, že pro úkony s obsluhou
výše uvedených odběratelů spojené (avisování,
účtování, potvrzování objednávek atd. ) nemají
státní doly potřebný systemisovaný personál.
Kutno proto považovati veškeré dodávky uhlí a
koksu ze státních dolů státním úřadům, ústavům
a podnikům prostřednictvím Společnosti pro nákup
a prodej uhlí a koksu, jakožto jednatelky za do-
dávky prováděné státním podnikem pro potřebu
jiného odvětví státní správy.
Ustanovení zadávacího řádu č. 667 Sb. z. a h.
z r. 1920 netýká se podle výslovného předpisu § 2
č. 4 dodávek a prací, které se provádějí ve vlastní
režii některým odvětvím státní správy pro po-
třebu jiného odvětví státní správy. Tento předpis
zadávacího řádu je samozřejmým důsledkem sku-
tečnosti, že jednotlivá odvětví státní správy jsou
pouhými orgány, jednoho a téhož právního sub-
jektu státu, a nemohou proto uzavírati navzájem
právní jednání toho druhu, jak předpokládá zadá-
vací řád.
Požadavek, aby při zadávaní dodávek uhlí a
koksu pro vysoké školy v Brně státním dolům
bylo postupováno podle zadávacího řádu, nejenom
nemá opory v žádném positivním právním před-
pise, nýbrž je i v přímém rozporu s vládním na-
řízením o úpravě hospodaření ve státních závo-
dech a zařízeních. Když tedy jednotlivá odvětví
státní správy, v konkrétním případě vysoké školy
v Brně, kryjí svoji potřebu paliva především do-
dávkami, které mohou poskytnouti jiná odvětví
státní správy, v daném případě státní doly, jest
tento postup v úplném souladu s citovanými před-
pisy.
Výnos ministerstva vnitra ze dne 4. září 1933,
č. j. 51. 219/33 o soustředěném nákupu uhlí a
koksu od státních dolů, jehož platnost byla pro-
dloužena výnosem ze dne 19. června 1935, č. B
5903-20/5 ai 1935 i pro otopné období 1935 až
1936, sleduje dosažení co možno největších úspor
nákupem uhlí a koksu ve velkém, aniž však při
tom vylučuje soutěž soukromých podnikatelů.
Ze soustředěného nákupu jsou totiž vyňaty
úřady a útvary, které prokáží, že uhlí nebo koks
značek pro úřad vhodných může býti dodán při
odběru od soukromých dodavatelů cenou i kva-
litou (čítajíc do ceny i náklad na odvoz z nádraží
a skládku do sklepa) výhodněji, než při přímém
zásobováni uhlím a keksem ze státních dolů.
Ani zadávací řád, ani žádný jiný právní předpis
nebyl těmito výnosy ministerstva vnitra porušen.
Názor, že zemský úřad v Brně nebyl oprávněn
zrušiti rozepsanou soutěž, není správný, ježto
rozpis soutěže jest v podstatě jen vyžádáním na-
bídky; teprve přijetím nabídky vznikají uchazeči
práva ze smlouvy proti státní správě, která do té
doby má volnost ofértní řízení zrušiti.
12
Poznámka, že zaměstnanost na státních dolech
v ostravsko-karvínském revíru jest podstatně vyšší
než na soukromých dolech téhož revíru, neodpovídá
skutečnosti. Pro posouzení zaměstnanosti státních
dolů není směrodatný počet pracovních dní, nýbrž
výkonnost těchto dolů a jeho procentuální účast na
těžbě celého revíru, která činí asi 6% a zůstává
v celku neustále táž.
Osvobození od poplatků účtových, smluvních a
kvitančních při dodávkách uhlí, odbíraného stát-
ními úřady, ústavy, podniky a zaměstnanci ze stát-
ních dolů, náleží správě státních dolů už ze zá-
kona podle sazební položky 44/75 a) popl. zák. a
36/85 č. 1 popl. prav. Společnosti pro nákup a pro-
dej uhlí a koksu v Praze, resp. její odbočce v Brně
bylo podle sdělení ministerstva veřejných prací,
dodaného ministerstvu financí, ujednáním mezi
ním a Společností při některých z těchto dávek svě-
řeno toliko vyúčtování (vyfakturování) určité části
takových dodávek za stanovenou odměnu. Při
těchto dodávkách není tedy Společnost dodavatelem
a není ani komisionářem správy státních dolů po
rozumu čl. 360 obchodního zákoníka, nýbrž pouhým
manipulačním pomocným prostředníkem placeným
za tyto určité výkony. Dodavatelem vůči uvedeným
odběratelům je stále jen správa státních dolů. Po-
dle toho není důvodu, aby osvobození od poplatků
při těchto dodávkách, u nichž byla Společnost při-
brána jen k takovéto mechanické součinnosti, bylo
odpíráno a ministerstvo financí uznalo proto, že
uvedené osvobození platí i při nich.
Stejně je tomu i tehdy, dodává-li správa státních
dolů uhlí, které sama v době přechodného nedo-
statku uhlí koupí z jiných dolů než státních.
Při novém přezkoumání věci nevyšlo na jevo,
že by skutkový a právní stav byl jiný, než jak
uvedeno. Pokud tento stav beze změny trvá, nemá
ministerstvo financí důvodu, aby přiznané osvo-
bození odvolávalo.
Ministerstvo financí však nařídilo, aby bylo vy-
šetřeno, zdali snad nebylo přiznaného poplatko-
vého osvobození použito též v jiných případech,
kde Společnost dodává třeba i uhlí ze státních
dolů, ale na účet svůj. Zjistí-li se takové případy,
bude zařízeno, aby byly ušlé poplatky státní po-
kladně nahrazeny.
Rovněž bude učiněno opatření, aby bylo příště
dbáno toho, aby u dodávek od poplatků osvoboze-
ných bylo i na venek nepochybné zřejmo, že dodá-
vající smluvní strana je jedině správa státních
dolů.
Ve věcech daňových nemá správa státních dolů,
ani Společnost pro nákup a prodej uhlí a koksu
ze státních dolů žádných zvláštních výhod, takže
tu jest úplná rovnoprávnost pro celý uhelný obchod
československý.
V Praze, dne 3. února 1936.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
Ministr vnitra:
Dr Černý v. r.
Ministr financi:
Dr Trapl v. r.
298/XXIII.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Netolického, Tykala
a Kučery Felixe
ve věci nemocenského, invalidního a starob-
ního pojištění samostatně hospodařících
(tisk 185/VIII).
Ministerstvo sociální péče již několikráte uvedlo
ve svých odpovědích na interpelace a dotazy členů
Národního shromáždění, že zaujímá kladné stano-
visko k otázce aktivování zákona číslo 148/1925
Sb. z. a n. o pojištění osob samostatně hospodaří-
cích pro případ invalidity a stáří. Předem bude
však nutno provésti novelisaci tohoto zákona,
která jest též žádána hlavními skupinami zájem-
níků. O rozsahu této novelisace není však po-
hříchu jednotného názoru u hlavních skupin zá-
jemníků. Ministerstvo sociální péče koná tudíž
šetření za účelem zjištění definitivního stanoviska
těchto skupin. Mimoto, jednak se zřetelem k na-
vrhované novelisaci zákona, jednak v důsledku
dnešních změněných poměrů, zejména též se zře-
telem k výsledkům nového sčítání lidu z roku
1930 a zkušenostem, nabytým v jiných oborech
dlouhodobého pojištění, konají se v ministerstvu
sociální péče nová šetření statistická a pojistně
matematická.
Výsledek těchto šetření bude předložen zvlášt-
nímu komitétu ministrů, který vláda pověřila pro-
jednáním této věci a podáním zprávy vládě.
V Praze dne 4. února 1936.
Ministr sociální péče:
Inž. Jaromír Nečas v. r.
298/XXIV.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty a mi-
nistra vnitra
na interpelaci poslanců H. Bergmanna a
Fr. Zeminové
o složení okresních školních výborů (tisk
119/X).
Ministerstvo školství a národní osvěty a mini-
sterstvo vnitra mají na paměti obnovu okresních
(městských) výborů školních a neopominou uči-
niti ve vhodné době potřebná opatření.
V Praze dne 11. února 1936.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Franke v. r.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
Státní tiskárna v Praze. - 966-36.