15
předmětů nebo jsou tu pouze takové, jejichž
nedostatečnost jest zřejmá pro jejich ne-
patrnou cenu, pro zástavní práva, příslušející
na nich již dříve jiným věřitelům, nebo pro
nároky, jež k nim příslušejí jiným osobám.
§ 49.
Záruka státu nepomíjí, přejde-li nemovi-
tost, na níž jest zaručená zápůjčka zajištěna
zástavním právem, do vlastnictví jiné osoby.
§ 50.
Zaplatí-li stát zaručenou zápůjčku, jest
uspokojený věřitel povinen vydati minister-
stvu sociální péče všechny právní pomůcky a
zajišťovací prostředky, které má, a kvitanci
o zaplacení zaručené zápůjčky, opatřenou
svým ověřeným podpisem, podle níž se vloží
převod zástavního práva s věřitele na stát.
§ 51.
Nemovitosti, na které byla udělena státní
záruka, nesmí býti beze svolení ministerstva
sociální péče, dokud není zaručená zápůjčka
umořena, ani zcela ani z části zcizeny ani dále
zatíženy. Za tím účelem vloží se na ně na ná-
vrh ministerstva sociální péče ve prospěch
státu zákaz zcizení a zavazení a mimo to na
nemovitosti obecně prospěšných stavebních
sdružení předkupní právo, které působí proti
každému nabyvateli, dokud není zaručená zá-
půjčka umořena. Zákaz zavazení vztahuje se
v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské
i na zavazení požitků nemovitosti.
§ 52.
(1) Pohledávky nájemného z nemovitostí,
na které byla udělena státní záruka, nemohou
býti po dobu, dokud není zaručená zápůjčka
umořena, postiženy exekucí nebo zajišťova-
cími úkony.
(2) Ustanovení odstavce 1 vztahuje se též
na domy, na které byla udělena státní záruka
podle zákonů o stavebním ruchu ze dne
7. dubna 1927, č. 44 Sb. z. a n., ze dne
28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., a č. 45/1930
Sb. z. a n. nebo záruka Státního bytového
fondu.
§ 53.
(1) Vlastník nemovitosti, na kterou byla
udělena státní záruka, jest povinen zaplatiti
ve prospěch státu pokutu do výše 10% zaru-
16
čené zápůjčky, nesplní-li některou z povin-
ností uložených mu podle tohoto zákona nebo
vládního nařízení k němu vydaného. Zaplacení
této pokuty zajistí se ve prospěch státu na
návrh ministerstva sociální péče zástavním
právem na nemovitosti, na kterou byla udě-
lena státní záruka.
(2) O povinnosti k zaplacení pokuty podle
odstavce 1 rozhoduje ministerstvo sociální
péče.
§ 54.
(1) O žádostech za udělení státní záruky
rozhoduje ministerstvo sociální péče v dohodě
s ministerstvem financí a ministerstvem ve-
řejných prací.
(2) Stavby vystavěné se státní zárukou
podřizují se evidenci, ústřednímu dozoru a
rozhodování ministerstva sociální péče a mi-
nisterstva veřejných prací.
§ 55.
(1) Státní záruku lze uděliti na stavby,
s nimiž bude začato do 31. prosince 1937.
(2) O začátku stavby platí ustanovení § 15,
odst. 1.
Hlava V.
O bytové péči o chudé.
§ 56.
(1) Podle této hlavy může býti udělen
státní příspěvek ve spojení se státní zárukou
na stavby nájemních domů s byty určenými
pro chudé osoby.
(2) Nájemní domy podle odstavce 1 musí
vyhovovati podmínkám § 136 zák. č. 76/1927
Sb. z. a n. a obsahovati výlučně byty o jedné
obytné místnosti s podlahovou plochou této
místnosti nejvýše 24 m2. Byt o jedné obytné
místnosti nepozbývá této své povahy, obsahu-
je-li mimo příslušenství další místnost s pod-
lahovou plochou do 10 m2.
(3) Zřizovati v domech podle odstavce 1
místnosti, určené pro obchodní, živnostenské
nebo jiné účely, není přípustno.
§ 57.
(1) Státní příspěvek lze uděliti jen obcím,
zavážou-li se, že budou přispívati ke zlevnění
17
nájemného ročně částkou rovnou aspoň 1% ze
součtu zaručené a předcházející nezaručené
zápůjčky.
(2) Výjimečně může býti udělen státní pří-
spěvek též obecně prospěšnému stavebnímu
spolku, nemůže-li obec svými stavbami uspo-
kojiti bytovou potřebu chudých osob. I v tomto
případě může ministerstvo sociální péče v do-
hodě s ministerstvem vnitra uložiti obci zá-
vazek podle odstavce 1.
§ 58.
O státní záruce platí ustanovení hlavy IV
s úchylkou, že zaručená zápůjčka smí činiti
takovou částku, aby s připočtením předchá-
zející nezaručené zápůjčky byl jimi plně uhra-
zen stavební náklad, nečítajíc v to náklad na
pozemek.
§ 59.
(1) Státní příspěvek záleží v tom, že stát,
zastoupený ministerstvem sociální péče, se za-
váže vlastníku domu, že mu bude po dobu, do-
kud hypotékami zápůjčky nebudou umořeny,
přispívati na zúročení těchto zápůjček tako-
vou částkou, aby výdaje na anuitách a vedlej-
ších platech nečinily více než 3% z původní
jistiny.
(2) Státní příspěvek může býti poskytnut
pouze na zúročení zápůjček umořitelných
pravidelnými ročními splátkami (anuitami)
o
0,5% a jen výjimečně o 1% vyššími nad
úrok z počáteční jistiny zápůjčky.
§ 60.
(1) Státní příspěvek se vyplácí věřitelům
hypotekárních zápůjček, na jejichž zúročení
byl poskytnut.
(2) Státní příspěvek jest splatný ve stej-
ných lhůtách jako anuity z hypotekárních zá-
půjček, na jejichž zúročení byl poskytnut.
První lhůta jest splatná dnem, kterého jest
po udělení obývacího povolení splatná první
anuita, předpokládajíc, že vlastník domu před-
ložil ministerstvu sociální péče aspoň 30 dnů
před tímto dnem doklady jím vyžádané.
(3) Státní příspěvek nemůže býti postižen
exekucí nebo zajišťovacími úkony.
§ 61.
(1) Vládním nařízením budou určeny dů-
vody, pro které lze státní příspěvek snížiti
nebo zastaviti.
18
(2) Povinnost státu platiti příspěvek za-
niká, zanikla-li hypotékami zápůjčka, na jejíž
zúročení byl příspěvek poskytnut, nebo pře-
šla-li nemovitost nucenou dražbou do vlast-
nictví jiné osoby.
(3) Zanikla-li zápůjčka splacením před
uplynutím doby, po kterou by trvalo její umo-
ření pravidelnými ročními splátkami (anui-
tami), může býti státní příspěvek poskytnut
na zúročení nové zápůjčky, avšak nejdéle na
dobu, ve které by původní zápůjčka byla umo-
řena.
§ 62.
Na úhradu výloh, spojených se státním pří-
spěvkem, jest užíti zbytků částky uvedené
v § 51 zák. č. 45/1930 Sb. z. a n., zvýšené usta-
novením § 1 zákona ze dne 17. prosince 1931,
č. 205 Sb. z. a n., ustanovením čl. IV, § 2 zá-
kona ze dne 30. března 1933, č. 54 Sb. z. a n.,
a konečně ustanovením čl. IV, § 4 zákona ze
dne 23. února 1934, č. 32 Sb. z. a n.
Hlava VI.
O podpoře na usídlení nezaměstnaných.
§ 63.
(1) Podle této hlavy může býti udělen
státní příspěvek ve spojení se státní zárukou
na stavbu rodinných domků s potřebným hos-
podářským příslušenstvím, určených pro ne-
zaměstnané nebo polozaměstnané osoby, a na
opatření půdy k zemědělskému obdělávání ve
výměře stačící aspoň k jejich částečné obživě.
(2) Rodinné domky podle odstavce 1 musí
vyhovovati podmínkám § 136 zák. č. 76/1927
Sb. z. a n. a smí obsahovati pouze jeden byt
s podlahovou plochou obytných místností
včetně kuchyně nejvýše 40 m2.
§ 64.
Státní příspěvek lze uděliti obcím a jen vý-
jimečně obecně prospěšným stavebním spol-
kům, nemůže-li obec sama uspokojiti nutnou
potřebu staveb uvedených v § 63.
§ 65.
O státní záruce platí ustanovení hlavy IV
s úchylkou, že zaručená zápůjčka smí činiti
nejvýše 50% a s připočtením zápůjčky v po-
19
řadí předcházející nejvýše 90% stavebního
nákladu, čítajíc v to i cenu zemědělské půdy.
§ 66.
O státním příspěvku platí ustanovení §§59
až 62.
Hlava VII.
O rozhodčích soudech mzdových.
§ 67.
(1) Pro úpravu pracovních (služebních) po-
měrů ve stavebních živnostech a v podnicích
vyrábějících a dopravujících stavební hmoty
zřizují se při pracovních soudech v Praze,
Brně a Bratislavě a při oddělení okresního
soudu pro pracovní spory v Užhorodě rozhodčí
soudy mzdové, a to v Praze pro zemi českou,
v Brně pro zemi Moravskoslezskou, v Brati-
slavě pro zemi Slovenskou a v Užhorodě pro
zemi Podkarpatoruskou.
(2) Dohled nad rozhodčími soudy přísluší
presidentům vrchních soudů, v jejichž obvodě
je sídlo rozhodčích soudů, a nejvyšší dohled
ministerstvu spravedlnosti, a to podle obdoby
ustanovení platných o dozoru nad řádnými
soudy.
(3) O úhradě nákladů spojených se zříze-
ním a s činností rozhodčích soudů platí usta-
novení § 90.
§ 68.
(1) Rozhodčí soud je povolán (§ 73), aby
vykládal hromadné pracovní smlouvy, stanovil
pracovní podmínky, zejména mzdové, pokud
nebyly určeny hromadnou smlouvou, a rozho-
doval hromadné spory vzniklé z pracovního
poměru mezi jedním nebo několika zaměstna-
vateli nebo jejich jednou nebo několika zájmo-
vými organisacemi a jednou nebo několika od-
borovými organisacemi zaměstnanců.
(2) Zájmové organisace zaměstnavatelů
nebo odborové organisace zaměstnanců jsou
povinny všechny hromadné spory uvedené
v odstavci 1 předkládati rozhodčímu soudu,
vyčerpaly-li všechny prostředky, které hro-
madná smlouva stanoví pro vyřizování sporů.
(3) Jsou-li zaměstnanci náležející k odbo-
rové organisaci zaměstnanců, která je stranou
v době, kdy byla její věc vznesena na roz-
hodčí soud, ve stávce nebo trvá-li jich výluka
20
z práce, rozhoduje rozhodčí soud jen tenkráte,
podrobí-li se mu obě strany písemným pro-
hlášením.
(4) Příslušnost soudů pro rozhodování
sporů vzniklých z pracovního poměru mezi
jednotlivci se nemění.
§ 69.
(1) Rozhodčí soud se skládá z předsedy,
jeho náměstka a z přísedících a jejich náhrad-
níků.
(2) Předsedu a jeho náměstka jmenuje na
dobu účinnosti této hlavy ze soudců přiděle-
ných pracovnímu soudu (oddělení okresního
soudu pro pracovní spory), u něhož je roz-
hodčí soud zřízen, ministerstvo sociální péče
v dohodě s ministerstvem spravedlnosti.
(3) Přísedící rozhodčích soudů a jejich ná-
hradníky jmenuje na stejnou dobu minister-
stvo sociální péče po slyšení ústředních orga-
nisací držitelů stavebních živností a podniků
vyrábějících a dopravujících stavební hmoty
a ústředen organisací zaměstnanců takových
živností a podniků. Návrhy na jmenování pří-
sedících vyžádá si ministerstvo sociální péče
od zmíněných ústředních organisací, a to pro
jednotlivé obory těchto živností a podniků.
(4) Přísedícím může býti jmenován pouze
československý státní občan starší 30 let,
který má bydliště v obvodu toho rozhodčího
soudu, pro který má býti ustanoven, a není
zbaven volebního práva do obcí.
(6) Ustanovení této hlavy o přísedících
platí, není-li jinak ustanoveno, též o jejich ná-
hradnících.
§ 70.
(1) Přísedící může jmenování odmítnouti
nebo se vzdáti svého úřadu jen z důležitých
důvodů, které za takové uzná ministerstvo
sociální péče.
(2) Ministerstvo sociální péče zbaví na před-
sedův návrh přísedícího jeho úřadu, není-li
u něho splněna některá podmínka § 69,
odst. 4, nebo přestal-li býti a již po šest mě-
síců není příslušníkem skupiny, za kterou byl
jmenován do rozhodčího soudu, anebo zaned-
bává-li trvale své povinnosti.
§71.
(1) O vyloučení a odmítnutí členů rozhod-
čího soudu platí obdobně zákonná ustanovení
21
o vyloučení a odmítnutí soudců v civilním ří-
zení sporném.
(2) Strany mohou odmítnouti členy rozhod-
čího soudu, jsou-li vyloučeni, nebo jsou-li tu
jiné důvody, které vzbuzují pochybnost o je-
jich nestrannosti. O odmítnutí přísedících
rozhodne předseda; jde-li o tohoto, rozhoduje
president krajského soudu, v jehož obvodě je
sídlo rozhodčího soudu.
§ 72.
(1) Přísedícím ze skupiny zaměstnanců
musí zaměstnavatelé poskytnouti volný čas
potřebný k výkonu jejich úřadu a nesmí je
propustiti proto, že výkonem svého úřadu za-
nedbávají zaměstnám, nebo proto, že vykoná-
vají svůj úřad určitým způsobem.
(2) úřad přísedících rozhodčích soudů jest
čestný; přísedící mají však nárok na náhradu
hotových vydání a přísedící ze skupiny za-
městnanců též na náhradu ztráty výdělku,
kterou v obou případech určí předseda podle
směrnic vydaných ministerstvem sociální
péče v dohodě s ministerstvem financí a vy-
platí ze zálohy poskytnuté pracovnímu soudu
(oddělení okresního soudu pro pracovní
spory), u něhož je rozhodčí soud zřízen.
Nárok na náhradu musí býti uplatněn do
30 dnů po zasedání, jinak zaniká.
§ 73.
Předseda svolá na poukaz ministerstva so-
ciální péče nebo na žádost zájmové organisace
zaměstnavatelů nebo odborové organisace za-
městnanců příslušný senát (§ 74) neprodleně,
jakmile mu poukaz nebo žádost došly, k jed-
nání na dobu nepřevyšující 15 dnů.
§ 74.
Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v sená-
tech, složených vždy z předsedy a čtyř příse-
dících, a to dvou ze skupiny zaměstnavatelů
a dvou ze skupiny zaměstnanců příslušného
oboru, jehož se projednávaná věc týká. Pří-
sedící senátu určuje předseda.
§ 75.
Přísedící slíbí před zahájením jednání jed-
nou pro vždy do rukou předsedy, že budou vy-
konávati svůj úřad svědomitě a nestranně a
že neprozradí závodního nebo obchodního ta-
22
jemství, o němž se při řízení doví, ani úřed-
ního tajemství porad a hlasování.
§ 76.
(1) Rozhodčí soud může donutiti strany,
aby se dostavily k soudu, pořádkovými poku-
tami do 2. 000 Kč, maje mimo to právo zříditi
jim na jejich náklad ku projednání věci opa-
trovníka.
(2) Strany mohou se dáti před rozhodčím
soudem zastupovati zmocněnci. Zmocněncem
může býti s vyloučením známých pokoutníků
svéprávná osoba, která není zbavena voleb-
ního práva do obcí a která se vykáže před
zahájením jednání řádnou plnou mocí.
§ 77.
V obsílce k jednání buďtež strany upozor-
něny, že rozhodčí soud bude jednati i tehdy,
jestliže se strany nedostaví. Vydati nález pro
zmeškání proto, že se strana nedostavila, není
dovoleno.
§ 78.
(1) Je-li toho třeba, vyslechne rozhodčí
soud přísežně nebo nepřísežně svědky, osoby
přezvědné, slyšené o vhodnosti navrhované
nebo zamýšlené úpravy, nebo znalce, a to buď
sám nebo prostřednictvím příslušných řád-
ných soudů, maje právo donutiti obeslané
osoby, aby se dostavily k soudu, pořádkovými
pokutami do 500 Kč. O výslechu přezvědných
osob platí obdobně ustanovení o svědcích,
daná předpisy o řízení v občanských věcech
právních, s tím rozdílem, že tyto osoby místo
přísahy se napomenou, aby vypovídaly podle
svého nejlepšího vědomí a svědomí.
(2) Stranám, které žádají za výslech osob
uvedených v odstavci 1, může býti uloženo,
aby složily peněžitou zálohu.
(3) Soudy a úřady jsou povinny co možno
nejdříve vyhověti dožádáním rozhodčího
soudu.
§ 79.
(1) Při jednání rozhodčího soudu je veřej-
nost vyloučena.
(2) Rozhodčí soud je způsobilý jednati za
přítomnosti všech členů senátu a rozhoduje
v tajné poradě většinou hlasů. Přísedící vě-
kově starší hlasují před mladšími; předseda
23
hlasuje poslední. Při rovnosti hlasů rozhoduje
mínění, ke kterému se přiklonil předseda.
(3) Bylo-li jednání znemožněno tím, že se
nedostavil dostatečný počet přísedících, odročí
předseda jednání na jiný den. Při tomto no-
vém jednání je rozhodčí soud způsobilý jed-
nati za přítomnosti předsedy a aspoň dvou
přísedících. Na toto ustanovení buďtež příse-
dící upozorněni v pozvánkách.
(4) Přísedící, kteří se nedostaví k jednání
bez řádné omluvy buď vůbec nebo v ustano-
venou hodinu, opustí předčasně jednání nebo
jinak zanedbají své povinnosti, potrestá před-
seda pořádkovou pokutou do 500 Kč a uloží
jim náhradu útrat řízení zmařeného jejich
vinou. Omluví-li se přísedící dodatečně a
uzná-li předseda jeho omluvu za dostatečnou,
může pořádkový trest a výrok o náhradě ná-
kladu odvolati.
§ 80.
(1) O průběhu a obsahu jednání, jakož i
o výsledku hlasování rozhodčího soudu budiž
sepsán protokol, do něhož budiž také pojat
smír sjednaný před rozhodčím soudem.
(2) Zapisovatele určí předseda ze soudních
úředníků.
§ 81.
(1) Rozhodčí soud vydejž nález písemně a
doruč jej do pěti dnů po rozhodnutí soudu
zúčastněným stranám a ministerstvu sociální
péče. Tomuto buďtež také zaslány zápisy
o smírech sjednaných před rozhodčím sou-
dem.
(2) V nálezu budiž určena doba, od níž na-
bývá rozhodnutí soudu účinnosti a po kterou
platí; nestane-li se tak, nabývá nález účin-
nosti následujícího dne po rozhodnutí soudu.
§ 82.
(1) Proti nálezům a usnesením rozhodčího
soudu není opravného prostředku.
(2) Stejně není stížnosti proti opatřením
předsedy.
§ 83.
Pokud je podle povahy věci (§ 68, odst. 1)
třeba podrobnějších předpisů o řízení před
rozhodčími soudy, platí přiměřeně ustanovení
o řízení před okresními soudy ve sporných
věcech, vyjímajíc věci nepatrné.
24
§ 84.
Změnily-li se před uplynutím doby, po niž
nález rozhodčího soudu nebo smír před ním
sjednaný má platiti, podstatně rozhodující
okolnosti, na jejichž podkladě byl vydán nález
nebo sjednán smír, může každá ze zúčastně-
ných stran žádati, aby rozhodčí soud o věci
znovu rozhodl.
§ 85.
(1) Nálezy rozhodčího soudu nebo smíry
před ním sjednané nahrazují nebo doplňují
hromadnou smlouvu a jsou závazné po dobu
účinnosti v nich stanovenou pro zúčastněné
zaměstnavatele a zaměstnance.
(2) Smluvní ustanovení, odporující nálezům
rozhodčího soudu nebo smírům před ním sjed-
naným, jsou neplatná, leč by šlo o odlišné pod-
mínky příznivější pro zaměstnance.
§86.
(1) O nákladech řízení před rozhodčími
soudy, jímž se rozhoduje o hromadném sporu,
platí zásady sporného řízení; v jiných přípa-
dech nese náklady řízení stát.
(2) Pokuty a peněžité tresty uložené v řízení
podle této hlavy připadají státu. Vymáhá je
na žádost rozhodčího soudu okresní soud,
v jehož obvodu bydlí ten, kdo je povinen po-
kutu nebo peněžitý trest zaplatiti.
§87.
Všechna jednání, rozhodnutí a listiny týka-
jící se působnosti rozhodčích soudů jsou osvo-
bozeny od kolků a poplatků.
§88.
Ustanovení této hlavy pozbudou účinnosti
dnem 31. prosince 1937.
Hlava VIII.
Závěrečná ustanoveni.
§89.
Obce jsou povinny spolupůsobiti při prová-
dění tohoto zákona.
§90.
Na úhradu osobního a věcného nákladu, spo-
jeného s prováděním tohoto zákona, bude pa-
26
matováno potřebnou částkou v rozpočtech na
léta 1937 a další.
§91.
Vládním nařízením budou vydána bližší pra-
vidla o provedení hlav IV až VI tohoto zákona.
§92.
Ustanovení hlavy VII nabývají účinnosti
dnem 1. ledna 1937, ostatní ustanovení pak
dnem 1. ledna 1986.
§93.
Zákon provedou ministři sociální péče,
financí a veřejných prací se zúčastněnými
ministry.
Důvodová zpráva.
Ustanovení, tvořící zákon o stavebním ru-
chu č. 45/1930 Sb. z. a n., byla roztříděna do
osmi hlav, z nichž dvě, a to hlava III o by-
tové péči o státní zaměstnance a hlava IV
o Státním bytovém fondu, měly povahu jed-
norázových opatřená a nebyly tudíž časově
omezeny. Z ostatních byla účinnost hlavy
II o rozhodčích soudech mzdových a hlavy
VIII, obsahující všeobecná a závěrečná usta-
novení, prodloužena předpisem čl. IV, §6
zák. č. 32/1934 Sb. z. a n., do konce roku
1936. Stejně do 31. prosince 1936 musí býti
podle čl. IV, § 5 právě uvedeného zákona do-
končeny stavby, jimž se má dostati podle
hlavy VI osvobození od domovní daně a při-
rážek a od dávky z nájemného nebo z použí-
vaných místností. Naproti tomu působnost
hlavy VII o změně a dočasné a dílčí bezúčin-
nosti stavebních řádů a statutů byla usta-
novením čl. III, §1 nařízení 159/1934 Sb. z.
a n. prodloužena jen do konce roku 1935.
Do téže doby bylo pak podle ustanovení
čl. IV, § 1 zák. č. 32/1934 Sb. z. a n. možno
vyvlastňovati pozemky podle hlavy I a
stejnou lhůtu určoval čl IV, § 2 cit. zákona
pro začátek staveb, na něž může býti udě-
lena podpora podle hlavy V.
Dnem 31. prosince 1935 končila tedy
účinnost většiny nejdůležitějších ustano-
vení zákona o stavebním ruchu. Nemůže
býti pochybností o tom, že za trvajících těž-
kých poměrů hospodářských jest nezbytné
nutno učiniti i v tomto oboru včas nová zá-
konná opatření, která by mohla působiti
k žádoucímu rozvoji stavebního podnikání a
tím k opatřená pracovní příležitosti.
Osnova, která má špiniti tento účel, po-
držuje v celku dosavadní druhy přímé i ne-
přímé podpory stavebního ruchu, roztřídivši
ustanovení jich se týkající do šesti hlav.
V hlavě I až III jedná o nepřímé podpoře
stavebního ruchu a v hlavě IV až VI o pod-
poře přímé. Hlava VII o rozhodčích soudech
mzdových tvoří doplněk celé materie, ná-
ležíc sem svojí povahou, a hlava VIII obsa-
huje ustanovení závěrečná.
Obsah hlavy I o vyvlastňování pozemků
je v podstatě shodný s ustanoveními §§ 2
až 10 zák. č. 45/1930 Sb. z. a n.
Předpis § 1 téhož zákona nebyl do osnovy
převzat, poněvadž zákon se neruší a také
účinnost tohoto ustanovení nebyla časově
omezena, takže zmocnění dané jím státní
správě zůstává nadále v platnosti; vedle
toho jest pak v tom směru dáno na rok 1936
ještě specielní zmocnění ministru financí
ustanovením čl. XXI zák. č. 245/1935 Sb. z. a
n. Poněvadž však n. s. s. dedukuje 2 před-
pisu § 1 zák. č. 45/1930 Sb. z. a n. a jeho za-
řazení do hlavy I, že zákonodárce nechtěl
připustiti nucené vyvlastnění státních po-
zemků (Boh. A č. 9005/31), bylo nutno jako
důsledek vypuštění § 1 doplniti § 3, odst. 5
26
zmíněného zákona (§ 4, odst. 1 osnovy) vý-
slovným vyloučením státních pozemků z vy-
vlastnění.
Mimo § 1 nenavrhuje osnova převzíti
též ustanovení § 11 zákona, a to rovněž
z toho důvodu, že i tento předpis zůstane po
31. prosinci 1935 nadále v platnosti.
Ustanovení §§ 2 až 10. zákona přejímá
osnova bez větších věcných změn, upra-
vivši pouze systematicky jejich text, který
legislativním vývojem od roku 1921 pozbyl
místy věcné souvislosti, jak ji vyžaduje lo-
gická závislost jednoho ustanovení na dru-
hém.
Hlava II osnovy převzala ustanovení
§§ 60 až 71 a § 72, odst. 2 zák. č. 45/1930 Sb.
z. a n. se změnami a doplňky podle čl. III
nař. č. 159/1934 Sb. z. a n. Ustanovení § 72,
odst. 1 zákona zařazuje se v osnově do hla-
vy IV, jednající o státní záruce, kam ná-
leží svojí povahou.
Věcné změny z dosavadních ustanovení
doznal jen § 66, odst. 1 a § 70 cit. zákona.
V § 66, odst. 1 zákona ve znění čl. III, § 3
nař. č. 159/1934 Sb. z. a n. (§ 28, odst. 2 os-
novy) navrhuje osnova jasněji vyjádřiti, že
další patro nad nejvyšším přípustným pa-
trem může býti zřízeno jen tenkráte, pokud
to není závadné z ohledů veřejných nebo po-
kud pravoplatné zastavovací podmínky ne-
ustanovují jinak.
Změna týkající se § 70 uvedeného zákona
(§ 32 osnovy) zrušuje dosavadní úlevu zá-
ležející v tom, že stavebník mohl žádati za
odklad povinnosti zříditi dlážděné chodníky.
Do hlavy III přejímá osnova ustanovení
§§ 52 a 56 až 58 zák. č. 45/1930 Sb. z. a n.
Význačnou změnu proti dosavadnímu sta-
vu přináší osnova v tom, že nenavrhuje pro
nové stavby, dokončené v letech 1937 a
1938, další osvobození od dávky z nájem-
ného nebo z používaných místností. Vyho-
vuje se tím oprávněnému požadavku obcí,
jejichž svízelná finanční situace je vše-
obecně známa a pro jejichž hospodářství by
bylo další prodloužená úlevy naprosto ne-
únosné. Ostatně za platného právního stavu
jest obcím dána možnost, aby v rámci vzor-
ných pravidel o vybírání dávky z nájem-
ného nebo z používaných místností samy
dávku snížily nebo od ní osvobodily aspoň
nejmenší byty, jichž je dnes nejvíce po-
třebí. Obce také v praksi tyto úlevy sku-
tečně poskytují.
Rovněž osvobození od domovní daně a
přirážek a od dávky z nájemného nebo z po-
užívaných místností, přiznané v § 53 a § 54,
odst. 2 dřívějšího zákona adaptacím, jakož
i osvobození od dávky z přírůstku hodnoty
nemovitostí, příslušející podle § 55 téhož zá-
kona převodům pozemků, jichž bylo použito
ke stavbám, nenavrhuje osnova již obno-
viti. Ostatně účinnost obou těchto výhod,
omezená v prvém případě na adaptace do-
končené do konce roku 1932, a v druhém
případě na převody uskutečněné v letech
1930 nebo 1931, nebyla žádnou z novel vy-
daných k zákonu č. 45/1930 Sb. z. a n. již
dále prodloužena. Vedly k tomu u osvobo-
zení od dávky z přírůstku hodnoty nemovi-
tostí zkušenosti, které ukázaly, že finanční
výhoda přichází zpravidla k dobru prodáva-
jícího, aniž by se projevila snížením trhové
ceny převáděného pozemku. Proti daňo-
vému osvobození adaptací bylo pak namí-
táno, že poskytuje se tu vlastně dvojí vý-
hoda, poněvadž neobytné stavby samy byly
již jednou po svém dokončení osvobozeny od
domovní daně. Celkově byla tato úleva bez
praktického významu, ježto neobytných
budov, pokud byly způsobilé k úpravě na
byty, použilo se již v prvých letech pováleč-
ných pro tento účel.
Stejně nepřejímá osnova ustanovení § 59,
odst. 2 a 3 zák. č. 45/1930 Sb. z. a n. Vý-
hoda uvedená v § 59, odst. 2 zákona nemá
dnes praktického významu a kolkování žá-
dostí za státní záruku a jejich příloh zna-
mená v poměru ke stavebnímu nákladu tak
nepatrnou částku, že nelze tu vůbec mluviti
o poplatkové úlevě. Ustanovení § 59, odst.
1 zákona zařazuje osnova do hlavy IV (viz
§ 45 osnovy).
Jedná tedy hlava III jen o osvobození no-
vých staveb od domovní daně a přirážek a
o osvobození převodu dokončených staveb
od převodního poplatku a obecní přirážky.
Dočasné osvobození od domovní daně má
býti vzpruhou stavebního ruchu. Doba to-
hoto osvobození musí býti proto taková, aby
výhoda z ní plynoucí pohnula stavebníky ke
stavbě, avšak s druhé strany nesmí býti
příliš dlouhá, aby nezkracovala zbytečně
stát a svazky územní samosprávy o daně a
přirážky. Má-li daňové osvobození splniti
svůj účel, musí býti jeho doba úměrná také
cenám na stavebním trhu v době provádění
stavby. Přes to, že od roku 1929, kdy bylo
zákonem č. 43/1928 Sb. z. a n. zavedeno