8
předsedu shromážděni, aby zjednal klid a pořádek.
Zakročení předsedovo v tomto směru nemělo však
vůbec žádného úspěchu a neklid ve shromáždění
se naopak stupňoval do té míry, že bylo se obá-
vati násilností a těžkého porušení veřejného klidu
a pořádku. Proto zástupce úřadu podle své po-
vinnosti shromáždění rozpustil, vyzval přítomné
k rozchodu, a když tito neuposlechli, dal místo
shromáždění vykliditi četnictvem.
Ihned zavedené pátrání po rušitelích zmíněného
shromáždění bylo bezvýsledné pro neochotu jeho
účastníků k výpovědím; teprve opětovné vyšetření
v červnu 1935 vedlo k zjištění pěti osob. které
byly pak pro rušení veřejného shromáždění čet-
nictvem udány soudu.
Vykonaným šetřením nebylo prokázáno, že by
byl intervenující úředník zneužil své úřední moci,
ani že by bylo četnictvo konalo svoji službu proti-
zákonně, nesvědomitě a stranicky.
Podle zjištění stavu věci není z podnětu této
interpelace důvodu k nějakému zakročení.
Pokud jde o ministerstvo spravedlnosti, dlužno
uvésti, že zabavení v interpelaci uvedeného místa
z čís. 174 časopisu
,,Slovák" ze 3. srpna 1935,
zařízené státním zastupitelstvím v Bratislavě bylo
soudem přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.
Opravné prostředky podány nebyly.
Bylo zjištěno, že dirigent Rolnické vzájemné po-
kladnice v Michalovcích Josef Rybář sledoval
shromáždění z oken budovy Rolnického domu a že
jeho obvinění jest naprosto bezpodstatné, neboť
trestní řízení proti němu zavedené skončilo jeho
osvobozením, jelikož se neprokázalo, že se zma-
řené schůze zúčastnil anebo že by byl jakýmkoliv
způsobem se přičinil o její zmaření.
Úředník pokladnice Alois Martinček se schůze
účastnil a byl podle rozsudku okresního soudu
v Michalovcích ze dne 22. října 1935 odsouzen na
14 dní do vězení. Proti rozsudku se jmenovaný
společně se třemi dalšími odsouzenými rolníky
odvolal a bude o odvolání jednáno u krajského
soudu v Košicích 13. března 1936.
Neodpovídá pravdě, že pokladnice jest vydržo-
vána ze státních finančních prostředků. Tato po-
kladnice má jako všechny ostatní jen státní bez-
úročný vklad 200. 000 Kč zajišťující ministerstvu
zemědělství dozor nad hospodařením pokladnice,
nikoliv nad soukromými počiny úředníků, pokud
tyto nejsou disciplinárním přestupkem ve smyslu
jednacího řádu pokladnice. Úlevy, které pokladnice
požívá od státu, nejsou její zvláštní výsadou, ale
požívají těchto výhod podle zákona všechna úvěrní
družstva na Slovensku a Podk. Rusi ze které-
koliv zájmové sféry.
Nebyl podán žádný konkrétní doklad, že by po-
kladnice nebo jejich filiálky nebyly vedeny
v duchu jejich poslání, jímž je hospodářské a kul-
turní povznesení zemědělců.
O tom, jaké mají pokladnice vedení rozhoduje
svobodně valné shromáždění každé pokladnice a
ministerstvo zemědělství nemá možnosti omezo-
vati práva, jež vyplývají valným shromážděním
ze zákona a stanov dobrovolně přijatých. O pro-
následování příslušníků jiných politických stran
není ministerstvu zemědělství ničeho známo, ale
je mu známo, že pokladnice poskytují ochotně
úvěr a poradu každému žadateli, nezkoušejíce
jeho politické přesvědčení, jen když skýtá věcné
a osobní předpoklady pro poskytnutí úvěru.
Disciplinární řád pokladnice ve spojení se slu-
žebním řádem a instrukcemi určuje konkrétně,
kdy a z jakého důvodu může býti úředník poklad-
nice disciplinárně stíhán a trestán. Přestupek ru-
šení shromáždění zákonně svolaného není však
ani podle zákona bankovního ani podle discipli-
nárního řádu pokladnic důvodem k zahájení disci-
plinárního řízení, takže není v moci ministerstva
jako dozorčího úřadu, aby z tohoto důvodu zakro-
čilo. Ve věci rozhodne pravoplatně jen soud.
Podle uvedeného není důvodu k nějakému opa-
tření ve smyslu požadavků interpelace.
V Praze dne 2. března 1936.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dérer v. r.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
Ministr zemědělství:
Dr. Zadina v. r.
340/XVII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Františka Ježka
o nedodržováni služebních předpisů a na-
řízeni ministerstva železnic u ředitelství
státních drah v Košicích (tisk 133 V).
Vývoj personálních poměrů po převratu si vy-
nutil několikráte úpravu podmínek pro výkon slu-
žební zkoušky na vlakvůdce a vlakového manipu-
lanta. Po odchodu starších zaměstnanců jízdní
služby do pense v době, kdy se v železniční do-
pravě začala projevovati vzestupná tendence, byla
státní železniční správa nucena urychliti praktický
výcvik mladšího personálu pro tuto službu a
umožniti mu, aby splnil podmínky pro zastávání
vyšších míst v této službě v kratší době, než bylo
možno podle dříve platných předpisů. Žádné z ta-
kových dřívějších úprav však nebyla přiznána
zpětná platnost, poněvadž by byla zasáhla rušivě
do dosavadního vývoje personálních poměrů to-
hoto služebního odvětví. Sem náleží i úprava podle
výnosu č. 31. 515/31.
Tento výnos sleduje zmíněnou tendenci usnad-
niti mladšímu personálu splnění podmínek pro vý-
kon služby průvodčích osobních vlaků tím, že do-
voluje vykonati služební zkoušku na průvodčího
osobních vlaků - na rozdíl od dosavadního stavu
- i pomocným zaměstnancům. Tato zásadní
změna si ovšem nutně vyžádala i úpravu podmínek
pro výkon služební zkoušky pro vlakvůdce a vla-
kového manipulanta. Proto předepsal řečený vý-
nos pro výkon této služební zkoušky dvouleté za-
městnání jako definitivní průvodčí vlaků, z toho
9
aspoň jeden rok použití ve službě na místě vla-
kového manipulanta a jeden rok na miste vlak-
vůdce. Poněvadž ustanovení cit. výnosu nebyla
v praxi prováděna jednotně, upravilo minister-
stvo železnic tuto otázku po dohodě s ústředním
výborem důvěrníků výnosem č. 22. 244/35 tak, že
jest nyní zajištěn stejný postup při posuzování
podmínek výkonu zmíněné služební zkoušky ve
všech obvodech ředitelství státních drah; rovněž
tento výnos ze vzpomenutých důvodů nabyl účin-
nosti teprve dnem vyhlášení.
Pokud jde o konkrétní případy zaměstnanců,
označených interpelací za poškozené, nelze pře-
hlédnouti, že většina z nich měla možnost vyko-
nati vlakvůdcovskou zkoušku dříve a neučinila-li
tak, sama způsobila, že se při výkonu oné služební
zkoušky setkala v témže zkušebním období se za-
městnanci dosud nepříznivěji zařaděnými.
Za tohoto stavu nejeví se opatření v závěru in-
terpelace požadované doporučitelným.
V Praze dne 28. února 1936.
Ministr sociální péče
za ministra železnic:
Inž. Nečas v. r.
340/XVIII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Tichého
a čeňka Fialy
ve věci upraveni služební doby kategoriím
exekutivní služby (tisk 133 IX).
Ministerstvo železnic dbá přísně, aby pracovní
doba byla v železničním provozu upravena vždy
v duchu zákona o Shod. době pracovní. Sledují se
všechny případy úchylek, z nichž by mohly býti
vyvozovány známky neurovnaných poměrů
v úpravě pracovní doby - jak také činí interpe-
lace -, zjišťuje se jejich podklad i jejich přípust-
nost. Zástupcům personálu poskytuje se v široké
míře příležitost zaujmouti v těchto věcech stano-
visko a přednésti případné stížnosti. Ukazuje se,
že mnohé z nih vznikají z nedorozumění na straně
personálních a stávají se bezpředmětné již pouhým
vysvětlením. " Při rozsahu a různorodosti želez-
ničního provozu neschází ovšem ani takových
výtek, které jsou oprávněny.
Ve snaze předejíti stížnostem tohoto druhu vy-
dalo ministerstvo železnic po projednání různých
otázek, týkajících se pracovní doby, s ústředním
výborem důvěrníků v době nedávné výnos, kte-
rým se znovu nařizuje, aby směrnice prováděcích
ustanovení k zákonu o 8hod. době pracovní byly
bezpodmínečně dodržovány, zvláště pak, aby při
stanovení výměry pracovní doby bylo přihlíženo
ke všem pracím zaměstnanci vykonávaným. Při
příležitosti jednání se zástupci zaměstnanců na
poradách, předcházejících vydání tohoto výnosu,
byla také v dohodě vyřešena otázka - v interpe-
laci rovněž nadhozená - potřeby změny provádě-
cích ustanovení k zákonu o 8hodinové době pra-
covní a to ve smyslu záporném.
V dalším uvádí ministerstvo železnic k bližšímu
osvětlení věci některá data o pracovních pomě-
rech ve službě strojní a jízdní.
Ve službě strojní nedosahuje ve většině případů
pracovní doba vyměřená podle turnusů, sestavo-
vaných za účasti zástupců personálu, 192 hodin za
28 dní, jak připouští zákon. Z turnusů pro jízdní
řád na rok 1935/36 vyplývá průměrný výkon
jedné strojní čety v 28 dnech pouze 183 hodin
50 minut včetně prací pomocných. Ježto při se-
stavování turnusů bere se též zřetel na povahu
výkonů, to jest na obtížnost a namáhavost služby
u jednotlivých druhů vlaků, činí výkon jedné stro-
jové čety u rychlovlaků v čtyřnedělním období
161 hodin inclusive 70 hodin věnovaných pracím
pomocným a u vlaků nákladních 185 hodin inclu-
sive 52 hodin určených na práce pomocně. Pouze
u podřadných vlaků lokálních a u staničního po-
sunu dosahuje výkon délky 192 hodin. Nad touto
výměrou pohybuje se výkon výjimečné u někte-
rých služeben v případech krátkodobého občas-
ného sezónního zvýšení dopravy, kdy pak tento
nadvýkon - při povaze železničního provozu
někdy zjevné nevyhnutelný - bývá nahrazován
zpravidla v nejbližší příhodné době plně placeným
náhradním volnem. Prodloužení doby pracovní
zpožděním vlaků vyrovnává se, pokud vůbec zvýši
výkon nad 192 hodiny, automaticky častým od-
řeknutím pravidelných vlaků.
Ve službě jízdní jest skutečná výkonnost rovněž
pod přípustnou výměrou. Průměrný denní výkon
jízdního vlakového personálu, zjištěný v letech
1928-1935, nedosáhl nikdy 6 hodin 51 minut. Nej-
vyšší denní výkon byl zjištěn v roce 1929 a v r.
1930, kdy činil 6 hodin 41 min. V roce 1933 činil
jen 6 hodin 32 min. a stoupl v roce 1935 pouze
o 3 minuty. V tomto průměrném výkonu obsaženy
jsou všechny úkony obstarávané jízdním vlako-
vým personálem, tudíž i případná výpomoc ve
službě staniční.
V Praze dne 29. února 1936.
Ministr sociální péče
za ministra železnic:
Inž. Nečas v. r.
340/XIX.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců čeňka Fialy,
Tichého a Ferd. Richtra
pro neprovádění personálního opatření
u dělníků služby stavební a udržovací
v obvodu ředitelství ČSD v Brně i u ostat-
nich ředitelství ČSD (tisk 133/ XI).
Ministerstvo železnic nemohlo vyhověti návrhu
ředitelství státních drah v Brně, aby 84 služební
10
místa povolená pro ustanovení smluvních dělníků
pomocnými zaměstnanci v kategorii strážníků
trati byla využita pro ustanovení v kategorii tra-
ťových pomocníků, neboť u tohoto ředitelství nejen
že nebylo volných míst v této kategorii, nýbrž
k 1. lednu 1935 byla v ní trvalá potřeba překro-
čena o 106 zaměstnanců. Státní správa železniční
musí se snažiti, aby přebytky tohoto druhu snižo-
vala, nikoli aby je zvětšovala. Dlužno ovšem při-
znati, že absorbce těchto přebytků, které způsobil
pokles zaměstnanosti železničního podniku v dů-
sledku hospodářských poměrů, mají nepříznivý
vliv na rozsah různých personálních opatření.
Ministerstvo železnic nemůže za dosavadního
stavu ani z podnětu interpelace, třebas by poža-
davkům v ní předneseným rádo vyhovělo, dáti
ředitelstvím státních drah požadované zmocnění.
Takové zmocnění nebylo by ani v souladu s plat-
nými předpisy, jež nedávají ministerstvu železnic
pravomoc k provádění přesunů míst do zcela ji-
ných kategorií zaměstnaneckých. Ministerstvo že-
leznic provede však všude tam, kde to daná
potřeba a platné předpisy dovolí, všechna pří-
slušná personální opatření. Činí tak ostatně již
nyní, jak jest patrno z jeho postupu při rozhod-
nutí o propůjčení služebních míst ke dni 1. ledna
1935 a k 1. červenci 1935. K lednovému termínu
1935 bylo vedle 65 služebních míst pomocných za-
městnanců II. služební skupiny na služebních
místech traťových pomocníků propůjčeno ve službě
stavební a udržovací ještě 628 služebních míst
traťových pomocníků (stabilisace), 114 služebních
míst strážníků trati (stabilisace) a přes 300 slu-
žebních míst pomocných zaměstnanců II. služební
skupiny na služebních místech strážníků trati,
jakož i 77 služebních míst úpravčích trati.
V Praze dne 28. února 1936.
Ministr sociální péče
za ministra železnic:
Inž. Nečas v. r.
340/XX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Borkaňuka
o nezákonném postupu četnictva ve vesnici
Lukovo (tisk 147/XI).
Tajemník berního úřadu v Mukačevě, Bohuslav
Vaněk, jenž prováděl od 18. listopadu 1935 vymá-
hání nezaplacených daní v obci Lukově, požádal
dne 21. listopadu 1935 z obavy před hrozícím ná-
silím četnickou stanici v Bílkách o asistenci, která
mu byla v síle 2 mužů také poskytnuta.
Když dne 22. listopadu 1935 byla prováděna
exekuce u rolníka Jakuba Böhma v Lukově, shro-
máždila se náhle před stavením část obyvatelstva
a vyhrožovala obecním zřízencům bitím. Manipu-
lant dobytčích pasů, Vasil Poch, byl uchopen za
ramena a bylo jím cloumáno. Na jeho pokřik při-
spěchavší četnická hlídka vyzvala dav k rozchodu,
načež se dav částečně rozešel.
V dalším průběhu exekucí shlukl se dav vždy
znovu a choval se vyzývavě a výhružně; výzev
k rozchodu nebylo dbáno.
Pro výhružné počínání shluklého obyvatelstva
upustil tajemník Vaněk od dalších úředních vý-
konů a četnická hlídka se vrátila na stanici.
Na zákrok okresního úřadu v Iršavě vyslal zem-
ský úřad v Užhorodě 15 četníků četnického poho-
tovostního oddílu z Berehova do Lukova k zatčení
provinilců, jež bylo vykonáno dne 23. listopadu
1935 v časných hodinách, a zatčení v počtu 22 osob
byli téhož dne dopraveni do vazby krajského
soudu v Berehově.
Když se četnická hlídka, která byla pověřena
zatčením inspirátora shluknutí, Štěpána Zejkána,
dostavila k jeho domu, zaklepal velitel hlídky na
okno. Při tom vypadla z rámu nezatmelená ta-
bulka skla v rozměru 15X15 cm a rozbila se. Na
opětovnou výzvu velitele hlídky rozsvítil Zejkán
lampu a otevřel dvéře stavení. Výzvy, aby se
oblékl a šel s hlídkou, neuposlechl a nedbal ani
pohrůžky, že bude odveden, nepodřídí-li se. Po
vyvedení na dvůr lehl si na zem a volal o pomoc,
načež se hlídka pokusila odnésti jej k čekajícímu
autokaru. Vytrhl se jí však, na útěku upadl a
svalil se ze svahu, při čemž si utržil několik nikte-
rak závažných zranění.
Tvrzení o bití dvanáctileté Marie a patnáctile-
tého Andreje Zejkánových nebylo šetřením pro-
kázáno.
Z ostatních zatčených si stěžovali pouze čtyři,
že byli při předvádění udeřeni obuškem. Ostatní
prohlásili, že biti ani týráni nebyli.
V zájmu objasnění těchto okolností byl případ
postoupen k projednání příslušným vojenským
justičním úřadům.
V Praze dne 2. března 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
340/XXI.
Odpověď
ministrů vnitra, veřejného zdravotnictví a
tělesné výchovy, sociální péče a národní
obrany
na interpelaci poslance Antona Šaláta
ve věci vybudování cesty Veľká Lúka-
Sampor-Lukavica-Zolná (okres Zvolen a
Báňská Bystřice (tisk 185/VII).
Skutečný stav komunikačních závad, v interpe-
laci vylíčených, byl úředně vyšetřen. Jde o vicinální
cestu Velká Lúka-Lukavica-Dolná Mičiná s od-
bočkou do Sampora, jež byla pojata do sítě vici-
nálních cest rozhodnutím župního úřadu byv.
11
župy XVIII. se sídlem ve Zvoleni ze dne 29. září
1923, č. j. 18. 870/1923 adm. a byla konečným roz-
hodnutím téhož úřadu ze dne 25. října 1924 č. j.
42. 792/1924 adm. spojena v jednu s vicinální
cestou Rybáry-Velká Lúka, již dříve vybudo-
vanou.
K vybudování nové trasy byl ustálen příspěv-
kový okruh a poměr zájemců takto:
1. Velká Lúka 16%,
2. Sampor 30%,
3. Lukavice 30%,
4. Dolná Mičiná 18%,
5. Horná Mičiná 4% a
6. Molča 2%.
K udržování a správě spojené celé cesty byl zá-
roveň ustálen tento příspěvkový okruh a poměr
zájemců:
1. Rybáry 8%,
2. Velká Lúka 25%,
3. Sampor 23%,
4. Lukavica 25%,
5. Dolná Mičiná 15%,
6. Horná Mičiná 3% a
7. Molča 1%.
Svrchu zmíněným konečným rozhodnutím byl
ustálen i vicinální cestovní výbor pro celou cestu
a okresní úřad ve Zvoleni byl pověřen její správou.
Celková délka této vicinální cesty je 17 400 km,
vybudován je však toliko úsek Rybáry-Velká
Lúka v délce 3 050 km, ostatek je obyčejná polní
cesta bez pevného podkladu, jež se udržuje ob-
časným štěrkováním z úvěrů, zajištěných v roz-
počtech vicinální skupiny.
Stav této nevybudované cesty je špatný, ne však
horší, nežli stav mnohých jiných cest, spojujících
obce s nejbližšími veřejnými komunikacemi vyš-
ších kategorií nebo s nejbližšími železničními
stanicemi.
Poněvadž vybudování této cesty s pevnou vo-
zovkou je žádoucí v zájmu veřejném, byla ještě
v době trvání župy XVIII. zahájena akce pro vý-
stavbu zmíněné části této vicinální cesty tím, že
župní úřad dal vypracovati aproximativní roz-
počet na její výstavbu nákladem okrouhle
1, 600. 000 Kč.
Když však byla věc oznámena zúčastněným
obcím, upustily od stavby, ježto byly finančně
velmi slabé a neschopné nésti potřebný stavební
náklad i za nejvydatnější podpory župy a státu.
Finanční situace řečených obcí se bohužel
během doby nezlepšila, naopak v důsledku hospo-
dářské krise ještě se zhoršila, a je nutno uvažo-
vati o stavbě bez zatížení obcí jakýmkoli příspěv-
kem k úhradě stavebního nákladu.
Zemský úřad v Bratislavě prohlásil, že uznává,
že tato cesta má větší význam než místní, ježto
tvoří spojku státní silnice Báňská Šťávnice-Báň-
ská Bystřice a zemských silnic Hajníky-Zvolen-
Krupina a Báňská Bystřice-Lieskovec. Země
Slovenská by proto byla ochotna podporovati
stavbu vicinálky, ovšem - majíc své finanční
prostředky do značné míry vázány nutným udržo-
váním a úpravou vlastních zemských silnic -
mohla by tak učiniti jen v míře omezené, nikoli
v takové, jak by toho vyžadoval finanční stav obcí.
Zemský úřad zároveň vyslovil názor, že by snad
bylo v nynější době možno odhadovati potřebný
stavební náklad částkou asi o jednu třetinu nižší,
tudíž jen asi 1, 000. 000 Kč.
Prokáže-li příslušný veřejný stavebník, že má
rozpočtený stavební náklad zajištěn do té míry, že
by povoleným státním příspěvkem bylo provedení
stavby zmíněné cesty skutečně umožněno, je mi-
nisterstvo sociální péče ochotno, požádá-li o to
stavebník, poskytnouti v rámci směrnic a svých
disposičních prostředků na zamýšlenou výstavbu
státní příspěvek z titulu produktivní péče o ne-
zaměstnané (čl. IV. zák. č. 74/1980 Sb. z. a n. ).
Zemský úřad pak, hledě k možným finančním
potížím, jež by se snad na ten čas stavěly v cestu
řádnému vybudování tohoto komunikačního spo-
jení, vyslovil též názor, že by prozatím stačila
oprava cesty alespoň v nejšpatnějších úsecích
způsobem jednodušším, a to s podporou minister-
stva sociální péče. Požádá-li o to vicinální výbor,
pravděpodobně i zemský výbor neodepře udělení
finanční podpory.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné
výchovy, majíc na zřeteli řádný a včasný výkon
veřejné zdravotní služby, jakož i prosperitu stát-
ních lázní ve Sliači, pokládá za žádoucí, aby ře-
čená komunikace - než budou po ruce finanční
prostředky pro konečné její vybudování - byla
aspoň prozatímně záhy upravena způsobem, jak
naznačil zemský úřad v Bratislavě.
Ministerstvo národní obrany uznává s hlediska
vojenské správy určitý místní význam řádně vy-
budovaného silničního spojení Velká Lúka-Sam-
por-Zolná, jímž by se docílilo spojení těchto obcí
směrem na Zvolen, jednak přes Rybáry-Sliač,
jednak přes Lieskovec.
Vybudování tohoto spojení by vojenská správa
vítala, a podle názoru ministerstva národní obrany
by bylo možno je realisovati péčí příslušného vici-
nálního výboru jako silnici virinální s finanční
podporou zúčastněných okresů a země, po případě
i státu (ministerstva sociální péče a ministerstva
veřejných prací). Ministerstvo národní obrany
samo ve svém rozpočtu nemá položky, z níž by
mohlo k stavbě zmíněných komunikací přispěti.
Ministerstvo veřejných prací dosud nebylo po-
žádáno o povolení státního příspěvku k částečné
úhradě nákladu na řádné vybudování cesty Velká
Lúka-Sampor-Lukavica-Zolná.
Obec Zolná není na shora řečené vicinální cestě
zainteresována, poněvadž leží na zemské silnici
Báňská Bystřice-Lieskovec-Zvolen a její komu-
nikační nároky jsou tudíž uspokojeny.
V Praze dne 2. března 1936.
Ministr vnitra:
Dr. Černý v. r.
Ministr veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy:
Dr. Czech v. r.
Ministr sociální péče:
Inž. Jaromír Nečas v. r.
Ministr národní obrany:
Machník v. r.