15

zodpovědni a že jsou ze skupiny beze všech ná-
roků vyloučeni. - Potud zápis.

Proti vyloučení podali oba jmenovaní stížnost
k okresnímu úřadu v Říčanech, jež byla pod č. j.
15712/35 postoupena Zemskému úřadu, a mimo to
také v červenci 1935 další stížnost k ministerstvu
sociální péče.

Podle § 6 stanov Svazu dělnictva lučebního
může vyloučení nastati kromě odsouzení nebo kla-
mání funkcionářů zejména také v tom případě,
způsobil-li člen skupiny Svazu hmotnou škodu ne-
bo poškodil-li zájmy Svazu jakýmkoliv způsobem.

Poněvadž je Svaz organisací nepolitickou, ne-
může příslušnost člena k politické straně býti dů-
vodem k vyloučení. Jiná činnost, která by byla
v rozporu s povinnostmi člena podle stanov, ne-
byla jmenovaným ani vytýkána ani prokázána.

Vyloučením pozbyli oba jmenovaní nejen ná-
roku na podporu, nýbrž i práva dále platiti po-
vinné příspěvky. Tímto nezákonným postupem by-
li oba velmi těžce poškozeni, poněvadž jim do
dnešního dne nebylo ničeho vyplaceno, ač jsou
bez zaměstnáni.

Dělník Vojtěch Zeman byl v poslední době do
skupiny zpět přijat na zvláštní prohlášení, které
nouzí donucen, podepsal, kdežto dělník Karel
Brázda přijat nebyl.

Táží se proto podepsaní pana ministra soci-
ální péče, zda

1. je mu znám tento případ úžasného politi-
ckého teroru v odborové organisaci,

2. je ochoten okamžitě naříditi, aby věc byla
co nejpřísněji vyšetřena a aby dělníku Karlu Bráz-
dovi se dostalo spravedlnosti,

3. je ochoten naříditi, aby až do konečného
vyřízení věci bylo uznáno nepřerušené členství
Karla Brázdy ve jmenované odbočce Svazu lu-
čebního dělnictva se všemi důsledky?

V Praze dne 17. března 1936,

dr. Dominik, Trnka, Gajda, Ivák, Kut, Smetánka,
Jan Sedláček, inž. Protuš, dr. Novotný, dr. Fencik,
Ježek, Špaček, dr. Rašín, dr. inž. Toušek, dr. Štů-
la, Chmelík, inž. Schwarz, Holeček, dr. Domin,
Zvoníček.

362/XVII.

Interpelace

poslanců F. Richtra, Ant. Srby, Al. J.
Beneše a B. Bezděka

ministru vnitra

o ústřední organisaci Československého
motorismu.

V 365. schůzi poslanecké sněmovny N. S. ko-
nané dne 26. března 1935 byla při druhém čtení

osnovy zákona o jízdě motorovými vozidly (tisk
2859) přijata k návrhu ústavně-právního výboru
resoluce tohoto znění:

Vláda se vyzývá, aby působnost podle § 20,
odst. 1) a § 21, odst. 1), t. j. vydávání mezinárod-
ních osvědčení pro motorová vozidla a meziná-
rodních povolení řidičů pro motorová vozidla, pře-
nesla jedině na demokratické ústředí (spolek) stá-
vajících vrcholných motorových organisaci i od-
borových organisaci řidičů z povolání, k jehož
utvoření budiž energicky působeno.

Resolucí touto poslanecká sněmovna žádala
tedy důrazně především vytvoření ústředí všech
motoristických organisaci a potom přenesení prá-
va vyplývajícího z § 20, odst. 1) a § 21, odst 1)
zákona o jízdě motorovými vozidly na toto
ústředí. Šlo také o správný výklad slova spolek,
užitého v § 20, odst. 1) a o to, aby už byl učiněn
konec stížnostem a rekriminacím, vycházejícím
z toho, že vydávání mezinárodních listin se stalo
privilegiem jenom jednoho vrcholného spolku.

Ústavně-právní výbor zabezpečil se také sta-
noviskem vlády v otázce vytvoření ústřední orga-
nisace motoristické. K tomuto bodu se vztahuje
tento passus ze zprávy referenta ústavně-právní-
ho výboru k zákonu o jízdě motorovými vozidly:
Ústavně-právní výbor, aby všechny pochybnosti
o úmyslu vlády rozptýlil, požádal pana ministra
vnitra dr. Černého, aby před ním učinil prohlá-
šení o názorech a úmyslech vlády v tomto ohle-
du. S povděkem bylo přijato prohlášení, které za
vládu učinil ministr dr. Černý v tom smyslu, že
se shoduje úplně s názory ústavně-právního vý-
boru, že si vláda přeje, aby se vrcholné organi-
sace spojily v jednotné celostátní ústředí, a že
bude k tomu cíli bez prodlení a účinně působeno,
a že dále spolkem, o němž se mluví v § 20 a ná-
sledujícím odstavci zákona, míní vláda především
takové jednotné ústředí celostátní vrcholných
organisací motoristických, na něž míní přenésti
také působnost podle §§ 20 a 21, pokud jde o me-
zinárodní průkazy, a že nemíní nijak podporovati
monopolní postavení jenom určitého výseku naší
motoristické veřejnosti.

K tomuto prohlášení, učiněnému jménem vlá-
dy, není třeba ničeho přičiňovat. Také svůj úmysl
vše zaříditi, aby vytvořeno bylo ústředí všech
motoristických organisací, pan ministr dr. Černý
několikráte prohlásil k deputacím, které jej o to
žádaly.

Přes důrazné přání poslanecké sněmovny,
které odpovídalo obecnému přání a potřebám na-
šeho motorismu, přes to, že i nyní se zdůrazňuje,
že při řešení obtíži našeho motorismu by takové
ústředí mohlo býti jednou z podpor jeho zvelebení,
a přes jasné prohlášeni pana ministra vnitra, dnes,
kdy se blíží jednoroční výročí výše uvedené re-
soluce, stav je takový, jaký byl přede dnem 26.
března 1935.

Je tedy plně pochopitelný dotaz, který či-
níme:

1. Jaká jest historie akce za vytvoření ústře-
dí motoristických organisací, jak se v této věci
pokračovalo, jaké a jakého rázu se vyskytly pře-

14

kážky a jaké jsou to důvody, že ani přání posla-
necké sněmovny nebylo vyhověno, ani prohlášení,
učiněné jménem vlády, nebylo dosud splněno?

2. Co pan ministr hodlá podniknouti, aby už
konečně došlo k jednáni o vytvořeni ústředí
všech motoristických organisací s právy v resoluci
uvedenými?

V Praze dne 19. března 1936.

F. Richter, Srba, A. J. Beneš, Bezděk,

Babek, Vaverka, Ešner, Hladký, Němec, Mlčoch,

Bergmann, Netolický, Otáhal, Uhlíř, Tichý, Fiala,

A. Langer, Brožík, Stejskal, Mikuláš, dr. Klapka,

Jenšovský.

362/XVIII.

Interpelace

poslanců Al. Hatiny a dr. Al. Neumana

ministru vnitra a
ministru sociální péče

o protizákonném postupu zemské porod-
nice a ústavu pro péči o dítě v Praze při
vymáháni ošetřovného na pojištěnkách -
rodičkách nemocenských pojišťoven.

Podle odst. 3 § 149 zákona o pojištění za-
městnanců čís. 189 z roku 1934, je nemocenská
pojišťovna povinna platiti za ošetřování pojištěn-
ky ve veřejné porodnici ošetřovací výlohy podle
poslední třídy až do výše peněžité dávky, na niž
pojištěnka za dobu tohoto ošetřování má nárok
podle § 95, II, č. II a to i tenkráte, došlo-li k o-
šetřování bez souhlasu pojišťovny. Porodnice ne-
ní oprávněna vymáhati případný nedoplatek oše-
třovacích výloh na pojištěnce nebo na osobách
podle platných předpisů k výživě povinných.

Přeš toto jasné ustanoveni zákona požaduje
zemská porodnice v Praze na pojištěnkách nemo-
cenských pojišťoven ošetřovné, jak se u těchto
případů stalo:

Hejnová Antonie, nar. r. 1903, zeměstnaná u
fy Hadrbolec, bytem Chvály, p. Horní Počernice,
byla ošetřována v zemské porodnici od 5. března
do 13. března 1936, tedy 9 dní, z čehož vzniklo
ošetřovné v částce 180 Kč. Jako pojištěnka Vše-
obecné nemocenské pojišťovny v Praze II byla
zařaděna ve třídě 4. a nemocenská pojišťovna

byla povinna uhraditi za svou pojištěnku zemské
porodnici částku 90 Kč, což by byla také učinila.
Přesto však před propuštěním jmenované rodičky
byli její příbuzní požádáni, aby zaplatili ošetřov-
né celé a že jim částka, která měla býti pojišťov-
nou porodnici zaplacena, bude vyplacena po-
jišťovnou přímo. Příbuzní částku zaplatili a když
upozornili na § 149, odst. 3 nahoře uvedeného zá-
kona, bylo jim sděleno, že sice porodnice nemá
ošetřovné podle zákona od pojišťovny vybírati,
avšak že Zemský úřad dal příkaz, aby se tak
dělo.

Manželka Bohuslava Babůrka byla ošetřová-
na v zemské porodnici jako pojištěnka Okresní
nemocenské pojišťovny v Praze po dobu 18 dnů,
z čehož vzniklo ošetřovné v částce 360 Kč. Na tuto
částku zaplatila 120 Kč a zbytek jest vymáhán
na manželi jmenované pojištěnky. Na námitku B.
Babůrka, že jako pojištěnka není povinna hraditi
porodnici ošetřovné, bylo mu oznámeno toto:

Výhoda poskytnutá § 149, odst. 3 poslední
věta zákona č. 221/1924 ve znění vládního naří-
zení č. 112/1934, že porodnice není oprávněna vy-
máhati nedoplatek ošetřovacích výloh na poji-
štěnce, nebo na osobách povinných alimentací,
platí se zřetelem k ustanovení první věty jen pro
ošetřování v porodnici jako ve veřejném ústavě.

Podle předpisů dosud platných, zejména podle
dvorského dekretu ze dne 7. ledna 1836, čís.
27. 816/Gub. nař. z 20. února 1836, čís. 5731, sbírka
zákonů provinciálních č. 20. 049 z 19. dubna 1849
působí porodnice jako veřejný ústav jen pro svo-
bodné ženy, nikoliv však pro ženy vdané, které
podle citovaného ustanovení mohou (nikoliv mu-
sejí) býti přijaty.

Nutno tedy ohledně vymáhání ošetrovného za
vdané ošetřovanky v zemské porodníci postupo-
vati bez ohledu na ustanovení § 149, odst. 3 po-
slední věta zákona č. 221/1924 ve znění vládního
nařízení čís. 112/1934. Toto rozhodnutí jest pova-
žovati za zásadní.

Činí proto podepsáni dotaz na pana ministra
sociální péče a na pana ministra vnitra, je-li jim
známa prakse Zemské porodnice v Praze o proti-
zákonném postupu při vymáhání ošetrovného od
rodiček - pojištěnek?

Jaká opatření hodlají učiniti, aby bylo do-
držováno jasné a přesně ustanovení § 149, odst. 3
zákona o pojištění zaměstnanců č. 189/1934?

V Praze dne 19. března 1936.

Hatina, dr. Neuman,

Uhlíř, Netolický, Bergmann, Babek, dr. Kozák,

Stejskal, David, dr. Klapka, Šmejcová, Bátková,

Tykal, dr. Moudrý, Tichý, Zeminová, F. Langr,

Fiala, Jenšovský, Mikuláš, Lanc, F. Richter.

16

362/XIX.

Interpelace

poslanců J. Dubického, J. Ursínyho,
K. Rybárika a A. Chloupka

ministru sociální péče

o poměrech ve Všeobecném pensijním
ústavě v Praze.

Všeobecný pensijní ústav v Praze jest dosud
spravován toutéž správní komisí, která byla jme-
nována již v r. 1920 tehdejším ministrem sociální
péče. Ani místa členů této správní komise, kteří
zemřeli, se od té doby neobsazovala, takže z vy-
jmenované tehdy 14členné komise, rozšířené v r.
1922 o dva zástupce ze Slovenska na 16člennou,
úřaduje dnes již jen 10 členů.

Pro úřadovnu Všeobecného pensijního ústavu
v Bratislavě byla jmenována správní komise v r.
1922, pro úřadovny I a II v Praze a v Brně (ny-
nější úřadovny A a B v Praze a úřadovny A a B
v Brně) pak v roce 1924. Také tyto správní ko-
mise dosud úřadují a jsou následkem úmrti a vy-
stoupení členů stejně kusé jako správní komise
ústředny Všeobecného pensijního ústavu v Praze.
Při postupném zániku mandátu jednotlivých čle-
nů těchto správních komisí, aniž jsou jmenováni
noví členové, porušována jest mimo to zákonem
pensijním stanovená parita zástupců zaměstna-
vatelů a pojištěnců ve správních orgánech ústa-
vu. Politickému rozvrstvení členů Všeobecného
pensijního ústavu, resp. jeho úřadoven, dnešní
správní komise neodpovídají. Tím méně pak od-
povídají složení pojištěnců a zaměstnavatelů po-
dle skupin povolání.

Podle pensijního zákona z 5. února 1920, čís.
89 Sb. z. a n., měly býti do Všeobecného pensij-
ního ústavu konány volby, a to v obdobích čtyř-
letých, představenstvo Všeobecného pensijního
ústavu a jeho úřadoven mělo pak býti voleno
každoročně na valném shromáždění delegátů.

Jestliže byly jmenovány správní komise na-
místo volených správních orgánů, byl ministr so-
ciální péče podle ustanovení odst. 4 § 78 cit. zá-
kona povinen učiniti do 3 měsíců nutná opatření
k provedení volby. Protože tato opatření nebyla
učiněna a volby nebyly provedeny ani do dnešní-
ho dne, ačkoliv správní komise jsou již 12 až 16
roků v úřadě, byl tu porušen zákon.

Dále novela k pensijnímu zákonu ze dne 21.
února 1922, č. 26 Sb. z. a n., ustanovuje oproti
předpisu do té doby platnému odchylné složení
správních výborů Všeobecného pensijního ústavu
a jeho úřadoven, a to jak co do počtu členů,
který se značně zvyšuje (u Všeobecného pensij-
ního ústavu ze 16 na 34, u Úřadoven z 10 na 14

- mimo předsedů), tak i co do zastoupení skupin,
neboť do výboru Všeob. pens. ústavu mají býti
mimo zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců
přibráni také odborníci.

Do uvedené novely pensijního zákona pojato
bylo ustanovení (§ 193), že pro dobu přechodnou,
dokud neujmou se úřadu funkcionáři vyšlí
z prvých řádných voleb, vyjmenuje vláda výbor
a představenstvo Všeob. pens. ústavu, jakož i vý-
bory úřadoven ve složeni, jak novému zákonné-
mu ustanovení odpovídá.

Citovaná pensijní novela je již déle 7 let
v platnosti, uvedenému zákonnému ustanovení
o jmenování výborů Všeobecného pensijního ústa-
vu a jeho úřadoven v novém složení pro dobu
přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři
vyšlí z prvých řádných voleb, nebylo však dosud
vyhověno, tím méně byla učiněna opatření k pro-
vedení voleb, ačkoliv vzhledem k šestiletému vo-
lebnímu období, jež podle této novely nyní platí,
měly býti konány jen od počátku platnosti pen-
sijní novely již druhé volby.

Správu ústavu obstarávají nadále staré
správní komise, a to úplně praeter legem, neboť
jejich mandát dlužno považovati vzhledem k u-
stanovením §§ 197 a 198 zák. ze dne 21. února
1929, č. 26 Sb. z. a n., za zaniklý.

Také nebylo provedeno dosud za celých 7
roků, co platí cit. pens. novela, ustanoveni § 78,
podle něhož předsedu Všeobecného pensijního
ústavu a jeho náměstky jmenuje president repu-
bliky k návrhu vlády vždy na dobu šesti roků.
Jestliže funkci předsedy ústavu zastává dosud
vládní komisař vyjmenovaný ministrem sociální
péče současně se správní komisi v roce 1920 a
funkci jeho náměstků členové touto správní ko-
misi vyvolení, byl tu opět porušen zákon.

Tímto nezákonným stavem zabývala se už
jednou i poslanecká sněmovna N. S. a přijala
v 330. schůzi III. voleb. období, 10. zasedání, dne
7. června 1934 (viz protokol o schůzi, strana 4. )
resoluční návrh posl. Dubického a druhů v tomto
zněni (stalo se tak po přijetí novely k pens. zá-
konu ze dne 21. června 1934, č. 117 Sb. z. a n. ).

Vláda se vybízí, aby bylo se vším urychle-
ním provedeno ustanovení § 193 pensijního záko-
na o jmenování správních orgánů a provedení vo-
leb do pensijního ústavu a do všech ostatních
ústavů sociálně pojišťovacích.

II.

Podle § 166 pens. zákona jest Všeobecný
pensijní ústav povinen vydávati v tříletých lhů-
tách pojistně matematické bilance. První a dosud
poslední bilanci vydal však tento ústav k 31. pro-
sinci 1929. Od té doby měly býti tedy vydány již
další dvě pojistně matematické bilance, nebyla
však dosud vydána ani bilance k 31. prosinci
1932.

Vzhledem ke shora vylíčenému táží se pode-
psaní pana ministra sociální péče, jemuž přísluší
podle § 168 pens. zákona dozor nad Všeobecným
pens. ústavem:

16

1. Z jakých důvodů nemohly býti dosud uči-
něny přípravy k provedeni voleb do Všeobecného
pensijniho ústavu a z jakých důvodů nemohlo býti
ani provedeno pens. novelou z roku 1929 uložené
jmenováni správních orgánů pro dobu přechod-
nou, dokud se neujmou úřadu funkcionáři vyšlí
z řádných voleb? (ad I. )

2. Zdali a kdy je ochoten učiniti konečně pří-
slušná opatření směřující k odstranění dnešního
nemožného a nezákonného stavu, že Všeob. pens.
ústav, který spravuje majetek pojištěnců ve výši
4 miliard, předpisuje a vybírá ročně přes půl mi-
liardy na pojistném a také tolik vyplácí na po-
jistných dávkách, tedy že takovou finančně a ná-
rodohospodářsky důležitou sociální instituci řídí
před 16 lety vyjmenovaná 10 členná správa, jejíž

funkce již před 7 roky výslovně podle zákona za-
nikla, namísto 34členné, jak platný pensijní zákon
předpisuje? (ad I. )

3. Jsou rozhodnuti takovéto nezákonné sprá-
vy právně platná? (ad I. )

4. Jaká opatření byla zařízena, aby V. P. Ú.
plnil zákonem mu uloženou povinnost? (ad II. )

V Praze dne 12. března 1936.

Dubický, Ursíny, Rybárík, Chloupek,

Zajic, dr. Staněk, Mrskošová, Vančo, inž. Žilka,

Venci, Židovský, Haupt, Coufal, Pozdílek, Beran,

Rechcigl, Křemen, Lichner, Teplanský, dr. Suchý,

Pelišek, Bistřický, Hrubý, Slíva, dr. Dufek.