§ 143.
Ustanovení o osobách povola-
ných do výjimečné činné služby
vojenské podle § 27 branného
zákona.
Ustanovení §§ 133 až 137 platí obdobně též
pro osoby povolané k vykonávání výjimečné
činné služby vojenské podle § 27 branného zá-
kona, jakož i pro pozůstalé po nich.
§ 144.
Úhrada nákladů.
(1) Jestliže k úhradě vyšších nákladů,
jichž si vyžádá provádění hlavy VI tohoto
zákona, nestačí úspory v státním rozpočtu,
může vláda zmocniti ministra financí, aby
opatřil potřebný peníz úvěrovými operacemi.
(2) O úvěrových operacích podle odstavce 1
je ministr financí povinen podati dodatečnou
zprávu oběma sněmovnám Národního shro-
máždění.
HLAVA VII.
Ustanovení o náhradách a o válečných
škodách.
Část I.
Ustanovení o náhradách.
Oddíl 1.
Všeobecná ustanovení.
§ 145.
Působnost ustanovení této
části.
(1) Ustanovení této části se nevztahují na
náhrady podle jiných zákonů, jichž se tento
zákon dovolává (zákon o požadování doprav-
ních prostředků, zákony o ubytování vojska
a p. ), ani na náhrady, o nichž platí podle ji-
ných ustanovení tohoto zákona předpisy
zvláštní.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce
platí zejména též o náhradách za věcné pro-
středky podléhající státnímu hospodaření,
pro které byly úředně stanoveny ceny nejvyš-
- 99 -
ším úřadem hospodářským nebo nižšími
úřady, jimž to nejvyšší úřad hospodářský
svěřil (§ 105, odst. 1); o takových věcných
prostředcích platí ustanovení hlavy V, části 4.
§ 146.
Jednotlivé druhy náhrad.
(1) Podle této části se poskytují tyto ná-
hrady:
1. náhrada za osobní úkony;
2. náhrada při věcných plněních, a to:
a) náhrada za věcné prostředky převzaté
do vlastnictví [§ 82, odst. 1, písm. a), bb)];
b) u věcných prostředků převzatých do
užívání [§ 82, odst. 1, písm. a), aa)]:
aa) jednak náhrada za užívání,
bb) jednak náhrada škody, která byla na
těchto věcných prostředcích způsobena
v době, kdy se jich užívalo k účelům obrany
státu;
c) náhrada škody, vzniklé z jiného naklá-
dání s věcnými prostředky podle úředního
určení [§ 82, odst. 1, písm. b)] nebo ze sná-
šení, aby s nimi bylo naloženo způsobem, kte-
rého žádají potřeby branné moci nebo obyva-
telstva neb jiné účely obrany státu [§ 82,
odst. 1, písm. c) ];
3. náhrada škody, vzniklé z plnění jiných
závazků, jež vyplývají přímo z tohoto zákona,
vládních nařízení neb jiných předpisů podle
něho vydaných, anebo byly podle právě uve-
dených právních ustanovení zvláště uloženy.
(2) Náhrady podle odstavce 1 se poskytují
podle dalších ustanovení této části, nesta-
noví-li zákon jinak.
§ 147.
Všeobecná ustanovení o posky-
tování náhrad.
(1) Náhrady podle tohoto zákona je po-
vinen poskytnouti ten, kdo osobní úkony nebo
věcná plnění požadoval (§ 70, odst. 1 a § 85,
odst. 1), anebo tyto úkony a plnění uložil bez
předchozího požadování (§ 70, odst. 2, posled-
ní věta, § 70, odst. 3, § 85, odst. 2, poslední
věta a § 85, odst. 3). Byly-li však osobní úko-
ny učiněny nebo věcná plnění poskytnuta
v prospěch někoho jiného než toho, kdo je
požadoval anebo bez předchozího požadování
uložil, je ten, v jehož prospěch byly osobní
úkony učiněny nebo věcná plnění poskytnuta,
povinen tomu, kdo náhradu poskytl, nahra-
diti, co takto vynaložil.
(2) Náhrady podle tohoto zákona se vyplá-
cejí hotově a u náhrad poskytovaných státem
- 100 -
též jiným způsobem, obvyklým pro státní
platby. Není-li náhrada státem poskytovaná
vyplacena ihned, vydá se oprávněné osobě
písemný doklad, obsahující též potřebné po-
učení o výplatě příslušné náhrady. Stát je
oprávněn odpočísti si při výplatě náhrady své
pohledávky, jež v době výplaty náhrady má
proti osobě na tuto náhradu nárok mající.
(3) Místo náhrady v penězích může býti po-
dle ustanovení dále uvedených dána náhrada
vydáním jiného věcného prostředku stejného
druhu a co možná stejné hodnoty.
(4) Náhrada za převzaté věcné prostředky,
jejichž držitel není znám, poskytne se tomu,
kdo své právo k tomuto prostředku prokáže,
nestanoví-li zákon nebo nařízení a předpisy
podle něho vydané jinak. Není-li průkaz
oprávnění podle první věty podán do šesti mě-
síců po převzetí věcného prostředku, připadá
tento prostředek bez náhrady státu, a je-li za
tento prostředek podle odstavce 1 náhradou
povinna jiná osoba než stát, připadne náhra-
da, jež byla za takový prostředek zaplacena,
státu.
(5) Je-li tomu, kdo věcný prostředek pře-
vzal, známo, že na něm váznou práva třetí
osoby, a nepodá-li v takovém případě držitel
převzatého věcného prostředku průkaz o tom,
že osoba z takového práva oprávněná souhlasí
s tím, aby náhrada poskytnutá v penězích
byla vyplacena jemu přímo, složí se tato ná-
hrada k soudu, který ji pak rozvrhne v ne-
sporném řízení podle zásad exekučního řádu;
to platí zejména tehdy, jde-li o nemovitost, na
níž váznou práva pro třetí osoby z knihovních
zápisů.
Oddíl 2.
Náhrada za osobní úkony.
§148.
Všeobecná ustanovení o náhra-
dách za osobní úkony.
(1) Za osobní úkony se poskytuje náhrada
podle doby a druhu úkonů.
(2) Osoby, které vykonávají osobní úkony
rovnocenné těm, jaké ve vojenské službě ob-
starávají zpravidla vojenští gážisté, dostanou
jako náhradu za osobní úkony stejné náleži-
tosti, na jaké by měly nárok, kdyby byly po-
volány k vojenské službě jako vojenští gážisté
v záloze, a to u osobních úkonů rovnocenných
- 101 -
těm, které ve vojenské službě obstarávají dů-
stojníci, zpravidla podle nejnižších tří plato-
vých stupnic vojenských důstojníků se zřete-
lem na úkony, o které jde; výjimečně lze jim
přiznati náležitosti též podle vyšších plato-
vých stupnic.
(3) Ostatním osobám vykonávajícím osobní
úkony příslušejí, jsou-li přiděleny službou
k armádě v poli nebo jsou-li stravovány a
ubytovány jako vojenské osoby, jako náhrada
za tyto úkony stejné náležitosti jako přísluš-
níkům mužstva. Jinak jim přísluší jako ná-
hrada mzda, která je v místě nebo v nejbliž-
ším okolí za obdobné pracovní výkony v ob-
čanském životě obvyklá; k určení výše této
mzdy budou zpravidla úředně stanoveny pří-
slušné sazby po slyšení organisací zaměstna-
vatelských a zaměstnaneckých.
(4) Náhrady uvedené v předcházejících od-
stavcích příslušejí osobám přibraným k osob-
ním úkonům, jestliže nebyly z nich podle § 78
propuštěny, také po dobu onemocnění, a to ve
výměře přiměřeně nižší, jsou-li v nemocnič-
ním ošetřování na účet státu nebo obce.
§ 149.
Určování náhrady za osobní
úkony v jednotlivých případech.
(1) Jaká náhrada přísluší té neb oné osobě
přibrané k osobním úkonům, určí velitelství
(úřad), pro jehož obor působnosti jsou dotče-
né úkony vykonávány, a jde-li o osoby, povo-
lané k osobním úkonům obcemi podle § 70,
odst. 3, druhé a třetí věty, nadřízený okresní
úřad.
(2) Z určení náhrady, pro jejíž výši jsou
rozhodné předpisy platné pro vojenské osoby
neb úředně stanovené sazby, může se ten, je-
hož se to týká, do patnácti dní od první její
výplaty odvolati k příslušnému nadřízenému
velitelství (úřadu), má-li za to, že náhrada
nebyla podle doby a druhu úkonů správně
určena. Odvolání třeba podati u velitelství
(úřadu), které náhradu určilo; toto velitel-
ství (úřad), může samo odvolání vyhověti,
má-li je za odůvodněné. Rozhodnutí nadříze-
ného velitelství (úřadu) je konečné.
(3) Byla-li jako náhrada za osobní úkony
poskytnuta mzda, pro jejíž výši nebyly úřed-
ně stanoveny sazby, může osoba, jíž se to
týká, není-li s náhradou spokojena, do pat-
nácti dní od první její výplaty podati námitky
u okresního úřadu, v jehož obvodu osobní úko-
- 102 -
ny vykonává; tyto námitky se projednají po-
dle ustanovení § 155.
§ 150.
Výplata náhrady za osobní
úkony.
Poskytují-li se jako náhrada za osobní úko-
ny náležitosti vojenských osob, vyplácejí se
v stejných lhůtách a podle stejných zásad,
jaké platí pro vojenské osoby; v ostatních pří-
padech se vyplácí náhrada za osobní úkony
v stejných lhůtách a podle stejných zásad,
jako se vyplácí mzda za obdobné pracovní vý-
kony v občanském životě.
Oddíl 3.
Náhrada za věcné prostředky převzaté do uží-
vání a do vlastnictví.
§ 161.
Náhrada za užívání věcných
prostředků.
(1) Náhrada za užívání věcných prostředků
se určí, nedojde-li k dohodě o její výši a nesta-
noví-li zákon jinak, podle obecného užitku,
jaký tyto věcné prostředky dávaly v době pře-
vzetí do užívání k účelům obrany státu; k dal-
šímu užitku, jakého by se dosáhlo při volném
nakládání s těmito věcnými prostředky a
který oprávněné osobě ujde tím, že je musí
poskytnouti k účelům obrany státu, nelze při-
hlížeti.
(2) Za užívání jednotlivých druhů movitých
věcných prostředků mohou býti, jestliže to po-
vaha věci připouští, úředně stanoveny sazby
náhrad podle ustanovení vydaných vládním
nařízením. Náhrada dohodou sjednaná nesmí
býti vyšší než úředně stanovená sazba.
(3) Náhrada za užívání nemovitosti se určí
podle míry, jak bylo převzetím nemovitosti do
užívání k účelům obrany státu omezeno její
dosavadní užívání; při tom se přihlíží zpra-
vidla k průměrnému výtěžku nemovitosti z po-
sledních tří let před převzetím do užívání
k účelům obrany státu.
(4) Při určení náhrady za odevzdání pod-
niku státní správě do správy na její účet se
přihlíží zpravidla k průměrnému výnosu to-
hoto podniku z posledních tří let před jeho
převzetím do správy a při kratším trvání pod-
- 108 -
niku z celé doby jeho trvání. To platí i o ná-
hradě za odevzdání registrovaného podniku
podle ustanovení § 29, odst. 2, písm. c) vojen-
ské správě do správy na její vlastní účet.
(5) Není-li náhrada za užívání věcných pro-
středků stanovena sazbami podle odstavce 2,
určí se na základě komisionálního šetření, jež
provede zpravidla ihned přejímací komise
(§87).
§152.
Náhrada za movité věcné pro-
středky převzaté do vlastnictví.
(O Za movité věcné prostředky převzaté
do vlastnictví se určí náhrada, nedojde-li k do-
hodě o její výši a nestanoví-li zákon jinak,
podle jejich obecné ceny v době převzetí. Ne-
lze tu přihlížeti k ceně zvláštní obliby ani k ce-
nám, které vznikly nedostatkem zboží na trhu
uměle způsobeným (jeho skoupením, ukrytím
a p. ), řetězovým obchodem, lichvou a vůbec
každou činností, těžící ze stavu branné poho-
tovosti.
(2) Byly-li pro některé movité věcné pro-
středky úředně stanoveny ceny, poskytne se
náhrada podle nich, nebyla-li smluvena ná-
hrada nižší. Rozhodné jsou tu ceny, stanovené
pro správní obvod, z něhož byly dotčené věc-
né prostředky poskytnuty, v době jich pře-
vzetí do vlastnictví. Náhrada dohodou sjed-
naná nesmí býti vyšší než úředně stanovená
cena.
(3) Náhrada za movité věcné prostředky,
pro které nebyly ceny stanoveny úředně, se
určí na základě komisionálního šetření, jež
provede zpravidla ihned přejímací komise
(§ 87). To platí i v tom případě, byly-li pro
některé movité věcné prostředky úředně sta-
noveny směrné ceny; bylo-li při stanovení
směrných cen určeno, že směrné ceny je do-
voleno překročiti do určité výše, nesmí ná-
hrada, určená na základě komisionálního še-
tření nebo dohodou, převyšovati tuto mez.
(4) Za movité věcné prostředky mohou býti
dány místo náhrady v penězích po skončení
stavu branné pohotovosti nebo, možno-li, i
dříve jiné věcné prostředky stejného druhu a
co možná stejné hodnoty.
(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí též
v tom případě, byly-li věcné prostředky pře-
vzaty do vlastnictví z věcí odsunutých (§§ 116
a 141). Náhrada se tu však určí podle obecné
ceny, jakou měly ony věcné prostředky v do-
- 104 -
bě, kdy byly převzaty k odsunutí; nebyla-li
obecná cena z této doby zjištěna, nebo jde-li
o věcné prostředky převzaté z věcí, které byly
odsunuty přímo držitelem, určí se náhrada
podle obecné ceny, jakou měly dotčené věcné
prostředky v době, kdy byly převzaty do
vlastnictví.
(6) O náhradách za zvířata, u kterých byly
v zákonné lhůtě po převzetí zjištěny vady, a
o náhradách za ostatní věcné prostředky,
u kterých byly do patnácti dní po převzetí
zjištěny skryté vady nebo vady, o nichž ne-
bylo lze se přesvědčiti při převzetí, platí usta-
novení § 87, odst. 5 a 6.
§ 153.
Náhrada za movité věcné pro-
středky, převzaté původně do
užívání a později do vlastnictví.
(1) Převezmou-li se některé movité věcné
prostředky původně do užívání a teprve po-
zději do vlastnictví (§ 82, odst. 2), určí se za
ně náhrada podle jejich obecné ceny, jakou
měly v době převzetí do užívání, při čemž se
od náhrady takto určené odpočítají částky,
které byly zaplaceny za užívání těchto věcí,
a náhrada se přizná ve výši rozdílu takto vy-
počteného.
(2) Převezmou-li se do vlastnictví věcné
prostředky, které byly převzaty původně do
užívání z věcí odsunutých (§§ 116 a 141), určí
se náhrada podle odstavce 1 s přihlédnutím
k obecné ceně, jakou měly v době, kdy byly
převzaty k odsunutí; nebyla-li obecná cena
z této doby zjištěna, nebo jde-li o věcné pro-
středky, které byly odsunuty přímo držitelem,
určí se náhrada podle odstavce 1, s přihléd-
nutím k obecné ceně, jakou měly dotčené
věcné prostředky v době, kdy byly převzaty
do užívání.
(3) Ustanovení předcházejících odstavců
platí též v tom případě, když movité pro-
středky, převzaté původně do užívání, nelze
po zániku potřeby vrátiti.
(4) V případech uvedených v tomto para-
grafu může býti na žádost oprávněných osob
dána místo náhrady v penězích náhrada
věcná, vrátí-li tyto osoby částky, které jim
byly vyplaceny za užívání. Stát může tu dáti
náhradu věcnou i tehdy, když toho dotčené
osoby nežádají; v takových případech nemůže
však stát požadovati vrácení částek vyplace-
ných za užívání.
- 105 -
§ 154.
Určování náhrady podle §§ 151
až 153.
(1) Jaká náhrada přísluší za poskytnutí
toho neb onoho věcného prostředku, určí ve-
litelství (úřad), pro jehož obor působnosti byl
dotčený věcný prostředek požadován, a jde-li
o věcné plnění, uložené obcí podle ustanovení
§ 85, odst. 3, druhé a třetí věty, nadřízený
okresní úřad. Při určení náhrady třeba při-
hlížeti, nejsou-li pro její výši rozhodné úředně
stanovené sazby náhrad (§ 151, odst. 2) nebo
ceny (§ 152, odst. 2), k výsledkům komisio-
nálního šetření provedeného podle § 151, odst.
5 a § 152, odst. 3.
(2) Z určení náhrady za poskytnutí věc-
ných prostředků, pro jejíž výši jsou rozhodné
úředně stanovené sazby nebo ceny, může se
ten, jehož se to týká, do patnácti dní od do-
ručení rozhodnutí o určení náhrady odvolati
k příslušnému nadřízenému velitelství (úřa-
du), má-li za to, že nebylo správně použito
úředně stanovených sazeb anebo cen. Odvo-
lání třeba podati u velitelství (úřadu), které
náhradu určilo; toto velitelství (úřad) může
samo odvolání vyhověti, má-li je za odůvod-
něné. Rozhodnutí nadřízeného velitelství
(úřadu) je konečné.
(3) Není-li osoba, jíž se to týká, spokojena
s určením náhrady za poskytnutí věcných
prostředků v jiných případech, než které jsou
uvedeny v předcházejícím odstavci, může do
šesti měsíců od doručení rozhodnutí o určení
náhrady podati námitky u okresního úřadu,
v jehož obvodu byl věcný prostředek poskyt-
nut; tyto námitky se projednají podle usta-
novení § 155.
(4) Byla-li náhrada vyplacena, aniž se
oprávněné osobě dostalo o určení náhrady
zvláštního písemného uvědomení, počítají se
lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3 ode dne vý-
platy náhrady.
Oddíl 4.
Další řízení o náhradách za osobní úkony
a za věcné prostředky převzaté do užíváni
a do vlastnictví.
§155.
Jednání a rozhodování o ná-
mitkách proti určení náhrady.
(1) O námitkách podaných podle § 149,
odst. 3 a § 154, odst. 3 rozhodují zvláštní ko-
- 106 -
mise, zřízené u okresního a zemského úřadu
a u ministerstva národní obrany; příslušnost
těchto komisí stanoví vládní nařízení.
(2) Okresní komise se skládá ze zástupce
okresního úřadu jakožto předsedy, z jednoho
zástupce vojenské správy a z jednoho zá-
stupce finanční správy. K jednání komise mo-
hou vyslati odborné zájemnické vrstvy svého
zástupce s hlasem poradním; podrobnosti, ze-
jména o právech a povinnostech takových zá-
stupců, jakož i o způsobu jich určování, stanoví
vládní nařízení. Z rozhodnutí okresní komise
lze do patnácti dní ode dne jeho doručení po-
dati u okresního úřadu odvolání k zemské ko-
misi, jež o něm rozhodne s konečnou platností.
(3) Zemská komise se skládá ze zástupce
zemského úřadu jakožto předsedy, z jednoho
zástupce vojenské správy a z jednoho zá-
stupce finanční správy. K jednání komise mo-
hou vyslati odvětví státní správy, jež nemají
v zemské komisi zastoupení, svého zástupce
s hlasem poradním, mají-li o věc v komisi pro-
jednávanou zvláštní zájem. O zastoupení od-
borných zájemnických vrstev při jednání
zemské komise, jestliže tato komise projed-
nává věci v první stolici, platí obdobně ustano-
vení platná pro okresní komise. Z rozhodnutí
zemské komise v první stolici lze do patnácti
dní ode dne jeho doručení podati u zemského
úřadu odvolání k ministerské komisi při mi-
nisterstvu národní obrany.
(4) Ministerská komise se skládá ze zá-
stupce ministerstva národní obrany, jenž ko-
misi předsedá, z jednoho zástupce minister-
stva vnitra a z jednoho zástupce ministerstva
financí. Jde-li o náhradu za věcný prostředek
poskytnutý pro odvětví státní správy, jež ne-
má v ministerské komisi zastoupení, může
příslušné ministerstvo vyslati do komise jako
jejího dalšího člena svého zástupce. Vedle
toho může vyslati do ministerské komise jako
člena svého zástupce též to ministerstvo v ko-
misi nezastoupené, kterému přísluší chrániti
hospodářské zájmy vrstev, k nimž patří osoba
nárok na náhradu uplatňující; zájmy zaměst-
nanecké tu zastupuje ministerstvo sociální
péče, zájmy zemědělské ministerstvo země-
dělství a zájmy ostatních výrobců příslušná
ministerstva. O zastoupení odborných zájem-
nických vrstev při jednání ministerské ko-
mise, jestliže tato komise projednává věci
v první stolici, platí obdobně ustanovení od-
stavce 2.
(5) Komise rozhodují o tom, zdali je tu po-
vinnost k náhradě, většinou hlasů; při rov-
- 107 -
nosti hlasů rozhoduje mínění, pro které hla-
soval předseda komise. Též o výši náhrady,
která se má poskytnouti, rozhodují komise
většinou hlasů; nedosáhne-li při tom žádné
mínění většiny, připočítávají se hlasy dané
pro největší částku tak dlouho k hlasům da-
ným pro částku nejblíže menší, až se dosáhne
většiny hlasů.
(6) O řízení ve věcech náležejících do pů-
sobnosti komisí uvedených v předcházejících
odstavcích platí obdobně ustanovení platná
o řízení před politickými úřady. Věcné potřeby
komisím dodají a jejich kancelářské práce
obstarají úřady, u nichž jsou komise zřízeny.
§156.
Projednávání nároku na
náhradu, o níž nebylo nic určeno.
(1) Nedostalo-li se oprávněné osobě do šesti
měsíců po skončení stavu branné pohotovosti,
nebo u nemovitostí, podržených i po skončení
tohoto stavu v užívání podle § 94, odst. 6, do
šesti měsíců po jich vrácení ani písemného
uvědomení o tom, co bylo o náhradě jí podle
zákona příslušející určeno, ani přímého za-
placení, může se domáhati toho, aby o jejím
nároku na náhradu bylo rozhodnuto přímo
komisemi uvedenými v § 155. žádost o to
třeba podati nejpozději do šesti měsíců po
uplynutí lhůt právě uvedených u okresního
úřadu, v jehož obvodu byl věcný prostředek
poskytnut aneb osobní úkon vykonán. Neby-
la-li žádost v uvedené lhůtě podána, nárok na
náhradu zaniká.
(2) Stran jednání a rozhodování komisí
o nárocích na náhradu, uvedených v předchá-
zejícím odstavci, platí obdobně ustanovení
§ 155.
Oddíl 5.
Náhrada škody způsobené na věcných pro-
středcích převzatých do užívání.
§157.
Které škody způsobené na
věcných prostředcích převza-
tých do užívání se nahrazují.
(1) Při vrácení věcných prostředků, jež
byly převzaty do užívání, poskytne se - vedle
náhrady uvedené v § 151 - též náhrada
- 108 -
škody, která byla na oněch věcných prostřed-
cích způsobena v době jich užívání k účelům
obrany státu. Při stanovení náhrady škody
třeba přihlížeti k rozdílu obecné ceny věcného
prostředku v době odevzdání a v době vrá-
cení. To platí i o poškození nemovitosti, které
bylo způsobeno provedením podstatných
změn na nemovitosti nebo zbouráním budovy.
(2) Za opotřebení, které vzniklo obyčejným
užíváním, se náhrada neposkytuje; to platí
též o poškozeních zaviněných osobou, která
věcný prostředek poskytla, neb jejími lidmi
nebo třetí osobu, za niž ten, kdo věcného pro-
středku užíval, neodpovídá. Rovněž se nepo-
skytuje náhrada za škodu vzniklou osobě,
která věcný prostředek poskytla, tím, že ho
nemohla jinak užíti, protože jej musila pro
účely obrany státu odevzdati, nebo tím, že si
za dotčený věcný prostředek opatřila jinou
(náhradní) věc. Stejně tak není nároku na
náhradu většího nákladu, jenž oné osobě
vznikl obtížnějším obděláváním nemovitosti
po jejím vrácení, ani na náhradu škody
vzniklé tím, že nemovitost není ihned po vrá-
cení tak výnosná, jako byla při převzetí do
užívání k účelům obrany státu.
(3) Nároku na náhradu škody není, jestli-
že nemovitost po vrácení není sice v tom
stavu, v jakém byla převzata, avšak její po-
škození bylo v dostatečné míře odklizeno tak,
že nemovitosti může býti dřívějším obvyklým
způsobem užíváno. To platí obdobně i o věc-
ných prostředcích movitých.
(4) Ten, kdo převzal movitý věcný pro-
středek k užívání, jest oprávněn jej převzíti
před jeho vrácením kdykoli do vlastnictví;
může tak učiniti zejména, jestliže by náhrada
škody, kterou by měl podle tohoto paragrafu
poskytnouti, převyšovala náhradu uvedenou
v § 153. Rovněž může býti za podmínek uve-
dených v § 153, odst. 4 poskytnut za poško-
zený věcný prostředek jiný věcný prostředek
stejného druhu a co možná stejné hodnoty.
(5) Náhrada podle ustanovení odstavce 1
přísluší u movitých věcných prostředků jen
tehdy, dojde-li po skončení užívání skutečně
k jich vrácení; nestane-li se tak (buď proto,
že dotčené věcné prostředky byly převzaty
dodatečně do vlastnictví, nebo proto, že tak
nelze učiniti pro jich úplné zničení nebo
ztrátu), přísluší jen náhrada podle ustano-
vení § 153.
- 109 -
§158.
Uplatňování nároku na náhradu
škody způsobené na věcných pro-
středcích převzatých do užívání.
(1) O náhradu škody podle ustanovení
předcházejícího paragrafu má oprávněná
osoba neb její zástupce požádati při vrácení
věcného prostředku u příslušné komise
(§ 88).
(2) Nebylo-li možno přesvědčiti se o va-
dách věcného prostředku při jeho vrácení,
nebo jdeli o vady skryté, lze uplatniti nárok
na náhradu škody i po vrácení, a to u okres-
ního úřadu, v jehož obvodu byl věcný pro-
středek vrácen, nejpozději však do čtyř neděl
ode dne vrácení. Náhradu škody lze v tomto
případě poskytnouti jen tehdy, prokáže-li se
nepochybně, že vada vznikla v době před vrá-
cením.
(3) Ustanovení předcházejícího odstavce
platí obdobně též v tom případě, když z ja-
kýchkoli důvodů byl věcný prostředek vrácen
bez komisionálního řízení.
(4) Nároky na náhradu škody, které ne-
byly uplatněny v lhůtách stanovených v před-
cházejících odstavcích, zanikají.
§ 159.
Jednání a rozhodování o náro-
cích na náhradu škody způso-
bené na věcných prostředcích
převzatých do užívání.
(1) O nárocích na náhradu škody způso-
bené na věcných prostředcích, uplatňovaných
podle ustanovení předcházejícího paragrafu,
rozhoduje v případech stanovených vládním
nařízením komise, za jejíž součinnosti se
věcné prostředky vracejí (§ 88), byl-li u ní
nárok podle § 158, odst. 1 uplatněn.
(2) Nebylo-li možno, aby komise uvedená
v odstavci 1 o nárocích u ní uplatňovaných
rozhodla, nebo jde-li o nároky uplatněné
u okresního úřadu podle § 158, odst. 2 a 3,
rozhodují o takových nárocích komise uve-
dené v § 155, odst. 1, pro něž platí obdobně
i ostatní ustanovení § 155.
§160.
Použití náhrady poskytnuté za
poškození nemovitostí.
(1) Při poskytnutí náhrady za poškození
nemovitostí mohou býti předepsány pod-
- 110 -
minky stran skutečného použití této náhrady
k obnovení poškozené nemovitosti.
(2) Vládní nařízení určí, které úřady jsou
povinny dbáti toho, aby podmínkám přede-
psaným podle odstavce 1 bylo vyhověno, a
jakým způsobem lze splnění těchto podmínek
vynutiti.
Oddíl 6.
Náhrada škody vzniklé z jiného nakládání
s věcnými prostředky a z plnění jiných zá-
vazků.
§ 161.
Náhrada škody vzniklé z jiného
nakládání s věcnými prostředky.
(1) Byla-li věcná plnění poskytnuta tím,
že držitelé věcných prostředků - aniž je ode-
vzdali pro účely obrany státu do vlastnictví
nebo do užívání - jinak s nimi podle úřed-
ního určení naložili [§ 82, odst. 1, písm. b)],
nebo snášeli, aby s nimi bylo naloženo způso-
bem, kterého žádají potřeby branné moci nebo
obyvatelstva neb jiné účely obrany státu
[§ 82, odst. 1, písm. c) ], přísluší oprávněným
osobám - nestanoví-li zákon jinak - ná-
hrada škody podle ustanovení §§ 163 a 164.
(2) Při poskytování náhrady podle od-
stavce 1 lze přihlížeti jediné k hmotné škodě,
která tomu, kdo nárok uplatňuje, vznikla
přímo z dotčeného nakládání. Náhrada škody,
jež snad z tohoto nakládání vzešla nepřímo,
stejně tak jako náhrada za ušlý zisk anebo
jakákoliv jiná náhrada v těchto případech
nepřísluší.
§ 162.
Náhrada škody vzniklé z plnění
jiných závazků.
(1) Vznikne-li škoda z plnění jiných -
v §§ 148 až 161 neuvedených - závazků,
které vyplývají přímo z tohoto zákona, vlád-
ních nařízení neb jiných předpisů podle něho
vydaných, anebo které byly podle těchto
právních ustanovení zvláště uloženy, přísluší
tomu, kdo takové závazky plnil, nárok na ná-
hradu škody podle ustanovení §§ 163 a 164,
jestliže uvedená právní ustanovení nárok na
náhradu výslovně přiznávají.
(2) Při stanovení náhrady lze tu přihlížeti
jediné k hmotné škodě, která tomu, kdo ná-
- 111 -
rok uplatňuje, vznikla přímo z plnění dotče-
ného závazku. Náhrada škody, jež snad z pl-
nění tohoto závazku vzešla nepřímo, stejně
tak jako náhrada za ušlý zisk anebo jaká-
koliv jiná náhrada v těchto případech nepří-
sluší.
§163.
Uplatňování nároku na náhradu
škody podle §§ 161 a 162.
(1) Nárok na náhradu škody podle usta-
novení §§ 161 a 162 třeba uplatniti u okres-
ního úřadu, v jehož obvodu je věcný prostře-
dek, který byl předmětem nakládání podle
§ 161, anebo v jehož obvodu byl závazek podle
§ 162 plněn, a to do šesti měsíců od doby, kdy
poškozený o škodě zvěděl, nejpozději však do
tří let od dotčeného nakládání s věcným pro-
středkem nebo od plnění jiného závazku.
(2) Nebyl-li nárok na náhradu škody uplat-
něn ve lhůtě uvedené v odstavci 1, zaniká.
§ 164.
Jednání a rozhodování
o nárocích na náhradu škody
podle §§ 161 a 162.
O nárocích na náhradu škody, vzniklé z ji-
ného nakládání s věcnými prostředky (§ 161)
nebo z plnění jiných závazků (§ 162), rozho-
dují komise uvedené v § 155, odst. 1, pro něž
platí obdobně i ostatní ustanovení § 155.
část 2.
Ustanovení o válečných škodách.
§ 165.
Válečné škody.
Na škody, které byly způsobeny nepřítelem
vůbec aneb úkony vlastního nebo spojenec-
kého vojska v boji nebo v přímé souvislosti
s bojem, ustanovení tohoto zákona se nevzta-
hují; tyto škody se posuzují jako škody vá-
lečné, o nichž platí ustanovení zvláštní.
HLAVA VIII.
Trestní ustanovení
Část 1.
Správní přestupky.
§166.
Neplnění osobních závazků.
(1) Nejde-li o čin přísněji trestný, bude
okresním úřadem pro přestupek potrestán:
- 112 -