býti suspendovány jen, když je to nutno
proto, že soudci nebo úředníci odmítli jed-
nati, nebo pro chování obyvatelstva. V ta-
kovém případě musí okupant zříditi vlastní
soudy a oznámiti to obyvatelstvu.
§ 131 má dáti bezpečný právní podklad,
aby bylo podle něho zařízeno, co se ukáže
potřebným.
K § 132.
Není nemožné, že za branné pohotovosti
státu zájem obrany státu nebo jiné důležité
státní zájmy budou vyžadovati, aby soud-
cové z povolání byli proti své vůli dočasně
přiděleni na jiné místo na delší dobu, než
to připouští § 49 zákona č. 46/1868 ř. z.
(t. j. na delší dobu než 6 měsíců) a tře-
ba-li, i mimo obvod svého vrchního soudu.
Účelem § 132 jest umožnit takové opa-
tření.
K § 133.
Tento paragraf rozšiřuje účinnost usta-
novení § 76 též na osoby povolané k zvlášt-
ním úkonům podle § 3 branného zákona.
Dosud příslušelo těmto osobám totéž za-
opatření, jaké přiznával zákon o válečných
úkonech osobám povolaným podle zákona
o válečných úkonech.
K § 134.
Osobám povolaným k zvláštním úkonům
podle § 3 branného zákona je dále třeba
zaručiti stejné nakládání jako s osobami
vykonávajícími osobní úkony, i pokud jde
o vyživovací příspěvek.
K § 135.
Tento paragraf recipuje ustanovení § 74
obdobně pro osoby vykonávající činnou
službu nebo zvláštní úkony podle § 3 bran-
ného zákona, poněvadž až dosud povolání
k vojenské službě a k zvláštním úkonům
podle § 3 branného zákona nebránilo, aby
zaměstnanec nebyl proto propuštěn ze slu-
žebního poměru, nehledí-li se k ustanovení
zákona č. 61/1925 Sb. z. a n. a k některým
popřevratovým předpisům, vydaným pro
určité kategorie zaměstnanců (obchodní
pomocníky). Z důvodů sociálních je podob-
né ustanovení zplna odůvodněno.
V podrobnostech se poukazuje na odů-
vodnění k § 74.
K § 136.
Tento paragraf zavádí obdobnou platnost
§ 76, odst. 2 i pro osoby, vykonávající za
branné pohotovosti státu činnou službu vo-
jenskou, a to z toho důvodu, aby nebyly
kumulovány dvojí zaopatřovací nároky
z různých titulů, založené na téže skuteč-
nosti, a aby tato věc byla upravena jed-
notně, i pokud jde o osoby právě uvedené.
K § 137.
Podle § 119, odst. 2 platového zákona
dostanou vojenští gážisté v záloze povolaní
do činné služby za mobilisace a ve válce
stejný služební plat jako vojenští gážisté
z povolání. Toto ustanovení zůstane i podle
navrhovaného zákona o obraně státu v plat-
nosti, vláda je však zmocněna vydati po-
třebná doplňující ustanovení, ježto ono
ustanovení § 119, odst. 2 platového zákona
by samo o sobě nepostačovalo k rozřešení
všech otázek, jež pro případ branné poho-
tovosti státu rozřešiti třeba.
Pokud pak jde o vojenské gážisty ve vý-
službě, nemá pro případ povolání jich do
činné služby za mobilisace a ve válce § 120
platového zákona žádné výslovné ustano-
vení, poněvadž podle svého doslovného zněni
se zmiňuje jen o povolání těchto gážistů do
činné služby v míru. Vzhledem k tomu se
dává vládě zmocnění v odstavci 2, písm.
a), aby tuto věc upravila nařízením.
Vedle toho vyhrazuje odstavec 2 vládě
ještě zmocnění, aby nařízením vydávala
další potřebné předpisy ve směrech tam
uvedených.
Na základě zmocnění zde daného bude lze
zejména též rozšířiti ustanovení § 119,
odst. 2, druhé věty platového zákona i na
osoby, na něž se toto ustanovení dosud ne-
vztahuje. Citovaný paragraf totiž stanoví,
že se u zaměstnanců v státních úřadech,
v ústavech, fondech a podnicích státních
anebo státem spravovaných, jakož i u za-
městnanců, na které se vztahuje § 212
platového zákona, zkracuje civilní služební
plat o částku služebního platu vypláceného
jim jako vojenským gážistům. Na základě
zmocnění daného v odstavci 2 bude lze tuto
věc rozřešit i u takových zaměstnanců, kteří
byli do činné služby za branné pohotovosti
státu povoláni ve stavu mužstva.
- 206 -
Část 7.
Mimořádné zmocnění vlády.
K § 138.
Se zřetelem k situaci, jaká se vyskytne
za stavu branné pohotovosti státu, není
možno, aby Národnímu shromáždění byly
předkládány k projednám normálním po-
stupem všechny návrhy právních norem
k úpravě mimořádných poměrů stavem
branné pohotovosti státu způsobených.
Ukázala-li se již v mírové době potřeba
zvláštních ustanovení, dávajících vládě
zmocnění k úpravě různých věcí tam, kde
by jinak bylo třeba zákona (jak tomu je
podle zmocňovacích zákonů č. 95/1933 Sb.
z. a n. ve znění zákonů č. 206/1933, 109/
1934 a 131/1935 Sb. z. a n. ), je takového
zmocnění tím více zapotřebí pro dobu
branné pohotovosti státu.
I světová válka ukázala nezbytnost ta-
kových opatření, jak je toho dokladem zá-
kon č. 307/1917 ř. z. a československý zá-
kon č. 337/1920 Sb. z. a n.
Osnova zákona o obraně státu má sice
četná ustanovení dosti podrobná, nelze však
přesto upustiti od toho, aby bylo do tohoto
zákona pojato ještě zvláštní generální usta-
novení, podle něhož by byla vláda opráv-
něna v případech, na které zákon nepama-
tuje, nebo kde by se ustanovení osnovy je-
vila nedostatečnými, učiniti potřebná opa-
tření, jak toho budou vyžadovati mimo-
řádné poměry stavem branné pohotovosti
státu způsobené.
Vzhledem k tomu navrhuje odstavec
1 pro vládu zmocnění, aby za branné poho-
tovosti státu vydávala k úpravě mimořád-
ných poměrů způsobených stavem branné
pohotovosti státu tam, kde by jinak bylo
třeba zákona, vládní nařízení.
Toto zmocnění vlády je omezeno takto:
a) nevztahuje se na úpravu poměrů
ústavních;
b) může ho býti použito jen za branné
pohotovosti státu, t. j. v období, vymeze-
ném v § 57;
c) s dotčeným vládním nařízením musí
projeviti president republiky svůj souhlas;
d) vládní nařízení musí býti předložena
dodatečně Národnímu shromáždění ke
schválení a odeprou-li obě sněmovny je
schváliti, pozbudou účinnosti.
Takového širokého zmocnění vlády je
pro dobu branné pohotovosti státu nezbytně
zapotřebí, uváží-li se, že faktické poměry
za stavu branné pohotovosti státu budou
- zvláště se zřetelem k situaci našeho
státu - pravděpodobně takové, že řádná
legislativní činnost Národního shromáždění
a snad i Stálého výboru podle § 54 ústavní
listiny může býti velmi znesnadněna, ba
snad vůbec znemožněna.
Musí tedy býti vláda vybavena mocí, aby
- se souhlasem presidenta republiky -
mohla zaříditi, čeho třeba, příslušným na-
řízením.
HLAVA VI.
Obrana státu za zvláštních okolností mimo
dobu branné pohotovosti státu.
Vedle případů obrany státu za branné
pohotovosti státu třeba pamatovati i na
tyto případy, kdy bude třeba učiniti vhod-
ná opatření k obraně státu i mimo dobu
branné pohotovosti státu. O této věci po-
jednává hlava VI. osnovy.
Sem patří:
a) případy, kdy mimo dobu branné poho-
tovosti státu nastanou uvnitř nebo na jeho
hranicích události ohrožující zvýšenou
měrou celistvost státu, demokraticko-repu-
blikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid
a pořádek;
b) případy, kdy třeba za účelem splnění
mezinárodních závazků učiniti určitá opa-
tření, podobná jako za stavu branné poho-
tovosti státu.
Ustanovením hlavy VI se stane navrho-
vaný zákon skutečně použitelným ve všech
případech, kdy stát je v nebezpečí a kdy je
třeba jej brániti, ať již jde o nebezpečí
zvenčí nebo ne.
K § 139.
Aby bylo zabezpečeno udržení hospodář-
ského života bez nebezpečných otřesů a
komplikací, dává osnova možnost zavésti
vládním nařízením v mimořádných dobách
- které nejsou stavem branné pohotovosti
státu ve vlastním smyslu slova - účinnost
jednotlivých ustanovení daných pro dobu
branné pohotovosti státu, zejména pak:
- 207 -
a) zavedení účinnosti hlavy V, části 2,
oddílu 1 o pracovní povinnosti;
b) zavedení účinnosti hlavy V, části 2,
oddílu 2 o povinnostech veřejných a ně-
kterých jiných zaměstnanců a funkcio-
nářů;
c) zavedení účinnosti hlavy V, části 2,
oddílu 3 o osobních úkonech, oddílu 4 o jiné
osobní účasti a části 3 o věcných prostřed-
cích;
d) zavedení účinnosti hlavy V, části 4
o hospodářské organisaci a části 5 o fi-
nančním zabezpečení hospodářství veřejné
správy;
e) zavedení účinnosti § 28, odst. 2 o po-
vinnostech registrovaných podniků a § 98
o povinnostech registrovaných podniků dů-
ležitých pro obranu státu;
f) zavedení účinnosti § 123 o místní po-
licii bezpečnostní a § 126 o omezeních
radioelektrických zařízení;
g) zavedení účinnosti i jiných ustano-
vení zákona daných na dobu branné poho-
tovosti státu.
Pokud jde speciálně o případy uvedené
v odstavci 1, za písm. c) poznamenává se,
že tím bude též umožněno, aby mohla býti
určitá plnění
(osobní i věcná) požadována
již před vstupem státu do branné pohoto-
vosti. Dosud platné zákony o válečných
úkonech to nepřipouštěly, ježto dovolovaly,
aby vojenská správa učinila opatření k za-
jištění potřeb branné moci teprve tehdy,
když byla vyhlášena mobilisace. Ježto však
k vyhlášení mobilisace dochází teprve
tehdy, je-li už bezprostřední nebezpečí
války a ježto vyhlášení mobilisace má pak
zpravidla v zápětí přerušení diplomatic-
kých styků a vypovědění války, může dojíti
již v nejkratší době k vyhlášení mobilisace
a k překročení hranic nepřátelským voj-
skem.
Bylo by pozdě činiti teprve pak různá
opatření k záchraně ohrožených statků a
teprve pak opatřovati předpoklady pro
řádné zásobování, jakož i pro vyzbrojení a
vystrojení vojska. Je proto účelné a nutné,
aby zákon poskytoval možnost požadovati
event. nutná plnění již před vstupem do
stavu branné pohotovosti a třeba-li, po-
užíti i jiných ustanovení hlavy V.
Při tom není potřebí, aby v případech
uvedených v této hlavě byla zároveň uči-
něna všechna opatření, jež vypočítává
§ 139, nebo aby některé opatření zde uve-
dené bylo vázáno předpokladem, že bude
současně učiněno i jiné opatření v onom
paragrafu uvedené. Každé z těchto opa-
tření může býti učiněno úplně samostatně,
podle toho, čeho bude se zřetelem ke kon-
krétním poměrům zapotřebí.
Odstavec 2 pak mluví o možnosti
zavésti před vstupem státu do branné po-
hotovosti též opatření uvedená v § 124
(mimořádná opatření doplňující taková
opatření podle zákona č. 300/1920 Sb. z. a
n. ve znění zákona č. 125/1933 Sb. z. a n. )
a § 125 (censům a jiná mimořádná opa-
tření k ochraně veřejných zájmů), avšak
jen za podmínky, že v dotčené době byla
učiněna mimořádná opatření podle zákona
č. 300/1920 Sb. z. a n. ve znění zákona č.
125/1933 Sb. z. a n. pro události uvedené
tam v § 1.
K § 140.
V poznámkách k § 139 bylo vyloženo, jak
je naléhavé, aby účinnost hlavy V, části 2,
oddílu 1, 3 a 4 a části 3, mohla býti podle
potřeby zavedena již před vstupem státu
do branné pohotovosti.
K tomu třeba dodati, že se pravděpodob-
ně vyskytnou případy, kdy pro nebezpečí
v prodlení nebude lze vyčkávati, až bude
příslušné vládní nařízení podle § 139, odst.
1, písm. a) a c) vydáno, nýbrž bude třeba
učiniti potřebné opatření okamžitě. Proto
stanoví § 140, že v takových výjimečných
případech může příslušný ministr učiniti
potřebná opatření samostatně již předtím,
než se vydá příslušné vládní nařízení podle
§ 139, odst. 1, písm. a) a c); bude tedy
možno, aby příslušný ministr v takových
výjimečných případech:
a) zavedl pracovní povinnost pro osoby
zaměstnané v oborech práce uvedených
v§ 60;
b) připustil povolávání k osobním úko-
nům podle §§ 66 až 78;
c) připustil přidržení k jiné osobní
účasti při obraně státu podle §§ 79 a 80;
d) připustil požadování věcných pro-
středků podle §§ 81 až 99.
Takové opatření resortního ministra
bude však míti jen prozatímní účinnost.
Bude platiti nejdéle na dobu jednoho mě-
síce, leč by bylo mezitím vládou učiněno též
formou vládního nařízení.
- 208 -
Který ministr je příslušný k tomu, aby
učinil opatření podle § 140, o tom platí
příslušná kompetenční ustanovení. Tak byl
by na př. ministr obchodu, veřejných prací
nebo zemědělství, každý ve svém oboru
působnosti, oprávněn zavésti pracovní po-
vinnost podle § 60, ministr vnitra byl by
oprávněn zmocniti politické úřady k opa-
třením podle § 90, odst. 4 na silnicích a
cestách a pod.
K § 141.
Zvláštní pozornost třeba věnovati pří-
padu, kdy mimořádné poměry uvedené
v § 139, odst. 1, první větě jsou současně
doprovázeny vnějším ohrožením státu.
Pro takové případy má osnova za vhod-
né zmíniti se ještě o možnosti učiniti po-
třebná opatření evakuační. Potřeba tako-
vých opatření může se vyskytnouti i v pří-
padě nebezpečí leteckých útoků. K tomu
sluší poznamenati, že § 6 zákona o ochraně
a obraně proti leteckým útokům poskytl
politickým úřadům oprávnění činiti další
potřebná opatření k ochraně před letec-
kými útoky a vydávati potřebné příkazy a
zákazy rázu politického. V důvodové zprá-
vě k tomuto paragrafu (č. t. 2830 posl.
sněm. z r. 1935) bylo poznamenáno, že
tento paragraf má na mysli zejména též
úplnou nebo částečnou evakuaci, zvláště
míst ohrožených. Takový případ se může
vyskytnouti již před vstupem státu do
branné pohotovosti a politické úřady zařídí
podle § 6 cit. zákona o ochraně a obraně
proti leteckým útokům, čeho třeba, jakmile
k tomu dostanou příslušný příkaz od mi-
nisterstva národní obrany v dohodě s mi-
nisterstvem vnitra.
K § 142.
Tento paragraf pamatuje na případy,
kdy tu nebude stav branné pohotovosti
státu, ani nebudou splněny předpoklady
§§ 139 a 141, avšak přes to bude zapotřebí
se zřetelem na mezinárodní úmluvy učiniti
některá opatření v zákoně uvedená.
K takovým opatřením, jež se zřetelem na
mezinárodní úmluvy, zvláště se zřetelem
na pakt o Společnosti národů, bylo by
radno nebo nutno uvésti v život, patří
zejména opatření podle § 113, dále podle
§§ 100 a násl., §§ 90, 91, 92 a j.
Osnova má tu především na mysli ze-
jména případy, v nichž lze použíti zákona
č. 96/1923 Sb. z. a n., kterým se vláda
zmocňuje, aby při opatřeních hospodář-
ského nátlaku podle čl. 16 úmluvy o Spo-
lečnosti národů použila cesty nařizovací;
budou-li tato opatření učiněna, mohou za-
jisté vzniknouti takové skutečnosti, kdy
bude s prospěchem pro zájmy státu použito
jednotlivých ustanovení v osnově uvede-
ných, aby zejména hospodářský život
v státě plynul bez vážných poruch.
Dále sem patří případy, kdy by bylo tře-
ba učiniti některá opatření podle osnovy
v zájmu branné moci, a to bez vyhlášení
mobilisace, se zřetelem na úmluvu o Spo-
lečnosti národů k splnění mezinárodních
závazků.
K § 143.
Tento paragraf má za účel sociální za-
bezpečení příslušníků zálohy a náhradní
zálohy (i jejich rodinných příslušníků), po-
volaných v mimořádných dobách k vyko-
návání výjimečné činné služby vojenské
podle § 27 branného zákona.
Vedle toho rozšiřuje tento paragraf účin-
nost § 137 na dobu mimořádného opatření
podle § 27 branného zákona, a to proto, že
věcně nebude rozdílu mezi službou kona-
nou podle § 27 branného zákona (jež bude
mobilisaci zpravidla předcházeti) a služ-
bou konanou podle §§ 23 a 28 branného zá-
kona za mobilisace a ve válce. Má-li se
s osobami povolanými do činné služby podle
§ 27 branného zákona nakládati jako s oso-
bami povolanými do činné služby za mobi-
lisace a ve válce, je spravedlivé, aby se na
ně vztahovalo též ustanovení druhé věty
§ 119, odst. 2 platového zákona, což bude
lze stanoviti vládním nařízením předvída-
ným v § 137, odst. 2.
K § 144.
Některá opatření, která budou učiněna
podle ustanovení hlavy VI vyžádají si vyš-
ších nákladů.
Úhradu pro tyto vyšší náklady bude ně-
kdy možno zajistiti v rámci prostředků po-
volených v státním rozpočtu. Pokud by pro
ten neb onen účel povolené rozpočtové pro-
středky nepostačovaly v době mimořádných
opatření podle hlavy VI, bude třeba pře-
devším zajistiti úhradu v úsporách u jiných
rozpočtových položek. Nestačí-li takto opa-
třené prostředky, může vláda zmocniti mi-
nistra financí, aby opatřil, čeho třeba, úvě-
- 209 -
rovými operacemi. Kontrola Národního
shromáždění je zajištěna předpisem, že
o takových úvěrových operacích je ministr
financí povinen podati dodatečně zprávu
oběma sněmovnám Národního shromáž-
dění
HLAVA VII.
Ustanovení o náhradách a válečných
škodách.
Hlava VII obsahuje souborné předpisy
jednak o náhradách za plnění jednotlivých
osobních, věcných a jiných závazků podle
tohoto zákona nebo za škody vzniklé z ta-
kového plnění, jednak předpisy o válečných
škodách.
Jednotlivá ustanovení jsou tu převzata
z největší části z dosavadních právních
předpisů tuto věc upravující; pokud pak
jde o věci, které dosud právním řádem
upraveny nebyly a které upravuje teprve
zákon o obraně státu, jsou ustanovení
o náhradách koncipována s přihlédnutím
k zásadám obsaženým v platných předpi-
sech, upravujících věci podobné nebo pří-
buzné.
Část 1.
Ustanovení o náhradách.
Oddíl 1.
Všeobecná ustanovení.
K § 145.
V tomto paragrafu je řešen vztah usta-
novení hlavy VII k ustanovením jiných zá-
konů o náhradách, pokud se těchto zákonů
zákon o ochraně státu dovolává (na př.
§89, § 93, odst. 1, § 95, odst. 4), jakož
i k jiným ustanovením tohoto zákona, podle
nichž o náhradě budou vydány předpisy
zvláštní [na př. předpisy vydané vládním
nařízením podle § 80, odst. 2 o náhradě ná-
ležející osobám přibraným k jiné osobní
účasti než k osobním úkonům, ustanovení
§ 44, odst. 8, § 46, odst. 2 a § 47, odst. 5
o náhradách v oboru patentů, předpisy po-
dle §§ 100 až 102 o náhradách za věcné pro-
středky opatřené pro účely obrany státu
v státně řízeném (státním) hospodaření];
o tomto případě, který bude míti zvláštní
význam a bude velmi častý, se zmiňuje od-
stavec 2 ještě výslovně.
Uvedený vztah řeší zákon tak, že v tako-
vých případech neplatí o náhradách usta-
novení hlavy VII, nýbrž vzpomenutá zvlášt-
ní ustanovení.
K § 146.
§ 146 obsahuje všeobecný přehled jed-
notlivých druhů náhrad poskytovaných po-
dle navrženého zákona.
Zásadně se tu stanoví především, že pří-
sluší náhrada jak za osobní úkony, tak za
věcná plnění, nestanoví-li zákon výslovně,
že náhrada nepřísluší.
Případy, kde zákon stanoví výslovně, že
náhrada nepřísluší, jsou na př. v § 90, odst.
5 a 6, § 91, odst. 3, § 92, odst. 9, § 93, odst.
2, § 94, odst. 5 a j.
Ustanovení o náhradách budou praktická
i pro dobu mírovou (před stavem branné
pohotovosti), dojde-li k plnění jednotlivých
závazků podle tohoto zákona již v míru.
K § 147.
Odstavec 1 vytyčuje v první větě,
kdo je v poměru k osobě, která osobní
úkon konala nebo věcný prostředek po-
skytla, subjektem zavázaným, povinným
k náhradě podle § 146. Bude to ten, kdo
osobní úkony nebo věcné prostředky po-
žadoval, anebo je uložil bez předchozího po-
žadování, tedy zpravidla stát (vojenská
správa nebo příslušné civilní odvětví státní
správy) nebo obec a v případech, kde vý-
jimečně je požadovací právo přiznáno i ji-
ným subjektům (na př. § 94, odst. 2),
dotčený subjekt, který požadovací právo
uplatnil.
Druhá věta odstavce 1 má pak na mysli
případ, kdy požadovací právo uplatnil stát
(např. požadoval osobní úkony), avšak
prostředku tímto požadováním opatřeného
použil ve prospěch osoby jiné
(např. po-
volaných osob bylo použito ve prospěch ji-
ného subjektu, nejde-li ovšem o přidělení
podle § 78, odst. 3); v takovém případě sice
zůstává v poměru k osobě, která osobní
úkon koná, nebo věcný prostředek posky-
tuje, stát subjektem zavázaným k náhradě
podle § 146, avšak ten, v jehož prospěch
bylo osobního neb věcného prostředku po-
užito, je povinen státu nahraditi, co podle
§ 146 vynaložil.
- 210 -
účelem odstavce 2 je stanoviti zá-
sadně, že náhrady podle tohoto zákona mají
býti vypláceny hotově. U náhrad, jež má
poskytnouti stát, připouští zákon možnost
jiné výplaty, a to způsobem obvyklým pro
státní platby; není-li v takovém případě
náhrada, k níž je stát povinen, vyplacena
ihned, má býti vydán oprávněné osobě do-
klad, na základě něhož si později výplatu
v hotovosti vyžádá. K tomu sluší pozname-
nati, že - jak z povahy mimořádnosti po-
měrů za války plyne - nebude vždy
možno, aby stát provedl výplatu náhrad
ihned při převzetí věcných prostředků, po-
něvadž mnohdy náhradu bude lze stanoviti
teprve po určité době na základě zvláštního
zjištění potřebných okolností a jsou možné
i případy, kdy požadující orgány státní ne-
budou míti v době převzetí věcných plnění
dostatečných platebních prostředků poho-
tově. Dodává se ještě, že i zákony o váleč-
ných úkonech mají v § 32 podobné ustano-
vení; stanoví, že náhrady je třeba vypla-
titi co možná hotově, a není-li to možné, že
má býti potvrzeno dodání válečného plnění,
aby strana mohla na základě tohoto po-
tvrzení uplatniti svůj nárok později.
Poslední věta odstavce 2 sta-
noví, že stát je oprávněn si při výplatě
náhrady odpočísti svou pohledávku, již
v době výplaty náhrady má proti osobě ma-
jící nárok na náhradu podle § 146. Toto
ustanovení je účelné proto, aby nebylo po-
chybností o tom, zda ustanovení § 1441 obč.
zák. nestojí takové odpočitatelnosti v cestě.
K tomu lze uvésti, že sice judikatura nej-
vyššího soudu (viz na př.
vážný čís.
13. 585/1934) zastává stanovisko, že zápo-
věď započtení pohledávky, kterou někdo
má proti některé státní pokladně, stano-
vená v druhé větě § 1441 obč. zák., je sta-
novena jen ve prospěch státu v zájmu spo-
řádaného státního účetnictví a nepřekáží
tomu, aby stát svůj dluh splatný u jedné
své pokladny nezapočítal na pohledávku
jiné státní pokladny (viz též Stubenrauch,
Kommentar zum allg. bürg. Gesetzbuche,
vydání 1903, pozn. k § 1441). Přes to však
je vhodné, aby nebylo po té stránce po-
chybností a aby po případě nenastala změ-
na judikatury, ustanovení o tom pojmouti
výslovně do osnovy zákona o obraně státu.
Je samozřejmé, že pokud by tu šlo o za-
počtení pohledávek daňových a poplatko-
vých, musily by býti tyto pohledávky v da-
ném okamžiku již příslušnými finančními
úřady definitivně stanoveny (srovn. článek
rady nejv. soudu Cíchy v Soudcovských
listech 1924, str. 157 a 158).
Ustanovení odstavce 3 o tom, že
místo náhrady v penězích může býti dána
náhrada věcná (naturální), jest odůvod-
něno okolností, že vážným zájmem národo-
hospodářským jest, aby zvláště stát mohl
věcné prostředky, jež pro účely obrany
státu původně převzal, vrátiti jejich drži-
telům, nebo dáti jim stejně použitelný
věcný prostředek stejného druhu a co
možná stejné hodnoty. Vyloučiti tuto mož-
nost znamenalo by v mnohých případech
větší finanční zatížení státu; namnoze se
tím též rozumí
tzv. věcná demobilisace
a zabrání újmám, které by stát postihly,
kdyby se musil v demobilisaci stůj co stůj
zbaviti přebytečných věcných prostředků
prodejem. Třebaže ustanovení odstavce 3
bude míti největší význam pro stát, není
vhodno omezovati jeho účinnost jen na pří-
pad náhrad poskytovaných státem, nýbrž
může toto ustanovení přijíti k dobru i ji-
ných subjektů náhradou podle odstavce 1
povinných, zejména pak obcím.
Odstavec 3 obsahuje jen ustanovení vše-
obecné a odkazuje na příslušná další usta-
novení osnovy, jež o poskytování naturální
náhrady jednají; jsou to ustanovení § 152,
odst. 4, § 153, odst. 3, § 157, odst. 4, § 86,
odst. 1, druhá věta, § 88, odst. 5.
Odstavec 4 upravuje případ, kdy drži-
tel věcných prostředků, jež byly požado-
vány, není znám. Některé z těchto případů
budou řešiti zvláštní předpisy vydané podle
§ 100, poněvadž v oboru státního hospoda-
ření je třeba věc řešiti zvláštním způsobem
se zřetelem k potřebám tohoto hospodaření,
zvláště pak tam, kde by šlo o zásoby zata-
jené (viz též § 189, a zejména jeho odst. 5).
Tam, kde nepůjde o věc zvláštními předpisy
jinak upravenou, bude náhrada za věcný
prostředek, jehož držitel není znám, po-
skytnuta tomu, kdo prokáže právo k tomuto
prostředku do 6 měsíců od jeho převzetí;
neprokáže-li v této lhůtě nikdo k takovému
věcnému prostředku své právo, připadá
tento prostředek bez náhrady státu a byl-li
převzat jiným subjektem než státem, při-
padne náhrada za něj vyplacená státu.
K odstavci 5 se poznamenává, že
v § 81, odst. 4, bylo stanoveno, že požado-
vání věcných prostředků není na překážku,
váznou-li na nich práva třetích osob. Maje
- 211 -