vomoc zemského úřadu a o její vykonáváni.
Pokud jde o konkrétní případy, v nichž by
se pravomoc vojenského velitele v tomto
smyslu zejména mohla uplatniti, třeba
bráti v úvahu zvláště ustanovení zákona
č. 300/1920 Sb. z. a n., vyhlášení stanného
práva v dohodě s příslušným sborovým
soudem a různá policejní opatření, k ja-
kým je oprávněn zemský úřad podle zvlášt-
ních předpisů.

K § 122.

Ustanovení tohoto paragrafu připouští,
aby podobná pravomoc, jaká může býti
svěřena podle § 121 vyšším velitelům, mo-
hla býti svěřena - s omezením místní pů-
sobnosti tzv. vojenským správním ko-
misařům, které může ministr vnitra usta-
noviti pro určitý okres nebo jeho část
(srov. cís. nař. č. 125/1915 ř. z. ). Takový
správní komisař může býti ustanoven též
pro některou obec a přísluší mu pak ta
pravomoc, která v obci přísluší v oboru vy-
dávání nařízení, příkazů a zákazů.

Jinak platí o této pravomoci v zásadě
odlišné ustanovení předchozího paragrafu.

K § 123.

Za branné pohotovosti státu se mohou
vyskytnouti případy, že zájmy obrany
státu budou vyžadovati, aby působnost
v oboru bezpečnostní policie, pokud podle
platných předpisů přísluší obcím, byla vy-
konávána zcela neb zčásti zvláštními funk-
cionáři, zemkým neb okresním úřadem
ustanovenými, a aby k výkonné službě
v oboru bezpečnostní policie obecní byly
zřízeny na dobu potřeby zvláštní výkonné
orgány. Tento paragraf má k tomu dáti
příslušný zákonný podklad.

K § 124.

Ustanoveními tohoto paragrafu se do-
plňuje zákon č. 300/1920 Sb. z. a n. ve
znění zákona č. 125/1933 Sb. z. a n.

§ 8 tohoto zákona ve svém odstavci 1
připouští možnost podrobiti zvláštnímu do-
zoru úřednímu nebo zvláštním podmínkám

(event. i zastavení činností) všechny spol-
ky mimo spolky výdělečné.

Druhý odstavec téhož paragrafu stanoví,
že stejným způsobem lze zakročiti i proti
spolkům výdělečným, společnostem obchod-
ním, jakož i proti společenstvům výděleč-
ným a hospodářským (družstvům) a ji-
ným útvarům podobným, sledují-li takové
útvary vedle hospodářských cílů též cíle
politické, jimiž by mohly býti ohroženy
právní statky uvedené v § 2 zákona o mi-
mořádných opatřeních, nebo je-li forma
těchto útvarů záminkou k zakrytému sle-
dování takových cílů politických.

Jeví se potřeba umožniti taková opatření
i proti vypočteným výdělečným útvarům
bez ohledu na to, zda sledují právě uve-
dené cíle politické. Jde tu zejména o takové
útvary, které by svou činností mohly ohro-
ziti hospodářskou organisaci státu v do-
bách mimořádných; sem patří i kartely,
monopolní společnosti a pod.

Pokud jde o cizozemské útvary podob-
ného druhu, jako jsou výdělečné útvary
právě vypočtené, připouští odstavec 2 na
konci, aby jejich činnost v RČS mohla býti
zakázána.

Příslušnost je v odstavci 3 a 4 upra-
vena obdobným způsobem, jak to učinil
§ 3, odst. 4 zákona č. 201/1933 Sb. z. a n.
o zastavování činnosti a rozpouštění poli-
tických stran, t. j. přiznána je zásadně
zemskému úřadu, vyjma případy, kdy jde
o útvary, jichž stanovy schválilo minister-
stvo vnitra; v těchto případech se přizná-
vá kompetence ministerstvu vnitra, jež tu
bude postupovati v dohodě se zúčastněný-
mi ministerstvy, zejména pak minister-
stvem obchodu, přihlížejíc při tom k praxi
v obdobných věcech dosud zachovávané.
Vzhledem k povaze věci zajišťuje zákon
výslovně v odstavci 5 potřebnou součin-
nost nejvyššího úřadu hospodářského a
ministerstva příslušného podle § 106.

K odstavci 7 se poznamenává, že
podle zákona o mimořádných opatřeních
lze mimořádná opatření tam uvedená uči-
niti nejdéle na dobu tří měsíců. V nauce je
sice uznáváno, že - trvají-li důvody pro to
neb ono mimořádné opatření - může býti
po uplynutí uvedené lhůty znovu a znovu
učiněno, avšak vždy jen nejdéle na dobu tří
měsíců. Za branné pohotovosti státu se

- 200 -

však nedoporučuje, aby mimořádná opa-
tření byla vydávána s působností omezenou
časově na tak krátkou dobu, jak je to zá-
konem č. 300/1920 Sb. z a n. stanoveno.
Je doporučitelné, aby taková opatření mo-
hla býti činěna bez časového omezení,
a třeba-li, na celou dobu branné pohoto-
vosti státu, ježto je třeba se vyvarovati
všeho, co by za branné pohotovosti státu
působilo potíže a komplikace.

K § 125.

Za branné pohotovosti státu je nezbytné,
aby byla prováděna účinná censura a uči-
něna i jiná mimořádná opatření v oboru
tisku, divadel a filmů, zásilek poštovních,
telegramů a telefonních hovorů, radioelek-
trických zařízení, zásilek dopravovaných
po železnicích, vodních cestách, vzduchem,
po silnicích (cestách) a podle potřeby i cen-
sura zařízení pro reprodukci zvuku (gra-
mofonových desek, fonografických válců,
perforovaných papírů, plechů a pod. pro
zvukové přístroje (elektrické klavíry, aris-
tony a pod. ).

Pro většinu z těchto opatření lze již
v platném právním řádu nalézti potřebný
právní podklad.

Tak lze uvésti:

a) stran censury tisku ustanovení § 10
zákona o mimořádných opatřeních č. 300/
1920 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 125/1933
Sb. z. a n., §§ 487 až 494 trestního řádu
č. 119/1873 ř. z. (čl. I, čís. 2 zákona č. 168/
1922 Sb. z. a n. ) a příslušná ustanovení
býv. rak. a uh. tiskového zákona;

b) stran censury divadel příslušná usta-
novení divadelního řádu č. 454/1850 ř. z.
(a instrukce současně s tímto řádem vy-
dané), dále výnos ministerstva vnitra ze
dne 2. dubna 1903, č. 63/1885 o zřízení cen-
surní rady a místodržitelské nařízení č.
49/1867 z. z. č. (resp. pokud země Sloven-
ské a Podkarpatoruské se týče, zák. čl.
XXXI/1848);

c) stran censury filmů dekret dvor.
kanc. ze dne 6. ledna 1836, č. 5 Sb. z. pol.;
§ 16 min. nař. č. 191/1919, č. 22. 621 (Vest.
min. vnitra, roč. I, str. 115), reps. nař. mi-
nistra s plnou mocí z 1. listopadu 1919, č.
174 (úradné noviny,, roč. I, č. 40) a nař.
býv. uh. ministra vnitra č. 64. 573/1901;

d) stran censury poštovní § 7 zákona č.
300/1920 Sb. z. a n. ve znění novely č. 125/
1933 Sb. z. a n. (censura dopisů a jiných
zásilek);

e) stran censury zásilek dopravovaných
po železnici, vodními cestami, vzduchem a
po silnicích (cestách) § 7 zákona č. 300/
1920 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 125/
1933 Sb. z. a n. (censura zásilek všech
druhů, aniž se činil rozdíl, jakým doprav-
ním prostředkem a po jaké komunikační
cestě se doprava uskutečňuje);

f) stran censury telegramů a telefonních
hovorů § 15, odst. 2 zákona č. 60/1923 Sb.
z. a n.;

g) stran censury provozu radioelektric-
kých zařízení § 15, odst. 2 a § 2 zákona č.
60/1923 Sb. z. a n.

Pro většinu zamýšlených mimořádných
opatření v oboru uvedeném pod písm. a)
až g) poskytují dosud platné předpisy
tam citované dostatečný zákonný podklad,
aby se na jejich základě učinilo, co bude
za branné pohotovosti státu třeba učiniti.

Naproti tomu ustanoveni uvedená pod
písm. a) jsou nepostačující a je třeba je
doplniti tak, jak uvedeno v odstavci 2
navrženého paragrafu. Při tom je v tomto
odstavci zejména též zdůrazněno, že povin-
nost předkládati povinné výtisky před jich
vydáním (preventivní censura) může býti
stanovena všeobecně, aby nebylo po té
stránce pochybnosti, které by jinak mohly
vzniknouti o tom, zda § 10 zákona o mimo-
řádných opatřeních skutečně zavedl - po-
kud jde o tiskoviny neperiodické - vše-
obecnou povinnost předkládati povinné vý-
tisky. Vedle toho je v odstavci 2 stano-
veno, že má býti zamezeno vydávám a roz-
šiřování tiskovin i tehdy, když jejich obsa-
hem nebyl sice přímo spáchán soudně
trestný čin, avšak obsahem dotčené tisko-
viny by mohl býti ohrožen zájem obrany
státu nebo jiný důležitý zájem republiky
nebo jejích spojenců, anebo veřejný klid
a pořádek. Dále je v odstavci 2 obsaženo
zmocnění k příslušným opatřením v oboru
tisku, pokud jde o tiskoviny z ciziny; je
zamýšleno zavésti tu systém koncesní tak,
aby zásilky tiskovin z ciziny směly býti
za branné pohotovosti státu dodány oso-
bám, jimž jsou určeny, jen s povolením
úřadu, který k tomu bude ministerstvem

- 201 -

vnitra určen; bez takového povolení ne-
bude dovoleno tiskoviny z ciziny rozšiřo-
vati.

Pokud pak jde o právní ustanovení uve-
dená pod písm. b) a c), jsou tato ustano-
vení různá v zemi České a Moravskoslezské
na jedné a v zemi Slovenské a Podkarpato-
ruské na druhé straně; jeví se proto vhod-
ným, aby vládě bylo poskytnuto odstavcem
2 zmocnění vydati zde pro celé státní území
předpisy jednotné, při čemž by se jak for-
málně, tak i hmotně právně mohly tyto
předpisy uchýlit od ustanovení po té
stránce dosud platných.

K odstavci 4 se poznamenává, že po-
kud jde o censuru pro reprodukci zvuku,
platí podle § 2, odst. 2 zák. čl. XIV/1914
v zemi Slovenské a Podkarpatoruské usta-
novení daná pro tiskovou censuru i o cen-
suře gramofonových desek a jiných repro-
dukčních zařízení; toto ustanovení nemá
však v přítomné době praktického dosahu,
protože předkládací povinnost stíhá podle
§ 7 téhož zákona majetníka výrobny a
zatím ještě v zemi Slovenské, ani v zemi
Podkarpatoruské žádná výrobna reproduk-
čních zařízení neexistuje. Řečené ustano-
vení se však nehodí ani za vzor pro ostatní
území státu a proto se bude musit pro dobu
branné pohotovosti státu sáhnouti k úpravě
jiné; zejména se bude asi musit zavésti
censurování reprodukčních zařízení přímo
v podnicích je vyrábějících a nebude lze se
spokojiti - po příkladu tiskové censury
- předkládáním jich státnímu zastupitel-
ství, jaké má na mysli § 7 zák. čl. XIV/
1914. Z toho důvodu § 125 nerozšiřuje me-
chanicky úpravu platnou v zemi Slovenské
a Podkarpatoruské na ostatní státní území
a zmocňuje vládu, aby upravila sama cen-
suru a jiná mimořádná opatření v oboru
zařízení pro reprodukci zvuku, a třeba-li
i v oborech jiných.

Konečně pamatuje tento paragraf v o d-
stavci 5 na to, aby za branné pohoto-
vosti státu byla odstraněna dosavadní roz-
tříštěnost kompetence a aby censura byla
soustředěna v jedněch rukou, resp. přene-
sena na jednoho ústavně odpovědného či-
nitele, jehož pracovním orgánem ve věcech
censury má býti ústřední censurní komise.
Tímto ústavně odpovědným činitelem bude
člen vlády, kterého vláda k tomu určí.
Ježto je však třeba, aby potřebné příprav-
né práce, týkající se zřízení ústřední cen-

surní komise, jakož i provádění censury za
branné pohotovosti vůbec, byly provedeny
již v míru, zařídí ministerstvo národní
obrany v dohodě se zúčastněnými minister-
stvy po té stránce již nyní, čeho třeba k vy-
pracování příslušných směrnic o censuře
za branné pohotovosti státu. Tyto směrnice
budou tedy již v míru připraveny; za branné
pohotovosti státu dojde pak z usnesení
vlády k zřízení ústřední censurní komise,
při čemž vláda určí - neučiní-li to již
předtím -, kterému ministrovi bude tato
censurní komise podřízena. Komise má
podle rozhodnutí a pokynů tohoto ministra
a jeho jménem censuru jednotně říditi,
usměrňovati, využívati a kontrolovati.
Existující censurní orgány různých mi-
nisterstev (policejní úřady, státní zastu-
pitelství) a za branné pohotovosti státu
nově zřízené censurní orgány (censurní
komise poštovní, telegrafní atd. ) budou ve
výkonu své censurní činnosti uvedené
ústřední censurní komisi podřízeny.

Tato ustanovení jsou odůvodněna tím, že
chod censury za mobilisace a ve válce vy-
žaduje v zájmu obrany státu okamžitých
zásahů censury. Rychlý a účelný zásah by
byl nemožný, kdyby jednotlivým minister-
stvům zůstala dosavadní kompetence ve
věcech censury, neboť - nehledě k zdržení
při nutném jednání mezi různými minister-
stvy - nelze vyloučiti případ, že zúčast-
něná ministerstva budou následkem váleč-
ných operací místně odloučena. Proto je
nutno, aby za branné pohotovosti státu
byla kompetence ve věcech censury slou-
čena.

K všem opatřením, o nichž byla v těchto
poznámkách řeč, má poskytnouti navržený
§ 125 potřebný právní podklad.

K § 126.

§ 92 osnovy zákona o obraně státu, pak
zákon o telegrafech, č. 60/1923 Sb. z. a n.
a zákon č. 9/1924 Sb. z. a n. poskytují
právní podklad k jednotlivým opatřením
tam uvedeným v oboru radioelektrických
zařízení, t. j. zařízení radiotelegrafických,
radiotelefonních a pod.

Třeba však zákonem upraviti možnost,
aby podle potřeby mohla býti učiněna z dů-
vodů státní bezpečnosti ještě některá
další opatření. O takových opatřeních

- 202 -

jedná § 126. Tímto paragrafem nemá býti
nic měněno na kompetenci ministerstva
pošt a telegrafů a jeho orgánů, založené na
zákoně č. 60/1923 Sb. z. a n., ani na kom-
petenci ministerstva obchodu, založené na
zákoně č. 9/1924 Sb. z. a n.

Opatření v § 126 jsou odůvodněna zřete-
lem na státní bezpečnost; vzhledem k tomu
konkrétní provádění jednotlivých ustano-
vení přísluší okresním (státním policej-
ním) úřadům, které tu budou postupovati
v dohodě s orgány poštovní a telegrafní
správy (zejména při zjišťování koncesio-
nářů, při odnímání radioelektrických zaří-
zení, zvláště vysílacích, a pod. ) podle směr-
nic, které budou vydány podle odstavce 7
dohodou mezi ministerstvem vnitra, minis-
terstvem pošt a telegrafů, ministerstvem
obchodu a ministerstvem národní obrany.

Povinnost odvésti radioelektrická zaří-
zení (i jejich součástky) ukládá odsta-
vec 2:

a) nejen osobám, které mají koncesi na
přijímací nebo vysílací radiovou stanici po-
dle zákona č. 60/1923 Sb. z. a n.,

b) a osobám, které mají povolení k vý-
robě a prodeji radiových přístrojů podle
zákona č. 9/1924 Sb. z. a n.,

c) nýbrž i osobám, které drží radiové
přístroje bez jakéhokoli povolení (kon-
cese), tzv. černým amatérům.

Pokud jde speciálně o tuto na posledním
místě uvedenou kategorii osob, pozname-
nává se, že odevzdají-li takové osoby v sta-
novené lhůtě svá zařízení, která u sebe ne-
oprávněně měly, zaručuje jim odstavec
6 beztrestnost. Není však možno, aby bylo
se zařízením takových osob nakládáno
stejným způsobem jako se zařízením
osob, které je měly oprávněně na zá-
kladě koncese (povolení); po té stránce
třeba se zřetelem k zásadě § 16 zákona
o telegrafech trvati na tom, že taková zaří-
zení nemají býti brána do pouhé úschovy
s povinností je držiteli vrátiti, jakmile dů-
vod pro úschovu pominul, nýbrž taková za-
řízení třeba zadržeti ve prospěch státu bez
náhrady a osobě, která je odvedla, je ne-
vrátiti.

Ustanovení odstavce 2 nebude po-
užito na radioelektrická zařízení železniční
na nádražích a pod.

K§ 127.

Tento paragraf obsahuje některá zvlášt-
ní ustanovení v oboru trestního soudnictví,

týkající se soudních trestů, neboť za bran-
né pohotovosti státu není možno se při-
držeti ve věcech trestně právních všech zá-
sad platných v dobách mírových.

účelem odstavce 1 je zvýšení účin-
nosti trestních sankcí za branné pohoto-
vosti státu. Je ve veřejném zájmu, vzhle-
dem k nebezpečí šíření se trestných činů
v této době, aby při trestání nebylo použí-
váno zmírnění, která jsou jinak v dobách
mírových podle platných zákonných usta-
novení přípustná.

Podle odstavce 2 mají opatření uči-
něná podle odstavce 1 platiti jen pro trest-
né činy spáchané poté, kdy nabylo účin-
nosti dotčené vládní nařízení vydané podle
odstavce 1. Z této všeobecné zásady trestně
právní bude však pravděpodobně třeba
učiniti odchylku v některých případech,
zvláště šlo-li by o trestné činy závažnější,
zvláště proti bezpečnosti státu.

Důvodem odstavce 3 je pak okol-
nost, že nelze připustiti, aby odsouzením
k trestu na svobodě byly potrestané osoby
odnímány osobní účasti při obraně státu
(vojenské službě, pracovní povinnosti,
osobním úkonům atd. ). Vzhledem k tomu
je třeba dáti vládě zmocnění, aby naříze-
ním vydala ustanovení o přerušení trestů
na svobodě, uložených osobám povolaným
k činné službě vojenské nebo osobám, je-
jichž pracovní síly je v zájmu obrany státu
jinak nezbytně třeba.

K tomu se poznamenává, že branný zá-
kon má již v § 23, odst. 2 (ve znění vy-
hlášky č. 30/1934 Sb. z. a n. ) ustanovení,
že nastoupení do činné služby za mobilisace
není na překážku, byla-li osoba povolaná do
této služby odsouzena k trestu na svobodě,
který nepřevyšuje dobu 2 let. Takový trest
se proto na dobu činné služby odloží nebo
přeruší, požádá-li o to příslušný vojenský
útvar.

Aby mohla býti vhodným způsobem
upravena tato věc, i pokud jde o osoby při-
brané k jiné soudní účasti pří obraně státu,
nebo aby ukáže-li se toho potřeba, mohla
býti věc nově upravena i u osob povolaných
do služby vojenské, k tomu má poskytnouti
odstavec 3 potřebný právní podklad.

K § 128.

Podle § 14 voj. trestního řádu může
vláda za války podříditi civilní obyvatel-

- 203 -

stvo pravomoci vojenských soudů pro
trestné činy tam uvedené. Rozsah těchto
trestných činů třeba podrobiti revisi a sta-
noviti jej tak, aby zájmy obrany státu byly
co nejvíce chráněny, právě tak, jako je
tomu i v zákonodárstvích cizích států (viz
např. švýc. voj. trestní zák. platný od 1.
ledna 1928). Proto vypočítává osnova
v § 128, odst. 1 zevrubněji příslušné
trestné činy.

Po vzoru cís. nař. 307/1914 ř. z. bylo do
odstavce 3 pojato též ustanovení o roz-
šíření pravomoci voj. soudů v případě, kdy
řádné soudy občanské zastavily v některé
územní oblasti vzhledem k válečným udá-
lostem svou činnost.

Odstavec 4 pak jedná o případech,
kdy trestné činy byly spáchány v cizí zemi,
která je v pravomoci československé nebo
spojenecké vojenské moci (v tom případě
nerozhoduje, kde byl pachatel přistižen),
anebo kde jde o trestné činy sice jinde spá-
chané, pachatel byl však přistižen v cizí
zemi, která je v pravomoci československé
nebo spojenecké vojenské moci.

Důvodem tohoto ustanovení je nejen
skutečnost, že podobné ustanovení má též
vojenský trestní řád, nýbrž i zřetel k pří-
slušným ustanovením haagských mírových
konvencí. Tak lze tu poukázati na ustano-
vení čl. 42 až 56 těchto konvencí, podle
nichž má okupant nad územím okupova-
ným prozatím vojenskou pravomoc; proto
je obyvatelstvo okupovaného území pod-
řízeno válečnému právu okupantovu a má
poslouchat jeho rozkazů. Okupant může,
kde toho uzná potřebu, ustanovit soudy vo-
jenské místo soudů řádných (domácích);
připustí-li konání spravedlnosti u soudů
řádných (domácích), může - vyžadují-li
toho válečné účely nebo udržení bezpeč-
nosti a veřejného pořádku - dočasně mě-
niti zákony, zvláště pak právo trestní i zá-
kony o soudním řízení. K trestání deliktů
proti bezpečnosti armády, počítajíc v to
i delikty spáchané civilním obyvatelstem,
jsou však vždy příslušný vojenské soudy
okupantovy, tedy i když jinak ponechal
v působnosti soudy domácí.

Uplatnění těchto zásad ve vnitrostátních
právních řádech jednotlivých států bylo
provedeno různě. Tak např. ve Francii
platí pro civilní obyvatelstvo okupovaného
území táž ustanovení jako pro vojenské
osoby, takže je soudí řádné, již v míru

zřízené vojenské soudy. Naproti tomu Ně-
mecko uplatňuje v okupovaném území
právo stanné, t. j. ve skutečnosti volnou
vůli velitele armády, který stanoví sám
tresty, vymezuje trestné činy a určuje i ří-
zení; trestné činy civilního obyvatelstva
v okupovaném území jsou tu zpravidla sou-
zeny jen jediným důstojníkem ve stručném
řízení.

Přes to, že RČS. dosud formálně není vá-
zána haagskými mírovými konvencemi, při-
držuje se osnova v § 128, odst. 4 nahoře
uvedených jejích zásad a po francouzském
způsobu přikazuje souzení trestných činů,
jichž se dopustí civilní obyvatelstvo v oku-
povaném území, řádným soudům vojen-
ským, při čemž kompetenci těchto soudů
omezuje jen na určité trestné činy v osnově
vypočtené.

Na otázku, kterých hmotných
trestních právních ustano-
vení mají vojenské soudy při vyko-
návání své pravomoci podle § 107 po-
užívati, odpovídá odstavec 5 tak, že
v případech odstavce 3 trestních zákonů
platných v zemích České a Moravskoslez-
ské. Ježto tato trestní ustanovení jsou
v případech uvedených v odstavci 3 velmi
blízká vojenským trestním ustanovením,
nevzniknou pro vojenské soudy zvláštní po-
tíže z této odchylky od zásady jinak podle
§ 7 vojenského trestního řádu platné, že
vojenské soudy mají použíti proti osobám
podléhajícím jejich soudní pravomoci,
i když nenáleží do svazku vojenského,
trestního práva platného pro vojsko. Za-
vésti i v ostatních případech rozšíření pra-
vomoci vojenských soudů povinnost těchto
soudů používat hmotného práva trestního
platného pro osoby občanské, znamenalo by
značné zatížení těchto soudů, vedlo by k po-
vážlivým komplikacím a k nejistotě o tom,
kterých právních norem má býti použito,
zda práva platného v zemi České a Mo-
ravskoslezské, či práva platného v zemi
Slovenské a Podkarpatoruské, což není bez
významu zvláště při provádění odstavce 4.

K odstavci 6 se poznamenává, že se
zřetelem k ustanovení § 95, odst. 5 ústavní
listiny třeba rozšíření pravomoci vojen-
ských soudů omeziti jen na dobu války.
Pro tento pojem dává odstavec 6 příslušné
pravidlo interpretační; toto ustanovení
není v rozporu s citovaným ustanovením
ústavní listiny a jeví se pro právní bezpeč-
nost nejvýš vhodným a účelným. Liší se

- 204 -

však od vymezení doby válečné, jak je ob-
sahuje § 57, odst. 4.

K § 129.

Aby bylo účinněji zajištěno plnění povin-
nosti osobami, které jsou podle osnovy vá-
zány pracovní povinností a konají své za-
městnání v podnicích důležitých pro obranu
státu, které jsou pod přímým vojenským
dozorem vojenských orgánů nebo byly pře-
vzaty vojenskou správou do správy na její
vlastní účet, podrobuje je osnova pro poru-
šení příslušných závazků vojenské kázeň-
ské pravomoci a vojenské trestní soudní
pravomoci v těch případech, kde se poru-
šením svých povinností dopustí soudně
trestných činů.

Toto ustanovení je obdobné, jaké platilo
až dosud podle § 9 zákonů o válečných úko-
nech o osobách povolaných k osobním úko-
nům podle uvedených zákonů, resp. jaké je
obsaženo v § 33 branného zákona o oso-
bách, které byly povolány k zvláštním úko-
nům podle § 3 branného zákona.

Má-li vojenský dozor, resp. vojenská
správa býti s to, aby v svém úkolu dostály,
nutno příslušný orgán vybaviti potřebnou
pravomocí nad zaměstnanci; to je smysl
ustanovení paragrafu 129.

Dodati sluší, že v příslušných vojenských
předpisech bude - pokud jde o způsob ká-
zeňského trestání - přiměřeně přihléd-
nuto k osobám mladistvým a ženám, vo-
jenské kázeňské pravomoci podrobeným.

K § 130.

Tento paragraf obsahuje podobné usta-
novení jako § 129, a to pro osoby povolané
k osobním úkonům na obranu státu, pokud
neuposlechnou nařízení a příkazů vojen-
ských orgánů, pod jejichž dozorem osobní
úkony se konají. Neuposlechnutí takových
nařízení a příkazů se jeví porušením po-
vinnosti k osobním úkonům, a proto zaklá-
dá skutkovou podstatu kázeňsky trestného
činu a podle okolností i činu soudně trest-
ného, v kterémžto případě budou dotčené
osoby podléhati pro takové trestné činy vo-
jenské soudní pravomoci.

Budou-li osoby povolané k osobním úko-
nům přiděleny službou k armádě v poli, je
nutno podrobiti je vojenské trestní pravo-
moci pro všechny trestné činy, poněvadž
v oblasti armády v poli je třeba zvýšených

opatření k udržení pořádku a kázně, jakož
i větší exempce z normálních předpisů
platných v dobách mírových. Ostatně v ta-
kových případech se takové osoby stávají
příslušníky branné moci, jak je výslovně
stanoveno v § 73, odst. 2. Po té stránce se
odkazuje na poznámky, které o tom má dů-
vodová zpráva k právě citovanému usta-
novení.

K § 131.

§ 128, odst. 5 obsahuje ustanovení o vý-
konu trestní soudní pravomoci za války
v cizí zemi, v oblasti obsazené vlastním
nebo spojeneckým vojskem vojenskými
soudy.

Jeví se účelným, pojmouti do osnovy zá-
kona též vhodné rámcové ustanovení, které
by pamatovalo na vykonávání civilního
soudnictví (a contrario vojenského soud-
nictví, tedy jak soudnictví ve věcech občan-
ských, tak i trestního soudnictví vykoná-
vaného civilními soudy) a na vykonávání
správy v obsazeném nepřátelském území.

Vzhledem k tomu stanoví § 131, že až
do úpravy věci vládním nařízením činí
hlavní velitel opatření nezbytná k zabez-
pečení náležitého a nerušeného chodu sprá-
vy a výkonu soudnictví na tomto území a
vydává k tomu potřebná nařízení. Při tom
může býti použito vhodným způsobem též
instituce tzv. civilních komisařů správ-
ních i soudních.

Ustanovení § 131 lze míti za úplně posta-
čující a není třeba, aby se tu řešil problém
režimu v okupačním pásmu v celém svém
rozsahu.

K tomu lze informativně poznamenati, že
anglická vojenská instrukce z r. 1929, je-
jímž autorem je v podstatě prof. Oppen-
heim, v čl. 363, 364, 365 a 368 ustanovuje,
že ani civilní, ani trestní jurisdikce platná
v domácí zemi okupantově se nepovažuje
automaticky za rozšířenou na území obsa-
zené. Proto civilní i trestní právo v obsa-
zené zemi platí dále, soudy, které je vyko-
návají, smějí je vykonávati a všechny
trestné činy obyvatelstva, jež nejsou vojen-
ského zájmu nebo se netýkají bezpečnosti
armády, se ponechávají své jurisdikci.
Důstojníci a muži okupační armády a ti,
kdo ji následují, nepodléhají ovšem juris-
dikci těchto soudů; zachází se s nimi podle
vojenského práva jejich armády. Řádné
soudy a zákony, jež vykonávají, mohly bý

- 205 -