metů uvedených v odstavci 1 neb jiného vá-
lečného materiálu, a třeba-li, i vývoz a dovoz
jiných předmětů, kterých může býti použito
k vojenským (válečným) účelům, je dovolen
jen s povolením ministerstva obchodu v do-
hodě s ministerstvem národní obrany a mi-
nisterstvem zahraničních věcí.
(3) Ministerstvo národní obrany může vý-
voz předmětů uvedených v odstavci 1 vyhláš-
kou vůbec zakázati; pokud jde o předměty
uvedené v odstavci 2, může vývoz jich vyhláš-
kou zakázati ministerstvo obchodu na žádost
ministerstva národní obrany po dohodě s mi-
nisterstvem zahraničních věcí.
(4) Vyžaduje-li toho zájem obrany státu,
může ministerstvo národní obrany v dohodě
s ministerstvem zahraničních věcí ustanovení
odstavce 1 vyhláškou zcela nebo zčásti roz-
šířit i na průvoz předmětů tam uvedených,
anebo může průvoz takových předmětů vůbec
zakázati; o průvozu předmětů uvedených
v odstavci 2 může takové opatření učiniti mi-
nisterstvo obchodu v dohodě s ministerstvem
zahraničních věcí na žádost ministerstva ná-
rodní obrany.
(5) Za povolení udělená podle ustanovení
odstavců 1 a 2 mohou býti vybírány poplatky,
jejichž výši stanoví a vyhlásí o předmětech
uvedených v odstavci 1 ministr národní obra-
ny a o předmětech uvedených v odstavci 2 mi-
nistr obchodu.
(6) Výjimky z ustanovení odstavce 1 mo-
hou býti povoleny vyhláškou ministerstva ná-
rodní obrany, vydanou v dohodě s minister-
stvem vnitra.
(7) Vyhlášky vydané podle ustanovení od-
stavců 2 až 6 se uveřejní v Sbírce zákonů a
nařízení.
(8) Ustanoveními tohoto paragrafu nejsou
dotčeny právní předpisy, podle nichž je třeba
k vývozu, dovozu a průvozu předmětů uve-
dených v odstavci 1 zvláštního povolení stát-
ních bezpečnostních úřadů, ani právní před-
pisy o monopolu výbušných látek.
§ 43.
Vydávání povolení podle § 24, č. 2
zákona na ochranu republiky.
Vydávati povolení, o nichž se zmiňuje § 24,
č. 2 zákona na ochranu republiky, přísluší mi-
nisterstvu národní obrany nebo velitelství
(úřadu), kterému to ministerstvo národní
obrany svěří.
- 31 -
Opatření v oboru patentů a vynálezů.
§ 44.
Ustanovení o vynálezích
důležitých pro obranu státu.
(1) Každý vynález z oborů stanovených
vládním nařízením, přihlášený u
Českosloven-
ského patentního úřadu, je přihlašovatel nebo
jeho právní nástupce povinen držeti v tajnosti
před osobami nepovolanými a nesmí jej, ne-
ní-li v dalších odstavcích jinak stanoveno, do
ciziny přenechati ani úplatně ani bezplatně.
(2) K přihlášce vynálezu uvedeného v od-
stavci 1 třeba pro potřeby vojenské správy
připojiti opis přihlášky a stejnopis popisu, ja-
kož i příslušného výkresu vynálezu; tento opis
i stejnopis dodá patentní úřad ihned minister-
stvu národní obrany.
(3) Přihláška vynálezu uvedeného v od-
stavci 1 se projedná jako tajná a její vyložení
se odloží až do rozhodnutí ministerstva ná-
rodní obrany podle ustanovení odstavců 5 a 6
nebo až do zániku povinnosti podle ustanovení
odstavce 4.
(4) Povinnosti stanovené v odstavci 1 za-
nikají, jestliže ministerstvo národní obrany
nejdéle do čtyř měsíců ode dne, kdy byl mu
dodán opis a stejnopis podle ustanovení od-
stavce 2:
a) nepodá podle odstavce 5 návrh na vy-
vlastnéní podle § 15 zákona ze dne 11. ledna
1897, č. 30 ř. z., o ochraně vynálezů (patent-
ního zákona), nebo
b) neprohlásí podle odstavce 6, že povin-
nosti ty mají trvati nadále.
(5) Podá-li ministerstvo národní obrany ná-
vrh na vyvlastnění podle § 15 patentního zá-
kona, platí ustanovení § 65 patentního zá-
kona; patentní úřad může zrušiti tajnost vy-
nálezu jen k návrhu ministerstva národní
obrany a jen v mezích tohoto návrhu.
(6) Prohlásí-li ministerstvo národní obrany,
že povinnosti stanovené v odstavci 1 mají
trvati nadále, má to za následek, že majitel
patentu nesmí též patent převésti nebo licenci
k němu uděliti nebo výrobky podle něho zho-
tovené dodati jiné osobě než vojenské správě
nebo osobě jí označené bez předchozího sou-
hlasu ministerstva národní obrany. V takovém
případě se popis ani nevyloží, ani nevytiskne,
a předmět vynálezu se do veřejného patent-
ního rejstříku nezapíše. Přihlašovatel vyná-
- 32 -
lezu nebo majitel patentu může však se sou-
hlasem ministerstva národní obrany kdykoliv
dodatečně žádati, aby patent byl oznámen a
úplně zapsán. Ochranná doba takových pa-
tentů počíná dnem, kdy byly uděleny s ko-
nečnou platností.
(7) V oborech stanovených podle ustano-
vení odstavce 1 vládním nařízením smějí býti
vynálezy, které učiní československý státní
občan nebo v republice Československé trvale
bydlící nebo usazený cizinec, přihlášeny k pa-
tentování v cizině nebo do ciziny přenechány,
ať úplatně nebo bezplatně, jen když byly před-
tím přihlášeny k patentování u
Českosloven-
ského patentního úřadu a jestliže zanikly po-
dle ustanovení odstavce 4 povinnosti stano-
vené v odstavci 1, nebo jestliže byl vysloven
ministerstvem národní obrany souhlas podle
ustanovení odstavce 6. To platí i o vynálezích
právnických osob a jiných sdružení osob anebo
majetku, majících sídlo v republice
Českoslo-
venské. Vládní nařízení může z ustanovení
tohoto odstavce stanoviti výjimky, pokud jde
o československé státní občany v cizině.
(8) Prokáže - li majitel patentu, že mu uta-
jením patentu neb jinými omezeními podle
ustanovení odstavce 6 vznikla škoda, bude mu,
nedohodne - li se o tom s vojenskou správou za
souhlasu ministerstva financí, přiznána při-
měřená náhrada ministerstvem financí v do-
hodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a
živností a ministerstvem národní obrany. Za
škodu, která snad vynálezci nebo majiteli pa-
tentu vzejde z provádění jiných ustanovení
tohoto paragrafu, náhrada nepřísluší.
(9) Právní jednání, která odporují ustano-
vením předcházejících odstavců, jsou ne-
platná.
(10) Ustanovení § 21, odst. 1 až 7 a § 27,
odst. 1 až 4 patentního zákona se též nevzta-
hují na patenty, kterých se týká ustanovení
odstavce 6.
(11) Ustanovení předcházejících odstavců
se nevztahují na vynález v, které byly po
právu (odstavec 7) přihlášeny v cizině.
(12) Vládní nařízení, o něm se zmíňuje
odstavec 1 a odstavec 7, první věta, stanoví
též, kdo rozhoduje v pochybnostech o tom,
zda ten neb onen vynález náleží do některého
z oborů stanovených uvedeným vládním na-
řízením; takové rozhodnutí je závazné i pro
soudy.
- 33 -
§ 45.
Nahlížení ministerstva národní
obrany do patentních spisů.
Ministerstvo národní obrany má právo kdy-
koli nahlížeti do všech přihlášek vynálezů, po-
daných patentnímu úřadu, i do všech jejich
příloh, jakož i do všech úředních spisů, které
se týkají projednávám přihlášek, stížností a
žalob.
§ 46.
Změna § 10 patentního zákona.
§ 10 patentního zákona zní takto:
"(1) Je-li toho v zájmu obrany státu třeba,
má vojenská správa právo užívati nebo svými
zmocněnci dát užívati kteréhokoli vynálezu a
nemůže z toho důvodu býti proti ní uplatňo-
váno nijaké právo z přihlášeného vynálezu
nebo uděleného patentu. Určiti, zda je tako-
vého užívání v zájmu obrany státu třeba, ná-
leží ministerstvu národní obrany.
(2) Nedohodne-li se majitel patentu o při-
měřené náhradě s vojenskou správou se sou-
hlasem ministerstva financí, rozhodne o ní
ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem
průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem
národní obrany.
(3) Výkon užívacího práva příslušejícího
vojenské správě je nezávislý na postupu jed-
nání o náhradu. "
§ 47.
Nucená licence v prospěch
podniků důležitých pro obranu
státu.
(1) Je-li v zájmu obrany státu třeba, aby
podniku důležitému pro obranu státu bylo po-
voleno užívati cizího vynálezu, udělí k tomu
povolení (nucenou licenci) na žádost patentní
úřad. Udělení takového povolení není závislé
na tom, aby od udělení patentu prošla určitá
doba.
(2) Okolnost, že je užívání vynálezu třeba
v zájmu obrany státu, osvědčuje se potvrze-
ním, které vydává ministerstvo národní obra-
ny podle volného uvážení; jde-li o podnik,
který náleží do oboru působnosti některého ji-
ného ministerstva, vydává ministerstvo ná-
rodní obrany uvedené potvrzení v dohodě
s tímto ministerstvem. Potvrzení třeba přilo-
žiti k žádosti podané patentnímu úřadu.
- 84 -
(3) Žádost za povolení užívání vynálezu
podle ustanovení odstavce 1 může podati drži-
tel podniku nebo stát.
(4) Patentní úřad, udíleje nucenou licenci,
stanoví po slyšení ministerstva národní obra-
ny podmínky, a třeba-li, i dobu užívání, přihlí-
žeje při tom k stanovisku ministerstva ná-
rodní obrany a k okolnostem případu.
(5) Za povolené užívání vynálezu je žadatel
povinen poskytnouti přiměřenou náhradu.
Tuto náhradu stanoví - nedojde-li o ní k do-
hodě mezi majitelem patentu a žadatelem -
po slyšení patentního úřadu ministerstvo fi-
nancí v dohodě s ministerstvem průmyslu,
obchodu a živností a ministerstvem národní
obrany.
(6) Byla-li nucená licence udělena, může
býti vynálezu podle udělené licence užíváno
již před určením náhrady podle ustanovení od-
stavce 5.
(7) S převodem podniku důležitého pro
obranu státu přechází nucená licence, získaná
podle ustanovení tohoto paragrafu, bezplatně
na nového držitele takového podniku.
(8) Jestliže podnik, který získal nucenou
licenci, anebo na který nucená licence přešla,
přestane býti podnikem důležitým pro obranu
státu, licence tato zaniká.
§ 48.
Vztah k jiným právním před-
pisům o vynálezích.
Pokud se v předchozích paragrafech nesta-
noví jinak, zůstávají ustanovení jiných práv-
ních předpisů o zabezpečení a využití vyná-
lezů pro potřeby vojenské správy nebo pro
účely obrany státu nedotčena.
Zvláštní ustanovení o právech k nemovi-
tostem v pohraničním pásmu, pak v obvodu
opevněných a jiných pro obranu státu důleži-
tých míst.
§ 49.
Na koho se vztahují zvláštní
ustanovení o právech k nemovi-
tostem.
(1) Nabyli-li cizinci nebo právnické osoby
neb jiná sdružení osob anebo majetku k ne-
movitostem, ležícím v pohraničním pásmu
(§ 34, odst. 1) nebo v obvodu opevněných
- 85 -
a jiných pro obranu státu důležitých míst
(§ 35, odst. 1), držby, vlastnického neb ji-
ného věcného práva (vyjímajíc právo zá-
stavní), anebo práva pachtovního nebo ná-
jemního (vyjímajíc nájmy stanovené -vlád-
ním nařízením), jsou povinni oznámiti to do
šesti neděl zemskému úřadu příslušnému
podle polohy nemovitosti; to platí obdobně
o právech horních, vodních, honebních a ry-
bářských. Lhůta k oznámení počíná u práv
nabytých před účinností tohoto zákona dnem
této účinnosti, a jde-li o práva později nabytá,
dnem, kdy bylo těchto práv nabyto.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce
platí obdobně, jestliže československý státní
občan, mající některé z práv uvedených
v předcházejícím odstavci, pozbude českoslo-
venského státního občanství; lhůta k ozná-
mení tu počíná dnem, kdy občan pozbyl čes-
koslovenského státního občanství.
(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje
na československý stát, na svazky
Českoslo-
venské územní nebo zájmové samosprávy,
jakož i na ústavy, podniky a fondy jim náleže-
jící neb jimi spravované, dále na ty právnické
osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku,
které budou osvobozeny od povinnosti ozna-
movací, uvedené v odstavci 1, vládním naří-
zením neb úřadem, kterému to vládní naří-
zení svěří; tento úřad, je-li to úřad civilní, po-
stupuje při uvedeném osvobozování v dohodě
s vojenskou správou.
§ 50.
Projednávání oznámení podle
§ 49.
(1) Zemský úřad ihned uvědomí o ozná-
mení, které ho podle ustanovení § 49 dojde,
vojenskou správu a z volné úvahy - vždy
však za souhlasu vojenské správy -:
a) buď toto oznámení vezme na vědomost,
b) nebo uloží nabyvatelům omezení nebo
podmínky, jež uzná za vhodné,
c) nebo jim nařídí, aby ve lhůtě, kterou
k tomu určí, převedli práva uvedená v § 49,
odst. 1 na československé státní občany, nebo
na právnické osoby neb jiná sdružení osob
anebo majetku, na něž se ustanovení § 49,
odst. 1 podle ustanovení § 49, odst. 3 nevzta-
huje, anebo na osoby (počítajíc v to i práv-
nické osoby neb jiná sdružení osob anebo ma-
jetku), které k tomu za souhlasu vojenské
správy oprávní.
- 36 -
(2) Práva uvedeného v odstavci 1, písm. b)
a c) může zemský úřad použíti nejdéle do
jednoho roku ode dne, kdy ho oznámení podle
§ 49 došlo; tato lhůta může býti vládním na-
řízením na přechodnou dobu prodloužena.
(3) Nebylo-li oznámení podle § 49 učiněno
v předepsané lhůtě, může zemský úřad práva
podle ustanovení odstavce 1, písm. b) a c)
použíti kdykoliv; jde-li však o práva, která
jsou předmětem zápisu do veřejných knih,
může zemský úřad práva uvedeného v od-
stavci 1, písm. b) a c) použíti nejdéle do
desíti let poté, co byla dotčená práva ve veřej-
ných knihách zapsána, a jde-li o práva v den
účinnosti tohoto zákona již zapsaná, do desíti
let ode dne této účinnosti.
(4) Co je v odstavci 1 předepsáno o uvědo-
mení vojenské správy a o její součinnosti,
platí i v tom případě, když se úřad o nabytí
práva dozvěděl jinak než z oznámení učině-
ného podle § 49.
§ 51.
Úřední likvidace práv k nemo-
vitostem.
(1) Nebude-li v stanovené lhůtě podán
průkaz o tom, že bylo příkazu danému podle
ustanovení § 50, odst. 1 vyhověno, zpeněží
okresní soud příslušný podle polohy nemovi-
tosti na návrh zemského úřadu právo, o něž
jde, na účet dosavadní oprávněné osoby podle
pravidel o dobrovolné dražbě (prodeji). Až do
pravoplatného zpeněžení může okresní soud
naříditi na návrh zemského úřadu prozatímní
správu na vrub dosavadní oprávněné osoby.
(2) Nebylo-li by zpeněžení možné nebo ne-
bylo-li by lze je s úspěchem provésti, může
zemský úřad naříditi na vrub oprávněné
osoby jiný způsob likvidace a může podle
okolností i právo, o něž jde, zrušiti za přimě-
řenou náhradu; nařízené zrušení práv hor-
ních provede příslušný bánský úřad, který
stanoví též přiměřenou náhradu.
(3) Podrobnosti k provedení tohoto para-
grafu může stanoviti vládní nařízení, které
může určiti odchylky od pravidel o dobrovolné
dražbě (prodeji).
§ 52.
Předchozí povolení k nabytí
práv k nemovitostem.
(1) Osoby uvedené v § 49, odst. 1 mohou
před nabytím práv tam vypočtených požádati
- 37 -
zemský úřad, aby jim dal povolení k nabytí
těchto práv.
(2) Zemský úřad udílí povolení podle od-
stavce 1 podle volné úvahy a může je vázati
podmínkami. K udělení povolení je potřebí
předchozího souhlasu vojenské správy.
(3) Je-li povolení uděleno, není tím dotčena
povinnost oznámiti nabytí práva podle usta-
novení § 49, odst. 1; zemský úřad však ne-
může v takovém případě použíti práva uve-
deného v § 50, odst. 1, písm. b) a c).
§ 53.
Ustanovení o knihovních zá-
pisech.
(1) Knihovní soud dodá usnesení, týkající
se zápisu některého z práv uvedených v § 49,
odst. 1, ve dvou stejnopisech vždy též místně
příslušnému okresnímu úřadu.
(2) Okresní úřad přezkoumá, zda tu jde
o případ podléhající oznamovací povinnosti
podle § 49, odst. 1, při čemž je nabyvatel
dotčeného práva povinen na vyzvání okres-
ního úřadu podati ve lhůtě tímto úřadem dané
průkaz o rozhodných okolnostech.
(3) Ustanoveními tohoto paragrafu není
dotčena povinnost oznámiti nabytí práva
podle ustanovení § 49, odst. 1.
§ 54.
Vztah k jiným právním předpi-
sům o nabývání práv k nemovi-
tostem.
(1) Ustanoveními §§ 49 až 53 zůstávají ne-
dotčena zvláštní ustanovení, upravující nabý-
vání práv uvedených v § 49, odst. 1 cizincem,
pokud takové nabývání vylučují nebo činí zá-
vislým na povolení, nebo je jinak omezují. To
platí zejména o ustanovení § 3 zákona přídě-
lového ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n. a
§ 12 zákona úvěrového ze dne 11. března 1920,
č. 166 Sb. z. a n. ve znění vládního nařízení
ze dne 29. července 1933, č. 158 Sb. z. a n.
(2) Nedotčena zůstávají ustanovení mezi-
národních smluv vyhlášených ve Sbírce zá-
konů a nařízení.
(3) Ustanovení §§ 49 až 54 neplatí pro na-
bývání práv uvedených v § 49, odst. 1
k dráze, pokud je dráha knihovní jednotkou
- 88 -
(§ 5 zákona ze dne 22. srpna 1930, č. 132 Sb.
z. a n., o železničních knihách a zástavních
právech nabytých na drahách).
Ustanovení o stavbách důležitých pro obranu
státu.
§ 55.
Všeobecná ustanovení o stav-
bách důležitých pro obranu
státu.
(1) Prohlásí-li ministr národní obrany, že
je v zájmu obrany státu, aby byla zachována
naprostá tajnost o zařízení, uspořádání atd.
stavby, jež má býti provedena k vojenským
účelům:
a) přechází se souhlasem ministra vnitra
a ministra veřejných prací působnost staveb-
ního úřadu (úřadu povolaného k rozhodování
o stavbě), není-li podle platných předpisů vy-
hrazena zemskému nebo ústřednímu úřadu
anebo vojenské správě, na úřad, který je
přímo podřízen věcně příslušnému ústřed-
nímu úřadu;
b) stavební úřad (úřad povolaný k rozho-
dování o stavbě) zařídí v dohodě s vojenskou
správou čeho třeba k tomu, aby zařízení,
uspořádání atd. takové stavby, jakož i její
povolení a schválení zůstalo utajeno;
c) dozor na takovou stavbu (zejména do-
zor podle stavebních řádů [statutů] a dozor
orgánů živnostenské inspekce) budiž v do-
hodě s vojenskou správou upraven a přísluš-
ným ústředním úřadem potřebně soustředěn
tak, aby to, co má býti v zájmu obrany státu
utajeno, zůstalo utajeno.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně
i v tom případě, kdy ministr národní obrany
v dohodě s ministrem vnitra a věcně přísluš-
ným ministrem prohlásí
a) o státní stavbě, jež má býti provedena
k jiným účelům než vojenským, nebo
b) o stavbě podniku důležitého pro obranu
státu, že je v zájmu obrany státu, aby byla
zachována naprostá tajnost o zařízení, uspo-
řádání atd. takové stavby.
(3) Při stavbách uvedených v odstavcích
1 a 2 mohou býti podle volného uvážení pří-
slušného úřadu v dohodě s vojenskou správou
zúčastněné osoby (zájemci) a obce (jimž
třeba vždy přiznati právní postavení zúčast-
- 39 -
něné osoby [zájemce]) vyloučeny z práva na-
hlédnouti v příslušné plány a popisy. Zúčast-
něným osobám (zájemcům) třeba tu podati
vysvětlení, pokud se zamýšlená stavba dotýká
jejich majetkových a jiných práv, aby jim
byla umožněna obrana těchto práv, avšak
jenom v tom rozsahu, pokud to povaha a účel
stavby připouští. Obcím bude dodán - nevy-
lučuje-li to potřeba zachováni tajemství-pro
účely plánu polohy geometrický (polohopisný)
plán v měřítku plánu polohy nebo aspoň
v měřítku katastrální mapy v takové úpravě,
jakou uzná příslušný úřad v dohodě s vojen-
skou správou za vhodnou.
(4) Při stavbách uvedených v odstavcích
1 a 2 lze se i jinak odchýlit od platných sta-
vebních řádů (statutů) a jiných právních
ustanovení, vztahujících se na budování ta-
kových staveb, jestliže toho povaha a účel
těchto staveb vyžaduje.
(5) Na úřad příslušný podle ustanovení od-
stavců 1 a 2 přechází též působnost k pro-
vedení vodoprávního a jiného řízení, jehož
je k uskutečnění stavby a v souvislosti
s ní zapotřebí. I tu platí obdobně ustano-
vení odstavce 4, jakož i to, co v zájmu za-
chování tajemství ustanovuje odstavec 1,
písm. b) a c) a odstavec 3.
(6) O stavbách drah a o stavbách na dra-
hách platí příslušné předpisy o drahách.
§ 56.
Zvláštní ustanovení o opevňo-
vacích, a jiných obranných dů-
ležitých stavbách a zařízeních.
(1) Na opevňovací a jiné obranné stavby
vojenské se ustanovení stavebních a živnos-
tenských předpisů nevztahují. Pokyny stran
přípravy, budování, udržování atd. těchto
staveb vydává a na tyto stavby, jakož i na
jejich přípravy a budování dozírá vojenská
správa.
(2) Působnost k provedení vodoprávního
a jiného řízení, jehož je k uskutečnění staveb
uvedených v odstavci láv souvislosti s nimi
zapotřebí, přechází na vojenskou správu.
Ustanovení § 55, odst. 5, druhé věty platí i tu.
(3) Vojenské správě přísluší též dozor,
který jinak vykonávají živnostenští inspek-
toři a jiné úřady (orgány).
(4) Ustanovení tohoto paragrafu se vzta-
hují i na jiné stavby nebo zařízení, o nichž
Nejvyšší rada obrany státu určí, že pro je-
- 40 -
jich mimořádný význam pro obranu státu je
třeba je klásti na roven stavbám uvedeným
v odstavci 1.
HLAVA V.
Obrana státu za branné pohotovosti
státu.
Část 1.
Všeobecná ustanovení o branné pohotovosti
státu.
§ 57.
Pojem branné pohotovosti státu,
její počátek a ukončení.
(1) Jakmile byla vyhlášena mobilisace
branné moci nebo prohlášen válečný stav
anebo vypověděna válka, vstupuje stát do
branné pohotovosti, a to dnem, kdy bylo uči-
něno některé z právě uvedených opatření.
(2) Stav branné pohotovosti státu končí
dnem, jejž vláda určí.
(3) Den vstupu státu do branné pohoto-
vosti a den jejího ukončení vyhlásí vláda
v Sbírce zákonů a nařízení.
(4) Jsou-li v platných předpisech dána
ustanovení pro dobu mobilisace nebo války
(dobu válečnou), rozumí se jí - není-li
v tomto zákoně nebo v jiných právních usta-
noveních tento pojem jinak vyložen - doba
branné pohotovosti státu podle předcházejí-
cích ustanovení tohoto paragrafu.
§ 58.
Všeobecná ustanovení o povin-
nostech za branné pohotovosti
státu.
Každý, kdo není zavázán k účasti v obraně
státu a v její přípravě podle jiných ustano-
vení tohoto neb jiných zákonů, je za branné
pohotovosti státu povinen podle ustanovení
této hlavy k osobní účasti nebo jiné součin-
nosti při obraně státu a k její podpoře a lze
mu v zájmu obrany státu uložiti omezení a po-
žadovati věcné prostředky.
- 41 -
§ 59.
Použitelnost ustanovení
hlavy V.
Ustanovení hlavy V. lze mimo dobu branné
pohotovosti státu a mimo případy uvedené
v hlavě VI. použíti jen, když je to v nich vý-
slovně připuštěno.
Část 2.
Pracovní povinnost, povinnosti veřejných
a některých jiných zaměstnanců (funkcio-
nářů) a osobní úkony za branné pohotovosti
státu.
Oddíl 1.
Pracovní povinnost za branné pohotovosti
státu.
§ 60.
Kdo podléhá pracovní povin-
nosti.
(1) Za branné pohotovosti státu může býti
na potřebnou dobu stanoveno, že se ukládá
pracovní povinnost osobám zaměstnaným
v těch oborech práce, kterých je nevyhnutelně
třeba, aby byly zamezeny poruchy pravidel-
ného chodu života v státě, zejména v zaříze-
ních na opatřování vody, světla, tepla neb
energie pro obecnou potřebu, při výrobě země-
dělské, v službě zdravotnické, při zabezpečení
zásobování předměty spotřeby a p.; stane se
tak vládním nařízením, jež určí, v kterých
oborech práce se tato povinnost ukládá.
(2) Pro osoby zaměstnané v registrova-
ných podnicích, jakož i v jiných podnicích
důležitých pro obranu státu, jimž byl uložen
závazek podle § 98, platí za branné pohoto-
vosti státu pracovní povinnost, aniž je po-
třebí ji zvláště vládním nařízením ukládati.
(3) Uložení pracovní povinnosti podle usta-
novení předcházejících odstavců třeba v pří-
slušných oborech práce uvésti vhodným způ-
sobem v obecnou známost.
(4) Cizinci podléhají pracovní povinnosti
v rozsahu, který vyplývá z mezinárodních
smluv anebo z mezinárodního práva vůbec.
- 42 -
§ 61.
Obsah pracovní povinnosti.
(1) Osoby, zaměstnané v oborech práce
nebo v podnicích, pro které platí podle usta-
novení § 60 pracovní povinnost, jsou povinny
setrvati v svém zaměstnání, plniti řádně a
svědomitě všechny své povinnosti a zdržeti
se všeho, co by mohlo znesnadniti nebo ohro-
ziti dosažení účelu dotčeného oboru práce
(pravidelnou činnost podniku).
(2) Je-li toho třeba, jsou osoby vázané pra-
covní povinností povinny konati své zaměst-
nání kdekoliv, i mimo místo svého pobytu a
pravidelného zaměstnání, při čemž se podle
možnosti přihlédne k jejich poměrům, zvláště
rodinným a hospodářským; podle potřeby
jsou takové osoby povinny konati v zájmu
obrany státu i takové úkony, které nenáleží
k jejich pravidelnému zaměstnání.
§ 62.
Vliv pracovní povinnosti na
pracovní poměr.
(1) Pracovní poměr osob vázaných pra-
covní povinností se řídí, jestliže tento zákon
nestanoví jinak, i nadále platnými předpisy
a smlouvami.
(2) Pracovní poměr uvedený v předcháze-
jícím odstavci může býti ukončen jen se svo-
lením příslušného státního dozorčího úřadu
nebo k jeho příkazu, a není-li takového úřadu,
se svolením anebo k příkazu okresního úřadu.
Takové svolení nebo příkaz lze dáti jen z dů-
ležitých důvodů, není-li zájem obrany státu
ohrožen. O registrovaných podnicích platí
ustanovení § 29, odst. 2, písm. d). Při ukon-
čení pracovního poměru podle ustanovení to-
hoto odstavce nejsou účastný nestátní orgá-
ny, kterým jinak přísluší podle, zvláštních
předpisů součinnost při ukončení pracovního
poměru; pokud taková součinnost přísluší
orgánům státním, může býti vládním naříze-
ním odchylně upravena, aby bylo rychleji roz-
hodováno.
(3) Z přidržení k pracovní povinnosti po-
dle tohoto zákona nelze vyvozovati proti státu
žádné nároky. Příslušníkům rodiny osob vá-
zaných pracovní povinností, kteří utrpí újmu
tím, že jejich živitelům bylo podle ustanovení
§ 61, odst. 2 uloženo konati zaměstnání na
jiném místě, dostane se vyživovacího pří-
spěvku podle předpisů platných pro přísluš-
- 43 -
níky rodin osob povolaných k vojenské službě,
nepřisluší-li jim snad podle platných smluv
anebo předpisů již jiná náhrada nebo nárok
z toho důvodu.
§ 63.
Rozhodčí komise pro úpravu
pracovního poměru osob váza-
ných pracovní povinností.
(1 )Pro úpravu pracovního poměru osob vá-
zaných pracovní povinností se zřídí rozhodčí
komise, jejichž sídla a obvody určí vládní na-
řízení.
(2) Tyto rozhodčí komise jsou povolány
k tomu, aby na žádost zaměstnavatelů neb
jejich zájmových sdružení anebo na žádost
zájmových sdružení zaměstnanců neb jednot-
livých skupin těchto zaměstnanců stanovily
pracovní podmínky a zejména určily mzdy
(platy), přihlížejíce k celkovým hospodář-
ským a pracovním poměrům, jakož i ke vzdě-
lání a pracovnímu výkonu jednotlivých za-
městnaneckých kategorií a k nabytým prá-
vům. Rozhodčí komise mohou rozhodovati
o úpravě pracovního poměru též na podnět
věcně příslušného státního ústředního úřadu.
Jiným orgánům zřízeným podle zvláštních
zákonů nebo podle dohody zájmových sdru-
žení zaměstnanců a zaměstnavatelů rozhodo-
vání při úpravě pracovního poměru, jakmile
budou rozhodčí komise ustaveny, nepřísluší.
(3) Rozhodčí komise jednají v odborných
senátech, složených vedle předsedy komise
(jeho zástupce) z čtyř členů (jejich náhrad-
níků), z nichž dva jsou zástupci zaměstnava-
telů a dva zástupci zaměstnanců z dotčeného
hospodářského odvětví; počet a druh těchto
odborných senátů stanoví ministerstvo ná-
rodní obrany v dohodě s příslušnými mini-
sterstvy. Ke každému jednání je předseda
rozhodčí komise povinen přibrati jako od-
borné poradce zástupce vojenské správy, zá-
stupce těch oborů státní správy, které v do-
tčeném hospodářském odvětví vykonávají do-
zor po stránce sociálně politické, a zástupce
finanční správy.
(4) Předsedu a zástupce předsedy rozhodčí
komise ustanovuje ze soudců z povolání mi-
nisterstvo spravedlnosti v dohodě s minister-
stvem národní obrany a ministerstvy, jimž
přísluší ochrana dotčených zájmů zaměstna-
vatelských a zaměstnaneckých, na dobu jed-
noho roku. členy rozhodčí komise a jejich
zástupce ustanovuje na stejné funkční ob-
- 44 -