dobí ministerstvo národní obrany na návrh
ministerstva, které v dotčeném hospodářském
odvětví vykonává dozor po stránce sociálně
politické; toto ministerstvo vyslechne ústřed-
ny odborových organisací (zájmových korpo-
raci) zaměstnanců a zaměstnavatelů; členy
(zástupce) třeba ustanoviti v takovém počtu,
aby z nich mohly býti složeny odborné senáty
podle jednotlivých hospodářských odvětví.
Odborné poradce pro rozhodčí komise usta-
novují příslušná ministerstva.
(5) Členům rozhodčí komise přísluší ná-
hrada hotových výdajů a ušlého výdělku
v rozsahu a podle zásad stanovených vládním
nařízením, jež určí též, jaká odměna přísluší
předsedovi rozhodčí komise, jeho zástupci a
odborným poradcům.
(6) Jednání před rozhodčí komisí je ne-
veřejné. Předseda rozhodčí komise může k za-
jištění nerušeného chodu řízení těm, kdo ří-
zení maří nebo ruší, uložiti pořádkové pokuty
do 2. 000 Kč; uložené pokuty připadají státu
a vymáhají se politickou nebo soudní exekucí.
(7) Výroky rozhodčí komise jsou konečné;
nastane - li však po výroku podstatná změna
poměrů, může býti na návrh učiněný podle
ustanovení odstavce 2 o věci znovu jednáno.
(8) Výrok rozhodčí komise zavazuje všech-
ny zaměstnavatele a zaměstnance, jichž se
týká. Ve výroku třeba uvésti, od které doby
nabývá účinnosti; nestane - li se tak, nabývá
výrok účinnosti dnem následujícím po jeho
usnesení.
(9) Náklady na řízení před rozhodčími ko-
misemi jdou na vrub státu.
(10) Ustanovování členů rozhodčích komisí
a jejich povinnosti, jakož i podrobnosti o or-
ganisaci těchto komisí a řízení před nimi
upraví vládní nařízení, jež stanoví též, jak se
účastní v tomto řízení zaměstnavatelé a za-
městnanci.
Oddíl 2.
Povinnosti veřejných a některých jiných za-
městnanců (funkcionářů) za branné pohoto-
vosti státu.
§ 64.
Povinnosti veřejných a někte-
rých jiných zaměstnanců.
(1) Za branné pohotovosti státu platí pro
zaměstnance státu i jiných veřejnoprávních
- 45 -
korporací, ústavů, fondů a jakýchkoli veřej-
ných institucí vůbec, jakož i ústavů, fondů,
podniků a závodů jim náležejících anebo jimi
spravovaných a podniků pro veřejnou do-
pravu ustanovení odstavců 2 až 9.
(2) Zaměstnanci jsou povinni setrvati
v svém služebním (pracovním) poměru, plniti
řádně a svědomitě všechny povinnosti své
služby (práce) a to jak služební (pracovní)
úkoly pravidelné, tak i ony, které přinášejí
poměry způsobené brannou pohotovostí státu,
a zdržeti se všeho, co by mohlo znesnadniti
neb ohroziti řádný a pravidelný výkon služby
(práce). Jsou povinni vykonávati jako svou
službu (práci) v zájmu obrany státu i takové
úkoly, které jinak nenáležejí k jejich pravi-
delné službě (práci), a jsou povinni konati
službu (práci) kdekoliv, i mimo své služební
(pracovní) působiště.
(3) Služební (pracovní) poměr může býti
rozvázán jen se svolením příslušného úřadu,
a to, jde-li o služební (pracovní) poměr
k státu, se svolením příslušného státního
úřadu, a jde-li o jiný služební (pracovní) po-
měr, se svolením státního dozorčího úřadu
a není-li ho, se svolením okresního úřadu
anebo také úřadu (orgánu), jemuž to tyto
úřady svěří. Takové svolení lže dáti jen z dů-
ležitých důvodů a není-li zájem obrany státu
ohrožen. Ustanovení § 62, odst. 2, poslední
věty platí obdobně.
(4) Jinak se služební (pracovní) poměr -
mimo případy uvedené v odstavcích 5 a 6 -
rozváže úřadem uvedeným v odstavci 3, a
není ji k tomu podle platných předpisů pří-
slušný, z jeho příkazu, vyžaduje-li toho zájem
obrany státu neb jiný veřejný zájem a do-
volují-li to platná jinak zákonná nebo smluvní
ustanovení. Ustanovení poslední věty před-
cházejícího odstavce platí i tu.
(5) Zaměstnanec, který hrubě poruší po-
vinnosti uvedené v odstavci 2, může býti
ihned ze služby (práce) propuštěn bez disci-
plinárního (kárného) řízení. Zaměstnance,
který není v služebním (pracovním) poměru
k státu, může ze služby (práce) propustiti
též příslušný státní dozorčí úřad, a není-li ho,
okresní úřad anebo také úřad (orgán), jemuž
to tyto úřady svěří. Před propuštěním třeba
porušení povinností uvedených v odstavci 2
řádně zjistiti a zaměstnance o proviněních za
vinu mu kladených vyslechnouti. Z rozhod-
nutí o propuštění může zaměstnanec podati
do patnácti dní ode dne doručení nebo ústního
prohlášení rozhodnutí odvolání k úřadu,
- 46 -
který vykonává přímo dozor na úřad, jenž
jej ze služby (práce) propustil; rozhodnutí
o takovém odvolání je konečné. Podané od-
volání nemá účinku odkládacího. U soudců
z povolání jsou k opatření uvedenému v tomto
odstavci a k rozhodování o opravných pro-
středcích proti takovému opatření povolány
příslušné disciplinární soudy; tyto soudy vy-
sloví propuštění ze služby disciplinárním ná-
lezem.
(6) Zaměstnanec, který byl uznán pravo-
platným rozsudkem trestního soudu vinným,
že se porušením povinností uvedených v od-
stavci 2 dopustil přečinu nebo zločinu podle
hlavy VIII, bude ihned ze služby (práce) pro-
puštěn bez disciplinárního (kárného) řízení,
nenastala-li ztráta služby (úřadu) již přímo
ze zákona nebo výrokem soudu. Neprovede-li
takové propuštění ze služby (práce) příslušný
jinak úřad (orgán) nestátní, dá mu k tomu
státní dozorčí úřad, a není-li ho, okresní úřad
krátkou, neprodlužitelnou lhůtu. Uplyne-li
tato lhůta marně, propustí dotčeného zaměst-
nance s konečnou platností sám příslušný
státní dozorčí úřad, a není-li ho, okresní úřad.
(7) Propuštěním ze služebního (pracov-
ního) poměru podle odstavce 5 nebo 6 za-
nikají veškerá ze služebního (pracovního) po-
měru vyplývající práva propuštěného zaměst-
nance i jeho rodinných příslušníků, nikoli
však práva z veřejnoprávního pojištění.
(8) V případech zvláštního zřetele hodných
může býti zaměstnanci propuštěnému ze
služby (práce) podle odstavce 5 nebo 6, po-
kud by mu příslušely odpočivné platy, nebo
jeho nevinným rodinným příslušníkům, po-
kud by měli nárok na zaopatřovací platy,
kdyby byl zaměstnanec zemřel v době svého
pravoplatného propuštění ze služby (práce),
přiznán příspěvek na výživu. Na tento pří-
spěvek sluší užíti přiměřeně ustanovení § 5
zákona ze dne 12. července 1933, č. 147 Sb.
z. a n., o stíhání protistátní činnosti státních
zaměstnanců a některých jiných osob a o pře-
kládání soudců na jiné služební místo proti
jejich vůli, a příspěvek ten může býti povolen,
pokud jde o zaměstnance, na něž se vztahuje
právě uvedený zákon, mají-li nároky na pen-
sijní zaopatření proti státu, příslušným
ústředním úřadem v dohodě s ministerstvem
financí, v ostatních případech pak oním čini-
telem, proti němuž mají nárok na pensijní
zaopatření, a to se souhlasem státního dozor-
čího úřadu, a není-li ho, se souhlasem okres-
ního úřadu.
- 47 -
(9) Zaměstnanec, který byl propuštěn ze
služby (práce) podle odstavce 5 nebo 6, ne-
smí býti přijat do žádné ze služeb (prací)
uvedených v odstavci 1. Výjimku může po-
voliti, jde-li o službu (práci) u státu, pří-
slušný ústřední úřad, a jde-li o ostatní služby
(práce) uvedené v odstavci 1, příslušný státní
dozorčí úřad, a není-li ho, okresní úřad anebo
také úřad (orgán), jemuž to tyto úřady svěří.
§ 65.
Povinnosti veřejných funkcio-
nářů.
(1) Členové zastupitelských sborů i jiných
orgánů (počítajíc v to i poradní sbory) ve-
řejnoprávních korporací, ústavů, fondů a ja-
kýchkoli veřejných institucí vůbec, pak ústa-
vů, fondů, podniků a závodů jim náležejících
anebo jimi spravovaných, jakož i podniků
pro veřejnou dopravu jsou za branné pohoto-
vosti státu povinni:
a) setrvati v svých funkcích a plniti řádně
a svědomitě všechny povinnosti s nimi spo-
jené;
b) zdržovati se všeho, co by mohlo zne-
snadniti nebo ohroziti řádnou a pravidelnou
činnost dotčených korporací ústavů, fondů,
podniků a závodů.
(2) Funkcionáři tito mohou:
a) býti zbaveni své funkce, porušují-li
hrubě povinnosti své funkce, zejména pak ty,
jež plynou z tohoto zákona. Rozhodnutí
o ztrátě funkce vydá s konečnou platností,
jde-li o obce, příslušný státní úřad dozorčí,
jde-li o okresy, zemský úřad, a jde-li o země,
ministerstvo vnitra. V ostatních případech
náleží rozhodnutí příslušnému nejvyššímu
úřadu dozorčímu, a to, nejde-li o obor působ-
nosti ministerstva vnitra, v dohodě s tímto
ministerstvem; není-li dozorčího úřadu stát-
ního, je příslušným ministerstvo vnitra;
b) vzdáti se své funkce jen se souhlasem
úřadu uvedeného pod písmenem a); z odepření
souhlasu nelze se odvolati.
(3) Úřady uvedené v odstavci 2 jsou opráv-
něny za funkcionáře, který byl zbaven funkce
nebo se jí vzdal, s konečnou platností jmeno-
vati, je-li toho třeba, funkcionáře nového.
(4) Ústřední úřady, povolané k rozhodnu-
tím a opatřením podle ustanovení odstavce 2,
písm. a) a b), mohou svěřiti podřízeným úřa-
dům nebo úřadům politickým, aby samy či-
- 48 -
nily, a to, nejde-li o politické úřady, v dohodě
s těmito úřady - s konečnou platností po-
třebná rozhodnutí a opatření; rovněž tak mo-
hou jim svěřiti, aby jmenovaly s konečnou
platností i nového funkcionáře.
(5) Neplyne - li z ustanovení předcházejících
odstavců nic jiného, jsou jimi nedotčeny jiné
předpisy, upravující plnění povinností a zánik
funkce osob uvedených v odstavci 1.
(6) Vláda může nařízením prodloužiti
funkční období sborů a orgánů uvedených
v odstavci 1, nejdéle však na jeden rok po
ukončení branné pohotovosti státu.
(7) Ti, kdož byli zbaveni funkce podle usta-
novení tohoto paragrafu, nemohou po dobu
tří let nabýti funkcí uvedených v odstavci 1
ani volbou, ani jmenováním neb jiným způ-
sobem.
(8) Ustanoveními tohoto paragrafu nejsou
dotčena práva Národního shromáždění.
Oddíl 3.
Osobní úkony za branné pohotovosti státu.
§ 66.
Pojmové vymezení osobních
úkonů.
(1) Osobními úkony podle tohoto zákona se
rozumí každá tělesná i duševní činnost, která
se požaduje v zájmu obrany státu podle usta-
novení tohoto oddílu.
(2) Osoby, které byly k osobním úkonům
přibrány na základě dobrovolné přihlášky,
mají stejná práva a povinnosti jako osoby,
které byly k osobním úkonům povolány podle
dalších ustanovení.
(3) Osobní úkony podle tohoto zákona lze
požadovati i pro účely spojeneckých států.
§ 67.
Povinnost k osobním úkonům.
(1) Osobními úkony na obranu státu jsou
povinny všechny osoby, které nejsou podle
§ 68 od nich osvobozeny.
(2) Ve vykonávání osobních úkonů nelze se
dát zastupovati.
(3) Ženy budou povolávány co možná jen
k takovým osobním úkonům, k nimž jsou
svým obvyklým zaměstnáním (povoláním)
způsobilé a bude při tom přihlíženo k tomu,
aby jejich povolání k osobním úkonům nebylo
- 49 -
na újmu plnění jiných závažných úkolů, které
mají, zejména jako ženy pečující o domác-
nost.
§ 68.
Osvobození od osobních úkonů.
(1) Od osobních úkonů jsou osvobozeny:
a) osoby tělesně nebo duševně neschopné;
b) osoby mladší než 17 let a starší než 60
let;
c) členové Národního shromáždění, vlády,
guvernér země Podkarpatoruské a guvernér
Národní banky československé;
d) státní a jiní veřejní zaměstnanci v činné
službě, starostové obcí a duchovní vykonáva-
jící duchovní správu církví a náboženských
společností státem uznaných anebo recipova-
ných;
e) osoby vykonávající činnou službu vojen-
skou nebo zvláštní úkony podle § 3 branného
zákona (a to i po dobu, po kterou jsou na do-
časné dovolené);
f) osoby, které jsou úředním rozhodnutím
zproštěny od činné služby vojenské neb osvo-
bozeny od vykonávání zvláštních úkonů podle
§ 3 branného zákona;
g) ženy, které se starají o nedospělé děti,
nebo jsou těhotné, nebo ty, od jejichž slehnutí
neuplynuly ještě tři měsíce;
h) osoby požívající exteritoriality podle
mezinárodního práva a osoby náležející k ci-
zím diplomatickým misím, k cizím konsulár-
ním úřadům, k orgánům cizích států vůbec
anebo k orgánům mezinárodním, s tou pod-
mínkou, že tyto úřady neb orgány působí na
území
Československé republiky se svolením
vlády Československé a že nejde o příslušníky
Československé republiky;
ch) ostatní cizinci v rozsahu, který vyplývá
z mezinárodních smluv anebo z mezinárod-
ního práva vůbec,
a to ve všech případech potud, pokud osvo-
bozovací důvod trvá.
(2) Osvobozovací důvod třeba vhodným
způsobem prokázati; tělesnou nebo duševní
neschopnost (odstavec 1, písm. a)), těhoten-
ství a slehnutí (odstavec 1, písm. g)) třeba
prokázati úředním potvrzením lékaře veřejné
zdravotnické služby.
(3) Zaměstnanci podniků pro veřejnou do-
pravu mohou býti k osobním úkonům povoláni
jen se souhlasem státního dozorčího úřadu
nebo služebny, a to podle směrnic, které vydá
- 50 -
ministerstvo národní obrany v dohodě s věcně
příslušným ministerstvem.
§ 69.
Určení osobních úkonů a jich
rozvržení.
(1) Stanoviti všeobecné směrnice pro
určení rozsahu a druhů osobních úkonů již
v míru předvídaných přísluší, jde-li o osobní
úkony pro potřeby branné moci, ministerstvu
národní obrany, a jde-li o osobní úkony pro
ostatní potřeby obrany státu, věcně přísluš-
nému ministerstvu v dohodě s ministerstvem
národní obrany. V týchž směrnicích se též
stanoví, která vojenská velitelství, vojenské
nebo civilní úřady jsou oprávněny osobní
úkony požadovati, kdy jsou tak oprávněny či-
niti obce a jakým způsobem se mají osobní
úkony požadovati.
(2) Rozvržení osobních úkonů na jednot-
livé správní obvody třeba provésti, kde to po-
vaha věci a okolnosti dovolují, stejnoměrně se
zřetelem k hospodářským poměrům těchto
obvodů.
(3) Osobní úkony, jež nebyly předvídány ve
směrnicích uvedených v odstavci 1, opatří se
podle požadování oprávněných k tomu velitel-
ství, úřadů a obcí; která velitelství a úřady
jsou k tomu oprávněny a kdy jsou k tomu
oprávněny obce, stanoví předpisy, vydané mi-
nisterstvem národní obrany nebo věcně pří-
slušným ústředním úřadem v dohodě s minis-
terstvem národní obrany.
(4) Je-li třeba osobních úkonů jak pro po-
třebu branné moci, tak i pro jiné potřeby
obrany státu, třeba přihlížeti k tomu, aby
byly obstarány především potřeby branné
moci.
§ 70.
Požadování, výběr a povolávání
osob k osobním úkonům.
(1) Velitelství, úřady a obce k tomu opráv-
něné (§ 69) požadují osobní úkony u okres-
ních úřadů, z jejichž obvodu mají býti tyto
úkony poskytnuty, a je-li toho podle povahy
věci v zájmu branné moci třeba, mohou tak
činiti přímo vojenští velitelé, kteří jsou
k tomu podle vojenských předpisů oprávněni;
tito velitelé mohou též, je-li nebezpečí v pro-
dlení, osobní úkony požadovati přímo u obcí.
(2) Výběr a povolávání osob k osobním
úkonům provádějí okresní úřady a v přípa-
- 61 -
dech, kde byly osobní úkony požadovány
u obcí, obce. Okresní úřady mohou obcím též
uložiti výběr a povolávání osob k osobním
úkonům, jež byly u těchto úřadů požadovány.
V poli mohou při nezbytné potřebě vojenští
velitelé povolávati osoby povinné k osobním
úkonům přímo.
(3) Okresní úřady mohou povolávati
k osobním úkonům bez předchozího požado-
vání jiných úřadů nebo velitelství osoby,
jichž potřebují k tomu, aby zdolaly úkoly na
ně vložené, a to buď přímo nebo prostřed-
nictvím obcí. Rovněž obce mohou k obstará-
vání úkolů uložených jim tímto zákonem,
vládními nařízeními neb jinými předpisy po-
dle něho vydanými s předchozím souhlasem
okresního úřadu samy povolávati osoby
k tomu potřebné. Bez předchozího souhlasu
okresního úřadu mohou tak učiniti, jen když
jde o případy zvlášť naléhavé, v nichž není
času vyžádati si tento souhlas; tyto případy
musí obce okresnímu úřadu dodatečně ozná-
miti.
(4) Osoby, které byly k osobním úkonům
vybrány, budou k nim povolány zpravidla
pí-
semně.
(5) Při výběru a povolávání k osobním úko-
nům na obranu státu třeba co možná přihlí-
žeti, zvláště jde-li o osobní úkony déle trvající
a mimo bydliště, k zájmu výroby a oběhu,
k rodinným poměrům a k věku povolávaných
osob. Povoláním k osobním úkonům nesmí
býti zmenšen potřebný rozsah činnosti pod-
niků důležitých pro obranu státu a nemá býti
co možná ohrožena výživa členů rodiny.
(6) Podle možnosti třeba povolávati k osob-
ním úkonům osoby dobrovolně se hlásící před
jinými, muže před ženami, osoby zdatnější
před méně zdatnými a osoby, které svým ob-
vyklým zaměstnáním (povoláním) jsou způ-
sobilé k příslušným osobním úkonům, před
osobami svým obvyklým zaměstnáním (povo-
láním) méně způsobilými.
§ 71.
Povinnost poslechnouti povo-
lání k osobním úkonům.
(1) Osoba, která byla povolána k osobním
úkonům, je povinna tohoto povolání uposlech-
nouti, a to i tehdy, má-li za to, že povolání od-
poruje ustanovení § 68; v tomto případě může
se však dovolávati nápravy u okresního
úřadu, v jehož obvodu byla k osobním úkonům
- 52 -
povolána nebo tyto úkony koná. úřad je po-
vinen věc co nejdříve vyšetřiti, a uzná-li, že
povolání nebylo v souladu se zákonem, dotče-
nou osobu z osobních úkonů ihned propustiti.
(2) Politické úřady jsou povinny zaříditi
vše, aby požadované osobní úkony byly vy-
konány.
§ 72.
Doba a místo plnění osobních
úkonů.
Osobních úkonů na obranu státu lze použíti
jen na dobu nejnutnější potřeby, a to tím způ-
sobem, aby povolané osoby plnily uložené jim
osobní úkony tam, kde podle tělesné a duševní
schopnosti mohou své síly nejlépe uplatniti.
§ 73.
Právní postavení osob povola-
ných k osobním úkonům.
(1) Osoby povolané k osobním úkonům jsou
po všech stránkách služby podřízeny orgá-
nům velitelství (úřadů) a obcí, pod jejichž do-
zorem osobní úkony konají.
(2) V poli se stávají osoby, povolané k osob-
ním úkonům při armádě v poli, příslušníky
branné moci a podléhají, není-li zákonem
jinak stanoveno, po každé stránce jako ostatní
příslušníci branné moci vojenským velitel-
stvím (vojenským úřadům); o tom třeba do-
tčené osoby poučiti.
(3) K vykonáváni vlastní služby vojenské
nelze osoby povolané k osobním úkonům při-
držovati, nebyly-li dodatečně podle platných
předpisů do vojenské služby povolány.
§ 74.
Vliv povolání k osobním úko-
nům na pracovní poměr a na
veřejnoprávní pojištění.
(1) Pro osoby, které byly povolány k osob-
ním úkonům a byly v době tohoto povolání
v určitém pracovním poměru, platí o zacho-
vání tohoto poměru obdobně ustanovení zá-
kona ze dne 31. března 1925, č. 61 Sb. z. a n.,
o zachování pracovních (služebních) poměrů
po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služeb-
ních).
(2) Zvláštní zákon upraví rozsah a pod-
- 68 -
mínky dalšího trvání veřejnoprávního pojiš-
tění pro případ invalidity a stáří, jakož i po-
jištění pensijního při povolání k osobním
úkonům; práva pojištěnců, plynoucí z plat-
ných ustanovení, zůstávají nedotčena.
§ 75.
Náležitosti osob povolaných
k osobním úkonům.
(1) O náhradě za osobní úkony platí usta-
novení hlavy VII. Bude-li toho třeba, budou
osoby, které vykonávají osobní úkony v zájmu
branné moci, stravovány a ubytovány jako
osoby vojenské.
(2) Osoby, které v osobních úkonech, k nimž
byly povolány, onemocněly, mají po dobu ne-
moci až do svého uzdravení nebo až do pro-
puštění z osobních úkonů, provedeného před
uzdravením, nárok na bezplatné ambulantní
i ústavní léčení jako osoby vojenské, a to na
účet státu nebo - byly - li tyto úkony požado-
vány obcí podle § 70, odst. 1 nebo jí uloženy
podle § 70, odst. 3, druhé a třetí věty - na
účet obce. Osoby léčené na účet obce smějí
býti propuštěny z osobních úkonů jen po
uzdravení, nebo podle okolností po šesti nedě-
lích od počátku léčení, kdyby v této době
uzdravení nenastalo.
(3) Při souběhu nároků na léčebnou péči
podle odstavce 2 s nároky proti nositeli ve-
řejnoprávního pojištění je povinen poskyt-
nouti příslušné dávky především nositel to-
hoto pojištění, nejde-li o osoby, které konají
osobní úkony přímo u armády; teprve po vy-
čerpání těchto nároků nastupují nároky proti
státu nebo proti obci.
§ 76.
Zaopatření osob, které konaly
osobní úkony, a pozůstalých po
nich.
(1) Osoby, které konaly osobní úkony, a po-
zůstalí po nich mají nárok na zaopatření za
stejných podmínek a podle stejných ustano-
vení jako vojenské osoby a pozůstalí po nich,
a to osoby, kterým přísluší náhrada jako vo-
jenským gážistům (§ 148, odst. 2) a pozůstalí
po nich podle ustanovení platných pro vo-
jenské gážisty v záloze a pro pozůstalé po
nich, ostatní osoby pak (§ 148, odst. 3) a po-
zůstalí po nich podle ustanovení platných pro
válečné poškozence ze světové války a pro po-
zůstalé po nich.
- 54 -
(2) Nároku podle odstavce 1 nemají osoby
tam uvedené, přísluší-li jim nárok na zaopa-
tření z pracovního poměru, v němž byly před
povoláním k osobním úkonům, anebo nárok
na zaopatření (důchod) z některého druhu
veřejnoprávního pojištění; je-li však zaopa-
tření podle odstavce 1 příznivější, dostanou
na účet státu (vojenské nebo sociální správy)
částku ve výši rozdílu mezi zaopatřením podle
odstavce 1 a zaopatřením (důchodem) podle
předcházející věty.
(3) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje ob-
dobně i na léčebnou péči o osoby tam uvedené,
mající nárok na zaopatření, pak na léčebnou
péči o osoby uvedené v § 75, odst. 2 po jich
propuštění z osobních úkonů a o osoby one-
mocnělé po propuštění z osobních úkonů,
jde-li o onemocnění, jež je v příčinné souvis-
losti s osobními úkony. Ustanovení § 75, odst.
3 platí obdobně.
§ 77.
Vyživovací příspěvek pro ro-
diny osob povolaných k osob-
ním úkonům.
O vyživovacím příspěvku příslušníků rodin
osob povolaných k osobním úkonům platí
předpisy platné pro příslušníky rodin osob po-
volaných k vojenské službě.
§ 78.
Propuštění z osobních úkonů.
(1) O propuštění z osobních úkonů po zá-
niku potřeby nebo proto, že dodatečně vznikl
některý z osvobozovacích důvodů uvedených
v § 68, anebo z jiného důvodu rozhodují veli-
telství (úřady) neb obce, kterým byly dotčené
osoby naposled podřízeny. Propuštěné osoby
mohou býti k osobním úkonům znovu povo-
lány.
(2) O propuštění z osobních úkonů při nezá-
konném povolání platí § 71, odst. 1.
(3) Přidělí-li se osoba, povolaná k osobním
úkonům na žádost některého zaměstnavatele,
na práci u tohoto zaměstnavatele, je tím na
dobu tohoto svého přidělení propuštěna z osob-
ních úkonů, stává se zaměstnancem dotčeného
zaměstnavatele a vztahují se pak na ni ob-
dobně ustanovení platná pro zaměstnance
stejného druhu zaměstnání, počítajíc v to
i ustanovení smluvená pro dotčený druh za-
- 55 -
městnanců a ustanovení o veřejnoprávním po-
jištění. Je-li pro podnik, do něhož byla osoba
povolaná k osobním úkonům přidělena na
práci, zavedena pracovní povinnost, platí pro
tuto osobu rovněž táž ustanovení jako pro
ostatní zaměstnance dotčeného podniku, vá-
zané pracovní povinností.
(4) Nejsou-li mzdové (platové) a jiné pra-
covní poměry u zaměstnavatele, jemuž byla
osoba povolaná k osobním úkonům přidělena
na práci podle ustanovení předcházejícího od-
stavce, upraveny hromadnou smlouvou a ne-
dojde-li mezi zaměstnavatelem a osobou na
práci přidělenou k dohodě o uvedených po-
měrech, určí tyto poměry na podnět úřadu
(orgánu), který dotčenou osobu do podniku
přidělil, rozhodčí komise uvedená v § 63, při-
hlížejíc co možná k mzdovým (platovým) a
jiným pracovním poměrům, které jsou v místě
nebo v nejbližším okolí pro obdobné pracovní
výkony v občanském životě obvyklé.
Oddíl 4.
Jiná osobní účast při obrané státu.
§ 79.
Povinnost k jiné osobní účasti
při obraně státu.
(1) Za branné pohotovosti státu mohou býti
uloženy jednotlivým osobám podle potřeby
i jiné úkony nebo funkce než podle předchá-
zejícího oddílu, mohou-li býti vykonány vedle
běžného povolání (zaměstnání) dotčené osoby
nebo tomuto povolání (zaměstnání) podstatně
nepřekážejí, zejména úkony a funkce v zájmu
státního hospodaření s věcnými prostředky
(soupisové a podobné úkony).
(2) Osoby, které byly k takovým úkonům
a funkcím přibrány a nejsou od osobních
úkonů podle § 68, odst. 1, písm. c), e), h) a
ch) osvobozeny, jsou povinny uložené jim
úkony a funkce vykonati; ustanovení § 71
platí obdobně.
(3) Osobám uvedeným v § 68, odst. 1, písm.
d) lze úkony a funkce uvedené v odstavci 1
uložiti jen se souhlasem jejich služebního
(státního dozorčího) úřadu, a pokud jde o za-
městnance podniků pro veřejnou dopravu, jen
se souhlasem státního dozorčího úřadu nebo
služebny, a to podle směrnic, které vydá mi-
nisterstvo národní obrany v dohodě s věcně
příslušným ministerstvem.
- 56 -
§ 80.
Další ustanovení o jiné osobní
účasti při obraně státu.
(1) Pokud vládními nařízeními neb jinými
předpisy vydanými podle tohoto zákona ne-
bude stanoveno jinak, jsou k uložení úkonů a
funkcí podle ustanovení předcházejícího para-
grafu příslušný stejné úřady a velitelství jako
při povolávání k osobním úkonům.
(2) Vládní nařízení určí, zda se takovým
osobám dostane za vykonání úkonů a funkcí
uvedených v § 79 náhrady a jaké.
Část 3.
Věcné prostředky za branné pohotovosti státu.
Oddíl 1.
Všeobecná ustanovení o věcných prostředcích.
§ 81.
Opatřování věcných prostředků.
(1) Věcné prostředky (§ 194, odst. 2)
mohou býti k účelům obrany státu opatřeny
tím, že se uloží způsobem uvedeným v dalších
ustanoveních jejich držitelům, aby je jako
věcná plnění k účelům obrany státu poskytli,
a to za náhradu, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Okolnost, že držitel věcného prostředku
není znám, nevylučuje právo uložiti, aby
i takový věcný prostředek byl k účelům
obrany státu poskytnut.
(3) Uložení závazku k poskytnutí věcného
prostředku k účelům obrany státu není na
překážku, váznou-li na něm práva třetích
osob.
(4) Věcné prostředky, podléhající státně
řízenému (státnímu) hospodaření (§§ 100 až
112) lze opatřovati podle ustanovení této části
jen v mezích předpisů vydaných nejvyšším
úřadem hospodářským neb ministerstvem pří-
slušným podle § 106 anebo pokud to těmto
předpisům neodporuje.
(5) Věcné prostředky lze podle tohoto zá-
kona opatřit i pro účely spojeneckých států.
§ 82.
Obsah povinnosti k věcnému
plnění.
(1) Povinnost poskytnouti věcné prostředky
k účelům obrany státu jako věcná plnění
(§ 81, odst. 1) může záležeti v povinnosti:
- 57 -
a) odevzdati požadované věcné prostředky
státu, obci neb jiným osobám oprávněným
k tomu podle zákona, vládních nařízení neb
jiných předpisů podle něho vydaných
aa) do užívání nebo
bb) do vlastnictví, nebo
b) s nimi jinak naložiti podle úředního
určení nebo
c) snášeti, aby s nimi bylo naloženo způ-
sobem, jakého žádají potřeby branné moci
nebo obyvatelstva neb jiné účely obrany státu.
(2) Věcné prostředky, převzaté původně do
užívání, mohou býti později převzaty do vlast-
nictví; vládní nařízení může stanoviti postup,
jaký třeba při tom zachovávati.
§ 83.
Věcné prostředky vyňaté z věc-
ných plnění.
(1) Věcná plnění nelze ukládati stran věc-
ných prostředků:
a) cizích diplomatických misí a konsulár-
ních úřadů, osob požívajících exteritoriality
podle mezinárodního práva, osob náležejících
k cizím diplomatickým misím, k cizím konsu-
lárním úřadům, k orgánům cizích států vůbec
anebo k orgánům mezinárodním, s tou pod-
mínkou, že tyto věcné prostředky slouží
úřední potřebě nebo potřebě osoby a domác-
nosti a že ony úřady neb orgány působí na
území československé republiky se svolením
vlády
Československé a nejde o příslušníky
Československé republiky;
b) ostatních cizinců v rozsahu, který vy-
plývá z mezinárodních smluv anebo z meziná-
rodního práva vůbec.
(2) Ministerstvo národní obrany stanoví
v dohodě s příslušným ústředním úřadem,
v kterých případech a za jakých podmínek se
mohou držitelé věcných prostředků důleži-
tých pro brannou moc smluvně zavázat dodá-
vati je vojenské správě s tím účinkem, že se
na tyto věcné prostředky v rozsahu, v jakém
budou vojenské správě podle jejího určení do-
dány, ustanovení tohoto oddílu nevztahují.
§ 84.
Určení rozsahu a druhů věc-
ných plnění a jich rozvržení.
(1) Stanoviti všeobecné směrnice pro určení
rozsahu a druhů věcných plnění již v míru
- 58 -