(6) Okresní úřady mohou naříditi, aby věci
dané do úschovy byly prodány, kdyby opatro-
vání jich vyžadovalo nepoměrných nákladů
nebo kdyby ponecháním jich v úschově jim
hrozila zkáza. Takové opatření mohou učiniti,
je-li toho nezbytně třeba, i obce samy, jsou
však povinny, není-li nebezpečí v prodlení, vy-
žádati si předchozí souhlas okresního úřadu.
Dosažený výtěžek třeba odevzdati tomu veli-
telství (úřadu), jehož orgán věci obci do
úschovy odevzdal. U věcí podléhajících stát-
nímu hospodaření lze opatření, o němž je
v tomto odstavci řeč, činiti jen v mezích před-
pisů platných pro toto hospodaření.
část 4.
Hospodářská organisace za branné pohoto-
vosti státu.
Oddíl 1.
Základní ustanovení o státně řízeném (zkrá-
cené: státním) hospodaření s věcnými pro-
středky.
§ 100.
Všeobecná ustanovení.
(1) Výroba, oběh a spotřeba věcných pro-
středků (§ 194, odst. 2), počítajíc v to i jejich
dovoz, průvoz a vývoz, může býti vládními na-
řízeními nebo předpisy nejvyššího úřadu
hospodářského neb i jiných ministerstev
(§§ 105 a 106) a v mezích těchto vládních na-
řízení a předpisů též nařízeními politických
úřadů podrobena zvláštní úpravě a dozoru,
zejména za tím účelem, aby zásobování branné
moci a obyvatelstva a uspokojení jiných po-
třeb obrany státu bylo náležitě zabezpečeno.
(2) Způsobem uvedeným v odstavci 1 může
býti zejména též uloženo držitelům věcných
prostředků a jiným osobám určité jednání
nebo chování, může býti omezeno volné naklá-
dání s věcnými prostředky nebo vázáno urči-
tými podmínkami (dáním pod závěru podle
§ 101 nebo i bez tohoto opatření), mohou býti
věcné prostředky (počítajíc v to zejména
i stroje a jiné výrobní provozovací pro-
středky) na dobu potřeby odňaty nakládání
dosavadního držitele a svěřeny k nakládání
osobám jiným (zejména je-li toho třeba k lep-
šímu jich využití nebo zabezpečení), může
býti uloženo odevzdání věcných prostředků,
- 73 -
vyjma nemovitostí, do vlastnictví jiných
osob a p.
(3) V nařízeních a předpisech uvedených
v odstavci 1 bude též stanoveno, v kterých
případech přísluší držitelům věcných pro-
středků neb jiným osobám za plnění a úkony
jim uložené náhrada a jaká. Závisí-li výše
ceny nebo náhrady na určité předepsané
jakosti věcných prostředků, může býti určení
jakosti takových prostředků v jednotlivých
případech uvedenými nařízeními a předpisy
svěřeno zvláštní znalecké komisi nebo vhod-
nému veřejnému ústavu. Výrok komise nebo
ústavu o jakosti je pro strany, úřady i soudy
závazný.
(4) Právní jednám, která se příčí nařízením
a předpisům uvedeným v předcházejících od-
stavcích, jsou bezúčinná; nařízeními a před-
pisy, vydanými podle ustanovení předcházejí-
cích odstavců, mohou býti stanoveny i jiné
následky takových jednání.
(5) Předpisy nejvyššího úřadu hospodář-
ského a předpisy jiných ministerstev (§§ 105
a 106) třeba vyhlásiti, jsou-li všeobecně zá-
vazné povahy, v Sbírce zákonů a nařízení.
§ 101.
Závěra věcných prostředků.
(1) Držitel věcných prostředků, které byly
dány pod závěru, je povinen - vedle toho, co
je jinak stanoveno nařízeními a předpisy vy-
danými podle § 100 - míti je v evidenci,
zejména též co do přírůstků a úbytků, a opa-
trovati je jako dobrý hospodář a nesmí je
volně zciziti, zastaviti, spotřebovati, ani zpra-
covati, pokud není jinak stanoveno nařízeními
a předpisy vydanými podle § 100.
(2) Závěře nemohou býti podrobeny zásoby
věcných prostředků, které jsou v držení
branné moci nebo jichž dodávání bylo vojen-
skou správou před vyhlášením branné pohoto-
vosti státu smluvně zajištěno, v tomto pří-
padě v rozsahu, v jakém jsou vojenské správě
skutečně a včas dodávány.
(3) Závěře nemohou býti dále podrobeny
zásoby provozovacích prostředků (materiálu),
které jsou v držení drah sloužících veřejné do-
pravě, v držení poštovní a telegrafní správy,
přístavní správy a plavebních podniků, slou-
žících veřejné dopravě, v držení správy veřej-
ných silnic a cest anebo dolů a hutí; toto vy-
loučení ze závěry platí tak dlouho, dokud
__ 74__
budou shora uvedená zařízení (správy)
v zájmu státu nebo v důležitém zájmu veřej-
ném v provozu (v činnosti).
(4) Zásoby provozovacích prostředků (ma-
teriálu), které byly pro dráhy sloužící ve-
řejné dopravě, pro poštovní a telegrafní sprá-
vu, pro přístavní správu a pro plavební pod-
niky, sloužící veřejné dopravě, jakož i pro
správu veřejných silnic a cest anebo pro doly
a hutě smluvně zajištěny před vyhlášením
branné pohotovosti státu, nepodléhají rovněž
závěře, a to v rozsahu, v jakém jsou uvede-
ným zařízením (správám) skutečně včas a
řádně dodávány; toto vyloučení ze závěry
platí jen tak dlouho, dokud budou tato zaří-
zení (správy) v zájmu obrany státu nebo
v důležitém zájmu veřejném v provozu (v čin-
nosti).
(5) Provozovacích prostředků (materiálu),
které jsou podle ustanovení odstavců 3 a 4 ze
závěry vyňaty, smí býti použito mimo želez-
niční, plavební, silniční, čestní, poštovní a te-
legrafní, důlní a hutní provoz jen pro potřeby
vojenské správy nebo s jejím souhlasem.
(6) Věcné prostředky dané pod závěru mo-
hou býti dotčeny exekučními a zajišťovacími
úkony, jen pokud je dovoleno je volně zciziti,
zastaviti, spotřebovati nebo zpracovati. By-
ly-li věcné prostředky stížený exekučními ne-
bo zajišťovacími úkony před závěrou, aniž do
závěry došlo k jich zpeněžení nebo vydání,
nemůže býti v řízení pokračováno, dokud není
rozhodnuto o tom, zda se dotčené věcné pro-
středky převezmou či ze závěry uvolní; pře-
vezmou-li se, nastupuje na jejich místo cena
za ně při převzetí poskytnutá a třeba ji slo-
žiti k soudu.
(7) Nařízení a předpisy vydané podle § 100,
pokud nedovolí zcizení, spotřebování nebo
zpracování věcných prostředků daných pod
závěru, stanoví, komu, v jakém množství,
v jaké jakosti, době, na kterém místě a za ja-
kou cenu jsou jejich držitelé povinni je do-
dati, nebo jak jinak mají s nimi naložiti.
Týmž způsobem bude stanoveno, jakou ná-
hradou jsou povinni ti držitelé věcných pro-
středků, kteří nesplnili řádně svou dodávací
povinnost.
§ 102.
Ustanovení o věcných prostřed-
cích nezajištěných závěrou.
Ustanovení § 101 mohou býti nařízeními a
předpisy vydanými podle § 100 rozšířena po-
- 75 -
dle potřeby i na věcné prostředky, které ne-
byly dány pod závěru.
§ 103.
Rozhodčí soudy pro spory z do-
dání, zpracování, rozdělování a
přejímání věcných prostředků.
(1) Spory z dodání, zpracování, rozdělování
a přejímání věcných prostředku podléhají-
cích státnímu hospodaření mezi dodavateli,
zpracovateli, rozdělovateli a přejimateli mohou
býti vládními nařízeními nebo předpisy, vyda-
nými podle § 100 nejvyšším úřadem hospo-
dářským anebo ministerstvem příslušným po-
dle § 106, přikázány do působnosti rozhodčích
soudů.
(2) Rozhodčí soudy podle odstavce 1 se zřídí
u každého krajského soudu, vykonávajícího
pravomoc ve věcech civilních, a skládají se
z potřebného počtu odborných senátů.
(3) Rozhodčí soud je výhradně příslušný
pro spory uvedené v odstavci 1, bez ohledu
na hodnotu předmětu sporu. Místně je pří-
slušný ten rozhodčí soud, v jehož obvodu má
žalovaný své bydliště (sídlo). Je-li žalovaných
několik, může býti žaloba podána na všechny
spolužalované jako společníky ve sporu u roz-
hodčího soudu, který je příslušný pro které-
hokoliv z nich.
(4) Soud se může usnésti, že není příslušný,
jen na námitku. Námitku nepříslušnosti roz-
hodčího soudu nelze vůbec uplatniti, jestliže
se žalovaný pustil do jednání, nepříslušnost
nenamítnu. Vyhoví-li rozhodčí soud námitce,
že není příslušný, je povinen zjistiti v ústním
jednání, který rozhodčí soud je příslušný, a
žalobu mu odstoupiti. Rozhodčí soud, jemuž
byla žaloba takto odstoupena, je rozhodnu-
tím prvého soudu o příslušnosti vázán.
(5) Vládními nařízeními nebo předpisy, vy-
danými podle § 100 nejvyšším úřadem hospo-
dářským anebo ministerstvem příslušným
podle § 106, bude ustanoveno, jak se povolá-
vají předsedové rozhodčích soudů a jejich ná-
městkové ze soudců z povolání, kolik bude pří-
sedících a náhradníků v jednotlivém senátě,
jak se ustanovují přísedící a náhradníci, jak
se zbavují funkce, kdy je lze odmítnouti, jaká
náhrada přísluší předsedům (jejich náměst-
kům) a přísedícím (jejich náhradníkům) a
jakým způsobem jsou strany povinny při-
speti k uhrazení nákladů potřebných na tyto
soudy.
- 76 -
(6) Rozhodčí soud je povinen, dříve než
vydá rozhodčí výrok, strany slyšeti nebo dáti
jim příležitost, aby mohly své stanovisko
uplatniti, a je povinen zjistiti příběh, o nějž
jde. Může vyslýchati strany, svědky a znalce
také pod přísahou, může užíti proti stranám
a jiným osobám donucovacích prostředků a
ukládati jim tresty jako řádný soud. Stranám
musí býti dána možnost účastniti se jednání.
Nepustí-li se některá strana do jednání, buď
jednáno toliko se stranou druhou. Nemůže-li
býti strana obeslána proto, že jest místo je-
jího pobytu neznámé, obešle ji rozhodčí soud
veřejnou vyhláškou a ustanoví jí opatrovníka
podle předpisů o řízení před řádným soudem.
Je-li třeba důkazu o jakosti dodaných (převza-
tých) věcných prostředků a bylo-li v dotčeném
oboru určování jakosti věcných prostředků svě-
řeno zvláštní znalecké komisi nebo veřejnému
ústavu (§ 100, odst. 3), je soud povinen vyžá-
dati si posudek takové znalecké komise nebo
veřejného ústavu a je výrokem této komise
nebo ústavu o tom vázán. Jinak si upraví ří-
zení podle volného uvážení. Smír před rozhod-
čím soudem sjednaný má tytéž účinky jako
smír soudní.
(7) Výrok rozhodčího soudu musí býti odů-
vodněn. Doručením nabývá mezi stranami
účinku pravomocného rozsudku řádného soudu.
Může býti napaden jen žalobou o bezúčinnost.
0 tom, z kterých důvodů lze žalovati, aby vý-
rok rozhodčího soudu byl zbaven účinnosti,
platí přiměřeně ustanovení civilního řádu soud-
ního o důvodech, pro které lze žalovati o bez-
účinnost výroků rozhodčích. Pro žalobu tu je
příslušný krajský soud v sídle rozhodčího
soudu. Lhůta k podání žaloby činí třicet dní
a počítá se podle předpisů civilního soudního
řádu o lhůtě k podání žaloby o bezúčinnost
výroků rozhodčích. Krajský soud jedná o ža-
lobě bez ohledu na hodnotu předmětu sporu
podle ustanovení o řízení před okresními
soudy, s výjimkou věcí nepatrných. Proti roz-
hodnutí krajského soudu není opravného pro-
středku.
(8) žaloba o bezúčinnost nemá vlivu na vy-
konatelnost výroku rozhodčího soudu.
(9) Výrok rozhodčího soudu je vykonatelný
i politickou exekucí.
(10) Spory, o nichž jedná tento paragraf,
mohou býti nařízeními a předpisy uvedenými
v odstavci 1 přikázány též do působnosti roz-
hodčích soudů zřízených podle jiných zákon-
ných ustanovení.
__ 77 __
Oddíl 2.
Hospodářské úřady a pomocná hospodářská
zařízení.
A. Nejvyšší úřad hospodářský a ministerstva.
§ 104.
Zřízení nejvyššího úřadu hospo-
dářského.
(1) Pro ústřední správu státního hospoda-
ření s věcnými prostředky (oddíl 1) za branné
pohotovosti státu a k jeho likvidaci po skon-
čení této pohotovosti se zřídí nejvyšší úřad
hospodářský (zkráceně "NÚH. ") jakožto
zvláštní ministerstvo.
(2) Počátek působnosti tohoto úřadu sta-
noví vláda nařízením.
(3) Potřebné přípravné práce, týkající se
zřízení nejvyššího úřadu hospodářského (ze-
jména též zřízení potřebných složek u jednot-
livých ministerstev jakožto základů pro nej-
vyšší úřad hospodářský), jakož i další hospo-
dářské organisace za branné pohotovosti státu
třeba učiniti podle směrnic stanovených Nej-
vyšší radou obrany státu (§ 12) již v míru,
a to tak, aby hospodářské úřady a pomocná
zařízení pro státní hospodaření s věcnými
prostředky mohly v stanovené době svou čin-
nost ihned zahájiti.
§ 105.
Působnost nejvyššího úřadu
hospodářského.
(1) Působnost nejyyššího úřadu hospodář-
ského se vztahuje na všechny věcné prostřed-
ky, není-lí jinak stanoveno podle ustanovení
§ 106; působnost ministerstva národní obrany
ve věci vývozu, dovozu a průvozu podle § 42
zůstává nedotčena. Stanoviti ceny věcných
prostředků přísluší však vždy nejvyššímu
úřadu hospodářskému, pokud to nesvěří úřa-
dům nižším (§ 107); o stanovení cen věcných
prostředků, jež byly přikázány do působnosti
některého jiného ministerstva, platí ustano-
vení § 106, odst. 2.
(2) Nejvyšší úřad hospodářský je dále
oprávněn kontrolovati a revidovati, zda a jak
osoby, kterým plynou povinnosti z nařízení a
předpisů vydaných podle § 100, plní tyto po-
vinnosti; o této kontrole (revisi) platí obdob-
ně ustanovení §§ 31 a 32.
- 78 -
(3) Jestliže působnost ve věcech, jež podle
předcházejících ustanovení příslušejí nejvyš-
šímu úřadu hospodářskému, vykonávaly před
jeho zřízením jiné úřady, pomíjí tato působ-
nost v rozsahu, v jakém přísluší nejvyššímu
úřadu hospodářskému a po dobu této přísluš-
ností, a to i tehdy, jde-li o správní věci
trestní. Působnost nejvyššího účetního kon-
trolního úřadu zůstává nedotčena.
(4) Nejvyšší úřad hospodářský jest opráv-
něn svěřiti politickým nebo jiným úřadům,
hospodářským organismům (§ 110) a porad-
ním sborům hospodářským (§ 108), aby jeho
jménem obstarávaly některé úkony jemu pří-
slušející.
(5) Nejvyšší úřad hospodářský a úřady
(orgány) uvedené v odstavci 4 jsou povinny
ve vykonávání své působnosti podle tohoto
paragrafu přihlížeti k tomu, aby hospodářské
potřeby byly uspokojeny v pořadí naléhavosti
a důležitosti s hlediska obrany státu, tedy
především potřeby branné moci.
§ 106.
Působnost jiných ministerstev.
(1) Vláda může nařízením ústřední správu
státního hospodaření s některými věcnými
prostředky a jeho likvidaci vyloučiti nebo vy-
jmouti z působnosti nejvyššího úřadu hospo-
dářského a přikázati ji do působnosti někte-
rého jiného ministerstva; působnost minister-
stva národní obrany ve věci vývozu, dovozu a
průvozu podle § 42 musí tu však zůstati ne-
dotčena.
(2) Ceny věcných prostředků, které byly
přikázány podle odstavce 1 do působnosti ně-
kterého jiného ministerstva, stanoví nejvyšší
úřad hospodářský v dohodě s dotčeným mini-
sterstvem, pokud to nesvěří úřadům nižším
(§ 107).
(3) Ustanovení § 105, odst. 2 až 5 platí ob-
dobně.
B. Zemské a okresní úřady, poradní sbory a obce.
§ 107.
Působnost zemských a okres-
ních úřadů ve věcech hospodář-
ských.
(1) Věci, patřící do oboru působnosti nej-
vyššího úřadu hospodářského, obstarávají
v nižších stolicích podle nařízení a předpisů
- 79 -
vydaných podle § 100 okresní (státní policej-
ní) a zemské úřady.
(2) Ustanovení předcházejícího odstavce
platí obdobně i o věcech, jež byly přikázány
některému jinému ministerstvu podle ustano-
vení § 106.
§ 108.
Poradní sbory hospodářské.
(1) U nejvyššího úřadu hospodářského se
zřídí poradní sbor, jenž se skládá z desíti zá-
stupců z vrstev zemědělských, průmyslových,
obchodních, živnostenských, hornických a do-
pravních a z desíti zástupců z vrstev spotře-
bitelských a zaměstnaneckých; zástupce jed-
notlivých skupin jmenuje vláda na návrh pří-
slušného ministerstva. Poradnímu sboru před-
sedá ministr, řídící nejvyšší úřad hospodář-
ský, nebo zástupce, jejž k tomu ze zaměst-
nanců nejvyššího úřadu hospodářského určí
ministr tento úřad řídící.
(2) Též u každého zemského úřadu se zřídí
poradní sbor, jenž je složen obdobně jako po-
radní sbor u nejvyššího úřadu hospodářské-
ho; zástupce jednotlivých skupin do porad-
ního sboru u zemského úřadu jmenuje něj-
vyšší úřad hospodářský. Tomuto poradnímu
sboru předsedá zemský president anebo zá-
stupce, jejž k tomu ze zaměstnanců zemského
úřadu určí zemský president.
(3) Obdobně složený poradní sbor se zřídí
též u každého okresního úřadu; zástupce jed-
notlivých skupin jmenuje zde nadřízený zem-
ský úřad. Poradnímu sboru u okresního úřadu
předsedá přednosta tohoto úřadu nebo zá-
stupce, jejž k tomu ze zaměstnanců okresního
úřadu určí přednosta tohoto úřadu.
(4) Ukáže-li se toho potřeba, mohou býti
vedle poradních sborů uvedených v předchá-
zejících odstavcích zřízeny poradní sbory
zvláštní, o jichž zřízení a složení rozhodne
nejvyšší úřad hospodářský.
(5) členství v poradních sborech je úřad
čestný; členům přísluší jen náhrada hotových
výdajů a ušlého výdělku v rozsahu a podle
zásad stanovených směrnicemi, vydanými
nejvyšším úřadem hospodářským v dohodě
s ministerstvem financí. Náhrada se posky-
tuje ze státních, a jde-li o poradní sbory zří-
zené v městech se zvláštním statutem nebo se
zřízeným magistrátem (§ 109, odst. 4),
z obecních prostředků.
- 80 -
(6) Působnost sborů uvedených v tomto pa-
ragrafu je poradní a podrobněji ji stanoví,
jakož i jednací řády pro tyto sbory vydá nej-
vyšší úřad hospodářský.
(7) úřady, u nichž jsou poradní sbory zří-
zeny, mohou jich při plnění svých úkolů při
státním hospodařeni s věcnými prostředky
použít i k jiným pomocným úkonům.
§ 109.
Působnost obcí ve věcech hospo-
dářských.
(1) Obcím mohou býti nařízeními a před-
pisy vydanými podle § 100 uloženy příslušné
závazky, jichž je třeba k účelům provádění
státního hospodaření s věcnými prostředky,
což platí zejména též stran péče o zabezpečení
zemědělského obdělávání všech pozemků k to-
mu způsobilých, sklizně a výmlatu (vyluš-
tění).
(2) V obcích se zřídí obecní výbory hospo-
dářské, jejichž úkolem jest, obstarávati v do-
tčené obci podle nařízení a předpisů vydaných
podle § 100, jakož i podle pokynů nejvyššího
úřadu hospodářského a úřadů uvedených v §§
106 a 107 práce, týkající se zachycení a po-
užití věcných prostředků. Tyto výbory jsou
složeny ze stejného počtu výrobců a spotře-
bitelů a předsedá jim starosta obce. Počet
členů stanoví podle počtu obyvatelstva nadří-
zený okresní úřad, jenž jmenuje též zástupce
jednotlivých skupin.
(3) Každý je povinen funkci člena obecního
výboru hospodářského přijmouti, nemá-li
omluvných důvodů stanovených vládním naří-
zením.
(4) V městech se zvláštním statutem a se
zřízeným magistrátem, vykonávajících působ-
nost okresního úřadu, se obecní výbory hos-
podářské podle ustanovení odstavce 1 nezři-
zují; o těchto městech platí obdobně ustano-
vení §§ 107 a 108, odst. 3, platná pro okresní
úřady, při čemž poradní sbory zřízené podle
ustanovení § 108, odst. 3 vykonávají tu též
působnost obecních výborů hospodářských.
C. Hospodářské organismy, jichž se používá, při stát-
ním hospodařeni a věcnými prostředky.
§ 110.
Hospodářské organismy.
(1) Při státním hospodaření s věcnými pro-
středky může býti použito vhodných hospo-
- 81 -
dářských organismů, které byly již dříve zří-
zeny nebo které se za tím účelem zřídí, a to,
třeba - li, na podkladě povinné účasti hospodář-
ských sdružení a osob ve věci zúčastněných.
(2) Nové hospodářské organismy se k úče-
lům uvedeným v odstavci 1 zřídí vládním na-
řízením, jež bude obsahovati - jako svou
součást - též stanovy toho neb onoho orga-
nismu. K změně stanov je rovněž třeba vlád-
ního nařízení, není-li ve vládním nařízení sta-
novy obsahujícím jinak stanoveno.
(3) Vládní nařízení, jímž se hospodářský
organismus podle odstavce 2 zřídí, může sta-
noviti potřebné odchylky od právních ustano-
vení, která by jinak pro zřizovaný organis-
mus platila, a může též stanoviti, že členové
tohoto organismu, a třeba - li, i jiné osoby, je-
jichž oboru hospodářské činnosti se působnost
tohoto organismu týká, jsou povinni přispí-
vati k úhradě nákladů, jichž je třeba k plnění
úkolů tomuto organismu uložených; takové
příspěvky lze vymáhati politickou nebo soudní
exekucí.
(4) Hospodářský organismus může býti
vládním nařízením zmocněn, aby v rozsahu
stanoveném vládním nařízením činil rozhod-
nutí závazná pro členy, a třeba - li, i pro jiné
osoby. Tato rozhodnutí jsou vykonatelná poli-
tickou nebo soudní exekucí.
(5) Vládní nařízení může svěřiti finančním
prokuraturám, aby na vrub hospodářských
organismů uvedených v tomto paragrafu ob-
starávaly úkoly jejich právního zástupce.
(6) Použije - li se podle ustanovení odstavce
1 při státním hospodaření s věcnými pro-
středky hospodářských organismů již zříze-
ných, může vládní nařízení na dobu potřeby
jinak upraviti poměry a postavení těchto
organismů a jejich členů, přihlížejíc k zása-
dám obsaženým v předcházejících odstavcích.
§ 111.
Rozhodčí soudy pro spory mezi
hospodářskými organismy
a jejich členy nebo jinými
osobami.
(1) Spory, které vzejdou mezi hospodář-
ským organismem (§ 110) a jeho členy neb
jinými osobami v oboru působnosti, svěřené
tomuto organismu vládními nařízeními nebo
předpisy, vydanými nejvyšším úřadem hospo-
dářským nebo ministerstvem příslušným
podle § 106, rozhoduje v případech stanove-
- 82 -
ných v uvedených nařízeních a předpisech
rozhodčí soud.
(2) Rozhodčí soud podle odstavce 1 se zři-
zuje u krajského soudu, vykonávajícího pra-
vomoc ve věcech civilních, v jehož obvodu má
sídlo dotčený hospodářský organismus, a
vztahuje se na celý obvod působnosti tohoto
hospodářského organismu.
(3) Má-li hospodářský organismus odbočky,
mohou býti rozhodčí soudy podle odstavce 1
zřízeny též u krajských soudů, v jejichž ob-
vodu jsou sídla těchto odboček. Rozhraničení
působnosti soudů takto zřízených se provede
nařízeními nebo předpisy uvedenými v od-
stavci 1.
(4) Není-li v předcházejících odstavcích ji-
nak stanoveno, platí o rozhodčích soudech
podle tohoto paragrafu zřízených obdobně
ustanovení § 103.
§ 112.
Rozhodčí soudy pro spory mezi
hospodářskými organismy
a státem.
Ustanovení § 111 platí obdobně i o spo-
rech, které vzejdou mezi hospodářskými
organismy a státem ve věcech, týkajících se
státního hospodaření s věcnými prostředky
těmto organismům svěřeného.
Oddíl 3.
Ustanoveni o opatřeních celních.
§ 113.
Opatření celní.
Vláda může dočasně zavésti, zvýšiti, snížiti
nebo zrušiti cla ze zboží dováženého nebo vy-
váženého.
Část 5.
Finanční zabezpečení hospodářství veřejné
správy za branné pohotovosti státu.
§ 114.
Rozpočtové hospodářství.
(1) Za branné pohotovosti státu buďte od-
sunuty veškeré státní výdaje, o kterých vláda
- 83 -
rozhodne, že nejsou nezbytné, a výdajových
prostředků takto uvolněných buď použito na
obranu státu; podle toho buď upravován
návrh státního rozpočtu a vedeno státní hos-
podářství.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně
i pro hospodářství svazků územní a zájmové
samosprávy; rozhodnutí o tom, které výdaje
nejsou nezbytné, náleží přímo nadřízenému
státnímu dozorčímu úřadu.
§ 115.
Zmocnění k finančním
opatřením a jich příprava.
(1) Vláda se zmocňuje, aby za branné po-
hotovosti státu tam, kde by jinak bylo třeba
zákona, se souhlasem presidenta republiky
vydávala nařízení, podle nichž by se
a) opatřovaly finanční prostředky v oboru
dani, cel, státních monopolů a veřejných dá-
vek vůbec, ať již úpravou dosavadních anebo
zavedením nových, pokud by tato opatření
byla časově omezena,
b) opatřovaly finanční prostředky z jiných
zdrojů (úvěrem a jinak), pokud by tato opa-
tření nevedla k zcizení státního nemovitého
majetku nad zákonné zmocnění, a
c) učinila jiná opatření, nutná k finanční-
mu zabezpečení státu i svazků územní a zá-
jmové samosprávy, se zřetelem k potřebám
vyplývajícím z branné pohotovosti státu.
(2) Ve vládních nařízeních vydaných podle
ustanovení odstavce 1, lze na jednání nebo
opominutí proti ustanovením těchto nařízení,
pokud by nešlo o činy trestné již podle plat-
ných předpisů, stanoviti tresty na penězích
buď až do výše dvacetinásobku zkrácených,
zatajených nebo ohrožených částek daní a dá-
vek [odstavec 1, písm. a)], nebo až do výše
dvacetinásobku hodnoty předmětů, jimiž byl
trestný čin spáchán, anebo pevnou částkou až
do výše 500. 000 Kč. Stejně lze stanoviti trest
propadnutí věcí, jimiž byl trestný čin pod-
niknut, které jím byly získány nebo které
jsou zřejmě určeny k spáchání trestného činu,
a to i když pachatel nemůže býti stíhán nebo
odsouzen, částky složené jako tresty na peně-
zích a výtěžek za propadlé věci připadají stá-
tu. Vedle majetkového trestu lze stanoviti
trest vězení až do dvou let. Pro případ nedo-
bytnosti trestů na penězích budiž stanoven
náhradní trest vězení nejvýše do dvou let.
V uvedených vládních nařízeních se stanoví
- 84 -
též příslušnost k strhání a trestáni činů trest-
ných podle nich, nevyplývají-li již z jiných
předpisů.
(3) Opatření učiněná podle odstavce 1,
písm. a) je vláda povinna předložiti do
čtrnácti dní ode dme vyhlášení oběma sně-
movnám Národního shromáždění. Odeprou-li
obě sněmovny Národního shromáždění hlaso-
váním podle § 48, odst. 1 ústavní listiny je
schváliti, pozbývají platnosti ode dne tohoto
usnesení. Vláda je povinna vyhlásiti pak bez
odkladu v Sbírce zákonů a nařízení, že a od
kdy to neb ono nařízení pozbylo platnosti.
(4) Opatření učiněné podle odstavce 1,
písm. b) a c) je vláda povinna dáti oběma
sněmovnám Národního shromáždění neprodle-
ně na vědomost.
(5) Potřebné přípravy k finančním opatře-
ním uvedeným v odstavci 1 provede podle
směrnic Nejvyšší rady obrany státu minister-
stvo financí již v míru, a to v dohodě s mi-
nisterstvem národní obrany, a třeba-li, i v do-
hodě s ostatními ústředními úřady.
Část 6.
Další doplňky a změny platného právního řádu
za branné pohotovosti státu.
§ 116.
Opatření evakuační.
(1) Hlavním velitelem, a třeba-li, i armád-
ními veliteli může býti učiněno opatření, aby
z určitého místního obvodu bylo odsunuto
(evakuováno) obyvatelstvo, zvířata a jiné
věci.
(2) Rozsah a způsob odsunutí se stanoví vy-
hláškou, a třeba-li, i příkazy danými přímo
určitým osobám. Osoby, jichž se to týká, jsou
povinny odebrati se na místo, které jim bylo
vykázáno, setrvati tam a vykonávati práce,
které jim byly přikázány. Držitelé zvířat a
jiných věcí, jichž odsunutí bylo nařízeno, jsou
povinni odevzdati je k převozu nebo sami pře-
vésti na určená místa.
(3) Organisovati odsunutí přísluší vojenské
správě v dohodě se zúčastněnými odvětvími
státní správy; provésti je jest věcí politic-
kých úřadů.
(4) Náklad na nucené odsunutí hradí stát
v rozsahu, který bude stanoven vládním naří-
- 85 -
zením. Převezme-li stát odsunuté věci do uží-
vání nebo do vlastnictví, platí o náhradě usta-
novení §§ 151 a násl.
§ 117.
Příročí a zvláštní ustanovení
o řízení před soudy a úřady.
(1) Vládním nařízením mohou býti stano-
veny úlevy při plnění soukromoprávních po-
hledávek.
(2) Týmž způsobem může býti upraven
vliv mimořádných poměrů, způsobených bran-
nou pohotovostí státu, na běh lhůt a dodržení
roků, na řízení před soudy a úřady vůbec.
Zvláště může býti stanoveno, jak a pokud
mají býti odvráceny právní újmy, které by
mohly vzejíti ze zameškání lhůt anebo roků
nebo z mimořádných poměrů vůbec, a jak
mají býti napraveny právní újmy, které snad
již vzešly.
§ 118.
Právní jednání o nemovitostech.
(1) Vláda může nařízením stanoviti, že
smluvní zcizení, propachtování a pronájem
určitých druhů nemovitostí jsou v případech
stanovených tímto nařízením vázány úředním
souhlasem. Vláda může též stanoviti, že úřed-
ního souhlasu je potřebí i k povolení exekuce
na nemovitosti nucenou dražbou nebo vnu-
cenou správou.
(2) Projev úředního souhlasu může vláda
svěřiti buď některému státnímu úřadu nebo
zvláštním komisím. Složení těchto komisí
i způsob jejich jednání a rozhodování stanoví
vládní nařízení.
(3) Právní jednání a exekuční povolení bez
úředního souhlasu uvedeného v odstavci 1
jsou neplatná.
(4) Ustanovení předcházejících odstavců
platí obdobně též o horních právech a podí-
lech na nich.
(5) Na základě právních jednání uvede-
ných v odstavci 1, která se stala v době účin-
nosti vládního nařízení tam označeného,
mohou býti povoleny zápisy do veřejných
knih jen tehdy, je-li předložen průkaz o sou-
hlase příslušného úřadu (komise) úřední lis-
tinou. Totéž platí obdobně o povolení exekuce;
- 86 -