souhlas příslušného úřadu (komise) musí býti
prokázán v návrhu na povolení exekuce.
§ 119.
Opatření proti nepřátelskému
majetku.
Na obranu státu mohou býti v mezích
uznaných mezinárodním právem učiněna -
bez újmy jiných povinností ze zákona plynou-
cích - vládním nařízením opatření, jimiž se
omezuje právo nepřátelských států a jejich
příslušníků volně nakládati se svým majet-
kem, který je na území republiky
Českoslo-
venské, jakož i opatření, jimiž se určitým
omezením podrobuje nepřátelský majetek
vůbec, který je na tomto území; sem patří
zejména opatření o dohledu a o vnucené sprá-
vě majetku, pak opatření, jejichž účelem je
zabaviti, zužitkovati neb obstaviti aktiva a p.
Právní jednání, jež tomu odporují, jsou ne-
platná.
§ 120.
Ustanovení o vnitřní správě
v poli.
(1) V území operačního pásma se přenáší
ve věcech náležejících do působnosti politic-
kých (státních policejních) úřadů působnost
ministerstva vnitra a jiných ústředních úřadů
na hlavního velitele; politické (státní poli-
cejní) úřady se v těchto věcech uvedenému
veliteli podřizují.
(2) Opatření podle odstavce 1 může učiniti
ministr vnitra v dohodě s ministrem národní
obrany i v etapním pásmu.
(3) Zastaví-li politické (státní policejní)
úřady pro válečné události svou činnost, pře-
náší se jejich působnost na vojenská veli-
telství.
(4) Za vykonávání působnosti, vyplývající
pro vojenská velitelství z ustanovení tohoto
paragrafu, odpovídá hlavní velitel vládě.
§ 121.
Svěření částečné pravomoci
zemských úřadů vojenským
velitelům.
(1) Bez újmy ustanovení daných v § 120
může vláda v určitých zemích anebo v jejich
- 87 -
částech v poli nebo v zápolí svěřiti hlavnímu
veliteli, a třeba - li, i armádnímu veliteli opráv-
nění, aby k zabezpečení vojenských zájmů,
zejména po stránce veřejného pořádku, klidu
a bezpečnosti, a pro zajištění různých potřeb
armády v poli vydával, uzná - li to za potřebné,
v mezích úřední působnosti zemského úřadu
a místo něho příkazy a zákazy, a to jak ve
způsobu všeobecných nařízení, tak i pro jed-
notlivé případy. Je-li toho nezbytně třeba,
může dotčený vojenský velitel takové příkazy
a zákazy dát vykonati. Vláda stanoví též, kdy
toto oprávnění zaniká. Svěření uvedeného
oprávnění, jakož i jeho zánik třeba vyhlásiti
v Sbírce zákonů a nařízení.
(2) Příkazy a zákazy podle předcházejícího
odstávce oznámí velitel tam uvedený, není-li
nebezpečí v prodlení, před jich vydáním pří-
slušnému zemskému presidentu, který je,
jsou-li všeobecné povahy, vyhlásí v Zemském
věstníku, nebo jsou-li určeny pro jednotlivé
případy, uvědomí o nich ty, jichž se týkají;
příkazy a zákazy všeobecné povahy, není-li
v nich stanoveno jinak, nabývají účinnosti
dnem vyhlášení. Je-li nebezpečí v prodlení,
vydá vojenský velitel příkazy a zákazy podle
odstavce 1 sám. Jsou-li tyto příkazy a zákazy
všeobecné povahy, vyhlásí je vojenský velitel
v místních obvodech a obcích jimi dotčených
způsobem tam obvyklým; není-li v nich sta-
noveno jinak, nabývají takové příkazy a zá-
kazy účinnosti dnem tohoto vyhlášení. Vy-
dá-li vojenský velitel příkazy a zákazy podle
odstavce 1 sám, oznámí je zároveň s jich vy-
dáním příslušnému zemskému úřadu, který je
podle potřeby dodatečně uveřejní v Zemském
věstníku.
(3) Po zániku oprávnění uvedeného v od-
stavci 1 je příslušný zemský president opráv-
něn změniti nebo zrušiti příkazy nebo zákazy,
vydané na základě tohoto oprávnění.
§ 122.
Vojenští správní komisaři pro
správu okresů a obcí.
(1) Bez újmy ustanovení daných v § 120
může ministr vnitra v dohodě s ministrem
národní obrany v určitých okresích aneb je-
jich částech v poli nebo v zápolí svěřiti vo-
jenským velitelům, ustanoveným k tomu
účelu za vojenské správní komisaře, opráv-
nění, aby k zabezpečení vojenských zájmů,
zejména po stránce veřejného pořádku, klidu
a bezpečnosti, a pro zajištění různých potřeb
- 88 -
armády v poli vydávali, uznají-li to za potřebné,
v mezích úřední působnosti okresních (stát-
ních policejních) úřadů neb obcí a místo nich
příkazy a zákazy, a to jak ve způsobu vše-
obecných nařízení, tak i pro jednotlivé pří-
pady. Je-li toho nezbytně třeba, může dotče-
ný vojenský správní komisař takové příkazy
a zákazy dát vykonati. Ministr vnitra sta-
noví v dohodě s ministrem národní obrany,
kdy toto oprávnění zaniká.
(2) Ustanovení vojenského správního ko-
misaře a obvod jeho působnosti třeba uveřej-
niti v příslušném Zemském věstníku, a
třeba-li, i jiným, v místě obvyklým způsobem
je vyhlásiti; to platí též o zániku tohoto
opatření.
(3) O příkazech a zákazech vojenských
správních komisařů, vydaných na místě
okresních (státních policejních) úřadů, platí
obdobně § 121, odst. 2 a 3.
(4) Příkazy a zákazy, které vydá vojenský
správní komisař podle ustanovení odstavce 1
ve výkonu pravomoci obecní, dá dodatečně
na vědomost okresnímu úřadu.
§ 123.
Zvláštní ustanovení o působ-
nosti obcí.
Vyžaduje-li toho obrana státu, může zem-
ský úřad anebo s jeho zmocněním okresní
úřad na dobu potřeby stanoviti, že přenesená
působnost obce a působnost její v oboru bez-
pečnostní policie, zahrnujíc v to i působnost
trestní, bude zcela nebo zčásti vykonávati na
vrub obce funkcionář jím ustanovený; se
ech válením téhož úřadu může onen funkcio-
nář zříditi na dobu potřeby, a to i místo dosa-
vadních zaměstnanců obce, pro výkonnou
službu zvláštní výkonné orgány. Po dobu tako-
vého opatření zaniká v rozsahu, v jakém bylo
toto opatření učiněno, působnost příslušných
jinak orgánů obce.
§ 124.
Doplňky zákona o mimořádných
opatřeních.
(1) Vedle mimořádných opatření, uvede-
ných v zákoně ze dne 14. dubna 1920, č. 300
Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 10. červen-
ce 1933, č. 125 Sb. z. a n., mohou výdělečné
spolky, obchodní společnosti, výdělková a hos-
- 89 -
podářská společenstva (družstva) a jiné po-
dobné výdělečné útvary býti podrobeny -
vyžaduje-li toho zájem obrany státu - zvlášt-
nímu úřednímu dozoru nebo zvláštním pod-
mínkám a podle okolností i vnucené správě
podle zásad stanovených vládním nařízením.
(2) Jsou-li vážně ohroženy veřejné zájmy
a nestačí-li opatření podle ustanovení od-
stavce 1, mohou býti útvary taní uvedené roz-
puštěny (zrušeny). Likvidace rozpuštěných
(zrušených) útvarů se provede podle platných
ustanovení. Likvidátoři musí býti úřadem
schváleni; odepře-li je úřad schváliti, může je
sám jmenovati a učiniti, čeho třeba k tomu,
aby byli uvedeni ve svou funkci. Cizozemským
útvarům druhu naznačeného v odstavci 1
může býti provozování činnosti v republice
Československé zakázáno.
(3) Příslušným k opatřením podle odstavců
1 a 2 je u útvarů, jejichž stanovy schválilo
ministerstvo vnitra, toto ministerstvo, jinak
zemský úřad.
(4) K zřizování nových útvarů a k zřizo-
vání poboček útvarů uvedených v odstavci 1
je třeba povolení ministerstva vnitra; tím se
neruší působnost jiných úřadů při zřizování
takových útvarů neb jejich poboček. Povo-
lení se udílí podle volné úvahy.
(5) Při provádění ustanovení předcházejí-
cích odstavců postupuje úřad v součinnosti
s nejvyšším úřadem hospodářským nebo mini-
sterstvem příslušným podle § 106. Opatření
podle odstavců 1 a 2 je úřad povinen učiniti,
navrhne-li to nejvyšší úřad hospodářský nebo
ministerstvo příslušné podle § 106.
(6) O mimořádných opatřeních podle před-
cházejících odstavců platí obdobně příslušná
ustanovení zákona č. 300/1920 Sb. z. a n., ve
znění zákona č. 125/1933 Sb. z. a n.
(7) Mimořádná opatření podle zákona č.
300/1920 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 125/
1933 Sb. z. a n. a podle tohoto paragrafu mo-
hou býti za branné pohotovosti státu činěna
bez časového omezení, stanoveného zákonem
č. 300/1920 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 125/
1933 Sb. z. a n.
§ 125.
Censura a jiná mimořádná opa-
tření k ochraně veřejných
zájmů.
(1) O censuře a jiných mimořádných opa-
třeních k ochraně veřejných zájmů v oboru
- 90 -
divadel, filmů, telegramů, telefonních hovorů,
poštovních a jiných zásilek platí příslušná
právní ustanovení; pokud tato ustanovení ne-
jsou v celém státě jednotná, může je vláda
nařízením pro celé státní území upraviti jed-
notně.
(2) Censuru telegramů, poštovních a jiných
zásilek, určených pro příslušníky branné moci
v činné službě neb jimi odesílaných, může na-
říditi ministerstvo národní obrany a prováděti
ji samo orgány vojenské správy.
(3) O mimořádných opatřeních k ochraně
veřejných zájmů v oboru tisku platí dosavad-
ní právní ustanovení s těmito doplňky:
a) Uloží-li státní úřad bezpečnostní povin-
nost předkládati povinné výtisky před jich vy-
dáním (preventivní censura), platí tato povin-
nost pro všechny tiskoviny (tiskopisy), vyjí-
majíc ty, které podle tiskových zákonů ne-
musí býti opatřeny povinnými údaji.
b) Státní úřad bezpečnostní, jemuž se má
předložiti povinný výtisk, může:
aa) zakázati vydání nebo rozšiřování tisko-
viny, jejímž obsahem by mohly býti ohroženy
zájmy obrany státu, neb jiné důležité zájmy
republiky
Československé neb jejích spojenců,
anebo veřejný klid a pořádek;
bb) zakázati rozšiřování tiskoviny, při je-
jímž vydání nebylo dbáno podmínek neb ome-
zení stanovených státním úřadem bezpečnost-
ním, nebo jejíž vydávání bylo tímto úřadem
zastaveno (§ 10 zákona č. 300/1920 Sb. z. a n.,
ve znění zákona č. 125/1933 Sb. z. a n. ).
Je-li nebezpečí v prodlení, může z důvodu
uvedeného pod písm. aa) zakázati zatímně
rozšiřování tiskoviny kterýkoli státní úřad
bezpečnostní.
c) Ministerstvo vnitra může v dohodě se
zúčastněnými ministerstvy dovoz, dopravu a
rozšiřování tiskovin z ciziny podrobiti zvlášt-
ním omezením nebo podmínkám anebo je za-
kázati.
d) Zákaz rozšiřování tiskoviny třeba vyhlá-
siti v úředním listě republiky
Československé.
Takový zákaz zahrnuje v sobě i zákaz dovozu
a dopravy a platí, není-li v něm jinak stano-
veno, pro celé státní území. Tiskoviny, jichž
rozšiřování bylo zakázáno, třeba zabaviti a
prohlásiti za propadlé.
e) Kdo přestoupí zákaz vydání, rozšiřování,
dovozu nebo dopravy tiskoviny podle tohoto
paragrafu, bude potrestán soudem za přečin
trestem stanoveným v § 18, odst. 3 zákona ze
dne 10. července 1933, č. 126 Sb. z. a n., kte-
rým se mění a doplňují tiskové zákony.
- 91 -
(4) Vláda může naříditi podle potřeby i cen-
suru a jiná mimořádná opatření k ochraně ve-
řejných zájmů v oboru zařízení pro repro-
dukci zvuku (gramofonových desek, fonogra-
fických válců, perforovaných papírů, plechů
a p. pro zvukové přístroje), a třeba - li, i v obo-
rech jiných.
(5) Vláda zřídí za branné pohotovosti státu
ústřední censurní komisi a rozhodne, kterému
členu vlády bude tato komise podřízena. Tato
komise je povolána, aby podle rozhodnutí a
pokynů uvedeného člena vlády censuru jed-
notně řídila, usměrňovala, jí využívala a ji
kontrolovala; členy této komise jmenuje mi-
nisterstvo národní obrany a ostatní zúčast-
něná ministerstva. Orgány censuru provádě-
jící (dosavadní i za branné pohotovosti státu
nově zřízené) jsou ve vykonávání této své čin-
nosti podřízeny přímo uvedené ústřední cen-
surní komisi.
§ 126.
Omezení v oboru radioelektric-
kých zařízení.
(1) Vedle opatření podle jiných zákonných
ustanovení mohou býti učiněna v oboru radio-
elektrických zařízení z důvodu státní bezpeč-
nosti ještě dále uvedená opatření.
(2) Okresní (státní policejní) úřady mohou
osobám, které vyrábějí, prodávají, provozují
nebo drží jakákoli (přijímací i vysílací) ra-
dioelektrická zařízení a součástky, naříditi,
aby v lhůtě k tomu určené odevzdaly tato za-
řízení, jakož i jejich součástky, kterých mož-
no použíti k sestrojení nebo provozu takových
zařízení, na místo tímto úřadem stanovené a
ponechaly je tam v úřední úschově. Radio-
elektrická zařízení a součástky, odevzdané
v stanovené lhůtě osobami, které nebyly
oprávněny je vyráběti, prodávati, provozo-
vati nebo držeti, zadrží se bez náhrady v pro-
spěch státu; rozhodnutí o tom učiní okresní
(státní policejní) úřad. Za odevzdání radio-
elektrických zařízení a jejich součástek do
úschovy a za škodu z toho vzešlou nepřísluší
náhrada.
(3) Stát může radioelektrická zařízení a
součástky, které byly odevzdány do uschování
podle ustanovení předcházejícího odstavce,
převzíti do užívání nebo do vlastnictví. V tom
případě platí o náhradě ustanovení §§ 151 a
násl.
(4) Po dobu opatření podle odstavců 2 a 3
nemohou osoby tam uvedené, které mají po-
- 92 -
volení (koncesi) k výrobě, prodeji, provozu
nebo držbě radioelektrických zařízení, vyko-
návati své právo vyplývající z takového povo-
lení (koncese) a přestává na tuto dobu též
povinnost platiti příslušné poplatky; za radio-
elektrická zařízení, odevzdaná podle odstavce
2, nesmějí si osoby tam uvedené opatřiti žád-
ná zařízení náhradní.
(5) Odevzdání radioelektrických zařízení a
jejich součástek do úřední úschovy podle od-
stavce 2 může býti nařízeno i všeobecně vlád-
ním nařízením nebo nařízeními politických
(státních policejních) úřadů.
(6) Odevzdá-li osoba, mající u sebe bez po-
volení radioelektrické zařízení, na úřední vý-
zvu podle tohoto paragrafu toto zařízení v sta-
novené lhůtě podle ustanovení odstavce 2,
přestává býti trestnou za nedovolenou držbu
a provoz tohoto zařízení.
(7) Součinnost s poštovní a telegrafní sprá-
vou, jakož i s vojenskou správou při opatře-
ních podle odstavce 2 se upraví dohodou mezi
ministerstvem vnitra, ministerstvem pošt a
telegrafů, ministerstvem průmyslu, obchodu
a živností a ministerstvem národní obrany.
(8) Výroba, prodej, provoz a držba radio-
elektrických zařízení, jakož i dovoz jich z ci-
ziny mohou býti vedle podmínek stanovených
platnými zákony vázány z důvodu státní bez-
pečnosti ještě dalšími podmínkami, stanove-
nými vládním nařízením.
§ 127.
Ustanovení o soudních trestech.
(1) Vláda může nařízením omeziti nebo vy-
loučiti
a) povolování podmíněného odkladu trestu
nebo podmíněné propuštění z trestu nebo
z přechodného ústavu podle zákona ze dne 17.
října 1919, č. 562 Sb. z. a n., o podmíněném
odsouzení a o podmíněném propuštění, a podle
zákonů jej doplňujících;
b) použití zákona ze dne 16. července 1931,
č. 123 Sb. z. a n., o státním vězení;
c) snižování trestů pod dolejší hranice
trestní sazby nebo zaměňování jejich způsobu
za mírnější.
(2) Tato opatření, není-li v nich jinak sta-
noveno, platí jen pro trestné činy spáchané
poté, kdy nabylo účinnosti vládní nařízení uve-
dené v odstavci 1.
- 93 -
(3) Vláda může vydati nařízením ustano-
vení o odkladu a přerušení trestů na svobodě,
uložených osobám povinným k činné službě
vojenské neb osobám, jejichž pracovní síly je
v zájmu obrany státu, zejména zásobování
vojska nebo obyvatelstva, nezbytně třeba, ja-
kož i osobám, u kterých by neodkladný výkon
trestu měl za následek hospodářskou zkázu
jejich anebo jejich rodiny.
(4) Odsuzuje-li soud veřejného úředníka
nebo veřejný orgán pro zločin zneužití úřední
moci nebo odsuzuje-li někoho pro zločin podle
zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a
n., o trestání válečné lichvy, nesmí trest sní-
žiti pod dolejší hranici trestní sazby, ani za-
měniti jeho způsob za mírnější, ani povoliti
podmíněný odklad trestu. Podmíněné propuš-
tění z trestu uloženého pro takový trestný čin
není přípustné.
§ 128.
Příslušnost vojenských soudů
v trestních věcech občanských
osob.
(1) Za války může býti vládním nařízením
rozšířena na dobu války pravomoc vojenských
soudů na občanské osoby pro tyto trestné činy,
spáchané poté, kdy uvedené vládní nařízení
nabude účinnosti:
a) soudní trestné činy, uvedené v hlavě VIII
tohoto zákona;
b) trestné činy, popsané v §§ 6, 13, § 15,
č. 3, § 21 a § 24, č. 2 zákona na ochranu repu-
bliky;
c) trestný čin podle § 12 zákona na ochranu
republiky, pokud se vztahuje na trestný čin
uvedený v § 6 téhož zákona;
d) trestné činy, popsané v §§ 43 až 46 a
§ 56, odst. 2, druhé větě branného zákona;
e) těžší trestné činy, spáchané skutky uve-
denými pod písmeny a) až d).
(2) Opatření podle odstavce 1 se mohou
omeziti jen na některé územní oblasti nebo na
některé trestné činy; úplné nebo částečné zru-
šení jich se provede vládním nařízením.
(3) Kromě toho za války podléhají občanské
osoby vojenské soudní pravomoci pro zločiny
popsané v §§ 85 až 89, 134 až 138, 140 až 142,
166 až 168, 190 až 196 byv. rak. trestního zá-
kona, v §§ 4 až 6 zákona ze dne 27. května
1885, č. 134 ř. z., o opatřeních proti obecně ne-
bezpečnému užívání třaskavin a obecně nebez-
pečnému zacházení s nimi, a v § 24 zákona ze
- 94 -
dne 11. dubna 1935, č. 82 Sb. z. a n., o ochraně
a obraně proti leteckým útokům, dále při hod-
notě věcí větší než 2000 Kč pro zločin uvedený
v § 171, § 174, 1, písm. a) až c) býv. rak. trest-
ního zákona, spáchají - li tyto činy za války
v některé územní části, v které krajský soud
vykonávající trestní pravomoc svou činnost
pro válečné události zastavil, a byly - li v ta-
kové územní části dopadeny. Pravomoc vo-
jenských soudů se však ukončí, jakmile
v územní části, o niž jde, byla obnovena čin-
nost krajského soudu ve věcech trestních;
trestní řízení, která v tomto okamžiku nejsou
v první stolici vyřízena, přejdou na trestní
soud občanský.
(4) Konečně jsou za války podrobeny vo-
jenské soudní pravomoci osoby, které jí jinak
nepodléhají,
a) pro jakékoli trestné činy, spáchané v cizí
zemi v oblasti obsazené československým nebo
spojeneckým vojskem za tohoto obsazení, ať
byly přistiženy kdekoliv,
b) pro trestné činy vypočtené v odstavci 1
a pro zločiny popsané v §§ 362 až 366, 413 až
417, 419 až 421, 448 až 455, 483 až 491 vo-
jenského trestního zákona, v §§ 4 až 6 zákona
č. 134/1885 ř. z. a v § 24 zákona č. 82/1935
Sb. z. a n., dále při hodnotě vyšší než 2000 Kč
pro zločin uvedený v §§ 457 až 461 vojenského
trestního zákona, jestliže byly přistiženy
v oblasti vymezené pod písmenem a) a jest-
liže
aa) se dopustily činu na československém
státním území, nebo
bb) se dopustily činu v cizině, ale mají býti
proň trestány podle československých trest-
ních zákonů.
(5) V případech podle odstavce 3 soudí vo-
jenské soudy podle obecného trestního zákona
a trestních ustanovení jej doplňujících, plat-
ných v zemích
České a Moravskoslezské,
kdežto v případech uvedených v odstavcích
1 a 4 soudí podle vojenských trestních zákonů.
(6) Doba války podle odstavců 1, 3 a 4 se
počíná dnem, kdy byla mobilisace vyhlášena,
a končí dnem, jímž má býti demobilisace podle
demobilisační vyhlášky skončena, a není-li v ní
takový den uveden, uplynutím dvou měsíců
ode dne vydání této vyhlášky.
- 95 -
§129.
Trestní pravomoc nad osobami
vázanými pracovní povinností.
(1) Osoby, vázané pracovní povinností a ko-
nající své zaměstání v podnicích důležitých
pro obranu státu, které jsou pod dozorem vo-
jenských orgánů nebo byly převzaty vojen-
skou správou do správy na její vlastní účet,
jsou podrobeny pro porušení závazků plynou-
cích z pracovní povinnosti (§ 61) vojenské ká-
zeňské pravomoci, a dopustí-li se takovým
porušením uvedených závazků soudních trest-
ných činů, též vojenské soudní pravomoci.
(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 třeba
uvésti ve známost, že podléhají vojenské ká-
zeňské a soudní pravomoci a v jakém rozsahu.
(3) Kárná (disciplinární) pravomoc, které
osoby uvedené v tomto paragrafu podléhají
již vzhledem k svému služebnímu poměru, zů-
stává předcházejícími ustanoveními nedo-
tčena.
§ 130.
Trestní pravomoc nad osobami
povolanými k osobním úkonům.
(1) Osoby povolané k osobním úkonům
podléhají pro provinění, jichž se dopustí tím,
že neuposlechnou nařízení a příkazů vojen-
ských velitelství nebo vojenských úřadů, pod
jejichž dozorem osobní úkony konají (§ 73,
odst. 1), vojenské kázeňské pravomoci, a do-
pustí-li se tím soudně trestných činů, též vo-
jenské soudní pravomoci. Jsou-li tyto osoby
přiděleny službou k armádě v poli, podléhají
řečené pravomoci pro všechny soudně nebo
kázeňsky trestné činy, jichž se dopustily
v době tohoto svého přidělení.
(2) Ustanovení § 129, odst. 2 a 3 platí tu
obdobně.
§ 131.
Civilní soudnictví a správa na
obsazeném území.
Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila
vykonávání civilního soudnictví a správy
v cizí zemi v oblasti obsazené českosloven-
ským nebo spojeneckým vojskem. Až do
úpravy vládním nařízením činí hlavní velitel
opatření nezbytná k zabezpečení náležitého
a nerušeného chodu správy a k vykonávání
- 96 -
civilního soudnictví na tomto území a vydává
potřebná k tomu nařízení.
§ 132.
Soudcové z povolání.
Vyžaduje-li toho zájem obrany státu neb
jiné s tím souvisící důležité státní zájmy,
mohou býti za branné pohotovosti státu soud-
cové z povolání proti své vůli dočasně přidě-
lováni mimo své služební místo, při čemž ne-
platí omezení, daná ustanovením § 49, odst. 2
zákona ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z.,
o disciplinárním nakládání se soudcovskými
úředníky a o jejich nedobrovolném překlá-
dání na jiné místo nebo do výslužby.
§ 133.
Zaopatření osob, které konaly
zvláštní úkony podle § 3 bran-
ného zákona, a pozůstalých
po nich.
O zaopatření osob, které konaly zvláštní
úkony podle § 3 branného zákona, a pozůsta-
lých po nich platí obdobně ustanovení § 76.
§ 134.
Vyživovací příspěvek pro ro-
diny osob povolaných podle § 3
branného zákona.
O vyživovacím příspěvku příslušníků rodin
osob, které vykonávají zvláštní úkony podle
§ 3 branného zákona, platí předpisy platné
pro příslušníky rodin osob povolaných k vo-
jenské službě.
§ 135.
Vliv povolání do služby podle
branného zákona na pracovní
poměr a na veřejnoprávní po-
jištění.
Ustanovení § 74 platí obdobně o osobách
vykonávajících za branné pohotovosti státu
činnou službu vojenskou nebo zvláštní úkony
podle § 3 branného zákona.
§ 136.
Obdobná platnost § 76, odst. 2.
Ustanovení § 76, odst. 2 platí obdobně též
pro osoby vykonávající za branné pohotovosti
státu činnou službu vojenskou.
- 97 -
§ 187.
Náležitosti osob konajících za
branné pohotovosti státu vo-
jenskou službu nebo přiděle-
ných k vojenským útvarům.
(1) Ustanovení § 119, odst. 2 zákona ze
dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpra-
vě platových a některých služebních poměrů
státních zaměstnanců (platového zákona), pla-
tí pro vojenské gážisty v záloze, povolané do
činné služby vojenské za branné pohotovosti
státu.
(2) Vláda se zmocňuje, aby na dobu
branné pohotovosti státu nařízením vydala
další předpisy o služebních (odpočivných, za-
opatřovacích) příjmech a, třeba-li, i o jich
výplatě:
a) vojenských gážistů ve výslužbě, povola-
ných do činné služby vojenské,
b) státních zaměstnanců a zaměstnanců
jiných veřejnoprávních korporací, kteří bud'
vykonávají vojenskou službu, počítajíc v to
válečnou službu podle § 28, odst. 1, písm. b)
branného zákona, nebo jako občanské osoby
jsou přiděleny k vykonávání služby u vojen-
ských útvarů, aniž šlo o osobní úkony podle
§§ 66 a dalších tohoto zákona nebo o zvláštní
úkony podle § 3 branného zákona,
c) osob, které nespadajíce pod ustanovení
písmena b), konají válečnou službu podle
§ 28, odst. 1, písm. b) branného zákona,
d) jiných osob, které nespadajíce pod ně-
které z předcházejících ustanovení tohoto
paragrafu, konají za branné pohotovosti
státu vojenskou službu,
e) osob, které v době vojenské služby nebo
přidělení k vojenským útvarům byly zajaty
nebo se staly nezvěstnými a pod.,
f) rodin osob uvedených pod písmeny a)
až e).
(3) Vláda se zmocňuje, aby platné předpisy
o služebních (odpočivných, zaopatřovacích)
příjmech osob uvedených v odstavci 1 a od-
stavci 2, písm. a) a b), nebo také o výplatě
těchto příjmů na dobu branné pohotovosti
státu doplnila, provedla nebo je zvláštním po-
měrům branné pohotovosti státu přizpůsobila,
přihlížejíc k zásadám platového zákona.
(4) Dnem účinnosti předpisů vydaných po-
dle odstavce 2 se zrušují veškeré dosavadní
předpisy o předmětech, které jsou tím oním
předpisem upraveny a nejsou £ ním v sou-
ladu.
- 98 -
Část 7.
Mimořádné zmocnění vlády.
§ 138.
Všeobecné zmocnění vlády
k úpravě mimořádných poměrů
způsobených stavem branné po-
hotovosti státu.
(1) Vláda se zmocňuje, aby k úpravě mimo-
řádných poměrů způsobených stavem branné
pohotovosti státu vydávala tam, kde by jinak
bylo třeba zákona, se souhlasem presidenta
republiky vládní nařízení.
(2) Zmocnění podle odstavce 1 se nevzta-
huje na úpravu poměrů ústavních; o opatře-
ních finančních platí ustanovení § 115.
(3) Vláda je povinna předložiti nařízení vy-
daná podle odstavce 1 do čtrnácti dnů ode dne
vyhlášení oběma sněmovnám Národního shro-
máždění. Odeprou-li obě sněmovny hlasováním
podle § 48, odst. 1 ústavní listiny je schváliti,
pozbývají platnosti ode dne tohoto usnesení.
Vláda je povinna vyhlásiti pak bez odkladu
v Sbírce zákonů a nařízení, že a od kdy to
neb ono nařízení pozbylo platnosti.
HLAVA VI.
Obrana státu za zvláštních okolností
mimo dobu branné pohotovosti státu.
§ 139.
Jednotlivá opatření k obrané
státu mimo dobu branné pohoto-
vosti státu.
(1) Nastanou-li mimo dobu branné pohoto-
vosti státu uvnitř státu nebo na jeho hrani-
cích události, ohrožující zvýšenou měrou ce-
listvost státu, demokratickorepublikánskou
formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek,
může vláda - bez újmy opatření předvída-
ných jinými zákony - pro celé státní území
neb jeho část na dobu nezbytné potřeby se
souhlasem presidenta republiky nařízením za-
vésti účinnost:
a) hlavy V, části 2, oddílu 1;
b) hlavy V, části 2, oddílu 2;
c) hlavy V, části 2, oddílu 3 a 4 a části 3;
- 99 -
d) hlavy V, části 4 a 5;
e) ustanovení § 29, odst. 2 a § 98;
f) ustanovení §§ 123 a 126;
g) i jiných ustanovení tohoto zákona, da-
ných na dobu branné pohotovosti státu.
(2) Byla-li pro události uvedené v odstavci
1 učiněna mimo dobu branné pohotovosti
státu mimořádná opatření podle zákona č.
300/1920 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 125/
1933 Sb. z. a n., mohou býti učiněna též opa-
tření podle §§ 124 a 125.
(3) O vládních nařízeních vydaných podle
ustanovení odstavce 1 platí obdobně ustano-
vení § 138, odst. 3.
§ 140.
Prozatímní opatření
v případech zvlášť naléhavých.
(1) Bylo-li by nebezpečí v prodlení, může
za předpokladů uvedených v § 139, odst. 1,
první větě učiniti prozatímní opatření podle
§ 139, odst. 1, písm. a) a c) příslušný ministr.
(2) Opatření podle odstavce 1 pozbývá
účinnosti, neučiní-li se do čtrnácti dní od jeho
vyhlášení též vládním nařízením, vydaným
podle § 139, odst. 1, písm. a) a c), nebo ne-
schválí-li je vláda ještě před uplynutím této
lhůty, nebo odvolá-li je příslušný ministr
z vlastního podnětu.
(3) Opatření podle odstavce 1 i jeho zánik
podle odstavce 2 třeba vyhlásiti v Sbírce zá-
konů a nařízení.
§ 141.
Další opatření při vnějším
ohrožení státu před vstupem
státu do branné pohotovosti.
(1) Při vnějším ohrožení státu před vstu-
pem státu do branné pohotovosti (počítajíc
v to i ohrožení leteckými útoky) může býti
z příkazu ministerstva národní obrany, vyda-
ného v dohodě s ministerstvem vnitra, nebo
z příkazu velitelství a úřadů, kterým to tato
ministerstva svěří, provedeno též odsunutí
(evakuace) obyvatelstva, zvířat a jiných věcí.
(2) O takovém opatření platí obdobně usta-
novení § 116 a lze při něm použíti též usta-
novení §§ 95, 96 a 99.
- 100 -