2. co do ostatních práv a. povin-
ností společníků navzájem;
§ 1042.
Nejsou-li dále zvláštní ustanovení, platí
§§ 211 až 221.
§ 1043.
Nebylo-li jinak umluveno, je každý společ-
ník povinen přispěti k základnímu jmění rov-
ným dílem.
§ 1044.
Zpravidla jsou všichni společníci povinni
přičiňovati se o dosažení společného účelu rov-
nou měrou. Společník nesmí ustanoviti za sebe
náměstka ani přijmouti někoho do společnosti.
§ 1045.
Společníci nejsou povinni, aby přispívali
něčím nad to, k čemu se zavázali; změní-li se
však poměry tak, že účelu společnosti nelze
jinak dojíti, může společník, který není k dal-
šímu příspěvku ochoten, vystoupiti nebo býti
vyloučen.
§ 1046.
škodu, za kterou společník ostatním společ-
níkům odpovídá, nelze vyrovnati prospěchem,
který společnosti zjedná jiným úkonem. Způ-
sobí-li však společník týmž jednáním o své
újmě vykonaným společnosti jednak škodu,
jednak prospěch, jsou navzájem vyrovnány,
pokud se kryjí.
§ 1047.
Zisk se rozdělí podle toho, jak kdo přispěl
k základnímu jmění. Práce vykonané všemi
společníky se nečítají. Jestliže však někteří
společníci přispívají jen prací nebo jestliže
přispívají prací jen někteří, přísluší jim za
vykonané práce, nebyto-li jinak umluveno, při-
měřený podíl ze zisku, se zřetelem zejména
k důležitosti úkonu, k dosaženému prospěchu
a k věnované námaze.
§ 1048.
Ztráta, kterou bylo postiženo základní
jmění, rozvrhne se tak, jak se rozděluje zisk.
Kdo nedal vkladu, škoduje pouze svou práci.
3. co do poměru k osobám třetím.
§ 1049.
Z jednání, která pro společnost provede ten,
kdo je povolán za ni jednati, vznikají práva a
- 184 -
povinnosti společníkům podle poměru jejich
podílů v základním jmění. Nezná-li věřitel
tento poměr ani jej znáti nemusí, jsou proň
podíly po zákonu stejné. Společník, který plní
více, než naň připadá podle jeho podílu, má
právo postihu proti oněm, které osvobodí.
§ 1050.
Společné jmění slouží především k uspoko-
jení věřitelů společnosti.
§ 1051.
Jiní věřitelé společníkovi mohou ze společ-
ného jmění požadovati jen to, co společníku
samému přísluší na úrocích a na zisku a čeho
se mu dostane tím, když se společnost zruší
nebo když z ní vystoupí nebo z ní bude vylou-
čen. Jestliže takoví společníkovi věřitelé po
neúspěšné exekuci na ostatní jmění společní-
kovo vydobyli exekuci na to, co připadne spo-
lečníku po zrušení společnosti, mohou k svému
uspokojení způsobiti zrušení společnosti vý-
povědí, ať již společnost byla ujednána na
dobu určitou či neurčitou. Výpověď lze však
dáti jen pro konec provozovacího období, a to
nejméně na dobu jednoho měsíce.
Zánik společnosti nebo členství.
§ 1052.
Společnost zaniká uplynutím času, na který
byla zřízena, zkázou základního jmění, spl-
něním jejího účelu nebo nemožností jeho
splnění.
§ 1053.
Práva a povinnosti ze společenské smlouvy
nepřecházejí na dědice společníkovy, ledaže
se dohodli s ostatními společníky, že budou
ve společnosti pokračovati. Nevstoupili dědi-
cové takto do společnosti, mohou se domáhati,
aby jim byl vydán počet až do smrti zůstavi-
tele a aby jim bylo vyplaceno vše, co zůsta-
viteli náleží. Ale naopak jsou také oni po-
vinni, aby vydali počet a zapravili vše, co
zůstavitel má společnosti vyplatiti.
§ 1054.
Skládá-li se společnost jen ze dvou osob,
zaniká úmrtím jedné z nich. Skládá-li se z ně-
kolika osob, má se za to, že ostatní společníci
chtějí zůstati nadále ve společnosti.
§ 1055.
Bylo-li vyjednáno, že společenská smlouva
platí i pro dědice, vstupují dědicové do společ-
- 185 -
nosti na místo zůstavitelovo. Takovým vyjed-
náním nelze vázati dědice dědiců.
§ 1056.
Není-li společníkův dědic nastupující do
společnosti s to, aby konal práce, jež převzal
zůstavitel pro společnost, smí se mu sraziti
přiměřená část podílu.
§ 1057.
Neplní-li společník podstatných smluvních
povinností nebo pozbude-li důvodně důvěry,
může býti vyloučen ze společnosti i před uply-
nutím smluvní doby. O vyloučení rozhoduje
většina; společník, který nepronikl s návrhem
na vyloučení, může ze společnosti vystoupiti.
§ 1058.
Ustanovení předcházejícího paragrafu platí,
byl-li společník zbaven svéprávnosti, avšak
jen tehdy, jestliže tento jeho stav je na újmu
společnosti.
§ 1059.
Zemřel-li nebo vystoupil-li nebo byl-li vy-
loučen společník, na němž hlavně spočívala
starost o společný účel, smí každý společník
vypověděti smlouvu před uplynutím smluv-
ní doby, nikoli však nevčas nebo na újmu
druhých.
§ 1060.
Jestliže trvání společnosti nebylo ani ujed-
náno ani je nelze ustanoviti z její povahy, smí
každý společník smlouvu libovolně vypověděti,
nikoli však nevčas nebo na újmu druhých.
§ 1061.
Rozděleni společného jmění.
Má-li se po zániku společnosti rozděliti spo-
lečné jmění, stane se to podle předpisů o roz-
dělení společné věci.
HLAVA 38.
Jmění manželů a smlouvy svatební
Jmění manželů a jeho správa.
§ 1062.
Sňatkem nenastává společenství jmění mezi
manžely. Jestliže manželé neučinili o jmění
- 186 -
zvláštní úmluvy, podrží každý své dosavadní
jmění.
§ 1063.
Stran toho, čeho za trvání manželského
společenství bylo dobyto, má se za to, že toho
nabyli oba manželé společně stejným dílem.
Bude - li tvrzeno, že ono jmění náleží manže-
lům poměrem jiným, posoudí soudce míru to-
hoto poměru podle volného uvážení, hledě
k předneseným okolnostem a k zájmům man-
želů a dětí.
§ 1064.
Pokud jde o jinaké nabytí, nemá manžel
práva na to, čeho druhý za manželství nabude.
§ 1065.
Dokud manželka neodporovala, platí, že
svěřila správu svého jmění manželovi jako
zástupci.
§ 1066.
Na manžela, spravujícího takto jmění man-
želčino, je hleděti sice všeobecně jako na zmoc-
něného zástupce, odpovídá však pouze za kme-
nové jmění. Není povinen zúčtovati užitky,
ledaže by to bylo výslovně ustanoveno, a účty
buďtež považovány za vyrovnané až do toho
dne, kdy zanikne moc spravovati jmění man-
želčino.
Pojem smluv svatebních.
§ 1067.
Smlouvami svatebními se jmenují všechny
smlouvy o majetkových právech a povin-
nostech, ujednané se zřetelem k manželství,
a jejich obsahem je především věno, obvěnění,
společenství statků, správa jmění a výživa.
§ 1068.
K platnosti smluv svatebních je potřebí
formy notářského spisu.
Věno.
§ 1069.
Věnem se rozumí jmění, jež manželka nebo
nevěsta nebo v jejím zájmu jiná osoba dává
nebo slibuje manželu nebo ženichovi, aby mu
tím ulehčila náklad na manželské společenství.
- 187 -
Zřízení věna.
§ 1070.
Má-li manželka nebo nevěsta vlastní jmění,
záleží na ní a na jejím manželu nebo ženi-
chovi, jak se dohodnou spolu o věnu a ostat-
ních otázkách majetkových.
§ 1071.
Nemá-li manželka nebo nevěsta vlastního
jmění, jež by stačilo na přiměřené věno, to
jest věno odpovídající poměrům jejího man-
želství, a neposkytl-li věno někdo jiný, jsou
rodiče nebo staří rodiče povinni dáti dceři
nebo vnučce se zřetelem k manželství pro-
středky postačující ke zřízení takového věna
nebo k vénu poměrně přispěti (přínos), pokud
jejich poměry to dovolují, a to v tom pořadí,
v němž jsou povinni děti živiti a zaopatřiti.
Nemanželská dcera nebo vnučka má právo na
přínos v témž rozsahu od své matky a mat-
činých rodičů.
§ 1072.
Tvrdí-li rodiče (staří rodiče), že nejsou s to,
aby dali dceři (vnučce) přiměřený přínos,
vyšetří soud, nepátraje přísně po stavu ma-
jetku, na její žádost poměry a určí podle
toho přiměřený přínos.
§ 1073.
Provdá-li se dcera bez vědomí rodičů nebo
proti jejich vůli a uzná-li soud důvod nesou-
hlasu za podstatný, nejsou rodiče (staří ro-
diče) povinni, aby přínos dávali, třebas po-
zději sňatek schválí.
§ 1074.
Obdržela-li dcera (vnučka) svůj přínos a
přišla-li třebas beze své viny o něj, nemá
práva na nový, i když se vdává po druhé.
§ 1075.
Je-li pochybno, zda věno je ze jmění rodičů
nebo nevěsty, má se za to, že je ze jmění
nevěstina. Jde-li o nezletilou dceru (vnučku)
a byl-li majetek poskytnut bez schválení
soudu, má se za to, že jej rodiče dali ze svého
jmění.
§ 1076.
Nevymínil-li si manžel věna, nemá na ně
práva. Ujednané věno, nebyla-li ustanovena
lhůta jiná, může vymáhati hned po uzavření
manželství.
- 188 -
Předmět věna a práva manže-
lova a manželčina k němu.
§ 1077.
Vše, čeho lze užívati nebo co lze zciziti, hodí
se za věno. Dokud trvá manželské společen-
ství, náleží manželu požívati věna a jeho pří-
růstku. Jsou - li věnem hotovosti nebo jiné
věci zuživatelné, nabývá manžel vlastnického
práva; jsou - li věnem pohledávky, stává se
manžel věřitelem.
§ 1078.
Byly - li věnem dány nemovitosti nebo jiné
věci nezuživatelné, náležejí manželce a man-
žel je poživatelem, ačli, přejav věno za určitou
cenu, se nezavázal, že vrátí pouze tuto pe-
něžitou částku.
§ 1079.
Smrtí manžela dostane se věna manželce;
zemře - li manželka dříve, přísluší právo na
vydání věna jejím dědicům. Nemá - li se věna
dostati manželce nebo jejím dědicům, třeba
to výslovně ustanoviti. Dá - li někdo věno, ne-
jsa k tomu povinen, může si vymíniti, aby
mu bylo po smrti manžela vráceno.
Obvěnění.
§ 1080.
Obvěnění je to, čím manžel (ženich) nebo
někdo jiný rozmnožuje manželčino věno. Do-
kud trvá manželství, nepožívá manželka to-
hoto majetku, ale, přečká - li manžela, stane se
obvěnění jejím majetkem.
§ 1081.
Ani manžel (ženich) ani jeho rodiče nejsou
povinni poskytnouti obvěnění. Avšak obdobně
jako jsou rodiče (staří rodiče) zavázáni dáti
dceři (vnučce) přínos, jsou povinni rodiče
(staří rodiče) dáti synovi (vnukovi), který
vstupuje do manželství, přiměřenou výpravu.
§ 1082.
Kterak je zajistiti věno a obvěnění.
Kdo věno zřizuje, může se domáhati na pří-
jemci, aby je přiměřeně zajistil, a to při
odevzdání věna nebo nastává - li nebezpečen-
ství. Manželka se může domáhati, aby věno
nebo obvěnění bylo zajištěno, i když není ne-
- 189 -
bezpečenství, a to bez rozdílu, zdali věno bylo
zřízeno z jejích prostředků a zdali se jí má
věna dostati. Řádný zástupce manželky (ne-
věsty) nemůže bez schválení soudu promi-
nouti zajištění věna a smluveného obvěnění.
§ 1083.
Společenství statků.
Manželům (snoubencům) je zůstaveno, aby
se mezi sebou dohodli o společenství jakého-
koliv druhu, na př. o všeobecném společenství
statků, společenství jmění movitého, společen-
ství jmění nabytého nebo o společenství ne-
movitosti smlouvou odstupní, t. j. smlouvou,
podle které jeden z manželů (snoubenců) za
majetek, který byl poskytnut s jeho strany,
dostane podíl v nemovitosti, zejména v rol-
nické usedlosti.
§ 1084.
Správa jmění.
Zvláštní smlouvou může manželka svěřiti
manželu také správu svého jmění, a není-li
jinak ustanoveno, má manžel tatáž práva,
jaká mu příslušejí podle §§ 1065 a 1066. Avšak
v případech naléhavých nebo hrozí-li škoda,
může mu tato správa býti soudem na žádost
manželčinu odňata.
Jaký vliv má na majetkové poměry manželů:
§ 1085.
a) prohlášení manželství za
neplatné;
Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné,
nejsou svatební smlouvy od počátku skutkem
a jmění, pokud tu jest, vrací se ve stav pů-
vodní.
§ 1086.
b) dobrovolný rozvod;
Při dobrovolném rozvodu záleží na dohodě
manželů, mají-li býti smlouvy svatební zru-
šeny nebo jak se mají změniti.
§ 1087.
c) nedobrovolný rozvod;
Není-li ve smlouvách svatebních ustanoveno
o vypořádání majetkových poměrů právních
- 190 -
jimi založených jinak, může, byl-li rozvod vy-
sloven rozsudkem a není-li rozvodem vinna
žádná strana nebo jsou-li jím vinny strany
obě, každý z manželů žalovati, aby ony ma-
jetkové poměry byly prohlášeny za skončené.
Je-li jen jedna strana bez viny, může pouze
ona takto žalovati. Skončením nároky na
vrácení ihned dospívají, nároky na plnění a
plné moci zanikají, společenství je vypořádati
podle obecných pravidel.
§ 1088.
d) rozluka manželství.
Není-li ve smlouvách svatebních ustanoveno
o vypořádání majetkových poměrů právních
jimi založených jinak, skončí se ony poměry
(§ 1087), vysloví-li soud rozluku; je-li jen
jeden z manželů bez viny, má ode dne, kdy
rozluka byla povolena, právo na vše to, co by
mu náleželo podle svatebních smluv, kdyby
přežil druhého manžela.
HLAVA 39.
Smlouvy o důchod a výměnek.
1. Důchod.
§ 1089.
K platnosti smlouvy o důchod na doživotí
nějaké osoby, na jinou dobu neurčitou nebo
na dobu delší než pět let je potřebí formy
písemné.
% 1090.
K platnosti smlouvy o důchod uzavřené mezi
manžely a smlouvy o darování důchodu je
potřebí formy notářského spisu.
§ 1091.
Důchod může býti slíben na doživotí věřitele
nebo dlužníka důchodu nebo osoby třetí. V po-
chybnostech se má za to, že'"důchod byl slíben
na doživotí věřitele důchodu.
§ 1092.
Je-li důchod slíben na doživotí dlužníka dů-
chodu nebo osoby třetí, má se za to, že pře-
chází na dědice věřitele důchodu.
§ 1093.
Důchod je splatný, není-li nic jiného ujed-
náno, čtvrtletně napřed. Zemře-li osoba, do
- 191 -
jejíhož doživotí byl důchod sjednán, je dluž-
ník důchodu, je-li důchod splatný napřed, po-
vinen zaplatiti všechny platy za života oné
osoby již dospělé, a je-li důchod splatný po-
zadu, platy připadající na dobu, po kterou ona
osoba byla na živu.
§ 1094.
Věřitel důchodu, není-li nic jiného ujednáno,
může pohledávku na jednotlivé dávky po-
stoupiti.
§ 1095.
Pro neplnění povinností ze záplatné smlouvy
o důchod nelze odstoupiti od smlouvy podle
§§ 760 až 764 a domáhati se pak vrácení po-
skytnutého platu.
2. Výměnek.
§ 1096.
Vymíní-li vlastník nemovitosti, odstupuje ji
někomu, pro sebe nebo pro třetí osobu po-
žitky, úkony nebo práva, sloužící k zaopatření,
na doživotí nebo na jinou dobu neurčitou (vý-
měnek), platí o tomto výměnku podle obsahu
právního jednání, kterým byl zřízen, usta-
novení o právech, z kterých se výměnek
skládá, zejména ustanovení o důchodu a o
služebnosti bytu. Vlastník může si také zří-
diti budoucí výměnek zápisem takových práv
do veřejných knih již před odstoupením ne-
movitosti.
§ 1097.
Není-li nic jiného vyjednáno, má osoba,
které se nemovitost odstupuje, povinnost uči-
niti vše, čeho je s její strany potřebí, aby
výměnek mohl býti zapsán do veřejných knih
zároveň se zápisem práva vlastnického.
§ 1098.
Výměnek nelze na jiného převésti a nepře-
chází na dědice výměnkářovy; převésti lze
jen právo na dávky dospělé, nikoli však tehdy,
když se jich míra určuje osobními potřebami
výměnkářovými.
§ 1099.
Není-li jinak ustanoveno nebo vyjednáno,
platí pro obsah práv výměnkářových místní
zvyklost.
§ 1100.
I když při zřízení výměnku to nebylo vy-
jednáno, je dlužník povinen přispěti výměn-
- 192 -
kari pomocnými úkony, kterých nezbytně po-
třebuje zejména v nemoci nebo při úrazu. Po-
vinnosti této se dlužník zhostí, dosáhne-li
umístění výměnkáře v léčebném nebo v ošet-
řovacím ústavě. Náklady na pobyt v ústavě
nenese dlužník ze svého, nestíhá-li ho povin-
nost z jiného právního důvodu.
§ 1101.
Je-li výměnkový důchod zapsán ve veřej-
ných knihách, platí § 375.
§ 1102.
Není-li nic jiného vyjednáno, je dluh z vý-
měnku dluhem výběrným.
§ 1103.
Byla-li zničena budova, v které byl výměn-
káři vyhrazen byt, je dlužník povinen opatřiti
mu vlastním nákladem vhodný byt prozatímní.
§ 1104.
Není-li nic jiného vyjednáno, výměnek
manželům vyhrazený se smrtí jednoho z nich
nezkracuje.
§ 1105.
Je-li výměnkáři vyhrazeno právo na dávky
buď naturální nebo peněžité, může, rozhodl-li
se pro jedny, rozhodnouti se později pro druhé,
a není ani závady, aby své rozhodnutí změnil
několikrát (§ 1124). Rozhodnutí to jest ozná-
miti dlužníku aspoň týden před dospělostí
dávky.
§ 1106.
Změní-li se poměry tak, že nelze spraved-
livě žádati, aby se setrvalo při naturálním
plnění, může soud pořadem práva nahraditi
naturální výměnek zcela nebo zčásti peněži-
tým důchodem nebo, vyšetře uhrazovací
jistinu, uložiti dlužníku, aby ji splatil do pří-
slušné starobní pokladny nebo do ústavu pro
zaopatření. Soud nemůže učiniti takové roz-
hodnutí, kterým by dosavadní zaopatření vý-
měnkářovo bylo zhoršeno.
§ 1107.
Dohody o přeměně výměnku na důchod
peněžitý a rozhodnutí soudní o přeměně může
soud k návrhu kterékoliv strany, změní-li se
podstatně poměry, pořadem práva nově upra-
viti, přihlížeje k veškerým okolnostem zaslu-
hujícím povšimnutí.
- 193 -
§ 1108.
Odstoupení nemovitosti (§ 1096) nelze od-
volati ani v případech, kdy zákon odvolání
nebo odstoupení od smlouvy dopouští.
HLAVA 40.
Sázka, hra a smlouvy podobné.
Sázka a hra.
§ 1109.
Sázky poctivě učiněné a jinak dovolené za-
vazují potud, pokud smluvená cena byla nejen
slíbena, nýbrž i skutečně zapravena nebo slo-
žena; nestalo-li se tak, nelze ji vymáhati.
Znal-li ten, čí tvrzení se osvědčí pravdivým,
výsledek a zatajil-li to druhé straně, je sázka
neplatná.
§ 1110.
Pohledávky ze zápůjček poskytnutých vě-
domě k sázkám nelze vymáhati.
§ 1111.
Pohledávky ze sázek a ze zápůjček uvede-
ných v předcházejícím paragrafu nemohou
býti zajištěny a nehodí se ke kompensaci s po-
hledávkami dlužníkovými.
§ 1112.
Ustanovení hledící k sázce platí též o hře.
§ 1113.
Z výherních podniků vzniká žalovatelná po-
hledávka, jsou-li provozovány státem nebo
byly-li řádně povoleny. Výherní podniky však,
ke kterým není potřebí povolení, spravují se
vůbec ustanoveními o sázce a hře.
Diferenční hra.
§ 1114.
Diferenční hrou jsou smlouvy o cenných
papírech nebo o zboží, při kterých z poměrů,
jež oběma stranám při uzavření smlouvy byly
nebo musily býti známy, je zřejmé, že k do-
dání a převzetí těchto věcí dojíti nemá, nýbrž
že jde jediné o získání rozdílu mezi jejich
cenou smluvenou a jinou jejich cenou budoucí.
Je míti za to, že nejde o diferenční hru, když
komisionář provedl řádně příkaz.
- 194 -
§ 1115.
Pohledávky z diferenční hry, jejíž risiko je
v zřejmém nepoměru s majetkovými poměry
některého smluvce při uzavření smlouvy, ne-
lze na takovém smluvci vymáhati. Námitka
nežalovatelnosti nepřísluší vůbec kupci plného
práva; při diferenční hře s cennými papíry
nepřísluší tomu, kdo po živnostensku obcho-
duje s cennými papíry; při diferenční hře se
zbožím nepřísluší tomu, s jehož činností po
živnostensku provozovanou obchod s takovým
zbožím hospodářsky souvisí jak po stránce
předmětu, tak po stránce rozsahu.
§ 1116.
I nežalovatelné pohledávky z diferenční hry
mohou býti zajištěny zástavním právem a hodí
se ke kompensaci nebo k jinému zúčtování
s pohledávkami dlužníkovými a k obnově; také
zadržovací právo může býti provedeno a po-
hledávku ze zápůjčky dané do diferenční hry
lze vymáhati.
HLAVA 41.
Veřejné přislíbení.
§ 1117.
Přípověď odměny za nějaký výkon, která
nesvědčí určitým osobám (veřejné přislíbení),
se stává závaznou, když se veřejně vyhlásí.
Veřejné přislíbení, kterým se rozepisuje cena,
je platné jen tehdy, je-li ve vyhlášce určena
doba, do které se lze o cenu ucházeti.
§ 1118.
Dokud výkon není proveden, lze veřejné
přislíbení odvolati formou, jakou bylo vyhlá-
šeno, nebo formou stejně působivou nebo
zvláštním oznámením, ačli se přislibitel od-
volacího práva nezřekl ve vyhlášce výslovně
nebo doložením lhůty. Odvolání však nepůsobí
proti tomu, kdo výkon provedl se zřetelem
k veřejnému přislíbení, jestliže v době pro-
vedení o odvolání ani nevěděl ani věděti ne-
musil.
§ 1119.
Byl-li výkon proveden několika osobami,
přísluší, nevychází-li z veřejného přislíbení
jinaká vůle, odměna tomu, kdo výkon provedl
nejdříve, a byl-li výkon proveden několika
současně, všem rovným dílem.
- 195 -
HLAVA 42.
Náhrada škody.
§ 1120.
Pojem škody.
škodou jest jednak všeliká újma, která ně-
komu vznikne na osobě, na majetku nebo
vůbec na právech (skutečná škoda), jednak
to, co někdo ztratí na zisku, kterého by se
mu dostalo podle pravidelného běhu věcí (ušlý
zisk).
I. Přičítání škody.
§ 1121.
škoda, za kterou někdo odpovídá, vzniká
buď z jeho jednání, které mu lze přičísti k vině
(činu nebo opominutí), nebo bez jeho viny.
Poškození zaviněné se může státi buď úmysl-
ně, totiž vědomě a s vůlí, nebo z nedbalosti,
totiž z nedostatku náležité pozornosti nebo
péče, anebo z nedostatku potřebných vědo-
mostí nebo zkušeností.
§ 1122.
Takový nedostatek jest, když někdo nejedná
tak pozorně, pečlivě a s takovými vědomostmi
nebo zkušenostmi, jako obyčejně jednají v po-
spolitém životě lidé průměrných vlastností.
U toho však, kdo výkonem povolání nebo ji-
nak si přiznává znalosti v nějakém oboru
vědění nebo dovednosti, nebo kdo, nejsa
k tomu nucen, se zaváže vykonati něco, k če-
mu se žádají zvláštní znalosti, dovednosti
nebo mimořádná péče, je takový nedostatek,
nemá - li potřebných znalostí a dovedností nebo
neužije - li náležité péče.
Odpovědnost:
1. za poškození zaviněné;
§ 1123.
Každý má právo domáhati se náhrady škody
na tom, kdo mu ji protiprávně způsobí svou
vinou, ať škoda vznikne porušením povinnosti
vyplývající z právního jednání, ať mimo ta-
kovou povinnost.
§ 1124.
Také ten, kdo způsobí úmyslně škodu způ-
sobem příčícím se dobrým mravům, odpovídá
- 196 -
za ni; stane-li se však poškození při výkonu
práva, odpovídá jen tehdy, když poškození
bylo patrně účelem výkonu práva.
§ 1125.
Mimo tento případ neodpovídá za vzniklou
škodu ten, kdo nepřekročí hranice určené
právním řádem (§ 1124).
§ 1126.
V pochybnostech se má za to, že škoda ne-
vznikla něčí vinou. Jestliže však někdo nesplnil
svoji povinnost z právního jednání nebo po-
vinnost zákonnou, má se za to, že škoda vznikla
jeho vinou.
Zvláštní ustanovení o škodě
způsobené:
a) udělenou informací nebo
radou;
§ 1127.
Za škodu způsobenou nesprávnou informací
nebo radou, které byly uděleny bezplatně, od-
povídá se jen tehdy, když škoda byla způso-
bena vědomě. Byla-li nesprávná informace
nebo rada udělena za plat nebo udělila-li je
osoba jmenovaná v § 1122, větě 2, odpovídá se
také za nedbalost.
b) několika osobám i.
§ 1128.
Jak odpovídá několik spoludlužníků za to, že
jen opominuli splniti závazek, rozhodnouti je
podle povahy závazku. Jestliže zmařili splnění
závazku, platí §§ 1129 a 1130.
§ 1129.
Byla-li škoda způsobena několika osobami
a jde-li o spolupachatelství, návod nebo o účas-
tenství, odpovídají za způsobenou škodu ru-
kou společnou a nerozdílnou. Ten, kdo nahradí
škodu, má právo postihu proti ostatním.
§ 1130.
Jestliže mimo tento případ byla způsobena
škoda několika osobami a podíly se dají určiti,
odpovídá každý za škodu, kterou způsobil. Ne-
dájí-li se podíly určiti, odpovídají rukou spo-
lečnou a nerozdílnou; ten, kdo nahradí škodu,
má právo postihu proti ostatním.
- 197 -
§ 1181.
Zaviní-li škodu také poškozený, škoda se při-
měřeně rozdělí, ale se zřetelem k míře zavinění
lze také zprostiti škůdce povinnosti k náhradě
nebo mu uložiti náhradu celou.
§ 1132.
2. za škodu způsobenou náhodou;
Byla-li škoda způsobena náhodou, je povinen
ji nahraditi, kdo porušil předpis nebo zařízení,
které mají zabrániti nahodilým škodám, nebo
kdo k náhodě ze své viny dal podnět.
3. za škodu způsobenou v obraně;
§ 1133.
Kdo provede beztrestný úkon obrany, neod-
povídá za škodu způsobenou útočníku.
§ 1134.
Je-li úkon obrany trestný, protože byly pře-
kročeny její meze, může soudce škodu přimě-
řeně rozděliti, přihlížeje k povaze obrany a
k poměrům, za kterých se stala. Ze závažných
důvodů může soudce uložiti přiměřenou náhra-
du i obránci, který překročil meze obrany bez-
trestně.
4. za škodu způsobenou v nouzi;
§ 1135.
Byla-li škoda způsobena beztrestným úko-
nem v nouzi, může soudce od uložení povin-
nosti k náhradě škody vůbec upustiti nebo
škodu přiměřeně rozděliti, přihlížeje zejména
k tomu, zdali poškozený upustil od obrany
vzhledem k nebezpečenství hrozícímu škůdci,
pak k tomu, v jakém poměru je škoda k to-
muto nebezpečenství, a konečně k majetkovým
poměrům škůdce a poškozeného.
§ 1136.
Přihlížeje k týmž skutečnostem, může soud-
ce škodu přiměřeně rozděliti, když byla způso-
bena trestným úkonem v nouzi.
§ 1137.
Povinnost k náhradě škody nevznikne, jest-
liže by cizí statek i bez jednání v nouzi byl
vzal zkázu.
198
§ 1138.
Třetí osoba, která svou vinou uvedla škůdce
do nouze, odpovídá za škodu jím v nouzi způ-
sobenou.
5. za škodu způsobenou jedná-
ním mimovolným;
§ 1139.
Způsobí-li škodu nedospělci, osoby choro-
myslné nebo slabomyslné, pak osoby dočasně
nepříčetné, nahradí ji osoby, které zanedbaly
náležitý dohled.
§ 1140.
I na samých nedospělcích, osobách choro-
myslných nebo slabomyslných, pak na osobách
dočasně nepříčetných lze se domáhati náhrady
škody jimi způsobené, a to zcela nebo přimě-
řenou částí, zejména tehdy, když škůdce přece
jen předvídal následky svého jednání, když po-
škozený se nebránil ze šetrnosti ke škůdci nebo
když je to spravedlivé se zřetelem k majetko-
vým poměrům škůdce a poškozeného.
§ 1141.
Jestliže se někdo z vlastní viny uvede do
přechodné nepříčetnosti, odpovídá za škodu
v ní způsobenou. To platí stejně o třetí osobě,
která svou vinou uvedla škůdce do tohoto
stavu.
6. za škodu způsobenou jinými
osobami;
§ 1142.
Kdo přijme vědomě osobu nebezpečnou
vlastnostmi tělesnými, duševními nebo mrav-
ními do práce nebo ji podrží nebo jí poskytne
bez nutné její potřeby přístřeší, odpovídá za
škodu, která byla způsobena touto nebezpeč-
nou povahou oné osoby spolupracovníkům nebo
domácím lidem.
§ 1143.
Odpovídá i ten, kdo vědomě užije nebezpeč-
né (§ 1142) osoby k obstarání svých záleži-
tostí, za škodu, kterou tato osoba nebezpečnou
svou povahou způsobí v tomto svém poslání.
§ 1144.
Kdo vědomě užije nezdatné osoby k obsta-
rání svých záležitostí, odpovídá za škodu, kte-
rou tato osoba svou nezdatností způsobí v tom-
to svém poslání.
- 199 -
§ 1145.
Kdo je povinen někomu něco vykonati, od-
povídá za zaviněni plnících pomocníků jako za
své vlastní.
§ 1146.
Podnikatel odpovídá za škodu způsobenou
jeho podnikovými zaměstnanci v poslání jim
svěřeném.
§ 1147.
Je - li někdo poškozen tím, že bylo z místnosti
něco vyhozeno nebo vylito, nebo že spadla věc
nebezpečně zavěšená nebo postavená, je po-
vinen nahraditi škodu ten, z jehož místnosti
bylo něco vyhozeno nebo vylito osobou, která
tam nevnikla svémocně, nebo ten, kdo vládne
místem, kde věc byla zavěšena nebo posta-
vena.
7. za škodu způsobenou
stavbou;
§ 1148.
Způsobí - li se škoda zřícením budovy nebo
jiného díla na pozemku zřízeného (lešení a
pod.) nebo odloučením části budovy nebo díla,
je povinen škodu nahraditi ten, kdo vládne
budovou nebo dílem, když zřícení nebo oddě-
lení bylo následek toho, že byly stavby nebo
díla vadně zřízeny nebo nedostatečně udržová-
ny. Zprošťuje se však, když zřícení nebo oddě-
lení nastalo přes to, že dbal veškeré pečlivosti
podle poměrů potřebné (§ 1122).
§ 1149.
I předchůdce odpovídá za škodu, když zří-
cení nebo oddělení nastalo do roka po přechodu
vlády, jestliže vadné zřízení nebo nedostateč-
né udržování jsou z doby vlády předchůdcovy
a předchůdce neupozornil nástupce na špatný
stav stavby nebo díla.
8. za škodu způsobenou
zvířetem;
§ 1150.
Způsobí - li škodu zvíře, odpovídá za ni ten,
kdo je poštval, podráždil nebo opominul je opa-
trovati. Mimoto odpovídá za škodu ten, kdo
zvíře chová, ačli škoda nenastala přes to, že
dbal při opatrování a dohledu veškeré pečli-
vosti podle poměrů potřebné (§ 1122).
- 200 -
§ 1161.
Kdo zastihne na pozemku cizí zvířata, smí,
utrpí-li škodu, zabaviti tolik kusů, kolik stačí
ke krytí vzniklé škody. Nepodá-li žaloby do
osmi dnů od té doby, kdy zvěděl, kdo je vlast-
níkem, je povinen zvířata vrátiti. Zabavená
zvířata je přiměřeně živiti (§ 339) a jest je
vydati, dá-li vlastník přiměřenou jistotu.
9. za škodu vzniklou z nebezpeč-
ného podnikání.
§ 1152.
Kdo provozuje podnik kromobyčejně nebez-
pečný, odpovídá za škodu, ke které podnikání
dalo příležitost. Odpovědnosti není, když škoda
byla způsobena vyšší mocí, vlastním jednáním
poškozeného nebo jednáním osoby jiné, za kte-
rou podnikatel neodpovídá. Vyšší mocí je roz-
uměti neobyčejnou příhodu, která nemajíc pů-
vod v podnikání způsobem i silou přesahuje
události, které lze očekávati podle pravidelné-
ho běhu.
§ 1153.
Jde-li o provozování jiného podniku nebez-
pečného, odpovídá podnikatel rovněž za škodu,
ke které podnikání dalo příležitost. Zprošťuje
se však odpovědnosti také tehdy, když poško-
zení nastalo přes to, že se dbalo veškeré peč-
livosti podle poměrů potřebné (§ 1122).
§ 1154.
Dohody o vyloučení odpovědnosti.
Neplatné jsou úmluvy, kterými si někdo vy-
míní, že neodpovídá za škodu způsobenou
úmyslně.
II. Způsob a rozsah náhrady škody.
1. Všeobecná ustanovení.
§ 1155.
Škoda se nahrazuje tím, že se vše uvede do
předešlého stavu nebo, není-li to dobře možno,
že se dá náhrada peněžitá.
§ 1156.
Způsobí-li někdo škodu úmyslně nebo z hru-
bé nedbalosti, je povinen nahraditi skutečnou
- 201 -