pozemku služebného (§ 228), pak zá-
vad knihovních (§ 225) a hranic roz-
děleného pozemku (§ 224), jakož i na-
bytí vlastnictví k jednotlivým dílcům
knihovním zápisem (§ 223). Mluví-li se
v § 224 o vyznačení nových hranic, rozumí
se tím vyznačení odpovídající příslušným
předpisům katastrálního zákona č. 177/
1927 Sb. z. a n. Výraz "pozemek" v § 224
a v ustanoveních souvislých nekryje se však
zcela s technickým pojmem vymezeným
v § 4, odst. 1 kat. zák. a znamená zpravidla
část přirozeného povrchu zemského ohrani-
čenou hranicemi vlastnickými.

K §§ 222, 227, 228 a 229 navrhla super-
revisní komise i příslušná formální ustano-
vení pro uvozovací a prováděcí předpisy
(čl. XXX až XXXII).

Pod rubrikou "Rozhrady" byly přijaty
ze starého tekstu podle návrhu subkomi-
tétu, jen s některými menšími změnami,
předpisy o vlastnictví nebo o spoluvlastnic-
tví hranic (§§ 233 až 237 = §§ 854 až 858
obč. zák.). § 237 (§ 858 obč. zák.) byl do-
plněn ustanovením, jež pomýšlí na všechny
případy, které dosavadním tekstem nebyly
kryty. V uvozovacích a prováděcích před-
pisech je ustanovení o tom, že je možno
spoluvlastnický poměr společných rozhrad
vyznačiti ve veřejné knize - stane se to
na listu A - (čl. XXXIII), jakož i usta-
novení o řízení podle § 237 (čl. XXXIV).

Obnova a úprava hranic přijata byla
v §§ 238 a 239 podle návrhu subkomitétu,
jenž se celkem přidržel druhé částečné no-
vely. Pochybné hranice určí soudce dle po-
slední pokojné držby. Je to držba, proti níž
nemůže se podati exceptio vitiosae posses-
sionis. Upraví-li soudce pochybné hranice,
neprejudikuje se tím vlastnictví. Proto při-
pojila superrevisní komise podle vzoru dru-
hé částečné novely ještě k § 239 dodatek, že
žaloba z lepšího práva zůstává vyhrazena.
Takováto žaloba se promlčuje podle § 1349
ve třech letech. Ustanovení občanského zá-
koníka a druhé částečné novely o řízení při
obnově a úpravě hranic byla zařaděna do
uvozovacích a prováděcích předpisů (čl.
XXXV až XXXVII).

Poněvadž se společenství může vyskyto-
vati i při jiných věcných právech, zařadila
superrevisní komise o tom zvláštní § 240.

K hlavě 11 (§§241 až 259).

Již subkomitét a také superrevisní ko-
mise zařadila do systému věcných práv

nový jich druh "Stavební právo". Přímým
podnětem k tomu byl zákon ze dne 26. dub-
na 1912, č. 86 ř. z., který zavedl stavební
právo do rakouského zákonodárství. Nebyla
to věc nová. Již v Římě sloužila takovým
poměrům superficies. V středověku první
domy povstaly na půdě městského pána,
jemuž se platil zvláštní plat, zvaný v Če-
chách "purkrecht". V obecném právu zvala
se tato práva "Platzrechte". Vlastník po-
zemku byl vrchní vlastník, vlastník domu
byl podvlastník. Zákoníky na rozhraní 18. a
19. století měly o těchto poměrech své před-
pisy. Městskou svobodou tyto poměry za-
nikly. V Anglii ještě zůstaly. V Londýně
ještě dnes větší část domů je vystavěna na
cizí půdě. Ve Francii dala pařížská obec své
pozemky za městskými hradbami k dispo-
sici společnosti, aby tam vystavěla činžovní
domy, které po 77 letech připadnou obci
do vlastnictví. Sasky občanský zákoník
z roku 1863 zkonstruoval právo toto pod
jménem "Baurecht" a "Kellerrecht", které
lze zcizovati, na dědice převáděti a do po-
zemkových knih zapisovati. Občanský zá-
koník německý zavedl tento institut pod
jménem "Erbbaurecht" do práv věcných.
Vytvořil z něho zvláštní jich druh. Nové
právo mělo býti trvalé. Motivy zákoníka
uváděly, že se dědičnou stavbou zatíží je-
nom malé parcely. Nebylo tu tedy žádné
obavy, že by se vrátily staré poměry dvoji-
tého vlastnictví, jaké byly při vázaném ma-
jetku selském. Také podle švýc. civ. žák.
může právo stavební býti zapsáno jako kaž-
dý pozemek do knih pozemkových. Je tu
však konstruováno jako služebnost. Ra-
kouský zákon z roku 1912 se od těchto kon-
strukcí podstatně odchýlil. Dopustil právo
stavební pouze na pozemcích státu, země,
okresu, obce, veřejných fondů, a vysloví-li
zemský politický úřad, že zřízení práva
stavebního odpovídá veřejnému zájmu,
také na pozemcích kostelů, obročí, cír-
kevních ústavů nebo společností a obec-
ně prospěšných ústavů. Obmezil je dále
jen na minimální nebo maximální čas,
nejméně 30, nejvýše 80 let. Toto časo-
vé obmezení bylo nutno z důvodů ústav-
ních, čl. 7 státního základního zákona
ze dne 21. prosince 1867, č. 142 ř. z., zapově-
děl všechny poměry děleného vlastnictví,
které by se nedaly vykoupiti. Byla obava,
že bez maximální doby bylo by se stalo
z práva stavebního vlastnictví dělené.

Od práva stavebního jak v Německu tak

- 272 -

i v zemích rakouských se čekalo, že zlevní
byty, když se bude platiti nájem jen ze
stavby a hodnota stavebního pozemku, zů-
stávajíc vyhrazena vlastníkovi, zůstane
mimo nájemní kalkulaci. Naděje tyto zkla-
maly. Jen některá města německá práva to-
hoto užila. V zemích rakouských přišla vál-
ka, která zabránila, aby se stavební právo
rozvinulo. Také byla nechuť k této novotě.
Stejně málo lákalo, že stavební pozemek
patří někomu jinému. Každý chtěl bydleti
zplna ve svém. Německo přistoupilo k nové
kodifikaci stavebního práva roku 1919. Ob-
sah jeho uveden v zákoně, ale mohl býti
smluvními předpisy rozhojněn. Je - li sta-
vební právo vázáno na lhůtu a spadne - li
stavba na vlastníka pozemku, musí dáti sta-
vebníkovi odškodněnou.

Stavebním právem obohatily se formy
věcného práva. Může býti zejména příhodné
vlastníkovi, který nemá dostatečného kapi-
tálu, aby svých pozemků stavebně využil.
Může ho býti užito při poměrech pachtov-
ních pro obytné i hospodářské budovy pach-
týře. Mohou ho užíti při tísni bytové ve vel-
kém stylu obce, odpomáhajíce okamžité
bytové nouzi s nadějí, že jim pak podle
uzavřených smluvních výhrad po určité
době vystavěné budovy připadnou.

Subkomitét vybudoval právo stavební na
nových základech, než na kterých spočívalo
podle zákona z roku 1912. Bylo propuštěno
pro všechny pozemky a jen s tím časovým
obmezením, které si strany samy určí. Jeho
nápad na vlastníka měl se díti proti odškod-
něné, aby se stavělo pečlivě a až do poslední
chvíle se konaly potřebné stavební opravy.
Do vůle vlastníka pozemku bylo položeno,
jakým způsobem chce obmeziti právní dis-
posici stavebníkovu zcizením nebo zavaze-
ním. Právo stavební může býti z veřejných
knih vymazáno pouze s výhradou závad.
O právu stavebním platí všechny předpisy,
které platí o budovách.

Superrevisní komise návrh subkomitétu
schválila, ale přece ve velice podstatných
směrech se od něho odlišila, zvláště také
v terminologii. Aby výraz "stavební právo"
mohl zůstati vyhrazen pro soubor staveb-
ních řádů a norem s nimi souvisících, roz-
hodla se komise v závěrečné redakci pro
název "právo stavby", protože výraz "právo
ke stavbě", jehož užil na př. § 25 katastrál-
ního zákona, se jí zdál málo výstižný.

Komise připustila právo stavby jen

jako závadu dočasnou (§ 245). Naše
knihovní zřízení, spojujíc na listu A různé
parcely v jedno knihovní těleso a podrobujíc
je na listu B vlastnictví některé osoby, jest
klasicky jednoduché. Na listu C vyskytují
se jen časové závady, jak je hospodářský
koloběh v různém čase přivede a zase od-
vede. Nějaké trvalé zatížení až snad na zá-
vady nepříliš tíživé jest mu cizí. Právo
stavby ujímalo by vlastně část knihovního
tělesa vlastníkovi trvale. Není si to přáti.
Také snaha bydleti ve svém je tou měrou
vžilá v obecenstvu, že by se nedoporučovalo,
aby se vlastníkovi pozemku vlastnictví jeho
chránilo a těm, kdo mají na pozemku stav-
bu, odpíralo. Přes to však, že právo stavby
nemůže býti než právem dočasným, nepo-
kládala superrevisní komise za vhodné vy-
tknouti podle vzoru zákona z r. 1912 mini-
mální a maximální dobu jeho trvání a ča-
sové omezení bylo dáno do rukou stran, a to
tak, že konec práva stavby musí býti patrný
z knihovního zápisu. Superrevisní komise
se domnívá, že sociální život nejlépe si do-
vede určiti hranice trvání.

Když se právo stavby konstruovalo jako
časové, tím přirozeně stalo se méně způso-
bilým objektem pro zástavní úvěr. Skonče-
ním času, na který bylo právo stavby zříze-
no, zanikají také všechny závady, které na
něm byly zapsány. Ale toto obmezení úvěru
je jen zdánlivé. Ukládá pouze tomu, kdo jej
poskytne, aby svůj umořovací plán tak za-
ložil, aby v nižádném případě nepřišel ke
škodě.

Jiný důsledek této časovosti práva stavby
byl, že původní doba, na kterou bylo právo
stavby zřízeno, nemůže býti prodloužena,
ledaže by k tomu daly svolení ty osoby, kte-
ré na nemovitosti právem stavby zatížené
v pořadí za tímto právem stavby jsou za-
psány (§ 248). Právo stavby nemůže býti
také před touto lhůtou vymazáno, ledaže
dají k tomu svolení i ti, kdo na něm mají svá
práva zapsána. Provede - li se tedy výmaz
práva stavby, může se tak státi jen s vý-
hradou těchto práv. Právo stavby trvá tedy
vzhledem k těmto závadám ještě dále.
Oprávnění budou moci od vlastníka požado-
vati to, čeho se dříve mohli domáhati na
stavebníku (§ 250).

Časovost má ještě dále ten důsledek pro
samého vlastníka, že může právo stavby na
sebe nebo na jinou osobu převésti, zřekne - li

- 273 -

se před uplynutím lhůty první stavebník
svého práva stavby (§ 249). Jde tu o při-
měřené užití zásad, které třetí částečná no-
vela a po ní osnova zavedly do práva hypo-
tekárního.

Superrevisní komise připojila, že vlast-
níku pozemku přísluší právo předkupní na
právo stavby a naproti tomu stavebníkovi
právo předkupní na pozemek, který je prá-
vem stavby zatížen. Toto právo přísluší i
nástupcům vlastníka a stavebníka.

Superrevisní komise zachovala jinak ně-
které předpisy již dřívějšího zákona ra-
kouského z roku 1912, tak podmínku, že
právo stavby nemohou předcházeti žádné
závady (§ 244) a že nemůže býti omezeno
rozvazovací výminkou (§ 247). Stejně po-
dle tohoto zákona určila hlavní právní vý-
znam práva stavby, t. j. že stavebník má
vzhledem k stavbě postavení vlastníka,
vzhledem k pozemku, na nějž se právo stav-
by vztahuje, postavení poživatele (§ 251).
Právní povaha práva stavby je vymezena
v § 243. Co se týká stavby zřízené na zákla-
dě práva stavby, opouští § 243 příliš umělou
konstrukci § 6, odst. 1 zákona z r. 1912, ale
přijímá myšlenku tohoto zákona, že zřízená
stavba není věcí samostatnou a že tedy
sama o sobě nemůže býti předmětem exe-
kuce. Jinak ale se mají na stavbu vztahovati
všechny předpisy o nemovitostech, počítajíc
v to předpisy práva finančního.

Podle subkomitétu a struktury práva
stavby dle práva německého přijala super-
revisní komise předpis, že i již zřízených
staveb může býti pro právo stavby užito
(§ 241, věta 2) a že úmluva stran může
práva i povinnosti účastníků stanoviti ji-
nak v mezích zákonem dopuštěných
(§ 259), ale úmluva tato, má-li působiti
proti třetím osobám, musí býti do knih
vložena (zápis takové úmluvy do knih je
podle § 259 možný, i když by knihovní
právo na podobné zápisy nepomýšlelo),
dále že může býti úmluvou stavebníkovi
uloženo, aby stavbu do určité doby provedl
(§ 252). Může to býti v zájmu vlastníka,
který chce pro sebe získati ze stavebního
pozemku rentu při stoupajícím stavebním
ruchu. Přijata byla povinnost vlastníkova,
aby dal stavebníkovi při skončení práva
stavby náhradu. Výše náhrady může býti
ve smlouvě stanovena. Superrevisní komi-
se k tomu připojila, že náhrada činí po-
lovici hodnoty, kterou té doby stavba má,

není-li úmluvy mezi stranami (§§ 256,
257). Práva váznoucí na právu stavby po-
stihují náhradu právem zástavním (§ 258).
Stavební plat, který se platí vlastníkovi
stavebního pozemku, musí býti napřed
přesně určen, a záleží-li v opakujících se
dávkách, nelze jich výměru a splatnost ur-
čovati podle nejistých událostí budoucích
(§ 3 odst. 2 zákona z r. 1912). Tento sta-
vební plat může býti jako reálné břemeno
na právu stavby zajištěn (§ 246). Právo
stavby může se ovšem také poskytnouti
úplně bezplatně.

Právo stavby se chrání stejně jako prá-
vo vlastnické (§ 255).

Do uvozovacích a prováděcích předpisů
byly jako čl. XXXVIII až XLIII přijaty
předpisy o zřízení vložky pro právo stavby,
o řízení při tom a o exekuci na stavební
pozemek. Jsou to celkem §§ 5, 13, 14 a 11
zákona z r. 1912.

K hlavě 12 (§§ 260 až 324).

Teorie mnoho namítá, že pojem služeb-
nosti není jednotný. Služebnosti pozemko-
vé mají svůj zvláštní ráz, který je podstat-
ně liší od služebností osobních. Přes to jsou
zde některé styčné momenty. Superrevisní
komise setrvala proto na pojmu občanské-
ho zákoníka.

Pojem služebnosti stanovil se co něj šíře,
aby mohl krýti jich rozmanitý obsah. Su-
perrevisní komise proto označila služebnost
jako užívací právo ve prospěch jiného,
které věc zatěžuje.

Již subkomitét přijal předpis, že vlast-
ník sám může na svém pozemku pro jiný
svůj pozemek zapsati služebnost. Je to t.
zv. vlastníkova služebnost, o jejíž teore-
tické vybudování má zásluhu švýcarský
právník H u b e r (Eigentiimerdienstbar-
keit, Festschrift der Fakultät Bern fůr Fit-
ting, 1902). švýcarský civilní zákoník při-
jal pak o ní v čl. 733 výslovný předpis.
Subkomitét chtěl tím vlastníkovi umožniti,
aby již napřed upravil poměry mezi jed-
notlivými pozemky, než do rukou cizích
přijdou. Stane se tím zbytečným obtížné
jednání se stranami, když se podobné po-
měry při zcizování pozemků mají teprve
zakládati. Tato úprava může se zejména
týkati vodovodů, kanalisace, elektrického
vedení, zápovědi zastavění, zápovědi pod-
niků souseda obtěžujících a pod. Superre-
visní komise to schválila (§ 261).

- 274 -

Subkomitét i superrevisní komise se-
trvaly na dosavadním pojmu služebností
pozemkových. Jejich podstatný znak zůstá-
vá, aby se jich užívalo k většímu prospě-
chu a pohodlí některého pozemku. Není-li
při služebnosti těchto znaků, není to slu-
žebnost pozemková, nýbrž služebnost osob-
ní. Služebností osobní jest každá jiná slu-
žebnost, která nemá znaku služebnosti po-
zemkové. Také staré rozdělení služebností
na polní a domovní zůstalo (§ 262), ale vy-
pouští se nevhodné kriterium, že rozhoduje
povaha pozemku panujícího.

Při výpočtu obvyklejších druhů služeb-
ností domovních vypustila superrevisní ko-
mise služebnost vedení kouře sousedním
komínem a nepraktickou již služebnost, že
soused své stavení nesmí snižovati, jakož
i zmínku o zapuštění krokve do cizí zdi.
Jinak zůstala při tekstu subkomitétu, po-
změnivši jen některá jednotlivá slova. No-
vě připojila k č. 4 služebnost sklepu. Při
služebnostech polních vypuštěno (§ 477
obč. zák.) právo honby, rybolovu a čižby
a používání lesa, poněvadž se tato práva
pořádají jinými zákony. Při § 266 vsunuta
byla spojka "zejména", aby se naznačilo,
že i služebnosti osobní mohou býti rozma-
nité, nikoli jen užívání a požívání.
Z § 478 obč. zák. vypustilo se právo bydle-
ní, protože nesprávně bylo koordinováno
služebnosti užívání a požívání. Právo bytu
může býti služebnost užívání nebo poží-
vání.

Vzhledem k druhé větě § 262 škrtnut byl
v osnově z r. 1931 předpis o nepravidel-
ných služebnostech (§ 479 obč. zák.). Při
závěrečné redakci převládl však názor, že
dotčená druhá věta § 262 je málo výrazná
a že praktickému užívání zákoníka poslou-
ží, vyjádří-li se myšlenka § 479 obč. zák.
zcela jasně. Bylo proto v § 318 (t. j. za
předpisy o osobních služebnostech) usta-
novení o služebnostech nepravidelných re-
stituováno a doplněno vykládacím pravid-
lem, že v pochybnosti třeba míti za to, že
strany chtěly zříditi služebnost pozemko-
vou a nikoliv jen osobní.

Pod rubrikou "Nabytí služebností" za-
řadén byl předpis o tom, na jakém právním
důvodu se služebnost zakládá (§ 267) a že
je třeba ve všech případech zápisu do ve-
řejných knih, při pozemcích do knih veřej-
ných nezapsaných a stavbách dočasných
uložení listiny u soudu (§§ 268, 269).

Superrevisní komise, přihlížejíc k § 43

patentu č. 130/1853 ř. z., připojila nový
§ 270 o lesních služebnostech. Nelze jich
nabýti vydržením, jen smlouvou, posled-
ním pořízením nebo výrokem soudu nebo
úřadu, bylo-li příslušným úřadem prohlá-
šeno, že se srovnávají s potřebami polního
nebo lesního hospodářství. Tyto služebno-
sti mohou býti zřízeny jen jako vykupi-
telné, ale podmínky výkupu musí býti již
napřed určeny.

Pod převzatou rubriku "Právní poměry
ze služebností" zařadily se §§ 271 až 276
(§§ 482 až 486 obč. zák.). Superrevisní
komise konstatovala při tom, že pouze ně-
jaké vedlejší plnění může býti vlastníkovi
při služebnosti uloženo. Nepokládala však
za nutné, aby podle švýc. civ. žák. (čl.
730) výslovně to bylo uvedeno, poněvadž
vystačí se tu s § 272 (§ 483 obč. zák.),
který ukazuje na výjimečné případy, kde
i vlastník při služebnosti něco konati je
povinen. Při § 272 (§ 483 obč. zák.) po-
změněna byla poslední věta, která se týkala
práva vlastníkova, aby se vzdal služebné
věci, když nechce nésti náklad na její
udržování. Uznalo se, že předpis tento jde
příliš daleko. Musí postačiti, že se vlastník
vzdá pouze užívání své věci. Znění bylo
upraveno tak, aby vyjadřovalo, že vlastník
služebné věci má volbu mezi přispíváním
na udržovací náklady a vzdáním užívání.
Superrevisní komise setrvala na zásadě,
platné o služebnostech (§ 273 = § 484 obč.
zák.), že nesmějí býti rozšiřovány. Poklá-
dala také za nedovoleno, aby vlastník věci
služebné směl tuto věc nějakým způsobem
měniti, aby mu služebnost byla méně ob-
tížná. Připojeno bylo ustanovení, že rozho-
duje potřeba panujícího pozemku, není-li
míra služebnosti určena.

Subkomitét navrhl při § 485 obč. zák.
zvláštní předpis pro případ, že se služebnost
přenese jen na určitý dílec nemovitosti,
která byla společná a která se rozdělila.
Poněvadž se předpis o tom pojal do hlavy
o spoluvlastnictví, nebyl zde přijat. Super-
revisní komise obnovila částečně původní
znění tohoto paragrafu (nyní § 274). Kon-
statovalo se tu, že může dojíti k změnám
jak na pozemku služebném, tak i na panu-
jícím. Musilo se proto vypustiti citování
§ 847 obč. zák., který se vztahuje pouze
na pozemek služebný. Stanovila se tu zá-
sada, že služebnost nelze ani na jiný po-
zemek přenésti a osobní služebnost s jinou
osobou spojiti. Z § 485, věty 1 obč. zák.,

- 275 -

bylo vypuštěno slovo "svémocně", aby oba
případy této věty byly sobě na roven posta-
veny, takže ani služebnost pozemkovou
nelze spojiti s jiným panujícím pozemkem
dohodou. Toliko pro užívací práva na pro-
stor pod povrchem bylo dopuštěno, aby se
mohla zříditi jako zcizitelná a dědičná.
§ 485 obč. zák. rozdělen byl na dva para-
grafy, §§ 274 a 275. Zvolenými slovy po-
sledního paragrafu chtělo se pak jasně vy-
jádřiti, co již v původním § 485 obč. zák.
stálo, že žádné faktické změny na služebné
věci nebo na panujícím pozemku, ani jiný
druh hospodaření na tomto pozemku nemo-
hou obtíž služebnosti zvětšiti. Při tom užilo
se sice slov, že se těmi změnami "služeb-
nost nemění", ale tím se míní právě tato
obtíž služebného pozemku, poněvadž jinak
může býti změna dosti značná. Připojením
nového pozemku ke knihovnímu tělesu na
př. rozšíří se služebnost knihovně i na tento
pozemek. Odtrhne - li voda kus služebného
pozemku, změní se rozsah služebnosti.
Přes to všechno bude se však musiti vždy
hleděti jen ke konkrétnímu obsahu služeb-
nosti.

Superrevisní komise zůstala při dřívěj-
ším § 486 obč. zák. (§ 276), že na témže
pozemku může býti několik služebností,
není - li to na újmu služebnostem starším.

Při jednotlivých druzích služebností bylo
poukazováno na právo na Slovensku, kde
právní obyčej služebnosti místně různě
vytváří. Než předpisy, které jsou podle
zákona ius oogens, jsou tolik na prospěch
věci (na př. § 499 obč. zák. - § 289 osno-
vy - o vyloučení nečistého dobytka z past-
vy) , že nemohou ani na Slovensku naraziti.

S malými změnami (vypuštěn byl před-
pis o komínu) byl přijat § 277 (§ 487 obč.
zák.). Při služebnosti okna (§ 278) vypuš-
těna byla věta o náhradě škody jako samo-
zřejmá, poněvadž se škoda hradí podle
obecných předpisů o náhradě škody.
V § 279 přijat byl s malou změnou ("smí"
místo "může") předpis o služebnosti okapu,
taktéž v §§ 280, 281 (§§ 490, 491 obč. zák.)
předpis o právu na svod dešťové vody.

Při služebnosti stezky, průhonu dobytka
a cesty vozové v § 282 (§ 492 obč. zák.)
rozšířil již subkomitét právo stezky i na
osoby třetí, které od oprávněného nevo-
lány k němu docházejí. Již prakse (rozhod-
nutí Sb. n. s. č. 3549) rozšířila dosavadní
předpisy i na nájemníky. Je samozřejmé,
že právo přicházeti zahrnuje v sobě i právo

od oprávněného odcházeti. Výklad služeb-
nosti stezky v § 283 (§ 493 obč. zák.) a
služebnosti cesty v § 284 (§ 494 obč. zák.)
byl zjednodušen. Při tomto posledním pa-
ragrafu upraven byl tekst takovým způso-
bem, aby vlastník přispíval na cestu, mosty
a lávky, když jich sám užívá; jde tu jen o užití
zásady vyjádřené v § 272, takže vlastník,
nechce - li přispívati, by mohl své užívání
pustiti. Cestou se rozumí v § 284 i stezka
i vozová cesta. Předpis o ploše zmíněných
služebností byl přijat v § 285 (§ 495 obč.
zák.) dle návrhu subkomitétu, ale bylo vy-
puštěno jako samozřejmé ustanovení, aby
při neshodě stran rozhodoval soudce o po-
loze plochy pro výkon těchto služebností.
S malou stylistickou změnou byl převzat
§ 286 (§ 496 obč. zák.) o přístupu k cizí
vodě, na niž má někdo právo. Přiměřeně
upraven byl také § 287 (§ 497 obč. zák.)
o zbudování a udržování potřebného zaří-
zení pro svádění vody přes cizí pozemek.

V předpisech o právu pastvy (§§ 288 až
293) převzaty jsou v zásadě §§ 498 až 502
obč. zák. Z pastvy se novým zněním § 289
vylučuje také všechen dobytek nebezpeč-
ných vlastností; další omezení týkající se
vyhánění dobytka (na př. že dospělý samčí
dobytek hovězí a vepřový má býti pasen
odděleně) mohou býti dána zvláštními
předpisy, na které § 289 i. pr. odkazuje.
Poslední věta § 502 obč. zák. byla osamo-
statněna jako § 293, aby zdůrazněna byla
povinnost náležitého dozoru, také co se
týká zabránění škodám, které by dobytek
osoby ze služebnosti oprávněné mohl způ-
sobiti ostatnímu dobytku, s ním zároveň
pasenému. V § 294 je obnoven § 503 obč.
zák., který v osnově z r. 1931 byl vypuš-
těn; rozumí se, že vykládací pravidlo tu
obsažené nemůže býti v rozporu s předpisy
lesní policie atp.

Při osobních služebnostech, užívání a po-
žívání, hleděla superrevisní komise i zvo-
leným tekstem § 295 (§ 504 obč. zák.) a
§ 300 (§ 509 obč. zák.) Vytknouti jejich
rozdíly i mimo jejich podstatné znaky (uží-
vání k vlastní potřebě a požívání bez ome-
zení). Poživatel smí změniti i podstatu věci
(pole v zahradu), uživateli to však není
volno. Poživatel se rovná, co se týká nákla-
du na věc, jednateli bez příkazu nebo pocti-
vému držiteli (§ 308 = § 517 obč. zák.).
O uživateli však takového předpisu není.
Uvážilo se také, že povaha osobních služeb-
ností, jak se v osnově volila, nesnese dobře,

- 276 -

aby se konstruovaly jako osobní služebnosti
vlastníkovy, a že oni praktická potřeba toho
nevyžaduje.

Superrevisní komise nepřistoupila na
podnět, aby se pořad služebností osobních
změnil a služebnost požívám postavila jim
v čelo. Jsouť v sledu jednotlivých paragra-
fů zařaděny některé (§§ 510 a 520 obč.
zák. = §§ 311 až 315 osnovy), vztahující
se na obojí druh služebností.

Předpisům o užívání dal se nadpis "Prá-
vo užívací", předpisům o požívání nadpis
"Právo požívací".

Při § 296 (§ 505 obč. zák.) vymýtila su-
perrevisní komise zmínku o "stavu", k ně-
muž se má při výkonu služebnosti užívání
přihlížeti. Tato zmínka se jí zdála býti pro
dnešní dobu antisociální a nedemokratická.
I zvoleno bylo místo toho slovo "povolání".
Podle toho byl upraven i § 297 (§ 506 obč.
zák.). § 298 (§ 507 obč. zák.) byl zjedno-
dušen.

Slova § 508 obč. zák. "in gutem Stande"
přeložil subkomitét "v upotřebitelném sta-
vu". Superrevisní komise vrátila se však
v § 299 k původnímu tekstu. Musí se hle-
děti k objektivně dobrému stavu, nikoli
k subjektivní upotřebitelnosti, větší u chu-
dáka a menší u bohatce. Závěrečná slova
jsou upravena stejně jako závěr § 272.

V § 300 (§ 509 obč. zák.) změněn byl
poněkud návrh subkomitétu, a to zejména
tak, že z předpisu o šetření podstaty byl
utvořen samostatný § 302. V §§ 301 až 308
(§§ 511 až 517 obč. zák.) byly zařaděny
předpisy o právech a povinnostech poživa-
telových podle návrhu subkomitétu. Bylo
v nich přihlíženo k hornímu zákonu co do
užitků, které se při těžení vlastníkovi při-
suzují. Proti zmínce o pokladu se namítalo,
že je archaistická. Superrevisní komise
však tuto zmínku v § 301 ponechala, ne-
chtějíc přiznávati poživateli zisky, na které
se při zřizování práva požívacího nemy-
slelo. Vedle § 170 o pokladu cituje se však
také § 172 o přírodninách vědecké hodnoty.

§ 512 obč. zák. doplnil subkomitét tím,
že poživatel má nésti také anuitní splátky
z pohledávek. Stanovila to již některá dří-
vější rozhodnutí a odpovídá to povaze věci.
Placení anuit náleží do řádné správy. Má je
tedy obstarati ten, kdo má užitek z věci.
Bylo by nespravedlivé ukládati vlastníkovi
placeni i těchto malých kapitálových splá-
tek, nemá-li z nemovitosti pražádného užit-

ku. Superrevisní komise to schválila. Uká-
zala při tom na § 300, dle něhož je stranám
volno, aby smluvily něco jiného. Předpis
§ 512 obč. zák. (§ 303) nemění ovšem nic
na poměru mezi vlastníkem pozemku jako
dlužníkem a jeho věřitelem. Věřitel může
anuity dobývati na vlastníkovi, kterýž bude
míti pak postih na poživateli. Kdyby se
anuity zvýšily, než jaké byly v čase, kdy se
právo požívací zřídilo, nepůjde to ovšem na
vrub poživatele. Věta o veřejných dávkách
byla z § 512 obč. zák. vypuštěna, poněvadž
jsou o tom předpisy v zákonodárství daňo-
vém. Na § 512 obč. zák". provedeny pak byly
některé stylistické změny.

§ 304 (§ 513 obč. zák.) doplnil již sub-
komitét, uloživ poživateli, aby nesl také
náklad pojištění proti obvyklým škodám,
nikoliv ovšem proti škodám mimořádným,
jako zemětřesení atd. Superrevisni komise
to schválila. Provedla na tekstu jen někte-
ré změny na prospěch věci. Tak škrtla ar-
chaistický výraz, že má poživatel udržovati
věc jako dobrý hospodář, protože není dů-
vodu ukládati vyšší dbalost, než jaká jest
uložena v předpisech obecných. Uložila mu
také obyčejné náklady udržovací. Jiné změ-
ny byly povahy stylistické.

§ 305 (§ 514 obč. zák.) o provedení nutné
stavby vlastníkem přijat byl podle návrhu
subkomitétu. § 306 (§ 515 obč. zák.) vzhle-
dem k jeho protikladu v § 307 (§ 516 obč.
zák.) co do staveb, které nejsou nutné, su-
perrevisní komise přijala, vypustila však
závěrečná slova § 515 obč. zák., takže tím
vlastníkovi žádná zodpovědnost nevzejde,
neprovede-li sám nutnou stavbu. Nemůže
se ukládati vlastníkovi provedení stavby,
když to jde nad jeho síly a když účel by
nebyl jiný, než aby poživatel mohl své prá-
vo zase nerušené vykonávati. § 307 (§ 516
obč. zák.) byl příhodně změněn. Poživatel
nedává svolení ke stavbám, které nejsou
nutné. Musí je snášeti, když se jeho právu
nestane újma nebo když se mu hradí škoda.
V § 308 (§ 517 obč. zák.) přijat byl pro
zlepšení věci poživatelem starý předpis.
Pro náklad ze záliby byl tento paragraf při-
podobněn § 117. Poživateli hradí se tento
náklad jako poctivému držiteli. V § 309
(§ 518 obč. zák.) vypuštěna byla první věta
a druhá byla přiměřeně upravena. § 310
(§ 519 obč. zák.) přijat byl podle návrhu
subkomitétu. Slova "stojaté plody" nahra-
zena však byla slovy "plody neoddělené".
§ 310 byl doplněn podle vzoru § 1056 obč.

- 277 -