zákoníka pro Německou říši, aby byla roz-
hodnuta otázka v dosavadní nauce i judi-
katuře sporná.

Nato pod rubrikou "3. Společná ustano-
vení" zařaděny byly předpisy, které se
vztahují jak na právo užívací, tak na právo
požívací. Proto až zde zařaděn byl § 510 obč.
zák. jako § 311. Při tomto paragrafu uvážila
superrevisní komise, že se užívání nebo po-
žívání věcí zuživatelných samo o sobě ne-
vyskytuje, nýbrž jen užívání nebo požívaní
celých majetkových mas, k nimž náležejí
však i hotovosti nebo jiné zuživatelné věci.
Při teksitování odklidily se jisté nepřes-
ností. Nemůže býti předmětem užívání
nebo požívání hodnota, která je vlastností
věci. Tekst přizpůsoben byl proto předpi-
sům o zápůjčce. Ježto uživatel nebo poživa-
tel má povinnost vrátiti stejné množství
věcí téhož druhu, bylo ustanovení omezeno
na zuživatelné věci zastupitelné. Poslední
věta § 510 obč. zák. o jistině vložena však
byla do následujícího § 312, který - stejně
jako §§ 313 a 314 - byl přijat z návrhu
subkomitétu. Superrevisní komise však ne-
převzala do § 314 z návrhu subkomitétu
druhou větu třetího odstavce, že soudní
krok, o kterém podle § 313 již bylo rozhod-
nuto, že má býti proveden, mají učiniti vě-
řitel a uživatel nebo poživatel společně
anebo jeden za oba. Jinak byly schváleny
tyto paragrafy jen s některými změnami.
Rozhodnutí soudní podle § 313 děje se říze-
ním nesporným (čl. XLIV úvoz. a prov.
předpisů). § 314 rozlišuje dlužníka ochot-
ného platiti a toho, na kterém splacení je
třeba vymáhati. Nato zařaděn byl § 315
(§ 520 obč. zák.) o jistotě, kterou uživatel
nebo poživatel má vlastníkovi dáti, je-li
podstata ohrožena, a dále o tom, že věc za
slušné odbytné má býti puštěna vlastní-
kovi, nedá-li se jistota. Podle konkursního
a odpůrčího řádu třeba posuzovati, zda se
tyto akty mohou vzíti v odpor.

Nato pod rubrikou "4. Služebnost bytu"
zařaděny byly §§ 316 a 317 (§§ 521, 522
obč. zák.) podle starého znění jen s přes-
nější formulací, v jaké formě může býti
služebnost bytu zřízena.

O § 318 srv. výše u § 262.

Subkomitét rozšířil právo žalobní ze slu-
žebností, jako je má vlastník nebo ten, kdo
vlastnictví vydržuje. Superrevisní komise
vytkla stručně v § 319 (§ 523 obč. zák.),
že k ochraně práva ze služebnosti slouží

žaloby obdobné žalobám z vlastnictví a
z domnělého vlastnictví.

Pod rubrikou "Zánik služebností" se za-
řadila jednak všeobecné, jednak zvláštní
ustanovení. Ve všeobecném ustanovení
§ 320 byl převzat § 524 obč. zák.

§ 321 rozšířil § 525 obč. zák. také na slu-
žebnosti osobní a zaměnil závěr § 525 obč.
zák. výrokem, že přechodná nemožnost vý-
konu služebnosti nezpůsobí její zánik.
Otázku, zdali jde o přechodnou nemožnost
výkonu či o trvalou změnu služebné věci,
musí arci rozhodnouti soudce.

Superrevisní komise byla si vědoma,
že faktické změny způsobí podle § 321 zánik
služebnosti, že však služebnost, ačkoliv za-
nikla, zůstane i nadále knihovně zapsána.
Tomuto částečnému průlomu do knihovní-
ho zřízení nelze se vyhnouti. Zrušením slu-
žebnosti získá se nárok na zrušení knihov-
ního zápisu. Knihovní stav nemůže býti
významný ani při poctivosti nabyvatele pa-
nujícího pozemku při jeho důvěře v pozem-
kovou knihu. Touto důvěrou nelze napojit
pramen, který zplna vyschl. Při tom se
uvažovalo o výkupu služebností. Super-
revisní komise uznala tento výkup v tom
případě, je-li zde změnou poměrů hrubý ne-
poměr mezi obtíží služebného pozemku a
výhodou pozemku panujícího nebo vůbec
mezi břemenem služebnosti a výhodou, kte-
rou poskytuja

§ 322 (§ 528 obč. zák.) byl převzat, ale
formulován tak, aby z něho bylo jasno, že
jde o předpis vykládací.

§ 527 obč. zák. byl škrtnut, ježto jde
v podstatě o ustanovení práva knihovního.

Beze změny byl schválen § 323 (§ 526
obč. zák.) o sjednocení panujícího a slu-
žebného pozemku v jedmé osobě. Služebnost
takto nezaniká. Je to shodno také s vlastní-
kovou služebností, jak ji přijala superre-
visní komise. Při § 324 (§ 529 obč. zák.)
byla třetí věta o rodinných služebnostech
vypuštěna, poněvadž vytvářela z rodiny
jakousi právnickou osobu a dopouštěla mož-
nost jakýchsi rodinných fideikomisů. Jinak
byl tento paragraf přijat. § 530 obč. zák.
byl vypuštěn, poněvadž se vztahoval na
renty, o nichž jsou příhodné předpisy při
reálných břemenech.

K hlavě 13 (§§ 325 až 371).

Při zástavním právu bylo se již subko-
mitétu a také superrevisní komisi zabývati

- 278 -

otázkami dosavadního právního vývoje, ale
také potřebami hospodářského života, které
si nových forem žádaly, jichž v domácím
zákonodárství nebylo. Mnohá otázka zasa-
hovala tu hluboko i do samého pojmu práva
zástavního. Důležitá novota jak subkomi-
tétu, tak i superrevisní komise v osnově
z r.1931 bylo zavedení rejstříkového práva
zástavního pro podniky a závody. Moderní
doba vytvořila v podnicích a závodech věci
obzvláštní hodnoty. Mnohé kapitály jsou
v nich investovány. Ode dávna jako pod-
niky obchodní byly také předmětem zcizení
pod firmou. Exekuce vymáhajícího věřitele
hledala v nich svou úhradu. Ale pro úvěr
hypotékami, kterého byly schopny i dosti
malé pozemky, poněvadž v pozemkové
knihy byly zapsány, nepřiznávala se podni-
kům a závodům zástavní způsobilost, poně-
vadž nebylo pro to zákonné formy. Sub-
komitét a superrevisní komise chtěly tomu
odpomoci zastavením podniků a závodů ve
zvláštním zástavním rejstříku. Není to nic
nového. Ve Francii již zákon ze dne 1. břez-
na 1898 doplnil článek 2075 Code civil a
zákon ze dne 17. března 1909 v tom pokra-
čoval. Obchodní podnik (le fonds de com-
merce) je možno zastaviti zápisem do rej-
stříku, který se vede v tamní soudní kan-
celáři. I jiné státy mají nebo připravují
pro takovéto zastavení své zákony (osno-
vy). Podnik a závod při rychlém koloběhu
svého zboží a svých tovarů nejsou sice tako-
vou stabilní úvěrovou jednotkou jako ne-
hybný pozemek. Než hodnota zhuštěná
v podniku a závodu volá po tom, aby se jí
mohlo využíti pro úvěr i zastavením pod-
niků a závodů. I zde by musila býti důvěra
v podnik a závod jako při osobním úvěru
k osobě podnikatele, ale zastavení podniku
a závodu bylo by veliké "plus" proti dneš-
nímu stavu, kde musí postačovati pouze
důvěra osobní bez zajištění reálního. Úvěr
sám nemá za svůj hlavní cíl úhradu, která
při každé exekuci, také při podniku, zna-
mená hospodářskou katastrofu. V tisíce
případech pomáhá úvěr hospodářskému
rozvoji. To mělo býti i účel rejstříkového
práva zástavního. Nebylo určeno pro vel-
kozávody a velkopodniky. Ty opatří si pe-
níze rozmnožením akcií a bankovními kon-
cerny. Rejstříkový úvěr byl určen hlavně
pro střední podniky, které pro nedostatek
formy dosavad úvěrové schopnosti po-
strádají. Navrhovaná instituce rejstříko-
vého práva zástavního nebyla však ani
v kruzích, pro něž byla tato forma úvěru

především tvořena, přijata sympaticky;
vyslovovány byly zvláště pochyby, zda
živý organismus podniku, jehož prosperita
a tím i hodnota tolik závisí na hospodář-
ských poměrech, skutečně bude věřiteli
takovou jistotou, že by úvěr rejstříkovým
právem zástavním podložený mohl býti
pro dlužníky podstatně výhodnější než
úvěr osobní, a projeveny byly i obavy, že
podmínky osobního úvěru - který i po
zavedení rejstříkového práva zástavního
byl by pro podnikatele zpravidla nezbytný
- by se jen ztížily a zhoršily. V meziminis-
terském řízení požadováno bylo proto
škrtnutí příslušných předpisů osnovy
z r. 1931 a vláda to schválila. Tím není
řečeno, že by otázka zastavení podniků
nebo závodů zvláštní případnou formou
měla býti považována za nadobro pohřbe-
nou. Z kruhů některých podnikatelů,
zvláště zemědělských pachtýřů, se po
nějaké podobné formě stále volá. Ale věci
ty bude lépe ponechati zvláštnímu zákonu.

Předpisy občanského zákoníka o zástav-
ním právu byly často dosti kusé. Dotýkaly
se namnoze jen zřizování zástavního práva
mezi stranami. Nechávaly stranou mnohé
jiné předpisy, kde zástavní právo proti
vůli dlužníkově, na př. exekucí, vznikalo.
Jak subkomitét, tak superrevisní komise,
nechtějíce rušiti systém občanského zá-
koníka, zůstaly tu při smluveném právu
zástavním. Přes to ustanovily se podstatné
znaky práva zástavního tak široce, aby
jimi bylo kryto jak smluvené právo zá-
stavní, tak i všechno jiné právo zástavní,
které vzniká podle předpisů jiných.

Superrevisní komise vytkla proto v § 325,
že splnění všech závazků může býti zaji-
štěno zástavním právem. Jakkoli zástavní
právo může býti realisováno jen při plnění
peněžitém, volila se přes to slova "splnění
závazků", poněvadž pohledávka nepeněžitá
může býti v budoucnosti změněna v pohle-
dávku peněžitou. Konečně i jiné závazky,
na př. různé plnění pachtýřovo, nebo plnění
při smlouvě o dílo, mohou býti zajištěny
právem zástavním. Volila se pasivní forma
"může býti zajištěno", poněvadž toto zaji-
štění se může díti jak podle smlouvy, tak
i v řízení exekučním nebo správním. Tyto
všechny případy zahrnuje slovo "zástava"
v druhé větě § 325. Může vznikati z vůle
stran nebo z úřední moci. Superrevisní
komise mimo tyto pojmové znaky práva
zástavního neodkazuje k nijakým jiným

- 279 -

předpisům, podle nichž právo zástavní
vzniká. Je jich celá řada. Mnohé z nich již
platí a mnohé se teprve v nových zákonech
zavádějí.

Jako předmět zástavního práva se usta-
novila v § 325 každá "věc", která je v práv-
ním obchodě. Jsou to všechny věci uvedené
v hlavě o věcech, tedy i práva. Jednotlivé
věci se uvedly ještě zvláště v §§ 327 až
333. Tím ovšem není .počet jich vyčerpán.
Věci uvedené v těchto paragrafech jsou
však tolik typicky odchylné, že se způsoby
jich zastavení musí zvláště vytýkati. Pro
jejich větší význam začala superrevisní
osnova zastavením věcí v knihách veřej-
ných zapsaných, pak nemovitostí nezapsa-
ných a staveb dočasných. Věci zapsané
v knihách veřejných zastavují se zápisem
práva zástavního (vkladem nebo zázna-
mem), nemovitosti nezapsané a stavby
dočasné uložením zastavovací listiny
u soudu; podstatný obsah listiny je v § 328
uveden přesněji než v § 451, odst. 2 obč.
zák.

Při zástavě věcí movitých byly dávné po-
chybnosti, jak se má vyjádřiti moc, kterou
má zástavní věřitel k movité věci. Ve starém
zákoníku stálo slovo "Verwahrunř". Mnohé
náměty vracely se tedy k slovu "schovám".
Než výraz "schování" nepřiléhá povždy
dobře. Někdy má zástavní věřitel i užívání
zastavené věci, na př. při dobytčeti, které
užitek poskytuje. Subkomitét navrhl proto
slova "skutečná moc". Superrevisní komise
věc zjednodušila a žádá při movitých vě-
cech odevzdání, čímž míní to, co občanský
zákoník nazýval odevzdáním hmotným.
Při tom se považovalo za případné, aby se
z předpisů o smlouvě zástavní (§ 1370 obč.
zák.) připojil předpis o listu zástavním,
v němž má býti zastavená věc tak popsána,
aby ji bylo od jiných věcí rozeznati, jak
to již i subkomitét učinil. Vznik zástavního
práva není vázán na vydání tohoto zástav-
ního listu. Vydání toto má jen chrániti zá-
stavce. Může na jeho vydání žalovati. Sub-
komitét připojil tu ještě podle § 1206 něm.
obč. zák. a § 593 uherské osnovy společný
závěr zástavce a zástavního věřitele anebo
úschovu u osoby třetí. To je ovšem již
pravá úschova podle občanského zákoníka.
Superrevisní komise to schválila. Zjedno-
dušila však zastavení movitých věcí zna-
meními. Připustila je všude tam, kde jiný
způsob zastavení není v obchodě obvyklý
(§ 331). Znamení musí však býti taková,

aby z nich každému mohlo býti jasno, že
věc je zastavena, jak již to bylo i v § 452
obč. zák. Z tohoto § 452 jak subkomitét,
tak i superrevisní komise vypustila závě-
rečnou větu o odpovědnosti toho, kdo
opatrnosti této neužije, poněvadž věřitel
nese tu svou škodu vlastní. Má-li ovšem
vinu zástavce, neuživ příhodných znamení,
ač se k tomu zavázal, odpovídá podle obec-
ných pravidel o náhradě škody. Znameními
se budou podle § 331 zastavovati za těchto
podmínek i soubory věcí, pokud není o nich
předpisů jiných.

V § 332 dáno je ustanovení o zastavení
pohledávek; v konečné redakci předepsáno
bylo pro zastavení pohledávek vyroz-
umění dlužníka (odchylka od předpisů
o postupu) a upraveno zastavování pohle-
dávek z cenných papírů. O zastavení pohle-
dávek za státem nebo za fondem pod ve-
řejnou správou srv. nyní zákon č. 287/1936
Sb. z. a n.

V § 333 byl přijat návrh subkomitétu
o zastavení věcí cizích s malými změnami
tak, aby došla jasného výrazu myšlenka,
že poctivému nabyvateli zástavy vzejde
zástavní právo jako tomu, kdo poctivě na-
bude vlastnictví od nevlastníka. Jinak prá-
vo zástavní nevznikne, ale nemusí to býti
vždy vlastník, kdo bude oprávněn domáhati
se vrácení věci (na př. zastavil-li věc její
uživatel nebo poživatel, bude se vrácení do-
máhati sám).

Při objemu zastavení se vytklo v § 334
(§ 457 obč. zák.), na co se zastavení vzta-
huje. Plody jsou tu ty, které nebyly oddě-
leny. Při movitých věcech není ovšem ne-
možná úmluva stran, že se zástavní právo na
příslušenství vztahovati nemá, a vůbec třeba
otázku, co se z příslušenství zastavené věci
octne v zástavním nexu, řešiti pozorným
výkladem dohody. V § 335 byl připojen
předpis o tom, že při zastavené pohledávce
vzniká i právo na zástavní a jinaká práva
ji zajišťující. Dává se tu do zástavy pohle-
dávka a s ní vzejde i právo na zástavní prá-
vo, které ji pojišťuje. K tomu bylo připo-
jeno ustanovení o vzniku nadzástavního
práva, čímž je učiněn zbytečným § 454 obč.
zák. Superrevisní komise nepovažovala za
potřebné, aby se v obč. zákoníku ustano-
vilo, že zástavní právo se vztahuje i na po-
jistnou náhradu při pojištění požárním, po-
něvadž o tom jsou nyní předpisy zvláštní
(§ 79 zák. č. 145/1934 Sb. z. a n.).

- 280 -

Podle dřívějšího občanského zákoníka
zařadila se nyní práva, a povinnosti ze zá-
stavního práva při nepostačitelnosti zásta-
vy, dále jakmile je pohledávka splatná a
konečně při placení pohledávky. Při nepo-
stačitelné zástavě je činiti rozdíl mezi zá-
stavou, která hned od počátku je neposta-
čitelná vinou zástavcovou anebo pro ne-
dostatek, který později najevo vyjde, a dále
mezi zhoršením zástavy dříve postačitelné.
V prvním případě má věřitel právo domá-
hati se na zástavci nápravy zajištění tak,
aby jistota odpovídala zástavní smlouvě.
Zástavcem se tu rozumí ten, kdo zástavní
právo zřídil. V druhém případě přihlédla
superrevisní komise k příhodným předpi-
sům obč. zákoníka švýc. (čl. 808 a 809),
které činí rozdíl, když zástavce jako vlast-
ník jakýmkoliv způsobem zástavu zhorší, a
když zástava z nějaké jiné příčiny pozbude
své hodnoty. Tekst komise ukládá povin-
nost doplniti zástavu zástavnímu dlužníku,
který zhoršení zavinil. Zástavním dlužní-
kem je, proti komu se lze domáhati úkoje
ze zástavy, tedy zpravidla sám zástavce, a
převedl - li zástavce věc na jiného, jeho
právní nástupce. Nejde - li o vinu zástavního
dlužníka, je povinen doplniti zástavu toliko
osobní dlužník. Může také dluh přiměřené
uplatiti. Při posouzení otázky, zda jistota
věřitele je dostatečná, třeba vycházeti
z úmluvy stran; nebude tedy pod § 338 ná-
ležeti případ, kdy věřitel při zřízení zástav-
ního práva věděl nebo musil věděti, že zá-
stava ztratí na hodnotě, a přece si doda-
tečné doplnění jistoty nevyhradil. Super-
revisní komise se nepřiklonila k námětům,
které žádaly redukci zastavení, když zajiš-
tění je nadbytečné, poněvadž takový před-
pis by mohl býti základem šikanosních
sporů.

Poněvadž při zástavě se mohou vyskyto-
vati případy, že z povahy věci plyne, že zá-
stavní věřitel zastavené věci užívati musí,
uložila superrevisní komise v § 339 zástav-
nímu věřiteli, aby pečoval o zástavu jemu
svěřenou způsobem, který odpovídá řádné-
mu hospodaření. Přináší - li řádné hospoda-
ření těžení požitků, je zřejmo, že zástavní
věřitel musí vybrané požitky po srážce
svých nákladů zúčtovati. Superrevisní ko-
mise povolila zřízeni nadzástavního práva
k věci movité jen s jistou sankcí. Nedá - li
k tomuto zastavení vlastník zastavené věci
své svolení, odpovídá věřitel i za náhodu,
která by věc u něho nebyla postihla. Není
příhodné, aby se toto zastavování vše-

obecně usnadňovalo. Věc vlastníkova
mohla by se tím dostati do rukou, v kte-
rých by ji zástavce míti nechtěl. V § 340
slova "u něho" se vztahují, jak přirozeno,
na zástavního věřitele.

Superrevisní komise zvolila v § 341
(§ 461 obč. zák.) tak široká slova, aby
kryty byly všechny možné způsoby úkoje
ze zastavení. Užila - li slov, že se má uspoko-
jení díti dle exekučního práva, nemíní se
tím jen exekuční řád (zákon) a jsou tím
zahrnuty i jiné způsoby exekučního hra-
zení podle jiných zákonů, než je řád (zá-
kon) exekuční.

Již ministerské nařízení ze dne 19. září
1860, č. 212 ř. z., rozhodlo spory v této pří-
čině vzcházející, že zástavnímu věřiteli je
zůstaveno, zda chce vymáhati svou pohle-
dávku na osobním dlužníkovi nebo jen na
dlužníkovi hypotekárním. Jak jeho výpo-
věď, tak i žaloba mohla tedy směřovati
i jen proti hypotekárnímu dlužníku. Stejně
s tím stanovila superrevisní komise v § 342,
že úkony, aby pohledávka dospěla, je - li
osobní dlužník osobou rozdílnou od zástav-
ního dlužníka, musí býti namířeny také
proti zástavnímu dlužníkovi, aby se mohl
zástavní věřitel uspokojiti ze zástavy. Hle-
dá-li zástavní věřitel uspokojení ze zástavy,
není mu tím zabráněno, aby hledal také
uspokojení současně nebo i později u dluž-
níka osobního (§ 345). S tím souvisí také,
že osobní dlužník musí doplatiti, když se co
při úkoji ze zástavy nedostává (§ 344).
Hyperocha zůstane zástavnímu dlužníkovi
(§ 344). Předpis § 345 o libovůli věřitelově,
že může zaplacení hledati u osobního nebo
u zástavního dlužníka nebo u obou, nijak se
nedotýká předpisů exekučního práva, dle
nichž se za zúžení získané jistoty může žá-
dati. Při jednání o § 345 bylý náměty, aby
se dalo osobnímu dlužníkovi beneficium
excussionis realis, ale věc by se příliš zkom-
plikovala a nelze dohlédnouti, kam by ve
svých důsledcích až vedla.

V § 343 přijala superrevisní komise po-
dle návrhu subkomitétu rozpětí zástavního
práva, které se nějakým způsobem získá,
na tříleté úroky zákonem ustanovené nebo
vyšší smluvené, na úroky z těchto úroků
a na vedlejší závazky, které se dlužníkovi
zpravidla jeho věřitelem ukládají. Toto roz-
pětí má za účel, aby se nečinily dlužníkovi
obtíže, zejména při cessi pozůstalostních
podílů a dále také při disposici vlastníkově
hypotékou, a aby tedy zde byl pro další

- 281 -

úvěr obvyklý rámec povinností dlužníko-
vých. Přirozeno je, že tento rámec dlužní-
kovi nic neukládá. Jeho povinnost, aby to
neb ono plnil, musí býti založena smlou-
vou nebo je mu uložena zákonem.

Subkomitét rozšířil § 462 obč. zák., jed-
nající o ius offerendi, podle vývodů teorie
(Exner) také na vnucenou správu. Tím po-
vstala odchylka od § 200 ex. ř., který ius
offerendi toliko v dražebním řízení připou-
ští. Superrevisní komise, ačkoliv uznávala,
že ius offerendi je materiálně právní před-
pis, rozhodla se přece, aby předpis tento
odkázán byl do exekučního práva, a dopo-
ručila, aby v jeho osnově bylo ius offerendi
přiměřeně vybudováno. Také podle sloven-
ského práva upraveno je ius offerendi prá-
vem exekučním (§ 190 ex. zák.).

Kontroversi, zda ius offerendi lze vyko-
návati také při dražených movitostech,
rozhodl již exekuční řád! v záporném
smyslu. Superrevisní komise to schválila.

Superrevisní komise stejně se subkomi-
tétem vypustila předpis § 463 obč. žák.,
který vylučoval dlužníka z dražení, poně-
vadž má o tom předpis § 180 ex. ř. Za pří-
hodné uznala tu pak stanovisko slovenské-
ho práva (§ 169 ex. zák.), které jen osob-
ního dlužníka, nikoliv dlužníka zástavního,
z dražení vylučuje. § 466 obč. zák. byl vy-
puštěn, poněvadž je vyřízen předpisem
§ 345 nového tekstu.

Při "povinnostech při placení pohledáv-
ky" zařadila superrevisní komise podle ná-
vrhu subkomitétu z § 1369 obč. zák. před-
pis o povinnosti zástavního věřitele při
tomto placení. Již subkomitét se tu odchý-
lil od § 1369 obč. zák. Vrácení movité zá-
stavy a vydání vkladné listiny na výmaz
práva zástavního musí se díti současně
s placením. Neplní-li se takto s druhé stra-
ny, může dlužník placení odpírati. Dlužník
má zejména při placení hypotékami pohle-
dávky eminentní zájem na tom, aby měl
výmaznou listinu v svých rukou. Stano-
visko toto sdílela také již judikatura. Vlast-
ník musí však míti nárok na vydání výmaz-
né listiny, i když pohledávka jiným způso-
bem než vyrovnáním zanikla, anebo když
její zajištění zástavním právem pominulo.
Subkomitét se měl za povinna ustanoviti
tuto povinnost, poněvadž by se bylo mohlo
vydání výmazné listiny s poukazem na
§ 1426 obč. zák. odpírati. Superrevisní
komise tyto návrhy zjednodušeným teks-
tem v §§ 346 a 347 přijala. V § 346 se roz-

umí "potřebnou listinou" především vklad-
ná listina 'na výmaz zástavního práva z ve-
řejných knih; při nemovitostech ve veřej-
ných knihách nezapsaných a při stavbách
dočasných bude "potřebnou listinou" listi-
na o zániku zástavního práva k takovým
věcem, která bude míti náležitosti listin
u soudu ukládaných. Dále připojila komise
v § 348 předpis, že dlužník, který bez své
viny nenabude vědomosti o zastavení po-
hledávky, osvobodí se placením věřiteli
nebo jiným vyrovnáním pohledávky.

Subkomitét přijal § 1371 obč. zák. o ne-
platnosti úmluv, které se příčí povaze
práva zástavního. Superrevisní komise jed-
nak vypustila první větu, jednak tekst
druhé věty pozměnila a přeřadila jednot-
livé případy. Předpis byl zařaděn jako
§ 349. K tomu byla připojena jako § 350
z § 1372 obč. zák. zápověď tak zv. "pactum
antichretícum", aby učiněna bylá přítrž
lichvářským dohodám.

Jako § 351 byl zařaděn všeobecný před-
pis o zániku práva zástavního způsoby
uvedenými v hlavách 46 a 47, pokud se
ovšem způsoby ty na právo zástavní hodí
a v dalších ustanoveních nejsou vyloučeny.

V § 352 byly sloučeny §§ 467, 468 a
§ 469, věta 1 a 2 obč. zák. Superrevisní
komisi bylo především vodítkem, aby za-
stavení movité věci zůstalo vždy patrné.
Není možno vrátiti věc zastavenou a vy-
hraditi si k ní své zástavní právo. Sjezd
německých právníků v Liberci považoval
úmluvu takovou za bezúčinnou a superre-
visní komise důvody jeho plně schválila.
Dá se ovšem mysliti, že zástavní věřitel
chce, aby jeho zástavní právo i dále trvalo,
třebas by se věc vrátila. Ale pak ji musí
opatřiti znameními, z nichž každý zasta-
vení musí seznati. Dřívější § 467 obč. zák.
o výhradě zástavního práva musil tedy býti
vypuštěn. Tekst nového paragrafu přimě-
řeně opraven ("Zanikne-li zastavená věc
movitá..."), aby kryty byly i případy
právního zániku věci.

Zástavní právo zapsané v knihách veřej-
ných zaniká výmazem (§ 354), kdežto o zá-
niku zástavního práva k nemovitostem ve
veřejných knihách nezapsaným a k dočas-
ným stavbám podle § 192 platí zásady
o zástavním právu k věcem movitým
(§ 353).

Na rozdíl od práva německého a švýcar-
ského a na rozdíl od návrhu subkomitétu

- 282 -

zůstala superrevisní komise v § 355 při
formulaci třetí novely k občanskému záko-
níku pro vlastníkovu disposici uvolněnou
hypotékou. Vlastník nemůže uvolněné prá-
vo zástavní na sebe převésti. Otázku vlast-
níkovy hypotéky řešila superrevisní ko-
mise kompromisně. Neodmítla zplna naději
zadních hypotékařů, že se dostanou do
předu, když přední právo zástavní zanikne.
Naproti tomu zase přiznala vlastníkovi, aby
uvolněnou hypotékou disponoval; disposice
ta není omezena na případy, že se již uvol-
nila celá hypotéka, a je tedy možná, i když
část původní pohledávky ještě je hypotékou
zajištěna (slova § 355 "uvolněné právo zá-
stavní" tady znamenají "právo zástavní,
pokud jest uvolněno"). Ale superrevisní ko-
mise se vyvarovala následků třetí novely,
která staré zástavní právo i s pohledávkou
zaplaceného věřitele nechávala netknuté ve
veřejné knize až do disposice vlastníkovy
a tím vydávala je nebezpečí exekučního
zásahu cizích věřitelů. Superrevisní komise
propustila vlastníkovi, aby dal ve veřej-
ných knihách poznamenati, že zástavní
právo se uvolnilo. Do deseti let od této po-
známky musí zástavním právem dispono-
vati, sice jeho disposiční právo zanikne, a
každý ze zadních hypotékařů má pak prá-
vo, aby za výmaz neužitého disposičního
práva vlastníkova zakročil. Rozhodl-li se
vlastník jednou pro poznámku uvolnění,
nemůže pak výmazem poznámky dosáh-
nouti toho, aby si prodloužil dobu svého
disposičního práva. Proto bylo připojeno,
že poznámka uvolnění může býti vymazána
jen se samým právem hypotekárním. Dis-
posiční právo vlastníkovo má za účel za-
chovati hypotékami pořad příští pohle-
dávce, nemá proto žádné hodnoty při vnu-
cené dražbě a správě. Ale věřitel mohl na-
bytím hypotéky státi se zároveň hypote-
kárním dlužníkem. Tu právo zástavní sice
zanikne, ale pohledávka věřitele proti osob-
nímu dlužníku trvá dále. Kromě toho může
míti vlastník z důvodů náhrady (§ 1195)
i po uvolnění zástavního práva nějaké po-
hledávání. Majíc zřetel na tyto okolnosti,
dopustila superrevisní komise, aby vlast-
ník takové své nároky při rozvrhu nejvyš-
šího podání mohl likvidovati.

Právo vlastníkovo, aby uvolněným zá-
stavním právem disponoval, je jeho právem
výlučným. Na místo této disposice nemůže
nastoupiti disposice vymáhajícího věřitele.
§ 350 ex. ř. na tento případ právem nedo-
sahuje, poněvadž disposice hypotékou je

vlastníkovi právě za tím účelem propuš-
těna, aby novým úvěrem hrozící exekuci
unikl. Vymáhající věřitel nemůže tedy vésti
exekuci na právo vlastníkovo nakládati
s hypotékou, aby svou vlastní pohledávku
nebo pohledávku někoho jiného s ní spojil.
Toto ustanovení, jakož i § 470 obč. zák. no-
velové verse byly vloženy do uvozovacích
a prováděcích předpisů (čl. XLV).

V dosavadním právu nebyl rozřešen po-
řad práv zástavních, když zůstalo právo
zástavní ještě za zbytek staré pohledávky
váznouti a s uvolněným právem zástavním
nová pohledávka byla spojena. Super-
revisní komise rozřešila všechny tyto po-
chybnosti v § 357 postoupným pořadem
v podpořadí.

Superrevisní komise převzala z třetí no-
vely i smluvní obmezení disposice vlastní-
kovy uvolněným právem zástavním. Zlep-
šila však dosavadní předpis, že toto ome-
zení trvá jen potud, pokud zástavní právo,
v jehož prospěch se vlastník svého práva
vzdal, zajišťuje pohledávku, kterou zajiš-
ťovalo v době poznámky. O výmazu této
poznámky je předpis v čl. XLVI úvoz. a
prov. předpisů.

Chtějíc zabrániti přílišným komplikacím,
vyloučila superrevisní komise disposici
oprávněného na právu na pohledávkách.

Poněvadž konverse, o níž jednají §§ 38
až 41 třetí novely, je blízká disposici vlast-
níkově hypotékou, zařadila superrevisní
komise v '§§ 360 až 364 i předpisy o kon-
versi, pro kterou zavádí jméno "záměna".
Na paragrafech zmíněných byly provedeny
jen některé změny. Tak bylo vytčeno, že
pohledávka nově zapisovaného práva zá-
stavního nesmí býti "vyšší" než pohledávka
původní, aby mohla pohledávka nová po-
užíti legálního rozpětí dle § 343. "Zástav-
ním právem váznoucím na nemovitosti"
jest v § 360 rozuměti také zástavní právo
již uvolněné, i když je už při něm poznámka
podle § 356. Superrevisní komise dala také
ustanovení o tom, co platí, když bude pro-
vedena konverse toliko částečná (§ 363).

Pro zástavní právo simultánní přijal sub-
komitét z polské "wspomosci" český název
"vespolné právo zástavní". Superrevisní
komise je také přijala, široké znění § 365
o vespolném právu zástavním kryje i ve-
spolné právo zástavní k věcem movitým.
Zejména pak při vespolném právu zástav-
ním k nemovitostem bylo jak subkomitétu,
tak i superrevisní komisi řešiti mnohé

- 283 -