zákoníku vytrženy ze souvislosti, do které
náležejí. Jednají, a to nejen per parenthe-
sim, jako na př. §§ 907, 908, 911 obč. zák.,
o následcích porušené povinnosti smluvní,
ačkoliv je to látka, o které má vlastní a
rozhodná ustanovení teprve kapitola jed-
nající o povinnosti k náhradě škody. Dů-
vody však, které vedly k tomu, že ustano-
vení opravních následcích porušení smluvní
povinnosti při smlouvách záplatných byla
zařaděna jako §§ 918 a násl. obč. zák., jsou
dosti pádné a zařadění to v ničem nebrání,
aby se paragrafy ty vykládaly jen v sou-
vislosti s ustanoveními o povinnosti k ná-
hradě škody. Druhá pochybnost je ta, že
není nikterak jisto, že §§ 918 a násl. za-
padly zcela bezvadně do struktury ostat-
ního občanského zákoníka. Co do těchto
pochybností uvedl subkomitét toto:

1. Pochybnost vzbuzuje, zdali § 918 obč.
zák. činí dobře, když mluví nejen o pří-
padech, když smlouva nebyla splněna včas,
nýbrž i o případech, 'když nebyla splněna
na náležitém místě nebo tak, jak bylo ujed-
náno. Věc lze formulovati tak, že do látky
již dosti spletité byl vnesen nový element,
který ji činí ještě spletitější, a lze říci, ne-
chá-li se stranou poměr k §§ 871 a násl.
obč. zák. (nyní § 703 a násl.), toto:

a) Zmínka o plnění na nenáležitém místě
konečně neškodí, ačkoli snad je nadbytečná,
protože plnění na nenáležitém místě by bylo
asi vždy možno pokládati za neplnění včas
(plní-li někdo včas na nenáležitém místě, je
jisto, že včas nemůže plniti na místě nále-
žitém), ale o plnění nenáležitým způsobem
jsou v občanském zákoníku ustanovení
jinde, t. j. v §§ 922 a násl. (v ustanoveních
o správě). Původní § 919 měl arci podobné
znění, jako novelový § 918, ale zpráva ju-
stiční komise panské sněmovny na str. 163
se zřejmě mýlí, domnívá-li se, že stejná
slova v původním § 919 měla stejný dosah
a smysl jako v novelovém § 918. Těžiště
původního § 919 bylo ve větě, že od ho-
tové (perfektní) smlouvy není zpravidla
možno odstoupiti, a pravilo-li se "Wenn ein
Teil den Vertrag entweder gar nicht; oder
nicht zu der gehórigen Zeit; an dem ge-
horigen Orte; oder auf die bedungene
Weise erfiillet; so ist der andere Teil, au Ber
den in dem Gesetze bestimmten Fállen,
oder einem ausdrucklichen Vorbehalte,
nicht berechtiget, die Aufhebung, sondern
nur die genaue Erfiillung des Vertrages
und Ersatz zu fordem", nepravilo se tu

vlastně nic jiného, než že se odkazovalo
k jiným zákonným ustanovením, zejména
pak k hlavě 30 druhého dílu. A mezi "die
in dem Gesetze bestimmten Fálle" bylo
možno řaditi nejen na př. starý § 1153 obč.
zák., nýbrž na př. i ustanovení o redhibici
podle § 932 obč. zák. V novelovém tekstu
má § 918 samostatný obsah, dávaje, když
smlouva nebyla splněna vyjednaným způ-
sobem, právo k odstupu (třebas podmíněné
nutností dáti lhůtu k dodatečnému plnění).
Měla-li by v případě, o který jde, místo red-
hibice podle § 932, byl by § 918 po té
stránce celkem zbytečný, neměla-li by místo
redhibice, nýbrž sleva nebo náprava
(§ 932), byla by tu antinomie. Než sluší
k tomu poznamenati dvojí:

§ 918 novelové verse, jednaje o plnění
způsobem nikoli vyjednaným, nezabírá ce-
lého pole působnosti §§ 922 a násl. Mluví
jen o případě, když se neplní způsobem v y-
jednaným, nikoliv o všech případech,
když se plní způsobem nenáležitým,
a tedy o všech případech, když se posky-
tuje plnění vadné, a plnění které je sice
in obligatione, ale nemá vymíněných
vlastností. Neboť: Nabízí-li se zboží ur-
čené podle druhu, které nemá vlastností
vymíněných, má místo § 918, protože
se nenabízí plnění, jaké bylo vyjedná-
no. Plní-li se menší kvantita, než bylo
vyjednáno, má § 918 místo z, téhož
důvodu, při čemž by bylo poznamenati,
že původní § 932 přiznával při vadách
kvantitních velmi jasným způsobem jen ža-
lobu o doplnění a Činí tak, ač méně ostře,
i § 932 novelový (slova "oder den Nach-
trag dres Fehlenden fordem"), dávaje arci
na výběr žalobu o slevu. Plní-li se však
species, o které se smlouva stala, je-li tu
však předmět stížený kromobyčejnými va-
dami nebo předmět, který nemá vymíně-
ných vlastností, nemá místo § 918, ježto
nejde o plnění nikoliv ujednaným způ-
sobem.

Bylo by možno dále tvrditi, že § 918,
mluvě o splnění způsobem nikoli vyjedna-
ným, nepřináší nic nového, hledí-li se tu
k §§ 1413,1415 obč. zák. Nabízí-li se plnění
způsobu nikoli vyjednaného, spadá to pod
§ 1413, druhá věta, pokud se tam mluví
o způsobu plnění. Nabízí-li se méně, než
jest in obligatione, spadá to pod § 1415, ač
je snad trochu odvážné, konstruovati
plnění, které vykazuje manko, jako splát-
ku. Tu jest pak míti na zřeteli, že § 918

- 326 -

obsahuje proti §§ 1413 a 1415 značné plus
ve velmi ostrém prostředku práva na od-
stoupeni. Jenže platí nepochybně: neodpo-
vídá-li plnění úmluvě, může je věřitel za-
mítnouti (§§ 1413, 1415) a tím již bude
zpravidla dáno právo na odstoupení podle
§ 918, hledíc ke slovům "nicht zur gehö-
rig-en Zeit". Z toho by se pak podávalo, že
§ 918 po té stránce, o kterou tu jde, není
sice na sporu si ostatním obsahem zákoníka,
ale je nadbytečný, poněvadž ustanovení
o náležitém plnění je dáno souvislostí mezi
§ 918, pokud ustanovuie o prodlení, a
§§ 1413, 1415.

Jako výsledek těchto úvah by bylo možno
vysouditi z dosavadního tekstu, z ustano-
vení o správě a z §§ 1413 a 1415: Správa
má místo výhradně, když nejde o pří-
pady, které spadají také pod § 918; správa
má dále místo v případech utvářených
tak, že by mohl míti místo prostředek na-
značený v § 918, jakmile věřitel nabídnuté
mu plnění (nedostatečné) byl přijal.

b) Zpráva justiční komise panské sně-
movny vidí ve slovech "nicht auf die be-
dungene Weise erfíillt" důležitou oporu
při rozhodování o t. zv. positivních poru-
šeních negativních povinností smluvních
(smlouva míří na opominutí a dlužník
proti své povinnosti koná, co by podle
smlouvy měl opominouti). Ona slova činí
prý zbytečným zvláštní ustanovení o těch-
to positivních porušeních, jaké se tak-
řka ve všech zákonících pokládá nut-
ným. Argumentaci této nelze upříti opráv-
něnosti, než k dosažení zmíněného účelu
lépe by se hodilo zachovati ze starého
§ 919 slova "entweder gar nicht". Neboť,
jedná-li někdo proti převzaté povinnosti
smluvní (staví, kde stavěti nemá, provo-
zuje živnost, kde slíbil neprovozovati, atd.),
nelze o něm říci, že smlouvu plní, ale ni-
koliv, jak bylo ujednáno. Pro oporu, kterou
podle úmyslu redaktorů novely má býti
§ 918 rozhodnutím o positivním porušení,
se naprosto nehodí slova "Schadenersatz
wegen der Verspatung". Jedná-li někdo
proti povinnosti jemu uložené, nelze říci,
že se s plněním opozdil, resp. škoda, která
tím vzniká, není škodou vzniklou opož-
děním.

Výsledkem všeho toho jsou dvě změny,
které navrhl subkomitét k § 918 obč. zák.:
Převzal ze starého § 919 slova "entweder
gar nicht". Nějaké pochybnosti o poměru
k § 920 sotva mohou vzniknouti, ježto

tento paragraf mluví zřejmě o plnění zma-
řeném. Dále se vyslovil § 918 o právních
následcích způsobem, který by vhodně do-
sahoval na případy positivních porušení
povinností smluvních. Zato přes vyslovené
pochybnosti byla ponechána slova "nikoli
vyjednaným způsobem". Subkomitét byl
ochoten spíše dopustiti konkurenci před-
pisů než mezeru.

2. Další pochybnosti vznikají, uvážuje-li
se o podmínkách, za jakých mají místo
právní následky ustanovené v § 918 obč.
žák. Vykládá-li se § 918 v souvislosti s hla-
vou 30 druhého dílu občanského zákoníka,
jak je to postulováno přípravnými prace-
mi, a to důvodně, sluší míti za to, že povin-
nost k náhradě škody vznikne jen za obec-
ných podmínek ustanovených hlavou tři-
cátou, a že také obsah a rozsah povinnosti
se řídí ustanoveními této hlavy. Ale je po-
chybné, zdali odstup od smlouvy má místo
za podmínek stejných či jiných. Na tuto
otázku nedává jasné odpovědi ani § 918,
ani §§ 919 a 920. Neboť, co se týká § 919,
lze zajisté říci, že si každý může vymínití
fixní plnění beze zřetele, zdali včasné
plnění bude možné čili nic, a že tedy odstup
podle § 919 má místo beze zřetele k za-
vinění dlužníkovu. Podle jasného doslovu
§ 920 má v případnostech tamtéž uvede-
ných odstup místo jen, když je tu dlužní-
kova vina nebo náhoda, za kterou dlužník
odpovídá, nehledíc ani k tomu, že právní
následky nahodilé nemožnosti jsou upra-
veny jinde, totiž v § 1447 obč. zák., jenž
se zřejmě vztahuje také ke smlouvám zá-
platným. Sluší tedy rozhodnouti o odstupu
jmenovaném v § 918 podle obdoby § 919
či podle obdoby § 920? Bez positivního
ustanovení na tuto otázku nelze bezpečně
odpověděti. Na otázku, jaké by to mělo
býti ustanovení, lze vyčísti odpověď ze
zprávy justiční komise na str. 169 (passus
není arci zcela jasný), že právo odstoupiti
mělo býti dáno v § 918 beze zřetele k za-
vinění dlužníkovu a k náhodě, za kterou
dlužník odpovídá. Následkem toho je, že
§ 918 ustanovuje o dvou právních násled-
cích, které nastávají za různých podmínek,
jenže tato různost podmínek se z § 918 ne-
dá vyčísti. Tuto různost podmínek vzniku
jednak práva na odstup, jednak povinnosti
k náhradě škody, chtěl subkomitét vý-
slovně konstatovati, ale učinil tak nikoliv
změnou § 918, nýbrž § 921.

§ 920 obč. zák. mluví o zavinění dlužní-

- 827 -

kově nebo o náhodě, za kterou dlužník od-
povídá. Slova ta nemohou znamenati nic
jiného, než invokaci sedmidílné skupiny
skutečností, s kterými zákoník v 30 kapi-
tole spojuje povinnost k náhradě škody, ale
snadno by je někdo mohl vztahovati jen
k §§ 1295 a násl. a k § 1311, kdežto na př.
daleko významnější než § 1311 bude v sou-
vislosti, o kterou jde, § 1313 a) obč. zák.
Aby takové pochybnosti vzniknouti ne-
mohly, zvolil subkomitét širší rčení, jež
jest ostatně převzato z uherské osnovy
(§§ 906, 907).

§ 921 obč. zák. byl přestylisován ve smy-
slu poznámek výše uvedených, a aby byl
v souladu s § 920.

Z došlých připomínek nejzávažnější, to-
tiž od brněnské fakulty a prof. Dr.
Sedláčka, dívá se na souvislost usta-
novení občanského zákoníka způsobem na-
veskrz stejným jako subkomitét, ale do-
spívá k závěrům poněkud odchylným. Na-
vrhla v § 918 škrtnouti slova "nebo tak,
jak bylo vyjednáno" a za § 918 připojiti
zvláštní ustanovení o právních následcích
porušení positivních povinností smluvních.

Superrevisní komise se rozhodla při-
jmouti §§ 918 až 921 obč. zák., jak byly
navrženy subkomitétem, z důvodů subko-
mitétem uvedených, a při tom zůstalo i
v konečné redakci (§§ 760 až 764 návrhu).
Provedené změny jsou jen povahy styli-
stické až na to, že v § 760 je pověděno, že
určiti dodatečnou lhůtu není třeba, když
dlužník učinil již dříve projev, z kterého je
patrno, že se splniti zdráhá.

Ustanovení o správě převzal subkomitét
v podstatě z občanského zákoníka, přičiniv
jen některé změny. Tak redigoval nové
ustanovení o tak řečených lhůtách garanč-
ních a o zachovám žalobních lhůt opovědí
sporu. Ostatně omezuje se na změny men-
šího dosahu, aby byly teksty osnovy při-
způsobeny stavu nauky a judikatury. Su-
perrevisní komise schválila tento postup,
ale cíle zamýšleného subkomitétem snažila
se dojíti teksty jasnějšími a přesnějšími.
Ustanovení o správě jsou v návrhu
v §§ 765 až 778.

§ 765 osnovy odpovídá § 922 obč. zák.
až na to, že disjunktivní "nebo" jest nahra-
zeno konjunktivním "a", jež je zřejmě
správnější. Slovy "za plat" se nemíní ni-
kterak jen prestace peněžité.

§ 766 osnovy odpovídá § 923 obč. zák.
s některými změnami. Byla především vy-

puštěna slova "nicht mehr vorhandene
(Sache)". Je známo ode dávna, že slova ta
jsou na sporu s § 878 obč. zák. (§709),
ježto slib věci neexistující je jistě slibem
plnění nemožného. Spor ten byl řešen způ-
sobem rozmanitým; srv. na př. Stu-
pecký, Právník, 1881, str. 329 a násl.
Vzhledem k tomu, že § 878 obč. zák.
(§ 709) dosti podrobně ustanovuje o práv-
ních následcích slibu plnění nemožného,
s nimiž se nikterak nesnášejí právní ná-
sledky ustanovené v §§ 773, 774, bylo po-
kládáno nejúčelnějším v § 766 zmínku
o zcizeni věci neexistující škrtnouti. § 766
byl formulován tak, aby bylo jasno, že jde
o výpočet exemplifikativní (aby kvantitní
vady náležely ke správě). Mimoto byl tekst
upraven tak, aby z něho bylo jasně patrno,
že povinnost ke správě zakládají již tvrzení
objektivně nesprávná. Proto slovo "za-
mlčí" bylo nahrazeno slovy "neupozorní
na" a slovo "fälschlich" bylo vyjádřeno
slovy "v odporu se skutečností" (subkomi-
tét nedosti jasně mluvil o tvrzení proti
pravdě). Naproti tomu bylo pokládáno za
zbytečné říci "nechť si (sc. zcizitel) o va-
dách ví čili nic".

§ 767 odpovídá § 925 obč. zák. novelové
verse. Superrevisní komise v souhlase se
subkomitétem se domnívá, že postup zvo-
lený při redakci novel byl vhodný. Pře-
nechá-li se určení vad dobytka cestě naři-
zovací, snáze lze přizpůsobiti předpisy po-
krokům zvěrolékařské vědy. Mluví se
o vadách. V závorce jest uvedena nemoc
jako druh vady. V ostatních tekstech se
mluví již jen o vadách a tím samozřejmě
jsou míněny také nemoci.

Do § 768 byly sloučeny §§ 926 a 927 obč.
zák., jež zřejmě obsahují jedinou myš-
lenku. Dosah věcných změn, které pro-
vedla superrevisní komise, není snad po-
třebí podrobněji vykládati. Podle zvole-
ného znění má nabyvatel vadu oznámiti
zciziteli, je - li přítomen, a není - li zcizitel
přítomen, má volbu mezi oznámením vady
zciziteli nebo obecnímu úřadu. Úmyslně se
nevymezuje, který obecní úřad je místně
příslušný oznámení o shledané vadě při-
jmouti. Zmínka o protidůkazu jako samo-
zřejmá byla vypuštěna.

§ 769 reprodukuje § 928 obč. zák. § 770
odpovídá § 929 obč. zák. až na to, že bylo
vynecháno slovo "výslovně".

- 328 -

§ 771 reprodukuje § 930 obč. zák. Změny
v něm provedené vysvětlují se změnami
v § 766.

Jako § 772 bylo, k připomínce brněn-
ské fakulty, za § 771 zařaděno usta-
novení o lhůtách garančních, jež subkomi-
tét byl zařadil za paragraf odpovídající
§ 923 obč. zák. Nový paragraf má na zře-
teli dohody, jako že zcizitel za správný
chod stroje ručí rok, dvě léta, pět let atp.
Tyto garanční lhůty se namnoze subsumují
pod ustanovení o lhůtách žalobních. Co se
týká práva obchodního, srv. čl. 349, odst. 5
obch. zák. Ale jde o dvě věci, které sluší
rozlišovati. Podle celého obsahu ustanovení
o správě zakládají odpovědnost vady,
které má věc v době odevzdání (dodání);
srv. na př. výše §§ 767,768. S garanční lhů-
tou má se věc jinak. Zcizitel ujišťuje ne-
jen, že věc je prosta vad (zde by zvlášt-
ního ujištění nebylo potřebí, ježto odpo-
vědnost plyne ze zákona), nýbrž i že věc
bude prosta vad v budoucnosti, a to po ce-
lou dobu garanční. Ustanovení, že záruční
prohlášení zcizitelovo, má-li míti platnost,
musí býti dáno písemně, má svou obdobu
v § 1186 (§ 1346 obč. zák.) a vysvětluje
se snahou zabrániti, aby bezvýznamného
a v obchodě vůbec obvyklého vychvalování
zboží nebylo využito zkušenými nabyvateli
proti méně zkušeným zcizitelům. Super-
revisní komise je přesvědčena, že tekst jí
zvolený kryje i pří pády, kde doba garanční
není určena přímo, nýbrž nepřímo, na př.
výkonem automobilu. Proto také slova "do
určité doby", kterých užil subkomitét, byla
nahrazena slovy "do určené doby".

§ 773 obdržel novou rubriku "Opově-
dění sporu", aby byla rubrika ve shodě
s obsahem ustanovení. V druhé větě v sou-
hlase s panující naukou nemluví se již
o právu na náhradu škody, nýbrž
o nároku ze správy. Na místo "námi-
tek" je položen širší pojem "obranných
prostředků".

§§ 774 a 775 odpovídají § 932 obč. zák.
Změnami, které byly provedeny, chce se
jen přesněji vyjádřiti jeho pravý obsah.
Slovo "nepatrné" v § 775 jest chápati re-
lativně, t. j. se zřetelem k celkové hodnotě
plnění.

§ 932 a) obč. zák. je vložen jako čl. LV
do předpisů uvozovacích a prováděcích, ale
vzhledem k právu na Slovensku a v Pod-
karpatské Rusi byla škrtnuta slova "pro-
zatímním opatřením".

§§ 776 a 777 odpovídají § 933 obč. zák.,
v němž byly provedeny některé závažnější
změny. Superrevisní komise, právě tak
jako subkomitét, snažila se dikcí § 776 uči-
niti jasným, že nejde o lhůty promlčecí.
Vyhověno bylo připomínce nejvyššího
soudu, aby se lhůta počínala nikoli dnem
odevzdání, nýbrž dnem po odevzdání věci.
Vzhledem k některým připomínkám uva-
žováno bylo o prodloužení žalobních lhůt,
zejména jde-li o vady skryté. Komise, do-
mnívajíc se, že prodloužením žalobních
lhůt všechny výhody dosavadní úpravy ža-
lob ze správy by byly zmařeny nebo aspoň
zeslabeny, nemohla se rozhodnouti, aby
těmto připomínkám vyhověla ve větším
rozsahu, a jen podle návrhu subkomitétu
prodloužila v osnově z r. 1931 na šest mě-
síců odpovědnost za vady dobytka, které
nespadají pod § 767. Při meziministerském
projednání nebyl s touto změnou projeven
souhlas, a proto obnovena byla, co se týká
vad zvířat, šestinedělní lhůta § 933 obč.
žák. a ustanoveno, že lhůta ta bude počí-
nati dnem po odevzdání zvířete, i když jde
o vady podle § 767.

Ustanovení odpovídající novému § 778
připojil již subkomitét jako třetí odstavec
k § 933 obč. zák., aby se čelilo ztrátě ná-
roku ze správy, když věc stížená vadou
přešla několikrát. Subkomitét hleděl ke
vzoru, jímž může býti § 478 obč. zák. pro
Německou říši. Avšak vzhledem k různé
skladbě, kterou má stran ustanovení
o správě jednak tento zákoník, jednak
osnova, bylo ustanovení stylisovati poně-
kud odchylně. Zmínka o doporučeném do-
pise nechce nikterak vylučovati prostředky,
které ještě bezpečněji než doporučený
dopis dojdou adresáta.

Subkomitét zachoval ustanovení o zkrá-
cení přes polovici hodnoty, obsažená
v §§ 934 a 935 obč. zák., a to vedle § 879,
odst. 2, č. 4 obč. zák., přes to, že v samém
subkomitétu byl učiněn návrh (Dr. Kli-
neberger), aby obojí ustanovení byla
škrtnuta a nahrazena předpisem, který by
pružněji než dosud rozhodl o případno-
stech, v kterých je hrubý (nápadný) ne-
poměr mezi hodnotami vzájemných plnění
při smlouvách záplatných. Rozhodnutí
bylo výslovně vyhrazeno superrevisní ko-
misi.

Superrevisní komise se rozhodla obojí
ustanovení zachovati a zesíliti jejich pří-
buznost tím, že budou položena vedle sebe,

- 329 -

a to §§ 934 a 935 obč. zák. jako §§ 779 a
780, a § 879, odst. 2, č. 4 obč. zák. jako
§ 781 pod rubrikou "Lichva". Vodítkem
tu byla úvaha, že jde o skutkové podstaty
různé, takže různá úprava právních ná-
sledku dobře vedle sebe obstojí. Bylo sice
v superrevisní komisi vysloveno mínění, že
skutková podstata § 781 je kryta § 710, ale
z týchž důvodů, jako ustanovení o lichvě
bylo pojato do třetí částečné novely, bylo
pojato i do návrhu nového zákoníka.

§ 779 odpovídá § 934 obč. zák., ale žádá,
aby strana nezkrácená nahradila, "čeho se
do obecné hodnoty nedostává" (nestačí
tedy ochota, s kterou se spokojuje § 934
obč. zák. a tekst subkomitétu).

§ 780 je zkrácenou versí § 935 obč.
zák., ale věcně nový tekst nic na tekstu
původním nechtěl změniti. Není věcnou
změnou, že byla škrtnuta zmínka o "cho-
vání zkráceného", neboť - nehledíc k obec-
ným zásadám §§ 693, 694 - třeba míti na
mysli, že slova "z povahy věci" znamenají
nikoli "z povahy věci, která je předmětem
smlouvy", nýbrž "z povahy záležitosti",
takže při přihlížení k "povaze věci" bude
vždy možno zhodnotiti i chování té strany,
která obdržela méně, než sama poskytla.
Stejně není věcnou změnou, že se neuvádí
případ, že pravou cenu nelze již zjistiti; je
samozřejmé, že žaloba podle § 779 nebude
míti úspěch, nepodaří-li se žalobci proká-
zati podmínky jeho nároku, zvláště tedy
poměr hodnot obou plnění, ale je to spíše
otázka procesní. Zato byla ponechána zmín-
ka o odvážných smlouvách, neboť návrh
nového zákoníka, třebas v hlavě 40 tohoto
označení již neužívá, kategorii odvážných
smluv zná (srv. na př. § 678).

Superrevisní komise škrtla paragraf,
který byl zařaděn v osnově subkomitétu za
§ 934 obč. zák. a podle kterého ustanovení
o laesio enormis prospívají zkrácenému,
i když smlouva jest obchodem, ale není
obchodem na straně jeho. O věci nechť se
rozhodne v novém zákoníku obchodním.

V § 781 byla zase škrtnuta zmínka o
nedostatečném vzdělání, kterou tam byl za-
řadil subkomitét, jako zbytečná.

Subkomitét navrhl zachovati § 936 obč.
zák. celkem beze změny (otisk osnovy sub-
komitétu je vadný). Z došlých připomínek
domáhaly se některé jeho odstranění, ze-
jména proto, že clausula rébus sic stanti-
bus již je lépe (a všeobecněji) vyjádřena
v § 914 obč. zák. (§757) a že se § 936 obč.

zák. dobře nehodí na smlouvu o otevření
úvěru. Superrevisní komise se rozhodla
§ 936 obč. zák. zachovati. Především proto,
že ustanovení o podmínkách platnosti pacti
de contrahendo, jak jsou ustanoveny v §
936 obč. zák., je vhodné, a že tedy škrt by
závaznost takové dohody příliš stupňoval.
Clausula rébus sic stantibus, jakou lze vy-
čísti z § 757, je pak přece jen něco jiného,
než konkrétně formulovaná klausule § 936
obč. zák. Smlouvu o otevření úvěru konečně
sotva bude pokládati za úmluvu podle § 936
obč. zák.; srv. Schey, Obligationsver-
háltnisse, I, str. 177. Superrevisní komise
zachovala tedy § 936 obč. zák. jako §§ 782
a 783. První z paragrafů ustanovil o pod-
mínkách platnosti pacti de contrahendo
srovnale jako § 936 obč. zák., vytýkaje
však, že pactum de contrahendo je jen do-
hoda o tom, že v budoucnosti bude uza-
vřena smlouva obligační. Paragraf druhý
mluví o tom, jak závazek plynoucí z pacta
de contrahendo zaniká, a to způsobem sice
podobným jako § 936 obč. zák., ale přece
jen odchylně. Mluví se o nepředvída-
n é změně poměrů a slova "že by byl
zmařen účel výslovně určený nebo z po-
měrů se podávající" byla nahrazena slovy
"že by se strany, kdyby změnu byly měly
na mysli, nebyly dohodly". Zmínka o ztrátě
důvěry, ač uvedeným právě úslovím je
snad kryta, byla ponechána z opatrnosti.
Tekst jasně vytýká, že jde o lhůtu pro-
mlčecí. O formě pacti de contrahendo usta-
novení do osnovy přijato nebylo, a to proto,
že ustanovení takové by mohlo býti usta-
novením jen velmi pružným, rozhodujíc, že
otázku, zdali pactum de contrahendo formy
vyžaduje čili nic a zdali zejména o něm co
do formy platí totéž, co o formě ustano-
vené pro smlouvu hlavní, je vyřešiti podle
důvodů, které zákonodárce vedly k usta-
novení formy pro ten či onen typ smluvní.

§ 784 odpovídá § 937 obč. zák.

Za § 784 byl jako § 785 zařaděn § 876
obč. zák. novelové verse pod samostatnou
rubrikou "Jednostranné projevy vůle".
Stalo se tak proto, že by z dosavadního
uspořádání mohl někdo usouditi, že jiných
předpisů než právě §§ 869 až 875 obč. zák.
(§§ 701 až 707) na jednostranné projevy
užíti nesluší. Takový výklad jistě nespráv-
ný bude novým zařaděním učiněn nemož-
ným. Ježto se ukládá povinnost ustanovení
o smlouvách užíti jen přiměřeně, jistě
umístění § 785 nebude činiti obtíží, ačkoliv

-330 -

leckteré z předcházejících ustanovení se na
jednostranné projevy nehodí.

K hlavě 26 (§§ 786 až 807).

V tekstu subkomitétu měl paragraf, od-
povídající § 938 obč. zák., ráz definice a
tím byla superrevisní komise přivedena
k úvaze, nebylo-li by vhodné nahraditi na-
vržený paragraf ustanovením obsahujícím
definici přesnější, jakož také byl učiněn
návrh, aby se sáhlo k definici darování,
kterou má § 1200 uherské osnovy z r. 1913.
Superrevisní komise věrna zásadě, co mož-
ná definicím se vyhnouti, formulovala § 786
osnovy tak, aby s něho byl setřen ráz de-
finice. Svou stručností a názorností takové
ustanovení poučí lépe, než jakákoli sebe
přesnější definice.

§§ 787 až 790 odpovídají §§ 939 až 942
obč. zák. V § 787 byl § 939 obč. zák. rozší-
řen na prominutí nedobytné pohledávky
smlouvou s dlužníkem. Náleží k pojmu da-
rování zejména, aby výhoda, která se po-
skytuje, znamenala typicky rozmnožení
jmění příjemcova na útraty poskytatele, a
tento znak není dán při prominutí nedobyt-
né pohledávky. § 789 vedle § 788 jistě není
nutný, ale byl přece zachován. Při § 790
bylo uvažováno, zdali by nemělo býti do
zákoníka pojato ustanovení o darování sub
módo, jaké má § 1210 uherské osnovy
z r. 1913 podle vzoru § 525 obč. zák. pro
Německou říši. Ježto praxis s darováním
sub módo dosud valných obtíží neměla a
ježto by nebylo snadné dáti ustanovení vy-
čerpávající, bylo od redakce takového usta-
novení upuštěno, právě tak jako v hlavě de-
vatenácté od ustanovení o instituci sub
modo.

§ 791 dává ustanovení o formě v souhlase
s § 943 obč. zák. a se zákonem č. 76/1871
ř. z. Spory o toto ustanovení snažil se sub-
komitét rozřešiti tím způsobem, že rozložil
ustanovení do dvou vět, z nichž první byla
všeobecná, a mluvíc o darech bez odevzdání,
opírala se o tekst svých předloh; druhá se
týkala věcí zapsaných do veřejných knih
a žádala při darování takových věcí notář-
ský spis vždycky. Po debatě velmi podrobné
sloučila superrevisní komise obě věty do
jediné, arci dosti hutné, jejíž smysl je ten:
Formy notářského spisu je potřebí:

1. při darovací smlouvě obligační čili při
přijatém slibu darovacím, jde-li o věci mo-

vité, ježto se tu vlastnictví převádí ode-
vzdáním (srv. hlavu devátou);

2. při darování věci zapsané do veřejných
knih, a to i tehdy, když byla převedena
držba (neboť, vzhledem k ustanovením
o převodu práva vlastnického k objektům
tabulárním, převádí se vlastnictví k tako-
vým objektům intabulací, a daruje-li se
tedy objekt tabulární, nebude před intabu-
lací převedeno vlastnictví) ;

3. při darování objektů, při kterém se
vlastnictví nepřevádí, jako na př. při cessio
pro donato nebo při prominutí pro donato.

Starý spor, zdali stačí, když notářský
spis je zřízen o darovacím slibu, či je po-
třebí, aby obsahoval i přijetí slibu, je
tekstem § 791 vyřešen ve smyslu alterna-
tivy druhé, zřejmě v souhlase s notářskou
praksí.

Na přání vznesená v meziministerském
řízení připojena byla při závěrečné redakci
k § 791 druhá věta, která formální náleži-
tosti vety první zeslabuje pro případy da-
rování věcí státu; pomýšleno bylo hlavně
na bezplatné převody pozemků na stát při
pracích regulačních, na věnování pozemků
pro stavbu státních budov atp.

§ 792 zachovává z § 944 obč. zák. jen
jeho druhou větu, ježto první obsahuje ty-
pickou permissivní normu a je tedy zby-
tečná. Forma podmíněné věty byla zacho-
vána, ježto dobře naznačuje, že případy,
jaké má ona věta na zřeteli, lze pokládati
za výjimečné.

§ 793 reprodukuje § 945 obč. zák. a při-
pojuje větu, rozhodující spor, jak je hleděti
ke škodě, která vznikla obdarovanému z da-
rování věci vadné. Spor ten je rozhodnut
způsobem, který odpovídá mínění redakto-
rů občanského zákoníka (O f n e r, II, str.
185). Formulace odchylná od formulace
subkomitétu se vysvětluje snahou dosáh-
nouti, aby druhá věta měla naproti první
zcela samostatný ráz, vzhledem k tomu, že
každá z nich má na zřeteli jiný skutkový
základ.

§ 946 obč. zák. byl škrtnut, ježto jde
o ustanovení zbytečné, jež se v občanském
zákoníku dá vysvětliti jen historicky.

§§ 794 až 799 a 804, 805, jež odpovídají
§§ 947 až 954 obč. zák., mají starou rubri-
ku »Od volání daru«, ačkoliv je superrevisní
komisi jasno, že nejde naveskrz o odvolání
v pravém smyslu. Paragrafy občanského zá-

- 331 -