před §§ 904, 905 (§§ 1056, 1057 obč. zák.),
aby bylo lépe patrno, že třetí osoba může
určiti cenu také způsoby uvedenými
v § 903.

K §§ 904 a 905: Ustanovení §§ 1056 a
1057 obč. zák. byla ponechána celkem beze
změny. Nemluví se již o "určité" osobě,
aby se ani zde nepřepínal požadavek indi-
vidualisace osoby povolané určiti trhovou
cenu (srv. ostatně § 476). Zůstává při do-
savadní úpravě, že se k trhové smlouvě
hledí, jako by se nebyla stala, jestliže ně-
kolik osob, jimž bylo svěřeno určiti cenu,
se nemůže dohodnouti, takže se cena neurčí
ani skutečnou většinou hlasů. Je to ze-
jména tehdy, když z několika osob každá
určí cenu jinou; neplatí pak ani střední
cena. Důvod je v tom, že z několika osob,
jimž bylo svěřeno určiti cenu, zpravidla
některé jsou důvěrníky jedné nebo druhé
strany a že by pak nebylo spravedlivé za
cenu uznati průměr návrhů.

K § 906: Druhá polovina § 1059 obč. zák.
byla škrtnuta, protože obsahuje předpis

o příslušnosti, jenž zřejmě nenáleží do ko-
difikace soukromého práva. Kromě toho
není ustanovení, podle něhož se kupující
pro překročení úřední sazby může domá-
hati náhrady škody, praktické; počítá
s tím, že kupující je nucen splniti smlouvu,
a dává mu dodatečnou možnost, aby vznesl
nárok na náhradu. S druhé strany však
nechtěla komise, aby tu platil § 710 (§ 879
obč. zák.), podle něhož každé právní jed-
nání, které se příčí zákonu, je v plném roz-
sahu neplatné. Odmítnut byl také námět,
aby se kupujícímu v takovém případě po-
nechala volba, zda chce celou smlouvu po-
važovati za neplatnou, či zda sice chce
splniti, avšak s výhradou práva žádati u po-
litického úřadu náhradu škody. Navrhuje
se toto: Smlouva nechť trvá a nechť je ne-
platná jediné potud, pokud cena převyšuje
úřední sazbu. Uvažuje-li se situace, za
které se zpravidla ustanovují pro věci
úřední ceny - ať na stálo, ať pouze pro
dobu výjimečných poměrů -, doporučuje
se toto řešení jak s hlediska psychologic-
kého, tak s hlediska žádoucí ochrany osob
hospodářsky slabších. Slovo "zboží" na-
hrazeno bylo širším slovem "věc". Usta-
novení § 906 zahrnuje po názoru komise

i případ, že byly ustanoveny t. zv. směrné
ceny.

§ 1060 obč. zák. škrtl již subkomitét,
ježto již všeobecné znění předpisů o zkrá-

cení přes polovici hodnoty dopouští, aby
koupě byla podle těchto zásad zrušena také
v případě, že určení ceny je ponecháno třetí
osobě.

Rubrika před § 1061 obč. zák. byla slou-
čena s rubrikou před § 1062 obč. zák., takže
rubrika před §§ 907 a násl. zní "Práva a
povinnosti stran".

K § 907: Toto ustanovení se vyslovuje
o hlavních povinnostech stran, a to tak, že
co do povinnosti prodávajícího přejímá
§ 891, co do povinnosti kupujícího § 1062
obč. zák. s některými změnami, o nichž
srv. níže. Komise se rozhodla škrtnouti
v § 1061 obč. zák. slova "věc až do doby
odevzdání pečlivě opatrovati", aby se z nich
nemohly činiti úsudky o právních násled-
cích prodlení věřitele; srov. S c h e y, Mora
creditoris, str. 120.

Proti starému tekstu § 1062 obč. zák. je
druhá věta § 907 podstatně zkrácena:

a) v souhlase s tím, co bylo shora po-
dotčeno k § 891, vypuštěna byla zmínka
o povinnosti převzíti věc; tím přejímá
osnova myšlenku judikátu č. 179;

b) škrtnuto bylo ustanovení, že trhová
cena má býti zaplacena v hotovosti, protože
v obchodě se nyní ve značné míře pracuje
s náhražkami hotových peněz.

Za § 907 byly zařaděny nové §§ 908 a
909, které podobně jako §§ 448 a násl.
občanského zákoníka pro Německou říši a
či. 351 obchodního zákoníka (§ 341 zák.
čl. XXXVII/1875) upravují otázku, jak se
rozvrhují náklady spojené s provedením
trhové smlouvy. Ustanovení nemá formy
pravidla vykládacího, pro jaké není pod-
kladu, nýbrž vyslovuje, odvažujíc zájmy
obou stran, právní zásady, jež ovšem ne-
jsou povahy donucující. O nákladech, jež
jsou spojeny se zřízením hypotéky, nebylo
třeba v této souvislosti mluviti, nýbrž je-
diné o koupi věci nebo práva. Stejně se ne-
mluví o nákladech na obal, neboť obal nemá
v přítomné době takového hospodářského
významu, aby bylo třeba dáti o něm zvlášt-
ní ustanovení. Má-li však v jednotlivém
případě obal větší cenu, je na to zpravidla
ve smlouvě dostatečně pamatováno. Před-
pis § 908 odpovídá dosavadním zvyklostem
v obchodu. Pojednává o nákladech spoje-
ných s odevzdáním, zejména o .nákladech
na měření a vážení. Tyto náklady jdou na
vrub prodávajícího, naproti tomu náklady
spojené s odebráním a zasláním věci na jiné

- 350 -

místo, než je místo, kde se má plniti, na
vrub kupujícího. V § 909, věta 1 se po-
jednává o tom, kdo koupí nemovitost nebo
právo váznoucí na nemovitosti; všechny
náklady, počítajíc v to náklady spojené
s knihovním zápisem, nese nabyvatel.
Druhá věta jedná o prodeji jiné věci nebo
jiného práva. Všechny náklady spojené
s převodem nebo se zřízením práva jdou
na vrub prodávajícího.

K §§ 910 až 914: Po vzoru čl. 347 obchod-
ního zákoníka (§ 346 zák. čl. XXXVII/
1875) upravují tato ustanovení povinnost
prohlédnouti věc a oznámiti shledané vady
prodávajícímu, a to jako podmínku pro
výkon správy. Ustanovení tato neplatí,
jako čl. 347 obchodního zákona, jen o ob-
chodech distančních, platí však jen o mo-
vitých věcech (návrh Dr. Munka a Po-
radního sboru pro otázky hos-
podářské). Předpisy tyto platí jediné
při smlouvě trhové, nikoli též na př. při
smlouvě o dílo. Z tekstu plyne, že kupující
nemusí věc prohlédnouti ihned, jakmile
mu byla dodána; postačí, provede - li se pro-
hlídka v náležité době, jak je v souhlase
s pravidly řádného hospodaření. To platí
stejně o rozsahu povinnosti věc prohléd-
nouti; vady, jaké může poznati jen znalec,
nemusí kupující vytýkati, jestliže jich ne-
zpozoruje. Avšak i takové vady, byly - li
shledány teprve později, jest ohlásiti pro-
dávajícímu bez zbytečného odkladu. § 912,
přejímaje zásadu obchodního práva, praví,
že postačí, když se výtka vad včas vypraví.
Pro výtku se nepředpisuje forma písemná.
Další paragraf, § 913, dává ustanovení
o případu, že prodávající vadu lstivě zatají
nebo výslovně připoví, že věc je bez vad.
Pak nárok na správu nezanikne. Poslední
paragraf této skupiny upravuje povinnost
kupujícího postarati se o věc, když dodávka
byla vadná. Tato povinnost nebrání zcizení.

§ 914 zajisté neplatí jen při smlouvě
trhové; povinnost v něm ustanovená bude
se moci při jiných smlouvách opříti o zá-
sadu § 757. Budiž v této souvislosti vzpo-
menuto, že se vyskytl návrh, aby §§ 910
až 914 nebyly obmezovány na smlouvu
trhovou, nýbrž rozšířeny na všechny zá-
platné smlouvy, při nichž některá strana
plní věc, a aby byly za tím účelem zařa-
děny do hlavy o směně. Komise nepřijala
tohoto návrhu soudíc, že při směně, která
přece jen je spíše smlouvou přátelskou,
nelze prohlásiti podstatný obsah §§ 910 až
914 za závazný ve všech případech.

K §§ 915 a 916: V § 1063 obč. zák. bylo
až dosud ustanovení o prodeji na
úvěr. Subkomitét chtěl ještě na doplnění
vsunouti sem předpis vylučující pro prodá-
vajícího na úvěr právo odstupu (§§ 760 a
násl.); srv. čl. 354 obch. zák. (§ 352 zák.
čl. XXXVII/1875). Proti tomu byly v su-
perrevisní komisi projeveny pochybnosti,
zda úprava obchodního zákoníka je vhod-
ná. V důsledku toho byla také škrtnuta
první věta odpovídající dosavadnímu § 1063
obč. zák. Místo toho se nyní navrhuje so-
ciální norma ochranná. Výhrada vlast-
nictví zůstává přípustná; vlastnictví se na-
bývá v takovém případě až plným zaplace-
ním trhové ceny. Otázka risika v době až
do přechodu vlastnického práva na kupu-
jícího řešena je v druhé větě § 915 vý-
slovným předpisem, neboť prakse v těch
směrech dosti kolísala. Výhrada vlast-
nictví je vázána na písemnou formu a
v listině musí býti určen podle kalendáře
den, kdy má býti trhová cena zaplacena.
Naproti tomu byl odmítnut námět, že opis
listiny, jak to platí při obchodech splát-
kových, musí býti vydán tomu, kdo kupuje
pod výhradou vlastnictví. Superrevisní ko-
mise uvažovala také o tom, zda není roz-
poru s ustanoveními §§ 88 až 90 osnovy
o výhradě vlastnictví ke strojům. Uznala
však, že tu rozporu není.

K § 917: Ustanovení toto, jež přejímá
§ 1065 obč. zák., nejedná již o koupi věci
očekávané, nýbrž o úhrnkové koupi oče-
kávaných užitků nějaké věci nebo naděje
na ně. Předpis zahrnuje nyní jak emptio
spei tak i emptio rei speratae a dává usta-
novení o tom, kdo nese nebezpečenství.

Za § 917 byly zařaděny jako § 918 před-
pisy §§ 1064 a 1066 obč. zák., ale tak, že
se nový paragraf přímo dovolává jediné
§§ 892 až 897 (§§ 1048 až 1052 obč. zák.).

K § 919: Ustanovení § 1067 obč. zák.
bylo převzato bez věcné změny. Vyhovujíc
podnětu ministerstva financí,
jenž odpovídá také terminologii super-
revisní komise, přeložila komise slovo
"Nebenvertráge" slovy "Vedlejší úmluvy".

K § 920: § 1068 obč. zák. zůstal až na
stylistické úpravy beze změny. Sluší při-
pomenouti, že v superrevisní komisi vzne-
sen byl vážný odpor proti ústavu zpětné
koupě, jmenovitě v směru naznačeném
v judikátu č. 25 (zákaz vyhraditi zpětnou
koupi třetí osobě, která není aspoň spolu-

- 351 -

vlastníkem nemovitosti). Shledalo se však,
že by se škrtnutím ustanovení o výhradě
zpětné koupě dosáhlo jen toho, že by
vzrostly nešvary s tímto ústavem spojené.
Zvolena byla taková formulace, aby bylo
jasno, že nejde o pactum de retroemendo
(srv. Krčmář, III, 1929, § 67).

K § 921: Také § 1069 obč. zák. zůstal
bez věcné změny. Při projednávání pouka-
zováno bylo na ustanovení § 498 obč. záko-
níka pro Německou říši a na § 1178 uher-
ské osnovy z r. 1913, na konec však bylo
odmítnuto převzíti tato ustanovení, jejichž
pojmové východisko je jiné než výcho-
disko občanského zákoníka, úspěchu také
neměl odpor proti tomu, že se kupujícímu,
jemuž při výkonu práva zpětné koupě bude
nahrazena trhová cena, přiznává náhrada
mimořádných nákladů, jež učinil, aby věc
zachoval; vycházelo se z toho, že by tyto
náklady byly stihly toho, kdo s výhradou
zpětné koupě prodal, kdyby věc byla zů-
stala v jeho držbě, takže právem lze jemu
náhradu těchto nákladů uložiti. Vedle viny
je jmenována náhoda, za kterou se odpo-
vídá, aby byl soulad s jinými ustanoveními
návrhu.

K §§ 922 až 924: Ustanovení tato odpo-
vídají § 1070 obč. zák. Při jednání o roz-
sahu a dosahu práva zpětné koupě shodla
se superrevisní komise na tom, že při mo-
vitostech nemá býti zpětná koupě pří-
pustná, jak to odpovídá dosavadnímu
právu. To souvisí pochopitelně s všeobec-
ným stanoviskem k právu zpětné koupě
(srv. poznámky k § 920). Slova "přísluší
prodavači jen po dobu trvání jeho života"
byla škrtnuta jako zbytečná a též se zře-
telem k tomu, že jsou kryta začátečními
slovy věty následující. Nové jest ustano-
vení, že právo zpětné koupě zaniká nej-
později, když uplyne deset let ode dne, kdy
smlouva trhová byla uzavřena. Tím stal
se zbytečný návrh subkomitétu, že by do
občanského zákoníka mělo býti pojato
zvláštní ustanovení o právu zpětné koupě
vyhrazeném právnické osobě, jejíž trvání
pochopitelně se nekryje s dobou života
fysické osoby, o jaké se občanský zákoník
jediné zmiňuje. Lhůta pouze tříletá se
v této souvislosti zdála poněkud krátkou,
kdežto desetiletá lhůta dává možnost, aby
výkon práva zpětné koupě odložen byl až
na dobu, kdy se okolnosti, jež osobu ze
zpětné koupě oprávněnou pohnuly, aby si
zpětnou koupi vyhradila, do té míry vy-

jasní, že se může rozhodnouti, zda právo
vykoná čili nic. Lhůta deseti let ustano-
vena je v osnově také na jiných místech,
na př. při disposičním právu vlastníka
s uvolněným právem zástavním (§ 356).
Z tekstu plyne zcela jasně, že delší doba
pro výkon práva zpětné koupě nemůže býti
platně smluvena. Zda se po uplynutí deseti
let zápis ve veřejné knize má vymazati
z moci úřední, bude uvážiti při přípravě
nového zákona knihovního. Vytýká-li se, že
právo nepřechází na dědice, je tím pově-
děno, že nárok, t. j. právo již vykonané,
na dědice přechází. Mimoto bylo ustano-
veno, že po zápisu práva zpětné koupě lze
zatížiti nemovitost jediné se souhlasem
osoby ze zpětné koupě oprávněné; třeba
ovšem uznati, že tím bude nemovitost
prakticky vyřaděná z hypotekárního ob-
chodu.

K § 925: Ustanovení § 1071 obč. zák.
bylo převzato podle návrhu subkomitétu.
Jmenovitě zůstala škrtnuta věta druhá, jež
v starém tekstu je zaostřena proti zajišťo-
vacímu převodu, o němž je dáno ustano-
vení zvláštní v § 1210. Do uvozovacích a
prováděcích předpisů se vkládá jako
čl. LVII ustanovení, že právo zpětného
prodeje nelze zapsati do veřejných knih.
Důvod je v tom, že právo zpětné koupě platí
také proti pozdějšímu nabyvateli nemovi-
tosti (je závadou), kdežto právo zpětného
prodeje je spjato s osobou nabyvatele
(rozdíl mezi právy aktivními a pasivními).
To odpovídá též dosavadnímu právu, přes-
něji řečeno dosavadnímu výkladu § 9 kni-
hovního zákona argumente a contrario.

K §§ 926 a 927: Dosavadní §§ 1072 a
1078 obč. zák., které myšlenkově souvisí,
byly zařaděny za sebou. Podle připomínky
nejvyššího soudu a zemského
soudu civilního v Praze bylo
připuštěno zříditi právo předkupní i mimo
souvislost s trhovou smlouvou uzavřenou
o věci, na kterou se má předkupní právo
vztahovati; to odpovídá převážné judika-
tuře dosavadní. Zvolené znění má krýti
všechny možnosti, jmenovitě i zřízení
práva předkupního bez souvislosti s ja-
kýmkoliv jiným právním jednáním.

K § 928: Znění § 1073 obč. zák. vyvo-
lalo spornou otázku, zda k zapsanému
právu předkupnímu je přihlížeti z moci
úřední. Na tomto stanovisku - ovšem na-
nejvýš sporném - stál judikát č. 68. Na-

- 352 -

vržený tekst v první větě nemluví o osob-
ním právu, nýbrž užívá obratu: "Před-
kupní právo zakládá jen povinnost toho, kdo
slíbil věc nabídnouti k výkupu". To sou-
visí s tím, že výrazu "osobní právo" užívá
komise jediné pro označení aktivní legi-
timace, širší znění, jež bylo zvoleno, vyslo-
vuje v souhlase s názorem panujícím v li-
teratuře (srv. na př. W e i s s, Richterzei-
tung, 1927, str. 239, 240) stanovisko, že
předkupní právo neobmezuje disposiční
volnost vlastníkovu. Zcizí-li se věc a při
tom k zapsanému právu předkupnímu ne-
bylo přihlédnuto, nezaniká toto právo.
Sluší rozeznávati, zda bylo zcizeno trhem
nebo způsobem, který podle úmluvy je
trhu postaven na roven, či jinak; v prvním
případě lze se domáhati, aby nabyvatel
věc pustil za cenu, kterou zaplatil; na-
bude-li však nástupce jiným způsobem,
přejde na něho pasivní stránka předkup-
ního práva, t. j. povinnost, aby věc nabídl
oprávněnému k výkupu, když by ji potom
chtěl zciziti trhem nebo způsobem, který
podle úmluvy je trhu postaven na roven.

K § 929: Ustanovení to odpovídá dosa-
vadnímu znění § 1074 obč. zák. Námětu,
aby také předkupní právo obmezeno bylo
časově, nebylo vyhověno. Jmenovitě byla
odmítnuta analogie s právem zpětné koupě,
pro které superrevisní komise navrhuje
časové obmezení, neboť povinnosti, jež po-
stihují osobu oprávněnou ze zpětné koupě,
jsou jednou pro vždy ustanoveny. Co do
slov "právo nepřechází" srv. poznámky
k § 922.

K § 930: Ustanovení o výkonu předkup-
ního práva (§ 1075 obč. zák.) bylo v čet-
ných, směrech vybudováno. Na konec byla
lhůta proti občanskému zákoníku pod-
statně prodloužena; pro movitosti se na-
vrhuje lhůta osmidenní, pro nemovitosti
tříměsíční, při čemž se dopouští, aby se
strany dohodly na něčem jiném. Vynořila
se i myšlenka, aby se ustanovila dvojí
lhůta, jedna lhůta pro ohlášku, že se před-
kupní právo vykoná, druhá pro skutečný
výkon. Na konec se však od této myšlenky
upustilo. Navrhuje se ještě ustanovení
o tom, jaký obsah a jakou formu má míti
nabídka pro výkon práva předkupního.
Musí býti ohlášeny veškeré podmínky
smlouvy, o kterou se vyjednává, a to při
nemovitostech v písemné formě.

§ 1076 obč. zák. byl odkázán jakožto
předpis exekučního práva do předpisů uvo-

zovacích a prováděcích, neboť bylo uzná-
no, že se nehodí mezi předpisy občanského
zákoníka (čl. LVIII).

K § 931: Ustanovení § 1077 obč. zák.
zůstalo celkem nezměněno. Superrevisní
komise si netajila, že výkon práva před-
kupního bude možný, jen když se zcizuje
trhem nebo takovými formami zcizení,
které se trhu blíží, jako jsou směna, datio
in solutum a splnění podle smíru. Uvažo-
váno bylo o škrtnutí závěrečných slov
první věty "není-li jinak umluveno". Na
četných místech byla tato slova v závěrečné
redakci vypuštěna jako zbytečná, ale zde
byla nakonec přece ponechána, protože se
zdá vhodným přímo upozorniti čtenáře
zákona, že podmínky, za kterých lze vyko-
nati předkupní právo, mohou býti stra-
nami předem stanoveny beze zřetele na to,
co nabízí kupec.

O § 1078 obč. zák. srv. poznámky
k §§ 926 a 927.

Ustanovení § 1079 obč. zák. je vypuš-
těno, neboť jeho první věta je samozřejmá
a druhá věta je kryta ustanovením § 928.

K §§ 932 a 933: Se stylistickými změ-
nami byly v těchto ustanoveních převzaty
§§ 1080 a 1081 občanského zákoníka ve
znění §§ 132 a 133 třetí částečné novely;
slovo "zboží" nahrazeno bylo - podobně
jako v § 906 - slovem "věc".

K § 934: Ustanovení § 1082 obč. zák.
bylo doplněno předpisem ustanovujícím,
kdy se počíná zkušební doba. Všeobecně se
počíná lhůta ode dne smlouvy. Vychází-li
však ze smlouvy, že věc má býti zkoušena
nebo prohlédnuta po odevzdání, běží lhůta
od odevzdání. Otázku po průvodním bře-
menu o tom, zda koupě byla uzavřena bez
výminky či na zkoušku, považovala super-
revisní komise za otázku práva formál-
ního.

K § 935: Ustanovení § 1083 obč. zák.
zůstává bez změny. Jediné znění bylo zlep-
šeno, zejména tím, že první věta § 1084
obč. zák. byla připojena do § 935.

K § 936: Ustanovení druhé věty § 1084
obč. zák. bylo převzato s malými změnami.
Slovo "výslovně" bylo jako zbytečné škrt-
nuto. Mimoto byl výraz "určena", jehož
užil subkomitét, nahrazen slovem "smlu-
vena".

K § 937: Proti návrhu subkomitétu byla
v tomto ustanovení, jež odpovídá § 1085

- 353 -

obč. zák., začáteční slova, se zřetelem
k připomínce nejvyššího soudu,
jinak upravena. Dále bylo v druhé větě
připojeno slovo "zejména", aby se nazna-
čilo, že se tu jen přikládáno uvádí jedna
z možností; důvody, pro které prodávající
dává přednost druhému kupujícímu, mo-
hou záležeti také v něčem jiném, než že mu
nabízí vyšší cenu trhovou. Ke konci uvádí
se v závorce § 921, aby se soudci dala spo-
lehlivá opora, jak posuzovati změny, jež
nastanou mezi časem. V souvislosti s tě-
mito úvahami škrtnut byl § 1089 obč. zák.,
protože prodeje soudní stojí mimo právo
občanské. Na jeho místo vstupuje nové
ustanovení § 941 o převzetí do prodeje věci
movité, jež nebyla odevzdána.

Rubrika před § 1086 obč. zák., jemuž
odpovídá § 938 osnovy, byla zcela změ-
něna, aby již v rubrice bylo naznačeno, že
tato smlouva nezakládá povinnosti starati
se o prodej věci.

Ve skupině §§ 1086 až 1088 obč. zák.
byly provedeny podstatné změny.

V § 938 je převzat § 1086 obč. zák. Slova
"za určitou cenu" byla škrtnuta. Tím mělo
býti vyhověno podnětu nejvyššího
soudu, se zřetelem na to, že obsah
smlouvy je blíže popsán v dalším tekstu;
kromě toho byl by tu, kdyby se mluvilo
o určité ceně, rozpor s předpisy o smlouvě
trhové. § 938 počíná slovem "Odevzdá - li";
tím vyznačen je rozdíl této skupiny para-
grafů proti novému § 941, jenž vstupuje
na místo § 1089 obč. zák. (srv. poznámky
výše u § 937). Změněn byl také závěr
ustanovení potud, že se příjemce zhostí
své povinnosti vrátiti věc, jakmile uplyne
ustanovená doba, zaplatí - li trhovou cenu
(facultas alternativa).

K § 939: Počátek § 1087 obč. zák. o vlast-
nických poměrech k odevzdané věci po
ustanovenou dobu je vypuštěn, ježto je
kryt již paragrafem předcházejícím. Proti
výslovnému ustanovení o povinnosti na-
hraditi škodu byly vzneseny pochybnosti,
jimž však nebylo vyhověno, neboť v tom
směru ustanovení nemůže působiti škod-
livě. Slovo "jen" (jen takové náklady) ne-
bylo převzato.

Za § 939 vsunuto bylo jako § 940 usta-
novení, podle něhož strany třetích osob,
které nabyly věci od příjemce, platí usta-
novení o poctivém nabytí. To odpovídá
§ 147 (§ 367 obč. zák.).

O § 941 srv. poznámky výše u § 937.

Na místo § 1088 obč. zák. vstupuje nové
ustanovení § 942, podle něhož předcháze-
jící předpisy platí jediné tehdy, byly - li ve
smlouvě určeny cena a lhůta.

K hlavě 33 (§§ 943 až 979).

V této hlavě, jež odpovídá dvacáté páté
hlavě druhého dílu občanského zákoníka,
bylo nutno opustiti jednotný pojem "Be-
standvertrag", neboť autentický těkat no-
vého občanského zákoníka bude český a
uvedený výraz - jenž ostatně i v německé
řeči mimo obvod platnosti všeobecného zá-
koníka občanského není znám - nemá
v češtině obdoby; nebylo proto ani třeba
uvažovati o tom, zda takový jednotný výraz
má nějakou cenu. Osnova mluví tedy buď
o nájmu nebo o pachtu. Srv. poznámky
k §§ 943 a násl.

Všeobecně sluší podotknouti, že se super-
revisní komise snažila, aby ponechala stra-
nou ustanovení přechodného rázu, jaká
byla vyvolána abnormálními poměry pová-
lečné doby. Jde tu především o ochranu ná-
jemníků a jiné předpisy zabývající se byto-
vým problémem. Předpisy ty čl. VIII, č.
11, písm. a) úvoz. předpisů výslovně pro-
hlašuje za nedotčené. Také ustanovení po-
dobného obsahu, jako měly různé přechod-
né předpisy, týkající se zemědělských
pachtů, nenáležejí do zákoníka občanského.
Pro normální poměry jsou ustanovení ob-
čanského zákoníka (zvláště s navrhovaný-
mi změnami) jistě dostačující, i když jde
o pachty zemědělské. V tom směru se sta-
novisko superrevisní komise shoduje se
stanoviskem Stálé delegace země-
dělských rad.

K §§ 943 a násl.: a) V § 1090 obč. zák.
byla na podnět Ehrenzweigův (II, 1,
1928, str. 433) slova "na určitou dobu" na-
hrazena slovy "na čas", neboť čas, po který
má trvati nájemní poměr, nemusí býti vždy
určitě vyměřen. Srv. též poznámky k § 950.

b) Nemluví se již o věci nezuživatelné,
právě tak jako v ustanovení o půjčce
(§ 823). Z tekstu paragrafu plyne ostatně,
že jde o vrácení věci in specie.

c) Daleko důležitější jest, se zřetelem
k platnému zákonodárství a k rozličným
právním následkům jednak nájmu, jednak
pachtu (§§ 946, 947, 948, 949, 951, 952, 956
a násl., 966 a násl.; § 560 c. ř. s.), rozlišo-
vání mezi nájmem a pachtem. Superrevisní

- 354 -

komise rozlišuje podle toho, zda se posky-
tuje jediné užíváni či také braní požitků
nebo pouhé braní požitků; v prvním přípa-
dě je tu nájem, v obou ostatních je tu
pacht. Srv. též poznámky k § 950.

d) V § 945, jenž odpovídá § 1091 obč.
zák., je ustanoveno, že, není-li v zákoně
předpisů zvláštních o pachtu a o braní po-
žitků, platí předpisy o nájmu a o užívání.
Ustanovení to není míněno jako donucu-
jící; jde jen o pravidlo vykládací.

e) Mezi § 943 a § 945 osnovy vsunuto
bylo jako § 944 ustanovení, jež odpovídá
§ 1094 obč. zák.; srv. níže.

f) Výslovně bylo konstatováno, že i vlast-
ní věc může býti předmětem nájemní nebo
pachtovní smlouvy.

Ustanovení § 1092 obč. zák. bylo škrtnu-
to jako nesprávné. Odkaz na předpisy
o smlouvě trhové je nesprávný, protože
jako nájemné nebo pachtovné může býti
smluveno určité kvantum plodů. Zvláštního
ustanovení o době, kdy se platí nájemné
nebo pachtovné, není zapotřebí, neboť to
se podává z všeobecných zásad.

Ustanovení § 1093 obč. zák. bylo škrtnu-
to. První část je zbytečná; že je přípustná
locatio conductio rei suae, jde najevo již
z § 943; srv. výše pod f).

K § 944: Jak již bylo podotčeno, bylo
toto ustanovení, jež odpovídá § 1094 obč.
zák., vsunuto mezi ustanovení odpovídající
§§ 1090 a 1091 obč. zák. Rubrika byla jako
zbytečná škrtnuta. Nové ustanovení se od-
chyluje od svého vzoru tím, že ke konci
byl vypuštěn odkaz na trhovou smlouvu,
vzhledem k tomu, co bylo řečeno o § 1092
obč. zák. Komise ponechala toto ustanovení
proto, že v něm je vyjádřen ráz nájemní
nebo pachtovní smlouvy jako konsensuál-
ního kontraktu. Dále proto, že se v něm
zdůrazňuje, že dohoda stran nutně se musí
vztahovati jediné na věc a na nájemné
(pachtovné), kdežto není třeba na př. do-
hody o době, kdy nájemné (pachtovné) má
býti placeno, neboť o tom jsou v zákoně
ustanovení.

§ 1095 obč. zák. byl škrtnut, neboť má
význam jediné pro případ zcizení věci, a
o tom je ustanoveno v § 975.

Rubrika před §§946 anásl. přejímá rub-
riku dosavadní, podrubrika zní: "1. Ode-
vzdání, udržování a užívání věci."

K § 946: Ustanovení § 1096, odst. 1 obč.
zák. zůstalo celkem nezměněno. Užívání

smluvenému bylo jako v § 774 postaveno
na roven užívání řádné.

K § 947: Druhý odstavec § 1096 obč.
zák. byl podstatně pozměněn. Již osnova
z r. 1931 vypustila zmínku o službách, jež
podle povahy statku může pachtýř poža-
dovati, jako zastaralou a nekladla důraz,
jako občanský zákoník, na to, jaké mate-
riálie má pachtýř na statku k disposici,
nýbrž mluvila o opravách, které pachtýř
může opatřiti stavebními hmotami z pach-
tované věci a prostředky vlastního provo-
zování. Při bližším zkoumání ukázalo se
i takto formulované ustanovení nevhod-
ným, když závažnou povinnost pachtýře
činilo závislou na celkem náhodné okol-
nosti, zda má pachtýř na statku po ruce
vlastní stavební hmoty a v jakém rozsahu.
Byla proto nakonec dána přednost pruž-
nému odkazu na místní zvyklosti, které
v této otázce lze v našich poměrech uznati
za zcela spolehlivé.

K §§ 948 a 949: Po opětovných podrob-
ných debatách převzat byl v těchto para-
grafech § 1097 obč. zák. s některými změ-
nami. Co do nákladu na opravy, náležející
pronájemci, zůstává nájemci zachován ná-
rok na náhradu podle předpisů o jednatel-
ství v nouzi; co do jinakého nákladu od-
kazuje se povšechně na předpisy o nepři-
kázaném jednatelství. Myšlenka závěreč-
ných slov dosavadního tekstu byla podr-
žena, ale ve snaze zlikvidovati tyto věci
co^nejrychleji se stanoví všeobecná žalobní
lhůta jednoho roku od provedení opravy.
Pro Dopravy provedené v posledních šesti
měsících před vrácením věci není tím však
prodloužena dosavadní lhůta šesti měsíců
po vrácení věci.

K §§ 950 a 951: Na § 1098 obč. zák.,
který byl rozložen na dva paragrafy, byly
provedeny vážné změny:

a) v první větě § 950, jež jedná o roz-
sahu práv nájemce nebo pachtýře, se od-
kazuje, není-li o tom ve smlouvě ustanovení,
na pravidla pospolitého života a řádného
hospodaření. Proti osnově z r. 1931 vy-
puštěna tu byla slova "po smluvený čas".
Doba užívání může, ale nemusí býti určena
smlouvou, a nemá-li o ní smlouva ustano-
vení, bude se také říditi pravidly pospoli-
tého života a řádného hospodaření. Právo
věci užívati a právo bráti z věci požitky,
jakož i povinnost věc řádně restituovati
(srv. §§ 960 a násl.), ukládá se zřetelem
k pravidlům pospolitého života a řádného

- 355 -