hospodaření zhusta povinnost věci užívati
nebo z ní bráti požitky. To platí zvláště
o smlouvách pachtovních, kde v četných
případech bude tím dána povinnost k pro-
vozování, a při déle trvajících pachtech
snad vždycky. To je smysl a účel věty
druhé;
b) podnájem může býti ve smlouvě za-
pověděn. Ale může býti také sám o sobě
nepřípustný, je-li na újmu pronájemce.
Zákonem tedy podnájem zakázán není.
Zákaz takový musí vyplývati ze smlouvy.
Pojmově sluší rozlišovati mezi podnájmem
a mezi přijetím blízké osoby do bytu.
V osnově z r. 1931 bylo navrženo stejné
řešení pro podnájem i pro podpacht. Ko-
nečné znění podle přání projevených v me-
ziministerském řízení zavádí pro podpacht
opak toho, co platí pro podnájem, a to
vzhledem k tomu, že při pachtu záleží pro-
pachtovateli daleko více na osobě toho,
kdo věci užívá a z ní bere požitky, než
může pronájemci záležeti na osobě toho,
komu je poskytnuto užívání věci. Má-li
pachtýř zájem na tom, aby mohl dáti věc
do podpachtu, nechť si to smlouvou vy-
míní;
c) v osnově z r. 1931 bylo stejné usta-
novení jako o podnájmu dáno o postupu
práv nájemních. Vzhledem k pochybnostem
projeveným v meziministerském jednání je
komise v závěrečné redakci škrtla, jednak
že je nepovažovala za příliš praktické, jed-
nak že došla k přesvědčení, že by ani ne-
bylo vždy vhodné - jmenovitě s hlediska
§ 1234 - podříditi postup nájemních práv,
a především rozhodnutí otázky o přípust-
nosti takového postupu, pravidlům o pod-
nájmu. Provedený škrt ovšem neznamená,
že by se v konkrétním případě nemohlo
výkladem smlouvy a uvážením pravidel po-
spolitého života a řádného hospodaření do-
jíti k závěru, vyslovenému v druhé větě
onoho ustanovení, že totiž zákaz podnájmu
obsahuje i zákaz postupu nájemních práv.
Ustanovení o přenechání užívání, které
v osnově z r. 1931 bylo spojeno s ustano-
vením o postupu nájemních práv, je za-
chováno jako druhá věta § 951.
§ 1099 obč. zák. byl škrtnut, neboť jeho
obsah je v rozporu s § 341 zákona č. 76/
1927 Sb. z. a n. o přímých daních.
K § 952: Superrevisní komise se usnesla
ustanoviti v osnově z r. 1931 po vzoru
§ 1100 obč. zák. výslovně, že se nájemné
platí pozadu. Návrh subkomitétu, aby se
stanovil opak, byl odmítnut a bylo při tom
poukázáno na jinaká záplatná jednání, při
nichž plnění je vždy splatné, až když druhá
strana sama splnila, šlo tu ovšem jen o
pravidlo, které mělo platiti toliko tehdy,
když strany nesmluvily něco jiného, nebo
neplatí zvláštní předpisy nebo místní zvyk-
lost. Také skutkové podstaty, o nichž mluví
§ 1100 obč. zák., byly podstatně zjedno-
dušeny. Nájemné se mělo zpravidla platiti
čtvrtletně, pachtovné pololetně. Konečné
znění počítá se skutečným stavem a vrací
se k návrhu subkomitétu, co se týká
pachtu a nájmu věcí nemovitých (zvláště
tedy nájmu bytů). I tato norma je ovšem
jen subsidiární a ustoupí jinaké dohodě
stran, zvláštním předpisům a místním
zvyklostem.
K § 953: První a druhý odstavec § 1101
obč. zák. byly převzaty celkem beze změny,
naproti tomu třetí odstavec byl vážně po-
změněn:
1. v první větě chybí slovo "zařízení",
které jest zbytečné vedle slova "svršky"
(nyní "movitosti"), následujícího hned za
ním. Nebylo vyhověno návrhu, aby se v této
souvislosti stala zmínka také o soudních
útratách, neboť vzhledem k exekučnímu
právu není to nutné. O věcech podnájem-
níkových není zvláštního ustanovení; ručí
jen za pohledávku podnájemného. Závěreč-
nými slovy první věty "pokud nejsou ..."
má býti vyjádřeno, že movitosti jsou v zá-
stavním nexu jen potud, pokud jsou pod-
robeny zabavení;
2. druhý odstavec dosavadního znění byl
jako třetí věta převzat beze změny. Aby
se zabránilo tomu, že by pronájemce to-
hoto ustanovení zneužíval, mluví se vý-
slovně o "zavlékání" věcí;
3. komise nepovažovala za odůvodněné,
aby se v této souvislosti jinak nakládalo
s nájmem a jinak s pachtem. Byl proto
třetí odstavec § 1101 obč. zák. vypuštěn.
Proti osnově z r. 1931 bylo (srv. výše
k §§ 950 a 951) vypuštěno ustanovení o
postupu nájemních práv. Co se týká po-
stupu pohledávky z nájemného, přijímá
superrevisní komise za své stanovisko ju-
dikátu č. 247, podle něhož zástavní právo
přechází na cessionáře, ale nepokládá za
nutné to zvláště vytknouti.
K § 954: Předpis tento celkem odpovídá
dosavadní druhé větě § 1102 obč. zák. Nové
jest jediné ustanovení, že právo nájemce
namítati, že zaplatil napřed, přísluší jediné
- 356 -
nájemci zapsanému ve veřejné knize. To
odpovídá dosavadnímu názoru, jenž se opí-
ral o § 9 knihovního zákona.
K § 955: Dosavadní § 1103 obč. zák.
jednal o nájemném v plodech. Byl vážně
pozměněn. Kdežto občanský zákoník mluvil
o tom, že "vlastník svou nemovitost pře-
nechá s podmínkou ...", mluví se nyní o
"hospodaření s cizími věcmi". Kromě toho
byly určeny přesněji hranice proti smlouvě
společenské. Zajisté může býti jak při ná-
jemní, tak při pachtovní smlouvě vymíněno
nájemné (pachtovné) i v plodech, že § 576
c. ř. s. smlouvu podle § 1103 obč. zák.
označuje za smlouvu pachtovní, nemůže
býti v této souvislosti rozhodné.
Rubrika před §§ 956 a násl. byla styli-
sticky upravena lépe, než rubrika před §§
1104 a násl. obč. zák. Ustanovení § 956
vybudováno bylo tak, že především byl
škrtnut příkladmý výpočet mimořádných
událostí, který byl obsažen v § 1104 obč.
zák., a že se pro věcné rozdíly odděluje
úprava pro nájem od úpravy pro pacht.
Neúroda na př. je důvodem pro prominutí
pachtovného při pachtu, nikoli však ná-
jemného při nájmu. Další důvod je v tom,
že se pachty zpravidla uzavírají na delší
dobu, zhusta na dvanáct let, takže některé
nehody se během doby zase vyrovnají. Ve
zvoleném znění bylo pro větší jasnost ře-
čeno, že nelze požadovati nájemné po dobu,
dokud trvá nemožnost užívání. Zvláštní
druhá věta jedná o pachtu všeobecně, nikoli
jen o pachtu zemědělském. Povinnost za-
platiti pachtovné zaniká tu také tehdy,
když pachtýř ze zpachtované věci vůbec nic
nevytěžil. Zvolené znění má krýti i ony
případy, kdy sice bylo možno věci užívati,
nebylo však možno z ní vytěžiti plody;
také má býti rozhodnuta sporná otázka,
jež se týká případů, kdy pachtýři sice ne-
bylo zabráněno, aby vytěžil plody, avšak
bylo mu zabráněno, aby užíval věci (na
př. když hospodářské budovy při pachtu
zemědělského statku shoří).
K § 957: Ustanovení § 1105 obč. zák.
zůstalo pro nájem celkem beze změny.
V první části druhé věty jsou obnoveny
zásady dosavadních vět druhé a třetí, ale
jen pro pachty zemědělské. Novotou je dru-
há část této druhé věty, připojená v mezi-
ministerském řízení za tím účelem, aby
při zemědělských pachtech delších než na
rok a ne delších než na šest let risiko ka-
tastrofální neúrody nezůstávalo celé lpěti
na pachtýři, nýbrž bylo aspoň částečně
přesunuto na propachtovatele. V podstatě
se tu jen všeobecnou normou vychází vstříc
tendencím, které vyvolaly vydání speciál-
ních norem na př. při živelních pohromách
r. 1934. Při pachtech delších než šestile-
tých lze počítati s tím, že neúroda jednoho
nebo několika hospodářských let bude vy-
vážena nadprůměrnou úrodou některých
let jiných. Slovy "poklesnou - li takto v hos-
podářském roce požitky" se míní, že nebyla
v hospodářském roce vytěžena ani polo-
vice výnosu obyčejného. Srv. také čl. LIX
uv. a prov. předpisů, připojený na přání
ministerstva zemědělství, je-
hož účelem je předejíti podle možnosti
spory o slevu pachtovného při zeměděl-
ských pachtech; podrobnosti se přenechá-
vají vládnímu nařízení, které bude vydáno,
ukáže - li se toho potřeba.
§ 1106 obč. zák. se škrtá. Dosavadní
tekst obsahuje vykládací pravidlo o pře-
vzetí nebezpečí nájemcem nebo pachtýřem.
Superrevisní komise má za to, že podobné
ujednání smluvní (o převzetí nebezpečí) je
kryto všeobecnými předpisy o výkladu
smluv (§ 757); příčí - li se taková smlouva
dobrým mravům, platí všeobecné předpisy.
K § 958: Začáteční slova § 1107 obč. zák.
byla podstatně zkrácena a pozměněna.
Osnova mluví jediné o překážkách, které
se vyskytly v osobě nájemce. Zmínka
o tom, že plody již musily býti odděleny,
byla zcela vypuštěna. Pro případy, jež vy-
žadují zvláštní úpravy, je tu § 956.
K § 959: Ustanovení § 1108 obč. zák.
bylo pozměněno v těchto směrech: Návrh
se nezmiňuje o povinnosti pachtýře, dáti
vyšetřiti událost, jež odůvodňuje slevu
pachtovného. Vystačí se tu s předpisy pro-
cesních zákonů o zajištění důkazů. Kdežto
§ 1108 obč. zák. mluvil jenom o pachtýři,
platí § 959 o nájemci i o pachtýři. Na po-
vinnosti ohlašovací se trvá. Opominutí
včasné ohlášky má za následek zánik ná-
roku na slevu. Ovšem lze ohlášku žádati
jediné tehdy, jestliže událost není již jinak
pronájemci nebo propachtovateli známa.
Rubrika před §§ 960 a násl. zní: »3. Vrá-
cení najaté věci«.
K § 960: První věta dosavadního § 1109
obč. zák. byla, co se týká vrácení najaté věci
podle soupisu, převzata beze změny. Jinak
má rozhodovati stav věci, jaký odpovídá
právu a povinnosti věc užívati, tedy -
vzhledem k § 950 - smlouvě nebo pra-
- 357 -
vidlům pospolitého života a řádného hospo-
daření. Pokud řádné (t. j. smlouvě nebo
řečeným pravidlům odpovídající) užívání
přivodí jisté zhoršení (opotřebení) najaté
věci, učiní nájemce .své restituční povin-
nosti zadost, vrátí-li věc v stavu zhorše-
ném. Přísnou zásadu občanského zákoníka,
že věc má býti vrácena v stavu, v jakém
byla převzata, nelze vždy dodržeti, ač se
i nadále vyskytnou případy, kdy právu a
povinnosti věci užívati bude odpovídati,
aby se věc vrátila v tomto stavu. Stav od-
povídající právu a povinnosti věci užívati
bude rozhodovati i pro posouzení restituční
povinnosti při pachtech zemědělských ne-
movitostí. Jako vykládací pravidlo se za-
chovává myšlenka závěrečných slov první
věty § 1109 obč. zák., že je to stav, kdy ne-
movitost je opatřena, jak to odpovídá
roční době, kdy se pacht skončí. Super-
revisní komise nepřijala ustanovení, jež
subkomitét navrhl jako §§ 1109 a) a
1109 b). Měla za to, že se předpisy ony pro
svůj kasuistický ráz dobře nehodí do ob-
čanského zákoníka. Ostatně otázky, které
jimi měly býti řešeny, bude vždy možno
rozhodnouti na základě jiných předpisů zá-
kona a na základě opatrného výkladu
smlouvy.
K § 961: V závěrečné větě § 1109 obč.
zák., která je nyní samostatným paragra-
fem, škrtnuta byla zmínka o námitce kom-
pensace a dřívějšího vlastnického práva.
K § 962: Ustanovení § 1110 obč. zák.
bylo stylisticky potud pozměněno, že se
nyní pouze vytýká, že situace je stejná
jako u poživatele, účel tohoto ustanovení
jest jen usnadniti postavení obou stran,
nebyl-li zřízen soupis.
K § 963: Při jednání o § 1111 obč. zák.
zabývala se superrevisní komise především
otázkou, jak -daleko má býti vymezen
okruh osob, za které nájemce odpovídá,
když způsobily nějakou škodu. Subkomitét
zvolil znění, že nájemce ručí za všechny
osoby, které v bytě trpěl. Superrevisní ko-
mise měla však za to, že je třeba zvoliti
tekst jiný, a ukládala v osnově z r. 1931
nájemci odpovědnost za třetí osoby, které
pro svůj poměr k nájemci měly příležitost
věc zaviněně poškoditi. Obava, že by se
tímto tekstem ukládala nájemci odpověd-
nost příliš dalekosáhlá (na př. i odpověd-
nost za návštěvníky nebo za klienty), vedla
v konečné redakci k tomu, že se okruh
osob, za které nájemce odpovídá, zase po-
někud zúžil.
Ustanovení § 1112 obč. zák. bylo škrt-
nuto jako zbytečné, neboť jeho obsah je
kryt § 1318 (§ 1447 obč. zák.) a §§ 1123
a násl. (§§ 1295 a násl. obč. zák.).
K § 964: Nové znění se snaží odstraniti
antinomii mezi § 1113 a § 1114 obč. zák.
Za tím účelem byl tekst podstatně zkrácen.
K § 965: Dosavadní § 1114 obč. zák. se
týká dvou skutkových podstat, které ne-
mají nic společného, jednak totiž případu,
že výslovně bylo ujednáno, že před skonče-
ním nájmu musí býti dána výpověď, dále
případu, že takového ujednání není. V tom-
to případě se nájem tím, že se v něm po-
kračuje, mlčky obnovuje, kdežto v případě
prvním se nájem obnovuje, jen jestliže ne-
dojde k výpovědi. První případ § 1114 obč.
zák. nemusí po názoru superrevisní komise
v zákoně vůbec býti uveden. Slova »a pro-
nájemce to dopouští« nahrazena byla slovy
»a pronájemce se tím spokojí«. Ustanove-
ním čl. VII, č. 2 uvozovacích předpisů
jsou zachovány v platnosti předpisy pro-
cesního práva o tom, kdy platí, že se pro-
nájemce spokojil dalším užíváním věci ná-
jemcem.
V §§ 966 a 967 byl převzat § 1115 obč.
zák. s důležitými změnami se zřetelem
k tomu, aby některé nejasnosti dosavad-
ního znění byly odklizeny.
K§§ 968 až 970: Ustanovení § 1116 obč.
zák. bylo rozloženo ve tři paragrafy a dosti
pozměněno.
První paragraf se týká nájmu na dobu
neurčitou. K zrušení takového nájmu je za-
potřebí výpovědi.
Druhý paragraf obsahuje odkaz na práv-
ní prameny, které rozhodují o délce doby
výpovědní, mezi nimiž uvádí též místní
zvyklost, a dále ustanovení o délce doby vý-
povědní, nelze-li ji podle některého z těch-
to právních pramenů určiti; také je tu
dáno ustanovení o podnájmu a podpachtu.
Zvláštními předpisy se rozumějí především
předpisy vydané podle zákona č. 125/1926
Sb. z. a. n., jenž je v platnosti zachován
v čl. VIII, č. 11, písm. b) uvozovacích
předpisů.
Třetí paragraf obsahuje ustanovení
o tom, kdy výpověď pozbude účinnosti.
K tomu sluší podotknouti:
a) § 970 odpovídá závěrečným slovům
§965;
- 358 -
b) nebylo vyhověno námětu, aby vý-
pověď z bytu pozbývala účinnosti také
tehdy, když nájemce potvrzením politické-
ho úřadu první stolice prokáže, že v jeho
bydlišti je bytová nouze, a když pro-
nájemce nemůže udati důležité důvody pro
výpověď; tím byly by do zákoníka občan-
ského převzaty předpisy vyvolané mimo-
řádnými poměry poválečnými, z jakých po-
dobné návrhy vyplynuly;
c) výpovědní lhůta při věcech movitých
prodloužena byla z 24 hodin na 3 dny,
neboť dosavadní lhůta, kterou slušelo po-
čítati a momente ad momentům, zdála se
příliš krátkou;
d) výpovědní lhůta pro podpacht, o níž
se v osnově činí výslovná zmínka, byla
shodně s výpovědní lhůtou pro pacht pro-
dloužena na 6 měsíců.
O § 1116 a) obč. zák. srv. níže k §§ 978 a
979.
K § 971: Toto ustanovení, jež odpovídá
§ 1117 obč. zák., dostalo samostatnou ru-
briku »c) odstupem« (se. zaniká nájemní
smlouva), ale i obsahově se nový tekst liší
od tekstu dosavadního. Jmenovitě mluví
starý tekst jediné o najatých místnostech
obytných. V novém tekstu se právo k od-
stupu rozšiřuje i na místnosti, které sice
nejsou byty, ale jsou určeny k tomu, aby
se v nich lidé zdržovali; nenáležely by sem
tedy veškeré místnosti, na př. sklepy. Dále
byla škrtnuta slova »i před uplynutím
smluvené doby«, neboť je nepochybné, že
toto ustanovení zákonné se vztahuje i na
nájmy, při nichž doba nebyla vůbec smlu-
vena. Stejně se vypouštějí slova »bez vý-
povědi«, protože může jíti také o nájmy,
které se skončí již uplynutím času, nikoliv
teprve výpovědí. Užívání smluvenému bylo
postaveno na roven užívání řádné jako
v § 946. Slova »bez jeho viny« ke konci
první věty jsou položena tak, aby se vzta-
hovala jak na případ, že se věc stane ne-
upotřebitelnou, tak na případ, že bude od-
ňata.
K §§ 972 a 973: Ustanovení tato odpoví-
dají § 1118 obč. zák. Podle návrhu sub-
komitétu bylo právo pronájemcovo domá-
hati se, aby smlouva byla před časem zru-
šena proto, že nájemce věci užívá na škodu
pronájemce, vázáno na podmínku, že se
předem dá výstraha. Případu, že nájemce
sám věci užívá tak, že vzchází pronájemci
značná škoda, byl postaven na roven pří-
pad, že nájemce trpí takové užívání třetí
osobě. Jinak bylo upraveno ustanovení
o zrušení nájemní smlouvy pro prodlení
v placení nájemného. Praví se nyní, že pro-
nájemce může zrušiti smlouvu, jestliže ná-
jemce přes to, že o placení nájemného byl
upomenut, celého nájemného, které mělo
býti zaplaceno do určitého dne, nezaplatil
i s novou lhůtou, když prošel den, kdy měla
býti zaplacena lhůta nová. Sporná otázka
po významu slov »projití období« rozřešena
byla v souhlase s literaturou (srv. Krčmář,
III, 1929, str. 227) tak, že ona slova uka-
zují na prodlení až k nejbližšímu činžov-
nímu termínu. Odmítnut byl návrh, aby se
dopustilo předčasné zrušení smlouvy již
z toho důvodu, že nájemce věci užívá proti
smlouvě, aniž by bylo třeba prokázati, že
se tak děje na újmu pronájemce. V případě
takovém se vystačí s žalobou na dodržení
smlouvy. Závěr § 972 byl nově stylisován,
aby postihl všechny případy, kdy zacho-
vání nájmu není možné vzhledem k naří-
zení příslušného úřadu.
K § 974: Ustanovení dosavadního § 1119
obč. zák. bylo převzato se stylistickými
změnami. Na místo »přiměřeného odškod-
nění« užívá se nyní výrazu »přiměřená ná-
hrada«. Také se již nemluví o nutnosti
nové stavby, nýbrž o nutnosti stavby
vůbec. Zvoleným zněním se nyní nazna-
čuje, že stačí, jestliže nájemci bylo nutnou
stavbou zabráněno, aby věci užíval podle
smlouvy, a není třeba, aby mu užívání věci
bylo znemožněno vůbec. Ustanovení toto
má platiti nejen o nájmech, nýbrž i o
pachtech.
K §§ 975 a 977: V § 975 bylo převzato
ustanovení § 1120 obč. zák., avšak první
věta byla obrácena, takže ustanovení po-
číná slovy "Nebylo-li nájemní právo za-
psáno do veřejných knih"; při tom se
ovšem necituje § 1095 obč. zák., jenž
v osnově byl vypuštěn. Podle starého
tekstu bylo zapotřebí odevzdání najaté ne-
movitosti. Nové znění vyhovuje připo-
mínce nejvyššího soudu a mluví
o tom, že přechod vlastnictví je dovršen.
Slova "když pronajatá věc byla zcizena"
kryjí i případ exekuční dražby. Aby ne-
jistota, zda nájem bude výpovědí zrušen,
netrvala příliš dlouho, předpisuje se, že se
nabyvatel musí rozhodnouti hned při
prvním výpovědním období, které násle-
duje po přechodu vlastnictví; jinak by
musil smlouvu dodržeti. Superrevisní ko-
- 359 -
mise uvažovala též o tom, zda by se mělo
výslovně ustanoviti, že, zcizí-li se najatá ne-
movitost, může dáti výpověď, třebas ná-
jemní právo bylo zapsáno, nejen nový vlast-
ník, nýbrž i nájemce. Za tím účelem zařa-
děn byl za § 976 (§ 1121 obč. zák.) nový
předpis. Tento pořad byl zvolen proto, že
výpovědní právo nájemcovo má platiti jak
při zcizení dobrovolném, tak při zcizení ne-
dobrovolném. Nebylo vyhověno podnětu,
aby zásada "kup ruší nájem" - i v omeze-
ném dosahu, v jakém je známa našemu zá-
konodárství - byla opuštěna.
K § 976: Ustanovení toto odpovídá § 1121
obč. zák.
Řádnou výpovědí jest v §§ 976 a 977, jak
ukazuje citace § 975, rozuměti výpověď ve
lhůtách ustanovených zvláštními předpisy,
místní zvyklostí nebo zákonem (§ 969) a
danou nejpozději v prvním výpovědním ob-
dobí následujícím po přechodu vlastnického
práva.
K §§ 978 a 979: Ustanovení § 1116 a)
obč. zák. bylo rozděleno na dva paragrafy
a významným způsobem pozměněno. V prv-
ním paragrafu bylo řečeno nejen, že smrtí
nájemcovou nájem nezaniká, nýbrž, že dě-
dicové vstupují do staré smlouvy. Co do
nájmu bytu se však rozeznává mezi dědici
podle toho, zda žili se zůstavitelem ve spo-
lečné domácnosti čili nic. Setkají-li se dě-
dicové, kteří vyhovují této podmínce, s dě-
dici, při nichž tato podmínka splněna není,
vstupují do smlouvy jediné oni. Výslovně
bylo řečeno, že v tomto případě nájemní
právo není Částí pozůstalosti. Tím se mělo
zabrániti názoru, že jde o zákonný odkaz
pro ony dědice, kteří se zůstavitelem žili
ve společné domácnosti. Nedotčeno zůstalo
v druhém paragrafu právo nájemcovo
k výpovědi, známé již dosavadnímu právu.
Právo pronájemcovo k výpovědi se ome-
zuje na případ, že má vážný zájem na zru-
šení nájemní smlouvy, poněvadž se jejím
trváním jeho postavení zhorší. Pomýšleno
je na př. na případ, že dědicové neužívají
bytu stejným způsobem jako zůstavitel.
Nové je ustanovení, že takovou výpověď
lze dáti nejpozději v prvním výpovědním
období, jež následuje po přikázání pozů-
stalosti. Tím má býti - stejně jako
v §§ 975 až 977 - dosaženo, aby brzy bylo
jasno.
Subkomitét chtěl podobného cíle dosáh-
nouti ustanovením vsunutým do § 1116 c),
odst. 1. Naproti tomu nepřiklonila se super-
revisní komise k názoru sufokomitétu, že
je nutné, aby ustanovení nahrazující
§ 1116 a) obč. zák. bylo prohlášeno za ius
cogens. Stejně nepřijala superrevisní ko-
mise návrh subkomitétu, aby zvláštní usta-
novení bylo dáno o výpovědi bytů najatých
zaměstnanci veřejných úřadů a veřejných
dopravních podniků, duchovními a učiteli
veřejných ústavů vzdělávacích [v návrhu
subkomitétu § 1116 b)]. Ustanovení po-
dobné, jemuž vzorem byl § 570 obč. zák.
pro Německou říši, není po názoru komise
nutné, neboť v normálních poměrech osoby,
na něž se tento předpis má vztahovati,
jistě velmi zřídka najímají byt na určitou
dobu. Vedle toho jest se obávati, že by se
ustanovení takové zvrhlo na privilegium
odiosum. Sotva který pronájemce byl by
ochoten uzavříti nájemní smlouvu na
určitou dobu s osobou, která by podle po-
dobného ustanovení byla oprávněna nájem
při svém přeložení zrušiti.
Ustanovení občanského zákoníka o dědič-
ném pachtu, dědičné činži a o úroku z půdy
(§§ 1122 až 1150 obč. zák.), která měl ještě
subkomitét, nebyla převzata, ježto lze míti
za to, že jsou naveskrz obsoletní.
K hlavám 34 a 35 (§§ 980 až 1029).
Přistupujíc k redakci předpisů o smlou-
vách pracovních musila si superrevisní ko-
mise uvědomiti, že vstupuje na půdu,
o které se sluší domnívati, že změnou so-
ciálních poměrů občanský zákoník, vybu-
dovaný na smluvní svobodě, zastaral více
než v částech ostatních. Proto také nove-
lová revise, uskutečněná ve třetí novele,
zasáhla v této látce hlouběji než na jiných
místech, a to jak redakcí významných
ustanovení nových, zapadajících do rámce
ostatního zákonodárství, tak tím, že čet-
ným z těchto ustanovení byla přiznána po-
vaha donucující (§ 1164 obč. zák. novelové
verse).
Sociální dění od těch dob svědčí velmi
výmluvně, že autoři třetí novely se vypo-
řádali v podstatě velmi správně s po-
stuláty sociálního života, a že se doporu-
čují jen opravy a doplňky v jednotlivos-
tech, a to ve směru naznačeném třetí no-
velou a zákony č. 155 a 497 z r. 1921. Je
po té stránce zajímavo, že mimo jedinou
otázku povahy zásadní, t. j. problému smluv
hromadných (kolektivních), třetí novelou
opominutých, zásadních změn se ne-
- 360 -
domáhaly podněty předložené subkomitétu;
že subkomitét sám se omezil na zmíněnou
detailní práci, a že konečně ani posudky
práce subkomitétu, kterými se musila za-
bývati superrevisní komise, se nedožadují
změn zásadní povahy, nechť ony posudky
pocházejí z kterékoliv strany nebo třídy.
Zdánlivou jen odchylkou je podnět
Grunbergfův (Wissenschaftliche Vier-
teljahrsschrift zur Prager Juristischen
Zeitschrift, 1925, sl. 155), aby občanský
zákoník obsahoval jednotné právo pracov-
ní. Nejde tu totiž o návrh na změnu věc-
nou, jako spíše o návrh na změnu systema-
tickou. Tradicím zákonodárným i nauko-
vým, jakož i roztřídění úředních kompe-
tencí, neodpovídá takové sjednocení pra-
covního práva, jež u nás, jako ostatně
i jinde, je zčásti právem soukromým (ale
tu ne naveskrz občanským), zčásti právem
správním. Nadto jsou pracovní poměry po-
vahy tak různé, že se jednotné právo pra-
covní na ně naprosto nehodí, takže by ne-
šlo nakonec o nic jiného než o místní slou-
čení speciálních, velmi nesourodých před-
pisů. Proto nepokládala superrevisní komise
takové sloučení za možné a spokojila se
tím, že občanský zákoník nový právě tak
jako starý bude obsahovati jakýsi kmen
ustanovení o smlouvách pracovních, která
se hodí na všecky smlouvy, kdežto pak
úprava (nebo aspoň částečná úprava) jed-
notlivých druhů takových smluv musí býti
zanechána zákonům zvláštním. Proto také
leckterá ustanovení redigovaná subkomi-
tétem, vzhledem k této speciální jejich po-
vaze, nebyla do osnovy pojata. Superrevis-
ní komise se domnívá, že jen tento její po-
stup, jenž ostatně je podepřen postupem
zákonodárným posledních desítiletí režimu
rakouského i postupem zákonodárným
v československé republice, vede k cíli.
Významnější změnu, povahy rovněž jen
systematické a nikoli věcné, provedla su-
perrevisní komise tím, že dvacátou šestou
hlavu druhého dílu občanského zákoníka
rozdělila na hlavy dvě, z nichž hlava 34 se
zabývá smlouvou o práci, hlava 35 smlou-
vou o dílo. Smlouvou o práci se míní stará
locatio conductio operarum, služební smlou-
va třetí novely, smlouvou o dílo stará lo-
catio conductio operis, smlouva o dílo třetí
novely. Na rozdíl od subkomitétu, jenž
však onoho rozdílu přece neopustil, do-
mnívá se superrevisní komise, že jde o dvě
kategorie smluv podstatně různé, jak do-
kázali nejen bezejmenní právníci římští,
vytvořivše tyto dvě kategorie, nýbrž v nové
době nikdo menší než Karel Marx; že jde
o dvě kategorie, které v typických svých
zjevech si žádají úpravy zcela rozličné. Ter-
minologicky se musila superrevisní komise
odchýliti od terminologie německé nauky a
třetí novely, ježto název "služební smlou-
va" je příliš úzký pro smlouvy, které má
krýti. Superrevisní komise se domnívá, že
název "smlouva o práci" nejspíše odpovídá
pojmu smlouvy, o kterou jde, ježto v onom
názvu nejlépe dochází výrazu, že se míní
smlouva, kterou někdo druhému slibuje ko-
nati práce po nějaký čas (dáti k disposici
svoji pracovní sílu na nějaký čas). Zvolená
terminologie přešla již z osnovy z r. 1931
do některých novějších zákonů o pracov-
ních poměrech, zvláště do zákona o soukro-
mých zaměstnancích č. 154/1934 Sb. z. a
n. a do zákona č. 189/1936 Sb. z. a n. o pra-
covním poměru redaktorů.
§ 980 odpovídá § 1151 obč. zák., ale jsou
tu významné změny. Ježto hlava 34 nyní
jedná jen o smlouvě o práci, vytýká se tu
jen pojem této smlouvy a nikoliv již smlou-
vy o dílo, o němž se mluví v § 1017. Pojem
smlouvy o práci jest určen v souhlase s pů-
vodní versí občanského zákoníka tak, že
plat (mzda) se prohlašuje za essentiale
smlouvy. Důvody srv. na př. u Krčmáře,
Právo obligační, 1929, § 62, I in fine. Z dů-
vodů tamtéž uvedených byl také vypuštěn
druhý odstavec § 1151 obč. zák. novelové
verse, přijatý subkomitétem. Odchylky od
tekstu občanského zákoníka mají za účel
jen ostřeji odlišiti smlouvu o práci od
smlouvy o dílo, ale nikterak nechtějí po-
souvati hranice mezi těmito dvěma typy,
dokonce snad je posouvati v neprospěch
smlouvy o práci. Pracovní poměry, v kte-
rých pracovník dosud byl považován za za-
městnance a nikoliv za samostatného pod-
nikatele (na př. při t. zv. domácké práci),
bude i podle nového zákoníka podřaditi
předpisům o smlouvě o práci.
§ 981 je utvořen z druhého odstavce
§ 1022 osnovy z r. 1931, jenž určoval podle
vzoru návrhu subkomitétu pojem hro-
madné (kolektivní) smlouvy o práci. Že
tento důležitý instrument sociální politiky
v oboru pracovního práva nelze v občan-
ském zákoníku přejíti mlčením (jako uči-
nila třetí částečná novela), bylo pro super-
revisní komisi mimo diskusi. Uvedené
ustanovení osnovy z r. 1931 formulováno
- 361 -