o smlouvě o práci vyžádalo si i škrt odka-
zového ustanovení v hlavě o smlouvě o dílo.
Nezmiňuje-li se vzhledem k tomu hlava
o smlouvě o dílo nyní vůbec o smlouvách
hromadných, neznamená to ovšem, že by
hromadné smlouvy o dílo nebyly možné.
K hlavě 36 (§§ 1030 až 1035).
Dlouho pociťovanou mezeru, že občanský
zákoník neměl ustanovení o smlouvě zpro-
středkovatelské (makléřské), vyplnil již
subkomitét. Superrevisní komise se od sub-
komitétu odchýlila v tom, že věnovala
smlouvě zprostředkovatelské zvláštní hlavu.
Tím bude jasně pověděno, že smlouva
zprostředkovatelská není ani smlouvou o
práci ani smlouvou o dílo a že nejde o nic
jiného než o smlouvu makléřskou. Leckteré
z pochybností vyslovených v připomínkách
budou tím odklizeny. Pojem "zprostředko-
vatele" podle této hlavy je ovšem zcela
odchylný od pojmu vymezeného v § 2,
písm. e) zákona o domácké práci č. 29/1920
Sb. z. a n.
Od ustanovení redigovaných subkomité-
tem se superrevisní komise v leckterých
kusech odchýlila.
§§ 1030 a 1031 obsahují látku, kterou
mají § 1171 a) a § 1171 b), odst. 1 sub-
komitétu, ale jednak látku tu jinak řadí,
jednak se v lecčems od návrhu subkomitétu
odchylují.
Podle postupu přijatého v hlavách 26 a
násl. vytýká § 1030 jen pojem zprostřed-
kovatelské smlouvy, a to podle § 652 obč.
zák. pro Německou říši, a z § 1171 b)
subkomitétu přijímá s některými změnami
ustanovení o tom, kdy výslovného smlu-
vení odměny není zapotřebí. Návrh neome-
zuje smlouvu zprostředkovatelskou na
zprostředkování smluv o práva majetková
v souhlase s některými připomínkami, jako
na př. s připomínkou nejvyššího sou-
du. Zdali arci taková smlouva týkající se
"nemajetkových práv", jako na př. smlou-
va o zprostředkování adopce, manželské
smlouvy atp., bude platná, bude záviseti
na tom, zdali se nepříčí dobrým mravům.
Návrh, aby byla pro makléřskou smlouvu
jako podmínka platnosti předepsána forma
písemná, nebyl přijat, právě tak jako ná-
vrh, aby podmínkou platnosti bylo ode-
vzdání sazebníku, když se vyskytují sazby.
Požadavek výslovného smluvení odměny
chce chrániti strany před vykořisťováním,
jehož se nekalé živly leckdy dopouštějí.
Takového nebezpečí není v případě věty
druhé, neboť kdo se obrátí na osobu, která
smlouvu, o jakou jde, zprostředkuje po
živnostensku, jsouc k takovému živnosten-
skému zprostředkování podle příslušných
předpisů (na př. podle zákona č. 203/1925
Sb. z. a n.) oprávněna, musí si býti vědom,
že bude povinen zaplatiti odměnu.
§ 1031 vyslovuje důrazněji než subko-
mitét myšlenku, že musí tu býti kausální
nexus mezi činností zprostředkovatele a
vznikem zprostředkované smlouvy. Proto
také nebyla recipována druhá věta prvního
odstavce § 1171 a) návrhu subkomitétního,
jež zásadu o kausálním nexu zřejmě
opouští. Z § 1171 a) návrhu subkomitétu
se přijímá ustanovení, co platí, když zpro-
středkovaná smlouva byla učiněna pod vý-
minkou odkládací. Zato nebyl přijat návrh
subkomitétu o smlouvě pod výminkou roz-
vazovací. Rozsáhlé toto ustanovení nebylo
by asi příliš praktické.
§ 1032 odpovídá § 1171 d) návrhu sub-
komitétu vybudovanému na § 654 obč. zák.
pro Německou říši. Slova "v její prospěch",
jež se v tomto paragrafu vyskytují, nebyla
přijata.
§ 1033 recipuje druhý odstavec § 1171b)
návrhu subkomitétu, § 1034 pak § 1171c)
tohoto návrhu. Slova "jeho zprostředková-
ním" byla škrtnuta jako nevhodná a dáno
výraznější ustanovení o náhradě smluve-
ných výdajů, když k smlouvě, která měla
býti zprostředkována, nedošlo. Odstavec
druhý návrhu subkomitétu nebyl převzat,
ježto je zcela v rozporu s podstatou zpro-
středkovatelské smlouvy. Zdali snad v pří-
padnostech, které měl na zřeteli subkomi-
tét, nevznikne někdy pohledávání na ná-
hradu škody, bude posouditi podle obecných
ustanovení, zejména podle ustanovení o
povinnosti nahraditi škodu způsobenou jed-
náním, které se příčí dobrým mravům.
§ 1035 omezil ustanovení § 1171 e) ná-
vrhu subkomitétu na smlouvu o zprostřed-
kování práce, jak to činí jeho vzor, § 655
obč. zák. pro Německou říši. O odměně
již zaplacené rozhoduje § 1035 opačně než
návrh subkomitétu.
K hlavě 37 (§§ 1036 až 1061).
Superrevisní komise se především usne-
sla pozměniti nadpis této hlavy. Při tom
bylo rozhodné, že v § 1036 má býti uznána
- 368 -
také výdělečná společnost, při které spo-
lečníci spojují jediné svoji činnost, t. j.
svoji pracovní sílu.
K § 1036: Rubrika zní "Pojem". O spo-
lečném prospěchu, jehož má býti společ-
ností dosaženo, se nečiní v tomto ustano-
vení, jež odpovídá § 1175 obč. zák., zmínka,
takže - jak si také přál nejvyšší
soud - bude možno užíti předpisů této
hlavy také na společnosti, jež nemají účelů
výdělečných; mluví se nyní ji? jen o sdru-
žení činnosti nebo věcí za společným úče-
lem. Nebylo vyhověno podnětu, aby bylo
dáno ustanovení o procesní způsobilosti
(způsobilosti býti stranou) společnosti.
§ 1037 odpovídá dosavadnímu § 1178
obč. zák. Nový je předpis, že je zapotřebí
podpisu na soupisu. Druhá věta rozhoduje,
co platí, když soupis byl zřízen a podepsán,
ale byl zřízen neúplně. Smlouva nebude
neplatná, ale jměním přítomným bude po
zákonu jen jmění sepsané. Ke smyslu slov
"je po zákonu" srv. terminologické po-
známky výše.
Rubrika před dalšími ustanoveními byla
upravena jinak, než v občanském záko-
níku, a zní nyní "Právní následky spole-
čenské smlouvy" s podrubrikou "1. co do
základního jmění". Pod touto rubrikou za-
řaděny jsou §§ 1038 až 1041, jež odpoví-
dají §§ 1182, 1183, § 1192, věta 2, §§ 1177
a 1181 obč. zák.
Ustanovení § 1176 obč. zák. bylo na ná-
vrh notářské komory v Brně
škrtnuto.
Ustanovení § 1177 obč. zák. bylo zařa-
děno jako § 1040 za dosavadní § 1183 obč.
zák. Při tom byly provedeny některé styli-
stické změny, jmenovitě byla škrtnuta
slova "nikoliv zděděné".
O § 1178 obč. zák. srv. poznámky výše
u § 1037.
§§ 1179 a 1180 obč. zák. byly jako zby-
tečné škrtnuty.
§ 1041, jenž odpovídá § 1181 obč. zák.,
byl nově stylispván po vzoru § 498. Při
tom bylo přihlédnuto k tomu, že vneseny
mohou býti nejen věci, nýbrž i práva.
§ 1182 obč. zák. je nyní zařaděn jako
§ 1038 osnovy. Druhá věta je škrtnuta.
První věta byla stylisticky pozměněna,
jmenovitě bylo vypuštěno podle připomínky
nejvyššího soudu slovo "základ";
místo "kmenového jmění" zvolen byl výraz
"základní jmění", neboť nejde o jmění,
jímž nelze disponovati, nýbrž o jmění vě-
nované společnému účelu. Tato změna pro-
vedena byla také v podrubrice a v dalších
ustanoveních.
Ustanovení § 1183 obč. zák. je zařaděno
jako § 1039 osnovy. Druhá věta byla škrt-
nuta, neboť její obsah je kryt již větou
první. Škrtnuta byla také citace § 1192
obč. zák., dosud uvedená ke konci, neboť
obsah tohoto paragrafu, vyjímajíc zbyteč-
nou větu první, byl převzat ve zkrácené
formě do závěrečné věty § 1039. Zvolené
zření má ostatně také vyjádřiti, že přínos
může záležeti i v něčem jiném než ve
věcech nebo v pracovních výkonech.
Za skupinou §§ 1038 až 1041 následuje
ppdrubrika "2. co do ostatních práv a po-
vinností společníků navzájem". Pod touto
rubrikou jsou seřaděny §§ 1042 až 1048,
jež odpovídají §§ 1188, 1184, 1185, 1186,
1189, 1191, 1193, 1197 obč. zák.
Protože ustanovením § 1042 počíná sku-
pina §§ 1042 až 1048, byl do něho pojat
všeobecný odkaz na zásady platné o spolu-
vlastnictví. Odkazuje se ovšem toliko na
§§ 211 až 221, nikoli na §§ 222 a násl., jež
jednají o likvidaci.
Ustanovení § 1184 obč. zák. zůstalo v §
1043 nezměněno, jen pořad slov byl pře-
sunut.
§§ 1185 a 1186 obč. zák. byly sloučeny
v jediný § 1044. V § 1185 obč. zák. vy-
puštěna byla slova "beze zřetele na jejich
větší nebo menší podíl", neboť k činnosti
směřující k dosažení společného účelu jsou
povoláni i členové, kteří vůbec podílu ne-
mají. V § 1186 obč. zák. vypuštěna byla
soutěžní doložka, neboť se vystačí s před-
pisy o nekalé soutěži.
§ 1187 obč. zák. byl škrtnut, jmenovitě
proto, poněvadž je v rozporu s § 1185 obč.
zák.
Rubrika před § 1189 obč. zák. se vy-
pouští. Jinak byl tekst tohoto ustanovení
s některými stylistickými změnami převzat
jako § 1045.
§ 1190 obč. zák. byl škrtnut, ježto o vněj-
ších poměrech společnosti jedná již § 1042,
jenž se dovolává také §§ 216 a 217, pro
poměr vnitřní pak platí § 1044.
První věta § 1191 obč. zák. byla škrtnuta
jako zbytečná. Jinak bylo toto ustanovení
se stylistickými změnami pojato do § 1046.
Kdežto starý tekst mluvil o jednání, které
- 369 -
jeden společník provedl svémocně, je nyní
řeč o jednání vykonaném "o své újmě".
O § 1192 obč. zák. srv. poznámky
k § 1039.
Ustanovení § 1193 obč. zák. bylo v § 1047
pozměněno, a vychází se při tom z tohoto
výkladu: Jestliže někteří společníci jen pra-
cují, anebo jestliže jen někteří společníci
pracují, a jestliže na takový případ ve
smlouvě není pamatováno nebo nedojde
k dohodě, přísluší oněm společníkům při-
měřený podíl ze zisku. Výpočet momentu
rozhodných pro soudcovské rozhodnutí není
míněn jako taxativní. Jinak provedeny byly
na § 1193 obč. zák. některé stylistické
změny.
škrtnut byl § 1194 obč. zák., neboť
jeho obsah je již kryt ustanovením § 1042.
§ 1195 obč. zák. byl škrtnut vzhledem
k § 710 (§ 879 obč. zák.). Smlouva o t. zv.
societas leonina je jistě podle tohoto usta-
novení neplatná. První část § 1195 obč. zák.
je samozřejmá.
Rubrika před § 1197 obč. zák. byla vy-
puštěna, tekst sám byl převzat do § 1048
s menšími změnami. Škrt slov "buď úplně
nebo částečně", provedený v závěrečné
redakci, není změnou věcnou.
§§ 1198 a 1199 obč. zák. byly škrtnuty
i s rubrikou. Obsah jich vyplývá z §§ 211
a 220, na něž se odkazuje v § 1042.
§ 1200 obě. žák. byl zařaděn do hlavy
o spoluvlastnictví jako § 221.
§§ 1201 a 1202 obč. zák. byly převzaty
jako §§ 1049 až 1051. K § 1049 připojena
byla druhá věta, podle níž z jednání, jež
byla provedena pro společnost, věřiteli od-
povídají všichni společníci stejnými podíly,
jestliže věřitel nevěděl ani nemusil věděti,
jaký je poměr účasti jednotlivých společ-
níků. Dosavadní druhá věta § 1201 obč.
zák., předpisy obchodního práva již pře-
konaná, byla škrtnuta.
§ 1050 se nyní vyslovuje o vázanosti spo-
lečenského jmění pro věřitele společnosti.
Jiní věřitelé společníkovi se mohou - jak
vyslovuje následující paragraf - držeti
jediné toho, nač společník sám má právo.
Vede-li exekuci, může věřitel způsobiti zru-
šení společnosti beze zřetele k tomu, zda
byla uzavřena na určitý či na neurčitý čas.
Výpovědní doba je měsíční a výpověď může
býti dána jen pro konec provozovacího ob-
dobí. Srv. čl. 126 obch. zák., § 333 ex. ř.
(§ 101 zák. čl. XXXVI1/1875, či. VI, § 83
ex. novely č. 23/1928 Sb. z. a n.).
Zvoleným zněním §§ 1049 až 1051 je vy-
řízen též § 1203 obč. zák.
Ustanovení § 1204 obč. zák. se vypouští,
neboť se vztahuje jediné na společnosti
obchodní.
Rubrika před §§ 1052 a naši. zní "Zánik
společnosti nebo členství". Tím má býti na-
značeno, že se tu pojednává také o vystou-
pení jednoho člena nebo o jeho vyloučení.
V § 1052 převzat byl § 1205 obč. zák. se
stylistickými změnami, jmenovitě mluví se,
podle připomínky nejvyššího sou-
du, o "účelu" a nikoliv o "úkolu", které-
hožto slova užil subkomitét.
V § 1053 byl převzat § 1206 obč. zák.
Nebylo vyhověno podnětu, aby se přihlédlo
k opačnému řešení zákoníka obchodního.
Výslovné bylo vytčeno, že se ve společnosti
pokračuje s dědici, jen když se s ostat-
ními společníky o tom dohodli.
§ 1207 obč. zák. byl převzat bez věcných
změn v § 1054, až na to, že byla vypuštěna
třetí věta týkající se společností obchod-
ních.
§ 1208 obč. zák. byl převzat v § 1055 ve
znění zkráceném a stylisticky upraveném.
Ustanovení o dílu povinném nejsou předpi-
sem § 1055 dotčena.
§ 1209 obč. zák. byl převzat v § 1056,
bylo však škrtnuto slovo "vyměřeného"
(se. podílu), aby se vyjádřilo, že podle
stavu věci se může srážka týkati buď kapi-
tálu nebo zisku nebo obojího.
§ 1210 obč. zák. byl převzat v § 1057
s některými změnami. Místo dosavadní ka-
suistiky bylo dáno všeobecné ustanovení
o důvodné ztrátě důvěry. Taková ztráta tu
bude podle okolností případu zvi. při od-
souzení pro trestný čin (třebas nebyl to
právě zločin), nebo když na jmění společ-
níkovo byl prohlášen konkurs. Nová věta 2
určuje, jak se rozhoduje o vyloučení, a dává
společníku v této věci přehlasovanému mož-
nost rozvázati poměr k společnosti. Toto
právo by ovšem musilo býti uplatňováno
v přiměřené době poté, co většina společ-
níků návrh na vyloučení zamítla. Jestliže
by navrhovatel i po projití takové přimě-
řené doby ve společnosti setrval, mohl by
v budoucnu vystoupiti jen za šetření před-
pisů §§ 1059 a 1060.
- 370 -
Následující § 1058, jenž se týká ztráty
svéprávnosti, přejímá s některými změ-
nami § 6 řádu o zbavení svéprávnosti,
pokud se vztahoval na § 1210 obč. zák.
§ 1059 odpovídá § 1211 obč. zák. Právo
vypověděti smlouvu před uplynutím smlu-
vené doby, zemřel-li nebo vystoupil-li nebo
byl-li vyloučen společník, na němž hlavně
spočívala starost o společný účel, je stejně
jako v § 1060 návrhu omezeno tím, že ne-
smí býti vykonáno nevčas a na újmu ostat-
ních společníků.
§ 1212 obč. zák. byl převzat v § 1060 a
byl přizpůsoben § 206.
§§ 1213 a 1214 obč. zák. byly škrtnuty;
jmenovitě § 1213 obč. zák. je kryt již usta-
novením § 1057.
§ 1215 obč. zák. byl v § 1061 zkrácen,
avšak věcně ponechán beze změny. Ustano-
vení, kterých podle § 1061 jest užíti, jsou
§§ 222 až 232, ale samozřejmě také § 1349.
§ 1216 obč. zák. byl škrtnut.
K hlavě 38 (§§ 1062 až 1088).
Obsahem odpovídá tato hlava celkem
dvacáté osmé hlavě druhého dílu dosavad-
ního občanského zákoníka, jen o darech při
zrušení zasnoubení (srv. druhou větu
§ 1247 obč. zák.) jsou dány předpisy
v hlavě o darování (§§ 800 až 803) a o dě-
dické smlouvě (§§ 1249 až 1254 obč. zák.)
jsou předpisy v hlavě o pořízení pro případ
smrti (§§441 až 451).
V předběžných pracích přípravných byla
ustanovení této hlavy umístěna mezi usta-
noveními práva rodinného. Proč byla pře-
sunuta na místo nyní navrhované, je vy-
světleno v části II této důvodové zprávy.
Proti osnově z r. 1931 byly provedeny ně-
které změny věcné, ale zásadních změn
není. Superrevisní komise byla sice infor-
mována o četných návrzích pozměňovacích,
z nichž některé se od dosavadního práva od-
kláněly velmi podstatně. Ale majetkové
právo rodinné, zvláště manželské, je úzce
spjato s úpravou rodinného práva osobního,
a když zůstává toto nedotčeno, nelze za-
váděti radikální novoty v poměrech ma-
jetkoprávních.
Systematicky byl obsah dosavadní hlavy
28 obč. zák. uspořádán poněkud jinak: na-
před jdou ustanovení o manželském majet-
kovém právu zákonném, pak o jeho mož-
ných smluvních modifikacích (svatebních
smlouvách). Je to pořad osnovy z r. 1931,
v níž však tyto dvě skupiny předpisů nešly
přímo za sebou.
K §§ 1062 až 1064: Do těchto tří para-
grafů byl rozložen obsah § 52 osnovy
z r. 1931, ale ne bez některých novot, které
lze označiti jako další krok na cestě, ve-
doucí od dosavadního zákoníka přes návrh
subkomitétu pro rodinné právo k stano-
visku komise v oné osnově.
Subkomitét zachoval zásadu dosavadního
občanského zákoníka, že sňatkem nena-
stává společenství jmění mezi manžely
(§ 1233 obč. zák.) a že, není-li zvláštní
úmluvy, podrží každý manžel své jmění
dosavadní a že nemá jeden manžel právo
na to, čeho druhý manžel za man?elství na-
bude (§ 1237, věta 1 obč. zák.). Naproti
tomu vypustil subkomitét druhou větu
§ 1237 obč. zák., podle níž v pochybnostech
bylo míti za to, že jmění nabyto bylo man-
želem. Ustanovení podobné přítomné době,
kdy výdělečná i jinaká činnost manželčina
má daleko větší význam než před 125 lety,
jistě nevyhovuje. Proti návrhu subkomi-
tétu bylo namítáno, že bez určité pre-
sumpce, ať se vysloví ve prospěch nabytí
jediným manželem či oběma společně, se
prakse asi nebude moci dobře obejíti.
Hlavně však byl návrh subkomitétu potírán
s dvou stran: jednak organisacemi hájícími
zájmy žen, jež se domáhaly toho, aby
všechno jmění bylo manželům společné a
jimi aby společně bylo spravováno, a aby
výtěžky, jichž se dosáhne, náležely oběma
rovným dílem; jednak Slovenskou komisí,
jež žádala, aby se přijal na Slovensku vžitý
systém t. zv. koakvisice, a připravila návrh
předpisů, které by se měly za tím účelem
vsunouti do nového zákoníka. O obou těchto
návrzích bylo v superrevisní komisi po-
drobně jednáno a jejich výhody i nevýhody
pečlivě odvažovány. Zkoumání toto nevy-
znělo vůbec příznivě pro první z návrhů
shora zmíněných. Systém úplného majetko-
vého společenství mezi manžely nebyl by
po názoru komise převážné většině obyva-
telstva vítán, neboť se dobře nehodí pro
sociální a hospodářské poměry přítomné
doby; příliš se vzdaluje vžitých a osvědče-
ných zásad, k nimž dospěl dosavadní právní
vývoj, a také by nepochybně v praksi při-
vodil nemalé komplikace. Co pak se týká
požadavku Slovenské komise, hájeného se
značným důrazem, došla většina superre-
visní komise také k přesvědčení, že by se
nedoporučovalo zavésti na celém státním
- 371 -
území všeobecnými předpisy všechno to, co
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi stran
t. zv. koakvisice dnes platí. Uznala však,
že základní myšlenka koakvisice, že totiž
určité jmění má býti považováno za jmění
nabyté oběma manžely, je správnému ře-
šení problému, o který jde, bližší než sy-
stém dosavadního občanského zákoníka,
třebas i s modifikacemi, které navrhl sub-
komitét. Velmi často jistě majetkové pro-
spěchy, jichž bylo dosaženo za manželství,
je přičísti k zásluze oběma stranám, ať již
proto, že obě byly stejně výdělečně činné
nebo že výdělečná činnost jedné z nich se
mohla rozvinouti jen dík přímé nebo ne-
přímé podpoře strany druhé. Připojila
proto superrevisní komise v osnově z r. 1931
k tekstu subkomitétu dodatek, že se v po-
chybnostech má za to, že toho, co na jmění
přibylo za trvání manželského společenství,
nabyli oba manželé stejným dílem. Ježto
šlo o domněnku vyvratitelnou, mohl ten,
proti komu svědčila, prokazovati, že jmění
nabyl sám nebo že jeho podíl na jmění je
jiný než jedna polovina. Prokázati přesně,
jaký podíl na jmění společně nabytém ná-
leží jednomu nebo druhému manželu, bylo
by ovšem často nesnadné, ne - li nemožné.
Ustanovovala proto osnova, že soudce po-
soudí podle volného přesvědčení, v jakém
poměru jest jmění rozděliti mezi oba
manžely.
Komise se mohla právem domnívati, že
tímto způsobem zachovala z platného práva
slovenského vše, co zachování zasluhovalo,
a že také velmi vyšla vstříc těm, kdož sy-
stém dosavadního občanského zákoníka
chtěli nahraditi systémem majetkového
společenství mezi manžely.
Základní myšlenky osnovy z r. 1931 zů-
staly v konečné redakci nedotčeny a byly
jen ještě podrobněji propracovány. § 1062
byl obmezen na recepci prvních vět §§ 1233
a 1237 obč. zák. V protikladu § 1063 a
§ 1064 má býti rozlišen majetek, na který
se vztahuje zásada společného nabývání
oběma manžely, od majetku jinakého, jímž
se míní zvláště majetek, jehož jeden man-
žel nabyl darováním, posloupností dědickou,
odkazem a pod. Majetkem za trvání man-
želského společenství dobytým bude roz-
uměti to, co je výsledkem hospodářské čin-
nosti vyvíjené po dobu manželského spole-
čenství oběma manžely společně (na př.
pracují - li oba v podniku, třebas podnik for-
málně náleží jen jedinému z nich) nebo
i jen jedním z manželů. Majetek za manžel-
ského společenství dobytý zásadně se dělí
na polovici, ale pružné ustanovení § 1063
umožní, aby v případech, kde by dělení na
polovici nebylo spravedlivé, náležitě byly
zhodnoceny účast a zásluhy jednoho či
druhého manžela o hospodářskou aktivnost
manželského společenství. Zváží - li soudce,
jak mu nové znění výslovně přikazuje, také
zájmy dětí, nebude mu nesnadno najíti pro
rozdělení dobytého majetku měřítko, které
by odpovídalo všem okolnostem zřetele
hodným.
S těmito ustanoveními souvisí čl. V, 6. 2
uvozovacích předpisů. Zákon tam dotčený
má upraviti přechod od dosavadního práva
platného v zemích Slovenské a Podkarpato-
ruské k systému nového zákoníka.
K § 1065: Z § 1238 obč. zák. byla vy-
puštěna již subkomitétem obsoletní zmínka
o volném jmění manželčině, ale věcných
změn není. Podle terminologie komisí při-
jaté je v tomto případě důkaz opaku vy-
loučen.
K § 1066: § 1239 obč. zák. byl upraven
jen stylisticky, jmenovitě aby bylo ostřeji
vytčeno, že co do vyrovnání účtů nezáleží
na tom, kdy se správa fakticky skončila,
nýbrž na tom, kdy pro odpor manželčin
zanikla.
O postavení manžela jako správce jmění
manželčina budou platiti zásady dosavadní,
zvláště že se zástupci moc manželova vzta-
huje na veškerá právní jednání o kmeno-
vém jmění, jaká by mohl činiti ten, kdo
obdržel všeobecnou plnou moc činiti jed-
nání, která přináší sebou správa jmění;
k jednáním, která podle § 867 vyhledávají
zvláštního zmocnění, potřeboval by zvlášt-
ního zmocnění také manžel. Co se týká po-
žitků, buď upozorněno, že manžel nejen
není povinen je vyúčtovati, ale že by ani
neodpovídal z těch, kterých dobýti zanedbal.
K § 1067: Ustanovení § 1217 obč. zák.
bylo převzato bez podstatnějších změn, ale
ovšem byl výpočet běžných typů smluv
svatebních omezen na typy, o nichž se
v dalších ustanoveních osnovy děje zmínka.
Tekst mlčí o smlouvě dědické, o níž usta-
novení byla komisí zařaděna do hlavy šest-
nácté (§§ 441 až 451).
Komise byla si toho vědoma, že otázka,
zda jde o svatební smlouvu čili nic, může
býti v konkrétním případě vzhledem k vše-
obecnému znění § 1067 pochybná, stejně
- 372 -
jako byla pochybná podle § 1217 obč. zák.
Bylo však uznáno, že judikatura celkem
spolehlivě dovedla tuto otázku rozřešiti a
že výsledky, k nimž se dospělo, se v zákoně
povšechně zachytiti nedají.
Na místo slov »o jmění« byla položena
slova »o majetkových právech a povin-
nostech« a připojeno bylo, že se svatební
smlouvy mohou týkati také výživy. Jaké-
koli vážnější změně tekstu dosavadního
§ 1217 se komise vyhnula, neboť by mohla
praksí jen zbytečně otřásti. Jediné o t. zv.
odstupních smlouvách bylo dáno ustanovení
zvláštní (srv. poznámky k § 1083).
Jako další paragraf připojeno bylo usta-
novení obsažené dosud v § 1, písm. a) zák.
č. 76/1871 ř. z. Subkomitét pro právo ro-
dinné se domníval, že zákon tento bude
vedle nového zákoníka občanského zacho-
ván v
platnosti, komise se však rozhodla
pro postup opačný, přijavši v této věci sta-
novisko, které zaujímal v předchozích pří-
pravných pracích jmenovitě první sub-
komitét; srv. čl. III, č. 5 uvozovacích před-
pisů a k tomu poznámky v části IV této
zprávy.
K §§ 1069 až 1076: Ustanovení §§ 1218
až 1225 obč. zák. byla převzata celkem se
změnami navrženými subkomitétem až na
to, že byl určen pojem přiměřenosti věna,
dosud velmi pochybný.
Zmínka o souhlasu zákonného zástupce
a soudu byla z § 1219 obč. zák. vypuštěna,
poněvadž jinak by se bylo vysloviti stejně
ve všech ustanoveních, kde jde o nějaké
projevy nezletilce. Vypuštění oněch slov
neznamená tedy nikterak, že by superre-
visní komise v čemkoliv byla opustila zá-
sadu obsaženou v občanském zákoníku.
Ponecháno bylo subkomitétem zavedené
rozlišování mezi "věnem" a "přínosem",
s nímž s mnohých stran byl zásadně vyslo-
ven souhlas (Mayr, Wissenschaftliche
Vierteljahrsschrift zur Prager Juristischen
Zeitschrift, 1925, sl. 90) a ovšem byla pone-
chána i povinnost rodičů a starých rodičů,
poskytnouti dcerám (vnučkám) přiměřený
přínos nebo k věnu poměrně přispěti. Proti
této povinnosti byly sice vysloveny námitky
a bylo poukazováno k tomu, že snad za
dnešních poměrů, vzhledem jednak k vý-
chově a vzdělání, jakých se dostává dcerám,
jednak k výdělečné činnosti mnohých žen
vstupujících do manželství, není již pro ni
důvodů, které byly rozhodné v dobách dří-
vějších. Komise přes tyto námitky setrvala
na zásadách dosavadního práva, soudíc, že
není nijak nespravedlivé, aby rodiče (staří
rodiče), jejichž majetkové poměry to dovo-
lují, poskytli dcerám (vnučkám) majetkový
příspěvek do manželství. Nelze jisté pod-
ceňovati význam hospodářského základu
manželství a nelze pustiti se zřetele, že
mnohé ženy, když se provdají, vzdají se a
někdy se přímo musí vzdáti své výdělečné
činnosti.
Nemanželské dceři nebo vnučce přiznal
již subkomitét právo žádati přínos i na
rodičích matčiných.
Na místo slov "bei deren Verehelichung"
v § 1220 obč. zák. bylo užito obratu "se
zřetelem k manželství", aby vyhověno bylo
připomínce nejvyššího soudu, že
žádati lze nejen před sňatkem, nýbrž i po
uzavření manželství.
K § 1073 budiž podotčeno,že rodiči, jejichž
odpor proti manželství nebo nevědomost
o manželství po této stránce mohou býti
významné, rozuměti sluší podle § 1073 jen
otce a matku. To plyne jasně z toho, že se
v předvětí mluví jen o rodičích, v závětí
o rodičích a starých rodičích.
že slib věna zmíněný v § 1076 (promissio
dotis) vyžaduje, se zřetelem k § 1068 formy
notářského spisu stejně jako datio dotis,
považuje komise za nepochybné.
Ustanovení § 1226 obč. zák. odkázal sub-
komitét do zákona uvozovacího. Komise je
škrtla (srv. Tilsch, Einfluss, 1901, str.
282 a násl.).
K §§ 1077 až 1079: §§ 1227 a 1228 obč.
zák. zůstávají celkem beze změny. V § 1229
obč. zák. pozměněn byl již subkomitétem
tekst tak, aby jasně bylo pověděno, že hned
po smrti manželky má věno, není - li umlu-
veno nic jiného, připadnouti manželčiným
dědicům. Podrobně bylo uvažováno o připo-
mínce Slovenské komise, že by se
manželovi mělo, po vzoru platného práva
slovenského, dopustiti, aby si při restituci
věna odpočetí, co vynaložil na manželské
společenství přímo z kapitálu věna, když
nestačily ani jeho vlastní prostředky, ani
užitky z věna plynoucí. Komise se obávala,
že by podobné ustanovení mohlo vyvolati
vážné spory, především však byla toho ná-
zoru, že manžel, jenž je povinen věno vrá-
titi, nemá práva sáhnouti na jeho kapitál
bez svolení osob, kterým má býti věno vrá-
ceno. Že si manžel, jenž se takto zajistil,
může odpočísti, co pro manželské společen-
- 373 -